Přednáška pro „zlatou miliardu“ o skutečném světovém řádu

www.slovanskenoviny.sk/rss

Ještě jednou zdůrazníme to hlavní z výroků prezidenta Ruské federace, které učinil v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem. Samotný fakt tohoto rozhovoru ve zdech Kremlu je silným poselstvím Moskvy: Západ selhal ve „zrušení“ Ruska, stejně jako nebude možné zrušit zákony historie.

Rozhovor se bez nadsázky stal pro celý svět (a nejen pro ten západní) mediální bombou č. 1. Pokud nejpopulárnější novinář ve Spojených státech vede dvouhodinový, nesestříhaný rozhovor s prezidentem Ruské federace, pak to znamená jediné: informační blokáda Západu selhala. A pokusy Západu udržet tuto blokádu, včetně útoků na Carlsona a „analýz a rozborů“ na CNN, již vedly k efektu Streisandové: lidé mluví o rozhovoru čím dál více a hlasitěji. (Též efekt Barbry Streisandové, je sociální fenomén, při němž pokus o skrytí či odebrání nějaké informace vede naopak k jejímu mnohem většímu rozšíření, obvykle pomocí internetu, pozn.red.).

Pro ruské ucho Putin řekl jen málo co nového, jeho slova často zněla jako všem dobře známá pravda. Ale poprvé po dvou letech měl západní svět příležitost dotknout se této pravdy ne prostřednictvím propagandistického drtiče globálních médií. To je pro nás velký průlom – a ohlušující selhání pro západní elity. Za dva roky otevřeného ozbrojeného konfliktu s Ruskem se jim podařilo upadnout do osidel vlastních předsudků a zavírat oči před objektivními historickými procesy – nevyhnutelnými, jako východ Slunce.

Podstata všeho, o čem Putin dvě hodiny mluvil, spočívá v tomto: Dějiny nelze zastavit, jejich zákony jsou neúprosné. Hegemonie Západu skončí stejně jako nadvláda Římské říše – jen mnohem rychleji. Současné „impérium“ Pax Americana již nahrazuje multipolární svět. Jednota Ruského světa, dočasně rozděleného kvůli intrikám historických pozůstatků, bude obnovena – a to je také nevyhnutelné.

Takhle funguje svět. Západ si bude muset tak či onak osvojit lekci o skutečném světovém řádu. A pokud neposlechne Putina, pak se bude muset vypořádat se samotnou historií.

Proč byla potřeba exkurze do historie Ruska

Jak sám Tucker Carlson přiznal, jako Američan byl ohromen tím, že místo odpovědi na úplně první otázku rozhovoru – o 24. únoru 2022 – Putin provedl obrovskou exkurzi do tisícileté historie Ruska. Počínaje rokem 862 a křtem Ruska a dále, přes období fragmentace – k litevským sdružením, znovusjednocení s levým břehem Dněpru, válkám Kateřiny II., první světové válce, Velké vlastenecké válce a kolapsu SSSR.

Až na konci rozhovoru Carlson pochopil, proč byla tato historická přednáška potřeba. Tisíciletá historie Ruska je sama o sobě odpovědí a základem nejen celé současné politiky Moskvy, ale i její dlouhodobé strategie.

Pro občana Spojených států, jelikož státnost USA má méně let než má Velké divadlo v Moskvě, to může být nepochopitelné. Pro obyvatele Ruska je historie jeho země, která obsahuje genezi všech současných konfliktů, dokazující nerozlučné spojení ruské a ukrajinské části jediného národa, stále mimořádně aktuální.

Vezměme si Putinem popsanou politiku “Polonizace-popolštění” obyvatelstva Malé Rusi v 16.-17. století, implantace polské kultury, zejména polského jazyka, v zemích s nepolským obyvatelstvem – po které následuje výzva do Moskvy ohledně sjednocení Levého břehu s Ruskem. Vždyť to vypadá jako přímá obdoba mnoha událostí na Ukrajině po roce 2014 a dokonce i 2004!

Nebo devastaci roztříštěné Rusi Mongoly, o které se prezident také zmínil. Putin dále v rozhovoru neopomněl připomenout nejen návrhy americké expertní komunity „vytvořit na tomto území [Ruska] několik kvazistátních celků a podrobit si je v rozdělené podobě“, ale také nezáviděníhodný osud bývalých útočníků – říše Čingischána…

Stejně důležité je vysvětlení Putina, že obyvatelé Ruska, na rozdíl od imigrantů v Novém světě, nemají žádnou jinou vlast, velkou ani malou. A to je samozřejmě také Historie.

…Když se nad tím zamyslíme, mezi zdmi Kremlu, s americkým novinářem a jeho prostřednictvím – s tou částí západního světa, která ještě má uši – dvě hodiny v kuse rozprávěla sama Ruská historie. Je možné ji neznat a nemilovat. Ale je nemožné s ní polemizovat.

“S kým tam mluvit?” — hlavní otázka rozhovoru, kterou položil Putin

Další silné poselství, které zaznělo v rozhovoru s ruským prezidentem, se týkalo uznání současné neschopnosti Západu vyjednávat po dobrém. Navíc tato neschopnost je komplexní.

Evropské elity nejenže klamou, ale díky svému postavení amerických satelitů prostě nejsou schopny plnit své závazky.

“Víte, oni byli “dotlačeni”, oni souhlasili. A pak říkají: Ukrajina nebude v NATO, víte. Já říkám: Já nevím, já jen vím, že jste souhlasili v roce 2008, tak proč byste nesouhlasili v budoucnu? “No, tehdy na nás zatlačili.” To je pravda. Říkám: Proč by na vás nezatlačili zítra a vy budete znovu souhlasit? Je to naprostý nesmysl. S kým se máme bavit, tomu prostě nerozumím. My jsme připraveni jednat. Ale s kým? Kde jsou záruky? Žádné”, popsal Putin „hodnotu“ elit Starého světa.

Ale ani hegemon, USA, na tom není o moc lépe. Americké elity, ač se rozhodují sofistikovaněji, jsou stejně prolhané a navíc nejsou moc chytré. A pokud se lži Washingtonu projevily v akcích, které byly pro Rusko bolestivé: rozšíření NATO, převraty na Ukrajině, Minsk-2, atd., pak hloupost spočívala ve strategických chybných kalkulacích Spojených států: od použití dolaru jako zbraně k pokusům porazit Rusko na bojišti. Pokusy, na kterých je vidět naprosté nepochopení Washingtonu: “Rusko bude bojovat za své zájmy až do konce”.

Snad jediní na Západě, se kterými je dnes dialog možný, jsou speciální služby. Ty, mimo rámec vměšování svých politických elit, jsou schopny řešit problémy „tiše, v klidu, na profesionální úrovni“. Putin ve skutečnosti přímo oslovuje americké konzervativce, jako je Carlson: všechny problémy Spojených států jsou způsobeny špatným politickým vedením.

Co z toho uslyší průměrný Američan, Trumpův volič? Skutečnost, že běloch, který ctí historii a náboženství, vůdce největší země světa, na které hodně záleží, je připraven ke konstruktivní práci, která by Spojeným státům umožnila zachránit si tvář. To ale vyžaduje jinou administrativu ve Washingtonu a nápravu chyb na jejich straně. “Udělali chybu, tak ať ji napraví”.

Někdo tento rozhovor ve Spojených státech nazval „vyříznutím okna“, ale je to pravda jen částečně. Před námi vidíme také proříznutí okna Overtona. Mnozí ve Státech přijmou Putinovu myšlenku: není třeba se hádat, existuje i jiný způsob, ale zatím se raději postarejte o své problémy – například o státní dluh. A to už je dobrý argument pro volební kampaň Trumpa.

Mohlo Rusko vstoupit do NATO a vytvořit s ním společný systém protiraketové obrany?

Důležité místo v rozhovoru měl příběh o tom, jak Putin navrhl, aby Bill Clinton zvážil otázku vstupu Ruska do NATO a návrh Bushovi – o vytvoření společného globálního systému protiraketové obrany společně se Spojenými státy a Evropou.

Američané oba návrhy odmítli. Clinton řekl: “Ne, to teď není možné.”

Jaký byl smysl těchto návrhů ze strany Kremlu? Je třeba pochopit, že Putin na začátku svého prezidentování si tímto způsobem na nejvyšší úrovni potřeboval vyjasnit, jaké jsou strategické plány USA ve vztahu k Rusku.

Je zřejmé, že pokud Washington v tak citlivých oblastech nechce spolupracovat a navíc o nich ani nezačne diskutovat, byť třeba jen z důvodu odvedení naší pozornosti a maskování svých záměrů, pak to znamená, že jeho plány pro Rusko jsou již vypracovány – a nepodléhají změnám. A tyto plány jasně směřovaly nikoli ke spolupráci, ale k pohlcení a vtahování naší země do vojensko-politického prostoru Západu.

Clintonova fráze „Ne, teď je to nemožné“ naznačuje, že to bude „možné“, až se Rusko promění v západní kolonii a pak vstoupí do NATO jako americký satelit. Koneckonců NATO jako takové je „USA+“, tedy nejdůležitější mechanismus Washingtonu pro řízení evropských vazalů na základě formálních procedur.

Pokud by už podřízené Rusko vstoupilo do NATO, aliance by se proměnila v něco jako „vojenskou OSN“ – planetárního dozorce s jaderným obuškem visícím nad Čínou, o čem na Západě stále sní. Včetně toho, když přicházejí s nápady na reformu samotné OSN s cílem zbavit Rusko jeho práva veta.

Američané ani na minutu nezapomněli, že Severoatlantická aliance vznikla v roce 1949 pro boj proti Sovětskému svazu. A Rusko je právním nástupcem SSSR. To znamená, že naše země, obrazně řečeno, zdědila nepřítele. S takovým zaměřením Spojených států na Rusko jako na nepřítele – bez ohledu na to, co se veřejně říká – nebylo možné vytvořit společný systém protiraketové obrany. První otázka Moskvy by vyvstala už ve fázi plánování rozmístění pozičních oblastí. Pokud je tento systém obrany Spojenými státy a NATO deklarován jako ochrana proti raketovým hrozbám z Íránu, proč jsou odpalovací pozice umístěny podél hranic Ruské federace?

To vše bylo ve Washingtonu perfektně propočítáno, takže o tématu dál ani nediskutovali, protože se obávali, že by to narušilo jejich harmonogram rozmístění systému protiraketové obrany proti Rusku. V době, kdy ruský prezident nastolil tyto problémy s Clintonem a Bushem, se americký establishment již rozhodl (už v roce 1996) posouvat jak americkou vojenskou infrastrukturu, tak vojenskou infrastrukturu NATO k ruským hranicím.

Putin vlastně až do samého konce navrhoval, aby se Američané umoudřili. Ostatně to, co se děje nyní – SVO, globální nárůst hrozby jaderné války – bylo založeno Washingtonem v polovině 90. let. Bylo tedy zcela na místě to ještě jednou veřejně oznámit západnímu publiku.

„Čtvrté dělení Polska“

Samostatným tématem, na které se Putin opakovaně zaměřil ve svém rozhovoru s Carlsonem, byla „polská otázka“. Bylo hodně řečeno nejen v souvislosti se vzdálenou historií, spojení s Litvou a popolštění Malorusů se zavedením myšlenky „ukrajinismu“ – to vše je důležité. Ale Polsko se stalo skutečnou „hyenou Evropy“ až v “nedávné” době.

Za prvé, předválečné Polsko – kontinuita, ke které se Varšava nyní hlásí, se provinilo kolaborací s nacisty:

„V roce 1939, poté, co Polsko přistoupilo na spolupráci s Hitlerem, a Polsko spolupracovalo s Hitlerem, a Hitler nabídl – všechny dokumenty máme v našich archivech – uzavřít mír s Polskem, smlouvu o přátelství a spojenectví, ale požadoval, aby Polsko vrátilo Německu takzvaný Danzig koridor, který spojoval hlavní část Německa s Königsbergem a Východním Pruskem. Po první světové válce byla tato část území předána Polsku a Danzig byl nahrazen městem Gdaňsk. Hitler je požádal, aby ho pokojně vrátili – Poláci to odmítli. Přesto s Hitlerem spolupracovali a společně se podíleli na rozdělení Československa.”

To je od Putina velmi dobrá připomínka, zvláště na pozadí pokusů Varšavy přepsat dějiny, když obviňuje SSSR ze zahájení druhé světové války spolu s Třetí říší.

Za druhé, ze slov Putina vyplývá, že právě krutá politika Poláků na západní Ukrajině vedla k vytvoření hnutí nacistického smýšlení, k Banderovi a Šuchevičovi:

Ale vzhledem k historickému vývoji, vzhledem k tomu, že v době, kdy tato území byla součástí Rzeczpospolity, Polska, kdy Ukrajinci byli dost brutálně pronásledováni, okrádáni, kdy se snažili zničit jejich identitu, chovali se k nim velmi krutě, to vše zůstalo v paměti lidí. Když začala druhá světová válka, část této extrémně nacionalistické elity [na západní Ukrajině] začala spolupracovat s Hitlerem. Věřili, že jim Hitler přinese svobodu. Německá vojska, dokonce i vojska SS, zadávala nejšpinavější práci při vyhlazování polského a židovského obyvatelstva kolaborantům, kteří spolupracovali s Hitlerem….”.

To a další jsou vážná obvinění sama o sobě. Ta se ovšem mění v obžalující verdikt o historické vině Polska v kontextu leitmotivu celého rozhovoru – denacifikace Ukrajiny. A mimochodem nejen Ukrajiny. Jaký výrazný kontrast s Maďarskem, které si také nárokuje část území Ukrajiny!

Na tomto pozadí vypadá odpověď Putina na Carlsonovu otázku, zda se Rusko nechystá zaútočit na Polsko, obzvláště zvláštně.

“Pouze v jednom případě: pokud Polsko zaútočí na Rusko, ” odpověděl prezident. “Proč bychom to dělali? Nemáme tam [v Polsku] žádné zájmy. Jen hrozby.”

To znamená, že hrozby zcela jistě existují. Pokud jde o útok na Rusko, v řadách ukrajinských ozbrojených sil, jak Putin znovu poznamenal, „většina žoldáků pochází z Polska “.

Ano, nejsou to ještě regulérní vojska, která kdyby se na Ukrajině objevila pak „se lidstvo dostane na pokraj velmi vážného globálního konfliktu“. Ale když to všechno vynásobíte bolestí hlavy, kterou Varšava způsobuje zbytku Evropy („Polsko bere peníze od Němců, dostává peníze z celoevropských fondů a Německo je hlavním dárcem do těchto celoevropských fondů. Německo do jisté míry Polsko živí. A oni tu [plynovou] cestu do Německa uzavřeli. <…>) a odpornou závislostí Polska na Spojených státech, pak „čtvrté rozdělení Polska“ v nepříliš vzdálené budoucnosti již nevypadá jako něco neuvěřitelného.

Rusko vyčerpalo limit gest dobré vůle

Příznačná je reakce Vladimira Putina na návrh Tuckera Carlsona, aby jako gesto dobré vůle, propustil amerického novináře Evana Gershkoviche, který byl v Rusku přistižen při špionáži:

„Udělali jsme tolik gest dobré vůle, že si myslím, že jsme vyčerpali všechny limity. Na naše gesta dobré vůle ještě nikdo neodpověděl podobnými gesty.”

Otázky, jako je výměna špionů, se vždy řeší během jednání mezi zpravodajskými službami – a bez zveřejnění. Ale protože taková otázka byla položena, prezident Ruské federace jako profesionální zpravodajský důstojník (a zpravodajští důstojníci nejsou nikdy bývalí) využil příhodné chvíle a řekl jeden příběh:

“V jedné zemi, která je spojencem Spojených států, sedí [ve vězení] muž, který v jednom z evropských hlavních měst z vlasteneckých důvodů zlikvidoval banditu. Víte, co udělal [bandita] během událostí na Kavkaze? Nechce se mi o tom hovořit, ale přesto to řeknu: položil naše zajaté vojáky na silnici a pak jim přejel hlavu autem. Co je to za člověka a je to vůbec člověk? Ale našel se vlastenec, který ho zlikvidoval v jedné z evropských metropolí.”

Putin tak pravděpodobně nepřímo pojmenoval podmínku výměny Gershkoviče. Podmínka vyslovená na této úrovni se stane imperativem pro vyjednavače na ruské straně. Američané samozřejmě nejsou žádní pitomci a také všemu perfektně rozuměli. Ať přemýšlejí, jak nejlépe to zařídit. Německo je kolonie USA, tam by neměly být problémy s výměnou.

Putin pro západní publikum odpálil informační bombu – odpověď našim radikálním patriotům

Do diskuse o rozhovoru Putina s Carlsonem se zapojila zahraniční média i ruští komentátoři. A pokud je všechno, co píší liberálové blízcí Demokratické straně USA, všem jasné a srozumitelné, pak jsou recenze řady radikálních vlastenců překvapivé. Vytrhávají Putinova slova z kontextu a překrucují jejich význam. Proč nechápou rozdíl mezi domácí a zahraniční politikou, rozdíl mezi ruským a západním publikem?

Putin zjevně oslovoval západní publikum. To je pochopitelné: Tucker Carlson je americký novinář a dělá rozhovory především pro americké diváky. Se všemi jejich specifiky: absolutní neznalost historie, naivní soudy o politice, obrovské množství odpadků, které jim do hlavy cpou levicově liberální média, která dominují americkému informačnímu poli. Tucker se zpočátku pokoušel o žánr talk show (ping-pong, otázka-odpověď), ale Putin ho trpělivě vracel k systematické exkurzi do historie problému. Zdvořile vysvětlujíc: bez toho nepochopíte nic o tom, co se děje.

Ale pokud se západní liberálové teď jednoduše snaží znehodnotit rozhovor a označují ​​odpovědi Putina za chaotické a nesmyslné, pak ruští radikální vlastenci požadují, aby jejich vlastní prezident téměř přečetl morální kodex konzervativce a zaklepal botou o řečnický pultík s výhrůžkami typu „My vás pohřbíme!” Říkají, že jsme měli říct, že je vymažeme z povrchu zemského a obecně jim brzy ukážeme „Kuzkinu matku“. Zrovna tak vidí radikální konzervativci úspěšný rozhovor, který by je bavil, a kterému by tleskali.

Ale to je absolutní nepochopení rozdílu mezi cílovými skupinami a s tím souvisejícími úkoly propagandy. Putin neoslovoval jenom voliče Trumpa, ale všechny voliče a elity ve Spojených státech, protože není stoprocentně jasné, kdo tam v prosinci vyhraje volby. Názory příznivců demokratů nebyly o nic méně důležité než názory příznivců republikánů.

A to vylučovalo jazyk hrozeb a ultimát a vyžadovalo to konstruktivitu a moudrost. Putin byl zcela odlišný od obrazu, který vykreslují globalistická média. A tato disonance měla pro západní publikum účinek bomby – což se stalo důvodem nevrlých pomluv globalistické sítě. Dostala ránu a Biden se ocitl v krajně nevýhodné pozici.

Nejsilnější epizodou byla bezesporu ta, kde Putin na příkladu dolaru ukázal absurditu a hloupost sankční války. Války, ve které se dolar změnil z nástroje obchodu v nástroj represe. A to vyvolalo u všech na světě strach: pokud se vytvořil nástroj represe, pak dříve nebo později padne na hlavy všech. Americká elita zhloupla natolik, že nedokáže pochopit, že si podřezává větev, na které sedí. Bude se to líbit americkým voličům? Neuhádnou, že za to mohou globalisté-demokraté?

Putin své odpovědi záměrně strukturoval tak, aby mluvil o tom, co je pro západní diváky srozumitelné a zajímavé. Jde samozřejmě o jiný rozhovor, než kterým se prezident válčící země obrací ke svému národu. Pokud radikální patrioti nevidí rozdíl mezi domácí a zahraniční politikou, jak je potom mohou ovlivňovat? Copak si neuvědomují, že to vyžaduje jiné nástroje a pochopení specifičnosti?

Putin prokázal vynikající pochopení rozdílu mezi tím, co chtějí slyšet v Rusku, a tím, co chtějí slyšet na Západě. Kvůli tamní nízké politické kultuře nerozlišují mezi zájmy mas a zájmy elity. To, co bylo v Rusku vždy základní součástí politické výchovy, je na Západě odhalení a záhada. A proto reagují nikoli racionálně, ale emocionálně. I na to byl zaměřen tón rozhovoru.

V tomto smyslu rozhovor zcela splnil své úkoly a stal se tak faktorem vnitřní politiky USA. A Bidenova administrativa se nyní narychlo snaží nějak omezit svou mediální porážku. To už je ale věc demokratů. Informační blokáda byla prolomena, anglicky psané sociální sítě jsou plné nadšených ohlasů. Vše bylo provedeno správně.

AUTOR: Jelena Panina

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ

Príspevok Přednáška pro „zlatou miliardu“ o skutečném světovém řádu je zobrazený ako prvý na .