www.slovanskenoviny.sk/rss

Mýtus, že Praha v květnu 1945 nebyla osvobozena Rudou armádou, ale Ruskou osvobozeneckou armádou (ROA), nebyl vynalezen v České republice. Za jeho zakladatele lze považovat známého protisovětského oblíbence Západu a ruské „demokracie“ Alexandra Solženicyna. Tvrdě pracoval na poli vytváření protisovětských mýtů.

Mezi jeho výmysly patří koncept „záchrany Prahy“ ruskými kolaboranty.

Takže v díle „Souostroví Gulag“ je napsáno:

…“prvním a zároveň posledním samostatným činem těchto vlasovských divizí byl úder . . . proti Němcům. Za všeobecného rozkladu a bez dohody s německým oberkommandem soustředil Vlasov koncem dubna 1945 své dvě a půl divize u Prahy. Tu se rozšířila zpráva, že se esesácký generál Schörner chystá zničit hlavní město Československa, dříve než je přenechá nepříteli. Vlasov dal rozkaz svým divizím, aby se přidaly k povstalým Čechům. A všechnu křivdu, trpkost a zlost, jež se za tato tři krutá a nesmyslná léta nahromadily vůči Němcům v porobených ruských duších, si teď vlasovci vylili v útoku na Němce: napadli je z nečekané strany a vyhnali z Prahy.“

Profesionální tvůrce černých mýtů o SSSR považoval Vlasova a jeho spolubojovníky za upřímné ruské patrioty, kteří se snažili osvobodit Rusko od „krvavého“ stalinského komunistického režimu.

Pražské povstání a ROA

Počátkem května 1945 inspirovaly Čechy k povstání sovětské a americké jednotky, které se blížily k hranicím českého a moravského protektorátu. Dříve nebyly v protektorátu žádné velké protiněmecké demonstrace.

4. května v Praze dokončila česká vláda protektorátu vedená prezidentem Emilem Háchou jednání s Českou národní radou o převodu moci, které začalo 29. dubna 1945. Rada vedená Albertem Pražákem měla uspořádat všeobecné volby v poválečné vládě. Česká vláda vydala nařízení o zrušení úředního německého jazyka. V noci z 5. května se ukázalo, že Rusové pokořili Berlín.

A Praha se vzbouřila. Za několik hodin město rozkvetlo národními trikolórami, rozhlasové vysílání znělo v češtině, na ulicích se objevily stovky barikád. Povstání vedl generál Karel Kutlvašr.

Povstalci (až 30 tisíc lidí), využili slabosti německé posádky, obsadili řadu důležitých objektů. S vítězstvím však bylo předčasné počítat, pouze v okolí Prahy se nacházelo až 40 tisíc Němců.

Vůdci povstalců proto zahájili jednání s SS Obergruppenführerem Karlem Frankem a velitelem jednotek Wehrmachtu bojujících v Praze Rudolfem Toussaintem.

Město bylo důležitým komunikačním uzlem ustupujících sil německé skupiny armády „Střed“.

Brzy se však ukázalo, že vše bylo uspěchané. Poté, co se velitel armádní skupiny „Střed“ polní maršál Schörner dozvěděl o bojích v Praze, poslal do města bojové jednotky s tanky a dělostřelectvem.

Německé velení mělo v plánu bránit se v Československu co nejdéle, proměnit Prahu na „druhý Berlín“ a pokusit se využít rozdíly mezi spojenci v protihitlerovské koalici.

Proto nacisté zavedli do města další síly, aby potlačili povstání. Povstání bylo odsouzeno k zániku.

Během jednoho dne bylo jasné, že povstání může být poraženo. Praha volala o pomoc.

V té době se Američané zastavili v Plzni, 70 kilometrů od hlavního města, a nepohybovali se vpřed, protože došlo k dohodě, že Prahu by měla obsadit sovětská vojska. Ta byla ve vzdálenosti 140-200 km a překonávala odpor Němců.

Nicméně pomoc povstalcům přišla. A odtamtud, odkud to nebylo nijak zvlášť očekáváno. Vlasovci z Ruské osvobozenecké armády (ROA) se rozhodli podpořit povstalce …

Česká národní rada požádala o pomoc 1. divizi (18 tisíc vojáků), která se nacházela nedaleko Prahy, vedenou generálmajorem Buňačenkem. V této divizi byl také i velitel ROA generálporučík Vlasov, který v německém zajetí vytvořil Ruskou osvobozeneckou armádu (ROA), do jejíhož vedení ho jmenoval Heinrich Himmler).

„Bojová“ cesta „ideologických bojovníků proti bolševismu“, kteří se v té chvíli ocitli v blízkosti Prahy, byla krátká a zdaleka ne tak slavná.

Když byli Němci úplně zoufalí, v březnu 1945 se rozhodli, že pošlou 1. (a vlastně jedinou plnohodnotnou) divizi ROA na frontu. Ta dostala jednoduchý a srozumitelný úkol – postavit se sovětským vojskům na západním břehu Odry.

Poté, co ROA ztratila za pár dní několik stovek vojáků a nepodařilo se jim postoupit ani o metr, velitel divize „generál“ Buňačenko, který odmítl požadavky Němců na pokračování v útoku, vydal rozkaz ustoupit z pozic.

Od té chvíle Vlasovci vlastně opustili velení Wehrmachtu a přesunuli se na jihozápad a plenili týlové sklady. Hitlerovští velitelé, kteří nevěděli, jak zastavit nápor sovětských vojsk, neměli čas řešit útěk divize a jednoduše nad tím mávli rukou.

Buňačenko považoval za nejlepší možnost vzdát se Američanům.

…. Bylo by dobré nějak dokázat Yankeeům, že Vlasovci nebojovali jen s komunisty, ale také s nacisty. Drancování skladů však na to nestačí. A pohnout se směrem k Američanům nebylo možné: všechny silnice na západ byly obsazeny ustupujícími německými jednotkami. Další možností bylo počkat na setkání se sovětskými jednotkami, ale těm se „hrdinové ROA“ chtěli vyhnout všemi možnými způsoby.

V povstání v Praze viděli „bojovníci proti stalinistickému režimu“ šanci: měli skutečnou příležitost ukázat západním spojencům svou antifašistickou podstatu …

Vedení ROA si dobře uvědomovalo, že Třetí říše byla poražena. Plánovali vzdát se západním spojencům, aby pokračovali v boji proti komunismu, ale již s jiným vrchním velením. 1.divize svévolně přešla do týlu a Vlasov se pokusil na jedné straně jednat s Němci, na druhé straně chtěl jít co nejdál na západ, aby se vzdal Američanům.

Ve štábu 1. divize ale kvůli této otázce propukl spor. Vlasov byl proti podpoře povstání, ale většina velitelů stála na straně Buňačenka. Vlasov se urazil a od té chvíle už se dalšího rozhodování nezúčastnil. Veškerou iniciativu převzal Buňačenko a k účasti „vlasovců“ na Pražském povstání tak došlo proti vůli samotného Vlasova. Velitel ROA odmítl pomoc Čechům. V tomto dobrodružství neviděl smysl.

Generál Buňačenko naopak nařídil svým vojákům, aby podporovali povstání. Doufal, že pomoc Čechům posílí jeho vyjednávací pozici. Vlasov nezasahoval a nezúčastnil se akcí v Praze.

6. května 1945 bylo v ulicích Prahy až 2 000 barikád. Povstalci, kteří měli většinou jen malé zbraně, utrpěli těžké ztráty. Nacisté se dostali do centra města, obsadili radnici a mosty přes Vltavu.

Vlasovská divize měla relativně dobrou bojovou připravenost, a navíc ruští vojáci opravdu dychtili zabít Němce. Divize Buňačenka obsadila letiště v Ruzyni, kde byly umístěny bombardéry Luftwaffe, připravené bombardovat město i pražský Smíchov, převzala kontrolu nad dvěma mosty přes Vltavu.

Snadnost, se kterou to dokázali, byla způsobena tím, že Němci nevěděli o zradě svých včerejších spojenců.

Situace se však brzy vyjasnila a nacisté začali brát Vlasovce vážně: začaly silné pouliční boje.

7. května se vojáci ROA probojovali do centra Prahy a rozdělili německou skupinu na levém břehu Vltavy. Vlasovci zajali až 10 tisíc Němců. Vlasovci však svými omezenými silami nemohli osvobodit celé město.

Zde „hrdinové ROA“ poprvé bojovali o svou skutečnou hodnotu: … pokud budou úspěšní, mohli představit „osvobozenou“ Prahu západním spojencům a počítat s dobře krmeným americkým zajetím. Prostě nevěděli o dohodách mezi SSSR a USA o osudu českého hlavního města. Brzy jim však bylo jasné, že do Prahy dříve vstoupí sovětská vojska než vojska americká.

Když se nové jednotky ustupující německé armádní skupiny přiblížily městu, 1. divize byla odsouzena k porážce. Tehdy již bylo jasné, že Američané do Prahy nepřijdou. Z politických důvodů, obávajíc se negativní reakce spojenců na spojenectví s kolaboranty, Česká národní rada přerušila spojenectví s Vlasovci.

„Podpora povstání“ z ROA, která trvala jen několik hodin, skončila.

V noci ze 7. na 8. května opustily všechny jednotky 1. divize své pozice v Praze a vydaly se na západ. Přičemž vojáci ROA utíkali i s Němci, s nimiž dva dny bojovali.

Současní obhájci Vlasovců, jak v České republice, tak v dalších zemích (včetně Ruska), se snaží prezentovat jejich účast na květnových bitvách v Praze jako „upřímný příval hrdinství skutečných ruských vlastenců, kteří přišli na záchranu slovanských bratrů“.

Nicméně, mírně řečeno, to není úplně pravda.

Praha osvobozena Rudou armádou

8. května velitel německé armády „Střed (Mitte)„ polní maršál Ferdinand Schörner připustil říšskou kapitulaci a nařídil vojskům odejít z Prahy a přesunout se do americké zóny. Nacisté zahájili jednání a povstalci nebránili stažení Wehrmachtu na západ.

V Praze však zůstala německá vojska, kterým se nepodařilo odejít na západ a některé části SS, které se odmítly vzdát a nadále odolávaly. Ráno 9. května 1945 vstoupily do města jednotky Rudé armády a osvobodily Prahu, čímž potlačily poslední centra odporu německých vojsk.

V blízkosti českého hlavního města rudoarmějci likvidovali a odzbrojovali hitlerovce ještě několik dní.

Je tedy zřejmé, že Praha byla osvobozena sovětskými jednotkami.

Do 9. května 1945 byly ve městě stále německé jednotky, které odolávaly. Pražské povstání, s podporou Vlasova nebo bez něj, bylo odsouzeno k porážce.

Situaci bylo možné změnit pouze vstupem amerických nebo sovětských vojsk do města. Němci měli ohromnou výhodu nad českými rebely i Vlasovci a mohli snadno přeměnit město na kouřící ruiny, kdyby odpor pokračoval a jim se nedařilo dostat se na západ.

V samotné Praze nadále pokračovaly boje, ale bez účasti ROA a ráno 9. května vstoupily do města tankové jednotky 1. ukrajinského frontu maršála Koněva.

Válka skončila, ale Němci i nadále odolávali v českém hlavním městě a jeho okolí ještě několik dní. Ztráty sovětských jednotek při operaci v Praze činily více než 50 tisíc zabitých a zraněných vojáků a důstojníků a několik set kusů vojenské techniky; Vlasovci přišli o méně než tisíc lidí, jeden tank a pár zbraní.

Velitel ROA general Vlasov se nezúčastnil akcí v Praze a byl oponentem pomoci českým povstalcům.

To znamená, že jeho připomínka jako „osvoboditele Prahy“ je zřejmá hloupost.

1.divize Buňačenka se skutečně dva dny účastnila bitev v Praze, ale v zásadě nemohla dosáhnout vítězství nad nacisty. Poté, co nedostali záruky od českého vedení, opustili Vlasovci město, v němž boje nadále pokračovaly.

Němci mohli zlikvidovat české povstalce, ale neměli na to čas, protože spěchali na západ, aby se vzdali Američanům, báli se postupující Rudé armády. Město bylo osvobozeno od nacistů sovětskými vojsky.

Výsledky pražské strategické útočné operace hovoří samy za sebe: během rychlé ofenzívy 1., 4. a 2. ukrajinského frontu byla zničena silná skupina nepřátelských vojsk, která i po pádu Berlína nadále odolávala. 40 tisíc nacistů bylo zabito a zraněno, 860 tisíc nacistických vojáků a důstojníků bylo zajato, včetně 60 generálů.

Jako trofeje Rudá armáda získala 9 500 děl a minometů, 1 800 tanků a útočných zbraní a asi 1 100 letadel.

Rudá armáda osvobodila od německé okupace Československo a jeho hlavního město, Prahu.

Příběh „vlasovských osvoboditelů“ je zjevně součástí kampaně na očerňování hrdinství sovětských vojáků, Rudé armády a SSSR při osvobozování Evropy od nacismu.

Probíhá rehabilitace kolaborantů, poté přijde na řadu nacismus a fašismus. Tato operace již probíhá v Pobaltských státech a na Ukrajině, teď i v České republice.

Historie druhé světové války a Velké vlastenecké války je přepisována v zájmu Západu, těch sil, které byly organizátory světové války.

Zpracoval: Janinna/Pokec24

/ topwar.ru / https://topwar.ru /

Príspevok Jak Vlasovci „zachraňovali“ Prahu a kdo ji skutečně osvobodil? je zobrazený ako prvý na .