Izraelské kolektivní „vedlejší“ zabíjení civilistů se konečně dostalo do centra pozornosti

www.slovanskenoviny.sk/rss

Nedávná „bomba“ deníku New York Times předkládá fakta, která jsou již dlouho známá – a snaží se je co nejvíce zjemnit.

Deník New York Times nedávno zveřejnil článek, v němž přiznává, že izraelská armáda připustila bezprecedentní množství „vedlejších škod“. Aby však odhalení, o nichž tvrdí, že je odhaluje, očistil, vynechává klíčové statistické údaje, které byly dříve odhaleny.

Článek z 26. prosince, prezentovaný jako bombastický, odhaluje, že Izrael rozeslal rozkaz, který povoloval zabití až 20 civilistů na každý nízký cíl Hamásu. „Tento rozkaz, o němž se dříve nepsalo, neměl v izraelské vojenské historii obdoby,“ uvádí se v článku.

Počátkem dubna 2024 však izraelské médium s názvem +972 Magazine nejenže zveřejnilo tuto skutečnost s odvoláním na zdroje v izraelské armádě, ale odhalilo mnohem více usvědčujících údajů, které podrobně popisují, co mělo být považováno za „přijatelné“ vedlejší škody.

Článek v časopise +972 odhalil, že izraelský letecký útok, při němž byl zabit velitel praporu Šudžajja v Hamásu Wisam Farhat, měl povolení zabít 100 civilistů. Ještě více šokující byl nechvalně známý případ Ajmána Nofala, velitele Centrální brigády Hamásu v Gaze, kde podle zdrojů „armáda schválila zabití přibližně 300 civilistů“.

Zprávu +972 letmo zmínil deník The New York Times s tím, že izraelská armáda ji popřela. Vyšetřovací práce časopisu +972 Mag na toto téma však nezačala v dubnu. Ve skutečnosti se článek zveřejněný v listopadu 2023 odvolával na zdroj, který tvrdil následující:

„Počty se zvýšily z desítek civilních obětí [povolených] jako vedlejší škody v rámci útoku na vysokého úředníka v předchozích operacích na stovky civilních obětí jako vedlejší škody.“

Ačkoli se tedy dělá velká věda z toho, že tak vysoké počty vedlejších škod „nemají v izraelské vojenské historii obdoby“, IDF vědomě odepisují civilisty jako vedlejší škody již léta. Stačí se podívat doslova na jakoukoli zprávu OSN o vojenském chování Izraele v minulosti, abychom se o tom přesvědčili.

Nejen v Gaze, ale i v Libanonu byly takové strašlivé „vedlejší škody“ normalizovány. Když Izrael provedl atentát na generálního tajemníka Hizballáhu Seyyeda Hassana Nasrallaha, otevřeně oznámil, že odhaduje celkový počet obětí na přibližně 300, a to v důsledku srovnání řady civilních budov v jižním Bejrútu se zemí.

V článku zveřejněném deníkem The New York Times není doslova nic nového, pouze potvrzuje to, o čem již bylo informováno, avšak způsobem, který se snaží zabíjení zlehčit vynecháním klíčových faktů a opakováním starých frází.

Například opakuje jako prokázaný fakt rozšířené tvrzení, že Hamás se záměrně usazuje mezi civilisty, aby je využíval jako lidské štíty, což bylo již dříve shledáno přinejmenším sporným.

Co je však nezpochybnitelné, je to, že Izrael využívá Palestince jako lidské štíty, což bylo v průběhu války hojně dokumentováno a bývalo uznávanou součástí izraelské vojenské doktríny.

„Od listopadu 2023 začal Izrael za celosvětového rozhořčení šetřit municí a zpřísnil některá pravidla nasazení, mimo jiné snížil na polovinu počet civilistů, kteří mohli být ohroženi při úderech na nízko postavené bojovníky, kteří nepředstavovali bezprostřední hrozbu,“ uvádí NYT. Otázkou je, kde se tato informace vzala. Podle samotného článku jsou zdrojem všichni izraelští vojáci a úředníci.

Jediným předloženým důkazem jsou slova Izraelců. Byla provedena nějaká analýza nebo uvedeny příklady, které by dokazovaly, že IDF zabijí v průměru pouze deset civilistů na každého nízko postaveného bojovníka Hamásu? Rozhodně ne, protože ani Izrael nemůže tyto informace předložit veřejnosti, ani jména tisíců údajných „bojovníků Hamásu“, na které se zaměřil.

Pokud se budeme řídit oficiálními údaji Izraele o počtu údajných zabitých bojovníků Hamásu, stoupají takovým tempem, že neodpovídají údajům o počtu mrtvých, které přijala OSN. Zatímco oficiální počet mrtvých v Gaze je téměř 46 000, přičemž 10 000 osob se pohřešuje a je považováno za mrtvé, izraelské údaje o „bojovnících Hamásu“ dávají smysl pouze tehdy, pokud je počet mrtvých mnohem vyšší. Přijmout vyšší počet mrtvých, aby se tvrzení Izraele o bojovnících Hamásu stalo legitimnějším, by však znamenalo, že by The New York Times čelily dalšímu problému: musely by se pak potýkat se skutečností, že zabíjení eskalovalo až v listopadu 2023.

Kromě toho všeho článek +972 z 3. dubna poskytuje mnohem podrobnější vhled do systémů umělé inteligence používaných izraelskou armádou a poukazuje na to, že jimi generované cíle byly velmi nepřesné. Vyšetřování zjistilo, že když systém Lavender vybíral mladší cíle Hamásu, izraelská armáda ve skutečnosti používala svou smrtonosnější neřízenou munici, protože „nechcete plýtvat drahými bombami na nedůležité lidi“.

Dále +972 uvedl, že člověk sice musí ověřit cíle vybrané umělou inteligencí předtím, než je vydán rozkaz k úderu, ale nakonec se to omezuje na pouhé ujištění, že cíl je muž – v průměru stráví asi 20 sekund před stisknutím spouště.

V článku New York Times není nikde zmínka o masakrování civilistů tam, kde se nenachází žádný vojenský cíl, není tam ani zmínka o masovém mučení, sexuálním zneužívání nebo demolici domů z čiré marnivosti vojáků. Vše je zarámováno tak, že armáda to po útoku vedeném Hamásem 7. října trochu přehnala.

AUTOR: Robert Inlakesh

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ

Príspevok Izraelské kolektivní „vedlejší“ zabíjení civilistů se konečně dostalo do centra pozornosti je zobrazený ako prvý na .