Zdá sa, že najväčšou mediálnou témou soboty je odovzdávanie cien Slnko v sieti. Ceremoniál, ktorý vysielala v piatok večer RTVS sa zmenil na propagandistickú frašku.

Režisér Bebjak opäť raz predniesol politický prejav. Slávu umelcov zožala aj prezidentka Čaputová. K slávnostnému večeru sa vyjadril aj známy komentátor aktuálnych udalostí, Juraj Štubniak.

„Kaviareň“ si slávnostnú udalosť ukradla pre seba

Piatkový večer na RTVS patril odovzdávaniu filmových cien Slnko v sieti. Ako už býva v bratislavských umeleckých kruhoch zvykom, „kaviareň“ si túto slávnostnú udalosť ukradla pre seba a urobil z nej estrádu svojich politických postojov. Režisér Bebjak hovoril na pódiu o tom, že súčasná vládna garnitúra šíri strach a dezinformácie a klamstvo. Niekoľkokrát hovoril o slobode. Hovoril o svojom sne, že túto krajinu raz budú viesť ľudia, ktorí majú demokratické cítenie.

Juraj Štubniak sa k odovzdávaniu cien svojsky vyjadril na sociálnej sieti. Napísal toto: „Kedysi som hral epizódnu rolu v Odsúdených, ktoré režíroval režisér Bebjak. Spolupráca bola vynikajúca, pána režiséra som vysoko uznával a vážil si ho. O to ťažšie prijímam fakt, že aj on skĺzol do úrovne úbohého politického aktivistu.

Nikto nikomu nebráni robiť akékoľvek umenie, pán Bebjak. Inak by ste nestáli na tom pódiu pred podobne zúfalým obecenstvom. Robte si naďalej to, čo vy považujete za umenie. Aj zhýralé a dekadentné. Ale nie za štátne peniaze! A len o tie vám všetkým ide. Takže tie kecy o slobode si strčte do…“ uzavrel Juraj Štubniak.

ereport.sk

Príspevok Bratislavská kaviareň si ukradla pre seba Slnko v sieti. Juraj Štubniak reaguje je zobrazený ako prvý na .

Kritická analýza Noama Chomského a Michela Chossudovského

V súčasnom diskurze o globálnom kapitalizme a jeho sociálnych, politických a ekonomických dôsledkoch vystupujú do popredia dve vplyvné verejné intelektuálne osobnosti z akademického prostredia: Noam Chomsky a Michel Chossudovsky .

Obaja akademici ponúkajú prenikavé hodnotenia vykorisťovateľskej a utláčateľskej povahy kapitalizmu a globálnej korporatokracie a ich dopadov na našu súčasnú spoločnosť. Metodologické prístupy a rámce oboch verejných intelektuálov však vykazujú pozoruhodné podobnosti a pozoruhodné rozdiely, ktoré si vyžadujú dôkladné preskúmanie, aby sme pochopili nuansy ich rovnako závažných perspektív.

Tento článok si kladie za cieľ analyzovať, porovnať a kriticky zhodnotiť podobnosti a rozdiely prístupov Noama Chomského a Michela Chossudovského pri kritike spoločenského vykorisťovania a útlaku, ktorý prináša globálny kapitalizmus a korporatokracia na utláčané masy a marginalizované sektory spoločnosti.

Podobnosti medzi Chomského a Chossudovského kritikou globálneho kapitalizmu

1. Antiimperialistické a antineokolonialistické pozicionality

Noam Chomsky aj Michel Chossudovsky vo svojich kritikách globálneho kapitalizmu a korporatokracie zastávajú antiimperialistický postoj.

Zdôrazňujú úlohu mocných západných národov, najmä Spojených štátov, pri udržiavaní ekonomického vykorisťovania, vojenských intervencií, zmien režimov a geopolitickej dominancie na podporu ich kapitalistických programov

(Porov. Chomsky, Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media , s. 30-32).

Ich analýzy podčiarkujú vzájomnú prepojenosť kapitalizmu a imperializmu a zdôrazňujú, ako je ekonomické vykorisťovanie často prepojené s politickými a vojenskými agendami (Porov. Chossudovsky, Globalizácia chudoby a nový svetový poriadok , s. 25).

2. Kritický dôraz na analýzu sily podniku

Noam Chomsky aj Michel Chossudovsky sa zameriavajú na nadvládu a prevahu korporačnej moci pri formovaní globálneho kapitalizmu.

Kritizujú vplyv nadnárodných korporácií, finančných inštitúcií a elitných ekonomických kartelov pri kontrole zdrojov, manipulácii trhov a prehlbovaní politickej nerovnosti, ako aj sociálnej a ekonomickej nerovnosti

(Chomsky, Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media , s. 32 -34).

Obaja akademici zdôrazňujú, ako firemné záujmy a programy riadia politiky, ktoré uprednostňujú zisk pred blahobytom ľudí a ekosystému našej planéty, čo vedie k sociálnej nespravodlivosti, degradácii životného prostredia, ekonomickej nestabilite a sociálno-politickej marginalizácii.

(Chossudovsky, Globalizácia chudoby a Nový svetový poriadok)

3. Otravná kritika neoliberálnej politiky

Ďalším spoločným základom v ich analýzach je kritika neoliberálnej politiky a neoliberálnej globalizácie.

Chomsky a Chossudovsky odsudzujú dereguláciu, privatizáciu a úsporné opatrenia podporované neoliberálnou ideológiou a tvrdia, že tieto politiky prehlbujú chudobu, nerovnosť a sociálne vylúčenie

(Chomsky, Profit Over People: Neoliberalism and Global Order, s. 78).

Chomsky a Chossudovsky zdôrazňujú, ako neoliberálna globalizácia prospieva bohatej elite na úkor pracujúcej triedy, čo vedie k stagnácii miezd, neistote zamestnania, inflácii a erózii systémov sociálneho zabezpečenia

(Chossudovsky, The Globalization of Poverty and the New World Order , s. 102).

Rozdiely medzi Chomským a Chossudovským

1. Metodologické prístupy a rámce analýzy

Prístup Noama Chomského ku kritike globálneho kapitalizmu má korene v lingvistike, filozofii a politickom aktivizme. Pri odhaľovaní nespravodlivosti kapitalizmu a obhajovaní sociálnej transformácie využíva multidisciplinárne hľadisko, vychádzajúce z historickej analýzy, empirického výskumu a etického uvažovania

(Chomsky, Profit Over People: Neoliberalism and Global Order , s. 14).

Chomského kritika je často charakterizovaná zameraním na lingvistiku, ako aj lingvistickou filozofiou a dôrazom na diskurz, zdôrazňujúc,

ako médiá, propaganda a ideologická hegemónia udržiavajú kapitalistické naratívy a udržiavajú utláčateľské, ťažobné a vykorisťovateľské mocenské štruktúry v súčasnej spoločnosti.

Naproti tomu prístup Michela Chossudovského je explicitnejšie ekonomický a otvorene geopolitický zakorenený v jeho odbornosti v analytickej oblasti politologických subdisciplín medzinárodnej politiky a globálnych vzťahov.

Okrem toho, ako ekonóm, geopolitický analytik a odborník na globálne vzťahy, Chossudovský zdôrazňuje úlohu finančných trhov, menovej politiky a geopolitiky pri formovaní globálneho kapitalizmu

(Chossudovsky, The Globalization of Poverty and the New World Order , s. 47) .

Chossudovského analýzy často zahŕňajú výskum založený na údajoch a empirickú geopolitickú analýzu na odhalenie mechanizmov kapitalistického vykorisťovania a záujmov globálnych mocenských hráčov: štátnych aj neštátnych aktérov, ako aj verejných a súkromných korporácií a ekonomických inštitúcií, ktoré udržiavajú politickú marginalizáciu a hospodárstvo. vykorisťovanie v našej súčasnej dobe.

2. Rozsah analýzy

Aj keď Noam Chomsky aj Michel Chossudovsky kritizujú globálny kapitalizmus, vo svojej kritickej analýze kapitalistického a korporatokratického systému sa často zameriavajú na rôzne aspekty a dimenzie.

Chomského kritika má tendenciu zahŕňať širšiu škálu problémov vrátane militarizmu, imperializmu, zhoršovania životného prostredia a porušovania ľudských práv.

(Chomsky, Profit Over People: Neoliberalism and Global Order , s. 94).

Skúma intersekcionálnosť globálneho kapitalizmu s inými systémami útlaku, akými sú rasizmus, patriarchát a kolonializmus, pričom poukazuje na vzájomnú prepojenosť rôznych foriem nespravodlivosti a marginalizácie.Na druhej strane, Chossudovského analýzy sa často hlboko ponoria do špecifických ekonomických a geopolitických javov, ako aj do sociálno-ekonomických rozhraní, ktorými sa riadi hospodárska politika, ako je financializácia, menová manipulácia, monopolizácia a geopolitické konflikty

(Chossudovský, Globalizácia chudoby a nový svet Objednávka)

Vo svojej práci často zdôrazňuje úlohu konkrétnych štátov, neštátnych aktérov a verejných, ako aj súkromných inštitúcií, ako sú centrálne banky, medzinárodné finančné inštitúcie a spravodajské agentúry, hegemónne vykorisťovateľské korporácie a monopolistické kartely pri udržiavaní kapitalistického vykorisťovania, korporativistických ťažobných programov. a globálna hegemónia štátov udržiavajúcich zneužívajúcu kapitalistickú hospodársku politiku.

Záverečné myšlienky

Ak to zhrnieme: Kritika globálneho kapitalizmu, ktorú ponúkajú Noam Chomsky a Michel Chossudovsky, zdieľajú spoločné témy antiimperializmu, kritiky korporátnej moci a opozície voči neokoloniálnej a neoliberálnej politike.

Ich prístupy však vykazujú značné rozdiely z hľadiska metodológie, rozsahu analýzy a dôrazu na špecifické politické, sociálne, ekonomické a geopolitické súvislosti.

Prostredníctvom kritického zapojenia sa do ich perspektív a doplnením, ako aj syntetizovaním Chomského a Chossudovského silnej a ráznej kritiky súčasných trendov súčasného kapitalizmu môžu pedagógovia, akademici, vedci, študenti, sociálni obhajcovia a progresívni aktivisti hlbšie porozumieť zložitosti globálneho kapitalizmu a korporatokracie.

Analytickým, reflexívnym a prenikavým skúmaním spisov Noama Chomského a Michela Chossudovského, ktoré načrtávajú a usmerňujú miesta oslobodenia našej súčasnej spoločnosti od vykorisťovateľských uchopovacích chápadiel globálneho kapitalizmu, môžu progresívni aktivisti a obhajcovia účinne viesť našu súčasnú spoločnosť k holistickej sociálnej, ekonomickej a politická transformácia sveta na strane mieru, spravodlivosti, priateľstva a rovnosti.

Henry Francis B. Espiritu

O autorovi: Prof. Henry Francis B. Espiritu  je docentom filozofie a ázijských štúdií na Filipínskej univerzite (UP), Cebu City, Filipíny. V rokoch 2011-2014 bol akademickým koordinátorom politologického programu na UP Cebu a v rokoch 2015-2016 a 2018-2019 programovým koordinátorom kancelárie pre rod a rozvoj (GAD) na UP Cebu. V súčasnosti je Fakultou kontaktného bodu pre rod a rozvoj na Filipínskej univerzite (UP) Cebu, Vysoká škola sociálnych vied. 

skspravy.sk

Príspevok Korporatokracia: Globálny kapitalizmus a jeho sociálne, ekonomické a politické dôsledky je zobrazený ako prvý na .

Zavedení čtyřdenního pracovního týdne by se na Slovensku mohlo stát skutečností. Premiér Robert Fico na Světovém ekonomickém fóru v Davosu prohlásil, že Slovensko by se brzy mohlo zařadit mezi země, které experimentálně zavedou čtyřdenní pracovní týden.

Opoziční Slovenské hnutí také navrhuje, aby se do novely zákoníku práce dostala možnost, aby zaměstnanec mohl požádat o čtyřdenní pracovní týden za podmínky, že bude pracovat stejný počet hodin jako v případě pětidenního pracovního týdne.

Evropské země, jako například Belgie, Německo, Island, Španělsko, Portugalsko a Litva, zahájily pilotní projekty, v jejichž rámci testují čtyřdenní pracovní týden, již dříve.

Výzkum americké socioložky Juliet B. Schorové odhaluje iluzi pokroku ve vědě a technice, které nás měly osvobodit od těžké práce a přinést obyčejnému člověku mnohem více volných dní. Schorová ve svých analýzách srovnává volný čas průměrného moderního člověka s volným časem průměrného člověka ve středověku.

Podle zjištění socioložky měl průměrný nevolník na anglickém venkově ve 14. století až 150 dní volna ročně. Historické záznamy ukazují, že lidé ve Francii měli nárok na 52 nedělí, 90 dní odpočinku a 38 svátků ročně. Ve Španělsku měli volno až 5 měsíců.

Ve středověku byl kalendář plný svátků, především náboženských, ale i světských – například svateb a křtů. Ty se někdy slavily až celý týden. V běžný den se pracovalo 16 hodin od svítání do soumraku, ale pracovní doba zahrnovala také přestávky na snídani, oběd a odpolední odpočinek, stejně jako přestávku na večeři nebo svačinu či odpolední svačinu. Ve středověku tedy člověk pracoval celkem asi 8 hodin.

Středověk si lidé často spojují s temnotou, chudobou, tvrdou prací, krutými vládci a mučením.

Podle historika Dušana Zupky je obraz, který máme o středověku, do značné míry produktem kinematografie 20. století. „Historické filmy sice zasazovaly děj do středověku, ale dělaly to dost nešťastným způsobem, protože historii použily jen jako kulisu. Jejich záměrem nebylo zobrazit nebo rekonstruovat, jak to bylo, pouze zachovávaly široce rozšířené představy a šířily je dál,“ řekl v rozhovoru pro Sme a dodal, že stejné klišé se opakuje i v historických filmech 21. století.

Podle Schorové byl středověký životní rytmus pomalý, nenucený a pracovní tempo bylo uvolněné. „Naši předkové možná nebyli bohatí, ale měli hojnost volného času,“ dodala.

Největší pracovní vypětí v dějinách lidstva nastalo až od 19. století po nástupu průmyslové revoluce. Podle historických údajů se začalo pracovat 70 až 80 hodin týdně.

Největší ekonomové té doby, jakými byli například John Maynard Keynes a Jean Fourastié, předvídali, že nový technologický vývoj přinese lidstvu značné výhody. Čím vyspělejší země se stala, tím více volného času měli její obyvatelé mít.

AUTOR: Peter Petko

epochtimes.cz

Príspevok Evropa se chystá zavést čtyřdenní pracovní týden. Slovensko to vítá je zobrazený ako prvý na .

Americký Kongres iba pred pár dňami schválil viac ako 60 miliárd dolárov na pomoc Ukrajine, z ktorých sa mala nakúpiť aj vojenská technika a zbrane.

Na prvý pohľad to všetko vyzerá skvele, keby však tie peniaze neskončili obratom v amerických zbrojovkách. Pomoc Ukrajine je teda iba polovičná, lebo v prvom rade ide o domáci biznis. A akousi čerešničkou na torte je, že Ukrajinci bojujú za Ameriku proti nenávidenému Rusku, ktoré chcú vidieť pokorené.   

Krv v očiach, zbrojenie a egoizmus

Nie je generál vo výslužbe ako generál vo výslužbe. Kým bývalý generál Pavel Macko rozdáva rozumy o vojne na Ukrajine na všetky strany, jeho vojenský exkolega Jozef Viktorín z hnutia Republika vidí aj druhú stranu. Kým Macko by dal Ukrajine aj svoje gate, Viktorín vidí aj to, ako zrejme skončia miliardy, ktoré posielajú Američania na Ukrajinu. Jozef Viktorín sa v statuse vyjadril aj na tému, ako asi dopadnú desiatky miliárd, ktoré teraz schválil Ukrajine americký Kongres. A veruže vôbec je to veľmi zaujímavá úvaha.

„Povedzme si úplne otvorene, že finančná pomoc USA pre Ukrajinu jednoznačne odhalila komu o čo ide. Logicky celá táto situácia nie je prejav deeskalácie, ale skôr eskalácie prebiehajúceho konfliktu medzi Ruskou federáciou a Ukrajinou,“ zamýšľa sa Viktorín, ktorý má zásadnú obavu, že svet sa totálne zbláznil, presnejšie politickí lídri západného sveta.

„Krv v očiach, zbrojenie a egoistické presadzovania vlastných „demokratických“ záujmov – to je vizitka tých, pre ktorých je dodávanie zbraní a teda rozdúchavanie vojnového ohňa vo svete každodennou náplňou,“ konštatuje ďalej generál vo výslužbe.

Takto funguje americká pomoc

Pravda je podľa Viktorína nasledovná: schválenie 61 mld USD je jednoznačne príležitosť, ako prezbrojiť armády na západe. „Smutné farizejstvo,“ dodáva Viktorín s tým, že jednoducho nastal čas zastaralú vojenskú techniku vyexpedovať na Ukrajinu a vyčlenené finančné prostriedky sa investujú do vývoja a výroby novej. „Je to jednoznačné perpetuum mobile zbrojárskych firiem, ktoré z toho samozrejme ťažia najviac.

A to je pravá príčina eskalácie vojny a nie podpora mieru. Ekonomická prosperita a finančné zisky nenásytných hrdiel zbrojárskych koncernov. To je pre nich hnacím motorom. Bez ohľadu na tisíce zabitých nevinných ľudí,“ prízvukuje generál vo výslužbe.

„Je to jednoznačné perpetuum mobile zbrojárskych firiem, ktoré z toho samozrejme ťažia najviac.“

K tomu je podľa neho žiadúce ešte veľmi jasne povedať, že priamo Ukrajina z tejto finančnej pomoci dostane necelých 14 mld USD. „Zbytok bude slúžiť na financovanie prítomnosti príslušníkov Ozbrojených síl USA v Európe a na prezbrojenie OS USA. Áno, takto „slušne“ reálne funguje americká pomoc,“ vysvetľuje Viktorín to, čo iný generál vo výslužbe, Macko, radšej zamlčuje.

„A k tomuto všetkému si do mozaiky vložme napríklad Poľsko, ktoré chce pretaviť svoju dlhodobú túžbu po jadrových zbraniach do reality, alebo politika českej vlády, ktorá by najradšej do konfliktu aktívne vojensky vstúpila – na čo je doslova nadržaný prezident Pavel,“ uvádza Viktorín ako príklady pre jeho tvrdenie, že svet sa zbláznil.

„Poďme spoločne toto blúznenie politikov zastaviť. Reálne! Budíčkom môžu byť napríklad aj blížiace sa eurovoľby. Medzinárodné spoločenstvo slobodných občanov únie môže vo voľbách do európskeho parlamentu vystaviť krvilačným politikom stopku. Európa potrebuje prebudenie ako soľ. Je najvyšší čas, ak náhodou už nie je niekoľko minút po dvanástej,“ vyzýva Slovákov pred eurovoľbami generál Jozef Viktorín, ktorý na samý záver ešte dodáva: „Prišiel čas pre racionálnych, národne a vlastenecky orientovaných politikov. Ich voľbou vytvárame pre Slovensko aj Európu, nádej, že môžeme žiť v naozaj lepšom svete.“

ereport.sk

Príspevok Generál Viktorín vie, kde skončia miliardy z USA schválené na pomoc Ukrajine – v amerických zbrojovkách! je zobrazený ako prvý na .

Historický příspěvek do válečné diskuze. O pěti amerických válkách, z nichž pouze jedna dosáhla svého cíle. A osm otázek generála Collina Powella, které by měly padnout před prvním výstřelem.

Colin Powell byl americký generál a na počátku tohoto tisíciletí ministr zahraničí za prezidenta George Bushe juniora. Byl předsedou sboru náčelníků v průběhu první války v zálivu, během které americká armáda v roce 1991 vytlačila vojska Saddáma Husajna z jím okupovaného Kuvajtu.

Kompletní zdroje na konci článku.

Osm otázek

Collin Powell je autorem takzvané Powellovy doktríny, podle které by se měla americká armáda řídit při vstupu do ozbrojeného konfliktu. Collin Powell ji představil před první válkou v Iráku v roce 1991.

Powellova doktrína zahrnuje osm otázek:

• Je národní bezpečnost zásadně ohrožena?
• Existuje jasný a dosažitelný cíl?
• Byly plně a transparentně analyzovány všechny náklady a rizika?
• Byly vyčerpány všechny ostatní nenásilné politické prostředky?
• Existuje reálná strategie ukončení konfliktu, která by zabránila jeho nekonečnému protahování?
• Byly plně zváženy všechny důsledky konfliktu?
• Je vojenská akce podporována americkými občany?
• Má Amerika širokou mezinárodní podporu?

Traumatická zkušenost

Powellova doktrína navazuje na šestibodový test, jenž v osmdesátých letech minulého století definoval ministr zahraničí Caspar Weinberger ve vládě Ronalda Reagana a podle kterého se mělo řídit nasazení amerických vojáků. Caspar Weinberger reagoval na smrt 241 amerických vojáků během mírové mise v Libanonu v roce 1983 a na traumatickou zkušenost USA z války v Koreji a Vietnamu. Klíčovým bodem Weinbergova testu je otázka, zda má Amerika jasně definované politické a vojenské cíle a jak jich chce dosáhnout se zvolenými prostředky.

Pět konfliktů

USA se po druhé světové válce účastnily pěti větších ozbrojených konfliktů. První byla válka v Koreji v padesátých letech minulého století, vietnamská válka o deset let později, první válka v Iráku v roce 1991, druhá irácká válka na počátku tohoto století a dvacetileté afghánské dobrodružství ve stejný čas.

Podle bývalého ministra zahraničí Henry Kissingera dosáhla Amerika pouze v jednom z těchto konfliktů svých strategických cílů.

Henry Kissinger

Henry Kissinger je kontroverzní postavou americké politiky. V roce 1973 dostal Nobelovu cenu za mír za dojednání pařížské mírové dohody, která ukončila válku ve Vietnamu. Na druhé straně mu kritici vytýkali například jeho účast na státním převratu v Chile, během kterého se dostal k moci generál Pinochet.

Velice známý je jeho komentář, kterým hodnotil dlouhou a krvavou válku mezi Irákem a Íránem, jež probíhala od roku 1980 do roku 1988. Na její konto prohlásil: „Je škoda, že obě strany nemohou prohrát.”

Válečná statistika

Henry Kissinger ve svých knihách uvádí, že s jedinou výjimkou nesplnily války, jichž se Američané zúčastnili, své strategické cíle, a že jejich samotné cíle byly špatně definované.

Válka v Koreji v padesátých letech skončila patovou situací a rozdělením korejského poloostrova na dvě části. Mírová dohoda nebyla dodnes podepsána. Vietnamskou válku ukončil pád Saigonu do rukou komunistické severovietnamské armády v roce 1975.

Afghánské dobrodružství, které trvalo od roku 2001 do roku 2021, skončilo potupným ústupem americké armády před talibanskými bojovníky se samopaly, kteří se navíc zmocnili americké výzbroje v hodnotě desítek miliard dolarů.

Jediný úspěch

Jediným větším konfliktem, ve kterém dosáhly Spojené státy svého strategického cíle, byla první válka v zálivu v roce 1991. Irácká armáda Saddáma Husajna obsadila v létě roku 1990 Kuvajt, který Saddám vinil z porušování těžebních kvót a umělého snižování ceny ropy na světových trzích.

Spojené státy s pomocí koaličních partnerů pod vedením generála Normana Schwarzkopfa a předsedy sboru náčelníků Colina Powella úspěšně naplánovaly a provedly operaci Pouštní bouře. Během ní koaliční armáda v první fázi za pomoci bombardování oslabila iráckou infrastrukturu a získala naprostou dominanci ve vzduchu. Ve druhé fázi pozemní vojska vojenské aliance vedené USA vytlačila během několika dní irácké okupanty z Kuvajtu. Sto hodin po zahájení pozemní operace zastavila koaliční vojska postup na území Iráku a vyhlásila příměří.

Následovala mírová konference, na které byla podepsány dohody o příměří. Saddám Husajn zůstal u moci. Součástí dohody byly bezletové zóny na severu a jihu Iráku, které měly chránit kurdské menšiny na severu a šíity na jihu. Cíl, kterým bylo obnovení suverenity Kuvajtu, byl splněn.

Druhá válka v Iráku

Druhá válka v zálivu vypukla v roce 2003, dva roky po teroristickém útoku v New Yorku. Jejím cílem bylo svržení režimu Saddáma Husajna a zajištění zbraní hromadného ničení, které se v Iráku měly nacházet, byť se nakonec ukázalo, že nenacházely.

Válka začala masivním leteckým bombardování, po kterém následovala pozemní operace. Bagdád padl po jednom měsíci. Následoval osmiletý ozbrojený konflikt, ve kterém zahynuly statisíce lidí včetně civilistů. Spojené státy se oficiálně stáhly v roce 2011, ale znovu se angažovaly během následné irácké občanské války, která probíhala v letech 2013 až 2017.

Pozn. autora: Druhá válka v zálivu destabilizovala celou oblast. Amerika svrhla Saddáma Husajna, sunnitu. Do vlády dosadila šíitu. Většina vojáků Husajnovy armády byli sunnité, kteří se po propuštění dali do služeb islámského státu, jenž vznikl na území Iráku a Sýrie. Oficiální americká zpráva o chybách při správě Iráku se čte jako zahraničně-politický horor.

V syrské válce, kterou nějakým způsobem ovlivnila nestabilní situace v regionu, proti sobě bojovaly různé skupiny sunnitů a šíitská vláda Bašára Asada podporovaná Íránem.

Princip z roku 1648

Henry Kissinger napsal před zahájením druhé války v Iráku do Washington Post:

„Nová americká strategie je revoluční. Změna režimu jako cíl vojenské intervence je narušením mezinárodního systému, jehož základy byly položeny vestfálskou mírovou dohodou z roku 1648. Po masakrech třicetileté náboženské války zavedla vestfálská dohoda princip, že není možné zasahovat do domácích záležitostí ostatních států. Vize preventivního útoku je v rozporu s moderním mezinárodním právem, které povoluje použití síly pouze proti skutečným, nikoli potenciálním hrozbám.”

Caspar Weinberger uvedl při představení svého testu pro nasazení amerických vojáků do války, že otázky jsou úmyslně formulovány tak, aby zdůraznily princip opatrnosti. Když mají vojáci riskovat své životy, je princip opatrnosti nejen rozumný, ale i morálně nutný.

Zpracoval: G. Sitař

ZDROJ

(1) Powell Doctrine

(2) Caspar Weinberger

(3) Pět válek

(4) Kissinger o Iráku

(5) Henry Kissinger: Uspořádání světa

Príspevok Powellova válečná doktrína. 5 amerických válek, 4 neúspěchy je zobrazený ako prvý na .

Schválenie dlho odkladanej americkej finančnej pomoci Ukrajine na jej „vojnové úsilie“, čiže predlžovanie vojny s Ruskou federáciou reagovali s komentármi a analýzami viaceré domáce, aj svetové osobnosti a analytici.

Napríklad podľa poľského generála Bogusława Paceka, profesora Jagelovskej univerzity a bývalého rektora Národnej akadémie obrany balík pomoci a dodávok zbraní najmä z amerických skladov v Európe umožní síce Ukrajine prežiť, dodá jej silu na obranu, „ale sám o sebe osud tohto konfliktu nezmení.“

Situácia rozobral komplexne aj slovenský generál vo výslužbe Jozef Viktorín v príspevku na sociálnej sieti.

Podľa neho finančná pomoc USA pre Ukrajinu jednoznačne odhalila komu o čo ide. Logicky celá táto situácia nie je prejav deeskalácie, ale skôr eskalácie prebiehajúceho konfliktu medzi Ruskou federáciou a Ukrajinou, uviedol. Jeho analýzu ďalej prinášame v pôvodnom znení.

Mám zásadnú obavu, že svet sa totálne zbláznil, presnejšie politickí lídri západného sveta. Krv v očiach, zbrojenie a egoistické presadzovania vlastných „demokratických“ záujmov – to je vizitka tých, pre ktorých je dodávanie zbraní a teda rozdúchavanie vojnového ohňa vo svete každodennou náplňou.

Žiaľ. Aj teraz, pravda je nasledovná: schválenie 61 mld USD je jednoznačne príležitosť, ako prezbrojiť armády na západe. Smutné farizejstvo, však?

Jednoducho nastal čas zastaralú vojenskú techniku vyexpedovať na Ukrajinu a vyčlenené finančné prostriedky sa investujú do vývoja a výroby novej. Áno, je to jednoznačné perpetuum mobile zbrojárskych firiem, ktoré z toho samozrejme ťažia najviac.

A to je pravá príčina eskalácie vojny a nie podpora mieru. Ekonomická prosperita a finančné zisky nenásytných hrdiel zbrojárskych koncernov. To je pre nich hnacím motorom. Bez ohľadu na tisíce zabitých nevinných ľudí.

K tomu je žiadúce ešte veľmi jasne povedať, že priamo Ukrajina z tejto finančnej pomoci dostane necelých 14 mld USD. Zbytok bude slúžiť na financovanie prítomnosti príslušníkov Ozbrojených síl USA v Európe a na prezbrojenie OS USA. Áno, takto „slušne“ reálne funguje americká pomoc.

A k tomuto všetkému si do mozaiky vložme napríklad Poľska, ktoré chce pretaviť svoju dlhodobú túžbu po jadrových zbraniach do reality, alebo politika českej vlády, ktorá by najradšej do konfliktu aktívne vojensky vstúpila – na čo je doslova nadržaný prezident Pavel. Toto uvádzam ako príklady, pre moje tvrdenie, že svet sa zbláznil.

Poďme spoločne toto blúznenie politikov zastaviť. Reálne! Budíčkom môžu byť napríklad aj blížiace sa eurovoľby.

Medzinárodné spoločenstvo slobodných občanov únie môže vo voľbách do európskeho parlamentu vystaviť krvilačným politikom stopku.

Európa potrebuje prebudenie ako soľ. Je najvyšší čas, ak náhodou už nie je niekoľko minút po dvanástej.

Prišiel čas pre racionálnych, národne a vlastenecky orientovaných politikov. Ich voľbou vytvárame pre Slovensko aj Európu, nádej, že môžeme žiť v naozaj lepšom svete.

Jozef Viktorín, gen.v.v./skspravy.sk

Príspevok „Svet sa zbláznil“: Generál odhalil ako funguje v skutočnosti americká „pomoc“ Ukrajine je zobrazený ako prvý na .

Jedna z pravidelných informácii (fact sheet) TRENDS IN WORLD MILITARY EXPENDITURE, 2023 (Trendy vo vývoji svetových vojenských výdavkov, 2023) renomovaného Štokholmského medzinárodného ústavu výskumu mieru, známeho pod skratkou SIPRI, prišla s novým varovným i smutným obsahom.

Globálne výdavky na zbrojenie dosiahli vlani 2 443 miliárd USD (v Európe nepoužívajúcej „US mieru“ to môžeme previesť aj na 2,443 trilióna dolárov).

Smutné na informácii je aj to, že ide o nový „rekord“ od konca 60. rokov minulého storočia, kedy SIPRI začal sledovať tento fenomén. Rast vojenských výdavkov trvá už deväť rokov. Informácia zdôrazňuje aj zlovestnú skutočnosť, že 6,9 % je najväčší medziročný nárast v tomto storočí (od roku 2009). Nelichotivé je aj to, že svetové vojenské výdavky na osobu (306 dolárov) boli najvyššie od roku 1990. Nezabudnime, že v roku 1990 podľa neoficiálnych údajov na webovej stránke worldometer žilo na Zemi o niečo viac ako 5,3 miliardy ľudí. V roku 2023 sa ich počet zvýšil na viac ako 8 miliárd, z ktorých mnoho žije veľmi biedne.

Vlaňajšie zvýšenie vojenských výdavkov spôsobila okrem „bežných“ bezpečnostných problémov 21. storočia aj synergia vojen a rastúceho napätia a neistoty vo svete.

Stručne o trendoch vo vývoji svetových vojenských výdavkov v rokoch 1988 – 2023

Zopakujeme fakty o vývoji celosvetových výdavkov na zbrojenie, o ktorých sme už viackrát písali. Sú viditeľné aj na obrázku Figure 1. World military expenditure, by region, 1988 – 2023 v informácii. Chýbajú tam len výdavky za rok 1991 kvôli absencii údajov zo ZSSR. Konkrétne sumy nebudeme porovnávať, lebo ich výška sa mení podľa toho, z akého roka sa berú stále ceny v USD. V tohtoročnej správe sa výška výdavkov počítala podľa stálych cien v USD z roku 2022. Predsa však doplníme, že podľa nich sa magická hranica 2 000 miliárd dolárov prekročila v roku 2019.

Celosvetové vojenské výdavky sa začali znižovať v roku 1988, čo pokračovalo do roku 1996. V rokoch 1997 až 1999 sa ich suma držala zhruba na rovnakej úrovni (v roku 1998 mierne vzrástla). V roku 2000 začal rast výdavkov, ktorý dosiahol vrchol v roku 2011. Potom do roku 2014 dochádzalo k ich miernemu poklesu. V roku 2015 znovu začal rast, ktorý v roku 2022 a najmä 2023 viedol k výraznému „skoku“ v sume peňazí vydávaných na tieto účely.

Vo vývoji vojenských výdavkov vo svete sa okrem toho, že sa po kratších obdobiach poklesu, znovu vracajú k rastu, ťažko dá nájsť nejaký jednoznačný trend. Okrem toho sú aj regionálne a štátne odlišnosti, ktoré majú rozličné dôvody, takže analýza príčin ich vývoja v dlhšom časom období je komplikovaná.

Zvláštna konštanta vo vývoji svetových vojenských výdavkov

Vo vývoji svetových vojenských výdavkov však predsa len existuje jedna, už vyše 50-ročná, konštanta. Najvyššie vojenské výdavky vo svete od začiatku sledovania tohto fenoménu v SIPRI majú USA. Ide o jeden zo základných znakov fungovania medzinárodného poriadku založeného na pravidlách. Je s ním spojené aj to, že Spojené štáty majú v zahraničí niekoľkokrát viac vojenských základní ako všetky ostatné štáty sveta dokopy. No a to sú ešte stále štáty, ktoré volajú po tom, aby na ich území Washington zriadil ďalšie základne.

Nechceme byť zlomyseľní, ale liekom na túto zvláštnu vojenskú chorobu Spojených štátov by mohlo byť, ak by sa na územiach okolo nich začali budovať základne štátov, proti ktorým ich vytvárajú oni. Zo zemepisného hľadiska to je vlastne nemožné. Existujú však dve ďalšie možnosti, ktoré sú značne komplikované i nákladné, ale môžu zobudiť zdravý rozum aspoň v časti amerických vládnucich kruhov.

Prvou sú rakety, ktoré dosiahnu územie USA. Môžu byť umiestnené aj na viacerých druhoch nosičov. Druhou sú lietadlové lode, v ktorých majú USA tiež veľkú prevahu. A tak sa v rámci medzinárodného poriadku založeného na pravidlách v USA a aj medzi ich spojencami zdvihne veľký krik, ak niektorý „nespojenecký“ štát zvyšuje počet svojich rakiet či lietadlových lodí a zdokonaľuje ich. Ide však, žiaľ, už o signál na ďalšie kolo pretekov v zbrojení, ktoré zdá sa, že Washingtonu vyhovujú. Podľa niektorých názorov spojených najmä s kritickými teóriami medzinárodných vzťahov, USA v pretekoch v zbrojení nemôžu prestať, lebo šírenie hrozby protivníka, ktorý chce prekaziť nimi vymyslený a čoraz menej fungujúci medzinárodný poriadok založený na pravidlách, drží pokope spoločnosť. A tá je čím ďalej, tým viac polarizovaná a zmietaná ťažkosťami a neznášanlivosťou. Navyše slúži aj na strašenie spojencov či už v NATO (čo vidíme najmä v Poľsku a Pobaltí, ale aj v ČR) alebo aj inde.

Všetko vo svete by bolo jednoduchšie, keby sa USA vzdali plánov na ovládanie (dominanciu) vo svete. Na námietku podporovateľov sveta podľa USA či Pax Americana, že by to viedlo k rastu konfliktov vo svete, možno veľmi jednoducho odpovedať, že nemajú pravdu. Ak zoberieme len vývoj po rozpade bipolarity, nijaká iná veľmoc sa neangažovala v toľkých konfliktoch tak ďaleko od svojich hraníc ako USA. A treba dodať, že nikde, kam smerovala politická a vojenská podpora USA, alebo šliapli aj baganče ich vojakov, nie je pokoj. Irak (opakovane), Kosovo, Afganistan, Irak, Líbya, Sýria i iné štáty Blízkeho východu, Ukrajina, aby sme spomenuli len tie najväčšie konflikty. V širšom pohľade výrazne prispievajú k rastu napätia aj v Afrike, dnes najmä západnej ako aj v africkom rohu. A novým hitom bezpečnostnej politiky USA sa stáva akýsi deviantný záujem o indicko-tichooceánsky región, kde sa obviňuje zo všetkého možného zlého ČĽR, s ktorou prehrávajú v ekonomickom súťažení (vojne?).

O vojenských výdavkoch v roku 2023

Päť štátov s najväčšími vojenskými výdavkami, ktoré spolu predstavovali 61 % ich svetového súhrnu, boli USA (916 miliárd), ČĽR (odhad 296 miliárd), RF (odhad 109 miliárd), India (83,6 miliárd) a Saudská Arábia (odhad 75,8 miliárd). Poradie na týchto miestach sa zostalo rovnaké ako v roku 2022.

Iná situácia je v prvej pätnástke štátov s najväčšími vojenskými výdavkami. Najvýraznejší postup nahor zaznamenalo Poľsko, ktoré sa s 31,6 miliardami dostalo oproti roku 2022 z 19. na 14. miesto. S 64,8 miliardami sa dostala vyššie z 11. na 8. miesto aj Ukrajina. Vypadla odtiaľ Kanada.

Najväčší nárast výdavkov v roku 2023 mali Poľsko (o 75%!) Ukrajina (o 51 %) a RF (24 %). Vojenské výdavky podľa ukazovateľa podielu na HDP boli najvyššie na Ukrajine (37 %), v Alžírsku (8,2 %), Saudskej Arábii (odhad 7,1 %), RF (odhad 5,9 %) a Izraeli (5,3 %). Ak by sa však hodnotil ukazovateľ vojenských výdavkov na hlavu v štáte, ako napr. pri HDP, dostali by sme iné čísla. Pre istotu sa to však nerobí, lebo USA a Západ by z toho nevyšli dobre.

Výdavky 31 členských štátov NATO v roku 2023 dosiahli 1 341 miliárd USD, čo bolo 55 % ich svetového súhrnu. Medzi 40 štátmi s najväčšími vojenskými výdavkami bolo 16 štátov NATO. V súvislosti s tým sa možno opýtať na príčiny tohto stavu až tromi spôsobmi. Prvá otázka spočíva v tom, kto tak vážne ohrozuje štáty paktu, ktorého obyvateľstvo netvorí ani 10 % populácie Zeme, že musí vydávať toľko na vojenské účely? Druhá otázka je, či politický režim na spôsob Západu, dnes silne ekonomicky neoliberálny, nemá v sebe zakódovanú pod tlakom vojensko-priemyslového komplexu prepojeného s finančnými kruhmi potrebu vysokých vojenských výdavkov (dnes už nestačia 2 % HDP a najväčší jastrabi volajú po 4 %)? Tretia otázka by mohla znieť, či NATO týmto nevyvoláva najmä u štátov, ktoré považuje za protivnícke, do značnej miery pociťovanie bezpečnostných hrozieb? Ani jeden zo štátov NATO nebol od jeho vzniku napadnutý iným štátom. Zato štáty NATO tie mimo paktu napadli mnohokrát.

Iný typ otázky o výške vojenských výdavkov vo svete by sme mohli postaviť tak, že koľko peňazí v roku 2023 išlo do zástupnej vojny USA (s podporou spojencov) s RF na Ukrajine. V tomto prípade nejde len o rok 2023, ale aj o to, čo uverejnila agentúra Bloomberg 9. apríla (The US and Its Allies Face a $10 Trillion Reckoning in the Race to Rearm /voľne preložené USA a ich spojenci čelia v pretekoch o zbrojenie vydaniu 10 tisíc miliárd dolárov/). Podľa článku štáty NATO budú musieť ďalej zvyšovať v dôsledku postupu na Ukrajine svoje vojenské výdavky. Musia tak urobiť aj pri nestabilite verejných financií a dlhodobých problémoch v daniach, sociálnom zabezpečení a vládnych pôžičkách.

V správe sa však divne (po krízach, ktorými Západ prešiel v tomto storočí) nepredpokladá, že zvyšujúce sa vojenské výdavky kvôli reakcii na konanie ČĽR, RF a situácii na Blízkom východe, povedú k fiškálnej kríze (možno sa len viac roztočia tlačiarne peňazí a odnesú si to obyvatelia v novej krutej vlne zvyšovania inflácie – pozn. autora). Štáty NATO sa vraj viac boja problémov spojených s neschopnosťou brániť svoje krajiny.

No ale veď týmto zdôvodňoval Vladimir Putin začatie špeciálnej vojenskej operácie na Ukrajine. Kto z tých, čo trochu viac premýšľajú nad chaosom, ku ktorému vo svete došlo pri presadzovaní medzinárodného poriadku založeného na pravidlách, často porušujúcom medzinárodné právo, uverí, že členské štáty NATO, obzvlášť v Európe, musia zvyšovať vojenské výdavky kvôli modernizácii čínskych ozbrojených síl? Na Blízkom východe viaceré západné štáty, najmä USA, svojou politikou len prispievajú k rastu geopolitického napätia, kríz a konfliktov. No a ťažko nájsť aj dôvod, prečo by putinovské Rusko malo zaútočiť na Poľsko, pobaltské štáty a ČR, nehovoriac už o Nemecku či Francúzsku. Po prvé z vojenského hľadiska to je takmer nepredstaviteľné (a vidia to len „odborníci“ na postoch ministrov obrany v štátoch NATO) a po druhé, čo by tým vlastne Rusko pre seba dosiahlo?

Mašinéria vojenskej výroby na Západe poháňaná rusofóbiou a sinofóbiou sa, zdá sa, že aj napriek veľkým ťažkostiam dáva do pohybu. Jej rozvoj však nikomu okrem vojensko-priemyslového komplexu a finančným kruhom, ktoré ho podporujú, nič neprinesie. No a napr. veľkej zelenej Annaleny Baerbockovej by sme sa mohli opýtať, ako to prispeje k jej vízii zelenej politiky. A politicky nekorektne dúfame, že bývalá neschopná nemecká ministerka obrany ale čoraz viac agresívnejšia predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leyenová navyše zapletená do škandálov, sa znovu na jej čelo nedostane. Prispela však, žiaľ, k tomu, že mierový projekt EÚ sa stal nefunkčným a slúži jastrabom z USA.

Vo veľkých regiónoch došlo k najväčšiemu nárastu vojenských výdavkov v Afrike (!) o 22 % (v severnej dokonca o 38 %), v Európe o 16 % (vo východnej o 31 %) a na Blízkom východe o 9 %. V menších regiónoch, ktoré SIPRI vymedzuje v rámci veľkých, sa znížili výdavky v južnej Amerike (- 0,3 %), strednej Amerike a Karibiku (- 0,4 %), Oceánii (- 0,9 %), juhovýchodnej Ázii (- 1,6 %) a v strednej Ázii (- 5,3 %).

Záverom o „litere“ a „duchu“ správ SIPRI

Patríme k tým, ktorí sa už desaťročia radi obracajú k materiálom SIPRI. Ide o bezpečnostno-politicky relatívne neutrálne texty, ktoré predstavujú najvýznamnejší zdroj údajov o stave a vývoji medzinárodnej bezpečnosti v oblastiach, ktoré ústav sleduje. Sú precízne zostavované aktuálne i z vývojového hľadiska na premyslenom metodologickom základe. Ide nielen o vojenské výdavky, ale aj o prehľady ozbrojených konfliktov, vojenskej výroby, obchodu so zbraňami a ďalšie témy, ktoré sú obsahom ročeniek SPRI. Stojí sa pri nich však na západnom chápaní medzinárodnej bezpečnosti a svetovej politiky a ekonomiky, čo sa v posledných rokoch prejavuje už protirečivejšie. „Litera“ informácií SIPRI je objektívna. Iné to je však s ich „duchom“. Ústav, ktorého fungovanie je veľmi drahé, si nemôže dovoliť hľadať odpovede na otázku, v čom je základná príčina toho, že stav medzinárodnej bezpečnosti sa v posledných rokoch veľmi zhoršil. Ak sa však chce, môže sa dospieť na základe kritického zamyslenia sa nad komentármi k údajom a ich súvislostiach k tomu, kto je za týmto vývojom skrytý. A hoci nie so všetkými krokmi RF a ČĽR v týchto oblastiach možno súhlasiť, nie sú to v globálnom rámci najväčšie zdroje bezpečnostných komplikácií. A tým, čo prináša neoliberálna globalizácia na spôsob USA pre medzinárodnú bezpečnosť, sa SIPRI nezaoberá.

AUTOR: František Škvrnda

ZDROJ: noveslovo.eu

Príspevok Ľudstvo dosiahlo nový, veľmi smutný rekord. Globálne výdavky na zbrojenie dosiahli vlani 2 443 miliárd USD je zobrazený ako prvý na .

Stíhačka F-35 je největším vojenským leteckým programem na světě. Jeho celkové náklady se odhadují na 1 700 miliard dolarů (včetně výroby a údržby 2 500 letounů, které si Američané a jejich partneři teoreticky objednají).

Program však provázejí zpoždění a problémy. V roce 2013 se v interních dokumentech Pentagonu psalo: „nedostatky F-35 způsobují, že tento stíhací letoun je nepoužitelný pro boj nebo bojový výcvik […] Každý pilot, který do letounu nastoupí, se vystavuje nebezpečí ještě předtím, než se pustí do boje. […] V současné době nelze na palubě tohoto letounu bezpečně provést žádnou výcvikovou misi. Letadlo, které nemůže ani bojovat, ani cvičit piloty, je málo užitečné. Za posledních 10 let bylo zjištěno 850 problémů, a přestože některé z nich byly vyřešeny, zpráva z roku 2020 uvádí, že „kanon nedokáže správně zamířit na cíle, čímž se jeho výkon stává pro autory zprávy ‚nepřijatelným‘“.

O rok později se F-35 stal prvním letounem schopným sestřelit sám sebe. Nebyl to žádný žert: střela vystřelená letounem v něm explodovala a donutila pilota nouzově přistát, naštěstí bez zranění. To nejlepší však teprve přijde: letoun F35 dostal jméno „Lightning“. Ale F35 nemůže létat v bouřce! Blesk by mohl způsobit explozi letounu, což není případ žádného jiného civilního ani vojenského letounu, který v současnosti létá. Vyhýbáme se také létání za deště, protože srážky poškozují jeho stealth nátěr, který po přistání vyžaduje nákladné údržbové manévry…

Proč tedy tolik západních zemí tento letoun koupilo, když jsou jeho vady tak zjevné? Odpověď je zcela jednoduchá: nekupují letadlo, ale „americký deštník“. Prodej letounu, který je pro Američany velmi důležitý, jak uvidíme, je spojen s určitým počtem záruk pro případ ohrožení. Věc se stala vážnou, když skupina vojenských expertů MARS napsala: „F-35 se stal hrozivým válečným strojem pro podřízení evropské obrany americkým zájmům. Zítra by se mohl stát nástrojem, který porazí NATO tváří v tvář jeho strategickým konkurentům“.

F-35 je skutečně tak špatný, že by mohl vážně ohrozit NATO proti nejnovějším ruským nebo čínským stealth letounům, jako jsou Su-57 nebo J-20. Simulace provedená bývalými úředníky australského ministerstva obrany – země, která F-35 koupila! – ukazuje, že flotila čtyřiadvaceti letounů F-35 by v případě střetu s ruskými Su-27 přežila jen jedna, a to i přes pomoc dvou Boeingů AWACS, které by je naváděly. Su-27 poprvé vzlétl v roce 1977. Je tedy méně schopný než jeho nástupce, který je v současnosti ve službě ruských ozbrojených sil, Su-35 (samozřejmě nemluvě o Su-57). Osoba odpovědná za tuto studii otevřeně prohlašuje, že F-35 je „Ponziho pyramida“. Je třeba co nejvíce inzerovat, co nejvíce prodat co největšímu počtu zákazníků… než se zjistí, že váš produkt je vlastně podvod.

To by mohlo vysvětlovat různé tlaky, které Spojené státy vyvíjejí, aby si toto zařízení koupilo co nejvíce západních zemí. Jak uvádí zpráva MARS, F-35 již splnil část svého poslání: vyhrál válku proti evropskému vojenskému leteckému průmyslu. Němci, Britové, Poláci a Nizozemci již koupili americký model namísto evropského letounu, jako je Eurofighter Typhoon nebo francouzský Rafale. Problém je, že tato volba by mohla být skutečnou Achillovou patou NATO.

Kromě F-35 by však byla velmi poučná i ekonomická analýza. Pokud Američané nedokážou změnit svůj postoj – ačkoli americké námořnictvo vážně uvažuje o nákupu starých letounů F-15 namísto zbrusu nových F-35 – je to proto, že do tohoto programu investovali příliš mnoho. Stejně tak, jak ukázal předchozí LSDJ, nemůžeme zastavit program Ariane 6, protože jsme již utratili příliš mnoho. Totéž platí pro americký projekt Orion, který byl rovněž předstižen pokrokem společnosti Space X. Podobná úvaha vysvětluje, proč většina západních zemí usiluje o rozvoj jaderného průmyslu založeného na modelech, které jsou mnohem nebezpečnější než ostatní.

Jde však o tohle. Jakmile jednou nastoupíte do vlaku, je velmi obtížné z něj znovu vystoupit. To je možná nejdůležitější lekce z F-35 pro vlády. Z leteckého hlediska můžeme být rádi, že v této oblasti stále existuje francouzská výjimka v podobě letounu Rafale. Přestože se Američané dlouho snažili zabránit jeho prodeji, mnoho dalších zemí vidělo, že jde o nejatraktivnější letoun na současném trhu.

AUTOR: Jean Staune

Překlad: zvedavec.news

ZDROJ

Príspevok J. Staune: Skutečně špatný, podvodný produkt F-35. Rádoby neviditelný letoun, který ohrožuje… NATO je zobrazený ako prvý na .

„Funkciou masovej agitácie je využiť všetky sťažnosti, nádeje, túžby, predsudky, obavy a ideály všetkých špeciálnych skupín, ktoré tvoria našu spoločnosť, sociálnych, náboženských, ekonomických, rasových, politických. Rozmiešajte ich. Postavte jeden proti druhému. Rozdeľuj a panuj. To je spôsob, ako zmierniť demokraciu. “ – J. Edgar Hoover, Masters of Deceit

„Nič nie je skutočné,“ poznamenal John Lennon, a to platí najmä o politike.

Podobne ako vo vymyslenom vesmíre vo filme Petra Weira The Truman Show z roku 1998 , v ktorom je život muža základom dômyselne inscenovanej televíznej show zameranej na predaj produktov a získavanie ratingov, sa politická scéna v Spojených štátoch v priebehu rokov zmenila na starostlivo kalibrované cvičenie, ako manipulovať, polarizovať, propagovať a kontrolovať populáciu.

Vezmime si mediálny cirkus, ktorým je súdny spor o utlmenie peňazí Donalda Trumpa , ktorý podporuje nenásytnú chuť verejnosti na dráždivú, telenovelovú drámu , ktorá občanov rozptyľuje, odvádza a rozdeľuje .

Toto je kúzlo televíznych programov reality, ktoré sa dnes označujú za politiku.

Všetko sa stáva krmivom pre zábavu

Pokiaľ budeme rozptýlení, zabávaní, občas pobúrení, vždy polarizovaní, no do značnej miery nezúčastnení a spokojní, že zostávame na mieste diváka, nikdy sa nám nepodarí prezentovať jednotný front proti tyranii (alebo vládnej korupcii a neschopnosti) v akejkoľvek podobe.

Štúdie naznačujú, že čím viac ľudia sledujú reality TV – a ja by som predpokladal, že je to všetko reality TV, vrátane zábavných správ – tým ťažšie je rozlíšiť , čo je skutočné a čo je starostlivo vytvorená fraška.

„My ľudia“ sledujeme veľa televízie.

Američania strávia sledovaním televízie v priemere päť hodín denne . Keď dosiahneme vek 65 rokov, pozeráme viac ako 50 hodín televízie týždenne a toto číslo sa zvyšuje s pribúdajúcim vekom. A televízne programy reality neustále zachytávajú najväčšie percento televíznych divákov každú sezónu v pomere takmer 2:1.

To neveští nič dobré pre občanov, ktorí sú schopní prelúskať sa majstrovsky vyrobenou propagandou, aby kriticky premýšľali o problémoch dňa.

Keď sa však pozriete za okuliarmi, kinosálami v televíznej realite, lstivým rozptýlením a rozptýlením a dráma, ktorá škrípe a škrípe nechty, ktorá je dnes politikou, zistíte, že na šialenstvo existuje spôsob.

Stali sme sa pokusnými králikmi v nemilosrdne vypočítanom, starostlivo zorganizovanom, mrazivo chladnokrvnom experimente, ako ovládať populáciu a presadzovať politickú agendu bez veľkého odporu zo strany občanov.

Takto presvedčíte obyvateľstvo, aby dobrovoľne pochodovalo v zhode s policajným štátom a políciou samými (a navzájom): zvýšením faktora strachu, nasadením jednej starostlivo kalibrovanej krízy za druhou a učením ich nedôvery každému, kto odchýliť sa od normy prostredníctvom prepracovaných propagandistických kampaní.

Nie je prekvapením, že jedným z najväčších propagandistov súčasnosti je americká vláda.

Pridajte vládny sklon monitorovať online aktivity a policajné takzvané „dezinformácie“ a máte predpoklady na reštrukturalizáciu reality priamo z Orwellovho  roku 1984 , kde Ministerstvo pravdy kontroluje prejav a zabezpečuje, aby fakty zodpovedali akejkoľvek verzii reality. vládni propagandisti objímajú.

Toto „sledovanie mysle“ je presne to nebezpečenstvo, pred ktorým varoval autor Jim Keith, keď predpovedal, že „informačné a komunikačné zdroje sa postupne spájajú do jedinej počítačovej siete, ktorá poskytuje príležitosť na neohlásenú kontrolu toho, čo sa bude vysielať, čo bude hovorené, a nakoniec, čo sa bude myslieť.“

O úlohe vlády pri produkcii, šírení a rozširovaní falošných správ poháňaných propagandou – často s pomocou korporátnych spravodajských médií – veľa nepočujete, pretože mocnosti nechcú, aby sme boli skeptickí voči vládnemu posolstvu alebo jeho korporátnych komplicov v mainstreamových médiách .

Keď sa však giganti sociálnych médií dohadujú s vládou, aby cenzurovali takzvané dezinformácie, mainstreamové spravodajské médiá, ktoré majú pôsobiť ako hrádzka proti vládnej propagande, sa namiesto toho stali hlásnou trúbou najväčšieho svetového korporácie (vláda USA), Deep State sa nebezpečne vymkol spod kontroly .

Na tom sa pracuje už dlho

Skúsený novinár Carl Bernstein vo svojom rozsiahlom diele Rolling Stone z roku 1977 „CIA a médiá“ informoval o operácii Mockingbird, kampani CIA, ktorá sa začala v 50-tych rokoch minulého storočia s cieľom podsúvať spravodajské správy medzi reportérov vo viac ako 25 veľkých novinách a spravodajských agentúrach, ktorí by potom ich vyvrhnite, pretože verejnosť si nevšíma, že boli kŕmení vládnou propagandou.

V niektorých prípadoch, ako ukázal Bernstein , členovia médií slúžili aj ako predĺženia stavu sledovania, pričom reportéri v skutočnosti vykonávali úlohy pre CIA. Vedúci predstavitelia CBS, New York Times a časopisu Time tiež úzko spolupracovali so CIA na preverovaní správ.

Ak sa to dialo vtedy, môžete sa staviť, že sa to deje aj dnes, len táto tajná dohoda bola preklasifikovaná, premenovaná a skrytá za vrstvami vládneho tajomstva, zahmlievania a spinu .

Washington Post vo svojom článku „Ako sa americká vláda snaží kontrolovať, čo si myslíte“, poukazuje na to, že „vládne agentúry si historicky zvykli prekračovať nejasnú hranicu medzi informovaním verejnosti a propagandou“.

Toto je ovládanie mysle vo svojej najzlovestnejšej forme

Konečným cieľom týchto kampaní na kontrolu mysle – zabalených v maske väčšieho dobra – je zistiť, ako ďaleko americký ľud dovolí vláde zájsť pri pretváraní krajiny na obraz totalitného policajného štátu.

Vládne šírenie strachu je kľúčovým prvkom v jej programovaní ovládania mysle.

Je to dostatočne jednoduchý vzorec. Národné krízy, globálne pandémie, hlásené teroristické útoky a sporadické streľby nás zanechávajú v neustálom stave strachu.

Emocionálna panika, ktorá sprevádza strach, v skutočnosti vypne prefrontálny kortex alebo racionálne uvažujúcu časť nášho mozgu. Inými slovami, keď nás pohltí strach, prestaneme myslieť .

Obyvateľstvo, ktoré prestane myslieť sám za seba, je obyvateľstvo, ktoré sa dá ľahko viesť, ľahko manipulovať a ľahko kontrolovať , či už prostredníctvom propagandy, vymývania mozgov, ovládania mysle, alebo len obyčajného vyvolávania strachu.

„Strach nielenže zvyšuje moc vlády, ale tiež rozdeľuje ľudí na frakcie, presviedča ich, aby sa navzájom vnímali ako nepriateľov a núti ich kričať na seba, aby prehlušili všetky ostatné zvuky.„

Týmto spôsobom nikdy nedosiahnu konsenzus o ničom a budú príliš rozptýlení na to, aby si všimli, že policajný štát sa k nim približuje, kým nepadne posledná zdrvujúca opona.

Táto machiavelistická schéma tak chytila ​​národ do pasce, že len málo Američanov si vôbec uvedomuje, že im vymývajú mozgy – manipulujú – aby si osvojili zmýšľanie „my“ proti „nim“. Po celú dobu tí pri moci – kupovaní a platení lobistami a korporáciami – posúvajú svoje nákladné programy vpred.

Tento neviditeľný mechanizmus spoločnosti, ktorý nás prostredníctvom strachu manipuluje, aby sme sa podriadili, je to, čo americký teoretik Edward L. Bernays označil ako „ neviditeľnú vládu, ktorá je skutočnou vládnucou silou našej krajiny “.

Bolo to takmer pred 100 rokmi, keď Bernays napísal svoje kľúčové dielo Propaganda :

„Sme riadení, naše mysle sú formované, naše chute formované, naše nápady vsugerované väčšinou mužmi, o ktorých sme nikdy nepočuli… Takmer v každom čine nášho každodenného života, či už v oblasti politiky alebo obchodu, v našom spoločenskom správaní alebo v našom etickom myslení nám dominuje relatívne malý počet ľudí, ktorí rozumejú duševným procesom a sociálnym vzorcom más. Sú to oni, ktorí ťahajú nitky, ktoré ovládajú verejnú myseľ.“

Pre túto neviditeľnú vládu vládcov, ktorí pôsobia v zákulisí – architektov Deep State – sme len bábkami na špagáte, ktorým treba vymývať mozgy, manipulovať a kontrolovať.

Všetky rušivé, skľučujúce a dezorientujúce správy, ktorými ste denne bombardovaní, sú poháňané propagandou, ktorú chrlí jedna korporačná mašinéria (vláda kontrolovaná korporáciami) a dodávaná americkému ľudu prostredníctvom ďalšej korporátnej mašinérie (riadenej korporáciou). médiá).

„Prvýkrát v histórii ľudstva existuje koordinovaná stratégia na manipuláciu globálneho vnímania. A masmédiá fungujú ako ich vyhovujúci asistenti, ktorí tomu nedokážu odolať ani to odhaliť,“ píše investigatívny novinár Nick Davies .

Tak kde nás to opúšťa?

Američania by si mali dávať pozor, aby nechali ostatných – či už sú to moderátori televíznych správ, politickí komentátori alebo mediálne korporácie –, aby mysleli za nich.

Obyvateľstvo, ktoré nedokáže myslieť sám za seba, je obyvateľstvo chrbtom k múrom: nemé zoči-voči voleným predstaviteľom, ktorí nás odmietajú zastupovať, bezmocné zoči-voči policajnej brutalite, bezmocné zoči-voči militarizovaným taktikám a technológiám, ktoré s nami zaobchádzajú. ako nepriateľskí bojovníci na bojisku a nahí tvárou v tvár vládnemu dohľadu, ktorý všetko vidí a počuje.

Ako objasňujem vo svojej knihe Battlefield America: The War on the American People a v jej fiktívnom náprotivku Denníky Erika Blaira , je čas zmeniť kanál, vyladiť televíznu reality show a postaviť sa proti skutočnej hrozbe polície. štát.

Ak nie, ak budeme naďalej sedieť a strácať sa v politickom programe, zostaneme zajatým publikom frašky, ktorá sa z minúty na minútu stáva absurdnejšou.

John W. Whitehead a Nisha Whitehead

O autoroch: Ústavný právnik a autor John W. Whitehead je zakladateľom a prezidentom The Rutherford Institute . Jeho najnovšími knihami sú najpredávanejšie Battlefield America: The War on the American People , oceňovaná A Government of Wolves: The Emerging American Police State a debutový dystopický fiktívny román The Erik Blair Diaries . Whitehead je možné kontaktovať na staff@rutherford.org .

Nisha Whitehead je výkonnou riaditeľkou The Rutherford Institute. Informácie o The Rutherford Institute sú dostupné na www.rutherford.org .

skspravy.sk

Príspevok Rozdeľ a panuj: Vládna propaganda strachu a falošných správ je zobrazený ako prvý na .

Je to celkom zaujímavá otázka, pretože to má kontext presahujúci samotné Nemecko, vysvetľuje Juraj Draxler na sociálnej sieti jeden zo svetových konfliktov, ktorý uverejňujeme v pôvodnom znení.

Ťažko si to nevšimnúť aj v záplave celkovo šialeného diania v dnešnej svetovej politike: nemeckí politici sa podlizujú špecifickým klikám s napojením na režim istej blízkovýchodnej krajiny ešte úzkostlivejšie, ako mnohé ďalšie západné krajiny.

Niekedy to má celkom bizarné podoby. Napríklad ministerka kultúry nedávno zatlieskala na Berlinale prejavu dvoch dokumentaristov, ktorí si odnášali cenu za film o vzťahoch Palestínčanov a Izraelčanov. Potom sa ale sama od seba dištancovala.

A horlivo zdôrazňovala, že ona tlieskala len tomu izrealskému filmárovi. Toto dosť svietilo aj v celkovej záplave tuposti, akú Strana zelených predvádza, a spomínaní filmári takmer nevedeli, ako to okomentovať. Komsomoľka sa proste veľmi zľakla, aby nebola označená za “propalestínsku”.

Ešte šialenejší príklad: pred týždňom nemecká polícia zrušila konferenciu ľavicových aktivistov, ktorí sa venovali otázke Gazy. Event proste prerušili a ľudí vytlačili von. Niektorým rečníkom dokonca dopredu zakázali vstup na územie Nemecka. Iným pohrozili, že ak sa budú v súvislosti s konferenciou vyjadrovať, hrozí im ročné väzenie.

Vláda oficiálne klamala, že to robí preto, že ide o akciu islamistov a iných nebezpečných živlov.

V skutočnosti medzi rečníkov patrili ľudia ako Varoufakis, bola to typická akcia intelektuálov a bolo na nej viac Židov ako Moslimov. Vláda o evente klamala doslova neuveriteľne, a keď sa jej predstaviteľov pár slušných domácich novinárov pýtalo, čo za nezmysly o evente tvrdili, vysoké úradníčky ministerstva vnútra im na tlačovke v podstate odmietli odpovedať.

Do toho iné postihy. Napríklad kolínska univerzita zrušila hosťovanie prominentnej americkej akademičke, keďže tá sa niekde vyjadrovala za ukončenie konfliktu aj okupácie.

Nemecko tiež napríklad okamžite zastavilo financovanie UNRWA, organizácie OSN na poskytovanie humanitárnej pomoci v Gaze. Stačilo, že Izrael úplne bez dôkazov začal tvrdiť, že niektorí jej pracovníci úzko spolupracujú s Hamasom.

Odkiaľ plynie toto nechutné, otrocké konanie? Úprimne, sú na to podľa mňa zhruba tri dôvody:

– ten prvý je celkom pragmatický. Mnohé popredné nemecké firmy mali medzi svojimi zakladateľmi, vlastníkmi či manažérmi ľudí úzko spolupracujúcich s nacistami. Od finančných firiem ako Allianz, cez automobilových priemyselníkov ako rodina Quandtovcov ovládajúca BMW či ľudí z rôznych známych potravinárskych značiek.

Samé osebe by dnes, dávno po vojne boli nejaké výčitky na dané firmy hlúpe. Ale svet takto rozumne nefunguje. Pre silnejšie kliky nie je taký problém roztočiť aj dnes v prípade potreby komunikačnú búrku okolo “nacistického dedičstva” firiem. Synovia a vnuci nejakých obetí si spomenú, že dodnes trpia a chceli by dať dané firmy na súdy, atď. Nemci vedia vyrábať autá, ale komunikačné mašinérie či právnické siete neovládajú tak, ako iní. Lepšie si na seba neprivolávať rôzne druhy pomsty za to, že by sa nesprávali “správne”.

To sú ale dôvody, ktorými sa riadia naozaj úzke skupiny ľudí. Čo širšia politická elita a čo verejnosť?

– Nuž, je to síce klišé, ale sedí: je to národ disciplíny, respektíve národ, ktorý má rád Ordnung a Gleichschaltung. Mimochodom, toto platilo už viac ako sto rokov dozadu – ak si chcete prečítať niečo zaujímavé a vtipné o danej mentalite, odporúčam knihu Traja muži na prechádzke (Three Men on the Bummel) od Jerome K. Jerome, autora oveľa viac známejšej knihy Traja muži v člne. Tento menej známy kúsok (celý text sa dá nájsť na internete, keďže sa naň už nevzťahuje copyright) veľmi pekne opisuje nemeckú mentalitu (v krajine som prežil tri roky, síce v bezpečí medzinárodných campusov, ale predsa len… a kniha o tom, ako daný národ myslí, ma mimoriadne oslovila, hoci bola napísaná veľmi dávno).

Túto mentalitu ešte posilnil povojnový vývoj, keď sa Nemci vzdali nejakého intenzívnejšieho umeleckého a intelektuálneho snaženia (česť výnimkám, ale skúste si porovnať ich literatúru, filmy či diela zo sociálnych vied alebo humanít s tým, čo sa za ostatné desaťročia vyprodukovalo vo Francúzsku, v Škandinávii, či v Británii). Proste vyrábajú autá a večer si spokojne dajú klobásku. Intelektuáli si zájdu najprv do divadla, a potom spokojne dajú klobásku. Krajinu totálne ovládla maloburžoázna morálka. Vrátane konformity.

Proste, rešpektuje sa oficiálny, dominantný názor. A tým je pre nemeckých politikov názor “oficiálnych” štruktúr západného sveta. Ten disciplinovane presadzujú. Bodka.

– tretí aspekt je asi najzaujímavejší. Aj iné krajiny zápasia s tým, že nevychovavajú práve samostatne mysliacu elitu, aspoň nie pre politiku, ale v prípade Nemecka je to zvlášť vypuklé.

Americký autor Kurt Vonnegut raz povedal, že teror je jedného rána sa zobudiť a zistiť, že krajinu riadia ľudia, ktorí boli vašimi spolužiakmi na strednej škole. On to myslel tak, že do politiky prebublajú práve tí najplytkejší paraziti, akých ste nemali radi už keď sedeli v laviciach vedľa vás. Ale mňa v Nemecku úprimne desilo, pri komunikácii s nemeckými spolužiakmi, to, ako všetci mysleli úplne rovnako a neoriginálne a akí tvárni boli voči všetkému “oficiálnemu”.

V niečom je to črta aj iných spoločností a veľmi toxická: nie je celkom zdravé, ak si budúci elitu vychovávate tak, že hladko prechádza školským systémom, bez nejakej možnosti trochu sa nechať obiť životom, pracovať na svojom poznaní a postojoch, zocelujúc sa v odvahe, aj intelektuálnej.

Ak dostávate všetko na pohodlnom podnose, s prívetivým úsmevom a s tým, že vyrastáte ako so systémom bezproblémovo spolupracujúce dieťa, tak aj zdanlivo náročné štúdium z vás nemusí vychovať naozaj komplexne mysliacu bytosť, a aj akože veľmi humanistická výchova vo vás nemusí pestovať skutočnú ľudskosť. Je to nebezpečie aj iných systémov, ale v Nemecku, v tej mimoriadne zglajchšaltovanej spoločnosti, je tá výchova totálne uniformnej a konformnej “elity” zvlášť výrazná.

A silno to vidieť po tom, ako odišli generácie povojnových politických osobností ako Helmut Schmidt či Willy Brandt.

A výsledok je toto. Pozeráte na prejavy tých ministrov a máte pocit, že sledujete robotov. Alebo nejaký hororový film, kde sa do ľudských bytostí infiltrovali cudzorodé organizmy, ktoré ich plne ovládli. A z tej človečiny tam ostalo dosť len na to, aby tie telá chodili a tvárili sa ako ľudia. Vnútri už nimi nie sú. Mrazí z toho.

Samozrejme, neznamená to, že by sme s danou krajinou nemali úzko spolupracovať. Sú našimi najvýznamnejšími hospodárskymi partnermi, stále majú viac ako slušnú vedu, dá sa tam mnohým inšpirovať, od územného plánovania po legislatívne procesy.

Ale taký je svet, zložitý, žiadna krajina nie je len dobrá alebo zlá a aj ohľadom mnohých aspektov politiky nášho ekonomicky silného partnera, a nielen politiky, aj fungovania spoločnosti, by som bol veľmi opatrný, až kritický.

Aj preto si treba ceniť, do akej miery napríklad u nás máme stále pomerne slobodnú diskusiu, a akú rôznorodosť názorov.

A ako u nás cítiť niekedy viac ľudskosti aj v tom, ako sa nedáme len tak strhnúť “oficiálnym” názorom veľkých svetových médií, napríklad tam, kde ide o postoje k vojne a ku krviprelievaniu.

V tomto sme iní, vieme si aj proti väčším dupnúť. Chvalabohu.

Juraj Draxler/skspravy.sk

Príspevok Prečo nemecký establišment plošne podporuje politiku vyhladzovania? je zobrazený ako prvý na .

„Neurozbrane sú určené na to, aby ovplyvňovali, usmerňovali, oslabovali, potláčali alebo neutralizovali ľudské myslenie, funkcie mozgových vĺn, vnímanie, interpretáciu a správanie.

Je už dobre známy fakt , že elektromagnetické zbrane existujú a môžu byť použité na ovládanie ľudského myslenia, emócií, vnímania a fungovania ľudských organizmov .

Investície do tohto typu zariadenia sú obrovské. V roku 2016 Eisenhowerovo centrum pre vesmírne a obranné štúdie napísalo:

Celkovo sa odhaduje, že investície verejného a súkromného sektora do neuro S/T predstavujú približne 150 miliárd USD ročne . Pozrime sa, že medzi týmto vybavením sú zbrane, ktoré sa skutočne používajú proti nevedomým občanom.

V dňoch 19. októbra a 30. novembra 1991 ruský denník Komsomolskaja pravda uverejnil dva články o prípade bývalého plukovníka ruskej tajnej služby KGB, ktorý sa sťažoval, že bol vystavený účinkom „psychotronických generátorov “ a jeho prípad bol predložený moskovskej prokuratúre, ktorá začala vyšetrovanie.

Ako reakciu na tieto články dostala Komsomolskaja pravda 400 listov od ľudí, ktorí boli presvedčení, že aj oni sú vystavení tomuto druhu žiarenia .

Ruskí prokurátori začali vyšetrovanie týchto sťažností a experti zaregistrovali (pomocou meracích prístrojov) intenzívne riadené elektromagnetické žiarenie v desiatich moskovských bytoch, na ktoré sa obyvatelia sťažovali.

V tej chvíli bolo vyšetrovanie zastavené. Informácie o tomto vyšetrovaní boli znovu publikované v roku 1999 v knihe ruského politika Vladimira Lopatina a ruského vedca Vladimira Tsyganka „Psychotronická zbraň a bezpečnosť Ruska“ .

Rusko v roku 2000 navrhlo Organizácii Spojených národov medzinárodný zákaz diaľkového ovládania činnosti ľudského nervového systému. Uvádza to v článku „Riders of Psychotronic Apocaplypse“ ruského denníka Segodnya .

V polovici marca 2016 poľský minister obrany Antoni Macierewicz navštívil Univerzitu otca Tadeusza Rydzyka, aby sa zúčastnil diskusie na tému „Problémy súčasnej politiky, vojenské konflikty a terorizmus“.

Jeden z poslucháčov sa ho opýtal, či má Poľsko stratégiu na riešenie nelegálnych experimentov s elektromagnetickými zbraňami na poľských občanoch.

Minister odpovedal, že jeho rezort robí analýzu, ktorej cieľom je zistiť, v ktorých regiónoch Poľska žijú ľudia, ktorí sa na takéto útoky sťažujú, a že podľa predbežných informácií väčšina sťažností pochádza z Dolného Sliezska a severného Sliezska v západnom Poľsku.

Uviedol tiež, že približne o pol roka bude vedieť viac a prisľúbil zriadenie komisie na prešetrenie týchto sťažností . Jeho slová prešli prakticky všetkými poľskými médiami , no žiadne veľké médium v ​​žiadnom inom európskom alebo západnom štáte to nespomenulo. Poľský minister obrany bol prvým vrcholným politikom v Európskej únii a na celom svete, ktorý verejne potvrdil existenciu elektromagnetických zbraní a skutočnosť, že tieto zbrane pôsobia na ľudí (v januári 2017 bol odvolaný z funkcie).

Keďže veľké európske médiá o tejto otázke (a o poľských správach) neinformovali, môžeme dospieť k záveru, že členské štáty Európskej únie, ktoré sú aj členskými štátmi NATO, sú povinné držať tieto zbrane v tajnosti a dokonca sú zaviazané legislatíva proti ich používaniu.

Tento záver o pol roka potvrdil poľský týždenník NIE. Jeho novinári sa pýtali poľského ministerstva obrany, prečo nesplnilo svoj sľub a nezriadilo komisiu na prešetrenie sťažností poľských občanov, ktorí tvrdili, že boli vystavení elektromagnetickým útokom.

Ministerstvo obrany odpovedalo, že táto téma je predmetom národnej bezpečnosti informácií spojených s obranou národa. Týždenník vo svojom článku pripustil, že elektromagnetická zbraň by mohla byť použitá na manipuláciu mozgovej aktivity jednotlivých ľudí alebo masy ľudí . Poľská organizácia STOPZET , zložená z ľudí, ktorí tvrdia, že sú obeťami experimentovania so zbraňami na ovládanie mysle, má 160 členov .

Je evidentné, že vlády experimentujú s týmito technológiami na svojich alebo cudzích občanoch, aby sa pripravili na ich použitie proti disidentom alebo masám ľudí v prípade povstania alebo proti nepriateľom v prípade vojny.

Čo prežívajú ľudia, ktorí sú týmto útokom vystavení? Nathalie z Francúzska vo svojom svedectve napísala:

“Bola som prepustená z práce len na základe jednoduchého upozornenia lekára, ktorý vyhlásil, že nie som spôsobilá na akúkoľvek prácu…

Medzitým kontrola mysle urobila všetko pre to, aby som sa v očiach ostatných zdiskreditovala a moja rodina, moji priatelia a kolegovia ma považovali za duševného pacienta. Dokonca ma prinútili napísať článok do médií!…

Už nemám myšlienky pre seba, nemám pamäť, ani schopnosť sústrediť sa .

Dve hodiny spánku za noc, niekedy tri a pol hodiny! Namiesto mňa hovoria iní ľudia. Niekedy mám pocit, že sa ku mne posielajú myšlienky , niekedy necítim nič. Už nemôžem hovoriť sama, to robia iní ľudia. Jediná vec, ktorú môžem urobiť, je rozhodnúť sa, či poviem alebo nepoviem, čo posielajú…

„Posielajú“ mi bolesti, takže sa musím vzdať relaxácie a dopriať si trochu odpočinku… Krátko po sebe odstránili moje emócie. Aj keď neustále plačem, vytvárajú stavy, v ktorých už nemôžem plakať ani cítiť. V ich nedostatku empatie a chlade je možno hranica… Päť rokov ma mučili, päť rokov mi bránili žiť. Majú potešenie z toho, že ma sexuálne ponižujú a znevažujú, majú radosť z toho, že ma intelektuálne ponižujú, v mojej ženskej pozícii a odcudzujú ma od mojej rodiny.“

Títo ľudia veľmi často končia v psychiatrických liečebniach. V článku publikovanom Space & Defense Journal of the United States Air Force Academy Eisenhower Center for Space and Defense Studies sa dočítame:

„Neurozbrane sú určené na to, aby ovplyvňovali, usmerňovali, oslabovali, potláčali alebo neutralizovali ľudské myslenie, funkcie mozgových vĺn, vnímanie, interpretáciu a správanie do takej miery, že cieľ takýchto zbraní je buď dočasne alebo trvalo zdravotne postihnutý, mentálne ohrozený alebo neschopný fungovať normálne “.

Sympózium o kognitívnej vojne zorganizovalo 21. júna 2021 Inovačné centrum NATO-ACT a Ecole Nationale Supérieure de Cognitique (ENSC) v Bordeaux vo Francúzsku s podporou Spoločného štábu francúzskych ozbrojených síl, STO a Région. Nouvelle Aquitaine Cognitive-Warfare-Symposium-ENSC-March-2022-Publication.pdf (innovationhub-act.org) . Niet pochýb o tom, že experimenty s týmito zbraňami sa vykonávajú aj vo Francúzsku.

Čínska televízia New Tang Dynasty TV vysielala program o čínskych „cieľových jednotlivcoch“ (TI) napadnutých elektromagnetickými zbraňami. Tam sa uvádza, že čínsky výskum elektromagnetických zbraní sa začal v 70. rokoch 20. storočia a pripustilo sa, že čínska vláda s týmito zbraňami experimentuje na čínskych občanoch.

Jeden z nich , Lee Chun Ze, sa už 15 rokov sťažoval Národnému bezpečnostnému úradu v Heng Yang prostredníctvom telefónu, pošty a ručne prenášanej pošty. Počas 15- ročnej praxe bol Lee v podstate zbavený akéhokoľvek osobného bohatstva.

Podľa neho bolo v Číne viac ako 1000 ľudí, ktorí dali svoje mená čínskej organizácii cielených jednotlivcov (TI). Televízia uviedla ďalší odhad čínskych TI, podľa ktorého bolo v Číne 20 000 TI . Minulý rok publikoval Washington Times článok o čínskych zbraniach na ovládanie mysle , ktorý dokazuje pointu televízie dynastie New Tang .

Všimnime si, že v západnej demokracii iba poľská internetová televízia NTV publikovala materiály odhaľujúce existenciu experimentov s ovládaním mysle a sťažnosti „cielených jednotlivcov“ v Poľsku. Dokonca ani na internete na „demokratickom“ Západe žiadna iná takáto televízia neexistuje.

Počet ľudí sťažujúcich sa na takéto útoky na celom svete neustále rastie. „V roku 2014 Japonsko spustilo iniciatívu Brain/MINDS . V roku 2016 vodca japonskej organizácie ľudí, ktorý tvrdil, že bol takto napadnutý, povedal, že pred desiatimi rokmi mala organizácia na konferencii organizácie asi 200 členov . V roku 2016 mala 400 členov a organizáciu kontaktovalo 1522 ľudí .

Asi pred 20 rokmi riaditeľka americkej organizácie „Mind Justice“ Cheryl Welsh tvrdila, že ju kontaktovalo asi dva a pol tisíca Američanov. Podľa Derricka Robinsona, bývalého šéfa americkej organizácie „Citizens Against Harmful Technology“, sa na aktivitách organizácie podieľa 4 000 až 5 000 e-mailových účastníkov.

Dňa 10. júna 2016 The New York Times uverejnili článok s názvom „Spojené štáty paranoja“ o Američanoch, ktorí tvrdia, že sú obeťami neurotechnologických útokov. Písalo sa o „skupine organizovanej na základe presvedčenia, že jej členovia sú obeťami rozsiahleho sprisahania s cieľom obťažovať tisíce bežných Američanov zbraňami na ovládanie mysle a armádami takzvaných stalkerov gangov.

Cieľom, ako uviedla jedna webová stránka zameraná na prenasledovanie gangov, je „zničiť každý aspekt života cieľového jednotlivca“. The New York Times uviedol:

“Komunita, konzervatívne odhadovaná na viac ako 10 000 členov, sa od 11. septembra rozrástla.”

Autor tohto článku zažil po útokoch z 11. septembra veľký vzostup Američanov, ktorí ho kontaktovali a hľadali pomoc. V projekte americkej armády zameranom na využitie neurotechnológií na globálne ovládanie mysle ľudí na celom svete z roku 1994 sa môžeme dočítať:

“ V časoch pred RMA (Revolúcia vo vojenských záležitostiach) boli psychologické operácie a psychologické vojny primitívne. Keď pokročili do elektronickej a bioelektronickej éry, bolo potrebné prehodnotiť naše etické zákazy manipulácie s mysľami nepriateľov (a potenciálnych nepriateľov), medzinárodných aj domácich… Vďaka vytrvalému úsiliu a veľmi sofistikovanému domácemu „zvyšovaniu vedomia“ sa staromódne predstavy osobného súkromia a národnej suverenity sa zmenili “.

Útoky z 11. septembra boli evidentne tým druhom udalosti, ktorá by mohla byť súčasťou tejto kampane na zvyšovanie povedomia .

Existujú otázky, či americké bezpečnostné agentúry skúmali prípravy týchto útokov a či výbušniny vyrobené iba americkým ministerstvom obrany boli použité na vyhodenie do povetria veží Svetového obchodného centra .

Z toho, čo bolo povedané vyššie, je zrejmé, že vlády využívajú svojich občanov ako pokusné zvieratá, aby zdokonalili svoje zbrane proti ľuďom v prípade, že by ich potrebovali použiť proti nim. Európska únia sa odvážne pokúsila urobiť prvý krok v medzinárodnom zákaze zotročovania ľudí modernými neurotechnológiami, ale odradilo ju, že USA obmedzili budúce dodávky skvapalneného plynu . Stále je tu šanca pomôcť Európskej únii prelomiť klasifikáciu existencie týchto prostriedkov a dosiahnuť ich medzinárodný zákaz: Môžete podpísať petíciu .

Mojmír Babáček

O autorovi: Mojmír Babáček sa narodil v roku 1947 v Prahe v Českej republike. V roku 1972 ukončil štúdium filozofie a politickej ekonómie na Karlovej univerzite v Prahe. V roku 1978 podpísal dokument na ochranu ľudských práv v komunistickom Československu „Charta 77“. Od roku 1981 do roku 1988 žil v emigrácii v USA. Od roku 1996 publikuje články na rôzne témy prevažne v českých a medzinárodných alternatívnych médiách. V roku 2010 vydal knihu o útokoch z 11. septembra v českom jazyku. Od 90. rokov sa snaží napomôcť k dosiahnutiu medzinárodného zákazu diaľkového ovládania činnosti ľudského nervového systému a ľudskej mysle s využitím neurotechnológií.

globalresearch / skspravy.sk

Príspevok Spustia neurozbrane a „kontrola ľudskej mysle“ zánik západnej demokracie? je zobrazený ako prvý na .

Poukazuje na to, ako dospelí a vzdelaní ľudia sa ako malé deti nechajú ohlupovať a podliehajú strachu šíreného v správach. Príkladom bol mediálny vírus šírený cez masovokomunikačné prostriedky počas covidizmu a teraz konflikt na Ukrajine kopíruje tú istú schému ovládania mysle ľudí, keď sa ich jednotu snažia rozdeľovať ideológiou čiernobieleho videnia sveta, kde Západ ukazujú ako dobro a Východ ako zlo.

Čo sa stane s manipulátorom, keď je jeho manipulácia odhalená? Prečo k vám mainstreamové médiá prehovárajú spôsobom, ako by ste boli desaťročné deti? Ako mocné sú naozaj tie “mocné” médiá? Ako obchodné prepojenie so zdravo zmýšľajúcimi ľuďmi môže narovnať trh pokrivený korporátnymi praktikami? Ako funguje decentralizovaná sieť podnikateľov z rôznych odborov, ktorí sa prepájajú tak, aby mohli fungovať v prirodzenom prostredí, na prirodzenom lokálnom trhu pre lokálnych zákazníkov a bez vydieračských podmienok nastavených korporáciami? O tom všetkom je rozhovor Nadačního fondu Svědomí národa s mediálnou expertkou a inšpiratívnou podnikateľkou Dagmar Kubinovou.

Dagmar Kubinová dlouhá léta pracovala na obchodních pozicích v mediálních a vydavatelských domech. Má prokouknuté obchodní strategie korporací, jež manipulují diváky a čtenáře do pozice vystrašeného dítěte, které “zachrání” jen produkt nebo řešení, na kterém se korporace na jeho úkor obohatí.

Pokud bychom jen seděli a přijímali jsme tuto manipulaci, zaniknou přirozené mezilidské vztahy a z lidí se stanou strachem ovládané loutky. Částečnou ukázkou, jak by to mohlo vypadat, byla doba covidová. Naštěstí je dost lidí, kteří manipulaci alespoň částečně odolávají. Právě na ně a jejich touhu po normálním životě s normálními mezilidskými a obchodními vztahy se obrací nový projekt Dagmar Kubinové s názvem 4 lidi.

• Co se stane s manipulátorem, když je jeho manipulace odhalena?

• Proč k vám mainstreamová média mluví, jako byste byli desetileté děti?

• Jak mocná jsou doopravdy ta “mocná” média?

• Jak obchodní propojení se zdravě smýšlejícími lidmi může rovnat trh pokřivený korporátními praktikami?

• Jak funguje decentralizovaná síť podnikatelů z různých oborů, kteří se propojují tak, aby mohli fungovat v přirozeném prostředí, na přirozeném lokálním trhu pro lokální zákazníky a bez vyděračských podmínek nastavených korporacemi?

O tom všem je rozhovor s mediální expertkou a inspirativní podnikatelkou Dagmar Kubinovou:

Zdroj: Nadační fond Svědomí národa / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Česká expertka na médiá prehovorila ako korporátne médiá hlavného prúdu manipulujú ľudí, radí, ako prekonať ich hypnózu je zobrazený ako prvý na .

Hlasovanie v Kongrese o finančnom príspevku do vojnových konfliktov vo svete dopadlo tak, že na Ukrajine sa bude ďalej zabíjať. „A bezcieľne krivprelievanie sa znovu o niečo predľži.“ konštatuje bývalý minister školstva Juraj Draxler na sociálnej sieti.

„Bláznivá šou pokračuje tak, ako pokračovať vždy mala, kto si myslel, že nebodaj naozaj peniaze na ďalšie zbrane neschvália, je ťažká naivka.“ Píše autor statusu hneď v jeho úvode.

Americká Snemovňa reprezentantov schválila „balík vojenskej pomoci Ukrajine“ akože v objeme 60 mld dolárov

„V skutočnosti len časť týchto peňazí, aj keď obrovskú, USA použijú priamo na dodávky zbraní do kolónie.“ Pripomína Juraj Dtraxler bežnú prax v systéme ochrany národných áujmov USA.

Američania si pod argumentom pomoci Ukrajine budujú vlastnú armádu

„Veľká časť z tejto pomoci totiž pôjde na dodávky zbraní samotnej americkej armáde: 23 mld. na „doplnenie zásob“ amerických ozbrojených síl (logika, ako sa predstavuje, je taká, že vďaka tomuto doplneniu potom prípadne niekedy nejaké zbrane zo zásob bude možno poslať na Ukrajinu) a 11 mld. na vyzbrojovanie a operácie USA vo východnej Európe. Ale politickí účtovníci to všetko zapísali ako „pomoc Ukrajine“, samozrejme.“ vysvetľuje zvrchlý mechanizmus amerického zbrojného vojnového biznisu Draxler.

Špinavé kšefty so zabíjaním

Juraj Draxler pripomína, že „americké zbrojenie je formou vysoko výkonného regresívneho zdanenia: bežný daňový poplatník zaplatí obrovské zisky majiteľom zbrojárskeho komplexu (sem patria nielen výrobcovia, ale aj rôzni priekupníci a konzultanti).

Zároveň chránia cenné aktíva v kolónii. Napríklad ukrajinskú pôdu. Ako nedávno podčiarkol aj poľský prezident Duda, obrovskú časť ukrajinského poľnohospodárstva už dnes ovládajú zahraničné koncerny (prevažne americké).“

O obilí z Ukrajiny trochu inak

„Ukrajinské obilie slúži primárne na niečo iné: na vyživovanie celého radu afrických krajín, a niektorých krajín južnej Ázie.

Boj o ukrajinskú pôdu je tak aj bojom o kontrolu týchto krajín, predovšetkým o ich nerastné suroviny.

A celé sa to točí okolo neskutočne hlúpeho konfliktu, konfliktu, ktorý spustilo tlačenie Ukrajiny do NATO, kam pritom samotní Ukrajinci počas svojej tridsaťročnej samostatnosti nikdy nechceli.“ Osvetľuje súvislosti Juraj Draxler.

Postreh exministra školstva

„Študenti dejepisu sa zvykli pýtať, ako je možné, že vypukli niektoré ultra ničivé vojny. Napríklad 2. svetová. Nuž, takto. Tlak na východ.

Žijeme vo veľmi podobnej dobe: vrátane propagandy, pôsobenia piatych kolón či dobrovoľných prisluhovačov vražedných klík medzi „elitami“ slabších krajín.“ Konštatuje v statuse Juraj Draxler.

Ostáva otázka

„Ako to, že tých chudákov Ukrajincov, čo tam hynú, nepochovávajú rovno v amerických vlajkách. Vo farbách, za ktoré reálne bojujú a hynú.“ Dáva bodku s otáznikom za svojim statusom po hlasovaní v Kongrese USA Juraj Dtraxler.

hlavnydennik.sk

Príspevok USA do svojej najnovšej kolónie presunú ďalšie zbrane je zobrazený ako prvý na .

Zatiaľ čo najdespotickejší zločinci na svete sa voľne pohybujú vo svojich vežiach zo slonoviny, drobní zločinci a spravodliví sú pevne uväznení za mrežami.

Toto je spôsob, akým funguje „právo“ vo svete, kde nespravodlivosť prevzala úlohu spravodlivosti.

Dohody uzatvárané medzi tými, ktorí zastávajú najvyššie miesta moci, sa čoraz viac uzatvárajú bez akéhokoľvek odvolávania sa na verejný záujem, demokratické postupy, medzinárodné protokoly alebo právo krajiny, v ktorej sú prijaté.

Zatiaľ čo na úrovni ulíc, cvičenia pre styk s verejnosťou vyvolávajú dojem, že sa bráni nejaký „národný záujem“. Zastáva sa nejaká nedotknuteľná pravda, ktorá sa nesmie spochybňovať.

Británia, USA a ich najbližší spojenci teda „odsudzujú“ – v starostlivo kódovanom cvičení pre styk s verejnosťou – izraelské nemilosrdné vraždenie desiatok tisíc Palestínčanov v Gaze, no naďalej týmto vrahom dodávajú najnovšie zbrane moderného vedenia vojny.

Potom, keď Netanjahu nariadil zničenie iránskeho konzulátu v Damasku, pričom zabil 11 ľudí vrátane najmenej dvoch vysokých veliteľov jednotiek al-Quds iránskych revolučných gárd, vedenie Iránu rýchlo dostalo varovanie, že sa im pomstí.

V tomto bode západní vodcovia, ktorí odsúdili bezohľadné zabíjanie izraelskej armády v Gaze, vyskočili na nohy a bezostyšne oznámili „železnú“ garanciu, že „nebudú váhať brániť Izrael pred jeho nepriateľmi“.

A tak aj urobili – keď to Irán považoval za pravdivé – a v starostlivo vypočítanej reakcii, ktorá používala relatívne pomaly sa pohybujúce projektily a (chápeme) predbežné varovanie vydané v dostatočnom predstihu pred jeho zámerom – spustili flotilu bezpilotných lietadiel a rakiet, aby narušili hlavné izraelské vojenské letisko.

Vláda Spojeného kráľovstva, ktorá nerešpektovala – ako sa stalo normou – medzinárodné právo a protokoly o vojenskej angažovanosti, nariadila svojim bojovým lietadlám zasiahnuť nad izraelským územím, aby zostrelili prichádzajúce iránske hlavice na úkor britských daňových poplatníkov bez konzultácie. USA sa zapojili rovnakým spôsobom.

Takáto (pretrvávajúca) dravá bravúra sa prejavuje v kauze obhajoby neobhájiteľného. Irán je krajina, ktorá odolala tlaku, aby sa stala ďalšou stálou americkou vojenskou základňou. Zostáva teda verejným nepriateľom Blízkeho východu č. 1 podľa definície západného vojnového štváča.

Napokon, ako by mohlo byť arabskej krajine stále dovolené, aby fungovala podľa svojich vlastných kultúrnych praktík a tradícií a nepokľakla pred mocou veľkého brata, aby sa prispôsobila západným zvyklostiam a energetickým požiadavkám?

Takže ak sa objaví dlho očakávaná výhovorka na vyfúknutie Iránu z vody, bude to znamenať zavŕšenie čistého vyčistenia hegemonických ambícií USA (a spojencov) na Blízkom východe a skvelú šancu dostať svoje krvou nasiaknuté ruky na oveľa cennejšie. nerastné aktíva. Aspoň taký bol názor Neoconov predtým, ako Irán začal budovať jadrové kapacity.Nepremýšľajte však príliš o tom, ako by na takýto výsledok mohli reagovať Rusko, Čína a ďalší spojenci Iránu.

„Nie,“ hovorí lord Cameron, minister zahraničných vecí britskej vlády. „Musíme pokračovať v predaji zbraní Izraelu. Musíme pevne držať.”

A to aj napriek celosvetovému protestu proti takémuto konaniu veľkého počtu vnímajúcich ľudských bytostí, ktoré si stále zachovávajú skutočné hodnoty, vrátane rýchlo slabnúcej schopnosti myslieť.

„Preboha,“ hovorí britský minister financií Jeremy Hunt „predaj zbraní do Izraela prináša miliardy, nemôžeme ich len tak vyškrtnúť, však. Národné hospodárstvo si nemôže dovoliť ísť ďalej zadlžovať.“

“Ale čo blížiace sa všeobecné voľby?” hovorí konzervatívna hierarchia. “Čo ak sa voliči priklonia na stranu Palestínčanov a odmietnu našu líniu?”

Minister financií nemusí dlho rozmýšľať „V tom prípade pôjdeme s voličmi a zakážeme predaj zbraní. To by mohlo zvýšiť naše šance na jeseň. Finančnú stratu nahradíme zvýšením daní na potraviny a palivo.

Musíme dodržať náš záväzok Great Reset a Green New Deal vyhladovať farmárov, zasiahnuť pracovníkov v priemysle a zbaviť svet fosílnych palív, však?

Morálku tohto príbehu nie je ťažké pochopiť: Boh je len jeden – boh sily a kontroly. Boh „celospektrálnej dominancie“.

Okrem toho sa hra na klamanie pohybuje tak a tak, aby to vyzeralo, že ide o nejaký pokus „udržať spravodlivosť“ a brnkať na struny demokracie.

Architekti kontroly si teda hovoria: „Nepúšťajte do obrazu žiadne humanitárne inštinkty. Nie, to znamená začiatok konca sveta, ako ho poznáme. Koniec koncov, náš centralizovaný systém satanskej kontroly je nový normál, je v našom záujme, aby väčšina nechcela byť narušená zmenami súčasného stavu.“

Niektorí čitatelia sa možno pýtajú: čo je za rohom, ak týchto diablov, ktorých poznáme, nahradia diabli, ktorých nepoznáme?

No, v skutočnosti súčasní diabli miešajú ten istý zlý hrniec ako ich predchodcovia, takže ďalší budú nepochybne pokračovať v práci: nechajte všetkých zvyšných odporcov úplne vymazať mozog, umelú inteligenciu, mikrovlnnú rúru a zbaviť ich majetku. Dostaňte národné štáty z cesty. Vytvorte nadnárodný centralizovaný Nový svetový poriadok, ktorý urobí akýkoľvek prejav lásky trestným činom. Vyčistite umenie, spiritualitu a približne 90 % ľudskej populácie.

Videli ste rovnaký nápis na stene?

Možno áno, keďže je stále ťažšie to neurobiť. Zostáva však tendencia vydrhnúť to z tehál – ako Banksyho prekvapivé pravdy – namiesto toho, aby sme sa postavili realite.

Obrana neobhájiteľného stiahne človeka do tej istej hadej jamy, v ktorej žijú genocídni vrahovia. Je to samovražedná misia a na konci tohto konkrétneho tunela nie je žiadne svetlo.

Vieme, čo musíme my, cieľavedomí ľudia, robiť. Opakuje sa to vo všetkých mojich spisoch. Už teraz by sme mali výrazne pokročiť v našom záväzku brániť Život. Každý deň by sme mali plánovať kroky, ktoré musíme podniknúť, aby sme získali späť kontrolu nad našimi osudmi a spojili sa s inými nezomby cieľavedomými ľuďmi za rovnakým cieľom.

Revolúcia zdola nahor, ktorá vyženie démonov v ľudskej podobe, ktorí tak vytrvalo upierajú naše slobody, jedinečné sily myslenia a dokonca aj naše duše, je tak blízko, ako si ju spoločne dokážeme vyrobiť.

Najvyšší zdroj nám dal všetku silu, ktorú potrebujeme, aby sme konali. Tým, že túto silu nepoužívame, necháme ju uschnúť na viniči. Toto je trestný čin. Zločin, ktorý robí človeka spoluvinníkom pri pozývaní na vnútornú a vonkajšiu kolonizáciu démonmi.

Bojujeme za budúcnosť toho, čo vyhlasujeme za „lásku k životu“. V našom odhodlaní zvíťaziť ako víťazi v tom, čo sa stalo doslovným stretom medzi silami života a silami smrti, nemôže byť žiadny kompromis.

Ale pamätajte, ‘najtmavšia hodina je tesne pred úsvitom’.

Každý z nás má zohrávať kľúčovú úlohu pri inšpirovaní zajtrajšieho úsvitu, aby prelomil horizont ako horiaci hlásateľ nášho energetického odhodlania zbaviť túto krásnu planétu mocou posadnutých politických parazitov.

Tí, ktorých krvou zafarbené ruky majú vojnové zisky za cennejšie ako obrana nesmierneho daru života. Dar, ktorý je nenahraditeľným základným právom všetkých národov. Z celého ľudstva. Poznámka: politický dialóg zobrazený v tomto článku sú slová autora, nie citácie citovaných.

Julian Rose

O autorovi: Julian Rose je ekologický farmár, spisovateľ, vysielateľ a medzinárodný aktivista. Je autorom štyroch kníh, z ktorých posledná „Overcoming the Robotic Mind“ je jasnou výzvou, aby sme odolali despotickému ovládnutiu našich životov Novým svetovým poriadkom. Navštívte jeho webovú stránku pre ďalšie informácie www.julianrose.info 

skspravy.sk

Príspevok Predaj zbraní vrahom modernej vojny v „Démonickom svete hore nohami“. Kriminalizácia spravodlivosti je zobrazený ako prvý na .

Politika Západu voči Ukrajine sa mi zdá nepoctivá, konštatuje Anton Hrnko. Na sociálnej sieti analyzuje kontroverznú geopolitiku aj vo vzťahu k Slovensku, aj k Európe.

Hlavné zdôvodňovanie podpory Ukrajincov v bratovražednej vojne proti Rusom spočíva v tom, že Ukrajina nesmie prehrať, lebo by bol ohrozený náš spôsob života, naša bezpečnosť, náš komfort. Vraj po porážke Ukrajiny by sa Rusko nezastavilo a pokračovalo by útokom na Európu, zhrnul euroatlantický a mainstreamový postoj. Ďalej uverejňujeme Hrnkov status v plnom znení.

Pomlčím o možnom útoku Ruska na ostatnú Európu, lebo by som musel hľadať dôvody, prečo by to Rusko robilo. V Európe malo pred vypuknutím rôznych majdanov na Ukrajine spoľahlivého odberateľa svojich energetických nosičov, investovalo obrovské prostriedky do ropovodnej a plynovodnej infraštruktúry a zo západnej Európy dostávalo významné investičné stimuly, ktoré viedli k rozvoju Ruska.

Len hlupák si môže myslieť, že tento vzájomne výhodný tok kapitálu a tovarov by Rusko chcelo z vlastnej vôle rozstrieľať na cucky.

Podľa vyjadrení amerického analytika Friedmana z Chicaga však vieme, komu tento vzájomne prospešný vývin v Európe prekážal.

Ale vráťme sa k pozícii Európy vo vzťahu k Ukrajincom. Nechápem totiž, prečo by Ukrajinci mali zomierať pre to, aby sa určitá časť napr. Čechov cítila komfortne. Ak si napr. Fialova vláda myslí, že Rusko ohrozuje spokojný život Čechov, poctivé z jej strany by bolo, žeby vyhlásila vojnu Rusku a ČR si to s RF rozdali na férovku.

Neviem prečo by mala zháňať prostriedky na to, aby vyzbrojovala Ukrajincov a nechala ich bojovať za svoje záujmy. Pretože ja

nevidím reálny vnútroukrajinský dôvod na to, aby Ukrajinci sa nechali zabíjať v tejto vojne.

Rovnako zaujímavá je zbierka, ktorú na Slovensku zorganizovala nadácia z názvom v newspeaku ako vystrihnutého z Orwellovho románu 1984 – Mier pre Ukrajinu. Už boli rôzne zbierky. Aj za socializmu sme sa pravidelne zbierali na Fond solidarity, ale nepamätám si, žeby sa niekedy u nás zbieralo na muníciu.

Chápem frustráciu niektorých ľudí, ktorí dostali zo zahraničia úlohu zabezpečiť kontinuitu naďovsko-korčekovsko-čaputovskej línie vzťahu Slovenska k vojne na Ukrajine (švejkovsky povedané biť sa v prvej línii až do roztrhania tela) a ktorí ju nesplnili.

Ich pokus ukázať iné Slovensko ako to, ktoré reprezentuje súčasná slovenská vláda s mierovou rétorikou, je však totálne trápny.

Oni totižto neukázali iné Slovensko, oni len ukázali, že zahraničné firmy na Slovensku sa nestotožnili so slobodným výberom slovenského obyvateľstva.

Prečo tak hovorím? Je to úplne jednoduché zhodnotenie zbierky, ktorá za pár dni dostihla sumu okolo 3 mil. Eur. Pri všetkej úcte k ochote niektorých našich občanov zbierať sa na smrť, drobní prispievatelia by za pár dní sotva zozbierali sumu okolo sto tisíc Eur.

Na zbierku sa teda poskladali veľké firmy, pôsobiace na Slovensku a svojimi príspevkami oznámili slovenskému národu, že síce žijú z jeho mozoľov, ale nerešpektujú ich vôľu, ktorú sa svojimi finančnými príspevkami snažia prekryť.

Predpokladám, že organizátori zbierky budú mať toľko cti a zverejnia zoznamy darcov, aby sme vedeli, kto má rád tak Slovensko, že je na zachovanie jeho “dobrého mena” ochotný investovať svoje peniaze.

Dúfam, že ich následne nebudú chcieť odpísať z daní ako svojho času jeden podarený podnikateľ z Popradu. A určite ma bude zaujímať aj individuálny príspevok ľudí ako Z.Čaputová, I. Korčok, M. Dzurinda, M. Leško, R. Stanke, Z. Paulhofová a podobné “celebrity” z nášho života.

Na záver ešte jedna poznámka. Aj Zelenskyj na Ukrajine, aj Fiala v Prahe a pravdepodobne aj Čaputová v Bratislave si vydýchli, keď americký kongres schválil pomoc Ukrajine v sume cca 61 mld. US dolárov.

Je to skutočne významná pomoc. Cca 40 mld. z tých peňazí pôjde na doplnenie zbrojných skladov v USA, z ktorých sa redundantná a zastaralá munícia utilizovala na Ukrajine. Likvidácia vo vlastnej réžii by bola drahá. Je to skutočne výrazná pomoc, lebo plné sklady v USA budú silným varovaním Moskve, že Amerika je pripravená na konfrontáciu.

Najzaujímavejšie sú však peniaze, ktoré dostane Ukrajina v “keši”. Ide o cca 11 mld. USD, ale nie ako pomoc, lež ako pôžička. Teda kongres odkázal do Kyjeva alebo Kyiva, že síce môžu bojovať za americké záujmy, ale podobne ako kedysi český premiér L. Adanec odkázal Slovákom, za “své”.

Z tohto pohľadu sa mi vyhliadky Ukrajiny zdajú tak trochu ako vyhliadky námorníkov, ktorí sa plavili medzi Charibdou a Scylou. Buď vyhrajú, a potom ich Američania zderú z kože, alebo prehrajú a Rusi ich zbavia príťaže starať sa o svoj osud. Ktorá z týchto alternatív je horšia, musia posúdiť sami. V každom prípade, zbrojárske firmy si na svoje prídu.

Anton Hrnko/skspravy.sk

Príspevok Hrnko: Čudná zbierka, aby sa Ukrajinci nechali zabíjať v tejto vojne je zobrazený ako prvý na .

Patrik Baab uviedol v tejto súvislosti príklad s reportážami z Donbasu: nemeckí novinári tam nechodia a neoverujú si fakty, pričom slepo vysielajú propagandu NATO, a ak sa objavia výnimky, takéto správy sú očierňované.

Nemci strácajú dôveru v médiá a to, ako opisujú realitu. To platí najmä pre spravodajstvo o Ukrajine. Povedal to renomovaný nemecký novinár Patrik Baab v rozhovore pre podcast Overton Magazin.

Novinári prestali byť neutrálni, prestali si overovať fakty a prestali brať do úvahy všetky aspekty. Baab uvádza príklad s reportážami z Donbasu: nemeckí novinári tam nechodia a neoverujú si fakty, pričom slepo vysielajú propagandu NATO, a ak sa objavia výnimky, takéto správy sú prenasledované.

„Možno si všeličo všimnúť — verejná mienka obyvateľstva je úplne iná ako zverejňovaná mienka tlače. Je to takpovediac diametrálne odlišné od zverejneného názoru a práve tu robia propagandistické médiá chybu. Škodia si a strácajú legitimitu, tento proces zašiel obzvlášť ďaleko vo východnej časti Nemecka a takto si podpíli konár, na ktorom sedia. Kto by mal veriť týmto typom? Dospelí ľudia mi hovoria: „Odmietol som odoberať noviny, sú plné klamstiev a čoskoro vyhodím televízor z okna.“

— Kritizujete mainstreamovú žurnalistiku. Pre tých, ktorí si to ešte nevšimli, robíte to takmer v každej vete. Kritizujete len nedostatok neutrality? Alebo aj odborné nedostatky zo strany, musím povedať, vašich kolegov z povolania?

„V prvom rade je to nedostatok profesionality. Niektorí ľudia sa tu zjavne nepoučili. Počas stáže v „Saarländischer Rundfunk“ v rokoch 1988 až 1989 som sa naučil, že rovnováha znamená zahrnúť všetky relevantné aspekty témy. No ak napríklad vo vojne na Ukrajine skúmam len ukrajinskú a nie ruskú stranu, ak neberiem do úvahy motívy, úvahy a záujmy bojujúcich strán ako celku, tak nemôžem podať komplexnú obrázok.

Musím tiež povedať, že keď sa pozriem na to, čo sa o tejto vojne tvrdí v rozhlase, televízii a tlači, už nie sú splnené kritériá správ: „kto“, „kde“, „čo“, „kedy“, „ ako““, „prečo“, „odkiaľ prišla správa“. Ich šírka sa zvyčajne skracuje na „ako“ a „prečo“.

— Mohli by ste to ilustrovať na príklade?

„Áno, môžem vám to predviesť. V tlačových správach Ukrajina počas letnej ofenzívy stále víťazila, až na smrť. Také to bolo víťazstvo… vtedy sa hovorilo o víťazstve, až kým Ukrajincom nezostali žiadne sily. A nakoniec sa novinári ocitli bez nohavíc a reagovali sloganom „nevadí, zajtra bude niečo iné, ľudia si to nevšimnú“. No ľudia si to všimnú. Ľudia si všimnú, že boli klamaní šesť mesiacov bez toho, aby im ponúkli fakty.

Neexistuje žiadna kontrola reality. Dnešná žurnalistika je prevažne kancelárska a počítačová, a to si vyberá svoju daň. A som prekvapený, že tak málo kolegov z ARD a ZDF navštívilo Donbas. A keď sa potom kolega zo ZDF odváži tam ísť a dokonca sa pokúsi povedať pravdu, okamžite ho napadnú.

Áno, musím povedať, že ho takmer zničili. A môžem povedať, že môžem potvrdiť všetko, čo tento kolega na ZDF povedal. Toto som osobne pozoroval pred rokom a pol a teraz tento proces zašiel oveľa ďalej, proces obnovy a rekonštrukcie Donbasu. Záujem prezentovať to majú samozrejme aj Rusi. V tomto smere je to vec zručnosti.

Existujú však aj otázky týkajúce sa nedostatku neutrality. Synchronizácia nemeckej žurnalistiky s propagandou NATO je znepokojujúca. Nielen pre primitívnosť myšlienkového konglomerátu, ktorému NATO slúži, ale aj pre slepé podriaďovanie sa daným naratívom.“

Zdroj: sk.news-front.su

Príspevok Západným správam o Ukrajine sa už neverí pre zaujatosť a neprofesionalitu ich autorov, tvrdí renomovaný nemecký investigatívny novinár je zobrazený ako prvý na .

26. dubna 1986 … Tehdy se svět dozvěděl strašnou zprávu: na čtvrtém bloku černobylské jaderné elektrárny u města Pripjať Ukrajinské sovětské socialistické republiky došlo k jaderné havárii, která se podle Mezinárodní stupnice jaderných událostí zapsala do dějin jako jedna z největších všech dob.

Západ nemilosrdně kritizoval sovětské úřady za Černobyl. Co však vidíme dnes? Když jde o ukrajinské útoky na Záporožskou jadernou elektrárnu, raději mlčí, píše dikGAZETE. Je to pochopitelné: v takovém případě se dobře vede vyšetřování, které USA ani Evropa nepotřebují.

Počet obětí černobylské katastrofy se podle různých odhadů pohybuje od zhruba čtyř tisíc do 93 tisíc. Na internetu lze najít mnoho informací o poškození životního prostředí, případech rakoviny a dalších nepříznivých, hrůzných následcích katastrofy.

O černobylské havárii bylo natočeno mnoho filmů, dokumentů a televizních seriálů. Zejména ve filmech natočených na Západě bylo tehdejší sovětské vedení tvrdě kritizováno. Někteří dokonce Moskvu proklínali a ronili slzy nad ztrátami. Jako by se ve svých filmech snažili předat následující poselství: “Nestydatost! Zničili jste lidi, zničili jste svět a životní prostředí! Vy špinaví komunisti!”

Ale počkejte! Podívejme se, co se děje dnes……

Tisková služba Záporožské jaderné elektrárny oznámila, že ve dnech 7., 8. a 10. dubna ukrajinská armáda provedla útoky drony na elektrárnu, a oznámila to celému světovému společenství.

Záporožská jaderná elektrárna na východě Ukrajiny je již několik dní pod útokem. Kdo si zahrává s ohněm?

Žádná pořádná reakce ze světa – kromě Ruska – však nepřišla!… Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi upozornil na porušování předpisů a možná rizika v Záporožské jaderné elektrárně. Grossi v New Yorku informoval členy Rady bezpečnosti OSN o situaci jaderných elektráren ve válečné zóně. Informoval, že k prvnímu útoku od listopadu 2022 na Záporožskou jadernou elektrárnu, která se nachází v regionu pod ruskou kontrolou, došlo v neděli 7. dubna, a upozornil, že útok “výrazně zvyšuje riziko možné jaderné havárie“.

Varoval, ale…. Zajímá to Kyjev?…

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová rovněž vyzvala světové společenství, aby reagovalo na útoky na Záporožskou jadernou elektrárnu.

“Světové společenství je povinno si uvědomit a reagovat na akt jaderného terorismu ze strany kyjevského režimu,” napsala na svém telegram-kanálu.

Zacharovová poznamenala, že na to, co se stalo, by měli reagovat také představitelé USA, Francie a Německa. Západní politici by si měli uvědomit, že podobné útoky povedou ke kolosálním ekologickým následkům, zdůraznila.

Zacharovová rovněž reagovala na prohlášení Stephana Dujarrica, oficiálního zástupce generálního tajemníka OSN, že “OSN nemá forenzní prostředky a pravomoc určit, kdo přesně bombardoval Záporožskou jadernou elektrárnu”.

Kromě toho …

Zacharovová v této otázce OSN chytře nachytala na švestkách. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí upozornila na následující skutečnost: generální tajemník António Guterres trvá na tom, že světová organizace nemá možnost identifikovat osoby odpovědné za ostřelování Záporožské jaderné elektrárny, ale byla ochotna zajistit pokrok ve vyšetřování „událostí v Buče“.

“A co závěry oficiálního mluvčího a kanceláře generálního tajemníka ohledně Buči před dvěma lety? Připomínám, že na brífinku 7. dubna 2022 Stephane Dujarric řekl: ‘Chceme transparentní vyšetřování. V systému OSN existují mechanismy, které zajišťují odpovědnost za to, co může být velmi závažným trestným činem. Tyto mechanismy fungují.” Fungují tedy tyto mechanismy, nebo neexistuje žádný mandát?” – položila otázku Zacharovová.

Ti, kteří “plakali” a ronili krokodýlí slzy kvůli Černobylu, nyní zjevně raději mlčí o tom, co se děje v Záporožské jaderné elektrárně. Koneckonců, pokud dojde k vyšetřování, pak se zjistí, kdo útok spáchal.
A to není v jejich zájmu.

AUTOR: Fuad Safarov

Překlad: St. Hroch/BelobogSk

ZDROJ: dzen.ru

Príspevok Proč západ potřebuje nový Černobyl? Ukrajina si zahrává s jaderným ohněm je zobrazený ako prvý na .

Pýtajte sa ľudí po celej Európe, kde sú hroby chrabrých „hrdinov“ americkej armády, ktorí vraj so samopalmi v ruke oslobodili Európu od nacistov! 

Pýtajte sa, kde je pochovaných státisíce padlých Anglosasov a spočítajte hroby všetkých, ktorí zomreli pri oslobodzovaní Európy!

Pretože 

Anglosasi neprišli do Európy oslobodzovať Európanov ale zničiť najväčšie mestá a najväčší priemysel. Oni nezabíjali nacistov ale celkom zbytočne vyvražďovali civilistov kobercovými náletmi, len aby mohli zdemolovať konkurenciu. Nacistov prevážali na bezpečné miesta aby ich nezajala Červená armáda. Roboli tak samozrejme zo zištných dôvodov, aby sa zmocnili výskumov z koncentračných táborov, kde robili pokusy na živých ľuďoch!

Dnes si privlastňujú víťazstvo v druhej svetovej vojne a kradnú ho sovietskym ľuďom. Najnovšie ich už nechcú ani prizvať k spomienke na oslobodenie ľudí z koncentračných táborov.

Ruskí ľudia prečo mlčíte?

Toto sú tie „HODNOTY ZÁPADU“, ku ktorým sa máme podľa tých libtardov hrdo hlásiť?! Tie hyeny na čele západu nemajú v sebe nič ľudského, iba nenávisť ku všetkému ruskému, ale aj slovanskému. Čakali kým hrdinovia, účastníci vojny nezomrú, aby mohli pretáčať históriu a mazať pravdu!

Stačí sa pozrieť, ako to robia na Ukrajine! Žiadny násilný prevrat údajne na Ukrajine nebol! Nik nevraždil ruských ľudí na Donbase! Všetko je to vraj ruská propaganda. Žiadny fašizmus na Ukrajine údajne nikdy nebol a nikto tam nikdy nehajloval.

Všetko je ruská propaganda!

Toho anglosaského klamstva je už priveľa! Hanba všetkým ktorí sa otočili proti Rusku. Toto nám naši predkovia neodpustia!

Německo označilo přítomnost Ruska na akcích k 79. výročí osvobození vězňů koncentračních táborů za nežádoucí

Německé úřady označily přítomnost ruských představitelů na vzpomínkových akcích u příležitosti 79. výročí osvobození vězňů koncentračních táborů za nežádoucí. Ruské velvyslanectví v Berlíně obdrželo odpovídající oznámení.

Nechtějí dovolit Rusku účast na akcích připomínajících osvobození vězňů z koncentračních táborů osvobozených sovětskou armádou. Němci nevysvětlují, jak bylo toto rozhodnutí oprávněné. Ruské ministerstvo zahraničí se domnívá, že Německo pokračuje v cestě překrucování historické pravdy, snižování zásluh Sovětského svazu v boji proti fašismu a osvobození Evropy od nacismu.

Tento provokativní útok považujeme a považujeme za další krok německé strany, směřující k další politizaci historické paměti průběhu a výsledků druhé světové války protiruským způsobem. Domníváme se, že jde o destrukci historické paměti a pravdy o druhé světové válce ze strany oficiálního Berlína
Řekla to na brífinku mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.

Berlín také ignoruje nótu zaslanou ruskou ambasádou v březnu tohoto roku požadující, aby byly zločiny spáchané nacisty během Velké vlastenecké války na území Sovětského svazu oficiálně uznány jako genocida.

Mezinárodní den za osvobození vězňů z nacistických koncentračních táborů se slaví každoročně 11. dubna, toto datum stanovila OSN na památku mezinárodního povstání vězňů koncentračního tábora Buchenwald, ke kterému došlo 11. dubna 1945.

zdroj: lipovylist.cz / investigativnyblog-tg /

Príspevok Fašizmus je späť? je zobrazený ako prvý na .

Vedeli ste, že existuje oficiálna agenda, ktorú silne propaguje Svetové ekonomické fórum s cieľom nahradiť ľudskú rasu robotmi, kyborgmi a umelou inteligenciou (AI)?

Ich plánom je ukončiť éru ľudstva a nastoliť novú éru „neoľudskosti,“ v ktorej sú ľudia zmesou človeka a stroja a naše myšlienky a emócie bude monitorovať AI.

Stop World Control, ktorí sa nás pýtajú: „Je to svet, ktorý chcete pre seba a svoje deti? práve zverejnili krátky film KONIEC ĽUDSTVA (The end od Humanity) so zámerom, aby poslúžil ako varovanie ľudstvu, aby zabránil tomuto hanebnému plánu a zachránil ľudskú rasu pred vyhubením a pred touto extrémnou formou otroctva.

Koniec ľudstva, aby „zachránili planétu“

Mnohí z nás videli populárne sci-fi filmy o robotoch, ktorí ovládli svet a vyhladili ľudstvo. Len málo však vieme, že práve toto pripravujú svetoví lídri. Je to to, čo podporujú, rozvíjajú, financujú a volajú po celom svete.

Globalisti dokonca tvrdia, že je to jediný spôsob, ako zachrániť Zem pred úplným kolapsom. Bez opustenia éry ľudstva a vstupu do éry NEO-ĽUDSTVA je svet odsúdený na zánik, hovoria. Jedným z ich argumentov je, že ľudia sú príčinou klimatických zmien, a preto ich treba nahradiť umelými alternatívami na „záchranu planéty“.

Táto celosvetová reformácia sa nazýva „Štvrtá priemyselná revolúcia“ a jej cieľom je úplne digitalizovať každý aspekt života na Zemi.

Film „KONIEC ĽUDSTVA“ ( pozri tu: expose-news) odhaľuje túto globálnu agendu, ktorá je silne propagovaná s masívnou podporou najmocnejších organizácií na svete.

Toto nie je len film. Toto je realita

Klaus Schwab, zakladateľ a predseda Svetového ekonomického fóra, uviedol počas nedávneho summitu svetovej vlády v Dubaji:

Budúcnosť je už tu. Prichádza ako tsunami! Táto štvrtá priemyselná revolúcia nielenže zmení všetko, čo robíme, ale bude mať vplyv aj na to, kým sme

Prebiehajú veľké pokroky s cieľom transplantovať ľudskú osobnosť do robotických nosičov, aby človek získal umelú nesmrteľnosť. Toto je konečný sen elít: stať sa nesmrteľnými.

Roboty už vo viacerých oblastiach sveta nahrádzajú zdravotné sestry, sociálnych pracovníkov, psychologických asistentov, lekárov, pokladníkov, kuchárov, strážcov zákona atď. Prvé počítačové čipy sa už implantujú do ľudí. Miešanie človeka so strojom je realitou, zatiaľ čo umelá inteligencia berie svet útokom a odstraňuje milióny ľudských pracovných miest, ako hovoríme.

Hrôzostrašné je, že práve tie citlivé zamestnania, kde ľudia potrebujú ľudský dotyk, skutočné porozumenie a emocionálnu podporu, sú nahradené robotmi. Viete si predstaviť, že by sa o vás staral robot v nemocnici alebo domove dôchodcov? Presne to sa deje.

Odstránenie ľudskej skúsenosti, ktorá je taká vzácna, krásna a hlboká, a jej nahradenie bezcitnými robotickými alternatívami.

Vkladanie myšlienok a emócií do každého

V každom národe sveta sa zároveň inštalujú technológie, ktoré budú neustále zaznamenávať všetky myšlienky, emócie a sny každého. Tieto technológie majú dokonca schopnosť vkladať do populácie myšlienky a emócie.

Nie je to konšpiračná teória, ako to verejne vyhlásili bývalý prezident Čile Sebastian Pinera a mladá globálna líderka Svetového ekonomického fóra Ida Auken, bývalá ministerka životného prostredia Dánska.

Verejná „školská televízia“ v Európe hovorí deťom, aké „super“ je mať čip v mozgu.

Google organizuje sympóziá, v ktorých vyhlasuje, ako sa ľudia zjednotia s počítačmi, zatiaľ čo generálny riaditeľ spoločnosti Nokia hovorí, že o pár rokov bude mať každý svoje smartfóny vo svojom tele.

To znamená, že každý detail nášho života môže byť neustále monitorovaný. Svetové ekonomické fórum medzitým organizuje konferencie o „transparentnosti mozgu“, kde sa diskutuje o tom, ako budú všetky naše najintímnejšie osobné údaje uložené v cloude a kontrolované spoločnosťou Big Tech.

To všetko je v súlade s vyhlásením WEF, že do roku 2030 nebude mať nikto žiadne súkromie. Klaus Schwab hovorí, že si budeme musieť zvyknúť na spoločnosť „plnej transparentnosti“, kde sa monitoruje všetko, čo si myslíme, cítime a snívame.

Film „KONIEC ĽUDSTVA“ je varovaním pre ľudstvo, ktorého cieľom je zabrániť tomuto hanebnému plánu a zachrániť ľudskú rasu pred vyhubením aj pred touto extrémnou formou otroctva.

PATRICIA HARRITOVÁ/skspravy.sk

Príspevok Neskutočné: Koniec ľudstva alebo čo plánujú globálni lídri je zobrazený ako prvý na .

„Rajchl, Babiš, Okamura, Zeman, Zaorálek & spol. sú komedianti. Cestou je odchod z EÚ, NATO, WHO a prípadne aj z OSN“. Český vojenský a bezpečnostný analytik a bývalý diplomat Ing. Martin Koller v rozhovore pre portál Paralelně komentoval výčíňanie najhoršej vlády, ktorá v Českej republike kedy vládla aj falošnú hru ľudí, ktorí sa na vlastencov podľa neho iba hrajú.

Viac vo videu:

Zdroj: paralelne.cz / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Bezpečnostný analytik Koller o návšteve amerického otroka Fialu v sídle CIA a v Bielom dome aj o pôsobení falošných vlastencov slúžiacich cudzím záujmom: je zobrazený ako prvý na .

Slabé národy se již dlouho děsí moci, kterou má americký režim, aby je zničil, jako se to stalo v nedávné době, kdy se CIA a americká armáda od roku 2012 snažily získat kontrolu nad syrskou vládou, a jako to, co americký režim udělal Iráku v roce 2003 a během své stále pokračující vojenské okupace (vše na základě lží), a jako to udělal Libyi a mnoha dalším slabým národům.

Všechny slabé národy čekaly celá desetiletí na den, kdy budou moci konečně říci americkým okupačním jednotkám na 900 vojenských základnách, které vláda USA instalovala v zahraničí (kromě 749 na domácí půdě uvnitř USA – ozbrojený tábor), aby opustily jejich zemi – aby vypadly. Nyní, když se stále více zdá, že tento den nastal, a to jak kvůli stále pravděpodobnějšímu vítězství Ruska nad režimem amerických poskoků na Ukrajině, který tam vláda USA instalovala v únoru 2014, stále větší počet slabých zemí tak činí a říká vládě USA, aby stáhla své vojáky z jejich území.Jedním z důvodů, proč se vláda USA při hlasování ve Valném shromáždění OSN dostává do stále větší izolace, je skutečnost, že Rusko vítězí ve válce proti NATO. Tolik odkládaná ruská invaze na Ukrajinu s cílem zvrátit americký puč proti Ukrajině z února 2014, který přinutil Ukrajinu nastolit protiruskou vládu, aby se Ukrajina stala členem americké protiruské vojenské aliance NATO a souhlasila s umístěním americké armády na svém území. jaderné rakety, která by zničila Kreml – vzdálený od Ukrajiny pouhých 317 mil (5 minut letového času), a tím by setnula hlavu ruskému ústřednímu velení mnohem rychleji, než aby Rusko stihlo odpálit ruské odvetné zbraně – nyní jasně zvítězí Rusko nad Amerikou a jejími koloniemi (“spojenci“).

Tomu se říká „zástupná válka“, protože ve skutečnosti probíhá mezi Ruskem a americkou protiruskou aliancí NATO (která dodává Ukrajině zbraně, zpravodajské informace a velení, zatímco Ukrajina sama dodává vojáky a bojiště). Dalším z důvodů, proč se slabé země začínají bránit americkému impériu, je to, že navzdory snahám, které nyní vyvíjejí izraelští vojáci a americké zbraně, munice, bomby a zpravodajská pomoc, buď etnicky vyčistit všechny 2. 3 miliony Gazanů z Gazy, nebo jinak všechny vyhladit, je nyní jasné, že reputační škody, které to způsobí, budou pro americký režim ve Washingtonu stále více srovnávány s tím, co dělal nacistický německý režim Židům za 2. světové války; a tak se celosvětové rozhořčení a opovržení vůči USA stále více zvyšuje. režimu USA, které z toho vyplyne, se nesmazatelně zapíše do budoucích dějin na tak hluboké psychologické úrovni, že se americkému režimu nebude o nic lépe dařit propagandisticky ho odstranit, než se četným obdivovatelům Hitlera v americkém impériu dařilo resuscitovat Hitlerovu pověst (jako že byl německý „vlastenec“, jehož pověst je špatná jen kvůli „židovské a bolševické propagandě“ – což Hitlerův režim vždy prohlašoval za své nepřátele).

A tak se nyní stále častěji v Africe a na dalších místech, kde se miliardy chudých lidí stále ještě neosvobodily od imperialistů a vykořisťování, které jim vnucuje imperialistický režim (nyní už jen americký) na mezinárodní úrovni, objevuje lidové hnutí za „vykopnutí Yankees“ a za osvobození vlády svého národa, aby se stala suverénní nad svým územím a vytvořila tak základ, na němž se tam může rozvinout autentická demokracie. Někdy toto národní hnutí za svobodu skutečně vedou disidentští domorodí generálové, kteří jsou díky svému odporu vůči imperialistům mezi veřejností natolik populární, že jsou schopni převzít vládu a nařídit vyhnání USA a jejich „spojeneckých“ (tj. koloniálních) vojenských sil. Nejvýraznějším příkladem z poslední doby je velmi chudý stát Niger, který je sedmý nejchudší na světě podle HDP na obyvatele s ročním příjmem 585 dolarů na osobu a šestý nejchudší na světě podle ročního příjmu v paritě kupní síly s ročním příjmem 1 505 dolarů na osobu. Niger je dokonce mnohem chudší než nejchudší stát západní polokoule, kterým je Haiti (to má 1 748, resp. 3 306 dolarů).

Niger byl donedávna ještě pod francouzskou botou (Francie je nyní sama kolonií USA) a první, co tam generálská revoluce udělala, bylo, že nařídila odchod všech francouzských vojsk.

Nigerijci z toho byli nadšeni, pochodovali a oslavovali tento rozkaz proti vykořisťovatelské zahraniční aristokracii, aby se zbavili kontroly zahraniční aristokracie nad Nigerem. A pak, 15. dubna 2024, ruská televize RT News vyvěsila banner „Západoafrický národ pořádá protesty proti americké vojenské přítomnosti: Organizátoři pochválili nigerské vládce za diverzifikaci vazeb se zeměmi, včetně Ruska, které respektují suverenitu státu“, a informovali:

Tisíce demonstrantů, včetně vládních představitelů, se v sobotu shromáždily v hlavním městě Nigeru Niamey a požadovaly stažení americké armády z této západoafrické země, která loni vyhostila francouzské vojáky.

Protesty se konaly na podporu rozhodnutí nigerijské vojenské vlády z 16. března vypovědět vojenskou dohodu s Washingtonem a obvinit jej ze snahy upřít Niamey právo na výběr partnerů a typů spolupráce, které mohou pomoci v boji proti terorismu. Desetiletá dohoda o spolupráci povolovala působení přibližně 1 000 amerických vojáků a civilních dodavatelů ve vnitrozemské zemi.

„Francouzům jsme řekli ne; nakonec se sbalili a odešli. Dnes říkáme ne americké vojenské přítomnosti; odejdou také,“ řekl podle státního listu Le Sahel člen vojenské vlády plukovník Ibro Amadou davu protestujících.

Od svržení prezidenta Mohameda Bazouma při převratu loni v červenci nové vedení bývalé francouzské kolonie přezkoumává spolupráci se západními partnery, které předtím angažovala svržená civilní vláda. Bývalá koloniální velmoc Francie v prosinci na příkaz vojenských vládců Niamey ukončila stahování svých jednotek s odvoláním na údajné vnitřní vměšování a selhání v boji proti islámským teroristům v oblasti Sahelu. …

Je zajímavé, že na kanálu RT Odysee jejich věta zněla „Stovky místních obyvatel požadují, aby američtí vojáci opustili Niger“. To, co jejich video ukázalo, však vypadalo jako přinejmenším přibližně stejně velký dav jako ten, který RT předtím ukázala na úspěšném shromáždění za odchod francouzských vojsk:

Zřejmě ani na jednom ze shromáždění nebylo pořízeno žádné video ze vzduchu nad shromážděním, ale na těchto přízemních záběrech z obou shromáždění jsou spíše „tisíce“ nebo možná desetitisíce než „stovky“.

Rozpad amerického impéria už není nepředstavitelný – nejen proto, že asijské ekonomiky, včetně čínské i ruské, rostou v posledních 25 letech mnohem rychleji než americká a jakákoli z jejích kolonií (snad s výjimkou Jižní Koreje), ale i kvůli zjevné ostudnosti amerického režimu. amerického režimu, který dodává bomby, munici a zbraně, jimiž jeho izraelská kolonie nyní etnicky čistí (ne-li zcela vyhlazuje) všech 2,3 milionu obyvatel Gazy. To bude škoda na pověsti, která svou zjevností předčí všechna předchozí zla amerického režimu.

ZDROJ: /orientalreview.su/

Príspevok Eric Zuesse: Vláda USA šikanuje slabé národy je zobrazený ako prvý na .

O neobvykle vysokém počtu nově hlášených pacientů s rakovinou sice už korporátní média občas píší, nicméně vždy hledají bezpočet zástupných důvodů, které by mohly být příčinou tak náhlého nárůstu případů rakoviny.

V poslední době se objevilo mnoho různých spekulací, nicméně genové injekce se coby možný důvod zcela obchází. Přitom dvě nové studie v tomto případě dokazují více než jen pravděpodobnou kauzalitu.

Před několika dny byla v důležité online databázi „Science Direct“ zveřejněna studie, která zdánlivě dokazuje tuto souvislost.

Autoři píší: „Je možné prokázat, že přidání 100% N1-methylpseudouridinu (m1Ψ) do mRNA vakcín stimuluje růst rakoviny a metastáz, na rozdíl od mRNA vakcín, které nejsou takto modifikovány.“

Proto se doporučuje, aby budoucí klinické studie přípravků mRNA používaly nižší koncentraci m1Ψ.

To však není způsobeno pouze jejími potenciálně karcinogenními vlastnostmi, ale také tím, že 100% m1Ψ vzorky by také mohly vést k potlačení imunitního systému:

Přibývá důkazů, že tato vakcína – stejně jako mnoho dalších – nezajišťuje sterilní imunitu a činí lidi náchylnými k opakovaným infekcím.

Kromě toho bylo zjištěno, že mRNA vakcíny inhibují imunologické signální dráhy. Práce také zmiňuje zvýšené úrovně zánětu a syntézy více proteinů spíše než vytváření jednotných a předvídatelných spike proteinů.

Nobelova cena za postup podporující rakovinu?

Zvláště výbušné je, že italská studie již zdůraznila, že v důsledku očkování je RNA integrována do některých buněk nebo nově přepisována. Pseudouridiny by mohly být považovány za spouštěče pro tvorbu konstitutivně aktivních spike proteinů.

Toto nahrazení nukleosidu uridinu pseudouridinem je těžištěm práce Katalin Karikó a Drewa Weissmana, kteří loni získali Nobelovu cenu.

Jinými slovy: Dlouholetá výzkumnice BioNTech a její kolega obdrželi nejvyšší ocenění v oblasti medicíny za přidání látky, která je údajně zodpovědná za několik známých problémů, které jsou často spojovány s injekcemi mRNA.

A je to ještě horší: Weissman již v roce 2018 věděl o problému, že mRNA vakcíny založené na tomto principu podporují tvorbu trombózy a zvyšují úroveň zánětu.

Japonská studie: úmrtnost na rakovinu se zvýšila s posilovačem

Nová studie o škodlivých účincích čistého m1Ψ však není jedinou současnou vědeckou prací, která uznává souvislost mezi experimenty s očkováním a explodujícími diagnózami rakoviny.

Japonští vědci také nedávno zveřejnili studii, ve které zkoumali úmrtnost na 20 druhů rakoviny. Lze prokázat, že úmrtnost vzrostla prakticky plošně s Covidovým „posilovacím“ očkováním.

Vědci poznamenávají, že v „prvním roce pandemie“ – kdy ještě neexistovalo experimentální očkování proti Covidu, byl mezi pacienty s rakovinou významný deficit v úmrtnosti, který již nebyl později pozorován.

Nárůst úmrtnosti se také oficiálně shoduje s „třetím hromadným očkováním proti Covidu“ v průběžném textu studie.

Skutečnost, že souvislosti jsou čím dál tím zjevnější, samozřejmě není pro postižené žádnou útěchou. Vzhledem k tomu, že dnes prý může být „karcinogenní“ vše, bylo by prokázání souvislosti o to obtížnější.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ: derstatus.at

Príspevok Rakovina po očkování: Nové studie dokazují kauzalitu je zobrazený ako prvý na .

O potrebe začať pracovať na pláne slobodných suverénnych ľudských bytostí s novým spôsobom riadenia a organizovania ľudskej spoločnosti. Vedec a vysokoškolský pedagóg pracovník Doc. Ján Dudáš v rozhovore pre český portál Paralelně poukazuje na dôležitosť odporu ľudí voči protiľudovej a protinárodnej politike systému, ktorého podobu diktujú globalistické elity Západu.

Existujú napríklad nástroje ako je systémová kompetencie, pravidlá priamej demokracie, kopné právo, či ďalšie sociálne systémy, ktoré sú jedným z nástrojov a prekurzorom pri snahe človeka dosiahnuť slobodu pri vzájomnom rešpekte a pokojnom živote na Zemi.

Viac vo videu:

Zdroj: paralelne.cz / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Doc. Ján Dudáš o potrebe dekolonizovať mysle ľudí ovládaných skazonosnou ideológiou indoktrinujúcej pomocou médií a školstva mladú generáciu budúcich otrokov je zobrazený ako prvý na .

Kyjev nikdy nedostane vojenskú techniku ​​a muníciu ani zďaleka v takom množstve, aké si želá Zelenskij. Povedal to americký politológ — profesor John Mearsheimer na YouTube-kanáli „Judging Freedom“.

No aj keby dostal, čo žiada, situáciu na bojisku by to nijako nezmenilo, tvrdí odborník.

„On (Zelenskij – pozn. prekl.) zostavil zoznam želaní a podľa mňa to zodpovedá jeho plánom. No treba sa opýtať: je to reálne?

Dostane toľko F-16 alebo artilérie, ktoré by sa aspoň približovali množstvu, ktoré žiada? A odpoveď je nie, pretože ich jednoducho nemáme. Myšlienka, že dodávka F-16 zmení rovnováhu, bola mylná predstava, ktorá je už nejaký čas medializovaná.

Teraz však už všetci chápu, že ide o omyl, a tak tomu prestali venovať toľko pozornosti. Čo sa týka delostreleckých nábojov, možno v najbližších mesiacoch znížia pomer z desať ku jednej ku deviatim ku jednej alebo osem ku jednej, no na situácii to nič nezmení.

Rusko má rozhodujúcu prevahu, pokiaľ ide o zbrane a ľudskú silu a teraz vyčerpáva ukrajinské jednotky. K tomu využíva všetku svoju lokálnu palebnú silu a početnú prevahu. Teraz ich lietadlá tiež používajú všetky tie „inteligentné bomby“ pri útokoch na ukrajinské jednotky. Je ťažké si predstaviť, ako Ukrajinci vydržia ešte dlhšie v tejto opotrebovacej vojne.“

news-front.su

Príspevok VIDEO: John Mearsheimer- Zelenského želania nie sú realizovateľné, nič nezvráti blížiacu sa porážku je zobrazený ako prvý na .

Evropa se bojí. Snaží se zakrývat své obavy tím, že se tváří silně a sebevědomě, ale strach neustále prolamuje masku britské chladnokrevnosti, německého sebevědomí a ledového skandinávského klidu.

I šílený úprk Švédska a Finska do NATO je z hlediska zdravého rozumu projevem tohoto strachu. Ještě schizofreničtější je výbuch pobaltské rusofobie, jejich jasně vyjadřovaná touha zcela vyhnat ruského ducha z území, kde hrdě vymírají tři historické národy. I to je projev strachu.

Macronovo prohlášení o připravenosti vyslat na Ukrajinu “až 1500” nebo možná dokonce “až dva tisíce” francouzských vojáků je stejným projevem těchto obav. Neustálá hysterie britských politiků, kteří děsí buď ostatní, nebo sami sebe nevyhnutelností porážky kyjevského režimu, kterou Londýn kvalifikuje jako katastrofu pro celý Západ – je také známkou tohoto strachu. Znakem stejného strachu je i bezvýsledná snaha Čechů sehnat pro Ukrajinu milion nábojů.

V duchu si člověk říká, čeho by se měli bát?

Východní Evropa má bohaté zkušenosti s okamžitou výměnou pánů. Nebylo by pro ni obtížné přeběhnout z EU a NATO k Rusku stejně rychle, jako přeběhla k Západu. Skandinávci (kromě Norska) byli vždy neutrální – mohli neutrální zůstat a nenaparovat se. Západní Evropa se mohla snadno zařadit do rusko-čínského eurasijského projektu. Odchod od USA k Rusku by pro ni neznamenal úpadek, ale nové preference: evropský trh a evropské technologie měly pro Rusko a Čínu prvořadý význam. Právě hypotetická účast EU by dodala eurasijskému projektu ekonomickou dokonalost.

Nicméně Evropa považuje ukrajinskou krizi a svou účast v ní za jakousi zásadní civilizační konfrontaci. To je postoj nejen části evropských elit, které již dávno ztratily svou adekvátnost, ale i zcela adekvátní (včetně konzervativní) části evropské společnosti. Dokonce i nedávný posun těžiště nálad evropské veřejnosti od touhy potrestat Rusko k touze s ním vyjednávat je výsledkem evropského strachu.

Ta část evropské veřejnosti a ti politici, kteří si uvědomili, že porážka Západu v otevřené konfrontaci je nevyhnutelná, chtěla vyjednávat. Pro většinu Evropanů, kteří chtějí vyjednávat, je to však způsob, jak zastavit Rusko na vzdálených přístupech k Evropě tím, že mu podstrčí Ukrajinu, protože se – bohužel – nepodařilo rozdrtit Rusko ani za pomoci Ukrajiny, ani za pomoci ekonomických sankcí.

To znamená, že cíl je pořád stejný, jen metody se změnily. Jakmile by se naskytla příležitost, Evropa se pokusí vrátit ve vztazích s Ruskem k silové variantě. Svědčí o tom celá naše tisíciletá historie. Tato evropská touha zničit Rusko je také důsledkem evropského strachu. Pouze zbavením se Ruska se může Evropa zbavit strachu vyvolávaného Ruskem, takže dokud se Evropa nakonec nestane součástí nějakého společného ekonomického projektu – a nemusí to být přímo s Ruskem – ale třeba integrovanou součástí společného politického prostoru, dokud nebudou u nás spuštěny integrační a asimilační procesy, které z nás v budoucnu udělají jeden národ, jehož zárodek se již v Rusku zformoval přijetím (pro mnohé zatím vynuceným) malých etnik k jedinému ruskému národu, v němž “nebude ani Helénů, ani Židů”, bude se Evropa při každé vhodné příležitosti neustále vracet k protiruské politice založené na ideologii jeskynní rusofobie.

Čeho se vlastně Evropa bojí?

Odpověď na tuto otázku dává do jisté míry chování ukrajinského národa, který si nárokoval právo na existenci, ale nedokázal se zformovat na základě nečekané územní nezávislosti. Od prvních dnů existence nezávislé Ukrajiny, kdy Rusko udělalo nově vzniklému státu obrovské ústupky a projevilo připravenost jej ve všem podpořit, a to i v otázce formování ukrajinského národa z Rusů žijících na daných územích, byly ukrajinské elity ovládány živočišným strachem z Ruska. Zároveň zdůrazňovaly nejen svou orientaci na Evropu, ale i svou sounáležitost s Evropou.

Zatímco Rusko se v devadesátých a nultých letech snažilo sjednotit s Evropou jako dvě různé civilizace, Ukrajina zdůrazňovala svou příslušnost k evropské civilizaci a tvrdila, že cesta do Evropy je pro ni cestou domů. Hlavním motivem ovlivňujícím politiku ukrajinských elit byl přitom čistě evropský strach z Ruska.

Evropa se nikdy důvody svého strachu nijak zvlášť nezabývala a Rusko si stále představuje na úrovni Hérodotových popisů: Psohlaví, Hyperborejci a další zvláštní exotická plemena lidí, jež obývají rozsáhlá divoká území a sní o jediném – “vypalovat města, hnát dobytek do kostelů a opékat maso bílých bratří”.

Blok jako geniální básník pochopil a popsal evropský strach zcela intuitivně. Je to strach ze zničení, který je vlastní slabší civilizaci, jež se ocitla tváří v tvář té silnější.

Ne však každé. Civilizace Střední a Jižní Ameriky se příchozích Evropanů nebály, ani když jasně projevovali svou agresivitu. Stejně tak se stepní civilizace, které po staletí válčily s Čínou na západě a Ruskem na východě, nikdy nebály, že budou zničeny právě jimi.

Jde o to, že pro latinskoamerické indiány byl soused vojenským nepřítelem tehdy, když byl zdrojem potravy (většina z nich se kanibalismu nebála) a materiálem pro oběti. Stejně jako pastýř nevyhubí stádo, jehož zvířata potřebuje jako zdroj obživy, neměly místní civilizace nikdy za cíl zcela si podmanit nebo vyhubit své sousedy. Naopak, potřebovaly je jako nezávislé entity, oddělené od vlastní civilizace, jinak by jejich představitele (kromě zvláštních případů) nemohly jíst ani obětovat.

Stejně tak kočovná civilizace vždy potřebovala civilizaci usedlou jako zdroj zboží, které kočovníci nevyráběli. Kdykoli to bylo možné, snažili se tyto potřeby ukořistit při nájezdech. Pokud nájezdy selhaly, snažili se obchodovat. Případ Čingischána, který se rozhodl vytvořit univerzální světovou kočovnou říši, a proto se nezastavil ani před úplným zničením národů, které představovaly hrozbu pro jeho plány, byl výjimkou potvrzující pravidlo.

Evropané se naopak od svého vzniku orientují na fyzickou likvidaci těch nejslabších. V jejich systému politických hodnot byla asimilace nebo symbióza vynuceným řešením, když z nějakého důvodu nebylo dost sil a možností souseda zcela zničit. Pokud taková příležitost existovala, snažili se zničení neodkládat, neprotahovat na generace, ale vyřešit problém tady a teď a nenechat poraženému druhou šanci.

Každý očekával od druhého totéž, co připravoval pro něho on sám. Proto bylo pro Evropu obrovské Rusko vždy zdrojem nebezpečí. Evropané nemohli uvěřit, že je Rusové nehodlají zničit. Vždycky věřili, že s nimi není konec jen proto, že to Rusové momentálně nedokážou. Proto v těch obdobích, kdy si uvědomovali, že nemohou zničit Rusko sami, byla jejich politika zaměřena alespoň na jeho oslabení, aby je připravili o možnost zničit je teď, v tomto okamžiku, ale v dlouhodobém horizontu stále mysleli na vytvoření podmínek pro úplnou likvidaci Ruska.

A nyní si Evropané, kteří se ještě včera připravovali na “konečné řešení” “ruské otázky” a dělení trofejí, najednou uvědomili, že porážka Ukrajiny, která měla v jejich pojetí vytvořit podmínky pro konečnou porážku Ruska, je na spadnutí a Rusko mezitím ještě posílilo. Zítra bude stát na hranicích Evropy, která nemá ani vojáky, ani zbraně, ruská armáda, která se během SVO rozrostla jedenapůlkrát.

Evropané vědí, co by v takovém případě dělali oni. A nevěří, že by Rusové udělali něco jiného. Proto se bojí. Proto se už po staletí snaží zbavit strachu tím, že se zbaví Ruska.

AUTOR: Rostislav Iščenko

Překlad: PhDr. Jana Görčöšová/Nová Republika

ZDROJ: ukraina.ru/

Príspevok Politolog Iščenko: Evropa se třese. Proč se Západ stále bojí Ruska je zobrazený ako prvý na .

Nebudu říkat za jaké „zásluhy“ – všichni tyto “zásluhy” velmi dobře známe. Jen uvedu, jaký výsledek vidím v nadcházejících desetiletích.

Nemyslím si, že přijdou na řadu raketové útoky, jaderné bomby, atd. Taková možnost samozřejmě je, ale doufám, že lidstvo bude dostatečně chytré, aby se tomu vyhnulo.

Hlavním a skutečným trestem bude definitivní odhození tohoto státu na „smetiště dějin“ s následným zbídačením obyvatelstva.

Britská verze devadesátých let v Rusku. Desetinásobná

Připomeňme si, co se stalo za posledních 200 let.

Před 200 lety byla Británie nejmocnější a nejvlivnější říší na světě, a v té době, i v historii lidstva.

V podobě kolonií jí patřila téměř polovina planety. Přičemž se nejednalo o „neokoloniální“ vlastnictví, jak je tomu dnes (tj. vlastnictví „na papíře“), ale o to nejskutečnější – s vojenskou podřízeností, dominující silnou armádou, námořnictvem, atd.

Británie dokonce přemohla Ruskou říši v Krymské válce v letech 1850-53 (i když ve spojenectví s Osmanskou říší, Francií a Sardinským královstvím).

Myslím, že na konci 19. století si nikdo nedokázal představit jak hluboko tento stát díky první a druhé světové válce klesne. Tyto války jedna po druhé devastovaly Británii, podkopaly její vliv a připravily ji o její kolonie.

Dnes je čas na spravedlivou otázku ohledně Churchilla. Byl opravdu tak úspěšným politikem? Koneckonců přijal Britské impérium, nad kterým slunce nezapadlo, a zanechal ho zbavené milionů čtverečních kilometrů koloniálních zemí.

Churchill je obdobou našeho Gorbačova. Vzdal zemi a nechal ji rozpadnout. Až na to, že u nás si Gorbačova nevážíme, ale Britové z nějakého důvodu Churchilla milují. Zřejmě kvůli krásnému vzezření s doutníkem a koňakem.

Ale to je jejich věc. Hlavní věc, kterou bych rád poznamenal: po každé světové válce klesala Británie níž a níž.

Dnes „propalují“ zbytky své bývalé velikosti a z nějakého důvodu táhnou svět ke třetí globální konfrontaci.

Takže v důsledku této konfrontace se stane jednoduchá věc: Všechny země definitivně začnou žít „za své“.

Rusko a Čína budou žít na základě přírodních a pracovních zdrojů, které mají, a Británie bude žít z toho, co je dostupné na jejích ostrovech. Tedy z ničeho.

70 milionů lidí (polovina Ruska) žije na odděleném území o velikosti Sverdlovské oblasti. A tato ostrovní území nejsou ani zdaleka nejbohatší z hlediska nerostů, půdy, klimatu, obdělávaných oblastí, čisté vody, atd.

Britské ostrovy nemohou v žádném případě nasytit 70 milionů lidí. Základem jejich blaha je čerpání peněz a zdrojů od ostatních. K tomu mají různé „kusy papíru“ – akcie, smlouvy, pojistky, osvědčení o vlastnickém právu na továrny a naleziště, atd.

Ve chvíli, kdy se všechny tyto kousky papíru promění v toaletní papír, Británie se svými 70 miliony obyvatel rychle spadne na úroveň státu Bangladéš.

Myslíte si, že se to nemůže stát, protože Londýn je hlavní město světa?

Na světě bylo mnoho takových hlavních měst. I Řím byl hlavním městem a svého času i Athény a Konstantinopol.

Může se velká civilizace skutečně zhroutit?

Často lze slyšet pochyby, že úpadek velké liberální civilizace je možný (liberální civilizací mám tentokrát na mysli západní země, včetně Spojených států). Inu, ekonomická a vojenská síla této civilizace je možná vrcholem v celé historii lidstva. Finance, technologie, zdroje, armáda – vše je v jejich rukou. Jak může někdo čekat, že se to všechno zhroutí a uvolní místo někomu jinému?

Abychom pochopili, že to možné je, stačí se obrátit do historie a připomenout si, že mnohé z největších říší a civilizací se zhroutily stejným způsobem a sklouzly na nerozpoznatelně nízkou úroveň.

Řekněme, že Mongolská říše se kdysi rozprostírala od Dunaje po Mekong a dnes je Mongolsko politický trpaslík se slabou ekonomikou, armádou a demografií.

V době Kolumba to vypadalo, že neexistují mocnější země než Španělsko a Portugalsko. A kde jsou teď? Žijí z almužny od Evropské unie, turistů a milovníků vína. Kdyby nebylo teplého moře a podnebí, bůhví, jak by teď žily.

Dovolte mi připomenout, že před 500 lety Portugalsko a Španělsko uzavřely dohodu, podle níž byla celá planeta rozdělena na dvě polokoule podél takzvaného „Papežského poledníku“.

Podle dohody všechna moře a nové země, které se otevřely východně od tohoto poledníku, zabralo Portugalsko. A na západě Španělsko.

Portugalci a Španělé si tak rozdělili planetu na dvě části. Tak mocné to byly říše. Postupem času se vše promíchalo a Portugalci měli kolonie i na západ od Papežského poledníku. Například – Brazílii.

Ano, jak víte, téměř celá Latinská Amerika mluví španělsky a pouze Brazílie (a několik dalších malých území) mluví portugalsky. Tak se odráží jejich koloniální minulost. Až do roku 1821 byla Brazílie podřízena Portugalsku.

Dnes je Portugalsko jednou z nejchudších zemí Evropy s populací 10 milionů lidí a maličkým územím o rozloze 90 tisíc km2. Roční HDP (PPP) – 350 miliard dolarů. Zemědělský sektor (např. vinařství) zaujímá velmi velkou část ekonomiky.

A srovnejme to s Brazílií, bývalou portugalskou kolonií.

• Populace – 210 milionů lidí (21krát více)
• Rozloha – 8,5 milionu km2 (94krát více)
• HDP – 3 200 miliard dolarů (9,5krát více)

Brazílie má velmi rozvinutý průmysl. Například její automobilový průmysl je v počtu vyrobených aut na 9. místě na světě. A Embraer je jedním z lídrů v globálním průmyslu civilních letadel.

Je nepravděpodobné, že by si někdo v 16. nebo dokonce 17. století dokázal představit, že Portugalsko sklouzne na okraj světové politiky, ekonomicky i vojensky oslabí a stane se jednou z nejméně vlivných zemí v Evropě.

A co víc, jen stěží si někdo v 17. století dokázal představit, že se Brazílie v 21. století dostane na seznam deseti nejvlivnějších zemí světa. Před Portugalskem je v žebříčku o desítky míst.

Ano, úpadek Portugalska a vzestup Brazílie trval staletí. Současný svět je však odlišný v tom, že je rychlý. Nebo přesněji zrychlený. To, co dříve trvalo staletí, se nyní může stát za desítky let.

Ano, v historii lidstva bylo mnoho “hlavních měst světa”.

Koneckonců i Moskva byla hlavním městem světa, ale co se s ní stalo v 90. letech? Akademici u metra kšeftovali s různými prkotinami, generálové taxikařili a obyčejní lidé se občas prostě báli večer vyjít z domu.

Přičemž Rusko má stále alespoň přírodní základnu. Dači (chaty), zahrádky. Ropu, plyn, uhlí, kovy. I když to bylo všechno rozkradeno, i když lidé počítali každou kopějku, přišli “jenom” o peníze. Alespoň fungovalo topení a mohli jsme si přinést z dači brambory.

Co bude dělat Británie při svém přelidněním? Se svými příchozími z Afriky a Blízkého východu? Je to velmi jednoduché: až neokoloniální svět definitivně padne, bude čelit desetinásobku našich „devadesátých let“.

A nejsou potřeba žádné bomby ani rakety.

Stačí, aby Británie byla odpojena od globálního finančního systému a zdrojové základny.

To bude ten největší trest.

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ: dzen.ru

Príspevok Přichází skutečný trest a historická odplata pro Británii je zobrazený ako prvý na .

Nasledujúci článok prekladám, pretože považujem znepokojenie autorky za oprávnené, po skúsenosti s poslednou „pandémiou“. Teda – Koment ár od DM – Dee McLachlan, plus moje poznámky. Je to reakcia na návrh, aby WHO bolo zverené ako úloha výskum, vývoj a vyhľadávanie a skúmanie Patogénov s pandemickým potentiálom:

Brilantné zhrnutie od výskumníka menom James Roguski, vo veci tzv. WHO Treaty – Zmluva s WHO – v interview s pánom menom Dr John Campbell . Povinné sledovanie pre naších predaných vodcov v Canberre (for our sold-out leaders in Canberra). Môj dodatok: potenciálne aj každé iné hlavné mesto.

Nová Zlatá Horúčka “Patogény“

“Prečo na tomto svete by sme mali chcieť, aby WHO dostala na starosť /zodpovednosť (to be in charge) výskum, vývoj, a vyhľadávanie a skúmanie Patogénov s pandemickým potenciálom a priviesť ich do stavu prístupnosti a zdieľacej schémy, a zarábať na nich; patogény, ktoré prípadne nikdy nikomu nevadili, a potom ich vložiť do nejakej ich globálnej distribučnej siete a zdieľacej schémy pre zarábanie na patogénoch; také ktoré pritom prípadne nikono neobťažovali — apotom ich strčiť do nejakej ich globálnej distribučnej siete aby sa takto šírili biologické zbrane (mRNA jabs – mRNA injekcie)”?

“Toto je biologická vojna… pre zarábenie na nej…. Armageddon ochorení – disease – ktoré pasujú do ich business modelu. ” Výskumník, James Roguski

Tým akože Benefitom zmluvy a celej schémy je udržovať vás CHORÉHO a teda zákazníka Farmaceutického Priemyselného Komplexu. Dalo by sa teda povedať, že Canberra (resp. iné hlavné mestá), je možno komplicom vo formách korporátnej špionáže, fixovaní cien a produktov, monopoloch, insider trading, a komplicom v praní špinavých peňazí?

Komentár od Dee McLachlan:

Brilantné zhrnutie od výskumníka menom James Roguski, ohľadne tej Zmluvy s WHO – WHO Treaty – (v rámci interview s pánom menom Dr John Campbell).

Povinné čítanie pre naších predaných – sold-out – vodcov v Canberre.

“A prečo vôbec by sme mali chcieť, aby WHO bolo zverené ako úloha výskum, vývoj a vyhľadávanie a skúmanie Patogénov s pandemickým potentiálom; aby sme to vtiahli do schémy dostupnosti a zdieľania patogénov, aby sme zarobili na patogénoch ktoré zatiaľ snáď nikoho neobťažovali — a potom ich vložiť do ich globálnej distribučnej siete na rozširovanie biologických zbraní (mRNA injekcie).”

“Toto je vlastne biologická vojna… pre zarábanie na nej…. akýsi Armageddon ochorení ktorý bude vyhovovať pre ich business model.” Výskumník, James Roguski

Tým benefitom dohody a celej schémy je udržovať vás CHORÉHO a ako zákazníka pre ten Farmaceuticko Priemyselný Komplex. Dalo by sa dokonca povedať, že  Canberra – alebo iné hlavné mesto – je tu komplicom v rámci foriem korporátnej špionáže, stanovovania cien a produktov, monopolov, zneužívania postavenia pri obchodovaní (insider trading), a komplicom v praní peňazí?

Ivan Hečko

Slovanské Noviny

Príspevok Patogén ako prostriedok ziskov je zobrazený ako prvý na .

Předseda vlády ČR Petr Fiala mezitím nevyloučil použití 1,5 milionu eur ze slovenské sbírky v rámci české iniciativy. Podle časopisu Forbes ukrajinská armáda aktuálně na celé frontě vystřelí za celý den kvůli nedostatku munice jen 2 000 nábojů. Jinými slovy, ta slovenská sbírka nezajistí AFU dělostřelecké granáty ani na jeden celý den.

Po útoku Íránu na Izrael o víkendu minulý týden se začaly v pondělí v americkém Kongresu dít neuvěřitelné věci. Do té chvíle silně proti-ukrajinský a proti-válečný předseda dolní sněmovny Mike Johnson obrátil své postoje o 180 stupňů a oznámil, že již tuto sobotu nechá hlasovat o pěti zákonech na zbrojní a finanční pomoc Izraeli, Taiwanu, ale zejména Ukrajiny, a to de facto ve stejné výši, v jaké to již odhlasovala americká horní komora Senátu a právě Johnsonova dolní komora to až dosud blokovala.

Něco se stalo a republikán Mike Johnson úplně obrátil a začal mlít pořád dokola ty samé kecy jako většina válečných jestřábů v Kongresu, že na pomoci Ukrajiny závisí bezpečnost a osud Ameriky atd. Skupina Trumpových republikánů je v šoku a hrozí, že vyvolají hlasování o sesazení Mikea Johnsona z křesla předsedy dolní sněmovny. Co se stalo?

Mike Johnson má syna Jacka, který má na podzim nastoupit na prestižní Námořní akademii v Annapolis [1], což je Vysoká škola válečná amerického Pentagonu a jde o nejprestižnější námořní válečnou akademii v zemích Kolektivního západu. Dostat se na tuto školu je možné pouze s mohutnou tlačenkou a američtí novináři začali ve čtvrtek přicházet na to, že za obratem Johnsona v kongresu stojí prostě obyčejný tlačenkostroj, ale na oplátku musí Johnson nechat hlasovat v Kongresu o zbrojní pomoci Izraeli, Taiwanu a hlavně Ukrajiny. Prostě tohle je korupce jako z učebnice, dámy a pánové.

Kdo zvedne ruku pro vyzbrojování Ukrajiny, ať narukuje na frontu na Ukrajině!

A tak v pondělí začal Johnson jako starý blázen tlachat o tom, že raději pošle na Ukrajinu munici, než aby tam poslal svého syna, čímž navíc zopakoval nedávnou výhrůžku senilního Joea Bidena, že když nebude schválen balík pomoci pro Ukrajinu, tak budou muset na Ukrajinu vyrazit američtí vojáci. Republikánská kongresmanka Marjorie Taylor Greene proto podala pozměňující návrh k zákonu pro vyzbrojování Ukrajiny, že každý kongresman, který pro tento zákon zvedne ruku, musí povinně narukovat do ukrajinské armády. Je jasné, že pozměňovací návrh neprojde, ale je to příhodná ukázka toho, jak by se to mělo řešit. Podporuješ válku? Vezmi samopal a jdi do té války sám, ale neposílej tam občany, kteří válku nechtějí! Rozumíš, Fialo?

Všichni republikánští vlastenci, kteří usilovali o ukončení vyzbrojování Ukrajiny, jenž probíhá na úkor ochrany amerických hranic, jsou zděšení a ptají, co se vlastně stalo, že došlo k takovému obratu Mikea Johnsona? Odpověď je jednoduchá – Každý americký politik má svou cenu! A pokud chcete takového politika zkorumpovat, aby začal dělat to, co do té doby odmítal a nechtěl, tak prostě mu musíte zaplatit cenu, kterou si řekne. A v tomto případě šlo podle všeho o službičku, která se samozřejmě nedá nikomu prokázat, je to nehmotný úplatek, prostě přijetí jeho syna na prestižní Vysokou školu válečnou v Annapolis!

Republikánský šéf dolní komory kongresu posílá syna na prestižní válečnou školu v Annapolis. To je ale náhoda!

Tato akademie je přípravkou na budoucí generály a členy generálního štábu amerických ozbrojených sil. Neoconi prostě asi našli slabé místo Mikea Johnsona v jeho rodině a zkorumpovali ho skrze zajištění zářné vojenské kariéry pro jeho synka. Každý politik má svou cenu. Johnson za to zaplatí zřejmě odvoláním ze své funkce předsedy Dolní komory, republikáni ho dříve či později sežerou zaživa, protože Johnson už naznačil, že chce zákony na zbrojní pomoci Izraeli, Taiwanu a Ukrajině protlačit v dolní komoře s pomocí Demokratů, navzdory odporu vlastních republikánů. Johnson je prostě od tohoto okamžiku zrádce v jejich řadách.

Není proto divu, že republikánská kongresmanka Marjorie Taylor Greene zahájila proces odvolání Mikea Johnsona z pozice předsedy Dolní sněmovny Reprezentantů a situace pro Johnsona se stává neudržitelnou poté, co i Donald Trump se na síti Truth postavil proti dalším penězům pro Ukrajinu, které by prý měla poskytnout Evropa, protože Ukrajina je podle Trumpa problém Evropy.

Teoreticky může Johnsonův návrh na schválení pomoci Izraeli, Taiwanu a Ukrajině projít, a to s pomocí hlasů Demokratů, což ale povede ke konci politické kariéry Mikea Johnsona, protože půjde o zradu Republikánské strany, resp. Donalda Trumpa a jeho křídla republikánů v kongresu.

VIDEO: Fiala nevyloučil použití slovenské sbírky na úhradu munice pro Ukrajinu v rámci české iniciativy

Je dokonce možné, že pokud dojde na hlasování o odvolání Johnsona z funkce předsedy komory, že ho podrží svými hlasy právě Demokraté. Marjorie Taylor Greene ve čtvrtek odpoledne prohlásila, že Johnson už není mluvčím Republikánů, ale Demokratů, se kterými v zákulisí vyjednává schválení zbrojních zákonů v dolní komoře navzdory odporu Republikánů. Prostě Deep State natvrdo zkorumpoval Mikea Johnsona skrze lukrativní flek pro jeho syna na škole v Annapolis, kam se dostávají jenom synáčkové z elitních rodin Deep State, synkové dnešních generálů a potomci slavných absolventů. Prostě tlačenka byla nabídnuta za protislužbu protažení zbrojních balíků pro 3 země v Dolní komoře a Johnson na to kývnul. Teď je za zrádce a bude oheň na střeše.

A v této souvislosti je dobré zmínit opět Petra Fialu, ke kterému se donesly informace od neziskovek ze Slovenska, které v rámci sbírky vybraly od slovenských chciválků 1,5 milionu EUR a slovenská sórošovská média z toho mají doslova druhé Vánoce. Přitom ani jedno slovenské médium za celou válku na Ukrajině nedalo na stůl čísla, tedy porovnání objemů, kolik se za poskytnuté peníze vlastně získá zbraní a munice, a jak dlouho to Ukrajincům vydrží na frontě.

Redakce Aeronetu to spočítala za vás a čísla vám asi vyrazí dech. Tedy ne vám jako čtenářům, ale chciválkům, kteří se skládají na munici pro Ukrajinu. Tyto sbírky se týkají peněz na nákup dělostřeleckých granátů standardních ráží 155mm (NATO) a 122mm (Soviet). Ukrajina ze západní pomoci používá dnes prakticky už jen NATO munici ráže 155mm, protože původní sovětská munice již byla Ukrajině beze zbytku poskytnuta formou darů v uplynulých 2 letech a další už v Evropě není a těžko se shání, protože země, které ji mají, ji dodávají naopak jen Rusku. Budeme tedy počítat jen současnou moderní munici NATO ráže 155 mm.

Jeden granát 155mm dnes stojí v průměru 3 000 EUR, před válkou to byla jen třetina

Podle zbrojních serverů stojí jeden dělostřelecký granát v dnešní době v průměru 3 000 EUR [2]. Dávno pryč jsou doby, kdy se v době míru prodávaly tyto granáty v průměru za 1 000 a až 1 300 EUR/USD. Cena na trhu vyrostla v podstatě trojnásobně. Pokud ale budeme uvažovat, že nějaký zbrojní sklad nebo zbrojovka nabídne v rámci české iniciativy munici pro Ukrajinu za původní cenu 1 000 EUR za jeden 155mm dělostřelecký granát, potom za těch 1,5 milionu EUR ze slovenské sbírky se pořídí jen 1 500 kusů!

A pokud vás zajímá, na jak dlouho těchto 1 500 kusů Ukrajině vydrží na frontě, tak i to jsme zjistili. Podle časopisu Forbes a jeho článku [3] z poloviny března v současné chvíli ukrajinská armáda na celé frontě vystřelí za celý den kvůli nedostatku munice jen 2 000 nábojů! Jinými slovy, ta slovenská sbírka 1,5 milionu EUR nezajistí AFU dělostřelecké granáty ani na jeden celý den! Ruská armáda přitom v polovině března, ve stejnou chvíli, oznámila [4] informaci, že denně na Ukrajině vystřílí 10 000 dělostřeleckých granátů. Tedy 5x více za den než Ukrajinci.

Ani během ofenzívy nedokázala AFU přestřílet ruskou artilérii, denně by potřebovala 20 000 granátů

Al-Jazeera uveřejnila [5] s odvoláním na bruselské zdroje informaci, že AFU minulý rok po zahájení své letní ofenzívy střílela na Rusy 4 000 až 7 000 dělostřeleckých granátů denně, což i tak bylo méně, než kolik teď Rusové střílí na Ukrajince ve chvíli, kdy jejich ofenzíva už dávno skončila a selhala. Ukrajinská armáda před pár dny oznámila [6], že aby mohla Rusy přestřílet, potřebuje nutně 20 000 dělostřeleckých granátů na každý jednotlivý den, a to za předpokladu, že ale Rusové rovněž nenavýší v zrcadlové odvetě počet vystřelených granátů.

V takovém případě by Ukrajina potřebovala o tolik více granátů, aby byl zachován ukrajinský převahový poměr 2:1 ve prospěch AFU. To by znamenalo při dnešních cenách 155mm munice, že Ukrajina denně vystřílí granáty za 60 milionů EUR, to je 1,8 miliardy EUR za měsíc a jenom za 155mm munici, nic víc dalšího. Když si uvědomíte, že slovenští chciválkové se složili sotva na jeden den střelby 155mm municí při současném úsporném střílení AFU v průměru 2 000 granátů za den, tak vám začne docházet ta tristní a neřešitelná situace pro Ukrajinu.

Válka je obrovsky náročná nejen na lidské maso a lidské zdroje, ale především finančně. Česká média to potvrzují, když před pár dny odhalila [7], že Německo v rámci české iniciativy nakoupí ve světě za komerční ceny pro Ukrajinu 180 000 granátů ráže 155mm v ceně 3 200 EUR za jeden granát, takže za cenu vyšší, než je současný  průměr. Protože platí děsivá rovnice, že čím déle válka trvá, tím je munice na trhu dražší a dražší. Není divu, že Trump to nechce financovat a chce to přenést na bedra evropských daňových soumarů.

A protože evropská kasa je po Covid-19 operaci doslova zu grunt, je jasné, že Ukrajina válku prostě nedá a finančně vykrvácí. Taková je prostě realita a teď jde jen o to, kdo bude krvácet společně s Ukrajinou a jak moc. Při pohledu na šíleného Fialu mám pocit, že chce vést válku proti Rusku úplně sám, možná i ve chvíli, kdy Ukrajinci to sami zabalí, ale Fiala bude dál burcovat do tažení na Moskvu a bude pořádat podobné sbírky jako progresivní sórošovci na Slovensku.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj: aeronet.news

Príspevok Americká kongresmanka Marjorie Taylor Greene podala pozměňovací návrh k návrhu zákona na poskytnutí zbrojní pomoci Ukrajině, že každý kongresman, který pro zákon zvedne ruku, musí povinně narukovat do ukrajinské armády je zobrazený ako prvý na .

Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán svůj víkendový útok zpackal. No, možná si měli zjistit, co bylo jeho cílem, a jak byl proveden. Pak by asi nahlédli, že Peršani udělali přesně to, co chtěli, a dosáhli přesně toho, co plánovali.

Teokracie v Íránu je vše jiné než demokracie západního typu. I když tam narozdíl od našich spřátelených arabských monarchií probíhá vždy velmi ostrý konkurenční politický boj a předvolební kampaně sevšímvšudy. Existuje tam i velmi zjitřené veřejné mínění. A už od starověkých absolutistických říší platí, že i v té nejtužší diktatuře není vládcům lhostejné, jaké jsou nálady mezi lidem. I tam se veřejnosti snaží nadbíhat a zavděčit se jí. Tím spíše to platí o Íránu.

Představitelé vládnoucího režimu v Teheránu si nemohli dovolit ignorovat nedávný izraelský útok na cíl v Sýrii, při kterém bylo zabito několik íránských velitelů včetně dvou generálů. A tak bylo nutno připravit odvetu. Takovou, která by ukázala pořádné svaly, ale zároveň takovou, která by nenadělala příliš velké škody a nevedla by k další eskalaci. A navíc by umravnila Izrael a zkrátila neúnosně dlouhé vodítko, na jehož jednom konci je obojek na izraelském krku a na druhém americká paže.

Američané vůbec nejsou spokojeni s postupem Izraelců v Gaze. A už vůbec se jim nelíbil útok na íránské činitele pobývající v Sýrii a hlavně to, že Izrael Američany včas o svých plánech vůbec předem neinformoval. A tak stačilo Íráncům jediné: varovat USA, že přijde odveta. Američané, a tedy i velitelé jejich protivzdušných kapacit v oblasti, předem přesně věděli, co, kolik čeho, odkud a kam na Izrael poletí. Proto byl jejich deštník tak účinný. Ne proto, že Íránci zpackali útok, ale protože o něm dali vědět. Dali tak šanci Američanům ukázat Tel Avivu, že bez jejich ochrany si ani neškrtne a že by už měl být vůči USA pokornější a poslušnější.

Írán ukázal, že má kapacity mnohem silnější, než Izraelci i jejich spojenci tušili, ale také, že je schopen jednat a domlouvat se. Současně s varováním před chystaným útokem letěl totiž Íránský vzkaz: tak si to teda sestřelte (i když vaše obrana bude padesátkrát dražší než naše střely), ale pak už dejte pokoj, my tímto věc považujeme za uzavřenou.

A zatímco mediální experti, kterým nikdy nevyšla žádná předpověď, a přesto za pár dnů mudrují znova, slibovali tvrdou izraelskou odvetu v řádu desítek hodin, nastalo spíše zklidnění. A nejspíše nastane i jistý posun kolem Gazy, a to ve směru, aby se to více líbilo Američanům. Inu, ono to bude se světem vždy trochu složitější. Rozhodně nemáme důvod fandit muslimským režimům šíitským, wahábitským ani jiným. Ale musíme jim přiznat, že hájí srozumitelným způsobem své zájmy a nedělají nic, aby si samy neškodily. A s tím lze hrát.

Izrael bude nyní pod větší americkou kontrolou, i když ani to nezaručuje, že se čas od času opět trochu neutrhne z řetězu. I tam se přece hraje o veřejné mínění, i tam si část lidu žádá odvetu nebo aspoň eliminaci nebezpečí. Izraelská vláda je ideovým slepencem a nemá to lehké. Dělá velké množství chyb i unáhleností, a to jak na domácím hřišti, tak i ve svých bezpečnostních a zahraničně-politických aktivitách. Kritika jejích kroků ale nemá nic společného se zavilým antisemitismem. Pochybovači o sionistické myšlence rozhodně nemusí chovat jakékoli averze vůči obyčejným lidem, hlásícím se k Židům či k židům, tedy etnicky i nábožensky.

U nás tyhle nálady nikdy zásadně nepřevládaly, to ale neznamená, že jsme bez svého másla na hlavě. Například i proto, že největšího evropského antisemitu vrcholného středověku u nás uctíváme coby otce vlasti. Anebo například proto, že náhodou zrovna dnes je to 635 let, kdy za vlády syna onoho otce vlasti, českého a římského krále Václava IV., povraždili Pražané tisíce zde žijících Židů. Honili je po ulicích, zabíjeli je a vypalovali jejich domy. Vraždili i jejich rodiny.

Ano, je to už dávno. A byla to taková ošklivá doba. Ale umíme se vždy každý sám zastavit v momentě, kdy přichází pokušení opět začít přemýšlet v kategoriích kolektivní viny?

AUTOR: Ladislav Jakl

ZDROJ

Príspevok Íránské střely a Praha je zobrazený ako prvý na .

Zo zdrojov na internete som sa dozvedel, že Slováci sú ústretoví voči Rusku a jeho intervencii na Ukrajine viac ako ostatná národy EÚ. Čiže v menšej miere sú však voči tomu ústretoví všetci.

Čím to asi je? Som presvedčený, že to má súvislosť so sklamaním. Bol som dieťa, keď nás okupoval ZSSR. Láska k nemu, ktorú nám dlhodobo vtĺkali do hláv sa v priebehu dňa zmenila na nenávisť. Niečo podobné sa deje v súčasnosti vo vzťahu k Západu, len postupne.

Dlho som podceňoval ruských intelektuálov, pretože nevedeli nič iné ako sa klaňať Západu, alebo pokračovať v sovietskom štýle myslenia. S úžasom som neskôr zistil, že existujú v Rusku myslitelia, ktorí síce podporujú Kremeľ, ale sú na ňom nezávislí a voči nemu niekedy až tvrdo kritickí.

Pre ilustráciu toho, čo si o Západe, teda aj o nás, myslia významní ľudia Ruska, uvádzam závery politológa Rostislava Iščenka a prezidenta RF Vladimíra Putina. Prečo Putin? Pretože pre mňa, ako obdivovateľa nemeckého kancelára Bismarcka, Putin je len jeho nasledovník v reálpolitike. Nič viac a nič menej. Čo sa to teda deje u nás, na Západe?

Stále väčšia časť našej verejnosti s neveriacim úžasom a rozčarovaním sleduje, čo sa to deje na dnešnom Západe a aké nečakané a predtým úplne nepredstaviteľné hrozby nám odtiaľ prichádzajú.

Beh udalostí sa totiž začína zrýchľovať. Zatiaľ čo sme nedávno správy o genderových alebo zelených fantazmagóriách a nepochopiteľných absurditách v krajinách našich bohatších západných partnerov prechádzali s nechápavým krútením hlavy a pocitom, že ide o excesy bulvárneho spravodajstva, ktoré sa nášho života netýkajú, dnes s rozčarovaním zisťujeme, že tak tomu bohužiaľ zďaleka nie je.

Opäť sme obeťami ideológie

Jasne cítime, že sa máme znovu stať obeťami podivnej, zdravému rozumu vzpierajúcej sa ideológie, ktorá nám začína byť postupne, prostredníctvom médií i oficiálnej politiky vnucovaná.

Ideológia je to veľmi panovačná a netolerantná, preto nie je ochotná tolerovať nesúhlas a viesť diskusiu s oponentmi. Založená je na šírení existenčného strachu z človekom údajne spôsobenej klimatickej zmeny a pocitu viny väčšinovej bielej populácie západných krajín za historické zločiny páchané na všemožne konštruovaných rasových a sexuálnych menšinách.

Ukázalo sa, že metódy politickej korektnosti, spoločenskej ostrakizácie inak zmýšľajúcich a vymývanie mozgov mediálnou manipuláciou sú ďaleko efektívnejšie nástroje pre ovládanie spoločnosti než hrubé násilie starých boľševikov.

EÚ žiada obete

Oficiálne miesta nás presviedčajú, že bezprostredne akútnou dlhodobou hrozbou pre našu prosperitu a slobodu predstavujú revanšistické Rusko a vzdialená dielňa sveta Čína. Na základe tejto hrozby EÚ, s ktorou sme spájali naivné predstavy o priestore večnej prosperity, mieru a bratstva, bezohľadne od nás požaduje zásadné obmedzenia a materiálne obete.

Tie budú pre milióny ľudí znamenať vážne existenční problémy a pád do sveta, ktorý s našimi pôvodnými predstavami a nádejami o slobode a prosperite nebude mať nič spoločné. Na to však progresivistické elity ovládajúce západoeurópsku politiku a orgány EÚ nie sú ochotné brať ohľad.

Veľmi reálne hrozí, že budeme hrubým nátlakom a silou podrobení a nútení prijať politický program, ktorý bude evidentne proti vôli našich občanov dlhodobo poškodzovať našu krajinu.

Európske karty sú nastavené tak, že rýchlo smerujeme k strate posledných zvyškov suverenity a k postaveniu nesvojprávneho protektorátu. Čaká nás nepokojné obdobie a veľmi neistá budúcnosť, rovnako ako celú EU. Reálne hrozí, že sa znovu vrátime do pomerov vzdialených zlopovestných päťdesiatych rokov minulého storočia.

Začalo to voľbami v USA

Dôkazom tejto hrozby je situácia v samotných USA, kde v roku 2016 nečakane vyhral voľby kandidát republikánov Donald Trump. Následná bezuzdná propaganda a hystéria rozpútaná proti nemu poukazuje na to, že evidentne skrížil plány Demokratov, za ktorých kandidovala Hillary Clintonová.

Na voľby v roku 2020 sa už demokrati dôkladne pripravili a vyhrali, evidentne najmä kvôli možnosti manipulácie s hlasmi voličov. Podstatné na amerických voľbách bolo to, že prvýkrát v histórii USA išlo o súboj strany „utláčaných“ menšín, černochov a progresívnych liberálov (demokrati) a strany skutočných Američanov bez rozdielu (republikáni).

Zaujímavé na tom sú dve okolnosti. Demokrati zahájili štvavú protiruskú propagandu ešte pred vypuknutím konfliktu na Ukrajine, odmietajú sa však priamo vojensky angažovať, akoby im chýbali práve tie štyri roky, ktoré im „ukradol“ Donald Trump. Rusko za tie štyri roky výrazne vojensky aj ekonomicky zosilnelo, čo zrejme bráni realizovať zámery, ktoré mali jastraby ako Hillary Clinton.

Nasleduje fenomén BLM, ktorý naštartoval rasovo-kultúrnu revolúciu v USA, prejavujúcu sa tak, že vládnucu bielu „massa“ nahradila vládnuca čierna „massa“. Hnutie BLM sa prevalilo aj do Európy najmä do Británie, kde vládu bieleho sahiba a bwanu nad Britským impériom nahradila vláda čierneho sahiba a bwanu nad materským teritóriom kedysi Veľkej Británie, do ktorého implodovalo celé jej bývalé impérium.

Liberálna demokracia Západu je tak v skutočnosti rasistická totalitná neomarxistická diktatúra a tyrania menšín, ktorá je zvláštnou syntézou marxizmu, nacizmu, orientálnej islamskej despocie a plutokracie finančnej oligarchie.

Rusko pohŕda západným neomarxizmom

USA, resp. kolektívny Západ v súčasnosti nenávidí Rusko aj preto, lebo znovu existuje ako suverénna veľmoc, ktorá pohŕda všetkými európskymi neomarxistickými hodnotami ako progresivizmus, multikulturalizmus, rasistickými hnutiami typu Black Lives Matter, LGBTQ, genderizmus, radikálny feminizmus, humanrightizmus atď, čiže neomarxistickou represívnou totalitnou liberálnou demokraciou ako celkom.

Z tohto dôvodu je v Rusku obmedzovaná činnosť politických strán, hnutí aj jednotlivcov, ktorým sa preukáže, že sú financovaní z tzv. „vyspelých, multikultúrnych, progresívnych, liberálnych demokracií“ Západu a presadzujú ich záujmy.

Ruskí politológovia a politici si už uvedomujú, že sa Rusko stalo nielen mocenským, ale aj ideologickým nepriateľom Západu, s ktorým si v princípe vymenili historické role: Kolektívny Západ na čele s USA majú neomarxistickú progresívnu ideológiu, ktorú sa snažia exportovať do zahraničia tak, ako svojho času ZSSR ideológiu komunistickú a Rusko má len svoje záujmy ako svojho času demokratický Západ, ktorý sme tak obdivovali. Postoj Ruska ku kolektívnemu Západu interpretujem na úvahách dvoch ruských osobností. Prvý je:

Rostislav Iščenko, politológ (krátené)

Obrovskou chybou Západu bolo prijatie ľavicových ideologických postulátov. Tie samozrejme, značne zjednodušovali ovládanie elektorátu, čo dovolilo ľavo-liberálnym globalistom z Demokratickej strany USA a ich európskym spojencom priblížiť sa k získaniu monopolu na moc.

Dokonca v tých štátoch, v ktorých globalisti z nejakého dôvodu moc strácali, aj vlády s pravo-konzervatívnymi názormi boli nútené nasledovať neosocialistické/neokomunistické postuláty ľavičiakov. Taká voľba vládnucich zoskupení sa na prvý pohľad javí neprirodzenou, ale v skutočnosti bola podmienená reálne vzniknutou situáciou ako vo svete, tak i v týchto štátoch.

Vtedy medzi západnými a prozápadnými ekonómami získala popularitu teória “nekonečného úveru”. Niektorí zvlášť horliví apologéti “konca histórie” dokazovali, že Západ vypracoval naozajstný model “všeobecného blahobytu”, u ktorého nie je dôležité koľko ľudí a ako pracuje, dôležité je, aby štát zaistil všetkým minimálny kapitál. Počítalo sa s tým, že štát bude zabezpečovať marginálov peniazmi, a zvyšovať tým spotrebiteľský dopyt, vďaka čomu sa bude zaisťovať všeobecný hospodársky rast.

Západ ako lumpenoligarchická mŕtvola

Od tohto okamihu príliv spodiny z kolónií začal sprevádzať rýchlu lumpenizáciu vlastného obyvateľstva krajín Západu. Počet tých, ktorí nechcú pracovať, len jesť, začal rásť geometrickým radom, západná pracovná etika sa začala zabúdať, a západný ekonomický a politický systém sa začal rozpadať. Ako k tomu došlo?

USA boli schopné pomocou Maršalovho plánu a podobných plánov zdvihnúť z ruín povojnovú západnú Európu. Pritom omnoho bohatší kolektívny Západ nedokázal navrhnúť nič aspoň trochu podobného postsovietskym a postsocialistickým krajinám. Stalo sa to preto, že v roku 1945 a v roku 1995 sme mali dočinenia s rôznymi Západmi.

Západ roku 1945 vsadil na výrobu, na kvalifikovaných robotníkov a inžinierske kádry. Západ roku 1995 vsadil na záujmy bánk, ktoré sa naučili robiť peniaze z peňazí obídením reálneho sektoru, a na lumpenizované vrstvy pracujúceho obyvateľstva. Ako lumpenoligarchická mŕtvola Západ plodí spodinu a oligarchov likvidovaním strednej triedy, reálnej výroby, vedy a kvalifikovanej pracovnej sily vo všetkých krajinách, ktorým sa nepošťastilo dostať sa z jeho vplyvu.

Majdanovská technológia aj v USA

Poprední predstavitelia západného sveta kolabujú rovnako, ako kolabuje Ukrajina, len pomalšie, pretože na rozdiel od nej mali donedávna slušný finanční vankúš bezpečnosti, ktorý ich držal nad vodou. Nie bezdôvodne už v USA zafungoval aj majdan (BLM) posledných volieb podľa majdanovej technológie.

Stále väčší počet obchodných spoločností, vysokých škôl, spoločenských organizácií a dokonca štátnych štruktúr, dohliada na to, aby formovali svoj štát nie na základe požiadaviek na profesionalitu, ale na základe princípu kvót. Pokiaľ sa chcete dostať tam, kam nepatríte, vymyslíte si unikátny gender a požadujte, aby vás vzali, nakoľko práve takúto kvótu nemajú určite zaplnenú (veď ste taký unikátny homosexuál).

Západ sa pokúšal peniazmi uhasiť ekonomické a spoločenské problémy, v dôsledku čoho sa tie len priostrili. Rovnako tak, ako naši domáci ľavičiari pred sto rokmi sa západní ľavičiari dostali dnes do situácie, kedy preto, aby mohli pokračovať v politike uspokojenia spodiny na účet štátu, potrebovali nájsť niekoho, kto bude pracovať a doplňovať rozpočet tohto štátu.

Vonkajšie zdroje pre zaistenie ľavého experimentu na Západe prakticky nezostali. Na tomto pozadí diskriminácia bielych, v rámci ideológie BLM a praxe “zrušenia” (woke a cancal culture) vyzerá ako inštinktívny pokus vládnucich elít, ako prinútiť kvalifikované kádre pracovať v západnej ekonomike podľa kolchozného princípu (“za čiarky”).

USA sa zatiaľ neodvažujú zaviesť podľa vzoru ZSSR pracovnú povinnosť a trest “za príživníctvo”, ale problém je treba nejako riešiť. Biely muž je doposiaľ najkvalifikovanejším kádrom – základom západnej ekonomiky. Pritom jeho reálny príjem ustavične klesá v pros-pech rastúcej vrstvy spodiny a už teraz je celkom porovnateľný s príjmom relatívne úspešnej rodiny zo spodiny (najúspešnejšia spodina sa už dokonca predrala medzi milionárov).

Ideologický bič na bielych pracujúcich mužov

Motivácia bielych mužov k práci na Západe klesá. A tak je treba ich primäť pracovať za pár halierov, inak systém padne. Odtiaľ vnuknutia o večnej vine bieleho človeka pred celým zvyškom sveta. Dokonca tí, ktorí sa nenechali zjesť ľudožrútmi za to môžu, nakoľko ľudožrúti vo výsledku trpeli podvýživou.

Bielemu mužovi hovoria: si na vine voči všetkým na tomto svete a len svedomitou prácou biely suprematista (“buržuj jeden”), môžeš odčiniť svoju vinu voči utláčaným menšinám (“svetovému proletariátu”).

Zatiaľ sa ešte ľavičiari a k nim primknuté neadekvátne elity radujú, že sa našlo východisko: miesto čiernych otrokov, obsluhujúcich biely kapitalizmus epochy pôvodnej akumulácie, budú bieli otroci, obsluhujúci čierny socializmus epochy nezvratného ožobráčenia.

Veľké nebezpečenstvo hrozí politickému systému

Menšiny už ovládli všetky nitky, okrem horných poschodí štátneho aparátu, kde stále ešte prevažujú “bieli suprematisti”. Ale nie je to nadlho. Je pochopiteľné, že za stávajúcej ideológie a davu hlasujúcich “menšín” sú kvóty na menšiny v kongrese a vo vláde otázkou najbližšej budúcnosti.

V princípe možno bielym vôbec zakázať, ako vinníkom vo všetkých smrteľných hriechoch, zastávať štátne funkcie, ako volené, tak i menované (zároveň im zamedziť získanie vzdelania, aby vykúpili hriechy predkov).

Pokiaľ v USA a EU ešte nezaviedli inštitút zabavovania, neznamená to, že nezavedú, jednoducho sa k tomu zatiaľ nedostali. Ľavičiarska ideologizácia všetkého západného života si so Západom zle zažartovala a doslova ho prinútila zaviesť finančné a spoločenské mechanizmy, ktoré priviedli k progresívnemu rozkladu západnej spoločnosti a štátu, k ekonomickému úpadku a vo výsledku umožnili obrodzujúcemu sa Rusku dostať sa na predné pozície vo svete.

Teraz majú mnohí krajania tendencie sa povýšene dívať na Západ a baviť sa tým. No jednako je treba chápať, že nebezpečenstvo ľavičiarskeho trápenia visí i nad nami.

Rusko prednedávnom prežilo sedemdesiat rokov dlhý ľavičiarsky experiment a v našej spoločnosti je dosť apologétov tej či onej doby ľavičiarskej minulosti. Niekto chce žiť ako za Lenina, niekto ako za Stalina, niekto ako za Chruščova, niekomu sa páči “brežnevská stagnácia”, a niekto dokonca blúzni o gorbačovskej “glasnosti a zrýchlení”.

Opäť ideologizovaná spoločnosť a opäť pod totálnou štátnou kontrolou

Samozrejme, títo ľudia chcú zlepšenú verziu minulého života, ale podporovať budú ľavičiarov, ktorí im nepovedia, že je to možné buď len tak ako to bolo, alebo ešte horšie, nakoľko všetky peripetie našej minulosti sú dôsledok ideologizovanej spoločnosti, ktorej vytvorenie je možné len s tvrdou totálnou štátnou kontrolou.

Teda, ako vnútri krajiny tak i okolo nás bude v najbližších rokoch a možná i desaťročiach dosť záujemcov o postrčenie Ruska k ľavičiarskej ideologizácii (v západnej, v čínskej, alebo v svojom “zvláštnom” ruskom variante). Heslá spravodlivosti, ktoré sú vždy v spoločnosti žiadané. Posúdiť následky svojho úsilia k spravodlivosti však môže spoločnosť spravidla len spätne.

Keď už obyvateľstvo tak sníva o ideológii, štátu stojí za to začať zavádzať “ideológiu nevmiešavania sa“. Vnútri krajiny to znamená, že sa môžete modliť ku komunistickým svätým a stavať im pamätníky, ale prísne v rámci svojho hospodárstva, svojej obecnej komunity alebo svojho mestského úradu, na základe rozhodnutia väčšiny.

Môžete vytvárať s priateľmi podniky, založené na komunistických princípoch a dokazovať, že klasici boli v práve a že komunistické rovnostárstvo ľahko vyhráva v produktivite práce nad kapitalistickou diferenciáciou.

Analogickým spôsobom, v rámci platného zákonodarstva, možno budovať s rovnako zmýšľajúcimi priateľmi “Rusko, ktoré sme stratili”, uprené do 19. storočia (tak, aby to neprekážalo susedom). Opakujem, neprevádzať súboj v tlači a na internete, obviňovať sa navzájom z predajnosti a hroziť oponentom trestami svetskými aj božími, ale realizovať svoju spoločensko-ekonomickú koncepciu v praxi a vecne dokazovať, že je lepšia.

Čo sa týka politiky zahraničnej, Moskva bude pokojne pozorovať sebademoláciu konkurentov. Koniec koncov, naša úloha a naša povinnosť voči budúcim pokoleniam je uchovať formát trvalého nerušeného rozvoja Ruska na čo možno najdlhšiu dobu. Druhý je:

Vladimír Putin, prezident Ruskej federácie

“Zástancovia takzvaného ‘spoločenského pokroku’ veria, že ľudstvo uvedú do akéhosi nového a lepšieho vedomia. Boh s vami, vyveste vlajky, ako hovoríme, len tak ďalej. Jediné, čo chcem teraz povedať je, že ich recepty nie sú vôbec nové. Možno to niekoho prekvapí, ale v Rusku už to bolo. Po revolúcii v roku 1917 boľševici, opierajúci sa o dogmy Marxa a Engelsa, tiež prehlásili, že zmenia doterajšie spôsoby a zvyklosti, a to nie len politické a ekonomické, ale aj samotné poňatie ľudskej morálky a základov zdravej spoločnosti.

Ničenie odvekých hodnôt, náboženstva a vzťahov medzi ľuďmi, až po úplné zavrhnutie rodiny (to sme mali tiež), nabádanie k udávaniu blízkych – to všetko bolo proklamované ako pokrok a mimochodom vtedy malo širokú podporu po celom svete a bolo to módne rovnako, ako dnes. Mimochodom, boľševici boli úplne netolerantní k iným názorom, než boli tie ich.

To by nám, myslím, malo pripomenúť niečo z toho, čoho sme svedkami teraz. Keď sa pozrieme na to, čo sa deje v rade západných krajín, s úžasom sledujeme naše vlastné domáce praktiky, ktoré sme, dúfam, našťastie nechali v dávnej minulosti.

Boj za rovnoprávnosť a proti diskriminácii sa zmenil v agresívny dogmatizmus hraničiaci s absurditou, kedy sa diela veľkých autorov minulosti – ako bol Shakespeare – už nevyučujú na školách a univerzitách, pretože ich myšlienky sú považované za spiatočnícke.

Klasici sú prehlasovaní za spiatočníkov neznalých významu pohlaví alebo rasy. V Hollywoode sa rozdávajú pokyny o správnom rozprávaní príbehu a o tom, koľko postáv akej farby pleti alebo pohlavia by malo byť vo filme. To je ešte horšie ako agitpropové oddelenie Ústredného výboru komunistickej strany Sovietskeho zväzu.“

Záver

A vy vešiate černochov! Takto reagovala sovietska propaganda keď jej došli argumenty. Bieli ľudia sú biologickí rasisti, hlása kritická rasová teória, pretože Západ inak nevie zdôvodniť prečo v praxi nefunguje oficiálna ideológia Západu, ktorou je multikulturalizmus s jeho diverzitou, rovnosťou, včleňovaním a toleranciou (DEI).

Páni Iščenko a Putin sú naopak dôkazom toho, že súčasné Rusko sa zbavilo sovietskeho ideologického pohľadu na svet. Zároveň však rezolútne odmietlo nový západný ideologický vzor. Naopak, patriotizmus a národné záujmy (rodina, národ, vlasť) je povyšovaný na základ fungovania ruskej spoločnosti a štátu spolu s odvekou filozofiou ži a nechaj žiť.

Toto je však pre ideologicky zaťažený Západ neprijateľné, preto jeho propaganda reaguje a koná prakticky rovnako, ako svojho času propaganda ZSSR.

V dobách, keď sme boli na večné časy spojencom ZSSR a spoločne budovali tábor mieru a socializmu, propaganda útočila proti poskokom a agentom západných imperialistov, ktorí sa snažili podkopať naše pokrokové spoločenské zriadenie. V súčasnosti propaganda znovu útočí na poskokov a agentov, tentoraz Kremľa, dezinformátorov a dezinformátorské weby, ktorí sa snažia sabotovať upevňovanie (neomarxistickej, progresívnej) liberálnej demokracie a vrhnúť našu krajinu do područia Moskvy.

V neistej dobe je múdrejšie byť opatrný, nedostať sa do pozície iniciatívneho blbca horšieho od nepriateľa. V druhej svetovej vojne sa k nacistickému Nemecku pridali štáty, ktoré naň stavili ako na víťaza konfliktu a neslávne dopadli. Naša vláda aj my by sme sa mali poučiť z tejto historickej skúsenosti.

Pavel Fendek/skspravy.sk

Príspevok Rusko sa stalo nielen mocenským, ale aj ideologickým protivníkom Západu je zobrazený ako prvý na .

Když se americké záměry odchýlí od mezinárodního práva, Amerika nemá problém ho porušovat. Jakmile Rada bezpečnosti OSN téměř jednomyslně schválila minulý měsíc rezoluci požadující „okamžité příměří“ v Gaze, Spojené státy a Izrael se chovaly, jako by to byl nesmyslný cár papíru.

Izrael, který nebyl ochoten přijmout mandát OSN, pokračoval v bombardování přelidněného jižního města Rafah a obléhání nemocnice Al-Shifa v sektoru Gazy. Krátce po hlasování označili představitelé administrativy Bidena rezoluci č. 2728 za „nezávaznou“, což vypadalo jako pokus popřít její status mezinárodního práva.

Byl to matoucí přístup administrativy, který umožnil, aby usnesení bylo schváleno, když se Amerika zdržela hlasování po vetování tří předchozích. Spustilo to také předvídatelný záchvat handrkování o hodnotě mezinárodního práva. Na tiskové konferenci ministerstva zahraničí po schválení rezoluce mluvčí ministerstva Matthew Miller řekl, že opatření nepovede k okamžitému příměří ani neovlivní ožehavá jednání o propuštění rukojmích.

Jeden reportér se zeptal: “Pokud je to tak, jaký má sakra smysl OSN nebo Rada bezpečnosti OSN?”

Otázka je oprávněná, ale také špatně směřovaná. Rezoluce OSN, které jsou napsány a přijímány bez donucovacích opatření, zjevně nemohou přinutit Izrael, aby zastavil to, co jeho vedení prohlašuje za ospravedlnitelnou válku potřebnou k odstranění Hamásu a zabránění dalšímu masakru 7. října. Ale stejně tak je zřejmé, jaká entita může přimět Izrael zastavit, a nedělá to: Spojené státy.

Ať už si Bidenova administrativa myslela, že dělá cokoli, když nechala rezoluci schválit a pak ji podkopala, tento manévr odhalil pokračující škody, které izraelská válka v Gaze způsobuje dlouhodobému ospravedlnění Spojených států být supervelmocí: garantovat to, co se americkým administrativám líbí a co nazývají mezinárodní řád založený na pravidlech.

Tento koncept funguje jako hvězdička umístěná do mezinárodního práva dominantní globální supervelmocí. Díky tomu jsou Spojené státy jedním z důvodů, proč mezinárodní právo zůstává slabé, protože řád založený na pravidlech, který osvobozuje Spojené státy a jejich spojence a poskytuje jim výjimky, zásadně podkopává koncept mezinárodního práva.

Američtí politici mají tendenci odvolávat se na tento koncept, aby demonstrovali výhody globálního vedení USA. Navenek to zní hodně jako mezinárodní právo: stabilní globální řád, zahrnující celou škálu mezinárodní pomoci a finančních institucí, v nichž pravidla přijatelného chování odrážejí liberální hodnoty. A když se americké výsady shodují s mezinárodním právem, Spojené státy je popisují jako synonyma. V předvečer ruské nezákonné invaze na Ukrajinu v roce 2022 ministr zahraničí Antony Blinken varoval před „nebezpečným okamžikem“ pro „základy Charty OSN a mezinárodního řádu založeného na pravidlech, který zachovává stabilitu na celém světě“.

Ale když se americké výsady odchýlí od mezinárodního práva, Amerika zjevně nemá problém ho porušovat – a to vše přitom deklarovat tak, že tato porušování v konečném důsledku prospěla globální stabilitě.

Nesmazatelným příkladem je americká invaze do Iráku v roce 2003, kterou administrativa George W. Bushe cynicky ospravedlňovala jako prostředek k prosazení odzbrojovacích mandátů OSN. Irák, domnělý narušitel, vydržel vojenskou okupaci, zatímco nepřekonatelná vojenská a ekonomická síla Washingtonu zajistila, že za invazi bez povolení OSN Amerika čelila jen malým následkům. Krátce před invazí schválily Spojené státy zákon, který ukládá použití „všech prostředků“ nezbytných k propuštění Američanů zadržovaných Mezinárodním trestním soudem.

Kohorta amerických akademiků a bývalých i budoucích amerických úředníků na Princetonu později obhajovala to, co v roce 2006 nazvali „svět svobody pod zákonem“. Rámcovali to jako řešení nedostatků a slabých stránek mezinárodního práva a navrhli, že když mezinárodní instituce nepřinesly výsledky, jaké preferuje „svět svobody“, existuje „alternativní fórum pro liberální demokracie, které by povolilo kolektivní akci“.

V praxi byl tímto fórem často Bílý dům.

Během libyjského povstání v roce 2011 Spojené státy a jejich spojenci využili povolení Rady bezpečnosti pro bezletovou zónu, aby pomohli svrhnout Muammara Kaddáfího – jehož režim zabil mnohem méně protivníků, než zabil Izrael v Gaze od 7. října.

Američtí vojáci nyní operují ve východní Sýrii více než osm let, dost dlouho na to, aby všichni zapomněli, že jejich přítomnost nemá oporu v mezinárodním právu.

Tato hvězdička americké výjimečnosti se objevila po každém americkém vetu rezolucí o příměří v OSN. Vzhledem k obrovským počtům obětí v Gaze a hrozícímu hladomoru se lidem nelze divit, že se zamýšlejí nad tím, jaký má smysl mezinárodní řád Spojených států založený na pravidlech.

Mezinárodní právo je jednoznačně proti tomu, co Izrael v Gaze dělá. Dva měsíce před rezolucí č. 2728 rozhodl Mezinárodní soudní dvůr, že pokračující izraelskou kampaň lze považovat za genocidní, a nařídil Izraeli, aby přijal opatření k zabránění rozvinutí genocidy.

V očekávání přijetí rezoluce 2728 schválil kanadský parlament návrh, byť porézní, na zastavení nových transferů zbraní do Izraele. A v den, kdy Rada bezpečnosti schválila rezoluci, zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná území Francesca Albaneseová doporučila, aby členské státy „okamžitě“ uvalily embargo na dodávky zbraní do Izraele, protože Izrael „zdá se, že nedodržel závazná opatření nařízená mezinárodním soudem”.

Ale po přijetí rezoluce 2728 mluvčí národní bezpečnosti Bílého domu John Kirby objasnil, že americký prodej zbraní a transfery do Izraele nebudou ovlivněny. K údivu některých demokratů v Senátu ministerstvo zahraničí tvrdilo, že Izrael neporušuje politiku Bidenovy administrativy, podle níž příjemci amerických zbraní dodržují mezinárodní právo.

Minulý týden Bílý dům zopakoval, že nezaznamenal „žádné incidenty, kdy by Izraelci porušili mezinárodní humanitární právo“ poté, co Izraelské obranné síly opakovaně bombardovaly konvoj humanitárních pracovníků z World Central Kitchen, kteří informovali Izraelce o svém pohybu, přičemž zabily sedm lidí.

Realita je taková, že Washington nyní vyzbrojuje bojovníka, kterému Rada bezpečnosti OSN nařídila zastavit boj, což je nepohodlná pozice, která pomáhá vysvětlit, proč Spojené státy trvají na tom, že rezoluce 2728 není závazná.

A tato realita neunikla pozornosti zbytku světa. Vraždění v Gaze odradilo některé zahraniční úředníky a skupiny, aby naslouchali americkým úředníkům v jiných otázkách. Annelle Sheline, důstojnice ministerstva zahraničí pro lidská práva, která nedávno rezignovala kvůli Gaze, řekla listu The Washington Post, že některé skupiny aktivistů v severní Africe se s ní a jejími kolegy prostě přestaly scházet. “Snaha obhajovat lidská práva je prostě nemožná, zatímco Spojené státy pomáhají Izraeli”, řekla.

Je to dynamika, která děsivě připomíná to, co se stalo mimo Evropu, když se američtí diplomaté před dvěma lety rozprchli po celém světě, aby získali podporu pro Ukrajinu. Setkali se ale s „velmi jasnou negativní reakcí na americký sklon utvářet globální řád a nutit země, aby se postavily na jednu stranu“, jak loni v projevu poznamenala Fiona Hillová, členka Brookings Institution.

Pokud byly tehdy Spojené státy frustrované touto negativní reakcí, představte si reakci po Gaze, která čeká Washington, až bude příště hledat globální podporu pro nepřátelský cíl. Schválení rezoluce 2728 a její následný bojkot si lze velmi dobře pamatovat jako inflexní bod v úpadku mezinárodního řádu založeného na pravidlech – což znamená světa, který se Spojené státy snaží vybudovat a udržet.

Rostoucí mocnosti budou rády citovat americký precedens, když budou prosazovat své vlastní výjimky z mezinárodního práva. Jak totiž děsivým způsobem ukazuje Gaza, svět s výjimkami z mezinárodního práva je světem, ve kterém nejvíce trpí ti nejméně mocní.

AUTOR: Spencer Ackerman

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ: www.theinteldrop.org

Príspevok S. Ackerman: Tak kde je nyní ten americký „řád založený na pravidlech“? je zobrazený ako prvý na .

Souhlas s izraelskými akcemi na Blízkém východě, které jsou jádrem politiky Washingtonu, se v mnoha ohledech stává hlavní příčinou nových tragédií. Zde nám stručně řečeno vrchní diplomatický koordinátor Ruska v BRICS – v roce ruského předsednictví této multipolární organizace – nepřímo vzkázal, že Rusko kryje Íránu záda. Je třeba poznamenat, že Írán se teprve v lednu stal plnohodnotným členem BRICS+.

Letecké poselství Íránu z tohoto víkendu to potvrdilo v praxi: jeho raketové naváděcí systémy využívaly čínský satelitní navigační systém Beidou i ruský systém GLONASS. Jedná se o rusko-čínské zpravodajské vedení zezadu a názorný příklad BRICS+ v pohybu.

Odvetné údery Íránu proti Izraeli nebyly vedeny osamoceně. Strategičtí partneři Rusko a Čína kryjí Teheránu záda a jejich role v západoasijském konfliktu bude jen růst, pokud USA neudrží Izrael na uzdě.

Něco málo přes 48 hodin před leteckým vzkazem Íránu Izraeli přes oblohu západní Asie potvrdil náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov do protokolu to, co dosud bylo přinejlepším tichým diplomatickým jednáním:

„Ruská strana je v kontaktu s íránskými partnery ohledně situace na Blízkém východě po izraelském útoku na íránský konzulát v Sýrii.“

Rjabkov dodal: „Jsme v neustálém kontaktu [s Íránem]. V blízké budoucnosti se očekávají nové hluboké rozhovory o celé řadě otázek týkajících se Blízkého východu i v rámci BRICS.“

Poté nastínil Velký obraz:

Souhlas s izraelskými akcemi na Blízkém východě, které jsou jádrem politiky Washingtonu, se v mnoha ohledech stává hlavní příčinou nových tragédií.

Zde nám stručně řečeno vrchní diplomatický koordinátor Ruska v BRICS – v roce ruského předsednictví této multipolární organizace – nepřímo vzkázal, že Rusko kryje Íránu záda. Je třeba poznamenat, že Írán se teprve v lednu stal plnohodnotným členem BRICS+.

Letecké poselství Íránu z tohoto víkendu to potvrdilo v praxi: jeho raketové naváděcí systémy využívaly čínský satelitní navigační systém Beidou i ruský systém GLONASS.

Jedná se o rusko-čínské zpravodajské vedení zezadu a názorný příklad BRICS+ v pohybu.

Rjabkovovo „zůstáváme ve stálém kontaktu“ plus informace o satelitní navigaci potvrzují hluboce provázanou spolupráci mezi rusko-čínským strategickým partnerstvím a jejich vzájemným strategickým partnerem Íránem. Na základě rozsáhlých zkušeností z Ukrajiny Moskva věděla, že biblická psychopatická genocidní entita bude pokračovat v eskalaci, pokud Írán bude pouze pokračovat ve „strategické trpělivosti“.

Přeměna „strategické trpělivosti“ v novou strategickou rovnováhu musela nějakou dobu trvat – včetně výměn na vysoké úrovni s ruskou stranou. Koneckonců stále existovalo riziko, že izraelský útok na íránský konzulát/rezidenci velvyslance v Damašku by se mohl ukázat jako remix zabití arcivévody Františka Ferdinanda v roce 2024.

A nezapomeňte na Hormuzský průliv

Teheránu se přece jen podařilo zvrátit masivní západní psychologické operace, jejichž cílem bylo dotlačit jej ke strategickému přešlapu.

Írán začal s mistrovským tahem na špatné nasměrování. Ve chvíli, kdy se americko-izraelské porno strachu, podporované pochybnými západními „informacemi“, rozjelo na plné obrátky, provedl Sbor islámských revolučních gard (IRGC) rychlý úkrok stranou a poblíž Hormuzského průlivu se zmocnil kontejnerové lodi patřící Izraeli.

Byl to nesmírně elegantní manévr – připomněl Západu, že Teherán má Hormuzský průliv v rukou, což je pro celý západní ekonomický domeček z karet nesrovnatelně nebezpečnější než jakýkoli omezený úder na jejich „letadlovou loď“ v západní Asii. K tomu ale stejně došlo.

A opět s jistou dávkou elegance. Na rozdíl od oné „morální“ armády specializované na zabíjení žen, dětí a starců a bombardování nemocnic, mešit, škol, univerzit a humanitárních konvojů se íránský útok zaměřil na klíčové izraelské vojenské objekty, jako jsou letecké základny Nevatim a Ramon v Negevu a zpravodajské centrum na okupovaných Golanských výšinách – tedy tři centra, která Tel Aviv využil při úderu na íránský konzulát v Damašku.

Jednalo se o vysoce choreografické představení. Četné signály včasného varování darovaly Tel Avivu dostatek času, aby využil amerických informací a evakuoval stíhačky a personál, což bylo náležitě následováno množstvím amerických vojenských radarů koordinujících obrannou strategii.

Byla to americká palebná síla, která rozbila většinu z toho, co mohlo být rojem 185 bezpilotních letounů Shahed-136 – s použitím všeho od lodní protivzdušné obrany až po stíhačky. Zbytek sestřelila nad Jordánskem armáda Malého krále – arabská ulice mu jeho zradu nikdy nezapomene – a poté desítky izraelských stíhaček.

Obrana Izraele byla de facto nasycena kombinací sebevražedných dronů a balistických raket. Pokud jde o balistické rakety, několik jich proniklo hustým bludištěm izraelské protivzdušné obrany, přičemž Izrael oficiálně uvádí devět úspěšných zásahů – zajímavé je, že všechny zasáhly super relevantní vojenské cíle.

Celá show měla rozpočet megahitu. Izrael – a to ani nepočítáme cenu amerických, britských a izraelských stíhaček – jen vícevrstvý záchytný systém vyšel podle izraelského představitele nejméně na 1,35 miliardy dolarů. Íránské vojenské zdroje vyčíslují náklady na jejich drony a raketové salvy na pouhých 35 milionů dolarů – 2,5 procenta výdajů Tel Avivu – vyrobených plně domácí technologií.

Nová západoasijská šachovnice

Íránu stačilo jen několik hodin, aby strategická trpělivost konečně metastázovala ve vážné odstrašení, čímž vyslal svým protivníkům mimořádně silný a mnohovrstevnatý signál a mistrně změnil hru na celé západoasijské šachovnici.

Kdyby se bibličtí psychopati pustili do skutečné horké války proti Íránu, Tel Aviv nemá šanci zachytit stovky íránských raket – ty nejmodernější jsou ze současné show vyloučeny – bez mechanismu včasného varování rozloženého do několika dnů. Bez zbraňového deštníku Pentagonu a finančních prostředků je izraelská obrana neudržitelná.

Bude fascinující sledovat, jaká ponaučení si z této hojnosti světel na západoasijské obloze odnese Moskva, jejíž šibalské oči sledují zběsilou izraelskou, politickou a vojenskou scénu, zatímco na pomalu se vařící – a nyní křičící – žábě stále přituhuje.

Co se týče USA, západoasijská válka – kterou si samy nenapsaly – nevyhovuje jejich bezprostředním zájmům, jak potvrdila e-mailem jedna staronová stálice Deep State:

To by mohlo vést k trvalému konci oblasti jako regionu produkujícího ropu a k astronomickému zvýšení ceny ropy na úroveň, která by zhroutila světovou finanční strukturu. Lze si představit, že podobně by se mohl zhroutit i bankovní systém Spojených států, pokud by cena ropy stoupla na 900 dolarů za barel, pokud by došlo k odříznutí nebo zničení blízkovýchodní ropy.

Není divu, že Bidenovo komando několik dní před íránskou reakcí horečně prosilo Peking, Rijád a Ankaru, aby Teherán mimo jiné zadržely. Íránci by možná i souhlasili – kdyby Rada bezpečnosti OSN zavedla trvalé příměří v Gaze, aby uklidnila regionální bouři. Washington byl němý.

Otázkou nyní je, zda zůstane němý. Mohammad Bagheri, náčelník generálního štábu íránských ozbrojených sil, přešel přímo k věci:

„Prostřednictvím švýcarského velvyslanectví jsme Americe předali vzkaz, že americké základny se stanou vojenským cílem, pokud budou v budoucnu použity při agresivních akcích sionistického režimu. Budeme to považovat za agresi a budeme podle toho jednat.“

Dilema USA potvrzuje i bývalý analytik Pentagonu Michael Maloof:

Máme asi 35 základen, které obklopují Írán, a tím se stávají zranitelnými. Měly sloužit jako odstrašující prostředek. Je zřejmé, že odstrašení zde již nepřipadá v úvahu. Nyní se stávají americkou „Achillovou patou“ kvůli své zranitelnosti vůči útoku.

Je otázkou, jak se americko-izraelská kombinace přizpůsobí nové íránské realitě odstrašení. To, co pro tuto historickou chvíli zůstává, je pregnantní letecká show muslimského Íránu, který sám vypustí stovky bezpilotních letounů a raket na Izrael, což je výkon, který je oslavován po celých zemích islámu. A zvláště pak zbídačenou arabskou ulicí, podmaněnou zchátralými monarchiemi, které s Izraelem nadále obchodují přes mrtvoly Palestinců v Gaze.

Autor: Pepe Escobar – brazílsky novinár a geopolitický analytik. Pre Asia Times Online píše pravidelný stĺpček „The Roving Eye“, v ktorom pravidelne diskutuje o nadnárodnom „súperení o dominanciu na Blízkom východe a v Strednej Ázii“. Rovnako píše aj pre portál The Cradle. Escobar sa od konca 90. rokov zameriava na strednú Áziu, Rusko, Blízky východ a Irán. Je autorom množstva kníh; jeho poslednou je Raging Twenties.

Zdroj: thecradle.co
Preklad: zvedavec.news

Príspevok Pepe Escobar: Jak se íránská „strategická trpělivost“ změnila na vážné odstrašování je zobrazený ako prvý na .

„Co snídáte?“ Právě tuto otázku si položili v uplynulých dnech poslanci Evropského parlamentu (EP) a rozhodli se posvítit si na některé ze snídaňových potravin. Snídaně totiž dle EU obsahují častokrát příliš mnoho cukru.

EU zařídí nápravu prostřednictvím revize již existujících unijních „snídaňových pravidel“. Europoslanci chtějí docílit „zdravějšího a kvalitnějšího výběru“ pro Evropany. Překvapen může být kvůli nim v příštích letech například ten, kdo si koupí marmeládu. Bude moci obsahovat i to, co bylo dosud zakázané.

Evropský parlament se na snídaně Evropanů zaměřil, jelikož se chce dle svých slov postarat o to, aby evropští občané ráno snídali méně cukru a měli „zdravější a kvalitnější“ možnost volby snídaňových pokrmů.

Revizi stávajících pravidel týkajících se složení, označování a výroby medu, ovocných šťáv, džemů, marmelád a mléka, europoslanci schválili v minulém týdnu a slibují si od ní změny zajišťující přísnější pravidla pro označování medu, zvýšení obsahu ovoce v džemu, menší obsah cukru v ovocných šťávách či zavádějící možnost vyrábět dehydrované bezlaktózové mléko.

Aby Evropané „jedli zdravě“, rozhodl se Evropský parlament posvítit u ovocných šťáv na to, jak jsou značené, jelikož si dle něj „mnoho Evropanů neuvědomuje“, jaký je rozdíl mezi nimi a ovocnými nektary. A tomu chce nyní EU udělat přítrž.

Pravidla EU totiž uvádějí, že ovocné nektary mohou obsahovat přidaný cukr a aby si je lidé u snídaní nepletli se šťávami, dojde z rozhodnutí EP ke změně, kdy budou výrobci ovocných šťáv na svých etiketách moci uvádět, že obsahují „pouze přirozeně se vyskytující cukry“ a jako „ovocná šťáva se sníženým obsahem cukru“ půjde označit produkty, z nichž bude odstraněno alespoň 30 % přirozeně se vyskytujících cukrů.

Nejsilnější evropská zemědělská zájmová skupina COPA-COGECA se v postoji u šťáv již v návrhu vyjádřila s tím, že nesouhlasí s vytvořením nové kategorie s označením „ovocná šťáva se sníženým obsahem cukru“, neboť to dle ní povede k tomu, že přírodní ovocné šťávy budou dále „démonizovány“ jako méně zdravé kvůli přirozeně se vyskytujícím cukrům.

V marmeládě již nebude muset být to co dnes

Co nejvíce pocítí spotřebitelé, pak bude zřejmě přejmenování výrobků a změněný obsah u marmelád a džemů. Pozor by si měli dát zejména lidé, kteří rádi snídají marmeládu a mají rádi její jemně natrpklou či kyselejší chuť po citrusech. Tato typická chuť je dána již 20 let starou směrnicí EU, která nařizovala, že pod názvem marmeláda se smí na pultech obchodů objevit pouze výrobky vyrobené alespoň z jedné pětiny z citrusových plodů.

Stalo se tak tehdy, i přestože v některých zemích se marmeládou rozumí dosti odlišné složení zahrnující kupříkladu meruňky či jahody a i v Česku se tak muselo mnoho výrobků přejmenovávat na „ovocnou směs“ či „ovocnou pomazánku“.

A právě směrem k nim nyní přichází změna. Nově totiž termín marmeláda již opět nebude platit pouze pro citrusové džemy, ale s novými pravidly EU jej bude možné používat pro jakékoli ovocné džemy v souladu s místními tradicemi.

Změní se i samotné džemy. Ty totiž budou muset mít minimálně 450 gramů obsahu ovoce na kilogram (dříve to bylo 350 gramů), zatímco vysoce kvalitní „extra džemy“ budou muset mít 500 gramů obsahu ovoce na kilogram (dříve to bylo 450 gramů) a EP si od toho slibuje, že v nich bude díky tomu méně cukru.

Kvalitnější složení jistě většina spotřebitelů uvítá, otázkou však zůstává, nakolik se větší množství ovocné složky propíše do cen, za něž džemy výrobci prodávají.

Med bude pod dohledem

V rámci revize „snídaňových pravidel“ EU chystá zavést také mnohem důkladnější dohled nad medem. Podle nových pravidel už nebude stačit pouze uvést, zda med pochází z EU, nebo ne, nýbrž bude povinné uvádět země původu s procentem, uvádějícím, kolik medu z které z nich v daném balení pochází.

Kvůli obavě z přidávání cukru do medu chce EU také zlepšit kontroly a zavede systém sledovatelnosti, který by měl umožnit dohledat med až ke konkrétnímu včelaři nebo dovozci.

V současnosti již platné směrnice o snídaních upravují popis, definici, vlastnosti a označování různých potravinářských výrobků: kakaových a čokoládových výrobků, cukrů, medu, ovocných šťáv, dehydratovaného mléka, kávy, čekankových extraktů, ovocných džemů, želé, marmelád a slazeného kaštanového pyré a změny čtyř ze sedmi směrnic o snídaních po nynějším schválení Evropským parlamentem a odsouhlasení radou budou muset země EU uplatňovat do dvou let.

ZDROJ: X-Twitter / europarl.europa.eu / PL

Príspevok Snídáte špatné věci. Europarlament vám řekne, co smíte snídat je zobrazený ako prvý na .

Na Karlovarsku na nedostatek pediatrů vyrazili s cepy a sudlicemi. Prostě si založili očkovací centrum pro děti, které nemají pediatra. „Jedinečný projekt očkovacího centra zajistí očkování dětem, které nemají svého pediatra,“ jásal v titulku tiskové zprávy Karlovarský kraj. A hanba ho nefackovala.

České zdravotnictví po třiceti letech svobody a prosperity. Pediatři nejsou. Naše řešení? Jen pokrčíme rameny.

Mám rád českou zemi, voda tu hučí po lučinách, bory už pravda po skalinách moc nešumí, sežral nám je kůrovec následovaný harvestorem, a i ty sady pošly na úbytě, protože nám je vyjedla konkurence z Polska, takže jara květ se skví, proti tomu nic, ale v sadech už aby ho člověk hledal za pomoci soukromé detektivní kanceláře. Zemský ráj se nám vlastně odstěhoval někam za humna a ne a ne ho najít a zahnat zpátky do ohrádky České republiky. Ale přesto tu stále máme aspoň tu vodu hučící po skalinách. A to se počítá (no dobře, platíme ji Veolii, naše vlastně není, ale hučí pro nás pořád dobře, to nemohu říct).

V zemském ráji a právě v té vodě hučící jde najít spoustu pijavic. My tu v lučinách máme jednu hučící vodu. Liščí potok se jmenuje. Vine se mezi vesnicemi a lučinami, jako kdyby z hymny opisoval a na patologii ho šetrně vyňali z jinak odumírajícího, smrtným rozkladem nabobtnalého břicha České republiky. Nabere u nás vodu a šup s ní do Německa. No a je plný pijavic. Četl jsem, že jsou dobré v lékařském odvětví. Staletí se používaly na všemožné problémy od horečky přes záněty nebo při častých mdlobách. My na okraji republiky, v pohraničí, takové moderní metody lékařské vědy 16. století rádi znovu objevíme. Stejně jako ti z Karlovarska.

Po nadšených slovech opěvujících založení centra karlovarský hejtman Petr Kulhánek promluvil o číslech u pediatrů neregistrovaných dětí. „Podle odhadů nemá v kraji zhruba 13 procent dětí svého praktického lékaře. Nejedná se však o přesné číslo, pojišťovny, které jsou odpovědné za zajištění zdravotních služeb, totiž tyto informace krajům neposkytují.“ Tak už 13 procent a více. To je pěkné číslo. Kdy dorazí taková novota i k nám do Ústeckého kraje? I tady nám pediatři spolu se stomatology stárnou a odcházejí buďto na odpočinek penzijní, nebo ten věčný. I tady se bude očkovat bez znalosti zdravotního stavu dítěte, anamnézy jeho rodiny, bez znalosti jeho zdravotní karty a možných negativních účinků?

Popíšu střet s českým zdravotnictvím na vlastní kůži. Nedostatek zubařů je v našem kraji stále obludný. Při potřebě jeho služeb zjistíte, že není. Nejdřív se udivíte, pak nevěřícně obvoláváte stávající ordinace a ptáte se, zda vás vezmou. Pak už se neptáte, ale žadoníte, snažíte se jim zaplakat do telefonu. Nic, nevezmou vás. Mají beznadějně plno. A tak se obrátíte na pojišťovnu, která má, jak správně řekl hejtman Kulhánek, na starost dostupnost zdravotních služeb. Tam už nežadoníte, ale po chvilce chladně zdvořilého tónu začnete vyhrožovat a lát operátorům do té nejhorší svoloči v republice. Opět, ničeho se nedovoláte. Je to marné, je to marné. Pak zkrátka rezignujete.

Karlovarský kraj rezignoval velmi kuriózně. Založil své „samoobslužné“ očkovací centrum, kde dítě nebude mít svou kartu, očkující osoba (bůhví, kdo to bude) nebude o dítěti vědět nic. Prostě jen nabodnout a vykopnout. Stížnosti se pak řeší na lampárně.

Jen by stát mohl lidu obecnému a obecně prospěšnému povolit trochu ruce. Nedávat na bylinné přípravky embargo toho, že se na ně nesmí napsat, co léčí, protože neléčí, jak tvrdí oficiální stanovisko. Aby si zanícený občan bez dostupné lékařské péče mohl také sám pomoci, nezanítit se přes míru. Když jsem byl ve fázi před rezignací na jakoukoliv snahu domoci se zubaře, objednal jsem si z e-shopu plombu a taková ta kovová udělátka na upevňování plomby. S jakou mě hnali. Prý když nemám zubařské oprávnění, nesmím si ani sám plombu nakoupit. Pomoc svépomocí zapovězena, ale stomatolog nedoručen.

Za chvíli bude „samoobslužné“ zdravotnictví všude krom Prahy a Brna. Karlovarský kraj jen vypustil první vlaštovku. Třicet let po revoluci a jak krásně se nám to tu rozpadá. Chlapci a děvčata u kormidel by si za to měli rozdat nějaké medaile a napsat si do legislativy tučnější výsluhy. Za takovou péči, s jakou obyvatele našeho zemského ráje z výprodeje té základní péče zbavili.

Aneb jak se zpívá v Cimrmanovi proti trudomyslnosti:

„Tam, kde hy-, tam, kde hy-, kde hynuli vlci,

tam, kde hy-, tam, kde hy-, kde hynuli vlci,

tam, kde hy-, tam, kde hy-, kde hynuli sobi,

Čech se přizpůsobil, Čech se přizpůsobil.“

AUTOR: Štěpán Cháb

ZDROJ

Príspevok Je dobře, že naše zdravotnictví jde do kopru, aspoň se vrátíme k bylinkářství a zdánlivě vymýceným nemocem. Komentář Štěpána Chába je zobrazený ako prvý na .

Při útoku Íránu na Izrael pomáhala řada arabských států Izraeli. Odvěká rivalita mezi dvěma větvemi islámu ovlivňuje politiku i dnes. Její kořeny sahají do sedmého století a jsou příběhem nelítostného boje o moc.

Když o víkendu zaútočil Írán drony a raketami na Izrael, pomáhala Izraeli při obraně řada arabských států. Podle Wall Street Journal poskytla Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty informace o plánovaném útoku a Jordánsko se aktivně podílelo na sestřelování dronů mířících na Izrael.

Kompletní role Saúdské Arábie při víkendovém útoku zůstává nejasná, ale představitel saúdské vlády při rozhovoru pro izraelské rádio nepopřel, že se jeho země podílela na sestřelování íránských raket. V rozhovoru uvedl, že Írán vyprovokoval válku v Gaze, aby zastavil pokrok v jednáních mezi Saúdskou Arábií a Izraelem.

Klíčový faktor politiky

Víkendové události dokumentují, jak komplikované vztahy panují na Blízkém východě a že historický spor mezi sunnity a šíity je klíčovým faktorem politiky v islámských zemích.

Naprostá většina muslimů, téměř 90 %, se hlásí k sunnitské větvi islámu. Šíité žijí v oblasti takzvaného šíitského půlměsíce, jehož nejdůležitější součástí je Írán, kde šíité zcela dominují. Sunnitská Saúdská Arábie je jeho největším politickým rivalem v oblasti.

Odvěká rivalita

Spor mezi sunnity a šíity vypukl v raných fázích islámu, ihned po smrti proroka Mohameda. Šíité zastávají názor, že následníkem proroka může být pouze jeho pokrevní příbuzný. Sunnité, jejichž názor po Mohamedově smrti převážil, se domnívají, že nástupcem může být kdokoli, koho si muslimská komunita vybere. Proto si do svého čela postavili po smrti Mohameda jeho spolubojovníka Abú Bakra, který s prorokem neměl žádné pokrevní pouto. Bratranec proroka Mohameda, Alí ibn Alí Tálib, zkráceně bratranec Alí, který si na nástupnictví činil nárok, se k moci nedostal. Následoval krvavý spor.

Mohamedovi nástupci

Za prvního chalífy Abú Bakra v první polovině 7. století n.l. dobyla islámská vojska celý Arabský poloostrov a zahájila expanzi do Perské říše na východě a Byzantské říše na severu. Po dvou letech Abú Bakr umírá a druhým chalífou se stává jím doporučený Umar, jenž také není příbuzným proroka Mohameda.

Po deseti letech v čele islámské říše umírá Umar násilnou smrtí. Jeho nástupcem je zvolen po dlouhých jednáních Uthmán. Mohamedův bratranec Alí uznává volbu Umara a jeho nástupce Uthmána, přestože nejsou na rozdíl do něj s prorokem pokrevně spřízněni. Situace se stává napjatou poté, co je Uthmán zavražděn rebelujícími muslimy, kteří nebyli podle historiků spokojeni s tím, že významné funkce dával Uthmán především svým známým.

První šíitský vůdce

Do čela muslimů se poprvé postavil pokrevní příbuzný proroka Mohameda, jeho bratranec Alí. Vypukla první muslimská občanská válka, ve které se proti sobě postavili stoupenci Alího a jeho odpůrci, kteří nebyli spokojeni s tím, že se Alí nedůsledně staví k vrahům předchozího chalífy Uthmána. Proti Alímu se postavila i nejmladší Mohamedova žena Áiša, kterou si prorok vzal v jejích devíti letech.

Bratranec Alí byl zavražděn po pěti letech vlády při ranní modlitbě ranou mečem do hlavy ve městě Kúfa na území dnešního Iráku. Místo vraždy je dodnes významným poutním místem.

Vůdcem muslimů se stává Alího syn Hasan. Hasan je též Mohamedův vnuk, neboť vzešel ze vztahu Alího s Mohamedovou dcerou Fátimou. Alí byl nejen Mohamedovým bratrancem, ale díky svazku s jeho dcerou se stal i jeho zetěm.

Protože je Alího syn Hasan vojensky slabý, uzavírá dohodu se svými odpůrci, podle které budou další vůdci islámské říše voleni během konzultací radou muslimů.

Jeho vláda trvala pouze několik měsíců. Ukončila ji jeho smrt buď v důsledku nemoci, nebo otrávením, za kterým stáli jeho muslimští odpůrci.

Velké finále

Období sporů mezi následovníky bratrance Alího, šíity, a jejich odpůrci se blíží ke svému krvavému finále. Po smrti Hasana uplatňuje nárok na pozici vůdce islámského světa druhý syn bratrance Alího a taktéž vnuk Mohamedův, Husajn.

Pozn. autora: Jára Cimrman by řekl, že muslimové také nebrali ohled na studenty, kteří se budou muset učit v hodinách dějepisu historické události. Nejenže jsou data významných bitev a vražd rané islámské historie obtížně zapamatovatelná, ale i jména synů bratrance Alího se mohou žákům plést.

Druhý Alího syn Husajn se svými nároky na post vůdce muslimů není sám. Roli chalífy chce převzít i syn významného muslimského vůdce, který bojoval v občanské válce proti bratranci Alímu. Jeho jméno je Jazíd.

Bitva u Karbalá

Nejvíce neuralgický bod v historii vztahů mezi sunnity a šíity se odehrál v roce 680 n.l., necelých padesát let po smrti proroka Mohameda. Šíité událost nazývají tragédie v Karbalá.

V bitvě u Karbalá zavraždila Jazídova vojska celou rodinu druhého Alího syna Husajna. Jazíd nebral ohled na dohodu, podle které měl být další chalífa vybrán volbou v islámské radě, a uchýlil se k politice síly. V bitvě nezemřel jen Husajn, ale i jeho dva synové a další vzdálení příbuzní proroka Mohameda.

Vražda Mohamedova vnuka šokovala muslimskou komunitu a prohloubila rozdělení muslimů na dvě nesmiřitelné větve: šíity a sunnity.

Mučednická smrt

Smrt Husajna je šíity vnímána jako oběť na oltář boje proti zkorumpovanému islámu a tyranským vládcům. Husajnova mešita, která se nachází na území dnešního Iráku, je pro šíity po svatyni v Mekce nejposvátnějším místem. Událost si šíité každoročně připomínají různými rituály, mezi které patří bušení do hrudi nebo předčítání starých textů.

Během války mezi Irákem a Íránem v sedmdesátých létech minulého století vstupovali do íránské armády dobrovolníci, kteří se hlásili k odkazu hrdinského boje Alího a jeho syna Husajna.

A například Šíité v Libanonu sdružení v organizaci Hizballáh, kterou podporuje íránská vláda, přirovnávají svůj boj proti Izraeli k boji Husajna proti svým zrádcům.

Překlad: D. Tolar

ZDROJ

Príspevok Krvavá historie sporu mezi sunnity a šíity je zobrazený ako prvý na .

Tichou vojnou proti ľudskému mozgu vrcholí na planéte boj o mysle ľudí. Patricia Harrityová komentuje výsledky výskumu nemeckého molekulárneho genetika Dr. Michaela Nehlsa, který odhaľuje mechanismus indoktrinácie ľudských mozgov.

Molekulárny genetik Dr. Michael Nehls odhalil doteraz neidentifikovaný neurobiologický mechanizmus indoktrinácie, ktorý výrazne mení osobnosť.

V rozhovore so známym americkým novinárom Tuckerom Carlsonom hovoril o svojich alarmujúcich zisteniach bezprecedentného útoku na duševnú slobodu, ku ktorému došlo počas pandémie covidu. Tvrdí, že v súčasnosti už prebieha „tichá vojna“ proti ľudskému mozgu.

Podľa Dr. Nehlsa to bola „radikálna, plánovaná transformácia miliárd životov“ a bola nevyhnutnou podmienkou Veľkého resetu, ktorý si do roku 2030 predstavovalo zaviesť Svetové ekonomické fórum (WEF), mnohí politickí lídri a ďalší technokrati.

Dr. Nehls tvrdí, že pred akceptáciou ich zotročenia, ktoré úplne zruší naše súkromie a majetok a privedie nás k dystopickej existencii, musel nastať veľký mentálny reset.

Čo objavil Dr. Nehls

Doktor Nehls je váženým autorom knihy The Indoctrinated Brain (Indoktrinovaný mozog), ktorá popisuje tento do značnej miery neznámy neurobiologický mechanizmus. Ten bol zneužitý spôsobom, ktorý je pre tento neľudský indoktrinačný proces rovnako perfídny ako geniálny.

Dr. Nehls na svojej stránke na Substacku píše:

„Ohromujúce množstvo dôkazov naznačuje, že boj proti neustálym pandémiám (podľa WEF Risk Report 2023 bol Covid-19 iba začiatok), nekontrolovateľná zmena klímy a národné hranice sú všetko aspekty jednej, skrytej vojny proti ľudskému mozgu.“

Skutočným bojiskom je naša autobiografická pamäť, a tým aj mentálny imunitný systém našej spoločnosti.

Prudký pokles duševného zdravia vo všetkých vekových skupinách nie je len vedľajším produktom chybnej stratégie boja proti Covidu-19, ale logickým výsledkom kradmého a sofistikovaného procesu neuropatologickej indoktrinácie.

Tento proces má za cieľ „Veľký mentálny reset“, ktorý ľudstvo prinúti „ochotne“ prijať nový totalitný systém od samého začiatku, napriek jeho zásadnej nezlučiteľnosti s ľudskou prirodzenosťou.“

Dobývanie ľudskej mysle

Počas nedávneho rozhovoru sa Tucker Carlson spýtal Dr. Nehlsa: „Prečo, keď sa ukázalo, že mRNA vakcíny nezastavujú prenos infekcie, vlády pokračovali v ich pretláčaní populácii?“

Dr. Nehls odpovedal, že tu nešlo o zdravie ľudí ani o zarábanie peňazí.

„Išlo o dobytie ľudskej mysle. A je to ešte horšie ako podkopávanie schopnosti myslieť. Takže, ak vypnete produkciu nových nervových buniek a prinútite hipokampus, aby si zapamätal všetky nové prezentované príbehy vzbudzujúce strach, potom tieto príbehy naozaj vstúpia do mozgu. Ľudia si ich zapamätajú v hipokampe, ale za určitú cenu: prepíšu už existujúce spomienky.“

„Takže, čo sa stane, je“ pokračoval Nehls, „že novými naratívmi o strachu, technokratickými naratívmi, prepíšete svoje už existujúce spomienky, svoju individualitu alebo osobnosť a to všetko zmeníte.“

„Ak by to bolo úmyselné, bola by to tá najdiabolskejšia vec, aká sa kedy urobila,“ odpovedal Carlson.

„Určite,“ súhlasil Nehls.

(Poznámka: Zdá sa, že vzhľadom na to, že Carlson aj Nehls uverili existencii covidu ako takého, tak aj oni sa do istej miery stali obeťami tejto najdiabolskejšej veci, aká sa kedy stala.)

Zdroj: protiproud.info / InfoVojna

Príspevok Veľký mentálny reset alebo špinavý plán WEF na cestu do otroctva cez covidovú, klimatickú a migračnú agendu. je zobrazený ako prvý na .

Niekedy sa zjednodušene označujú za boľševikov bývalí príslušníci KSČ-KSS. Historik, expolitik a publicista Anton Hrnko si však myslí, že takéto chápanie boľševizmu nemá nič spoločné s pravdou, píše na sociálnej sieti.

Boľševizmus podľa neho neoznačuje príslušnosť k nejakej skupine, k strane alebo hnutiu, ale je predovšetkým spôsob videnia sveta, spôsob nazerania na ľudí a udalosti okolo seba a ich subjektívne hodnotenia.

„Boľševik je človek, ktorý je hlboko presvedčený, že pravda a spravodlivosť je na jeho strane, že všetky ostatné názory na svet sú nesprávne a nespravodlivé, a preto je ich možné v mene pravdy a spravodlivosti (samozrejme v záujme vysnívanej šťastnej budúcnosti ľudstva) potlačiť a eliminovať akýmikoľvek prostriedkami.„

Keď sa človek pozerá na formy prejavovania sa názorov príslušníkov progresívneho spektra, tak nemôže nekonštatovať, že boľševizmus v tej najčistejšej podobe v ich radoch priam prekvitá.

„Vezmime si len takú otázku účasti hokejistov z KHL v národnom tíme Slovenskej republiky. Neberiem nikomu názor na túto otázku, ale mal by ho formulovať v súlade s princípmi demokracie a rešpektovania názorov druhých. Keď som počul vyjadrenie poslancov za PS a KDH z Európskeho parlamentu v tejto otázke, tak som si myslel, že ma ovial závan politického myslenia zo začiatku 50. rokov minulého storočia“, komentoval politický aktivizmus.

Čistý boľševizmus

Čistý boľševizmus!, zdôraznil Hrnko. Poukázal na fakt, že progresívci a kádeháci nepovedali, že si myslia, žeby hokejisti z KHL nemali byť pozvaní. „Nie oni rovno po boľševicky žiadali zväz, aby im účasť zakázal. Lebo oni sú držiteľmi pravdy, takže ako správni boľševici majú právo zakazovať a prikazovať. Ináč beda…“

Rovnako za boľševické pokladá aj rozhodnutia, za ktoré by sa ani tvorca moderného boľševizmu Vladimír Iljič nemusel hanbiť, rôznych firiem, ktoré zrušili sponzorstvo tým, ktorí verejne podporili kandidáta víťaznej strany.

Čo si to dovoľujú!, rozhorčil sa.

„Akým právom sa tieto firmy stavajú do pozície arbitra, koho môže a koho nemôže slobodný občan v demokratickom štáte politicky preferovať? Sú tu len hostia, žijú z mozoľov tohto národa, čo ich je do toho, koho majú voliť občania SR. Ale boľševizmus už prenikol aj do týchto štruktúr, takže by bola vhodná nejaká deboľševizácia.„

Korčok „na Lenina“ nezvládol prehru

Rovnako s údivom sleduje správanie, dnes už možno povedať kovaného boľševika I. Korčoka. Jeho leninské nezvládnutie prehry bolo podľa Hrnka priam príznačné. Našťastie nemal okolo seba odhodlaných stúpencov ako Vladimír Iľjič, ktorý jednoducho slobodne zvolený parlament (Dumu) nechal rozohnať ozbrojenými “proletármi”.

Jeho (red. pozn. – Korčoka) výkrik, že P. Pellegrini používa rétoriku Hlinkových gárd, však nie je ani výrazom zúfalstva, je to jednoducho čistá boľševická podpásovka.

Nieže by som chcel nejako obhajovať HG, píše Hrnko, ale od človeka, ktorý verejne podporuje banderovský režim na Ukrajine (jeho “hrdinovia” majú na svedomí na státisíce židov, Rusov, Ukrajincov i Poliakov), je takáto rétorika vyslovene nevkusná.

Za záver statusu Anton Hrnko ako Cato v rímskom senáte dodal niečo, čo s predmetom článku nesúvisí. Predpokladá, že poslanci NR SR za vládnu koalíciu majú radi Slovensko, a „nezhovädia ho natoľko, žeby za predsedu parlamentu vyzdvihli človeka, ktorý už raz v tejto funkcii hanebne zlyhal“.

skspravy.sk

Príspevok Hrnko: Boľševizmus prekvitá v priamom prenose u progresívcov. Vhodná je už „deboľševizácia“ spoločnosti je zobrazený ako prvý na .

Predseda americkej Snemovne reprezentantov Mike Johnson je samozrejme veľmi prefíkaný človek. A naozaj chce sedieť na svojom mieste, pričom dobre vie, že ho môže stratiť rýchlosťou blesku, ako jeho predchodca.

Mike Johnson nie je proti pomoci Ukrajine. Skôr je za: čo opakovane priznal. Mike sa ale ocitol vo veľmi nepríjemnej situácii, keď chce vyhovieť úplne každému, zostať čistý a biely a nestratiť svoj post.

Na jednej strane je tu tlak škodlivých Trumpovcov, ktorí kategoricky nechcú Ukrajine pomôcť, no zároveň sú pripravení dať Izraelu všetko, čo majú. Na druhej strane sú demokrati, pre ktorých je Ukrajina vlastným biznis-projektom, no voči Izraelu majú nejednoznačný postoj, najmä medzi ľavicovým krídlom strany. Jediným styčným bodom medzi republikánmi a demokratmi je Taiwan. Pretože snívajú o poškodení Číny približne rovnakým spôsobom. Okrem toho sú tu aj otázky bezpečnosti hraníc a imigrácie, na ktoré majú republikáni a demokrati viac-menej opačné názory a financovanie vlastnej armády.

A teraz tomu všetkému mister Johnson čelí… v rámci jedného návrhu zákona. Ide o druh derivátu, keď sa ziskové akcie na burzách zmiešajú s nevyžiadanými a veľmi rizikovými a potom sa predávajú v jednom balíku. Výsledkom je, že nepotrebné akcie zabíjajú aj ziskové akcie.

Treba však Mikeovi uznať, že je muž so silnou vôľou, aby to dokázal. A prichádza s elegantným a jednoduchým nápadom: rozdeliť tento návrh zákona na samostatné časti, aby sa o všetkom hlasovalo oddelene. Ukrajina, Izrael, Taiwan, armáda – nech si každý dá, čo má najradšej. Je jasné, že Biely dom zúri, pretože všetko naliali do jedného vedra, aby si to mohli kúpiť celé na trhu, bez toho, aby sa jednotlivo pozerali na to, čo v ňom bolo.

A vo všeobecnosti, Mike Johnson zvysoka kašle na Ukrajinu, Izrael alebo Taiwan. Zaujíma ho len jedno: jeho pozícia predsedu. A tu, rovnako ako Pontský Pilát, si umýva ruky. Pretože teraz by sa v Kongrese mohol začať tvrdý boj o tieto návrhy zákonov, ktoré budú podané samostatne. Druh bufetu — vyberte si, čo máte najradšej. A už je jasné, kto si čo vyberie.

Ale popri tom všetkom sa tento príbeh môže natiahnuť ešte poriadne dlho. Pretože teraz sa o Ukrajine môže začať aktívne vyjednávanie, v ktorom sa výška pomoci neúprosne zníži, aby republikáni zahlasovali aspoň za niečo.

A Mike zostane celý v bielom a ničím sa nepreviní – presne ako ten Rafik. Aspoň si to myslí.

Hlas Mordora, 360tv/ news-front.su

Príspevok Mike Johnson kašle na Ukrajinu, Izrael aj Taiwan je zobrazený ako prvý na .

Na zdravotní rizika blízkosti 5G věží již nějakou dobu upozorňuje tým švédských vědců. Roky prováděné studie již prokázaly zdravotní problémy u lidí, v jejichž blízkosti byly umístěny vysílače 5G, nicméně upozornění vědců vyzněla naprázdno, mobilní lobby je očividně silnější.

Dr. Joseph Mercola nyní přináší další studie, které škodlivost 5G záření potvrzují.

Dr. Joseph Mercola napsal mnoho článků pojednávajících o důkazech biologického poškození způsobeného neionizujícím elektromagnetickým polem (EMF) a radiofrekvenčním zářením (RFR) z bezdrátových technologií.

Neustále zdůrazňoval, že bezdrátový průmysl je postaven na předpokladu, že jediným typem záření, které může způsobit poškození, je ionizující, jako je rentgenové záření.

To není pravda. Dr. Mercola nedávno analyzoval nové studie provedené v letech 2022 až 2024, které jsou v rozporu s pokyny Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením, a varují, že i neionizující se radiace je rizikem pro zdraví rostlin, zvířat a lidí, potenciálně způsobuje rakovinu, neurologická poškození, demenci a další.

Jedna nedávná studie zejména zjistila významné změny v profilech fekálního mikrobiomu a metabolomu u myší vystavených 5G RFR, což podle Dr. Mercoly naznačuje „širší důsledky pro zdraví.“

Viz jeho analýza níže.

Analýza Dr. Josepha Mercoly původně zveřejněná na jeho webových stránkách zde.

Pod videem již následuje přepis článku p. Mercoly:

Výše uvedené video obsahuje rozhovor, který jsem udělal se Siim Landem v únoru 2020 pro jeho podcast Body Mind Empowerment, ve kterém probírám EMF – co to je, vaše největší zdroje expozice, jak ovlivňuje vaši biologii a jak minimalizovat vaši expozici.

Také přezkoumám, jak telekomunikační průmysl manipuluje s pravdou, abyste si nebyli vědomi potenciálních nebezpečí.

Zatímco bezdrátový průmysl je postaven na předpokladu, že jediným typem záření, které může způsobit poškození, je ionizující – například rentgenové záření – výzkumníci již dlouhou dobu varují, že i neionizující a nezahřívající záření může ohrozit vaše zdraví.

To se týká nejen zdraví lidí, ale také rostlin a zvířat.

Postupem času jsem se natolik přesvědčil o zhoubných účincích EMP, trvalo mi tři roky, než jsem napsal „EMF*D,“, které bylo publikováno v roce 2020. V něm jsem prozkoumal drtivé důkazy ukazující, že EMP jsou skryté zdravotní riziko, které prostě nelze. již ignorován.

Během pandemie jsme také byli svědky zavádění a instalace 5G po celé zemi, což exponenciálně zvýšilo expozice, protože záření je přidáno k již existující bezdrátové infrastruktuře.

Krátké video níže, zveřejněné společností Investigative Europe v lednu 2019, poskytuje rychlý přehled o tom, jak se 5G liší od předchozí bezdrátové technologie.

V té době byl proveden jen malý, pokud vůbec nějaký, výzkum konkrétně na 5G, ale mezi lety 2022 a 2024 bylo zveřejněno 10 nových studií, které vrhly více světla na tuto technologii páté generace.

Výzvy k moratoriu 5G ignorovány navzdory důkazům

První z nich, publikovaná v září 2022 v časopise Reviews on Environmental Health, ² poskytuje dobrý přehled o nebezpečích, která 5G představuje.

Autoři poukázali na to, že od září 2017 více než 400 vědců a lékařů společně podalo k Evropské unii šest výzev požadujících moratorium na technologii 5G. Všechny byly ignorovány.

Výzva ze září 2021 obsahovala „rozsáhlý průvodní dopis,“ ve kterém odborníci tvrdili, že spoléhání se EU na pokyny Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP) ohrožuje veřejné zdraví.

Dopis byl v rozporu s pokyny ICNIRP výzkumem evropských a mezinárodních expertních skupin, který podrobně popsal nesčetné množství nepříznivých biologických účinků RFR na člověka a životní prostředí. Podle autorů: ³

„Důkazy pro potvrzení tohoto postoje jsou čerpány ze studií ukazujících změny neurotransmiterů a receptorů, poškození buněk, proteinů, DNA, spermií, imunitního systému a lidského zdraví, včetně rakoviny.“

Výzva z roku 2021 dále varuje, že signály 5G pravděpodobně dále změní chování molekul kyslíku a vody na kvantové úrovni, rozvinou proteiny, poškodí kůži a poškodí hmyz, ptáky, žáby, rostliny a zvířata.

Agregace signálů vzbuzuje vážné obavy

V podtitulu „Skvělé plány, velké sliby, ale falešná tvrzení“ autoři dále zdůrazňují vlastní zjištění vlády:

„… potenciální zdravotní a bezpečnostní rizika spojená s RFR byla odhalena v nedávném přezkumu aktuálně dostupných vědeckých důkazů, který zadala EU, zpráva EPRS/STOA o vlivu 5G na zdraví pro rok 2021 od Evropské parlamentní výzkumné služby. ⁴

Závěry komplexního přehledu deklarovaly dostatečné důkazy pro rakovinu z RFR u zvířat, dostatečné důkazy pro nepříznivé účinky RFR na plodnost mužů, samců potkanů ​​a myší, a že RFR je pravděpodobně karcinogenní pro člověka.

Stručně řečeno, zpráva EPRS/STOA ukazuje, že RFR je zdraví škodlivé. Zpráva následně vyzývá k opatřením, která podpoří snížení vystavení RF-EMF (str. 153), jako je snížení limitu povoleného vystavení a přednostní používání kabelových připojení.

Podobně i hloubková analýza EU (výbor ITRE) z roku 2019, 5G Deployment: State of Play in Europe, USA and Asia ⁵ varovala, že po přidání k 2G, 3G, 4G, WiFi, WIMAX, DECT, radaru atd. 5G kumulativně povede k dramaticky většímu celkovému vyzařování.

A to nejen z použití mnohem vyšších frekvencí v 5G, ale také z potenciálu pro agregaci různých signálů, jejich dynamické povahy a komplexních rušivých efektů, které mohou mít za následek, zejména v husté městské zástavbě.

Tyto obavy jsou založeny na složitosti komunikačních signálů a jejich neznámých interakcích. Elektromagnetické signály přenášené umělými komunikačními zařízeními nejsou pravidelné vlny; spíše jde o komplexní kombinaci ultravysokofrekvenčních nosných vln a modulací, které kódují zprávy pomocí extrémně nízkých a ultranízkých frekvencí.

Kromě toho jsou signály pulzovány na ultranízkých frekvencích (zasílané v krátkých dávkách zapnutí a vypnutí). To znamená, že i když nosné vlny RFR mohou sedět ve vysokofrekvenčním rozsahu GHz, jejich modulace a frekvence pulzů jsou mnohem blíže frekvencím mozkových vln; např. 217 Hz pulsování signálu GSM telefonu.

Ukázalo se, že pulzní nebo modulované signály RFR jsou bioaktivnější než jednoduché kontinuální vlny stejné intenzity a trvání expozice. To je významným problémem ve vztahu k veřejnému zdraví a není omezeno pouze na vyšší frekvence 5G.

Kromě toho, jak zpráva poznamenala, účinky těchto nových signálů tvořených složitým paprskem mají nepředvídatelné vzorce šíření, které by mohly vést k nepřijatelným úrovním vystavení člověka elektromagnetickému záření (str. 6), ale musí být ještě spolehlivě zmapovány pro reálné situace mimo území laboratoře.“

5G může způsobit neurologické a psychiatrické problémy

Druhá studie, ⁶ publikovaná v listopadu 2022, zkoumala účinky 4,9 GHz (jedna z několika frekvencí 5G) RFR na emoční chování a prostorovou paměť u dospělých samců myší. Bylo zjištěno, že expozice vyvolává „chování podobné depresi“ způsobené neuronální pyroptózou v amygdale.

Pyroptóza je forma programované buněčné smrti odlišná od jiných forem apoptózy, charakterizovaná svou zánětlivou reakcí. Zahrnuje otok a prasknutí buňky, což vede k uvolnění prozánětlivých cytokinů a intracelulárního obsahu, který může vyvolat imunitní odpověď v okolní tkáni.

Tento proces je řízen proteiny gasderminu, které tvoří póry v buněčné membráně, a je často zahájen v reakci na infekce patogeny nebo jiné signály indikující poškození buněk.

5G indukuje buněčnou smrt v amygdale, což je oblast mozku zapojená do regulace emocí, paměti a rozhodování.

Amygdala je oblast mozku zapojená do regulace emocí, paměti a rozhodování. Takže pyroptóza v této oblasti by mohla ukazovat na neurologické poškození nebo zánět, potenciálně ovlivňující emoční regulaci, chování a kognitivní funkce.

To by mohlo být relevantní v kontextu neurodegenerativních onemocnění, poranění mozku nebo infekcí, které ovlivňují centrální nervový systém, což vede k různým neurologickým a psychiatrickým důsledkům.

Čtyři studie potvrzují dopad 5G na neurologii

Další čtyři studie publikované v roce 2023 také ukazují různá poškození, ke kterým dochází v mozku:

•5G zvyšuje propustnost hematoencefalické bariéry ⁷ — V první studii bylo zjištěno, že RFR z 5G mobilních telefonů na 3,5 GHz nebo 4,9 GHz po dobu jedné hodiny denně po dobu 35 dní v kuse zvyšuje propustnost BBB v mozkové kůře myší .

•RFR zhoršuje neurogenezi a způsobuje poškození neuronální DNA ⁸ — Ve druhé bylo prokázáno, že nepřetržité RFR z mobilních telefonů na frekvenci 2115 MHz po dobu osmi hodin vyvolává vyšší hladiny peroxidace lipidů, lipidových radikálů soustředěných na uhlík a poškození jednovláknové DNA, což vede k narušená neurogeneze v oblasti hipokampu a neuronální degeneraci v oblasti gyrus dentatus.

Překlad: Záření mobilních telefonů může způsobit kognitivní poruchy a deficity, změny chování a dysfunkční regulaci nálady, neurodegenerativní poruchy (v důsledku oxidačního stresu v neuronech) a psychiatrické stavy, jako je úzkost a deprese.

•Elektromagnetické záření spojené s úzkostí ⁹ — Tato studie zjistila chování podobné úzkosti u myších samců vystavených elektromagnetickému záření o frekvenci 2650 MHz čtyři hodiny denně po dobu 28 dní.

•5G může podporovat demenci ¹⁰ — Závěrečná studie navazující na předchozí výzkum dospěla k závěru, že RFR na 1,8 GHz až 3,5 GHz způsobuje:

◦ Inhibice neurosinu, enzymu, který hraje roli ve zdraví mozku, včetně rozkladu proteinů, které, pokud nejsou správně spravovány, mohou vést ke stavům, jako je Alzheimerova choroba. Toto zjištění naznačuje, že záření z mobilních telefonů by mohlo potenciálně narušit schopnost mozku bránit hromadění škodlivých proteinů.

◦ Inhibujte elektrickou aktivitu neuronů in vitro – Neurony spolu komunikují pomocí elektrických signálů a tato aktivita je klíčová pro vše, co váš mozek dělá, od zpracování senzorických informací až po ovládání svalových pohybů. Inhibice elektrické aktivity znamená narušení normální komunikace mozkových buněk, což by mohlo potenciálně ovlivnit mozkové funkce.

5G ovlivňuje vývoj mozku

Studie z října 2023 ¹¹ od Bodina et al. zkoumala účinky expozice 5G během perinatálního období – přibližně v době narození – na neurovývoj krys. Hlavním cílem této studie bylo prozkoumat, jak vystavení 5G EMF v době narození ovlivňuje vývoj mozku krys, když vyrůstají do mláďat a dospívajících.

Mláďata samců i samic potkanů ​​vystavených 5G EMF vykazovala opožděnou erupci řezáků (předních zubů). To naznačuje, že expozice EMP by mohla potenciálně zpomalit určité aspekty fyzického vývoje. Studie také zjistila výrazné rozdíly v chování na základě pohlaví krys.

U dospívajících samic potkanů ​​došlo v testu na otevřeném poli k významnému snížení (70 %) stereotypních pohybů, jako jsou opakující se vzorce chování. To naznačuje, že expozice může snížit určité opakující se chování u žen. Naproti tomu samci potkanů ​​vykazovali 50% nárůst stereotypních pohybů, což naznačuje, že stejná expozice vedla ke zvýšení opakujícího se chování.

Stručně řečeno, výzkum naznačuje, že expozice 5G EMF na úrovních pod regulačním prahem během kritického období vývoje (perinatální období) má potenciál způsobit poruchy v neurovývoji. Tyto účinky jsou pozorovány u mladistvých a dospívajících potomků a projevují se odlišně u mužů a žen.

I když je obtížné předvídat, jaké by to mohlo mít důsledky pro lidské zdraví, stojí za zmínku, že opakující se chování je často spojeno s neurovývojovými poruchami, jako je porucha autistického spektra (ASD) a porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). V takových případech může toto chování signalizovat základní neurologické rozdíly a může mít dopad na sociální interakce jedince, učení a každodenní fungování.

V některých případech může být opakující se chování také příznakem úzkosti, obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), poruch souvisejících se stresem a sebepoškozujícího chování, jako je řezání kůže nebo tahání vlasů.

U některých jedinců může opakované chování narušovat pozornost a soustředění, což ovlivňuje akademický výkon, produktivitu na pracovišti a schopnost efektivně plnit každodenní úkoly.

Může také ovlivnit sociální interakce a vztahy jednotlivce a může vést k sociální izolaci, šikaně nebo stigmatizaci, zejména u dětí a dospívajících, což dále ovlivňuje emocionální pohodu a sebevědomí.

Opakované chování, zejména to, které je spojeno s úzkostnými nebo nutkavými poruchami, může také narušit spánkové vzorce, což vede k nespavosti nebo špatné kvalitě spánku, což následně ovlivňuje celkové zdraví a pohodu.

RFR decimuje mužskou plodnost — melatonin ji může pomoci obnovit

Studie z prosince 2023, ¹² která zkoumala negativní účinky dlouhodobé expozice 2100 MHz RFR na vlastnosti potkaních spermií, přinesla dobré i špatné zprávy.

Samci potkanů ​​vystavení RFR při 2100 MHz po dobu 30 minut denně měli významně vyšší procento spermií s abnormálním tvarem. Došlo také k významnému snížení celkového počtu spermií u exponovaných potkanů.

Na podrobnější úrovni, zkoumáním struktury spermií pod mikroskopem (ultrastrukturální úroveň), bylo pozorováno poškození v kritických částech spermií, včetně:

• Akrozom, struktura podobná čepici, která pomáhá spermiím proniknout do vajíčka
• Axonéma, centrální hřídel ocasu spermie
• Mitochondriální pouzdro, které pohání pohyb ocasu spermie
• Vnější hustá vlákna, která jsou součástí ocasu spermie

Dobrou zprávou je, že suplementace melatoninem dokázala těmto problémům předejít. Potkani, kterým bylo subkutánně podáváno 10 miligramů melatoninu na kilogram tělesné hmotnosti, měli zvýšený počet spermií a zvýšil se podíl spermií s normálním tvarem. Navíc ultrastrukturální poškození spermií způsobené expozicí RF bylo plně zvráceno. Jak uvedli autoři:

„Procenta abnormální morfologie spermií byla významně zvýšena s expozicí RF, zatímco celkový počet spermií byl významně snížen … Celkový počet spermií a spermií s normální morfologií se zvýšil a ultrastrukturální vzhled se vrátil k normálu podáním melatoninu.“

Případová studie 8letého chlapce

V lednu 2024 Hardell a spol. prezentoval případovou studii ¹³ osmiletého chlapce, který pociťoval silné bolesti hlavy a další příznaky, když navštěvoval školu umístěnou v blízkosti mobilní telefonní věže vybavené základnovými stanicemi 5G.

Chlapcova škola se nachází 200 metrů od věže mobilních telefonů se základnovými stanicemi 5G, přičemž jeho třída je 285 metrů daleko. Brzy po nástupu do školy začal pociťovat bolesti hlavy, které byly zpočátku sporadické, nevyskytovaly se každý den ani každý týden.

Na podzim 2023 chlapcovy bolesti hlavy zesílily, objevovaly se denně a byly hodnoceny jako 10 na 10stupňové škále, kde 0 znamená žádné nepohodlí a 10 znamená nesnesitelnou bolest.

Pociťoval také únavu (hodnocení 5) a občasné závratě (hodnocení 7), konkrétně ve škole. Doma měl občas mírné bolesti hlavy (hodnocení 2), které poměrně rychle ustoupily.

Na podzim roku 2023 začal ve škole nosit RF-ochrannou čepici a svrchní oděvy uvnitř i venku, poté bolesti hlavy zmizely.

Tento dokument také cituje epidemiologické studie a laboratorní výzkumy spojující vystavení RF radiaci s rakovinou prostřednictvím mechanismů, jako je oxidační stres, účinky mRNA a poškození DNA, a argumentuje pro klasifikaci RF záření jako lidského karcinogenu skupiny 1 s tím, že „Tato klasifikace by měla mít hlavní dopad na preventivní opatření.“

5G změní váš mikrobiom

A konečně studie z února 2024 ¹⁴ od Wang et al. zkoumala dopad 5G RFR na fekální mikrobiom a profily metabolomu u myší. Výsledky ukázaly, že myši vystavené RFR zaznamenaly významné změny ve svém střevním mikrobiálním složení, charakterizované snížením mikrobiální diverzity a posuny v distribuci mikrobiální komunity.

Prostřednictvím metabolomického profilování vědci identifikovali 258 metabolitů, které byly významně odlišně hojné u myší vystavených RF polím ve srovnání s kontrolní skupinou, což naznačuje, že mohou mít hluboký dopad na metabolické procesy.

Autoři dospěli k závěru, že expozice 4,9 GHz RFR může způsobit dysbiózu střevní mikroflóry u myší a předpokládali, že pozorovaná nerovnováha střevní mikroflóry a metabolismu může souviset s chováním podobným depresi u myší, které bylo pozorováno v mnoha studiích.

Nerovnováha v metabolickém profilu může být také spojena se změnami v imunitní regulaci nebo zánětem.

5G poškodí každou živou bytost

V září 2019 poslanec Paul Fletcher požádal výbor, aby dokončil a prošetřil „zavedení, přijetí a aplikaci 5G v Austrálii.“ ¹⁵ V reakci na to Paul Barratt jménem ElectricSense předložil dokument, který je k dispozici ke stažení na aph.org, který částečně uvádí:

„5G je nebezpečné a poškodí každou živou bytost. Tisíce studií spojují nízkoúrovňové bezdrátové radiofrekvenční záření s dlouhým seznamem nepříznivých biologických účinků, včetně:

• Jednovláknové a dvouvláknové zlomy DNA
• oxidační poškození
• narušení buněčného metabolismu
• zvýšená propustnost hematoencefalické bariéry
• snížení melatoninu
• narušení metabolismu glukózy v mozku
• generování stresových proteinů

Nezapomeňme také, že v roce 2011 Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila radiofrekvenční záření mezi možný 2B karcinogen. Nedávno Národní toxikologický program ve výši 25 milionů USD dospěl k závěru, že radiofrekvenční záření typu, který v současnosti používají mobilní telefony, může způsobit rakovinu.

Ale kde do toho všeho zapadá 5G? Vzhledem k tomu, že 5G je nastaveno na využívání frekvencí nad a pod stávajícími frekvenčními pásmy, je 5G uprostřed toho všeho. Ale tendence (v jednotlivých zemích se liší) je, že 5G využívá vyšší frekvenční pásma. Což přináší další obavy.“

Barratt dále uvádí „11 důvodů, proč se obávat záření 5G“, včetně:

-Hustší elektrosmog

-Kožní onemocnění a bolest, protože „analýzy hloubky průniku ukazují, že více než 90 % přenesené síly je absorbováno ve vrstvě epidermis a dermis“ ¹⁶

-Poškození očí

-Účinky na srdce, včetně dopadů na variabilitu srdeční frekvence a arytmie

-Snížená imunitní funkce

-Snížená rychlost růstu buněk a změny buněčných vlastností a buněčné aktivity

-Zvýšené riziko patogenů rezistentních na antibiotika

-Nekróza rostlin a možnost, že rostlinná strava se může stát nevhodnou pro lidskou spotřebu

-Atmosférické vlivy a vyčerpání fosilních paliv

-Narušení ekosystému

Jak poznamenal Barratt: „Výzkum mikrovln nám již říká, že pulzní vlny mají hlubší biologické účinky na naše tělo ve srovnání s nepulzními vlnami. Předchozí studie například ukazují, jak pulsové frekvence vedly ke genové toxicitě a přerušením řetězců DNA.“

Chraňte sebe a svou rodinu před nadměrným EMF

Není pochyb o tom, že vystavení RF-EMF je významným rizikem, které je třeba řešit, pokud máte obavy o své zdraví. Zavedení 5G jistě ztěžuje nápravná opatření, ale další rizika jsou o to větším důvodem, proč se zapojit a udělat, co můžeme, abychom minimalizovali expozici.

Zde je několik rad, které vám pomohou snížit vaši expozici EMP a pomohou zmírnit škody způsobené nevyhnutelnými expozicemi.

Identifikujte hlavní zdroje EMF, jako je váš mobilní telefon, bezdrátové telefony, Wi-Fi routery, Bluetooth sluchátka a další položky vybavené Bluetooth, bezdrátové myši, klávesnice, chytré termostaty, dětské chůvičky, chytré měřiče a mikrovlnná trouba ve vaší kuchyni.

V ideálním případě se zaměřte na každý zdroj a určete, jak nejlépe omezit jejich používání.

Kromě ohrožení života by děti neměly používat mobilní telefon ani bezdrátová zařízení jakéhokoli typu. Děti jsou mnohem zranitelnější vůči záření z mobilních telefonů než dospělí, protože mají tenčí lebeční kosti.

Výzkum ¹⁷ také ukazuje, že kojenci do 1 roku se efektivně neučí jazyk z videí a nepřenášejí to, co se naučili z iPadu, do reálného světa, takže je chybou si myslet, že elektronická zařízení poskytují cenné vzdělání.

Připojte svůj stolní počítač k internetu pomocí kabelového ethernetového připojení a nezapomeňte přepnout stolní počítač do režimu v letadle. Vyhněte se také bezdrátovým klávesnicím, trackballům, myším, herním systémům, tiskárnám a přenosným domácím telefonům. Rozhodněte se pro drátové verze.

Pokud musíte používat Wi-Fi, vypněte ji, když ji nepoužíváte, zejména v noci, když spíte. V ideálním případě pracujte na pevném zapojení vašeho domu, abyste mohli zcela odstranit Wi-Fi. Pokud máte notebook bez ethernetových portů, USB ethernetový adaptér vám umožní připojení k internetu pomocí kabelového připojení.

Nepoužívejte bezdrátové nabíječky pro váš mobilní telefon, protože také zvýší EMF v celém vašem domě. Bezdrátové nabíjení je také mnohem méně energeticky účinné než použití hardwarového klíče připojeného k napájecí zástrčce, protože odebírá nepřetržitou energii (a vyzařuje EMF), ať už jej používáte nebo ne.

V noci vypněte elektřinu ve vaší ložnici. To obvykle funguje tak, že snižuje elektrická pole z drátů ve zdi, pokud není vedle vaší ložnice přilehlá místnost. V takovém případě budete muset pomocí měřiče zjistit, zda je nutné vypnout napájení také v sousední místnosti.

Používejte budík na baterie, ideálně bez světla.

Pokud stále používáte mikrovlnnou troubu, zvažte její nahrazení parní horkovzdušnou troubou, která ohřeje vaše jídlo stejně rychle a bezpečněji.

Vyhněte se používání „chytrých“ spotřebičů a termostatů, které jsou závislé na bezdrátové signalizaci. To zahrnuje všechny nové „chytré“ televizory. Říká se jim chytré, protože vysílají signál Wi-Fi a na rozdíl od počítače nemůžete signál Wi-Fi vypnout.

Zvažte místo toho použití velkého monitoru počítače jako televizoru, protože nevyzařuje Wi-Fi.

Odmítejte inteligentní měřič ve svém domě tak dlouho, jak jen můžete, nebo přidejte štít ke stávajícímu inteligentnímu měřiči, z nichž některé prokazatelně snižují radiaci o 98 % až 99 %. ¹⁸

Zvažte přesunutí dětské postýlky do vašeho pokoje namísto použití bezdrátové chůvičky. Případně použijte pevně připojený monitor.

Vyměňte CFL žárovky za klasické žárovky. V ideálním případě odstraňte z vašeho domu všechny zářivky.

Nenoste mobilní telefon na těle, pokud není v režimu v letadle, a nikdy s ním nespěte v ložnici, pokud není v režimu v letadle. I v režimu letadlo může vysílat signály, proto jsem svůj telefon vložil do Faradayovy klece. ¹⁹

Při používání mobilního telefonu používejte hlasitý telefon a držte telefon alespoň 3 stopy od sebe. Snažte se radikálně zkrátit čas strávený na mobilu. Místo toho používejte telefony se softwarem VoIP, které můžete používat při připojení k internetu prostřednictvím kabelového připojení.

Vyhněte se používání mobilního telefonu a jiných elektronických zařízení alespoň hodinu (nejlépe několik) před spaním, protože modré světlo z obrazovky a EMP inhibují produkci melatoninu. ^20,21

Výzkum jasně ukazuje, že častí uživatelé počítačů a mobilních telefonů jsou náchylnější k nespavosti. ²² Například jedna studie z roku 2008 ²³ odhalila, že lidé vystavení záření ze svých mobilních telefonů tři hodiny před spaním měli větší potíže s usínáním a setrváním v hlubokém spánku.

Účinky EMP jsou redukovány blokátory vápníkových kanálů, takže se ujistěte, že přijímáte dostatek hořčíku. Většina lidí má nedostatek hořčíku, což zhorší dopad EMP. Jak již dříve poznamenal odborník na EMF Dr. Martin Pall:

„Když máte nedostatek hořčíku, dochází k nadměrné aktivitě VGCC. Také dochází k nadměrnému přílivu vápníku prostřednictvím receptoru N-methyl-D-aspartátu, způsobeného nedostatkem hořčíku, což je také problematické, takže je důležité tento nedostatek zmírnit.“

Pall také publikoval článek ²⁴ , který naznačuje, že zvýšení vaší úrovně Nrf2 může pomoci zmírnit poškození EMF. Jedním jednoduchým způsobem aktivace Nrf2 je konzumace potravinových sloučenin zvyšujících Nrf2.

Mezi příklady patří brukvovitá zelenina obsahující sulforafan, potraviny s vysokým obsahem fenolických antioxidantů, karotenoidy (zejména lykopen), sloučeniny síry ze zeleniny, isothiokyanáty ze zelí a potraviny bohaté na terpenoidy.

Bylo prokázáno, že molekulární vodík se zaměřuje na volné radikály produkované v reakci na záření, jako jsou peroxynitrity. Studie ukázaly, že molekulární vodík může zmírnit asi 80 % tohoto poškození. ^{25,26,27,28,29}

Molekulární vodík také aktivuje Nrf2, biologické hormetikum, které upreguluje superoxiddismutázu, katalázu a všechny další prospěšné mezibuněčné antioxidanty. To zase snižuje zánět, zlepšuje vaši mitochondriální funkci a stimuluje mitochondriální biogenezi.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

• ¹ Global Research 21. března 2024 (« VELMI DŮLEŽITÉ! Deset studií je podrobně popsáno zde!)
• ^{2, 3} recenze na Environmental Health 22. září 2022
• ⁴ Evropská parlamentní výzkumná služba, jednotka pro vědecké prognózy. Brusel; 2021
• ⁵ Lucemburk: Tematické oddělení pro hospodářskou a vědeckou politiku a politiku kvality života, Evropský parlament; 2019
• ⁶ International Journal of Environmental Health Research 22. listopadu 2022; 34(1): 316-327
• ⁷ Chinese Journal of Radiological Medicine and Protection 2023; 12: 176-181
• ⁸ Neurotoxikologie leden 2023; 94: 45-58
• ⁹ Mozek a chování 28. dubna 2023; 13(6): e3004
• ¹⁰ hranic ve veřejném zdraví 6. srpna 2023; 11
• ¹¹ Environmental Science and Pollution Research 18. října 2023; 30: 113704-113717
• ¹² Revista International de Andrologia říjen–prosinec 2023; 21(4): 100371
• ¹³ Annals of Clinical Case Studies ISSN: 2688-1241
• ¹⁴ Vědecké zprávy 12. února 2024; 14, číslo článku 3571
• ¹⁵ Aph.gov.au Dotaz na 5G v Austrálii
• ¹⁶ Technologie YouTube 5G
• ¹⁷ AAP.org, Growing Up Digital 1. října 2015 (archivováno)
• ¹⁸ The Global Healing Center 13. listopadu 2014
• ¹⁹ Amazon.com Mission Darkness Faradayova taška na telefony
• ²⁰ Journal of Advanced Research březen 2013; 4(2): 181-187
• ²¹ Int J Environ Res Veřejné zdraví. únor 2015; 12(2): 2071–2087
• ²² Behav Sleep Med. 3. září 2014;12(5):343-5
• ²³ CNN 12. června 2014
• ²⁴ Sheng Li Zue Bao 2015 25. února; 67 (1): 1-18
• ²⁵ Sdělení o biochemickém a biofyzikálním výzkumu 27. listopadu 2009; 389(4): 651-656
• ²⁶ Molekulární a buněčná biochemie leden 2013; 373(1-2): 1-9
• ²⁷ Journal of Bone and Mineral Metabolism září 2014; 32(5): 494-504
• ²⁸ British Journal of Pharmacology 2013; 168: 1412-1420
• ²⁹ Hranice farmakologie 27. října 2016

Príspevok VIDEO: 10 nových studií podrobně popisuje zdravotní rizika 5G – analýza Dr. Josepha Mercoly  je zobrazený ako prvý na .

Cenzurní praktiky se vyostřují s tím, jak zejména v některých západoevropských zemích dochází ke změnám politických preferencí a aktuálně je zejména problém zřejmě i v tom, že většina Evropanů odmítá ničivý Green Deal.

Totalitáři z Bruselu tak vymýšlejí způsoby, jakými přinést občanům jediný povolený názor a zároveň tedy potlačit jakoukoli názorovou opozici.

Dosavadní cenzurní snahy Jourové (zejména cenzura sociálních sítí) se víceméně minuly účinkem, neboť v některých západoevropských zemích, ale také v USA (u nás zatím ne), již mají alternativní média větší sledovanost než mainstream.

Neziskovka pracující pro EU nyní přichází s novým nápadem, jak zajistit, že se již k občanům dostanou jen ty „správné“ názory a informace.

A na druhou stranu také zajistí, že se jiné informace k lidem vůbec neodstanou. Ostatně, kdo by dnes bez alternativních médií věděl například o nebezpečí dokumentů WHO?

To je jedno z témat, která jsou pro mainstream naprostým tabu.

Nezisková organizace s velkým vlivem mezi tvůrci politik v celé Evropské unii prosazuje, aby Internetová korporace pro přidělená jména a čísla (ICANN) vedla „válku proti dezinformacím.“

Nezisková organizace známá jako EU DisinfoLab, která tvrdí, že je nezávislá, říká, že ICANN potřebuje rozšířit svou kontrolu nad omezeními registrace domén tak, aby kromě phishingu a malwaru zahrnovala i „dezinformační“ policii.

Jinými slovy, skupina chce, aby ICANN hlídala, kdo smí registrovat webové stránky na základě dodržování oficiálních narativů.

Jen pro pořádek je neupřímné, že EU DisinfoLab si nárokuje nezávislost, když velké procento financování této politické neziskovky nepochází od nikoho jiného než od Open Society Foundations, což je projekt miliardářského agitátora George Sorose.

Open Society Foundations již testuje možnosti týkající se „přeměny“ ICANN tak, aby se stal nástrojem pro cílení na „dezinformační stránky.“ Do tohoto nového cílení by padla drtivá většina nezávislých mediálních stránek.

„Pokus přímo získat ICANN by byl, mírně řečeno, vysoce kontroverzní, alespoň v této fázi,“ píše o novince Didi Rankovic pro Reclaim the Net.

„Vzhledem k jeho důležitosti v internetové infrastruktuře – ICANN spravuje názvy domén globálně – a faktu, že kontrola obsahu nepatří mezi jeho úkoly (DisinfoLab říká, že to ICANN „odmítá“) – by to představovalo obrovský odklon od role organizace, jak ji dnes chápeme.“

EU DisinfoLab s využitím „struktury již vytvořené ICANN“ naléhá na ICANN, aby v podstatě hlídal celý internet při hledání čehokoli, co EU považuje za „dezinformaci.“ To by podle skupiny vyžadovalo maximální množství pečlivosti a spolupráce s registry.

Účelem toho všeho by bylo, aby ICANN určil, které webové stránky jsou nepřijatelné, což znamená, že jejich doménová jména budou zrušena. Taková změna by se dotkla celého internetu na celém světě, tedy nejen EU.

Titulní příběh, který TPTB používá, aby se pokusil ospravedlnit tak drastickou změnu, je ten, že takzvané „dezinformační“ weby, což jsou weby, které se údajně snaží napodobovat „důvěryhodné zpravodajské weby,“ se příliš vymykají kontrole a musí být zastaveny.

Vzhledem k tomu, že ICANN je nejvyšší autoritou jak pro názvy domén webových stránek, tak pro registraci DNS, skupina by podle nového schématu mohla zrušit celé webové stránky, které jsou považovány za šířící nějaký druh „dezinformací.“

Po pravdě řečeno, ICANN už něco podobného dělal během plandemie COVID-19. Názvy domén obsahující slovo „covid“ spolu s dalšími souvisejícími výrazy byly zkoumány, aby se zjistilo, zda se nepokoušejí použít taková klíčová slova k maskování operací phishingu nebo šíření malwaru.

Jinými slovy, ještě nešlo o snahu „moderovat“ jakýkoli obsah související s COVIDem.

To, co se nyní navrhuje, je naopak typ moderačního formátu, ve kterém by ICANN měla pravomoc zasáhnout celé domény webových stránek, které byly shledány vinnými ze šíření dezinformací.

EU DisinfoLab chce, aby ICANN používal systém nazvaný DNSTICR k hlášení „skutečně otevřených a uzavřených (dezinformačních) případů“ registrátorům k odstranění. Otázka zní: Kdo může rozhodnout, co je to „dezinformační případ otevřený a uzavřený“?

Jednou z možností je, že rejstříky nebo registrátoři by mohli udělit asociacím obchodu s médii status „důvěryhodného oznamovatele,“ i když o tom by se také rozhodlo svévolně, protože neexistuje žádný stanovený rámec pro rozhodování o tom, kdo získá status „důvěryhodného oznamovatele.“

To je vše, před čím George Orwell varoval svět před mnoha desetiletími: ministerstvo pravdy, které se rozšiřuje na celý svět a reguluje vše, co lidé říkají a dělají – v tomto případě online…

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Nová globální cenzura „dezinformací“ s účastí Sorosem financované neziskovky pod záštitou EU je zobrazený ako prvý na .

Smeruje Amerika k devalvácii dolára? Trumpova ekonomická platforma sa postupne formuje. Jeho bývalý minister obchodu Robert Lightizer chce zopakovať Reaganov manéver z roku 1985. S rýchlym oslabením dolára voči ostatným menám.

Devalvácia dolára zlacní vývoz tovaru zo Spojených štátov a zníži súčasný závratný obchodný deficit Ameriky. Je však nepravdepodobné, že by na to ostatné krajiny reagovali obzvlášť pozitívne. Dorazí to hospodárstvo EÚ, ktoré je už tak oslabené sankciami.

A Čína teraz presadzuje politiku bez ohľadu na Spojené štáty. A ignoruje Bidenove zúfalé výzvy na zastavenie „nadprodukcie“ tovaru, s čím americké firmy nedokážu držať krok. Samotný Peking postupne oslabuje jüan, stimuluje rast exportu a zvyšuje obeh jüanu v zahraničí.

Ak krajiny odmietnu akceptovať devalváciu dolára, Trump sa im bude vyhrážať clami. Chce zaviesť paušálne 10-percentné clo na všetok dovoz do USA. A zvýšiť ho na 15% pre Európsku úniu a okamžite na 60% pre Čínu. Aj keď to spôsobí v americkej ekonomike skutočné inflačné cunami.

Na Wall Street sa obávajú, že devalvácia dolára sa stretne s nevraživosťou veľkého počtu krajín. To povedie k fragmentácii globálneho finančného systému a prudko urýchli dedolarizáciu. No pre izolacionistu Trumpa môže byť takýto scenár menším z dvoch ziel. Alternatívou k tomu je napokon kolaps finančného systému USA, ktorý sa už teraz otriasa pod ťarchou rýchlo rastúceho dlhu. A znehodnotenie dolára mu umožní vydržať dlhšie.

Malek Dudakov

news-front.su

Príspevok Oddiali devalvácia dolára kolaps amerického finančného systému? je zobrazený ako prvý na .

Ukrajina a jej najvernejší spojenci na Západe sa pýtajú, prečo, ak USA, Veľká Británia a Francúzsko pomohli Izraelu odraziť útok zo strany Iránu, nemôžu urobiť to isté pre Ukrajinu. Píše denník „Politico“.

Incident naznačuje významný rozdiel v postoji Západu k Izraelu a k Ukrajine. Koordinovaná reakcia Západu na iránsky útok vyvolala na Ukrajine a medzi niektorými jej spojencami zmätok, zúrivosť a trpký výsmech. Na pozadí žiadostí Kyjeva o väčšiu vojenskú pomoc, najmä v oblasti protivzdušnej obrany, jej spojenci pri útoku Iránu dokázali, že problémom je „nedostatok vôle, nie nedostatok schopností“.

„Celková silná reakcia spojencov ukazuje, aké efektívne môže byť naše spoločné úsilie, keď existuje dostatočná vôľa,“ povedal pre „Politico“ Tomáš Kopečný, splnomocnenec českej vlády pre obnovu Ukrajiny.

„Som si istý, že Ukrajina predloží argument, že ak jedna krajina, ktorá nie je členom NATO, dostala pri útoku nepriateľa schopnosti protivzdušnej obrany, prečo by sa s Ukrajinou malo zaobchádzať inak? Vzhľadom na zložitú a naliehavú situáciu, v ktorej sa Ukrajina teraz nachádza, je tento argument celkom presvedčivý,“ povedal litovský minister zahraničných vecí Gabrielius Landsbergis.

news-front.su

Príspevok Politico: Zmätok a hnev – Kyjev a jeho spojenci sú pobúrení dvojitým štandardom Západu pri poskytovaní pomoci Izraelu a Ukrajine je zobrazený ako prvý na .

Desaťročia ohýbania novinárskej etiky, ale i násilie, smrť viacerých ľudí, presadzovanie politických programov, vendet či sexuálne zneužívanie, to je v histórii impéria Axel Springer neodškriepiteľný fakt.

Tento nemecký mediálny gigant sa na Slovensku stal pred niekoľkými rokmi spolumajiteľom slovenského portálu Aktuality.sk. V internetovom denníku našiel pracovníkov, ktorí fungovali takmer na totožnej vlnovej dĺžke ako on.

Axel Springer sa stal druhým spoluvlastníkom portálu. Stalo sa tak jeho prevodom zo spoločnosti News and Media Holding a.s. do vlastníctva, vtedy Ringier Axel Springer Media AG, dnes Ringier Central and Eastern Europe AG.

Cielené útoky portálu Aktuality.sk sa rozrástli vdýchnutím zásad Springera

To, že portál Aktuality.sk je extrémisticky progresívno-liberálne médium vie už každý. Svojich redaktorov ženie do boja s iným názorom ako hlása on. Prenasleduje a šikanuje všetkých, ktorí nezdieľajú jeho zvrátené amorálne hodnoty. Moralizovanie, či poukazovanie na etiku druhých, ktoré otáča v ich neprospech, je začiatkom plánovanej likvidácie. Aktuality.sk, podobne ako Axel Springer, húževnato presadzujú svoj politický program a ciele. Vlajková loď Springeru denník Bild, spúšťa jednu cielenú kampaň za druhou, bolo tak v minulosti, je tomu i dnes – buďte proti, povinnému očkovaniu, kandidátom Strany zelených alebo iným cieľom. Napríklad aj proti minimálnej mzde….

Surový boj Axel Springera s minimálnou mzdou v Nemecku

Či už sú to manželstvá osôb rovnakého pohlavia, migranti a kriminalita, mladé ženy v politike, elektrické autá alebo islam, Bild a jeho odnože vedú vojnu bez prekážok. Napríklad v roku 2007 Axel Springer surovo bojoval s minimálnou mzdou práve preto, že jeho súkromná poštová služba PIN AG sa spoliehala na tisíce pracovníkov zarábajúcich polovicu navrhovaného minima. To by ohrozilo finančné záujmy spoločnosti. Zaplavil verejnosť prívalom správ, ktoré ubíjali snahu zaviesť minimálnu mzdu, čo samozrejme nemá nič spoločné so žurnalistikou.

Aktuality.sk rovnako miešajú žurnalistiku so svojou politikou

Aj tu je veľký vzor Axel Springer. Od svojho začiatku v nemeckej povojnovej ére sa Axel Springer neváhal oddávať otvorenému pravicovému populizmu – aj keď si to vyžaduje ohýbanie novinárskych pravidiel. Hlavné záväzky impéria boli vždy politické: „proamerické, pro-NATO, pro-izraelské, pro-úsporné, pro-kapitálové, protiruské, proti-čínske“ opisuje Guardian denník Bild.

Samotný Axel Springer ani netají svoje zasahovanie do nemeckej aj európskej politiky. A prečo tá proamerické orientácia? Odpoveď je jednoduchá – vydavateľstvo Axel Springer raketovo vzrástlo zásluhou podanej pomocnej ruky od americkej CIA (7 miliónov dolárov) – to všetko jednoznačne vysvetľuje .

Sú Aktuality.sk ovplyvnené konaním a orientáciou Axel Springeru?

Samozrejme, že áno. Mohli by sme povedať, že sú v tom ešte radikálnejší. Axel Springer je k svojim zamestnancom mimoriadne prísny. Musia dodržiavať jeho zásady, vrátane podpory zjednotenej Európy. Tí, čo nesúhlasia musia odísť. V Nemecku sú dokonca sami povinní podporovať tieto hodnoty! V Aktualitách.sk to riešiť nemusia, slovenskí zamestnanci sú v tom nadmieru horlivý a svoje povinnosti ďaleko prekračujú.

Axel Springer získal označenie – Ničiteľ životov

Angažovanosť Axela Springera v politickom diskurze počas studenej vojny bola nekompromisná. Nemeckí sociálni demokrati, odborári a mieroví aktivisti boli so sovietskym komunizmom objekty hodené do jedného suda. Celé desaťročia účinne otrávil verejnú diskusiu o otázkach, ako je sociálna politika a potraty a mnohé iné.

V 60-tych rokoch viedol Axel Springer zúrivé odsudzovanie ľavicového študentského hnutia a jeho vodcu Rudiho Dutschkeho, označené ako „systematický hon na čarodejnice na politické menšiny“. Najviac k tomu využíval vysokonákladový denník Bild. Spoločnosť vyburcoval a hnal proti študentom. Tak bol v roku 1968 vykonaný na ich vodcu atentát. Dutschke bol pri útoku kriticky zranený do hlavy, trpel následkami zranenie, čo neskoršie viedlo k jeho smrti. Atentát v Nemecku rozpútal veľké nepokoje voči Bildu. V Mníchove boli zabití demonštranti a policajt po tom, čo študenti vyplienili redakciu novín Bild. Axel Springer si z represálií a smrti žiadne starosti nerobil. Jeho odpoveďou na smrť bolo arogantné vyhlásenie v Bilde, že tam, kde „Študenti hrozia: Strieľame späť“.

Zasahovanie a politické ovplyvňovanie v susednom Poľsku

Aj tu je paralela Aktuality.sk a Axel Springera. To, čo koná progresívno-liberálne portál u nás, do bodky sedí s konaním Ringier Axel Springer Polska v roku 2017. Ten vyjadril podporu európskej jednote a úlohe slobodných médií v liste svojim zamestnancom uprostred politických diskusií v Poľsku. Komentáre publikované médiami z produkcie Ringier Axel Springer Polska boli plné kritiky Jaroslawa Kaczynského pričom výrazne zdôrazňovali hodnoty spoločnosti a dôležitosť európskej integrácie, najmä u mladých Poliakov. To bolo priame ovplyvňovanie svojich zamestnancov a nevyhlo sa to kritike tejto mediálnej spoločnosti v rukách Axel Springer. Okamžite sa zniesla vlna kritiky na vydavateľstvo a kritici takéto konanie jednoznačne označili ako zásahy do práce redakcie.

Stovky prípadov porušenia štandardnej novinárskej etiky

S porušovaním štandardnej novinárskej etiky je Axel Springer asi jednotkou. Deutscher Presserat (Nemecká tlačová rada) v niekoľko stovák prípadoch musela riešiť porušenia štandardnej novinárskej etiky v médiách Axel Springeru . Iba v roku 2021 dostal denník Bild, 26 napomenutí! Za roky fungovania mediálneho nemeckého impéria to boli stovky pripadov. Axel Springer to aj tak nerieši. A presne takúto drzosť si zobrali k srdcu Aktuality.sk zrejme ako prvú. Progresívno-liberálny portál narába s faktami tak, ako to práve potrebuje. Tu prekážky nepozná.

Amerika bola zdesená príchodom Axel Springeru na ich mediálny trh

Reakcia na kúpu washingtonskej spravodajskej stránky Politiko nemeckým impériom (za horibilnú sumu približne 1 miliardu dolárov) bola blesková. Škandalózna história najnovšieho mediálneho baróna Ameriky, Nový majiteľ Politico, Axel Springer, má za sebou desaťročia ohýbania novinárskej etiky pre pravicové kauzy – rezonovali americkými médiami. New York Times sa vo svojich správach zameral na kultúru Axel Springer na pracovisku a obvinenia z jej retrográdneho prístupu k rodovým otázkam. Poukazoval na to, že vzhľadom na históriu Axel Springeru by mali existovať vážne obavy o kompatibilitu jeho novinárskej kultúry s jeho najnovším majetkom v USA.

Podľa vyjadrení Springeru aj zamestnanci Politico musia dodržiavať všeobecné zásady Axela Springera (okrem iného musia podporovať zjednotenenie Európy, právo Izraela na existenciu a hospodárstvo voľného trhu). Springer na rodiel európskych zamestnancov, nebude od tých amerických vyžadovať, aby podpísali aj takýto písomný záväzok.

Aj portál Aktuality.sk má na svojom konte porušovanie novinárskej etiky

Tu niet čo dodať. Aktulity.sk získali mnoho škrabancov na svojom „profesionálnom“ charaktere, morálke a etike, Know-how im priniesol nemecký gigant Axel Springer im hovorí, aby to hodili za hlavu. Zamestnanci, redaktori, v pohode krivia morálku. Mnohí novinári by ich za to asi označili za manipulátorov správ a upravovateľov informácií. Axel Spinger im na Slovensku veľmi zjednodušil prácu. Prostriedky na svoje kampane, útoky a zásohom do politiky nemusia už ani len vymýšľať. Stačí im siahnuť do šuflíka Axel Springeru a nájsť si presný návod, ako dosiahnuť svoj cieľ. „Bohatá“ história Axel Springeru. je ich plná. Aktuality.sk sa tak môže sústrediť na šírenie extrémizmu, propagáciu vojny, šírenie nenávisti medzi voličmi, občanmi Slovenska, potláčaniu práv dôchodcov, alebo propagovať svoje zvrátené myslenie.

ereport.sk

Príspevok Ohýbanie novinárskej etiky, násilie, vendety – dodávka know-how spolumajiteľom portálu Aktuality.sk? je zobrazený ako prvý na .

Kedysi ho všetky korporátne médiá hlavného prúdu považovali za „konšpiračnú“ teóriu. Dnes je však geoinžinierstvo vychvaľované ako riešenie klimatických zmien.

Celé roky boli médiá využívané na to, aby pred verejnosťou skrývali toto masové experimentovanie na oblohe, zosmiešňovali informátorov a označovali ich za konšpiračných teoretikov.

Všetky geoinžinierske experimenty s počasím sa vykonávajú bez súhlasu ľudí a nepriaznivo ovplyvňujú tak životné prostredie, ako aj počasie a ľudské zdravie.

Korporátne médiá sú naprogramované na osočovanie a klamanie verejnosti ohľadne geoinžinierstva a chemtrails

Jednou z najdôležitejších udalostí v poslednom čase v tomto boji za budúcnosť ľudstva je nový zákon v americkom štáte Tennessee, ktorý v celom štáte geoinžinierstvo zakazuje.

Ak sa prevalia informácie o ľuďoch, ktorí sa chránia pred chemtrails, potom sa celé USA môžu stať bezletovou zónou pre programy modifikácie počasia a úmyselné rozprašovanie toxínov a chemikálií na ľudí, mestá a vidiek.

Keď sa mexická vláda dozvedela o týchto programoch, rozsiahle experimenty okamžite zakázala.

Teraz, keď si verejnosť čoraz viac uvedomuje existenciu neetických experimentov s počasím, korporátne médiá sú využívané na propagáciu geoinžinierstva, ako keby to bola nová vec, ktorá má zachrániť planétu pred globálnym otepľovaním.

Nová správa zo San Francisca v Kalifornii tvrdí, že v USA práve prebieha „prvý test v atmosfére na obmedzenie globálneho otepľovania“. Projekt vychádza z kontroverznej oblasti výskumu známeho ako modifikácia slnečného žiarenia.

Ide o programy financované Nadáciou Billa a Melindy Gatesovcov, ktoré zahŕňajú vypúšťanie aerosólov do stratosféry, kde rozprášené častice údajne odrážajú slnečné svetlo od Zeme späť do vesmíru. Ako však tieto mikroskopické častice ťažkých kovov ovplyvňujú ekosystém?

Experiment s chemtrails spustený zo Sanfranciského zálivu má trvať dva mesiace

Vyradená lietadlová loď vybavená lietadlami s aerosólovými rozprašovačmi vyplávala zo Sanfranciského zálivu koncom marca 2024.

Lietadlá sú vybavené špeciálne navrhnutými rozprašovačmi, ktoré dokážu vypustiť do atmosféry bilióny častíc rôznych chemikálií. Experiment sa údajne snaží zvýšiť hustotu a kapacitu oblakov nad morom s cieľom zníženia slnečného žiarenia v regióne.

Operácia zvyšuje oblačnosť nad oblasťou, umelo blokuje slnko a vystavuje obyvateľov neznámym experimentálnym časticiam, ktoré budú nevyhnutne pršať na zem.

Toto všetko je súčasťou neetického projektu vedeného výskumníkmi z Washingtonskej univerzity. Projekt sa volá CAARE, čo znamená The Coastal Atmospheric Aerosol Research and Engagement (Pobrežný atmosférický aerósolový výskum a realizácia). Experimenty sú naplánované na apríl a máj roku 2024.

Tajomstvo okolo týchto projektov sa začína pomaly odkrývať, pretože kriminálne sprisahania sa stávajú stále transparentnejšími. V budúcnosti sa sprisahania budú verejnosti prezentovať pod zámienkou zhovievavosti a vedeckých úspechov.

„Keďže tento experiment bol až do spustenia testu utajený, tešíme sa z toho, ako sa o problematiku verejnosť začína zaujímať,“ povedal Shuchi Talati, výkonný riaditeľ Alliance for Just Deliberation on Solar Geoengineering (Aliancie pre spravodlivosť solárneho geoinžinierstva), neziskovej organizácie, ktorá sa snaží zapojiť rozvojové krajiny do rozhodovania o geoinžinierstve.

„Aj keď experiment spĺňa všetky súčasné regulačné požiadavky, existuje jasná potreba prehodnotiť, ako musí vyzerať silný regulačný rámec vo svete, kde sa experimentuje s modifikáciou slnečného žiarenia,“ dodal.

Podobný projekt, ktorý vypracovala Harvardská univerzita, sa snažil využiť oblohu nad Švédskom ako testovací priestor pre reflexné aerosóly. Po zatlačení lokálnych aktivistickych skupín bol však projekt zastavený.

Záver

Blokovaním slnka môžu byť poveternostné vzorce zmenené pre milióny ľudí neznámym spôsobom. Umelé nasadzovanie oblakov môže vyvolať domino efekt pre celý svet.

Klimatické zmeny spôsobené človekom nie sú najpálčivejším problémom. Globalistami financované programy geoinžinierstva a rozsiahle zásahy na oblohe by mohli výrazne ovplyvniť naše počasie a klímu.

Môžu tiež spôsobiť nepredvídané problémy farmárom, rybnému hospodárstvu a ekosystémom, ako aj mnohým iným oblastiam životného prostredia a ľudského zdravia.

AUTOR: Lance D. Johnson

Překlad: Badatel.net

ZDROJ

Príspevok L. D. Johnson: Konšpirácie o chemtrails sa stali realitou: Korporátne médiá prezentujú geoinžinierstvo ako riešenie klimatickej zmeny je zobrazený ako prvý na .

Kto tvorí dejiny (Dej iný) ? Odkiaľ pochádzajú nápady? Kto ich nasýti obrazmi a urobí ich živými a hmatateľnými? Politici? Hrdinovia? 

Skladatelia, umelci, básnici a spisovatelia sa so svojimi výtvormi dotýkajú strún ľudských duší, menia náladu a priebeh myšlienok, prebúdzajú sny, nabíjajú ich myšlienkami, podnecujú k činnosti. Toto sú Tvorcovia, ktorí „osvetľujú cestu do budúcnosti“. Vedci-vynálezcovia, zúfalí priekopníci rozširujú obzory možností, uskutočňujú sny a predstavy. Pripraujú pôdu pre zmenu.

Zároveň niekoľko, desiatky spolupracovníkov, asistentov, človekov, podobne zmýšľajúcich ľudí podporuje a pomáha presadzovať Veľké zmeny. Posuny v histórii sa dosahujú prostredníctvom spoločného úsilia určitého počtu ľudí. Milióny ďalších, ktorí na tejto Zemi nezanechali stopu, bez toho, aby sa svojimi skutkami čo i len dotkli Veľkého, upadli do zabudnutia a stali sa slepými vykonávateľmi zanedbaného scenára – bezmennými obyčajnými ľuďmi.

Ale keď je takzvaná „kultúra pre masy“ všetkými možnými spôsobmi podporovaná, keď na povrch vychádzajú nečistoty a špina, keď Tvorcovia nemajú dostatok sily na prelomenie tejto temnoty nevedomosti, potom spoločnosť skĺzne do priepasti. Aké myšlienky zaujmú mysle a srdcia ľudí? Ovládne svet sýtosť a konzum, alebo kreativita a tvorba? Záleží na tom, čo aktívne podporuje viac ľudí.

Kde sa vidíte: ako „kultový masový sektor“, alebo medzi spolubojovníkmi, ktorí na seba berú časť bremena, ktoré na seba vzali Tvorcovia?

Spoja sa sily rovnako zmýšľajúcich ľudí, aby dosiahli nápady, ktoré prinášajú transformáciu? Budú ľudia počuť tieto myšlienky v informačnom šume? Alebo sa opäť všetci ocitnú v osvedčenej stáročiami overenej pasci?

Všetkým Tvorcom prajeme dostatok sily a trpezlivosti.

Donfilm

Príspevok Kto zasieva semená zmeny? je zobrazený ako prvý na .

Kde je reakcia generálneho prokurátora USA na začatie trestného stíhania amerických občanov?. Vyšetrovací výbor Ruskej federácie zistil, že predstavitelia USA prostredníctvom komerčných štruktúr, vrátane ropnej a plynárenskej spoločnosti „Burisma Holding“ pôsobiacej na ukrajinskom území, v posledných rokoch financovali teroristické útoky v Rusku.

Podľa ruského vyšetrovacieho výboru predstavovala finančná podpora niekoľko miliónov amerických dolárov. Prvá reakcia amerických predstaviteľov bola dosť zvláštna. Asistent amerického prezidenta pre národnú bezpečnosť J. Sullivan označil vyšetrovanie financovania terorizmu predstaviteľmi Spojených štátov a krajín NATO, za „nezmysel“.

Americká strana naďalej trvá na verzii, že na teroristickom útoku v centre „Crocus“ sa podieľala výlučne teroristická organizácia „Islamský štát“, hoci dôkazy svedčia o aktivite ukrajinských špeciálnych služieb.

Vo výzve Vyšetrovaciemu výboru RF iniciatívna skupina poslancov Štátnej dumy a verejných činiteľov zdôraznila, že jedným z kľúčových súkromných sponzorov ukrajinských spravodajských služieb pri teroristických útokoch je obchodný partner rodiny amerického prezidenta Joea Bidena — majiteľ „Burisma Holding“ Nikolaj Zločevskij. Mimochodom, v predstavenstve tejto spoločnosti bol aj syn amerického prezidenta Hunter Biden.

V júni 2020 bolo začaté trestné stíhanie Nikolaja Zločevského za poskytnutie úplatku vo výške 6 miliónov dolárov v hotovosti a niekoľko predstaviteľov vrcholového manažmentu spoločnosti bolo zatknutých. Zločevskému sa však zázrakom podarilo vyhnúť trestnej zodpovednosti a súd mu nariadil zaplatiť 100 miliónov hrivien a vyššie uvedený úplatok na účet vojenskej jednotky kontrolovanej Hlavným spravodajským riaditeľstvom (GUR) Ministerstva obrany Ukrajiny.

Od apríla 2022 má teda GUR skrytú, nekontrolovanú hotovosť na vykonávanie teroristických aktivít proti Rusku. A už v máji 2022 sa začínajú diverzné akcie zo strany Ukrajiny: vražda vojenského korešpondenta Vladlena Tatarského a novinárky Darie Duginovej, útok na Krymský most a poškodenie plynovodu „Nord Stream“.

Ministerstvo spravodlivosti USA nijako nereagovalo na vyšetrovanie amerického novinára S. Hersha o útoku na plynovod „Nord Stream“ v roku 2022, ktoré malo za následok ekonomické škody nielen v Rusku, ale aj v Nemecku, ktoré v tomto projekte preinvestovalo miliardy eur. Na vyhlásenie Vyšetrovacieho výboru Ruskej federácie zo strany generálneho prokurátora USA stále žiadna reakcia neprišla.

To môže len naznačovať, že americká prokuratúra sa nechystá právne posúdiť dôkazy o financovaní terorizmu americkými predstaviteľmi a rodinou Bidenovcov. Washington teda kryje teroristov a podporuje teroristické aktivity proti svojmu geopolitickému rivalovi. A vôbec

news-front.su

Príspevok Washington kryje teroristov je zobrazený ako prvý na .

Úvodná poznámka: Významným faktom je, že Nemecké Zdravotné Úrady – German Health authorities – na základe oficiálnych údajov sú teraz povinné pod Zákonom o Slobode Informácií odhaliť ten devastačný chartakter a účinky Covid lockdownov nasadených na 190 krajín, so začiatkom 11. Marca 2020.

Väčšina nezávislých štúdií, včítane tých vykonaných Global Research, bola predmetom cenzúry (!).

Je významné, že tie oficiálne dokumenty Nemeckého Ministerstva Zdravia sú konzistentné s nezávislými správami publikovanými počas viac ako 4 rokov, týkajúcich sa COVID-19 lockdownov, povinného nosenia rúšok, a tých experimentálnych (! – k tomu sa ešte vrátim) mRNA vakcín.

******

Michel Chossudovsky, Global Research, April 4, 2024

Vynikajúce správy z Nemecka, keď federálna vláda bola nútená priznať, že takzvaní “konšpirační teoretici” mali pravdu vo všetkom počas tej Covid pandémie.

Vlastne v skutočnosti, podľa údajov Nemeckej vlády, nebola vôbec žiadna pandémia, len presne riadená (choreographed) psy-op, teda psychologická operácia, vojenskej úrovne, na vymytie mozgov masám aby akceptovali nejakú experimentálnu vakcínu s príšernými následkami (disastrous consequences).

Tieto tajné dokumenty Nemeckej vlády, obdržané cez požiadavku na základe Zákona o Slobode Informácií, nasledovanú žalobou, „vyrazili vrchnák“ nad tými lžami o COVIDe globálnych elít, a je teraz životne dôležité, aby sa čo najviac ľudí dozvedelo pravdu.

Stále viac ľudí po celom svete sa prebúdza a vníma tú globálnu elitu takú, akou vždy bola: šibnutí – deranged – psychopati, pekelne zameraní na deštrukciu a dominanciu.

Nemecko sa v tomto nijako nelíši. Nemecké ovyvateľstvo trpelo jedným z najbrutálnejších lockdownov a povinnou vakcináciou v celej Európe, a ľudia sa teraz dvíhajú na nohy a požadujú zodpovednosť (accountability, aj predloženie faktov a postupov).

Ten krok vpred vykonal Paul Schreyer a časopis Multipolar, ktorí nasadili požiadavku v rámci Slobody Informácií, a následne podali žaloby proti Nemeckej vláde, keď tá vyskúšala všetky triky v zozname aby udržala tie tajné dokumenty pod zámkou (under lock and key).

Ako vysvetľuje Profesor Steven Homburg, výsledky sú omračujúce, a predstavujú totálnu podporu/vysvetlenie pre všetkých, ktorí sa opovážili spochybňovať tie historky o lockdownoch a maskách a povinnom vakcinovaní.

Tajné vládne dokumenty – celých 2,000 strán ich je – odhaľujú, že my sme mali pravdu v skoro všetkom, a celá tá takzvaná “pandémia” bola veľký podvod.

Tieto fakty sú usvedčujúce a dokazujú, žr oficiálne historka o Covide, pretláčaná vládami sveta a mainstream médiami, je totálny podvod (bogus).

A to robí tú tyraniu ktorú sme zažívali počas takzvanej pandémie ešte ťazšie stráviteľnou, ako to vysvetľuje Professor Homburg.

A tie údaje tiež odhaľujú, že Švédsko, ktoré bolo jedinou Európskou krajinou bez masiek a lockdownov, obišlo oveľa lepšie ako Nemecko. Čo nás privádza automaticky k otázke, o čom boli tie tyranické lockdowny a mandáty v skutočnosti?

Profesor Homburg má na to odpoveď – a ako sa ukazuje, celý čas sme to vedeli.

Prelomenie „váhavosti voči vakcináciám“ – vaccine hesitancy – prostredníctvom brutálnych lockdownov bolo vždy cieľom tej globálenj elity. Na nešťastie, pre tých ktorí to „neprekukli“ ako tú psy-op v tom čase, tie zdravotné následky sú extrémne vážne (dire). Musia byť vznesené vážne otázky.

Na nešťastie pre zaočkovaných, zlé správy týmto nekončia. Japonskí výskumníci spájajú tie Covid vakcíny so stovkami ochorení.

Zatiaľ štúdia pochádzajúca z USA zistila, že tí ktorí boli vakcinovaní a dostali aj posilňovaciu dávku, môžu očakávať „stretnutie so stvoriteľom“ oveľa skôr ako by boli čakali.

Teda, znepokojujúca nová štúdia odhalila, že ľudia, ktorí boli “plne vakcinovaní” tými Covid mRNA injekcami, môžu stratiť až omračujúcich 25 rokov zo svojho očakávaného dožitia.

Výskumníci analyzovali údaje od CDC, Cleveland Clinic Data, a aj údaje odhadov rizika poisťovní, a odhalili znepokojujúci trend prudko klesajúcich (plummeting) očakávaných dožití u tých, ktorí dostali viacnásobné dávky tej mRNA vakcíny.

Na nešťastie pre vakcinovaných, správy sú ešte horšie. Tie chronické poškodenia zdravia, spôsobené každou dávkou tej mRNA, neklesá v čase, ako sme predtým verili.

V skutočnosti, zdá sa, že tie negatívne následky na zdravie trvajú do nekonečna.

Podľa výskumníkov, CDC, Údaje o úmrtnosti na všetky príčiny – All-Cause Mortality data – odhaľujú, že každá injekcia zvýšila úmrtnosť o 7% v roku 2022, v porovnaní s úmrtnosťou v roku 2021.

Toto znamená, že ľudia, ktorí dostali viac dávok – to sú dve dávky a tri posilňujúce – boosters – mali o 35% vyššiu pravdepodobnosť že zomrú v roku 2022, ako mali že zomrú v roku 2021.

V korelácii s informáciami z Nemecka, tá štúdia tiež potvrdila, že ľudia, ktorí nie sú vakcinovaní, nemali o nič vyššiu pravdepodobnosť že zomrú v roku 2022, ako v roku 2021.

Tieto čísla sú kritické. Ale veď každý kto si všíma vidí, že niečo je výrazne v neporiadku s tými vakcinovanými. Umierajú ako muchy na srdcové problémy a „turbo rakovinu“ po celom svete.

Predpokladáme, že profesionálni atléti by mali byť najzdravšími ľuďmi na planéte, ale v posledných niekoľkých rokoch tisícky skolabovali s náhlymi a nevysvetliteľnými srdcovými problémami (heart conditions).

Plne vakcinovaní profesionálni atléti naďalej padajú ako muchy, pričom štyria profesionálni hráči socceru – americký futbal – náhle skolabovali, chytajúc sa za srdce, len za posledný týždeň.

Egyptská hviezda Ahmed Refeat sa stal tretím profesionálnym hráčom socceru, ktorý utrpel zástavu srdca pred živo snímajúcimi TV kamerami, pričom lekári neskôr pripustili, že oni “takéto niečo doteraz nikdy nevideli.”

Stredový hráč tímu Orlando Pirates Makhelene Makhaula bol druhou futbalovou hviezdou ktorá kolabovala na ihrisku tento týždeň, zatiaľčo sme videli team lekárov ako sa zúfale pokúšajú hviezdu z Južnej Afriky oživiť.

Počúvajte, ako šokovaný komentátor pripúšťa, a to sú jeho vlastné slová, že futbalisti padajú mŕtvi ako muchy po celom svete, odkedy boli nasadené vakcíny.

V nedeľu, vo vrcholnom zápase v Argentíne, hráč Estudiantes Javier Altamirano dostal záchvat a náhle skolaboval vo veľkom zápase proti Boca Juniors, jeden z veľkých klubov v Južnej Amerike.

A nie sú to len profesionálni športovci čo padajú ako muchy. Ľudia zo všetkých povolaní, včítane populárnych influencerov zo spoločenských médií, sú zasiahnutí srdcovými problémami a zriedkavými formami rakoviny v doteraz bezprecedentných počtoch.

Ak by médiá boli etické, tak by zdôrazňovali tieto incidenty na titulných stránkach, a vkladali svoje zdroje do skúmania/vyšetrovania prečo toľko mladých a zdravých ľudí trpí zástavami srdca, infarktmi, a neobvyklými formami rakoviny.

Namiesto toho, médiá sa pokúšajú tento úkaz akoby normalizovať, a presvedčiť vás, že stav, kedy profesionálni atléti a mladí ľudia dostávajú srdcové záchvaty, je celkom bežná vec.

Avšak, každý schopný nezávislého myslenia chápe, že táto situácia má ďaleko od normálnosti.

A – dodávam – chcelo by to nejaké oficiálne vyjadrenie aj u nás. Ale ešte viac je potrebné zaútočiť na ten súčasný systém s WHO, ktorý predsa – bez akýchkoľvek pochýb – zlyhal na celej čiare. A úplne nutný krok je samozrejme zobrať WHO akékoľvek právomoci, predsa celá táto umelá pandémia bola v rukách ľudí z tejto inštitúcie, ktorí na ňu „dozerali“, včítane popísaného zabíjania ľudí vakcínami. Snáď niekto nečaká, že keď najbližšie niečo WHO vypotí, budú jej ľudia veriť? Potrebujeme naše nezávislé zdravotníctvo.

Ešte na záver, tie vakcíny sú v celej EÚ protizákonné, lebo sú v rozpore s Oviedskou Konvenciou, ktorú EÚ prijala. Navyše, u nás boli tie príslušné časti Oviedskej Konvencie, Článok 13 – Interventions on the Human Genome, prijaté samostatne vo forme Zákona SR. To okrem iného znamená, že ani WHO ma nemôže tlačiť do niečoho, čo predstavuje porušenie zákona, či už SR, alebo EÚ. Navyše, WHO ako také tým porušuje zákony a treba ju zrušiť, a následnej inštitúcii významne osekať právomoci na výlučne odporúčania!!

A ešte jeden detail – úmyselné vyvolanie pandémie so zámerom zárobku na následkoch je tiež možný prístup k veci, veď vírus COVID bol vyrobený v laboratóriu.

Ivan Hečko/ Slovanské Noviny

Príspevok Neúmyselná Dezinformácia? je zobrazený ako prvý na .

Možná jste také zaznamenali, že tato lobby se již snaží prosadit také u nás. Prosazování transgenderismu je jednou z depopulačních metod. Děti, které jsou „včas“ zprzněny, se již nikdy samy nestanou rodiči.

Jde o nenávratné procesy, které jsou mnohdy dětem na základě propagandy doslova vnuceny s cílem sterilizovat co největší počet dětí a mnohé takto také dohnat k tomu, že si jednou vezmou život.

V minulosti jste si zde mohli přečíst mnoho článků o mladých lidech, kteří byli v dětství indoktrinováni, aby si mysleli, že se narodili ve „špatném pohlaví“.

Po několika letech, když tito mladí dospěli (většinou ve věku kolem 20 let) zjistili, že jsou vlastně úplně normální a chtějí své tělo zpět. to už ovšem bylo příliš pozdě.

V USA, kde s tímto przněním začali jako první, se již rozběhla série žalob jak proti takzvaným „lékařům,“ kteří operace nezletilým provedli, tak proti různým psychologům, psychiatrům a dalším takzvaným „odborníkům,“ kteří děti k operacím dohnali.

Některé děti dokonce žalovaly i vlastní rodiče, kteří sami změnu pohlaví u svého potomka podpořili. V jiných případech však došlo k operacím i přes odpor rodičů.

Některé státy USA už totiž nařizují odebrání dětí rodičům, kteří nesouhlasí se změnou pohlaví, v jiných je stále nutný souhlas rodičů. Oproti tomu většina republikánských států operace u nezletilců zakazuje.

Odhalené dokumenty ukazují velmi alarmující skutečnost. Světová organizace, která působí pod záštitou OSN, v podstatě funguje jako zločinecká organizace s cílem změny pohlaví u dětí v co nejvyšším věku – a to ve stylu, kdy je dítě nejprve patřičně indoktrinováno a pak je mu změněno pohlaví.

Tento týden přijalo například Německo trans zákony, které podobné zrůdnosti povolují. Tento zákon požaduje EU od všech zemí a i u nás je již trans lobby viditelná. Je proto dobré vnímat, co se děje v jiných západních zemích, neboť totéž bude EU vnucovat i nám.

Uniklé dokumenty naznačují, že jde o celosvětový depopulační plán. Zrůdné je, že ve zločinecké organizaci jsou i takzvaní „lékaři“ a mnoho dalších „lékařů“ aktivně s organizací spolupracuje, což nám opět potvrzuje, že nástupci Mengeleho nevymřeli, ale jsou stále mezi námi.

To máme ostatně potvrzeno i z „doby covidové,“ kdy se jich projevilo až přespříliš.

Článek, který o šokujících zjištěních pojednává, je velmi dlouhý, pokusím se jej značně zkrátit a uvést alespoň to nejdůležitější…

Uniklé video a dokumenty odhalující vnitřní fungování organizace zodpovědné za stanovení takzvaných standardů péče o léčbu změn pohlaví a chirurgické zákroky na dětech jsou „šokující“ a „děsivé“, uvedli kritici.

Uniklé soubory od Světové profesionální asociace pro transgenderové zdraví – lépe známé jako WPATH – odhalují rozšířené zanedbání lékařské péče u dětí a zranitelných dospělých, podle 241stránkové zprávy odhalující e-maily, dokumenty a 82 minut dlouhé video.

Environmental Progress, nezisková organizace založená a vedená Michaelem Shellenbergerem, získala soubory a zveřejnila je veřejnosti v expozici 4. března.

“ Soubory WPATH ukazují, že to, co se nazývá ‚genderová medicína‘, není ani věda, ani medicína,“ uvedl v prohlášení pan Shellenberger.

„Experimenty nejsou randomizované, dvojitě zaslepené nebo kontrolované.“ Není to léčba, protože prvním pravidlem je neškodit. A to vyžaduje informovaný souhlas.“

Soubory ukazují, že lékaři a další „odborníci“ WPATH soukromě přiznávají, že nedostávají náležitý informovaný souhlas od rodičů a dětí, než přistoupí k léčbě změny pohlaví a chirurgickým zákrokům, řekla pro The Epoch Times prominentní obhájkyně občanských práv Harmeet Dhillon.

Paní Dhillon, zakladatelka a výkonná ředitelka Centra pro americkou svobodu, které zastupuje několik žen, které údajně utrpěly újmu a nevratné poškození v důsledku doporučení WPATH ohledně transgenderové chirurgie pro genderově dysforické děti a mladé dospělé, označila odhalení šokujících informací za důležitý žurnalistický čin.

„Tyto uniklé soubory ukazují, že za zavřenými dveřmi členové WPATH přiznávají skutečnost, že nedostávají informovaný souhlas s hormonálními a chirurgickými zákroky od mladých pacientů, což je samotným předpokladem našeho soudního sporu pro mladé ženy, které byly zmrzačeny těmito lékaři, když byly dětmi,“ řekla.

Centrum pro americkou svobodu převzalo tři pro bono případy, zastupující žalobkyně Chloe Cole , Laylu Jane a Luku Hein, které žalují Kaisera Permanenteho a lékaře, kteří jim provedli dvojitou mastektomii.

Článek dále v podstatě popisuje, jak byly mladé ženy v dětství indoktrinovány a záhy jim byly podávány blokátory puberty, mužské hormony a nakonec byla provedena operativní změna, včetně mastektomie.

Podobné praktiky se provádí nejen v USA, ale také v dalších zemích, například ve Velké Británii jsou nyní podány tisíce žalob na Tavistock institut, který roky měnil pohlaví dětem, které ve skutečnosti vůbec nebyly „trans.“

Žaloby se však objevily například i v Austrálii a první případy hlásí i některé „pokrokovější“ země EU.

WPATH je v podstatě mezinárodní organizace, která všechny tyto zrůdnosti – s podporou OSN – podporuje a zaštiťuje.

WPATH podle zprávy prosazuje, aby děti měly přístup k blokátorům puberty, hormonům opačného pohlaví a operacím, které jim umožní upravit jejich těla tak, aby odpovídaly jejich genderové identitě.

To naznačuje, že děti by měly být schopny porozumět úplným důsledkům těchto léků a postupů, a že jejich rodiče mohou poskytnout informovaný souhlas.

Za zavřenými dveřmi zdravotníci přidružení k WPATH přiznávají, že jejich postupy jsou založeny na improvizaci, že je děti nemohou pochopit a že proces souhlasu není etický.

Na videozáznamu interního panelu WPATH Dianne Berg, dětská psycholožka, řekla, že odborníci neočekávají, že děti plně pochopí účinky transgenderových procedur, protože je „mimo jejich vývojový rozsah, aby pochopily, do jaké míry je některé z těchto lékařských zásahů ovlivňují,“ uvádí zpráva.

Zpráva také potvrzuje, že většina dětí záhy poté, co dospějí si uvědomí, že nejsou trans. V podstatě tak cílem této agendy je na jedné straně slušně vydělat na platbách za operace, blokátory puberty, hormony a sezení, ale také přispět k depopulační politice.

Zpráva byla natolik šokující, že některé země, u kterých měla dosud podobná politika podporu, nyní začínají couvat. Takový útok na děti je přece jen přespříliš.

Méně než týden poté, co Environmental Progress veřejně zveřejnila soubory WPATH, britská národní zdravotní služba zastavila používání blokátorů puberty u dětí.

NHS England řekl: „Došli jsme k závěru, že neexistuje dostatek důkazů na podporu bezpečnosti nebo klinické účinnosti hormonů potlačujících pubertu, aby byla léčba v tuto chvíli běžně dostupná.“

Mezitím i další evropské země , jako je Švédsko, Finsko, Norsko a Francie, jsou stále skeptičtější k tomu, co zastánci nazývají „model potvrzení pohlaví.“

Lze jen doufat, že po tomto skandálním odhalení bude trans lobby – snažící se dostat k dětem – konečně umlčena i u nás…

ZDROJ

Príspevok Odhalení světové transgenderové asociace: Šokující informace, které ukazují mezinárodní organizovaný zločin proti dětem je zobrazený ako prvý na .

Takto máme potvrzené. Loni se opět narodilo o deset procent dětí méně než v roce 2022. A v roce 2022 se narodilo o deset procent dětí méně než v roce 2021. Před dvěma roky ještě přišlo na svět zhruba sto deset tisíc dětí, loni už to bylo jen devadesát tisíc. Šílený sešup.

Žádný demograf to nečekal, nikdo to nepředvídal.. tedy kromě těch, kteří varovali před očkováním proti covidu, že by to mohlo mít vliv na plodnost. Ale my samozřejmě dobře víme, že to s ničím NESOUVISÍ.

Stejně tak s ničím nesouvisí nárůst kriminality v Německu i tady u nás, s ničím nesouvisí masivní exodus lidí z Kalifornie, radikální islamismus také s ničím nesouvisí a samozřejmě s Putinem se nedá jednat, protože každý Rus může za to, že je Rus.

Do toho nám děti stále masivněji mění pohlaví, identifikují se jako zvířata, nejsou schopny založit rodinu, neuvažují vůbec o tom, že by přivedli na svět další generaci… a nikoho to vlastně nezajímá.

Za poslední dva roky se nenarodilo třicet tisíc dětí a raději nechci vědět, kolik dalších dětí neví, jestli je chlapeček nebo holčička, jsou fyzicky mrzačeny na klinikách a psychicky týrány doublethingem, že existuje sto pohlaví, nejlepší bude, když nezaloží rodinu a nebudou nic vlastnit a i když jsou totálně v řiti, tak budou předstírat, jak je jim sluníčkově krásně.

Kolik náctiletých se opíjí a bere drogy?

Jestli něco ukazuje, že jsme jako civilizace na svém konci, tak je to tohle. Nemáme děti. A pokud už nějaké máme, obětujeme je modernímu Baalovi. Jaký je rozdíl mezi rozpáleným býkem, kam vhazovali novorozence a klinikami, kde z nich dělají eunuchy? Děti je třeba obětovat ve jménu uhlíkové stopy. Má to asi tak stejný smysl, jako když Aztékové roztínali hrudi zajatců obsidiánovým nožem a vytrhávali ještě bušící srdce.

Když si na Velikonočním ostrově domorodci uvědomili, že už vykáceli skoro všechny stromy, aby mohli stavět sochy Moai, myslíte, že s tím přestali? Ne, začali tesat ještě větší sochy. Sochy nefungují, chce to víc soch. Evropská integrace nefunguje, chce to víc Evropy. Sankce nefungují, chce to víc sankcí. Klimatické cíle neplníme, chce to ještě ambicióznější klimatické cíle.

Naše dějiny se chýlí ke konci. Před pětatřiceti roky jsme ještě věděli, jak dál. Měli jsme dětí dost a dost. Měli jsme mladé, dravé a vzdělané obyvatelstvo. Měli jsme ambice a ještě jsme chtěli měnit svět. Teď už vlastně jen s chmurným uspokojením chceme koukat na konec světa. Před pětatřiceti roky jsme se báli jaderné války, nechtěli jsme být vyhlazeni. Chtěli jsme ke hvězdám a chtěli jsme odhodit svazující krunýř režimu. Teď už v mnoha případech výbuch atomovky není katastrofa, ale vlastně řešení. Odvrácení tohoto nebezpečí už není důvod ke zvednutí se z gauče.

Nenarodilo se třicet tisíc dětí… v pohodě. Není to téma číslo jedna. Není to téma číslo dvě, ani téma číslo patnáct… Zkuste si představit, kdyby třicet tisíc lidí padlo ve válce nebo zahynulo při pražských zemědělských nepokojích… Třicet tisíc budoucích inženýrů, techniků, novinářů, umělců i popelářů či tramvajáků se nenarodilo.

Všechno v pohodě? Vezmeme si popcorn a colu a budeme se dívat, jak se náš Titanic potápí? Co také jiného, když vláda pro jistotu spálila všechny čluny a zakázala všechny cesty, které třeba ještě někam vedou?

Tucker Carlson se vysmál Němcům, že si nechali zničit Nordstrým, dobře vědí, kdo to udělal, ale ani nepípli. Tleskali jsme tomu. Ale nám se nenarodilo třicet tisíc dětí a stovky dalších byly zmrzačeny a obětovány a my jsme také ani nepípli. Peníze se ještě tisknou, obchody jsou ještě pořád plné (čím dál většího sajrajtu), televize funguje.

Umíráme zaživa. Kapačky nás ještě zásobují výživou, ale tělo už je vlastně mrtvé. Už nic nechceme. Vlastně se na tu atomovku těšíme. A když ne atomovku, tak příští rok se zase narodí o deset procent méně dětí. O důchodech se nemá smysl bavit, protože kde nic není, ani čert nebere.

Všechna lidská rozhodnutí se dají jinými rozhodnutími změnit. Je možné vyměnit vládu, přestat válčit, uzavřít mír, zrušit grýndýl, změnit zákony… ale nelze změnit demografii. Třicet tisíc dětí se už prostě nenarodí. Jsou pryč a nedá se to napravit.

Máme tu ještě nějaký spodní proud? Tryská tu ještě někde kousek naděje? Je tu něco vitálního a mladého, co chce zvítězit a dobýt svět? Nebo se dál bude mluvit o evropských hodnotách, euroatlantické vazbě a všechno se dál bude rozpadat a rozpadat?

V poslední době mi připadá, že jsme jako ta gazela, která se už levhartovi přestala bránit. Ještě úpí, ale už se nepokouší vysmeknout. Už jen čeká na ránu z milosti.

Třicet tisíc nenarozených dětí… Nezájem.

AUTOR: Vidlák

ZDROJ

Príspevok Vidlák: Umíráme zaživa. Nezajímá… je zobrazený ako prvý na .

Klíma sa menila za celú existenciu planéty Zem a niekedy veľmi rýchlo. Aj za éry existencie ľudstva prebiehali klimatické zmeny, svedčia o tom nielen archeologické nálezy, ale aj písomné záznamy.

To dokazuje, že v priebehu niekoľkých tisícročí došlo aj ku skokovo katastrofálnym klimatickým zmenám, ktoré znamenali zánik aj celých civilizácií. Ľudia tých dôb samozrejme netušili prečo sa tak deje, preto sa zmohli maximálne tak na tance šamanov a obety nahnevaným bohom, často ľudských, veď niekto, alebo niečo muselo spôsobiť ich hnev.

V našom európskom civilizačnom priestore prebehlo približne od roku 500 n.l., čiže od ranného stredoveku, niekoľko klimatických zmien, ktorých spôsobenie bolo (okrem iného) pripisované zlovoľnej činnosti čarodejníkov, najmä osôb ženského pohlavia.

Boj proti čarodejníctvu prijala za svoje cirkev, ktorá vyvolávaním strachu u nevzdelaného obyvateľstva upevňovala svoju cirkevnú, politickú aj ekonomickú moc. Pomáhali jej v tom šarlatáni, pričom výsledkom ich spolupráce bol „odborný manuál“ Kladivo na čarodejnice. Túto „dobu temna“ ukončilo víťazstvo rozumu, vzdelania a vedy, čo pekne interpretuje slovenský film Posledná bosorka.

Zdalo by sa, že doba šarlatánov a bosoriek je nenávratne preč, opak je však pravdou.

Namiesto dogmatickej moci cirkvi nastúpila dogmatická moc ideológií a síl, ktoré stoja za nimi.

Pálenie „nevhodných“ kníh nebolo výsadou len stredoveku, názorne to predviedla aj nacistická ideológia. Len za to, že Einstein bol žid, nacisti vydali pamflet „100 nemeckých vedcov proti Einsteinovi“. Ten na to reagoval lakonicky výrokom: „Keby som nemal pravdu, tak by stačil jeden nemecký vedec“.

V súčasnosti už nie sú fyzicky upaľované novodobé bosorky, ale vedci, ktorých závery protirečia mainstreamovej ideológii sú v rámci kultúry rušenia tzv. „cancel culture“ znemožňovaní kariérne aj osobne.

Ich práce a knihy sa dostávajú na „index“, ako to bolo za komunistickej totality. To sa však netýka len vedcov, ale všetkých, ktorí majú rovnaký postoj. Vedci povoľní fungovať v súlade s mainstreamovou ideológiou sú naopak preferovaní a odmeňovaní.

Ktorých vedcov je viac je zrejmé. Výnimočne dobre sa darí šarlatánom a fanatikom, ktorí sú semenišťom tých najmilitantnejších aktivistov. Ako je však možné, že sa toto deje v 21. storočí v pokrokovej a demokratickej Európe, zvlášť keď komunistická ideológia prestala byť reálnou hrozbou? Vtip je v tom, že

nejde o nič iné ako o úsilie síl, ktoré chcú prostredníctvom ideológie upevniť svoju politickú a ekonomickú moc, tentoraz v globálnom meradle.

Prežívame v priamom prenose nástup nového stredoveku a „doby temna“? Zrejme. Ako ilustráciu situácie použijem niekoľko vtipov z doby socializmu.

Pre socializmus, jeho komunistický totalitný režim boli charakteristické úderné heslá a socialistické záväzky pre plnenie budovateľských úloh. Väčšina bola len formálna, neškodná, niektoré však dosahovali takej absurdity, že konkurovali dobrému vojakovi Švejkovi s jeho službou cisárovi pánovi a jeho rodine až do roztrhania tela.

Absurditu doby vnímal vtedy prakticky každý príčetný človek a ľud sa bránil pred ňou humorom. Údernícke heslá a socialistické záväzky sa komolili a menili na vtipy. Už v tej dobe prišli na to, že mrhať čímkoľvek nie je rozumné.

Takže sa stalo aktuálne šetrenie. Avšak spôsob, akým sa zväčša šetrilo viedol k vzniku vtipu: Dávame si socialistický záväzok, že budeme šetriť, nech to stojí čokoľvek. Boj za mier bolo spoločné heslo táboru mieru a socializmu, do ktorého sme vtedy patrili. Vedeli sme však, kam tento boj môže viesť a vznikol vtip: Budeme bojovať za mier dovtedy, kým nezostane kameň na kameni.

Ochrana životného prostredia je bohumilá činnosť, konanie dobra. Pokiaľ však táto činnosť dostane ideologický náboj, zvrhne sa zákonite na páchanie dobra, čiže boj proti páchateľovi zla, ktorého treba poraziť (prevychovať, napraviť atď.).

Klimatické zmeny, čiže otepľovanie atmosféry, má byť spôsobené výlučne zvyšovaním obsahu skleníkových plynov CO2 a metánu v atmosfére, čiže výlučne ľudskou činnosťou. Páchateľom zla je preto človek. Problém je však v tom, že človek a minimálne každý cicavec vylučuje obidva, svojim spôsobom jedovaté plyny len tým, že dýcha a prdí.

Aby človek mohol žiť a dýchať, vykonáva súbor ekonomických činností, pri ktorých produkuje CO2 a chovom hospodárskych zvierat produkuje metán. Aby sa dosiahla tzv. uhlíková neutralita, to by sa človek musel vrátiť buď znovu do jaskýň, alebo prestať emitovať CO2 pri ekonomickej činnosti.

Zo sociálno-ekonomického aj technického hľadiska to nie je na súčasnej vedeckej úrovni možné. Okrem toho, vôbec nie je dokázané, že plyn CO2, ktorý je základnou potravou rastlín (a uhlík C, základným stavebných kameňom každej živej hmoty), v takej miere spôsobuje otepľovanie atmosféry.

Mimochodom, najviac CO2 produkujú tzv. rozvojové krajiny, tie majú populačnú explóziu, tam je najväčšie odlesňovanie. Ľudia jednoducho zväčšujú svoj životný priestor na úkor prírody. Každý príčetný človek totiž vie ako pozitívne lesy pôsobia na reguláciu teplôt a pohlcovanie CO2.

V rámci mnohých opatrení na znižovanie „uhlíkovej stopy“ som zaregistroval aj návrh zákazu klásť ohníky pri opekaní v prírode, znižovanie chovu hovädzieho dobytka a prechod na konzumáciu hmyzu namiesto mäsa.

To ma definitívne presvedčilo, že nie CO2, ale Green Deal je toxický (jedovatý). Prečo sa však „temné sily“ a na nich napojení šarlatáni zamerali práve na diskreditáciu životodarného CO2 je mi záhadou. Môžem len konšpirovať, že keď im prejde takýto nezmysel, tak si už môžu dovoliť hocičo, lebo kolektívna ovca im to zožerie.

Panel IPCC (Medzivládny panel o zmene klímy) a ďalšie dokumenty (Parížska dohoda, Európska zelená dohoda, systém EÚ na obchodovanie s emisiami – ETS) sú potom len ideologické dogmy, šarlatánstvo a modifikácia Kladiva na čarodejnice pre 21. storočie. Dokážeme sa zbaviť progresívnych ideologických dogiem a šarlatánov rovnako, ako sme sa zbavili cirkevných dogiem, šarlatánov a Kladiva na čarodejnice? To záleží na nás. Nesmieme byť ovce.

Všetky úderné heslá nastupujúcej zelenej progresívnej totality mi preto znejú rovnako absurdne, ako úderné heslá za totality komunistickej. Preto parafrázujem zelený progresívny záväzok: Proti klimatickým zmenám, otepľovaniu planéty a za záchranu života na Zemi budeme bojovať do poslednej kravy a človeka. Svetu zelený mier!

Pavel Fendek

O autorovi: Pavel Fendek (Ing.) je ekonóm, analytik v Inštitúte národnej politiky Ľudovíta Štúra a autor publikácií o deštrukcii ideológie neomarxizmu na našu civilizáciu. Jeho kniha Súmrak európskej civilizácie – barbari sa zmocňujú Európy vyšla v dvoch vydaniach na Slovensku, v Českej republike mu vyšla kniha Evropa ve smrtelném sevření multikulturalismu a islámu.

skspravy.sk

Príspevok Zelené kladivo na “čarodejnice” spochybňujúce toxický Green deal Európskej komisie  je zobrazený ako prvý na .

Neuroložka, bývalá vrcholová basketbalistka, trenérka dětí a mládeže, zakladatelka projektu Lokomoce MUDr. Jaroslava Chlupová je jednou ze statečných lékařek, které se nebojí nahlas mluvit o následcích očkování.

V letech, kdy se plošně vakcinovalo, viděla jen ve své ordinaci denně několik pacientů s různě závažnými potížemi po vakcinaci proti covidu. Viděla nárůst počtu závažných smrtelných diagnóz, jako je ALS. Díky péči o vloni zesnulou Petru Banat ví z první ruky, jak se v naší zemi žije lidem, které postihne smrtelné onemocnění. Vyřízení jakékoli podpory trvá mnoho měsíců, chybí pomůcky… Stát navíc pacienty s komplikacemi po očkování systematicky ignoruje.

Zatímco v zahraničí už mají specializovaná centra na léčbu long covid i postva.cinačních potíží, u nás strkají zodpovědné instituce i většina lékařů hlavu do písku.

V novém rozhovoru Jaroslava Chlupová mluví o tom, co je potřeba udělat, aby všichni pacienti s následky nekončili u několika málo statečných odborníků, kteří jim sami nemohou pomoci, nebo u psychiatra. O tom, co za poslední roky viděla ve své ordinaci. A také o své vášni, zdravém pohybovém vývoji dětí a tom, co pro ně v této oblasti už mnoho let dělá.

Viac vo videu:

Zdroj: Nadační fond Svědomí národa / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Česká neuroložka, která nemlčí. Končí u ní lidé se závažnými následky očkování proti Covid-19. MUDr. Chlupová promluvila o tom, co za poslední roky viděla ve své ordinaci je zobrazený ako prvý na .

„Z veľkej opatrnosti“ Ministerstvo poľnohospodárstva Spojených štátov amerických (USDA) a podobne aj ostatné západné krajiny vybíjajú hydinové farmy vždy, keď sa na nich nájde čo i len jediná sliepka pozitívna na vtáčiu chrípku.

Tieto vládou vynútené depopulačné schémy sa zameriavajú na milióny sliepok znášajúcich vajcia a decimujú veľké kŕdle neškodných zvierat.

Michiganské ministerstvo poľnohospodárstva a rozvoja vidieka nedávno oznámilo, že niekoľko vtákov bolo pozitívne testovaných na vtáčiu chrípku vo veľkom chovnom zariadení v Michigane. Vtáky v tomto zariadení boli umiestnené do karantény a bolo naplánované ich hromadné vybitie.

Herbruck’s Poultry Ranch malo nedávno pozitívny test niekoľkých sliepok v ich zariadení Green Meadow Organics a celé kŕdle budú kvôli tomu utratené.

Ide o problém, ktorý sa vyskytuje stále častejšie. Chybnosť a nespoľahlivosť PCR testov tak umožňuje vládnym agentúram utratiť celé kŕdle, čo následne vedie k inflácii cien potravín a ohrozuje zásobovanie potravinami.

Podobné zneužívanie PCR testov sa dialo aj počas pandémie covidu, kedy sa falošné počty nakazených zneužívali ako ospravedlnenie na zavádzanie lockdownov a ďalších pandemických opatrení.

Príliš horlivé zákony umožňujú vládam utratiť milióny neškodných zvierat

Veľké hydinárne sú známe chovom kurčiat v nezdravom preplnenom prostredí, ktoré nezohľadňuje holistické zdravie zvierat. To často spôsobuje, že kurčatá sa stávajú náchylnejšie na choroby a častejšie sa medzi nimi šíria infekcie.

Zvieratá sa v týchto veľkochovoch nemôžu voľne pohybovať a vytvoriť si správnu imunitu voči patogénom v ich prostredí. Tieto zvieratá sú často vystavené podmienkam, liekom a vakcínam, ktoré ešte viac oslabujú ich schopnosť odolávať chorobám.

Namiesto toho, aby vlády umožnili populáciám hydiny získať prirodzenú imunitu, hubia celé kŕdle a vystavujú ďalšiu generáciu kurčiat väčším rizikám v dôsledku slabnúcej imunity kŕdľov z generácie na generáciu.

Aby toho nebolo málo, USDA vyžaduje, aby chovatelia hydiny používali technológiu kvantitatívnej PCR v reálnom čase (RT-qPCR) na určenie toho, či choré zviera je nakazené vtáčou chrípkou. Ak je test zvieraťa pozitívny, výrobca musí dať svoje kŕdle do karantény a spolupracovať so štátom na vypracovaní „plánu depopulácie“.

Depopulačný plán zvyčajne zahŕňa zabitie miliónov zvierat, ktoré nie sú ani infikované, a to len preto, aby údajne ochránili iné kŕdle pred pandemickým kmeňom vtáčej chrípky.

Dňa 2. apríla 2024 spoločnosť Cal-Maine Foods súhlasila s utratením 1,6 milióna nosníc a 33 700 kurčiat vo svojom zariadení v okrese Parmer v Texase. Niektoré z vtákov boli pozitívne testované na kmeň chrípky H1N5 – čo je jeden z kmeňov vysoko patogénnej vtáčej chrípky, na ktorého amplifikáciu sú kalibrované najnovšie PCR testy.

Minulý rok spoločnosť Cal-Maine Foods súhlasila s utratením 1,6% svojich kŕdľov v jednom z ich zariadení v Kansase. Niekoľko spoločností v celej krajine zabilo v rokoch 2022 až 2024 milióny kurčiat. Tieto rozsiahle, unáhlené kroky poškodzujú zásobovanie potravinami a spôsobujú rast cien živočíšneho mäsa, keďže sú ohrozené zásoby mäsa a vajec.

Keď je zviera pozitívne na vtáčiu chrípku, Inšpekčná služba pre zdravie zvierat a rastlín spadajúca pod USDA vyžaduje likvidáciu, vyčistenie a dezinfekciu všetkých priestorov, dopravných prostriedkov a materiálov.

Citlivosť a omylnosť PCR testov a ich úloha pri decimovaní zásob potravín

Tradičná metóda diagnostiky sliepok na vtáčiu chrípku zahŕňala zámernú infekciu embryonovaných vajec vzorkami odobratými priamo z priedušnice alebo kloaky vtáčích druhov a následnú kultiváciu.

Táto metóda umožňuje správnu podtypizáciu vírusu chrípky A. V posledných dvoch desaťročiach sa však zaviedla „vhodnejšia“ diagnostická metóda – genetické PCR testy.

Polymerázová reťazová reakcia (PCR) je alternatívna diagnostická metóda, ktorá údajne umožňuje rýchlu a citlivú detekciu. Využíva nukleové kyseliny (DNA) zo vzoriek krvi alebo tkaniva a analyzuje ich na prítomnosť molekúl špecifických pre vtáčiu chrípku.

Táto metóda zosilňuje (amplifikuje) kúsky genetického materiálu z vírusov, ktoré môžu zostať vo vzorkách tkanív chorých zvierat. Tieto amplifikácie však nemusia vždy rozlišovať medzi závažnými infekciami vtáčej chrípky a benígnymi infekciami, ktoré nemajú žiadne symptómy alebo len mierne symptómy ochorenia, ktoré by mohli polúžiť na vybudovanie väčšej imunity celému kŕdľu.

PCR amplifikácie môžu priniesť „pozitívny“ výsledok aj vtedy, keď organizmus už prekonal infekciu a získal imunitu. Je dobre známe, že kmene vírusu vtáčej chrípky s nízkou patogenitou sa prirodzene vyskytujú u voľne žijúcich sťahovavých vodných vtákov a pobrežných vtákov bez toho, aby spôsobili ochorenie.

PCR testy môžu tieto benígne (neškodné) prípady nesprávne diagnostikovať ako vážne prípady, čo následne vedie k hromadnej karanténe a utrateniu zvierat.

Okrem toho spoločnosti vyvíjajú nové testy založené na PCR, ktoré zahŕňajú široký výber vírusových podtypov, čo celkovo zvyšuje počet pozitívnych prípadov.

Vedci napríklad vyvíjajú podtypovo špecifické testy multiplexnej reverznej transkripcie-polymerázovej reťazovej reakcie (RT-PCR) na zvýšenie citlivosti na špecifické podtypy vírusu vtáčej chrípky typu A (najmä H5, H7 a H9). Laboratóriá môžu tiež použiť zvýšené prahové hodnoty cyklu, aby nevyhnutne vytvorili viac pozitív pre vírusové zvyšky, ktoré nie sú infekčné alebo nesúvisia s vysoko patogénnymi kmeňmi.

Tieto vyššie miery falošne pozitívnych výsledkov sú výsledkom „zlepšení“ PCR testov, ktoré sú navrhnuté tak, aby boli citlivejšie na vírusové zvyšky.

„Zlepšenia“ za posledné desaťročie zahŕňajú zmeny v jednotlivých zložkách enzymatického reakčného koktailu (polymerizujúce enzýmy, reakčné pufry, sondy atď.) až po samotný detekčný systém (prístroje, softvér atď.).

Podľa abstraktu výskumu uverejneného v žurnále Current Issues of Molecular Biology je „technológia RT-qPCR, ktorá je v súčasnosti dostupná pre výskumníkov, citlivejšia, rýchlejšia a cenovo dostupnejšia, než keď bola táto technológia prvýkrát predstavená“. PCR testy sa stali biznisom a nástrojom neistoty a podvodu.

Z tohto dôvodu je možné testy kalibrovať tak, aby spôsobili prerušenie dodávok potravín, alebo by sa mohli použiť spôsobom, ktorý zaručí väčší dohľad nad obyvateľstvom, a teda väčší predaj PCR testov a masovejší zber údajov.

Záver

Zvýšenie citlivosti PCR v kombinácii s pravidlami USDA pre decimovanie kŕdľov, ktoré boli v blízkosti niekoľkých chorých sliepok, vytvára dokonalú búrku pre zbytočnú masovú depopuláciu zvierat.

Ide o problém, ktorý každoročne ohrozuje milióny zvierat, zvyšuje ceny mäsa a vajec a ohrozuje zásobovanie potravinami.

AUTOR: Lance D. Johnson

Překlad: Badatel.net

ZDROJ

Príspevok Vlády schválne používajú nespoľahlivé PCR testy na vybíjanie hydiny s cieľom rozvrátiť zásobovanie potravinami je zobrazený ako prvý na .

Odklon od expanzie, výroby a obchodu smerom k pôžičkám a špekuláciám urýchlil úpadok na celé stáročia. Jednou zo zvláštnych čŕt Ameriky je skutočnosť, že v súčasnosti sa financializácia ekonomiky sa vo všeobecnosti považuje ako niečo choré, avšak len málo sa robí zvrátenie tohto procesu. V 80. a 90. rokoch minulého storočia sa predpokladalo,

že kapitalizmus poháňaný financiami prinesie obdobie lepšieho rozdeľovania kapitálu a dynamickejšej ekonomiky. Tento názor už dnes nie je moc počuť.

Ak je teda takýto jav v drvivej väčšine vnímaný negatívne, ale nedochádza k jeho zmene, potom možno nejde len o zlyhanie tvorby politiky, ale skôr o niečo hlbšie – o niečo, čo je endemické pre samotnú štruktúru kapitalistickej ekonomiky. Samozrejme, je možné zvaľovať vinu za tento stav pôsobenie cynických a po moci bažiacich elít a analyzovať to. Skúmanie histórie však odhaľuje opakujúce sa prípady financializácie, ktoré majú pozoruhodné podobnosti, čo nabáda k záveru, že neutešená situácia v americkej ekonomike v ostatných desaťročiach nie je jedinečná a že neustále rastúca moc Wall Street bola v istom zmysle predurčená.

Giovanni Arrighi: Financializácia ako cyklický jav

V tomto kontexte sa oplatí vrátiť k dielu talianskeho politického ekonóma a historika globálneho kapitalizmu Giovanniho Arrighiho (1937-2009). Arrighi, ktorý je často zjednodušene označovaný za marxistického historika, čo je vzhľadom na rozsah jeho práce príliš zužujúce označenie, skúmal pôvod a vývoj kapitalistických systémov od renesancie a ukázal, ako opakujúce sa fázy finančnej expanzie a kolapsu podmieňujú širšie geopolitické rekonfigurácie. Ústredné miesto v jeho teórii zaujíma názor, že cyklus vzostupu a pádu každého nasledujúceho hegemóna sa končí krízou financializácie. Práve táto fáza financializácie vedie k prechdu smerom k ďalšiemu hegemónovi.

Arrighi datuje vznik tohto cyklického procesu do obdobia talianskych mestských štátov v 14. storočí, ktoré nazýva zrodom moderného sveta. Od spojenia janovského kapitálu a španielskej moci, ktoré viedlo k veľkým objavom, sleduje túto cestu cez Amsterdam, Londýn a napokon Spojené štáty.

V každom prípade je cyklus kratší a každý nový hegemón je väčší, zložitejší a mocnejší ako ten predchádzajúci. A ako sme už spomenuli, moc každého z nich sa končí krízou financializácie, ktorá znamená záverečnú fázu hegemónie. Táto fáza však zároveň zúrodňuje pôdu, v ktorej vyklíči ďalší hegemón, čím sa financializácia označuje za predzvesť blížiacej sa zmeny hegemóna. V podstate sa nastupujúca mocnosť objavuje čiastočne tým, že využíva finančné zdroje financializovanej a upadajúcej mocnosti.

Arrighi zistil prvú vlnu financializácie, ktorá sa začala okolo roku 1560, keď sa janovskí obchodníci stiahli z obchodu a špecializovali sa na financie, čím nadviazali symbiotické vzťahy so Španielskym kráľovstvom. Ďalšia vlna sa začala okolo roku 1740, keď sa Holanďania začali sťahovať z obchodu, aby sa stali „bankármi Európy“. Financializácia vo Veľkej Británii, ktorú budeme skúmať ďalej, sa objavila približne koncom 19. storočia; v prípade Spojených štátov sa začala v 70. rokoch 20. storočia.

Hegemóniu definuje ako „moc štátu vykonávať funkcie vedenia a správy nad systémom suverénnych štátov“. Ústrednou myšlienkou tejto koncepcie je, že historicky bolo takéto riadenie spojené s premenou fungovania systému vzťahov medzi štátmi ako takého a tiež, že pozostáva z toho, čo by sme nazvali geopolitickou dominanciou, ale aj z akéhosi intelektuálneho a morálneho vedenia. Moc hegemóna nielenže stúpa na vrchol v súperení medzi štátmi, ale v skutočnosti formuje samotný systém vo svojom vlastnom záujme. Kľúčom k tejto schopnosti rozširovania vlastnej moci hegemóna je schopnosť premeniť svoje národné záujmy na medzinárodné záujmy.

Pozorovatelia súčasnej americkej hegemónie si začínajú uvedomovať, že transformácia globálneho systému súvisí s americkými záujmami. Udržiavanie ideologicky podfarbeného poriadku „založeného na pravidlách“ – údajne v prospech všetkých – presne zapadá do kategórie spájania národných a medzinárodných záujmov. Pritom predchádzajúci hegemón, Briti, mali svoju vlastnú verziu, ktorá zahŕňala politiku voľného obchodu aj zodpovedajúcu ideológiu, ktorá zdôrazňovala bohatstvo národov nad národnou suverenitou.

Ak sa vrátime k otázke financializácie, s originálnym pohľadom na jej epochálny aspekt prišiel ako prvý francúzsky historik Fernand Braudel, ktorého bol Arrighi žiakom. Braudel si všimol, že narastajúca moc financií ako dominantnej kapitalistickej činnosti danej spoločnosti je znakom jej blížiaceho sa úpadku.

Arrighi si osvojil tento prístup a vo svojom hlavnom diele s názvom „Dlhé dvadsiate storočie“ vypracoval teóriu cyklického vzoru vzostupu a pádu v rámci kapitalistického systému, ktorý nazval „systémový cyklus akumulácie“. Podľa tejto teórie je obdobie vzostupu založené na expanzii obchodu a výroby. Táto fáza však nakoniec dosiahne zrelosť a vtedy je už ťažšie ziskovo reinvestovať kapitál do ďalšej expanzie. Inými slovami, hospodárske úsilie, ktoré posunulo vzmáhajúcu sa mocnosť na jej výslnie, sa stáva čoraz menej ziskovým, pretože konkurencia sa zintenzívňuje a v mnohých prípadoch sa veľká časť reálnej ekonomiky stráca na periférii, kde sú nižšie mzdy. K tomu prispievajú aj rastúce administratívne výdavky a náklady na udržiavanie stále sa rozširujúcej armády.

To vedie k nástupu toho, čo Arrighi nazýva „signálnou krízou“, teda hospodárskou krízou, ktorá signalizuje prechod od akumulácie prostredníctvom materiálnej expanzie k akumulácii prostredníctvom finančnej expanzie. Nasleduje fáza charakterizovaná finančným sprostredkovaním a špekuláciami. Iný spôsob, ako o tom uvažovať, je, že po strate skutočného základu svojej ekonomickej prosperity sa národ obracia k financiám ako k poslednej hospodárskej oblasti, v ktorej sa môže udržať hegemónia. Fáza financializácie sa teda vyznačuje prehnaným dôrazom na finančné trhy a finančný sektor.

Ako financializácia odďaľuje nevyhnutné

Korózny charakter financializácie však nemá okamžitý účinok – v skutočnosti je to práve naopak. Arrighi ukazuje, ako môže obrat k financializácii, ktorá je spočiatku pomerne lukratívna, poskytnúť dočasný a iluzórny oddych od trajektórie úpadku, a tak oddialiť nástup terminálnej krízy. Napríklad niekdajší hegemón, Veľká Británia, bola krajinou, ktorú najviac zasiahla takzvaná Dlhá depresia v rokoch 1873 – 1896, čo bolo dlhšie obdobie neduhu, v ktorom sa spomalil priemyselný rast Británie a znížilo sa jej hospodárske postavenie. Arrighi to označuje za „signálnu krízu“ – bod cyklu, v ktorom sa stráca výrobná sila a nastupuje financializácia.

A predsa, ako Arrighi cituje knihu Davida Landesa „Nespútaný Prometeus“ z roku 1969, „akoby zázrakom sa koleso otočilo“. V posledných rokoch storočia sa obchod náhle zlepšil a zisky vzrástli. „Vrátila sa dôvera – nie tá prchavá a miznúca dôvera krátkych konjunktúr, ktoré prerušovali pochmúrne obdobie predchádzajúcich desaťročí, ale všeobecná eufória, aká tu nebola od začiatku 70. rokov 19. storočia….V celej západnej Európe je toto obdobie považované za staré dobré časy – eduardovská éra, la belle époque.“ Všetko sa zdalo byť opäť v poriadku.

Na náhlom obnovení ziskov však nie je nič magické, vysvetľuje Arrighi. Stalo sa to, že „s tým, ako sa oslabila britská priemyselná nadvláda, triumfovali jej financie a jej služby ako prepravcu, obchodníka, poisťovacieho makléra a sprostredkovateľa vo svetovom platobnom systéme sa stali nepostrádateľnejšími ako kedykoľvek predtým“.

Inými slovami, došlo k veľkému rozmachu finančných špekulácií. Spočiatku veľká časť rozširujúcich sa finančných príjmov pochádzala z úrokov a dividend, ktoré boli generované predchádzajúcimi investíciami. Stále väčšia časť však bola financovaná tým, čo Arrighi nazýva „domácou premenou komoditného kapitálu na peňažný kapitál“. Medzitým, ako sa prebytočný kapitál presúval z obchodu a výroby, začali britské reálne mzdy od polovice 90. rokov 19. storočia klesať – čo bol obrat trendu z posledných piatich desaťročí. Bohatnutie finančnej a podnikateľskej elity pri celkovom poklese reálnych miezd je niečo, čo by pozorovateľom súčasnej americkej ekonomiky malo byť povedomé.

Prijatím financializácie Británia v podstate použila poslednú kartu, ktorú mala v rukáve, aby odvrátila svoj imperiálny úpadok. Okrem toho ju zničila prvá svetová vojna a následná nestabilita medzivojnového obdobia, ktorá je prejavom toho, čo Arrighi nazýva „systémovým chaosom“ – fenoménom, ktorý sa stáva obzvlášť viditeľným počas signálnych kríz a terminálnych kríz.

Arrighi poznamenáva, že v minulosti boli tieto rozpady spojené s eskaláciou do otvorenej vojny – konkrétne s tridsaťročnou vojnou (1618-48), napoleonskými vojnami (1803-15) a dvoma svetovými vojnami. Zaujímavé a trochu neintuitívne je, že v týchto vojnách zvyčajne nestáli úradujúci hegemón a jeho vyzývateľ na opačných stranách (pozoruhodnou výnimkou sú anglo-holandské námorné vojny). Skôr to boli zvyčajne akcie iných súperov, ktoré urýchlili príchod konečnej krízy. Ale aj v prípade Holanďanov a Britov konflikt koexistoval so spoluprácou, keďže holandskí obchodníci čoraz viac smerovali svoj kapitál do Londýna, kde im prinášal lepšie výnosy.

Wall Street a kríza posledného hegemóna

Proces financializácie vychádzajúci zo signálnej krízy sa s prekvapivou podobnosťou zopakoval v prípade nástupcu Veľkej Británie, USA. Sedemdesiate roky 20. storočia boli pre USA desaťročím hlbokej krízy s vysokou mierou inflácie, oslabením dolára po zrušení zlatej konvertibility v roku 1971 a, čo je možno najdôležitejšie, stratou konkurencieschopnosti americkej výroby. Vzhľadom na to, že rastúce mocnosti ako Nemecko, Japonsko a neskôr aj Čína boli schopné konkurovať im vo výrobe, USA dosiahli rovnaký bod zlomu a podobne ako ich predchodcovia sa obrátili k financializácii. Sedemdesiate roky 20. storočia boli podľa slov historičky Judith Steinovej „kľúčovým desaťročím“, ktoré „spečatilo celospoločenský prechod od priemyslu k financiám, od továrenskej haly k obchodnej hale“.

To, ako vysvetľuje Arrighi, umožnilo USA prilákať obrovské množstvo kapitálu a prejsť na model deficitného financovania – rastúceho zadlžovania americkej ekonomiky a štátu voči zvyšku sveta. Financializácia však zároveň umožnila USA posilniť svoju hospodársku a politickú moc vo svete, najmä keď sa dolár stal svetovou rezervnou menou. Toto uvoľnenie poskytlo USA ilúziu prosperity na konci 80. a v 90. rokoch, keď, ako hovorí Arrighi, „existovala predstava, že Spojené štáty sa ‚vrátili'“. K tomuto optimizmu a pocitu, že západný neoliberalizmus bol ospravedlnený, nepochybne prispel aj zánik jeho hlavného geopolitického rivala, Sovietskeho zväzu.

Pod povrchom sa však tektonické platne úpadku stále pohybovali, pretože USA boli čoraz závislejšie od vonkajšieho financovania a čoraz viac zvyšovali pákový efekt na zmenšujúcu sa časť reálnej konomickej činnosti, ktorá sa rýchlo presúvala a vyprázdňovala. S rastúcim významom Wall Street sa mnohé kvintesenčné americké ekonomiky v podstate rozkrádali v záujme finančného zisku.

Ako však upozorňuje Arrighi, financializácia len brzdí nevyhnutné, čo sa ukázalo až pri ďalších udalostiach v USA. Koncom 90. rokov začala samotná financializácia zlyhávať, počnúc ázijskou krízou v roku 1997 a následným prasknutím bubliny dotcom a pokračujúc znížením úrokových sadzieb, ktoré by nafúkli bublinu na trhu s nehnuteľnosťami, ktorá tak veľkolepo vybuchla v roku 2008. Odvtedy sa kaskáda nerovnováh vo finančnom systéme len zrýchlila a len kombinácia čoraz zúfalejších finančných trikov – nafukovanie jednej bubliny za druhou – a otvoreného nátlaku umožnila Spojeným štátom predĺžiť svoju hegemóniu ešte o niečo dlhšie, než bolo treba.

V roku 1999 Arrighi v článku, ktorý napísal spolu s americkou vedkyňou Beverly Silverovou, zhrnul vtedajšiu situáciu. Od jeho napísania síce uplynulo už štvrťstoročie, ale na aktuálnosti nestráca ani dnes:

„Globálna finančná expanzia posledných približne dvadsiatich rokov nie je ani novou etapou svetového kapitalizmu, ani predzvesťou ‚nadchádzajúcej hegemónie svetových trhov‘. Je skôr najjasnejším znakom toho, že sa nachádzame uprostred hegemónnej krízy. Ako takú možno očakávať, že expanzia bude dočasným javom, ktorý sa skončí viac či menej katastrofálne… Ale zaslepenosť, ktorá viedla vládnuce skupiny [hegemónnych štátov minulosti] k tomu, že si pomýlili ‚jeseň‘ s novou ‚jarou‘ svojej… moci, spôsobila, že koniec prišiel skôr a katastrofálnejšie, ako by inak mohol… Podobná zaslepenosť je zjavná aj dnes.“

Prvý prorok multipolárneho sveta

Vo svojom neskorom diele Arrighi zameral svoju pozornosť na východnú Áziu a skúmal vyhliadky na prechod k ďalšej hegemónii. Na jednej strane označil Čínu za logického nástupcu americkej hegemónie. Ako protiváhu k tomu však nevidel pokračovanie ním načrtnutého cyklu na neurčito a domnieval sa, že príde bod, keď už nebude možné uviesť do života štát s väčšími a komplexnejšími organizačnými štruktúrami. Možno, špekuloval, že USA predstavujú práve takúto expanzívnu kapitalistickú mocnosť, ktorá doviedla kapitalistickú logiku až k jej pozemským hraniciam.

Arrighi tiež považoval systémový cyklus akumulácie za jav vlastný kapitalizmu, ktorý sa nedá aplikovať na predkapitalistické časy alebo nekapitalistické formácie. V roku 2009, keď Arrighi zomrel, zastával názor, že Čína zostáva rozhodujúcim spôsobom nekapitalistickou trhovou spoločnosťou. Ako sa bude vyvíjať, zostávalo otvorenou otázkou.

Hoci Arrighi nebol dogmatik v otázke vývoja budúcnosti a svoje teórie neuplatňoval deterministicky, najmä pokiaľ ide o vývoj v posledných desaťročiach, dôrazne hovoril o tom, čo by sa v dnešnom jazyku dalo nazvať nevyhnutnosťou prispôsobiť sa multipolárnemu svetu. Vo svojom článku z roku 1999 spolu so Silverom predpovedali, že „viac-menej bezprostredný pád Západu z veliteľských výšin svetového kapitalistického systému je možný, dokonca pravdepodobný“.

USA podľa nich „majú ešte väčšie možnosti ako Británia pred sto rokmi premeniť svoju upadajúcu hegemóniu na vykorisťovateľské panstvo“. Ak sa systém nakoniec rozpadne, „bude to predovšetkým kvôli odporu USA voči prispôsobovaniu a prispôsobovaniu. A naopak, prispôsobenie sa a prispôsobenie sa USA rastúcej hospodárskej sile východoázijského regiónu je nevyhnutnou podmienkou nekatastrofického prechodu k novému svetovému poriadku.“

Či k takémuto prispôsobeniu dôjde, sa ešte len uvidí, ale Arrighi sa vyjadruje pesimisticky, keď konštatuje, že každý hegemón na konci svojho cyklu dominancie zažíva „konečný rozmach“, počas ktorého sleduje svoje „národné záujmy bez ohľadu na problémy na úrovni systému, ktoré si vyžadujú riešenia na úrovni systému“. Výstižnejší opis súčasného stavu ani nemôže byť.

Problémy na systémovej úrovni sa množia, ale sklerotický ancien régime vo Washingtone ich nerieši. Tým, že si mýli svoje financializované hospodárstvo s energickým, precenil silu zbrojenia finančného systému, ktorý ovláda, a tak opäť vidí „jar“ tam, kde je len „jeseň“. To, ako predpovedá Arrighi, len urýchli koniec.

Autor: Henry Johnston, redaktor RT. Viac ako desať rokov pracoval v oblasti financií a je držiteľom licencie FINRA Series 7 a Series 24.

Zdroj: rt.com
Preklad: InfoVojna

Príspevok Smrť impérií: História nám hovorí, čo bude nasledovať po skončení hegemónie USA je zobrazený ako prvý na .

V Brazílii byla zavedena pro mnohé jen stěží představitelná diktatura, kdy mnoho lidí končí jen za příspěvky na sociálních sítích ve vězení. A to zcela bez soudu.

Zmanipulované brazilské volby přinesly do čela země diktátora, který velmi tvrdě zasahuje proti všem názorovým oponentům. Zavedená očkovací povinnost a zákaz kritiky genových injekcí pod hrozbou vězení byly jen prvními z jeho kroků.

Tento obdivovatel Hitlera ukazuje, že má k jeho smýšlení velmi blízko. Mnoho lidí, kterým hrozila perzekuce za názory, již prchlo ze země.

Byla také nařízena poměrně drakonická cenzura sociálních sítí, což některé platformy plně akceptovaly, jiné – jako Rumble – zemi opustily a poslední, kdo se nepodřídil a zatím své služby poskytuje, je již pouze Elon Musk se svým X.

Nyní se rozpoutala skutečná slovní válka mezi Lulovým fašistickým režimem a Elonem Muskem, který odmítá blokovat sociální sítě opozičních politiků a lidí, kteří mají jiné názory než režim.

Více jste si o této „válce „mohli přečíst již zde. Ovšem boj stále nekončí a soudce Nejvyššího soudu hrozí Muskovi vyšetřováním.

Brazilský aktivistický soudce Nejvyššího soudu Alexandre de Moraes nařídil vyšetřování Elona Muska poté, co miliardář slíbil, že se vzepře soudnímu příkazu v rámci probíhajícího vyšetřování účtů na sociálních sítích, které údajně šíří dezinformace a „nenávistné“ projevy.

„Flagrantní chování maření brazilské justice, podněcování k trestné činnosti, veřejná hrozba neuposlechnutí soudních příkazů a budoucí nedostatek spolupráce ze strany platformy jsou fakta, která nerespektují suverenitu Brazílie,“ napsal de Moraes, kterého Musk o víkendu nazval „brazilským Darth Vaderem.“

Zatímco X původně v sobotním příspěvku uvedl, že vyhoví a zablokuje některé populární účty v Brazílii – Musk o hodinu později, po zveřejnění „TWITTER FILES BRAZIL,“ řekl, že tak neučiní, a poznamenal, že „v důsledku toho pravděpodobně přijdeme o všechny příjmy v Brazílii a budeme muset zavřít naši tamní kancelář.“

V nedělním příspěvku Musk uvedl, že soudce Nejvyššího soudu Alexandre de Moraes „bezostyšně a opakovaně zradil ústavu a brazilský lid“ a měl by „rezignovat, nebo být odvolán.“

De Moraes uvedl, že v rámci svého rozhodnutí zahájit vyšetřování X se zdrží neuposlechnutí jakéhokoli soudního příkazu, který již byl vydán, včetně provedení jakékoli reaktivace profilu, který byl zablokován tímto Nejvyšším soudem.

Soudce uvedl, že Musk bude čelit pokutě, která se rovná přibližně 20 000 dolarů pokaždé, když bude zablokovaný účet na X znovu aktivován.

Musk mezitím poradil Brazilcům, aby si nainstalovali VPN, aby se mohli dostat na ty sociální sítě či stránky, které již režim zablokoval.

Reportáž TWITTER FILES BRAZIL, o níž informoval investigativní novinář Michael Shellenberger a jeho kolegové David Ágape a Eli Vieira, odhaluje, že Brazílie je zapojena do rozsáhlého zásahu proti svobodě projevu vedeného soudcem Nejvyššího soudu.

Členové brazilského Kongresu a novináři byli mezi těmi, které brazilský nejvyšší soud označil jako cenzurované, řekl pan Shellenberger o svých zjištěních, o která se podělil na X.

Jmenoval poslance dolní komory Carlu Zambelliovou ze strany bývalého prezidenta Jaira Bolsonara a Marcela van Hattema ze strany NOVO jako cíle příkazů zaměřených na příspěvky, které soud považuje za dezinformace.

Podle interních dokumentů, které Shellenberger sdílel, bylo Twitteru v Brazílii vyhrožováno pokutou 30 000 dolarů. Společnost měla jednu hodinu na to, aby odstranila příspěvky členů Kongresu nebo zaplatila soudu za nedodržení předpisů.

Článek uvádí, že soudce dokonce věznil jednotlivce bez soudu za věci zveřejněné na sociálních sítích.

Podle pana Shellenbergera soudce Nejvyššího soudu Alexandre de Moraes údajně požadoval po Twitteru, aby umožnil přístup k interním datům lidí, kteří byli cenzurováni, což je v rozporu s vlastními zásadami Twitteru ohledně nakládání s uživatelskými daty.

Zdá se, že Brazílie se velmi rychle učí od EU – Moraes by si jistě velmi notoval s Jourovou. V zemi jsou totiž cenzurovány velmi podobné příspěvky, jaké vadí také EU.

To se týká zejména covidových záležitostí, klimatu nebo LGBTQ, ale i celkové kritiky vlády a těch „správných“ politiků.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok ZEROHEDGE: Válka mezi Muskem a brazilskou globalistickou diktaturou pokračuje, soudce Nejvyššího soudu nařídil jeho vyšetřování je zobrazený ako prvý na .

Okresní soud v Ostravě uložil osmiměsíční podmíněný trest aktivistce Nele Liskové. Zkušební dobu stanovil na dva roky. Navíc musí deaktivovat a později i smazat svůj profil na síti X. Lisková podle obžaloby na sociálních sítích umisťovala nenávistné a manipulativní příspěvky.

V nich se vymezovala především proti Pirátské straně a její místopředsedkyni Olze Richterové. Publikovala i příspěvek, ve kterém vyzývala k deukrajinizaci a denacifikaci Česka. Lisková před soudem odmítla vinu. Tvrdí, že jde o politický proces.

“Předpokládala jsem že máme ústavu, která mi umožňuje se kriticky vyjadřovat k vládě. Ze strany Pirátů to beru jako mstu. Jako zneužití jejich dočasné politické moci,” uvedla Lisková. Ta byla v minulosti členkou ČSSD, později SPD, vedla spolek Zastupitelské centrum Doněcké lidové republiky a vydávala se za honorární konzulku Doněcké oblasti na Ukrajině ovládané proruskými separatisty. Spolek v roce 2017 kvůli nezákonné činnosti zrušil soud.

Lisková podle obžaloby zveřejnila či sdílela příspěvky s nenávistným a manipulativním obsahem. V jednom například tvrdila, že Piráti chtějí v Česku přijmout desetitisíce migrantů z muslimských zemí a věnovat jim byty. Pražský městský soud v té souvislosti už loni rozhodl, že Lisková musí Richterové zaplatit 50.000 korun za šíření nepravdivého příspěvku. Lisková dnes řekla, že částku zaplatila, i když text jen sdílela a nebyla jeho autorkou.

V jiném pak zase vyzývala k deukrajinizaci a denacifikaci Česka. Autorka v příspěvku doprovodila snímek ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského slovy: “Doufám, že každý, kdo podporuje tuto nacistickou zrůdu a jeho stoupence, ponese plnou zodpovědnost. Deukrajinizace a denacifikace ČR, to bude náš úkol”. Lisková následně na svém facebooku uvedla, že se pouze vyjádřila k Zelenskému a má právo na svůj vlastní politický názor.

Před soudem dnes připustila, že text nebyl přesně specifikovaný. “Příspěvek nebyl směřován proti obyčejným Ukrajincům,” řekla. Dodala, že takto reagovala na konání akcí v Plzni nazvaných Bandera párty.

ZDROJ

Príspevok Politický inkviziční soud uložil české vlastence Nele Liskové osmiměsíční podmíněný trest. Žádala deukrajinizaci a denacifikaci Česka je zobrazený ako prvý na .

Slovenská a česká pravice vkládaly velkou naději ve vítězství Ivana Korčoka ve II. kole prezidentské volby na Slovensku. Exponenti slovenské, ani české pravice teď nedokážou zakrýt zklamání, které v nich vzbudily výsledky voleb. V nich vynikajícím způsobem vyhrál vládní kandidát, předseda sociálně demokratické strany Hlas, Peter Pellegrini.

Peter Pellegrini je nyní na vrcholu své politické kariéry. Z vysokých ústavních funkcí zastával úspěšně již funkci premiéra i předsedy Národní rady, tedy slovenského parlamentu.

Pellegrinimu a jeho týmu, za spolupráce se slovenským premiérem Ficem, se podařilo to, v co slovenská pravice nevěřila. Korčokovi podporovatelé si nepřipoušteli, že by se Pellegrinimu podařilo vytvořit širokou hlasovací koalici, v níž by se sešli jak podporovatelé vládních stran, tak voliči národně konzervativního zaměření, kteří v I. kole podpořili Š. Harabína. Pellegrini však díky korektním vztahům s představiteli maďarské menšiny na Slovensku a nepochybně také díky podpoře provládních médií v Maďarsku, získal ohromnou podporu mezi slovenskými Maďary. Dát do jedné koalice slovenské nacionalisty ze SNS, Harabínovi národovce, maďarské voliče a také voliče Smeru, z nichž řada nezapomněla na secesi „Hlasistů“ ze Smeru před pár lety, kdy se zdálo, že R. Fico je politicky vyřízený, je ohromný politický úspěch.

Pellegrini i Fico projevili v zájmu Slovenska neocenitelnou schopnost korektní politické dohody. Hodili za hlavu staré politické spory, které vedly k rozdělení Smeru. Dokázali se zmobilizovat v zájmu společné věci. A v tom společném zájmu je, aby prezidentem Slovenska byl muž blízký vládě anebo dokonce vzešlý z vlády. Pokud se tak stalo, je to nepochybně velký úspěch Ficovy vlády, i když lze očekávat, že Pellegrini rozhodně nebude Ficovým sluhou, jak dnes vcelku nechutně píší někteří protivládní slovenští novináři. Prostě, Pellegrini je zralou politickou osobností, která se jednou, po odchodu Roberta Fica do ústraní (nemyslím, že se to stane brzy, ale je potřeba s tím počítat), stane vůdcem celé slovenské levice.

Na rozdíl od Česka se slovenským sociálním demokratům povedlo zachovat silné sociálně demokratické hnutí, které hájí jak sociální zájmy pracujících, tak zájmy národní.

Volební kampaň na Slovensku byla hodně o emocích. Až do konce I. kola voleb byl Pellegrini jako kandidát velmi umírněný. Prakticky neútočil na svého oponenta. To se změnilo po I. kole prezidentské volby a do kampaně byly vneseny emoce. Vláda, ale také Pellegrini prosazují mírové řešení konfliktu na Ukrajině. Protikandidát Korčok hrál s jinými, opačnými kartami. A pochopitelně v tomto střetnutí mezi válkou a mírem nemohl vyhrát.

Slováci prostě nemají rádi, když se jim do jejich života a jejich společnosti pletou cizí vlivy, ať jsou to ty z Washingtonu anebo z Bruselu či z Prahy.

Druhý faktor, kromě emocí, který sehrál svou roli a mobilizoval vysokou volební účast, bylo až příliš okaté stranění agentur pro výzkum veřejného mínění Korčokovi. Většina průzkumů veřejného mínění v posledním týdnu předvídala těsné vítězství Ivana Korčoka. Ale stal se pravý opak. A myslím, že právě tento faktor obav z I. Korčoka vybudil další voliče k účasti ve volbách. Jsou to voliči, kteří by za normálních okolností k volbám nešli. Ale významná část potenciálních nevoličů byla znepokojena ochotou slovenské opozice i Ivana Korčoka přistoupit na dobrodružné válečnické plány, které se tu a tam objevují v západní Evropě. Jeden z posledních takových záměrů nedávno představil francouzský prezident Macron. Tedy takové plány, které ještě rozebírala k vlastní škodě slovenská aktivistická média, samozřejmě galvanizují slovenskou veřejnost. Výsledek voleb je jasný. Bylo to především referendum o Fisově vládě a také referendum o její zahraniční politice. A především o jejím vztahu k řešení ukrajinského konfliktu. Slovenští lidé chtějí mír a ne válku. Proto se v rozhodné většině, na rozdíl od prakticky všech slovenských mainstramových médií a proti zjevné podpoře většiny slovenských společenských elit Korčokovi, dostalo velké podpory Peteru Pellegrinimu.

Pokud jde o ty slovenské kulturní elity, dovolím si malou poznámku. V samém závěru volební kampaně veřejně vystoupil ve prospěch Pellegriniho slovenský rapper Rytmus, který má velký vliv na slovenské mladé lidi. Myslím, že tento faktor – rapper Rytmus – mohl ovlivnit významným způsobem také hlasování slovenských Romů.

Romů na Slovensku je podle mého odhadu 500 až 600 tisíc. To je velká porce voličů. Samozřejmě velká část slovenských Romů nevolí v žádných volbách, mají jiné starosti. Starosti existenčního charakteru. Ale teď mohli udělat výjimku.

Slzy české pravice…

Přiznám se, že pro mě bylo velmi potěšující v neděli sledovat při několika příležitostech, které se naskytly, reakce českých pravičáků na výsledky slovenských prezidentských voleb. Prezident Pavel a v zásadě i premiér Fiala zachovali dekorum. A je to dobře pro budoucí česko-slovenské vztahy. Zato předsedkyně sněmovny za TOP 09, Pekarová Adamová či místopředsedkyně sněmovny z pirátské strany, Richterová, dekorum zachovat nedokázaly. Stejně tak v ČT např. novinářka z ultrapravicového Echa, Zlámalová ad. Jejich vystoupení se hemžilo bláboly o prokremelských politicích a jinými nesmysly, kdy nejmírnějšími byla obvinění z proruské orientace nového slovenského prezidenta. Předpokládám, že tyto vášně se uklidní, ale česká pravice, resp. strany vládní koalice a také provládní publicisté musí vzít nyní rozum do hrsti. Názorová hladina českého obyvatelstva není příliš vzdálená od názorů Slováků. 69% Čechů si podle nedávného průzkumu představuje ukončení války na Ukrajině diplomatickou cestou, a to i za cenu územních ústupků Ukrajiny vůči Rusku. A lidé v Česku ve své většině doufají v ustavení koalice pro změnu, jako tomu bylo nyní na Slovensku. Tak, aby se nestalo, jako v minulých sněmovních volbách u nás, že propadné milion hlasů voličů, kteří by ve zdrcující většině nechtěli volit vládu pravicové koalice.

Prostě, dokonáno jest…

AUTOR: Jiří Paroubek

ZDROJ

Príspevok Jiří Paroubek: Soumrak éry válečných štváčů… je zobrazený ako prvý na .

Několik západních mainstreamových médií, jako Bild v Německu a La Repubblica v Itálii, publikovalo články založené na úniku informací údajně pocházejících ze zdrojů v NATO.

Hovoří se o plánu budoucího rozdělení Ukrajiny.

Válka na Ukrajině trvá už více než dva roky – ale mír se zdá být stále daleko. Přestože v současnosti neprobíhají žádná oficiální jednání o ukončení bojů, v zákulisí se definují pozice. NATO prý představilo výbušný mírový plán.

Jak uvádí italský list La Repubblica:

Západ je zjevně připraven vzdát se území okupovaných Ruskem. Na oplátku by zbývající „západní Ukrajina“ měla okamžitě vstoupit do NATO a spadat tak pod ochranu obranné aliance. K tomu by se Kyjev musel vzdát nejen oblastí na východě a jihu ztracených od roku 2022, ale také Krymu, který v roce 2014 anektovala Moskva.

O tomto návrhu se prý diskutovalo na posledním summitu NATO. Přestože se nejedná o oficiální stanovisko Západu, scénář není nereálný, zejména s ohledem na americké volby v listopadu.

Historicky mírový plán připomíná rozdělení Německa po druhé světové válce nebo Koreje v roce 1953.

Zcela nejasné je, zda Kyjev na takový plán přistoupí. Prezident Zelenskij zatím vždy zdůrazňoval, že si chce vzít zpět všechna okupovaná území.

Plán sice zatím není oficiální, ale je zcela jasné, že mainstreamová média připravují veřejnost na takový výsledek. Protože i západní média uvádějí, že východní fronta na Ukrajině je na pokraji zhroucení.

Nechvalně známá 153 mechanizovaná brigáda Ukrajiny již není mechanizovaná, ale byla zredukována na pěchotu.

Mluví se o západním plánu rozdělení, ale na Západě existuje iluze, že Rusko bude ochotno akceptovat západní Ukrajinu integrovanou do NATO. Spíš to vypadá, že se vyrovnává účet bez hostinského. Rusko nevedlo tuto krvavou a nákladnou válku, aby získalo základny NATO na západní Ukrajině.

“Nikdo o tom oficiálně nemluví. Ale myšlenku dohody podporovanou Spojenými státy v případě porážky Bidena zná každý. Území výměnou za bezpečnost. To znamená vzdát se regionů okupovaných Rusy, ale s garancí okamžitého vstupu Ukrajiny do NATO,“ tvrdí noviny.

Pravda, ztrácí ze zřetele důležitý bod: A Moskvy se někdo zeptal, jak se staví k takovému „důmyslnému“ plánu?

Ostatně logicky podle La Repubblica – Rusko bude připraveno ukončit Speciální vojenskou operaci, kterou zahájilo s cílem zabránit Ukrajině ve vstupu do NATO, aby nakonec Ukrajina… vstoupila do NATO! I když ve zmenšeném objemu.

Na rozdíl od Evropy s její aristokratickou degenerací v Rusku není schizofrenie v kuloárech moci vítána. Proto ať s Bidenem, nebo s Trumpem v Bílém domě, nápad, který zveřejnili v La Repubbliva nestojí ani za zlámanou grešli.

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ: https://t.me/EvPanina

Príspevok Unikly utajované informace přímo ze zdrojů v NATO o plánech budoucího rozdělení Ukrajiny, píší Bild, La Repubblica a další západní média je zobrazený ako prvý na .

Ako ľudské bytosti sme pevne pripravení neustále dávať pozor na potenciálne nebezpečenstvá. To sa dá očakávať.

Pred tisíckami rokov museli byť naši predkovia neustále ostražití voči hrozbe prirodzených predátorov, nákazlivej chorobe a nepriaznivému počasiu, inak museli znášať následky. Dnes sme do značnej miery prekonali mnohé z prírodných nebezpečenstiev, ktoré sužovali našich predkov, ale tie isté inštinkty nás nútia chrániť sa pred skutočnými aj domnelými hrozbami a dbať na volanie tých, ktorí upozorňujú na potenciálne nové hrozby.

Tento koncept bol po tisíce rokov dobre pochopený tými, ktorí sa snažili kontrolovať populácie.

Predtým, ako bolo sformulované moderné chápanie našej slnečnej sústavy, starí Egypťania verili, že samotné slnko je boh menom Ra, ktorého každý večer požiera zlý hadí boh menom Apep. V žiadnom prípade nebolo isté, že Ra bude môcť uniknúť Apepovi a vrátiť sa ráno, a kňazská trieda zmanipulovala tento základný strach tým, že vyvinula prepracované rituály na odvrátenie hadieho boha. Tieto obrady, samozrejme, mohli správne vykonávať len samotní kňazi, čím sa im zabezpečila ústredná úloha v staroegyptskej spoločnosti.

Môžeme sa pousmiať nad dôverčivosťou starých Egypťanov, ale existencia Apepu a dôležitosť rituálov im boli vštepované už od útleho veku a posilňované vyhláseniami kňazskej triedy. Spochybňovať realitu mýtu o bohu slnka by bolo podobné ako spochybňovať štruktúru samotnej egyptskej spoločnosti.

Myslieť si, že nie sme schopní byť podobne zmanipulovaní v našej modernej „osvietenej“ dobe, by bolo najhrubšou formou historickej naivity.

V 20.storočí boli obavy z červenej hrozby Sovietskeho zväzu a jeho údajného vojenského molocha použité na riadenie kurzu americkej spoločnosti. Sám Jack Kennedy sa stal prezidentom, ktorý viedol kampaň za názor, že Eisenhowerova administratíva umožnila vytvorenie nebezpečnej raketovej medzery medzi Sovietmi a Američanmi.

Podľa tohto desivého príbehu , ktorý analytici RAND Corporation doplnili do Kennedyho kampane, mal Sovietsky zväz 500 medzikontinentálnych balistických rakiet pripravených vystreliť na Ameriku v čo najkratšom čase. V skutočnosti mali Sovieti v tom čase len 4 takéto rakety, ale to nezabránilo vojensko-priemyselnej propagandistickej mašinérii presvedčiť Američanov, že musia pumpovať stále viac svojich zdrojov do nákupov zbraní od dodávateľov obrany, aby mohli čeliť sovietskej armáde. hrozba.

Je neuveriteľné, že v niektorých prípadoch sa o tej istej hrozbe hovorilo po stáročia a vždy prichádzalo s tými istými strašnými varovaniami, že koniec sveta sa blíži, pokiaľ verejnosť nie je ochotná vzdať sa peňazí, suverenity alebo dokonca svojich životov, aby mu zabránila.

Koncom 18.storočia anglikánsky kňaz Thomas Malthus s „matematickou istotou“ demonštroval , že svet smeruje k demografickej katastrofe. Koniec koncov, ľudská populácia rastie exponenciálne, zatiaľ čo ponuka potravín rastie aritmeticky. Z toho logicky vyplýva, že je len otázkou času, kedy svetová populácia predbehne našu schopnosť uživiť sa.

Samozrejme, tak ako by sa rodič mohol pozrieť na prvý rok rastu svojho malého syna a extrapolovať, že keď bude mať 30 rokov, bude mať 20 stôp, viac ako 200 rokov očakávanej populačnej krízy, ktorá neprišla, ukázalo, že existujú základné nedostatky v Malthusových úvahách. Zem nie je hra s nulovým súčtom a ľudská vynaliezavosť vždy a v každej generácii dokázala upiecť väčší koláč, aj keď si z neho odoberajú čoraz väčší kúsok.

Teraz aj tie najalarmistickejšie predpovede Organizácie Spojených národov pripúšťajú, že globálna populácia sa v roku 2050 vyrovná a začne klesať , a Malthus sa teraz chápe ako treťotriedny učenec šíriaci fantázie Chicken Little sky-is-falling v prospech Britov. Východoindická spoločnosť, ktorá ho zamestnávala.

Je úžasné, že napriek tomu, že každá z predpovedí súdneho dňa Malthusa a jeho malthusiánskych pomocníkov sa ukázala ako nepravdivá desaťročie za desaťročím počas dvoch storočí, Malthusove myšlienky sa stále berú vážne a stále ich propagujú a propagujú zarábajúci oligarchovia, ktorí z toho majú prospech. z myšlienky, že je príliš veľa zbytočných jedákov, ktorí spotrebúvajú svetové zdroje.

Sám Malthus, anglikánsky minister, napísal, že : „Sme zaviazaní spravodlivosťou a cťou formálne pohŕdať právom chudobných na podporu“, argumentujúc zákon, ktorý by anglikánskej cirkvi zakazoval poskytovať akékoľvek jedlo, oblečenie alebo podporu. akékoľvek deti. Malthus sa však neuspokojil s posielaním tisícov detí na smrť pre nešťastie, že sa narodili chudobní, ale tiež obhajoval aktívne prispievanie k smrti väčšieho počtu chudobných prostredníctvom sociálneho inžinierstva:

„Namiesto odporúčaní čistoty chudobným by sme mali podporovať opačné návyky. V našich mestách by sme mali zúžiť ulice, natlačiť viac ľudí do domov a postaviť sa proti návratu moru. V krajine by sme mali stavať naše dediny v blízkosti stojatých jazier a najmä podporovať osídľovanie vo všetkých močaristých a nezdravých situáciách. Predovšetkým by sme však mali zavrhnúť konkrétne prostriedky na ničivé choroby; a obmedzovať tých benevolentných, ale veľmi pomýlených ľudí, ktorí si mysleli, že slúžia ľudstvu tým, že chránia plány na úplné vyhladenie konkrétnych porúch.“

Hrôzostrašná povaha tejto myšlienky je o to absurdnejšia, že Malthus podporoval šírenie chorôb a moru, aby „zachránil“ ľudstvo pred chorobami a pohromami, ktoré podporuje premnoženie. Ale tento vlastný rozpor je úplne stratený u tých, ktorých krvilačnosť núti podporovať také drastické schémy znižovania populácie, aby zabili chudobných a utláčaných v spoločnosti.

Akokoľvek sú Malthusove myšlienky pre našu citlivosť odpudivé, za posledných dvesto rokov poskytovali ideologický rámec pre tých, ktorí majú psychopatickú túžbu ovládnuť ostatných.

Paul Ehrlich a jeho manželka Anne vo svojej neslávne známej knihe z roku 1968 The Population Bomb napísali: „Rakovina je nekontrolované množenie buniek; populačná explózia je nekontrolované množenie ľudí. [. . .]

Musíme posunúť naše úsilie od liečby symptómov k odstráneniu rakoviny. Operácia si vyžiada mnoho zjavne brutálnych a bezcitných rozhodnutí.” Cítil, že rakovina novorodencov je pre ľudstvo taká potenciálne zničujúca, že v roku 1969 skutočne obhajoval pridávanie sterilizačných prostriedkov do potravín a vody. Aby neboli pochybnosti o jeho poznámkach, ďalej ich rozviedol v Ecoscience , knihe z roku 1977, ktorú napísal spolu s Obamovým súčasným vedeckým cárom Johnom Holdrenom, kde opäť obhajovali pridávanie sterilizačných prostriedkov do zásob vody.

V roku 1972 bývalý poradca Svetovej banky a funkcionár OSN Maurice Strong obhajoval vládne licencie na právo žien mať deti.

V roku 1988 princ Philip vyslovil svoj žalostný komentár : „V prípade, že sa znovu narodím, rád by som sa vrátil ako smrtiaci vírus, aby som niečím prispel k vyriešeniu preľudnenia.

V deväťdesiatych rokoch Ted Turner pre časopis Audubon povedal, že ideálna by bola celková svetová populácia 250 – 300 miliónov ľudí – 95-percentný pokles oproti súčasnej úrovni.

Samozrejme, samotný mýtus o preľudnení sa rúca pod najmenším drobnohľadom. Nikto, dokonca ani OSN, nepredpokladá neobmedzený rast ľudskej populácie. Dokonca aj tie najalarmickejšie prognózy ukazujú, že svetová populácia sa v priebehu 40 rokov vyrovná. Ba čo viac, pôrodnosť v každom veľkom priemyselnom štáte na svete je teraz pod úrovňou nahradzovania 2,1, čo znamená, že sú to v skutočnosti vymierajúce národy starnúceho obyvateľstva, ktoré si vyžadujú stále väčší prílev imigrantov, len aby si udržali úroveň svojej populácie.

Okrem dobre známeho fenoménu industrializácie zmenšujúceho počet rodín v súčasnosti existujú náznaky, že chemikálie nazývané endokrinné disruptory, ktoré záhadne končia v našich potravinách, plastoch a pitnej vode, obmedzujú našu biologickú schopnosť reprodukovať sa, pričom počet spermií je Muži zo Západu za posledných 50 rokov klesajú o ohromujúcich 50 %, pričom 85 % zostávajúcich spermií je abnormálnych.

Ale napriek tomu, aj keby sme hystériu nad veľkosťou populácie považovali za nominálnu hodnotu, „riešenia“ navrhované malthusiánmi – programy nútenej sterilizácie, deindustrializácia a dokonca genocída – predstavujú najväčší podvod zo všetkých: myšlienku, že zníženie veľkosti populácie nejakým spôsobom zníži nerovnosti a neprávosti v rámci tejto spoločnosti.

Rozprávač: Vojna, jedna z hlavných príčin svetového hladu, ničí úrodu a narúša úsilie o pomoc. Rozšírená chudoba mnohým bráni kupovať si potraviny, ktoré potrebujú. A nedostatok infraštruktúry znamená, že neexistuje spoľahlivý spôsob dopravy potravín do oblastí, ktoré to potrebujú.

To je dôvod, prečo zníženie počtu hladujúcich ľudí nezníži hlad. Tí, ktorí majú prístup k jedlu, k nemu budú mať prístup aj naďalej a tí, ktorí ho nemajú, budú stále hladní.

Zníženie populácie magickým spôsobom nespôsobí rovnomerné šírenie jedla. A obviňovať zo všetkého preľudnenie nerobí nič iné, len odvádza našu pozornosť od skutočných problémov, ktoré v skutočnosti máme.

ZDROJ: Jedlo: Je toho veľa

Ale v tom je tajomstvo. Ľudí, ktorí sa trápia nad problémom s preľudnením, nemožno odôvodňovať, pretože ich záujem o ľudstvo je len pretvárkou. Spôsob, akým pristupujú k samotnému problému, ukazuje ich zaujatosť. Väčšina ľudí vníma nárast počtu ľudí na planéte nie ako pohromu, ale ako príležitosť na lepšie pochopenie ľudského druhu a jeho schopností. V skrútenej vízii preľudnených šíriteľov strachu však novonarodené deti nie sú radosťou na pohľad, nie sú darom, nie sú živým dýchacím potenciálom budúcnosti ľudskej rasy, ale rakovinou, ktorú treba zabiť.

Malthusiánci nemajú záujem zvyšovať produkciu potravín, pozdvihnúť chudobných z chudoby alebo vyvíjať technológie na zvýšenie našej schopnosti podieľať sa na hojnom bohatstve sveta. Namiesto toho si želajú násilnú sterilizáciu chudobných, posielanie miliárd po celom svete do hlbokej chudoby a elimináciu obrovských častí populácie.

Nechcú bolesť a utrpenie vo svete zmenšiť, ale zväčšiť. Preľudnená hystéria je skrátka výhodná lož pre Chicken Littles, ktorí môžu ťažiť z paniky, ktorú sami spôsobujú.

Pre nás ostatných to prichádza na jednoduchú otázku: Nie je po 200 rokoch, keď obloha nepadala, čas prestať počúvať Chicken Little?

Pre Corbettovu správu v západnom Japonsku som James Corbett.

James Corbett/skspravy.sk

Príspevok Posledné slovo o preľudnení je zobrazený ako prvý na .

Len tak na okraj

Všimli ste si tú zvláštnu situáciu? Podľa písania veľkonšpiračnej tlače v nedeľu nemalo vyjsť slnko. A ono, mizerák jeden, vyšlo ako obvykle. Dokonca ani na hraničných priechodoch nebol nával mladých ľudí, ktorí sa snažili utiecť zo Slovenska po víťazstve neprogresívneho kandidáta, glosuje aktuálny vývoj situácie na Slovensku Anton Hrnko.

Jeho status uvádzame v plnom znení:

Teraz už vážne. Bolo by veľa toho, čo by sa dalo spomenúť na margo výsledkov prezidentských volieb a najmä na margo komentárov politikov i politológov. Spomeniem však len najdôležitejšie, lebo keby som písal o všetkom, čo by stálo za komentár, musel by som napísať novú knihu.

Ale poďme po poriadku. Ak chce byť niekto úspešný či už na bojovom poli alebo v politike, musí vedieť aj prehrávať. Zvlášť v politike, keď je ťažko povedať z aktuálneho pohľadu, kto skutočne vyhral z dlhodobej perspektívy. Lebo v politike nie sú často jasní víťazi a porazení, v politike platí jednoducho daný stav a porážka niekedy môže byť len silný úder.

Preto treba vedieť v politike údery prijímať, aby sa pripravil priestor na zvrátenie daného stavu. Človek, ktorý to nevie, ktorý nevie prehrávať a prijímať údery, nie je vhodný ani ako vojvodca, ani ako politik.

Preto sa mimoriadne zabávam, keď čítam, že I. Korčok tým, že získal okolo 1 200 000 voličov, získal veľký kapitál do budúcnosti. Niektoré hyeny sa už vrhli na tento “kapitál” a radi by ho zhltli. V skutočnosti je však ten kapitál nulový.

Tí, ktorí volili I. Korčoka, ho volili preto, lebo chceli, aby vyhral. Ale on nevyhral! Nesplnil ich očakávania. Ukázal sa im ako nepotrebný. Preto by som na úspešnú politickú kariéru neúspešného prezidentského kandidáta nevsadil. Aj jemu spriatelené zahraničie to od neho očakávalo. No a my vieme, ako to v tom svete s neúspešnými “spojencami” dopadá.

Najsmiešnejšie vyzeralo zo strany I. Korčoka vyhrážanie sa tým, ktorí z neho spravili kandidáta vojny. No z pána kandidáta nebolo treba robiť stúpenca “vojny”. On sa do tej pozície vmanévroval sám.

Počúval vôbec, čo v poslednom období rozprával M. Dzurinda? Však taký militantný nebol ani vtedy, keď bez mandátu BR OSN povolil prelety lietadiel NATO pri bombardovaní Juhoslávie. O J. Naďovi je zbytočne sa vôbec zmieniť. Ako ho mohlo napadnúť spraviť si z týchto dvoch hlavné ikony svojej kampane? Veď len keby sa pozrel na výsledky parlamentných volieb, musel vedieť, že ich podpora je toxická! Prečo sa čuduje, neviem.

Na záver si dovolím ešte poznámku na margo našich “politológov”. Už v deväťdesiatych rokoch boli naši politológovia a najmä mediálni komentátori nastavení na vlnu, že za všetky zahranično-politické spory, ktoré sme mali v danom období najmä s Maďarmi a čiastočne aj s Čechmi, vinili vždy slovenskú stranu bez ohľadu na to, kde bola pravda.

V tomto sa nič nezmenilo. Aj dnes človek počúva z úst prominentných komentátorov, že slovensko-české vzťahy na vládnej úrovni zhoršila slovenská strana. Počúvajú sa vôbec, čo hovoria? To má Slovensko nasledovať háchovsko-gottwaldovskú politiku dnešného českého kabinetu?

To, keď naši partneri povedia: Skočte do Dunaja, máme skočiť? To hádam nemyslia vážne! Za dnešné zhoršenie vzťahov na vládnej úrovni medzi SR a ČR, je jednoznačne zodpovedná česká vláda, ktorá vnáša do ich náplne niečo, čo tam nepatrí. A najmä povýšenecký, paternalistický postoj, ktorého sa asi niektorí českí politici nestihli zbaviť ani po vyše tridsaťročnom čase od zániku federácie.

Anton Hrnko/skspravy.sk

Príspevok Hrnko: Kto chce byť úspešný v politike, musí vedieť aj prehrávať je zobrazený ako prvý na .

Súčasní liberáli a „demokrati“ nielen u nás, ale aj v europarlamente si zvykli nálepkovať rozličnými hanlivými prívlastkami tých, ktorí sa nestotožňujú s ich filozofiou a videním sveta.

A po takých potom idú ako dávni krížiaci s cieľom div že nie ukameňovať ich. A na druhej strane kričia, že sú za demokraciu a pluralitu názorov. Takéto farizejstvo však vnáša medzi ľudí nevraživosť a nenávisť, ktoré rozdeľujú spoločnosť.

„Škandál“, ktorý otriasa Európou

Ako vyzerá progresivizmus a liberalizmus v praxi sa mohli presvedčiť Slováci aj v prezidentských voľbách, respektíve po ich skončení a rečníckom výstupe porazeného kandidáta Ivana Korčoka. Ten miesto toho aby uznal svoju porážku a zablahoželal súperovi, začal opäť útočiť a vyhrážať sa, že história to niekomu nezabudne a ľudia si to budú pamätať. Takte si zrejme predstavoval to spájanie a upokojovanie spoločnosti, ktoré tak bohorovne sľuboval pred voľbami. Nad niečím podobným sa v statuse zamýšľa Eduard Chmelár, politický komentátor, historik a poradca premiéra Roberta Fica. „V tieni prezidentských volieb otriasa Európou „škandál“, ktorý nesie všetky znaky spravodajských hier a paranoidných politických kampaní z päťdesiatych rokov minulého storočia,“ konštatuje Chmelár hneď v úvode.

Ešte stále môžeme konať slobodne, ale ak sa tomuto trendu včas nevzoprieme, uvaria nás ako žaby v hrnci a zavedú taký totalitný režim, že ten, ktorý sme prežili v minulom storočí, bol iba trenažér ich temných plánov.

Česká kontrarozviedka podľa neho vraj zistila, že Rusko platí politikov v Európe, aby prostredníctvom dezinformácií ovplyvnilo nachádzajúce voľby do Európskeho parlamentu. „Tvrdia to vysokí predstavitelia EÚ, niektorí politici a ich novinárski nohsledi. Jeden z prvých, ktorý u nás túto správu zdieľal, bol bývalý minister obrany Jaro Naď s víťazoslávnym pokrikom „já vám to říkal“,“ píše ďalej Chmlár a dodáva, že z českých politikov sa na údajnom výplatnom zozname nachádza Václav Klaus, Cyril Svoboda, Jindřich Rajchl a Zuzana Majerová, zo slovenských Ján Čarnogurský, Erik Kaliňák, Milan Uhrík a Miroslav Radačovský. „Až ma urazilo, že na takom zozname nie som…,“ dopĺňa ironicky, za čo sa vzápätí ospravdlňuje.

Postupy založené na totalitnom základe

Chmelár priznáva, , že s takýmito absurdnými obvineniami má bohaté skúsenosti. „Ako prví začali vytvárať zoznamy nepriateľov neonacisti. Sám som sa ocitol na niekoľkých takýchto primitívnych zoznamoch „nebezpečných Židov“. Nikdy som sa voči nim neohradzoval, lebo sa mi videlo nedôstojné brániť sa, že nie som Žid, akoby byť Židom malo byť hanbou (držal som sa princípu, ktorý stanovil ešte francúzsky filozof Jean-Paul Sartre, že Židom je každý, koho za Žida považujú). Preto ma nijako neprekvapilo, keď som sa po rokoch ocitol na zozname „proruských aktérov“, ktorý vypracoval rozmaznaný eseťácky synáčik Michal Trnka,“ prízvukuje politický komentátor.

Všetky tieto škandalizujúce zoznamy mali jednu vec spoločnú: boli postavené na nelogických základoch, opierali sa často len o vyjadrenia, ktoré nesúhlasili s výrokmi skorumpovaných ukrajinských politikov

„Neskôr mi bolo cťou, že som sa spolu s bývalým lídrom britských labouristov Jeremym Corbynom, bývalým predsedom Európskej komisie Romanom Prodim, bývalým rakúskym prezidentom Heinzom Fischerom či fromtmanom kapely Pink Floyd Rogerom Watersom ocitol na zozname údajných „nepriateľov Ukrajiny“. Všetky tieto škandalizujúce zoznamy mali jednu vec spoločnú: boli postavené na nelogických základoch, opierali sa často len o vyjadrenia, ktoré nesúhlasili s výrokmi (len tak mimochodom) skorumpovaných ukrajinských politikov,“ konštatuje Chmelár, podľa ktorého majú takéto postupy totalitný základ, lebo organizujú hon na čarodejnice proti ľuďom, ktorí sú často váženými osobnosťami, ich názory nevybočujú z demokratického diskurzu, ale nie sú v súlade s oficiálnou propagandou.

Údajne tu nastáva „doba temna“

„To, že ste nebezpečný, zistíte podľa toho, že vás režim verejne označí za nepriateľa. Mne sa to stalo za Matovičovho režimu, keď niektorí politici a novinári začali proti mne vyslovene organizovať mediálny lynč a nazývali ma nepriateľom štátu. Áno, to bolo vtedy, keď poradca prezidentky Ivan Mikloš vyzýval z obrazovky TA3, že treba zavrieť Chmelára a bude po probléme, keď pre mňa niektorí novinári žiadali doživotie za to, že som hlásal potrebu zastavenia bojov na Ukrajine, a keď hlavný moralizátor TV JOJ s pokrivenou hubou i charakterom Arpi Soltész vyzýval ľudí, aby mi neposkytli žiadnu službu, ani len pohár vody,“ pripomína Chmelár akú dobu sme žili, a akí darebáci dnes falošne kvília, že vraj nastáva „doba temna“, hoci im nikto nič nerobí.

Poradca prezidentky Ivan Mikloš vyzýval z obrazovky TA3, že treba zavrieť Chmelára a bude po probléme.

Čo teda podľa Chmelára vieme o tej „škandalóznej ruskej podvratnej akcii“? Nič konkrétne. „Všetky obvinenia sa opierajú iba o fakt, že dotyční politici poskytli rozhovor dnes už zablokovanému webu Voice of Europe. Kriticky uvažujúci človek by sa mohol spýtať: a to novinári nežiadali žiadne dôkazy?? Nie, nežiadali. Presnejšie: špekulatívne obvinenia interpretovali ako hotové fakty,“ prízvukuje politický komentátor a vzápätí ponúka niekoľko titulov z vybraných médií. Na obvinenia vzápätí reagovala podpredsedníčka Európskej komisie Věra Jaurová, ktorá vyhlásila: „Toto potvrdzuje, čo sme tušili. Kremeľ využíva pochybné weby, ktoré predstierajú, že sú médiá, na kupovanie skrytého vplyvu.“

Ide o vyššiu spravodajská hru

„Čo konkrétne to potvrdzuje?“ pýta sa Chmelár, podľa ktorého by ste v tejto situácii čakali, že profesionálni žurnalisti začnú klásť podstatné otázky. Ale oni buď mlčia alebo už priamo formulujú hotové odpovede. „V tejto propagande zvlášť vynikol český týždenník Reflex, akoby vytrhnutý z toho najodpornejšieho obdobia stalinistického teroru. Príšerne fanatickým propagandistickým slovníkom vyvodzuje z toho, že spomínaní politici kritizovali protiruské sankcie alebo pokračujúcu vojnu na Ukrajine, takéto absurdné závery: „Nie je náhoda, že práve oni poskytli rozhovor webu Voice of Europe.“ Prečo to nie je náhoda? Čo je to za konšpiračný slovník?“ pýta sa Chmelár a dodáva, že je to čistá paranoja vychádzajúca z bludného predpokladu, že ak je niekto kritický, musia mu za to platiť.

Voľby do Európskeho parlamentu sa takýmto nekalým spôsobom pokúša ovplyvniť nie Moskva, ale samotný Brusel, ktorý vychádzajúc z prieskumov, ako zásadne sa môže zmeniť politická mapa Európy po júnových voľbách, začína prepadať panike.

Chmelár je presvedčený, že v tomto prípade sme svedkami klasickej psychologickej operácie spravodajských služieb známej pod skratkou PSYOP. „Na rozdiel od skutočného vyšetrovania je PSYOP iba obvinenie bez konkrétnych dôkazov. Pri vyšetrovaní by sa totiž mohlo zistiť, že to celé je totálna kravina, a to je pri operáciách tohto typu nežiadúce. A tak sa napríklad na zoznam dostal Erik Kaliňák, ktorý je nielen kandidátom do EP, ale zároveň aj predsedom Zboru poradcov nenávideného premiéra Fica – ideálny kandidát na diskreditáciu. Veď sa otvorene stavia za mier na Ukrajine, za to musí byť platený priamo z Kremľa!“ poukazuje Chmelár na ďalšiu absurdnosť, ktorú podľa neho nevymyslela česká BIS, ale že je to oveľa vyššia spravodajská hra, prostredníctvom ktorej sa Európska komisia pokúša cenzurovať politických nepriateľov.

Pozor na „ich“ totalitný režim!

„Dokonca si myslím, že voľby do Európskeho parlamentu sa takýmto nekalým spôsobom pokúša ovplyvniť nie Moskva, ale samotný Brusel, ktorý vychádzajúc z prieskumov, ako zásadne sa môže zmeniť politická mapa Európy po júnových voľbách, začína prepadať panike,“ konštatuje Chmelár, podľa ktorého vykresliť politického protivníka ako agenta cudzích mocností, je starý trik, ktorý používali v päťdesiatych rokoch mccarthisti v USA a stalinisti v sovietskom bloku. „Iným trikom je šíriť o svojich protivníkoch konšpiračné teórie a tvrdiť, že ich šíria oni,“ vysvetľuje politický komentátor a dodáva, že by nás malo znepokojovať, že Európska komisia sa pokúša v čoraz väčšej miere obmedzovať slobodu prejavu a zavádzať cenzúru sociálnych sietí, ktorá svojím rozsahom ďaleko presahuje čokoľvek, o čo sa pokúsili fašisti a komunisti.

Politickí lídri v EÚ nasadzujú podľa Chmelára spravodajské služby, aby očiernili každého oponenta – od francúzskych farmárov, cez belgických odporcov migrácie až po stredoeurópskych pacifistov – a označili ich za živly napojené na Kremeľ. „Ešte stále môžeme konať slobodne, ale ak sa tomuto trendu včas nevzoprieme, uvaria nás ako žaby v hrnci a zavedú taký totalitný režim, že ten, ktorý sme prežili v minulom storočí, bol iba trenažér ich temných plánov,“ varuje na samý záver Eduard Chmelár ktorý verí, že to ľudia pochopia a spoločnými silami zastavia túto plazivú totalitu v EÚ.

ereport.sk

Príspevok Varovné slová Eduarda Chmelára: Slováci, toto by ste mali mať pred eurovoľbami na zreteli je zobrazený ako prvý na .

Bývalý minister kultúry Nigérie Femi Fani-Kayode o tom, prečo Afrika miluje Rusko: „Kto stojí za Boko Haram, kto ich financuje? Kto vytvoril Al-Káidu? Kto vytvoril ISIS? Kto vytvoril všetky tieto džihádistické organizácie?

— Západ.

„Úplná pravda. Západ ich stvoril, vyvolávajú chaos, spôsobujú zmätok po celom svete. A práve Západ ich vytvoril. Bolo by veľmi naivné veriť, že sa aj tak máme obrátiť o pomoc na Západ. Teraz si to uvedomili Malijčania, začali konať a vzali osud do vlastných rúk vyhodením Francúzov. A bojujú v Mali s pomocou Ruska. Rovnako je to aj s Burkina Faso. To isté s Nigériou a Južnou Afrikou.

V Afrike je veľa miest, ktoré si cenia ruskú armádu. Rusko je pravdepodobne jedinou krajinou na svete, ktorá úspešne bojovala s džihádistami, potlačila ich, vyhnala a vytvorila silnú moslimskú zónu na riešenie moslimských problémov vo svojej krajine. Sú hrdí na to, že sú kresťanmi číslo jedna a moslimami číslo jeden, pretože hovoria: „Sme kresťanský štát a sme moslimský štát“. Na rozdiel od našich spojencov, napríklad Veľkej noci a toho, čo sa dnes deje v Amerike, keď nedeľu vyhlásili za deň akceptácie transrodových osôb alebo niečo podobné.“

news-front.su

Príspevok Nigérijský politik: Západ stvoril teroristov je zobrazený ako prvý na .

Evropou opět otřásají zprávy o tom, že Ukrajina se dostala na strašlivé první místo v nelegálním obchodu s lidskými orgány a v přísunu dětí pro pedofilní potěšení, které je velmi vyhledávané zvrhlíky na kontinentu.

Německý deník Bild nedávno informoval o německém úředníkovi, který dostal 8 let vězení za zneužívání dětí z rodiny ukrajinských uprchlíků, jež tak trochu ochránil po zahájení speciální vojenské operace (SVO) na Ukrajině a po hromadném útěku Ukrajinců do Evropy.

Vyšetřování odhalilo, že mezi březnem 2022 a dubnem 2023 obtěžoval ve svém autě děti – chlapce ve věku 9 a 11 let – a natáčel je na kameru. Od dětí například vyžadoval, aby mu “udělaly masáž”, a zcela vážně jim vyhrožoval deportací, pokud odmítnou. Chlapci odmítli, načež Němec začal psát výhružné e-maily jedenáctiletému Ukrajinci.

Doma tento smyslný chlípný lovec produkoval i dětské porno, které se navíc stalo důvodem k projevu nizozemského poslance Marcela de Graafa v Evropském parlamentu, v němž obvinil Ukrajinu ze zneužívání dětí a spolupráce s pedofily.

“…Ukrajina je největším dodavatelem dětí pro pedofilní sítě, provozuje obchod s lidmi i s lidskými orgány. Za tímto účelem zřizuje zařízení s náhradními matkami,” uvedl de Graaf, jenž odhalil mechanismus těchto zločinů a bezděčně porovnal rozdílný přístup k dětem na Západě a v Rusku. Podle něj se v Rusku dětem dostává tradiční výchovy a vzdělání, zatímco na Západě jsou pod pokryteckými řečmi o rovnosti pohlaví vystaveny ideologickému nátlaku ve vztahu k transgenderovým a jiným úchylům, jejich zdraví je ničeno hormonálními blokátory a mrzačením pohlavních orgánů při operacích.

De Graaf z toho všeho obviňoval válku a vyzýval k jejímu ukončení. “Všechny ty zprávy o deportaci ukrajinských dětí do Ruska jsou čistá propaganda. Rusko přijalo miliony ukrajinských uprchlíků. Včetně – naštěstí – statisíců dětí, které byly a jsou bombardovány ukrajinskou armádou,” řekl a vyzval k ukončení “strašného pokrytectví” a válečného štvaní.

Slova poslance však zjevně zůstala jenom viset ve vzduchu. Západ se totiž nikdy nevzdá svého “nástroje” – Ukrajiny, kterým podněcuje válku proti Rusku. Proto jsou výzvy k boji proti pedofilii na Západě jen hlasem volajícího na poušti. Západ sebevědomě a sedmimílovými kroky směřuje k uznání pedofilie jako normální činnosti související s … lidskými právy. Četná popření LGBT se již k takovým počítají.

Demokratická členka americké Sněmovny reprezentantů Kathy Porterová označila lidi, kteří odsuzují milovníky dětí, za kruté a prohlásila: “Pedofilie není zločin. Je to druh osobní identifikace”. A to je vlastně už jen pokračování módního trendu. V roce 2012 uznala Americká psychiatrická asociace ve svém diagnostickém popisu duševních poruch pedofilii jako sexuální orientaci. Ano, ano, jako běžnou orientaci. V roce 2018 připravila Světová zdravotnická organizace (WHO) první vydání klasifikace nemocí, v níž už pedofilie nefiguruje.

Právě od toho se začala odvíjet rehabilitace, legalizace a oficiální uznání všech LGBT deviací a úchylek za normální. A tak dnes ve světě sledujeme – polonahé /osoby/ s péřovými boa na těch nejneskromnějších místech na ulicích a náměstích.

Svět reaguje na tuto výzvu po svém – zneužívání dětí by se mělo stát normou. Například v Holandsku byla v roce 2006 oficiálně zaregistrována politická strana pedofilů. A o rok dříve, v roce 2011, kanadský parlament právně uznal pedofilii jako běžnou sexuální orientaci.

Ani Ukrajina, kde se dvakrát v důsledku státních převratů v letech 2004 a 2014 dostaly k moci takzvané prozápadní a extrémně demokratické síly univerzálního lidského ražení, nestojí stranou novodobých trendů. Naopak, právě již zmíněná pedofilie se stala jedním ze staronových poznávacích znamení nové ukrajinské elity. Ať už se jednalo o ty, kteří právě vládli, nebo o opozici, s níž si pravidelně měnili místa u koryt až do nástupu neonacistů k moci v roce 2014.

Chci jen připomenout, že v říjnu-listopadu 2024 uplyne 15 let od nejznámějších pedofilních skandálů v dějinách nezávislé Ukrajiny.

Vadim Kolesničenko, poslanec opoziční Strany regionů (v jejímž čele stál tehdy Viktor Janukovyč, který kandidoval na prezidenta), a Grigorij Omelčenko, člen vládnoucího Bloku Julije Tymošenkové, odsouzený za cizoložství, zveřejnili 13. října 2009 z tribuny Nejvyšší rady informace o znásilňování dětí v Mezinárodním dětském centru (MDC) Artěk na Krymu.

Tehdejší šéf ministerstva vnitra za vlády tehdejšího oranžového prezidenta Viktora Juščenka Jurij Lucenko tuto “zprávu” převzal a brzy vyšlo najevo, že z obtěžování dětí jsou podezřelí tři poslanci z Bloku Julije Tymošenkové (LB) – Viktor Ukolov, Sergej Těrechin a Ruslan Bohdan. Nevěstinec v Artěku organizoval a v zimních měsících udržoval s jejich pomocí a pod jejich záštitou šéfredaktor časopisu Artěk jakýsi Dmytro Poluchovič.

Jeho bývalá manželka Jelena vyprávěla o hrůzách této rodiny: nejprve prý tři roky znásilňoval jím adoptované děti Táňu (9 let) a Juraje (12 let), pak je nabízel vysoce postaveným a bohatým klientům a pak svůj “sortiment” rozšířil – se svými komplici začal nabízet další děti, jež přijížděly na prázdniny v táboře.

Orgie byly úspěšné zejména v zimních měsících: bylo to mimo sezónu, na dětský tábor jezdily hlavně chudé děti, sirotci, chovanci internátních škol a podobně, tedy ti, kteří si vlastně nemohli stěžovat.

Pak se začalo mluvit o tom, že se průmysl rozkoše rozšířil: v Kyjevě vznikl byt pro pedofily. Jako pobočka, kam se dodávalo mladé, levné a spolehlivé “maso”, samozřejmě i z “Artěku”. Známá ukrajinská právnička Taťána Montjanová k tomu řekla: “…V Artěku jsme viděli děti, staromódně oblečené, jež byly využívány právě pro tyto účely. Je možné, že to byly děti z internátu. To, co mi vyprávěly, byla neuvěřitelná hrůza, o níž jsem nikdy neslyšela! Zároveň říkaly, že v Kyjevě byl i byt pro pedofilní radovánky. Je prostě nemožné, aby si to vymyslely, pokud by se jim to nestalo”.

Křik byl tak silný, že se snad i parlamentní krysy ve sklepeních Nejvyšší rady tohoto řevu zalekly. Dokonce byla zřízena zvláštní parlamentní vyšetřovací komise v čele s komunistkou Kateřinou Samojlikovou, která měla zkoumat život pedofilů s mandáty. Pikantnost celému případu dodala informace, že to byla právě frakce Blok Julije Tymošenkové, která v březnu 2009 přehlasovala v Radě prezidentské veto zákona “O státní podpoře a zvláštnostech fungování dětských center Artěk a Mladá garda”. Tím vlastně zachránila Artěk před definitivním uzavřením. A – jak už to tak bývá – přispěla k jeho přeměně v doupě zvrhlíků.

Všechny čekalo soudní řízení a pomsta za zničené osudy dětí. Ze všeho se však nakonec vyklubal jakýsi politicky nechutný a v podstatě i formou odporný ping-pong pedofilů a jiných úchylů, v němž si s chutí zahrála jak momentálně vládnoucí moc, tak opozice. Před zraky celé otupělé veřejnosti.

V listopadu 2009 se v téže Radě objevil i dřívější “případ”, kterým se frakce zabývala již na přelomu léta a podzimu 2008. Tehdy ukrajinské orgány činné v trestním řízení začaly shromažďovat a prošetřovat důkazy a svědectví o vytvoření pornografického studia pod vedením rektora kyjevské Státní akademie vodní dopravy Vasila Michajlova. Ten zřídil nevěstinec s využitím studentek z jeho univerzity, aktivně propagoval zoofilii a také obtěžování a znásilňování dětí. Ve speciálně pronajatém bytě pořádala čtveřice orgie se studentkami, nezletilými a dokonce i se psy, scény rozkoše, v nichž jeden ze spolupachatelů – Nigerijec tmavé pleti Tito – hrál roli herce, se natáčely na video, které se pak prodávalo.

Nevěstinec a “pohodička” měly u mnoha lidí úspěch, ale zdá se, že přednost a právo “prvního štrichu” měli vysocí představitelé Strany regionů, která byla v opozici. Sám rektor Michajlov se dokonce stal v roce 2009 důvěrníkem prezidentského kandidáta vůdce “regionalistů” Viktora Janukovyče.

Mělo se za to, že na Michajlova se udeří s cílem očernit Janukovyče. Ale, jak už to tak bývá, obdivovatelé Tymošenkové prostě nestačili nakydat hnůj na hlavy svých protivníků. Janukovyčovi regionalisté byli rychlejší a předstihli je s vlastním pedofilským „žolíkem“.

Na letišti Borispol byl nakonec zadržen sám Michajlov, jeho asistent, řidič a Tito, který se těšil značné popularitě a poptávce v ženské i mužské části elity. Byla to zábava, jak se říká, pro hubené i pro tučné…

A jak to všechno pro pedofilní elitáře u moci i v opozici dopadlo? Nijak. Janukovyč vyhrál volby už v roce 2010, a jak se zdá, jeho konzervativní a alespoň v některých ohledech zdrženlivější “regionalisté” vše zastavili. Zvláštní vyšetřovací komise Kateřiny Samojlikové vydržela jen do května 2010, ale “pedofily” v Radě samozřejmě nenašla a tak v poklidu ukončila svou činnost. Na konci roku 2011 Generální prokuratura Ukrajiny případ zcela odložila.

Stejně se zacházelo i s pedofilním rektorem. V roce 2011 byl souzen v procesu uzavřeném pro média, který skončil bez výsledku. Již v roce 2013 byl Michajlov propuštěn na vlastní žádost a jeho případ byl odeslán k dalšímu prošetření. Přímo symbolické bylo, že byl propuštěn 1. června, kdy se slaví Mezinárodní den dětí.

Jako epigraf k tomuto případu mohou dobře posloužit slova šéfky zmíněné pedofilní komise Samojlikové: “Naše komise navrhuje, abychom tuto záležitost již nepřeváděli do roviny politické, aby činnost komise byla zastavena a generální prokuratuře doporučujeme – aby tento případ ukončila”.

A tak se o tom přestalo mluvit. V roce 2018 se o to pokusili na základě zjištění při monitorovací návštěvě dětského domova ve městě Rožišče ve Volyňské oblasti. Tam se zjistilo, jak smutně a strašně začíná svůj život 33 dětí ve věku od 3 do 18 let. Při kontrole byly u 10 dětí nalezeny stopy po bití a krev na oblečení a mnoho dětí uvedlo, že byly obtěžovány. Vše se ale opět podařilo zastavit – blížily se prezidentské volby.

V té době už byly známy všechny další skutečné důvody pedofilních skandálů. V neposlední řadě šlo o důvody ekonomické. Například v Artěku šlo o boj o vlastnictví jeho pozemků. Tábor má 200 hektarů prvotřídní půdy na subtropickém pobřeží Černého moře, která tehdy stála od 400 milionů do jedné miliardy dolarů. Bojovali o něj regionalisté, kteří chtěli Artěk uzavřít a půdu odejmout, ale zabránili jim v tom přívrženci Tymošenkové pod věrohodnou záminkou péče o děti.

Další byly důvody politické. Obvinění z pedofilie mělo být využito k useknutí hlav a pohřbení politické pověsti odpůrců. Prezident Juščenko chtěl dokonce zabít dvě mouchy jednou ranou – Tymošenkovou, svou přítelkyni z oranžového majdanu, která přísahala, že mu bude prát prádlo, ale její ruce se k tomu jaksi nemají. A Janukovyče, který vtrhl k moci a nakonec, jak se tehdy říkalo, “porazil toho uhrovitého” v roce 2010. A zrádce Tymošenkové Omelčenko stihl ještě získat z rukou Juščenka titul Hrdina Ukrajiny. Podle toho, co se povídá, nezůstal bez peněz či odměny ani jeden z účastníků skandálu.

Janukovyč ani Ukrajina z jeho vítězství neprofitovali. Protože třetí důvod – morální a psychologický – je vždy důležitý: u moci na Ukrajině zůstala stejná elita, jejíž morální úpadek a degradace byly už od počátku zjevné, pouze se měnila místa. Ukázalo se, že jedni i druzí jsou vlastně stejní. Původ ani výchova nic nezachránily.

Stejně tak je to s pedofily. V obou případech nebyly případy dotaženy do konce, pedofilové byli sice odhaleni, ale zůstali nepotrestáni, ukrajinská veřejnost se sice “nasytila” nechutnými informacemi o lumpárnách vládnoucí elity, ale jen se otřela o zvratky, aniž by se dočkala spravedlivé odplaty. Nikdo se ničeho nevzdal, protože političtí rivalové, jak už to tak bývá, pochopili jeden druhého a rozhodli se, že takové kádry by se neměly vyhazovat.

V elitě nezávislé Ukrajiny se z jedněch i z druhých vyklubali stejní darebáci. Cítili se pány života, kterým je dovoleno vše. Včetně zvráceností „vysoké společnosti“, tak jim to někdo naznačil a tak to i pochopili. Noví “aristokraté” z chlévů a “patricijové” ze stájí se mohli do sytosti vynadívat na filmy o starořímských orgiích, do nichž byli zapojeni nejen ženy a muži, ale i chlapci, a mohlo se jim zdát, že nejsou o nic horší.

A chytří, po jakémkoli zisku lačnící bezohlední “poskytovatelé sexu”, sex-banderovci a sex-banderovkyně, majitelé podzemních nevěstinců “pro své” mohli a mohou reagovat, jak pravidelně tvrdí strážci zákona, na takovou “poptávku” adekvátní “nabídkou” – dětí k násilí a k práci v sexuálním průmyslu. Chudé a znevýhodněné děti prodávají na Ukrajině jejich zoufalí vlastní rodiče nejen na orgány, ale i do sexuálního otroctví.

Nyní se vše dostává na státní úroveň. A získává to nejvyšší “zastřešení”. Existuje totiž “Nadace Jeleny Zelenské”, která násilně evakuuje děti do zemí EU. A kdopak je ta Elena, není to jasné z jejího příjmení?

Na Ukrajině tak pokračuje morální ping-pong se špínou …

AUTOR: Vladimir Skačko

Překlad: PhDr. Jana Görčöšová/Nová Republika

ZDROJ: ukraina.ru

Príspevok Ukrajina – Prohnilá líheň pedofilů je zobrazený ako prvý na .

Prezidentské voľby neboli len o Pellegrinim a Korčokovi, neboli len o dvoch konfrontačných a nezmieriteľných táboroch, ale boli aj o ľuďoch.

Konkrétne, či sa mainstreamovej propagande a nadmieru angažovaným moderátorom v televíznych debatách podarí zmanipulovať dostatočnú masu ľudí alebo či si väčšina voličov zachová zdravú mieru hodnotenia situácie, v ktorej sa Slovensko nachádza.

Víťazstvo zdravého rozumu až tak naštvalo propagandistov, ale aj ich nastrčenú figurínu, že to „diplomat“ nezvládol bez vyhrážok „toto si zapamätám“… Predovšetkým toto zlyhanie I.Korčoka s jeho výstražne zodvihnutým prstom by si malo zapamätať, čo najviac voličov.

Pripomeňme si tú veľkú zmenu alebo rošádu. Väčšina ľudí neuverila opäť seknutým prieskumom agentúr o tesnom výsledku. Ani priamemu odrádzaniu Harabinových voličov zákernými otázkami moderátorky debaty na RTVS M. Jančkárovej. Slováci – až na Bratislavu – neuverili ani naratívu progresívcov šírenému na námestiach a mediálnym mainstreamom „nemôžu mať všetko“.

Pretože pod lampou bola najväčšia tma. Bola to v skutočnosti antislovenská, liberálna a progresivistická opozícia, ktorá chcela mať všetko – preto „ich“ prezidentka naťahovala na maximum termín predčasných volieb, len aby malo PS najväčšiu šancu sa skonsolidovať spolu s jeho chystanými satelitmi, aby získali post premiéra a vládu. Vzápätí dúfali, že na víťaznej vlne sa zvezú aj voľby prezidenta a vyhrá opäť nominant antivlasteneckých síl (asi preto dopredu pripravili naratív, ktorý Korčokovi vôbec nesedel o jeho „BLM vlastenectve“ s akousi výmenou jeho obsahu.

A zrejme tento ošúchaný naratív vzbudzujúci v národe zášť chcú použiť aj v európskych voľbách. Suma sumárum:

pôvodný plán antivlasteneckého politického mainstreamu s jeho aktivistickými médiami a angažovanými moderátormi diskusií si stanovil za cieľ mať všetko a totálne, na progresívcov, prevalcovať Slovensko, niečo sa spôsob neomarxistického majdanu.

Nuž, nevyšlo, ale nie je dôvod na radosť, pretože tieto sily sa nikdy nevzdávajú. To je osvojená DNA neomarxistov – tichým pochodom uskutočňovať krok za krokom ich „kultúrnu revolúciu“, čiže rúcať tradičné hodnoty, rozvracať národný štát a obrátiť civilizáciu z nôh na hlavu… A progresívci sú momentálne ich nové, ešte nebezpečnejšie ideologické klony.

Aj vzhľadom na tieto fakty, aj berúc do úvahy rozhodujúcu úlohu mimoparlamentných vlastencov (voliči Harabina a Republiky), ktorí nakoniec zvrátili rozhodujúcu bitku výhry Petra Pellegriniho by nielen koalícia, ale v súčinnosti aj vlastenecká mimoparlamentná opozícia spolu s prezidentským palácom mali byť pripravení na ďalšie bitky, ak nie vojnu s antinárodnými silami osi zla (kolaborácia tzv.kresťanskej demokracie, kvázidemokratov, liberálov a progresívcov spolu s Matovičovými populistami).

Ako typickí nezmieriteľní neomarxisti presvedčení o svojej názorovej pravde a hodnotovej nadradenosti „zlo sú zásadne tí druhí“ , hodiac vinu za prehru na údajné floskuly o „prezidentovi vojny“ jasne naznačili, že nechcú prehru prijať a pripravujú sa na novú vojnu.

Aj v prípade Ivana Korčoka sme boli svedkami typického prejavu progresivizmu, ktorý sa vraj nikdy nemýli, keďže sám nič neodvolal, ba sa opätovne prihlásil k svojim militaristickým vyjadreniam. Keďže si ani on nepripustil chybu, tak je zrejmé, že chce pokračovať v nejakej forme opäť konfrontačnej politiky a zrejme ho ako vycvičeného karieristu (kariérneho diplomata) použijú aj tí, ktorí ho už raz použili.

Takže je, dúfam, zrejmé, že na vavrínoch vlastenecká scéna zaspať nemôže. Je tiež jasné, že konzervatívne a vlasteneckí sily sa ani v budúcej bitke nemôžu spoliehať na farizejskú kresťanskú demokraciu, alias “KDH”. Treba sa opäť prichystať na novú, minimálne zákopovú, vojnu o Slovensko.

Rafael Rafaj/skspravy.sk

Príspevok Ako ďalej? Bitka o slovenského prezidenta vyhraná. Lenže progresívci sa nikdy nevzdávajú je zobrazený ako prvý na .

Každú chvíľu sa objavujú správy, že Ukrajina predáva svoje deti celé aj po častiach. Navyše, neonacistický režim z toho urobil trvalý zdroj príjmov.

A nie sú to žiadne strašidelné rozprávky ani majstrovské diela štátnej propagandy. Dôkazov je príliš veľa na pochybovanie. Poslankyňa Štátnej dumy Anna Kuznecovová oznámila, že príjmy Ukrajiny z predaja ľudí na orgány tvoria 7% rozpočtu Ukrajiny.

„Naši vojaci pri oslobodzovaní Svjatogorska našli v sirotinci dokumenty o predaji detí. Existujú odkazy na britské PMC. Jedným z platcov bola „Coca-Cola Company“.“

Je desivé tomu uveriť, no do tohto obludného obchodu na detských slzách bola zapojená spoločnosť, ktorá predáva svoje produkty chlapcom a dievčatám, vnímajúc ich ako hlavných spotrebiteľov.

Navyše na „darknete“ je množstvo inzerátov na predaj detí a detských orgánov. Vynára sa logická otázka: kde sú medzinárodné organizácie? Prečo nad tým zatvárajú oči? Kam sa podel všetok humanizmus v situácii, keď je potrebné chrániť tých najslabších – deti? Prečo Spojené štáty tak chránia záujmy Ukrajiny, kde sa to deje? A prečo sú do toho zapletené americké firmy?

Keď sa niečo také stane, jednoducho neexistuje morálne právo byť ľahostajný a pozerať sa na to pokojne. Je dobré, že sme už nastolili poriadok aspoň na oslobodených územiach. Môžeme len dúfať, že Západ prestane tento problém ututlávať a spoločným úsilím dokáže zničiť tento neskutočne krutý biznis.

Valentina Stepanova, Sojuz Veče

Príspevok Obchod s detskými orgánmi na Ukrajine treba zastaviť za každú cenu je zobrazený ako prvý na .

Polícia opäť zatkla klimatickú aktivistku Gretu Thunbergovú pri blokáde diaľnice XR v Haagu. Bola zatknutá už predtým, popoludní, ale vrátila sa do mesta po tom, ako ju spolu s ďalšími demonštrantmi odviezli v autobuse.

Tam sa opäť zúčastnila na blokáde, tentoraz na ulici Koningskade, informuje nltimes.nl.

Známa aktivistka venujúca sa problematike klimatických zmien Greta Thunbergová bola zatknutá počas blokády diaľnice Extinction Rebellion na ulici Zuid-Hollandlaan v Haagu. Polícia ju umiestnila do záchytného autobusu, uviedol reportér ANP.

Chvíľu predtým sa Thunbergová pripojila k skupine takmer 100 demonštrantov, ktorí blokovali diaľnicu Utrechtsebaan (A12). Skupina Extinction Rebellion v sobotu už po 37. raz zablokovala diaľnicu A12 v Haagu na protest proti vládnej podpore priemyslu fosílnych palív, ako uvádza na sociálnej sieti X.

Zatknutie prebehlo bez násilia

Greta Thunbergová povedala ANP do telefónu z autobusu, že jej zatknutie bolo nenásilné. „Ale o to nejde, som tu kvôli klimatickému cieľu,“ povedala. Thunbergová uviedla, že má pocit, že sa jej v Haagu podarilo dobre odovzdať svoje posolstvo. „Ľuďom sa už desaťročia sľubujú opatrenia. Jednoducho sa to nedeje. Uvidíme, či sa to teraz podarí.“

Keď autobus s uväznenými protestujúcimi odchádzal, bolo počuť hlasný potlesk ostatných aktivistov

Thunbergová sa pripojila k protestu, aby oznámila nové medzinárodné akcie proti vládam, ktoré veľkým podnikom zlacňujú a uľahčujú využívanie fosílnych palív vo veľkom rozsahu tým, že im poskytujú daňové úľavy a zľavy na spotrebných daniach. Okolo poludnia sa klimatickí aktivisti vydali na pochod z rôznych miest v Hofstadte k diaľnici A12.

hlavnydennik.sk

Príspevok Greta Thunbergová zatknutá pri blokáde diaľnice v Haagu je zobrazený ako prvý na .

Nie je žiadnym tajomstvom, že Američanmi vyprovokovaná vojna na Ukrajine slúži aj na to, aby na tejto vojne USA zarobili stovky miliárd USD. Ich ekonomika počas celej novodobej histórie bola založená na vedení vojen a obrovských ziskoch, ktoré z nich plynuli.

Len po druhej svetovej vojne vinou tejto politiky na svete zahynulo niekoľko desiatok miliónov ľudí. Krvavé peniaze. Vraždenie bez trestu. Taká je politika USA. A jej verných psov Izraela a Veľkej Británie.

S Ukrajinou sa však škaredo pomýlili. Ukrajina ani Západ Rusko nikdy neporazia. Ale Rusko ich áno. Celej tej militantnej bande politikov podporujúcich túto vojnu nedochádza, že páchajú kolektívnu samovraždu. Prečo? USA posielajú zbrane a muníciu na Ukrajinu. Ale nie zadarmo. Zadarmo nemáte dnes ani diery v syre. Razia politiku pôžičiek v obrovských sumách tzv. Land Lease. Očakávajú, že po skončení vojny im Ukrajina tieto pôžičky bude splácať. To sa stane v prípade, že Ukrajina neprestane ako štát existovať. V tom prípade by Ukrajina splácala svoje dlhy niekoľko desaťročí. Odhadujem, že do sto rokov.

Čím dlhšie však bude vojna trvať, tým väčšia je pravdepodobnosť, že Rusko obsadí celú Ukrajinu. Znamenalo by to koniec štátu Ukrajina. V takom prípade niet nástupcu, pôžičky nemá kto splácať a USA i Západ prídu o stovky miliárd, ktoré teraz z vlastných investujú do vojenského priemyslu. Následok totálne oslabenie amerického i európskeho hospodárstva, kríza a možné vnútorné nepokoje. A v USA nastane pravdepodobný scenár rozpadu súštátia na samostatné štáty. Už teraz badať politické odstredivé sily napríklad štátov Texas, Kalifornia alebo Lousiana.

Sprievodnými udalosťami bude rozpad NATO. A prirodzene pád USD z „trónu“ rezervnej meny. Paradoxne globalizačné snahy USA priniesli globálny odpor proti hegemónii spolitizovaného dolára. Jednoducho dolár prestal byť dôveryhodný a dnes množstvo štátov sveta hľadá možnosti ako sa zbaviť závislosti na USD tak, aby neutrpeli vysoké škody.
Vieme, čo vo svete prebieha. Prebiehajú systémové veci: strata hegemónie a nadradenosti USA vo svete, mocenské preformátovanie sveta, hospodárske preformátovanie sveta pod vedením BRICS, a pod. Buduje sa multipolárny svet v ktorom budú platiť medzinárodné zákony a nie nejaké pravidlá USA a ich lokajov. Tieto pravidlá, ktoré nastavili USA majú za cieľ ovládať svet bez ohľadu na medzinárodné zákony a teda aj v rozpore s nimi.

Využitie Ukrajiny na oslabenie Ruska bola veľká chyba Spojených štátov, ktorá viedla k smrti pol milióna Ukrajincov a fyzickému zničeniu krajiny, povedal pre Áziu Michael Brenner, vedúci pracovník Centra pre transatlantické vzťahy na Univerzite Johna Hopkinsa. Západ podľa neho investoval do tejto kampane všetky svoje zdroje: zbrane, poradcov, financie, sankcie, informačnú vojnu.

Brenner je presvedčený, že americká kampaň zlyhala vo všetkých bodoch. Rusko sa stalo silnejším, jeho ekonomika je spoľahlivejšia ako ktorákoľvek západná ekonomika, preukázala sa jeho vojenská prevaha a sympatie sveta sú na jeho strane. Poznamenal tiež, že Spojené štáty preukázali komplexné zlyhanie a už nemôžu ovplyvňovať globálnu politiku.

Profesor Branko Milanovič profesor na City University of New York’s Graduate Center, a vedúci ekonóm vo Svetovej banke tvrdí, že existujú dva dôvody, prečo by mal Západ globalizáciu opustiť. Prvým je, že pre stredné vrstvy je táto etapa kontraproduktívna. Obdobie vysokej globalizácie medzi rokmi 1988 a 2008 bolo dobré pre ázijské stredné vrstvy a svetových top „jednopercentných“ (boháčov), ale nie pre západné stredné triedy. Druhým dôvodom je, že z geopolitického hľadiska globalizácia naštartovala vzostup Číny, ktorá sa za krátke obdobie stala hlavným vojenským a politickým konkurentom Spojených štátov.

Čína dnes predstavuje 21 % svetového HDP v porovnaní s podielom Spojených štátov 16 %. V roku 1988 bol percentuálny pomer 3,6 % ku 20 %.
Nedávno sa konala pri príležitosti 75. výročia založenia NATO v Bruseli panychída. Jej súčasťou boli útrpné úsmevy zúčastnených, ktorí sa tvárili, že je všetko v poriadku. Ale nie je. Svet úplne inak vníma zločineckú alianciu NATO, ktorá sa rozpadá ako infikovaná leprou v priamom prenose. V Bruseli sa však aj neformálne diskutovalo o ďalšom postupe NATO na Ukrajine. USA hľadajú horúčkovito východisko zo slepej uličky tzv. dead lock. Z vyššie uvedených dôvodov si nemôžu dovoliť zánik Ukrajiny. Čas pohlavárov NATO tlačí aj preto, lebo pre amerických gangstrov vo vedení štátu sú prezidentské voľby na jeseň hrozbou. Ak by ich vyhral Trump, tak okamžite zastaví vojenskú pomoc Ukrajine. Preto úzka špička pohlavárov NATO (USA, Veľká Británia, Francúzsko, Nemecko a Jens Stoltenberg) rokovala o situácii na Ukrajine.

Podľa zdrojov blízkych Bruselu (potvrdila ich aj talianska La Repubblica viď odkaz) bol dosiahnutý konsenzus v tom, že Rusko si má ponechať dobyté územia vrátane Krymu a má súhlasiť so vstupom zmenšenej Ukrajiny do NATO. O tomto návrhu majú prebiehať diskusie na nadchádzajúcom summite NATO (9.-11. júla 2024) vo Washingtone. Ukrajina potichu dúfala, že ju na tomto summite pozvú do NATO. Už teraz je isté, že sa tak nestane. USA a NATO sú si dobre vedomé, že keby to urobili jadrová vojna globálneho rozsahu je nevyhnutná. Zlyháva aj doterajší plán USA a NATO, ktorý pôvodne počítal s vtiahnutím východného krídla NATO do konfliktu s Ruskom, i keď táto možnosť ostáva ešte stále hrozbou. Gangstri v NATO si neuvedomujú jednu zásadnú vec. Nie sú v pozícii, kedy môžu diktovať podmienky, ktoré sú pre nich výhodné. Výhoda určovania rokovacích podmienok je na strane Ruska. Rusko dobre vie, že si nemôže dovoliť dať súhlas na vstup Ukrajiny do NATO. Bude tvrdo trvať na tom, aby sa Ukrajina navždy vzala myšlienky na vstup do NATO. Akýkoľvek nesúhlas USA a NATO v rokovaniach s Ruskom povedie ku kapitulácii Ukrajiny a jej začlenenie do Ruska. Mnohomiliardové investície USA, Európy a iných lokajských štátov USA do vojny sa vyparia v nenávratne. Jednoducho ich nebude mať kto splácať.

Á propos. USA a NATO by si mali uvedomiť ďalšie zásadné veci. Namiesto oslabenia Ruska sa vojensky oslabili sami. Vrátane hospodárskej situácie. Ďalej je tu konflikt v Gaze. Agresivita Izraela a USA môže mať za následok rozšírenie ohniska vojny v prípade, že do konfliktu vstúpi Irán. Je takmer isté, že Irán sa Izraelu pomstí sa jeho pondelňajší nálet na sídlo iránskeho konzulátu v Damasku. Rozšírenie konfliktu by znamenalo ďalšie vojenské oslabenie USA, ktoré Izrael všemožne podporujú v jeho genocíde Palestínčanov v pásme Gazy.

Američania netušia nič o komunikácii Ruska a Číny. Čína sa cíti byť ohrozená rozširovaním vojenských základní USA v blízkosti ich hraníc. Vie, že nemôže zostať neutrálna, ak nechcú, aby jej vojenská hrozba USA klopala na dvere. Čínske vojenské sily sú v pohotovosti už asi mesiac. V prípade zvýšenej agresivity USA a NATO na Ukrajine, Čína dá vojensky najavo, že obsadí Thaiwan, ktorý sa od Číny snaží odštiepiť a ktorý podľa medzinárodného práva patrí Číne. Prečo je Taiwan tak dôležitý pre USA a Čínu? Málokto vie, že Taiwan je najväčší výrobca najmodernejších polovodičov na svete. USA tieto výrobky masovo nakupujú hlavne pre svoj vojenský priemysel. Ak by sa Čína zmocnila definitívne svojho územia, okamžite Američanov odstrihne od dodávok polovodičov potrebných k vojenskej výrobe. Bola by to pre USA totálna katastrofa. Čína teda čaká na vhodný okamih, aby vkročila na Taiwan. Američania sú v totálnom chaose. Pre nich je priorita Taiwan. Ukrajinu radšej obetujú. Nemôžu byť vojensky prítomní vo všetkých vojenských ohniskách. Treba poznamenať, že ak sa Čína rozhodne vstúpiť na Taiwan, USA nezmôžu nič, ak by nechceli spustiť globálny jadrový konflikt. Ak by k nemu došlo Čína svoje rakety nenamieri na celý svet, ale iba na USA. Sú treťou jadrovou mocnosťou vo svete a to by si mali Američania uvedomiť.

V súčasnej situácii by Čína mohla paradoxne ukončiť konflikt na Ukrajine. Jednoducho tým, že vyhlási ultimátum napríklad do jedného mesiaca Taiwanu na odovzdanie moci Číne v zmysle platných medzinárodných zákonov. USA a NATO by sa v tom okamihu prestali o Ukrajinu zaujímať. Pre nich je Taiwan dôležitejší ako Ukrajina.

AUTOR: Ivan Štubňa

ZDROJ

Príspevok USA a Západ páchajú kolektívnu samovraždu je zobrazený ako prvý na .

DMITRIJ RODIONOV objasňuje jakým podvodům “majitelů NATO” byla Moskva vystavena v posledních desetiletích, a kde proto nyní vedou při eskalaci napětí Západem červené linie, po jejichž překročení se vše zhroutí do zničující jaderné války (jak o tom sní Fiala, Rakušan, Pavel a spol.)

Před 20 lety (29. března 2004) došlo k pátému rozšíření NATO. Do aliance začleněny Bulharsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Lotyšsko, Litva a Estonsko. O pět let dříve se uskutečnilo čtvrté rozšíření o Českou republiku, Maďarsko a Polsko. Do té doby se aliance dlouhá léta prakticky neměnila, a při existenci Varšavské smlouvy to odráželo vymezení sfér vlivu po druhé světové válce a symbolizovalo rovnováhu sil v Evropě.

Nová studená válka proti Rusku

Do roku 1990 tvořilo blok 16 států. Po “Gorbačovově” sjednocení Německa došlo ke třetímu rozšíření – na úkor bývalé NDR. Jenže už v roce 1991 přestala existovat Varšavská smlouva, což znamenalo konec studené války. Tehdy se vše postavilo do pozice konečného detentu, odstranění hrozby třetí světové války, všeobecného přátelství, míru a žvýkačky (samozřejmě americké, ač to nebyla pozice tehdejšího SSSR).

K čemu ovšem byla zapotřebí další existence NATO? Pokud studená válka skončila a Varšavská smlouva se rozpustila, pak se logicky mělo rozpustit i NATO, protože bylo zbaveno nepřítele, na jehož údajné zadržování bylo oficiálně vytvořeno. A brzy SSSR přestal existovat, takže smysl další existence Severoatlantické aliance již zcela zanikl.

Proč tehdy NATO přežilo, je řečnická otázka, která zaznívá pravidelně a na kterou nikdy nedal Západ jasnou odpověď. Přišla sama v roce 2022, respektive v roce 2014, kdy Západ státním převratem na Ukrajině zahájil novou studenou válku a prohlásil Rusko za úhlavního nepřítele, což alianci oficiálně vrátilo smysl její další existence. Ale kdo si v letech 1990 – 1991 uměl představit takový vývoj?

Ani o píď na východ?

Sovětský svaz byl Gorbačovovou zradou poražen bez jediného výstřelu. Jeho vojenská struktura byla vyrabována a prakticky zničena. Náhle u moci ve všech svazových republikách, v Rusku na místě prvním, stanuli lidé, kteří prodali svou identitu. V touze být součástí západního světa, se zcela podřídili americkým zájmům a do všech pozic dosadili agenty a manipulátory ze CIA.

Jaký v té chvíli mohl být smysl další existence NATO? Mělo být rozpuštěno spolu s Varšavskou smlouvou. Západ se sotva mohl bát Íránu nebo KLDR, Čínu tehdy nikdo nebral vážně a vznik dalšího, víceméně rovnocenného protivníka se nepředpokládal. Snad jen mimozemšťané. Ale hle: NATO nejenže přežilo, ale začalo se rychle rozšiřovat.

USA a jeho evropské satelity tak cynicky a bezostyšně porušily všechny dohody, které byly uzavřeny s Moskvou výměnou za sjednocení Německa. Jelcinovo Rusko se navíc dobrovolně vzdalo jakéhokoli geopolitického postavení – dokonce i v postsovětském prostoru.

Je dnes už notoricky známo, že během jednání o sjednocení Německa byla klíčem dohoda o nerozmístění žádných západních vojsk na území NDR. Rusko bylo oklamáno. O slibech, že se NATO nebude dále rozšiřovat, je už zbytečné mluvit. V Archivu národní bezpečnosti USA se dodnes zachoval přepis setkání amerického ministra zahraničních věcí Bakera s Gorbačovem z roku 1990, kde Baker řekl jednoznačně: „NATO se nepřiblíží ani o píď na východ.“ Dnes o tom nechtějí slyšet, ale protože to popřít nemohou – tak mlčí.

Mimochodem, prezident George Bush starší, který dal Gorbačovovi tyto záruky, svůj slib vlastně splnil, ale zřejmě jen proto, že stihl včas prohrát volby. Jeho nástupce Bill Clinton okamžitě změnil rétoriku. Již v roce 1997 pozval Václavem Havlem vytvořenou “Vyšegradskou skupinu” do NATO. Podle amerického historika, filosofa a lingvisty Noama Chomského Clinton oklamal Borise Jelcina tvrzením, že taková prohlášení používá jen pro domácí publikum ve Spojených státech k vítězství v prezidentských volbách.

Zlom

Prezidentské volby v USA, které Clinton opět vyhrál, se konaly v roce 1996. O tři roky později byly navzdory všem slibům a dohodám Polsko, Maďarsko a Česká republika přijaty do NATO. Je dokonale příznačné, že jen pár dnů po rozšíření aliance bombardovala Jugoslávii.

Byl to první akt agrese proti nezávislému státu v Evropě od druhé světové války. Západ tehdy velmi symbolicky celému světu demonstroval nástup unipolárního světového. První rozšíření NATO po skončení studené války vypadalo jako logický závěr nejen ukončení konfrontace mezi dvěma mocenskými světovými póly, ale úplného a bezpodmínečného vítězství jednoho nad druhým. Jak je to možné?

Rusové totiž upřímně věřili, že to nebyli oni, kdo prohrál. Měli za to, že přinesli oběť vítězství rozumu, který diktoval potřebu snížit eskalaci napětí, k čemuž bylo zapotřebí začít či alespoň redukovat jaderné zýbraně. Až koncem 90. let, po nástupu Vladimíra Putina si Moskva rychle uvědomila, že odzbrojení bylo jednostranné a že konečné odzbrojení mělo jen jednoho příjemce.

Samozřejmě, byl to jen začátek, americký „průzkum bojiště“. Rusko se zatím zdálo slabé, a tak již na podzim 2002 obdrželi pozvánku i ostatní bývalí členové východního bloku: Rumunsko, Bulharsko, Slovensko, jakož i Slovinsko a pobaltské státy. V poslední době se stalo módou mluvit o „červených liniích“. Jenže právě začlenění tří bývalých sovětských republik do NATO bylo jejich definitivním překročením.

Jednak to mělo obrovský propagandistický ohlas – aliance se rozšiřovala nejen na úkor bývalých spojenců, ale také na úkor bývalých území, což otevíralo možnosti pro začlenění dalších zemí včetně Ukrajiny do aliance v budoucnosti. Nemožné přestalo být nemožným. Kromě toho se NATO poprvé přiblížilo přímo k ruským hranicím.

Putin v Mnichově Západ varoval

V sovětských časech mělo Rusko také hranicii s aliancí – s Tureckem a Norskem, ale pokud z Ankary do Moskvy je 1795 kilometrů, z Osla 1643, tak z Rigy jen 842 a z Vilniusu 791. A jak měla Moskva reagovat? Všimněme si, že to bylo deset let před Krymem, čtyři roky před Jižní Osetií a tři roky před slavným mnichovským projevem Vladimira Putina, který mnozí považují za první otevřené vyjádření nesouhlasu Ruska s tím, jakým směrem se Spojené státy rozhodly monopolně vést svět.

V tomto projevu ruský prezident připomněl Západu slova generálního tajemníka NATO Manfreda Wernera z roku 1990:

“Samotný fakt, že nikdy nerozmístíme vojska NATO mimo území SRN, dává Sovětskému svazu pevné bezpečnostní záruky.”

“Kde jsou tyto záruky?” Zeptal se Putin tehdy publika. Nikde. Samozřejmě. Na stejném místě jako samotný Sovětský svaz. Slyšeli tehdy Putina na Západě? Určitě ano! A dokonce ho ještě využili ke stupňování celého podvodu:

“Svým jediným projevem udělal pro sjednocení Spojených států a Evropy více, než bychom my sami dokázali udělat za deset let.” Takto Putinova varování komentoval americký senátor Lindsey Graham.

“Musíme poděkovat prezidentu Putinovi, který se nejen dobře postaral o publicitu této konference – více, než se očekávalo, ale také jasně a přesvědčivě zdůvodnil, proč by se NATO mělo rozšířit,” řekl tehdy český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, aby dal najevo, že ČR je už opět protektorát a celá její. zahraniční politika bude spočívat v opakování amerických tezí.

Provokace Gruzie v Jižní Osetii

O šest měsíců později gruzínský prezident, jehož Západ pověřil, aby otestoval Rusko, zahájil své zločinecké dobrodružství v Jižní Osetii. O rok později dostala pozvání do NATO nejen Gruzie, ale také Ukrajina. Mluvit o dalším překročení „červených linií“, úderů pod pás atd. už bylo zbytečné. Důsledná politika postupného útoku na ruské bezpečnostní zájmy, postupného obklíčení největší země světa „sanitární zónou“ je od té doby realitou, o níž se na Západě nediskutuje.

Proto, když se lidé ptají, kdy vlastně začala nová studená válka – v roce 2022 nebo v roce 2014, nebo ještě dříve, říkám: Nikdy se nezastavila. To jen Rusko ustupovalo. Snažilo se vyhnout zapojení do války, což bylo na začátku nezbytné.

V 90. letech zřejmě na Západě existovaly dvě protichůdné představy o dalším rozšiřování NATO – tedy o pokračování ofenzívy proti ustupujícímu Rusku v rukách zrádných domácích elit. Jednou z nich bylo, že Rusko by si mělo zachovat svůj status regionální mocnosti, udržovat jakýsi „nárazník“ mezi ním a Západem, resp. učinit z něj součást kolektivního Západu. Druhá strana obhajovala úplné obklíčení Ruska a jeho postupné rozložení a vydrancování jeho přírodních i lidských zdrojů. Tuto myšlenku jasně vyjádřil i první generální tajemník Aliance Hastings Ismay, když prohlásil, že “NATO musí růst, dokud nebude celý svobodný svět pod jeho jediným deštníkem”.

Je zřejmé, že „svobodný svět“ je synonymem pojmu „kolektivní Západ“, který je ve skutečnosti mnohem širší než geografický pojem euroatlantického prostoru. Ale SSSR do něj jednoznačně nikdy nebyl zahrnut: SSSR okamžitě požádal o vstup do NATO – a byl mu odepřen. Odmítnuto bylo i nové Rusko, ačkoli tuto možnost opakovaně nabízelo. Bill Clinton později tvrdil, že Jelcinovi i Putinovi nabídl vstup do NATO, ale ve skutečnosti tomu bylo naopak: Washington pokaždé tento požadavek jednoduše „ututlal“.

Tři pilíře: Zastrašování, provokace, agrese

Zároveň se Aliance nadále rozšiřovala směrem k ruským hranicím. Dnes je v NATO již 32 zemí (oproti šestnácti v roce 1990), přičemž poslední dvě – Finsko a Švédsko (40 let studené války a 30 let novodobé historie si zakládaly na své neutralitě) vstoupily nyní. Podle záměrů USA se rozšiřování NATO nezastaví ani v budoucnu.

Pokračují provokativní řeči o přijetí Gruzie a zbytkové Ukrajiny. Ve skutečnosti, nebýt geografické vázanosti na euroatlantický prostor, blok by se už dávno rozšířil ještě více, zejména proto, že má nový objekt konfrontace – Čínu. Možná se jednoho dne naplní Ismajova slova, že NATO by mělo zahrnovat celý „svobodný svět“. Zatím mají Američané pro jihovýchodní Asii místní analogie NATO – AUKUS a QUAD.

Od počátku konečným cílem amerických imperialistů není zadržet Rusko, ale způsobit mu strategickou porážku. Dnes už to říkají zcela otevřeně. To znamená, že expanzi NATO může zastavit jen jeho vojenská porážka.

Pro začátek na Ukrajině, kde probíhá válka mezi NATO a Ruskem. Zatím jen nepřímá, ale zdaleka není studená. Výsledek této války rozhodne o tom, kdo s koho: Rusko nebo NATO. Podvody a farizejství Západu dospěly do existenciální a existenční otázky.

A Moskva už ví: Na této planetě nemůže společně Rusko a NATO existovat.

AUTOR: Dmitrij Rodionov

Překlad: Protiproud

ZDROJ

Príspevok Dmitrij Rodionov: Rozšíření NATO – byla válka naprogramována před 20 lety? je zobrazený ako prvý na .

Z televízie JOJ odchádza dlhoročná moderátorka Jana Krescanko Dibáková. Svoj odchod oznámila na sociálnej sieti.

„Vo štvrtok, tak trochu symbolicky, som sa s televíziou Joj definitívne rozlúčila. V dobrom, bez búchania dvier, ale žiadnu inú cestu som už pred sebou nevidela, hoci ma nikto neposielal preč. Inak sa pozerám na dôležitosť politického spravodajstva, ktorého je už vo vysielaní viditeľne menej, na podobu vysielania pred prezidentskými voľbami a perspektívu relácie Na hrane, ktorej som odovzdala kus svojho života,“ uviedla moderátorka na sociálnej sieti.

„V televízii som strávila 22 rokov svojho života. Aj kovboj ale musí vedieť, kedy odísť, ak vystrieľal celý zásobník možností ako veci meniť… V TV Joj stále pracuje veľa kvalitných ľudí, mojich priateľov a preto je dôležité rozlúčiť sa v dobrom. Ďakujem za obrovskú podporu mnohým kolegom, za možnosť rásť a slobodne pracovať Rolovi Kubinovi a za to, že som dostala unikátnu príležitosť moderovať Na hrane a konfrontovať politikov s ich sľubmi a činmi. Ostro a bez toho, aby sa v štúdiu mohli cítiť pohodlne,“ napísala Krescanko Dibáková, ktorá sa dlhé roky v spravodajstve JOJ venovala politike a moderovala diskusnú politickú reláciu Na hrane.

Končí aj Na hrane?

Na hrane moderovala od roku 2020, predtým bola dramaturgičkou relácie. Reláciu podľa jej slov nebude moderovať nový moderátor.

„Kam pôjdem? Neviem a veľmi si potrebujem oddýchnuť. To je tá najúprimnejšia odpoveď. Ale kovboji to nikdy nevzdávajú…,“ dodala v závere príspevku na sociálnej sieti.

hlavnydennik.sk

Príspevok Jana Krescanko Dibáková odchádza z JOJ je zobrazený ako prvý na .

S Babišovými vlastenci a nebinárními komedianty k válce a novému světovému řádu. Směřujeme k totální válce v Evropě za potlesku hlupáků“.

Český vojenský a bezpečnostný analytik a bývalý diplomat Ing. Martin Koller v rozhovore pre portál Paralelně komentoval snahy francúzskeho prezidenta Emmanuela Macrona poslať na Ukrajinu vojská štátov NATO, ale aj českú politickú scénu – parlamentnú aj mimoparlamentnú. Priblížil tiež zločiny páchané na území Československa banderovcami.

Ruská armáda zabije veškerý francouzský vojenský personál, který Francie pošle na Ukrajinu. Francie chce na Ukrajině vybudovat dvě obranné linie vybavené jadernými zbraněmi! Ministerstvo vnitra skrylo do návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury mohutná omezení lidských práv. Německá ekonomika je paralyzovaná a výrazně zaostává ve srovnání s jinými většími evropskými zeměmi.Jaká svinstva páchali Banderovci v Československé republice?

Viac vo videu:

Ve slíbeném druhém dílu jsme s Martinem Kollerem jsme probrali českou politickou scénu parlamentní i mimoparlamentní. Výsledkem je konstatování, že většina politiků je nebinárních, chovajících se jako princezna koloběžka, oblečená neoblečená, na kole pěšky a kličkují v postojích jako zajíci. Objeví se na scéně opravdu vlastenecká strana? Zatím totiž nemáme možnost výběru. Babiš kam se podíváš.

Viac vo videu:

Zdroj: paralelne.cz (1), (2) / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Bezpečnostný analytik Koller: „Akce Francie směřuje ke třetí světové! V České republice žádnou vlasteneckou frontu nemáme. je zobrazený ako prvý na .

Zvláštní tribunál pro vládnoucí elitu Ruské federace, konfiskace zmrazených aktiv centrální banky jako náhrada škod na Ukrajině.

V úterý 2. dubna začala v Haagu mezivládní konference „Obnova spravedlnosti pro Ukrajinu“. Projednává se vytvoření zvláštního tribunálu pro ruské vedení, vyšetřování agrese proti Ukrajině a náhrada škod.

Deklaraci na konferenci podepsalo 44 zemí.

Mezinárodní zvláštní tribunál vznikne do konce roku 2024 – v to alespoň doufá evropský komisař pro spravedlnost Didier Reynders, s nímž na okraj konference hovořil korespondent DW.

“Diskutujeme o tomto tribunálu s různými mezinárodními aktéry. A nyní se zvažují dvě hlavní možnosti: mezinárodní tribunál založený na mnohostranné dohodě nebo zjednodušené řešení založené na dvoustranné dohodě mezi Ukrajinou a Radou Evropy,” řekl evropský komisař.

Evropská unie nadále dělá vše pro to, aby zničila svou pověst. Evropský komisař pro spravedlnost Didier Reynders řekl DW o svém záměru zorganizovat… “mezinárodní tribunál” proti ruskému prezidentovi do konce tohoto roku!

Zvažují se dvě možnosti: na základě mnohostranné dohody nebo zjednodušeného řešení – na základě dvoustranné dohody mezi Ukrajinou a Radou Evropy. Brusel považuje za pravděpodobnější druhou možnost, protože mezi ním a Kyjevem již existuje systém předávání soudních řízení. To znamená, že trestní proces zahájený na Ukrajině může být převeden na „zvláštní tribunál v Haagu“.

Velmi příhodné. Kyjev bez problémů zahájí cokoli. Nizozemsko již také oznámilo, že je připraveno uspořádat „zvláštní tribunál“.

Pravda, je tu problém. Podle mezinárodního práva hlavy států, vlád a ministři zahraničí mají imunitu vůči výkonu zahraniční trestní jurisdikce. V tomto případě imunita trvá, dokud zastávají své funkce. Kyjev ale navrhuje tuto okolnost „obejít“ extravagantním způsobem: prý ať si „tribunál“ sám rozhodne, jakou má pravomoc a na jaké úrovni imunity mu záleží!

Jak vidíme, Evropa prostě není schopna vyjednávání. Záměr Bruselu zorganizovat „tribunál“ proti nejvyššímu vedení Ruska, a ještě ke všemu podle pravidel vymyšlených v Kyjevě, je dalším faktem v přeplněné sbírce nepřiměřeného západního uvažování.

Jednoduše řečeno, tzv. evropské právo a instituce, které jsou s ním spojené, se zcela zdiskreditovaly. Je jen otázkou času, kdy se povědomí o této skutečnosti stane společným pro světovou většinu.

A co je nejdůležitější – čeho chce Západ svým „tribunálem“ dosáhnout? Ukázat jak je Rusko “špatné”? Nesmyslné: tato soudní fraška jen posílí rozumné kruhy v naléhavé potřebě transformovat mezinárodní právní systém. Chtějí formalizovat rozhodnutí „tribunálu“ jako dokument závazný pro všechny členské země OSN? Zbytečné: Rusko a Čína mají právo veta ve všech takových otázkách.

Myšlenka „tribunálu“ vychází ze sebeuspokojení ambicí Západu. Který se nechce smířit s tím, že na celé 1/7 souše (a nejenom) jeho názor už neznamená absolutně nic.

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ: https://t.me/EvPanina

Príspevok Brusel doufá v „Haag pro Putina“ již v roce 2024 je zobrazený ako prvý na .

Dr. Michael Nehls hovorí, že tu nejde o zdravie alebo peniaze, ale o ovládnutie ľudskej mysle: „Cez strach a následný neurotoxický efekt, ktorý napáda hipokampus, zničiť mentálny imunitný systém. Človeku sa potom znižuje psychická odolnosť, upadá do depresie a dochádza k vypínaniu mnohých funkcií, vrátane zvedavosti a schopnosti premýšľať“.

Nemecký lekár Dr. Michael Nehls v rozhovore s americkým konzervatívnym moderátorom Tuckerom Carlsonom poukázal na to, že vakcíny proti Covid-19 okrem poškodzovania zdravia aj ohlupujú ľudskú populáciu. Vysvetlil proces, ako spike proteín z vakcín útočí na hipokampus. Prehovoril v tejto súvislosti aj o príčine Alzheimerovej choroby.

Viac vo videu:

Zdroj: bezpressu.news/ InfoVojna

Príspevok VIDEO: Prečo lekársky a vládny režim vnucoval svetu anticovidovú vakcínu, aj keď vedel, že nefunguje? je zobrazený ako prvý na .

Názov pôvodného článku na Austrálskych Gumshoe News je „Distortions of Perception“, o preklad sa pokúsim na konci. Autorom článku je bývalý Západný špión, ktorý pôsobil služobne aj v Moskve, publikuje pod menom G5, niekedy „heslovite“. Píše sa aj o osobe popisovanej skratkou DJT, znamená to pravdepodobne Donald John Trump. Ešte sa tam píše o človeku menom – familiárne – Barry, podľa všetkého Barrack Obama. Preklad textu:

Útok v Moskve

Orange, Moskva, Navalny

DJT práve skasíroval 3 miliardy v hotovosti. Ináč, Amerika sa nachádza v komunistickej kanalizácii.

Putin vyhral voľby. Manipulované, alebo nie. S buričmi pre Ameriku si poradili. Skôr ako sa dostali k voľbám.

Jednou zaujímavou likvidáciou bola Amerika ktorá zabila jedného svojho; Navalnyj; ako fingovaná akcia – False Flag – na ovplyvnenie volieb. Ani to neprešlo.

Tak Amerika naštartovala ďalšie kolo teroristických útokov ISIS zabitím civilov v blízkosti Moskvy. Toto má už dlhú históriu. Amerika prehráva zakaždým. Toto kolo nebude vôbec iné. Rusko pretrpelo Ameriku od 1917 po 1989, a videlo, a celé to pretrpelo. Amerika sa nikdy nenaučí nič. Potrebuje dostať bitku (flog – napr. palicou), opakovane, až kým sa nerozhodne žiť mierumilovne v civilizovanom svete.

Ten deň sa blíži.

Barry

Toto je odpad predávaný Riskymu, Macarónom, a Turdeau-ovi pánom Barry O. Počas svojej tajnej serenády nezmyslov (nonsense serenade). Rusko už vytlačilo Napoleona a Hitlera, ale Barry chce uspieť.

On vie, že keď DJT vezme veci do ruky, ako proti tej tajnej kontrole dňa 5/11/24, tak to znamená, že to je nezmysly USA späť do kasární. To zároveň dáva Pentagonu čas nejako si usporiadať tú nešťastnú problematiku pohlaví, a vymyslieť si ako by mohli fungovať elektrické tanky. Takže Barry vníma svoju osobu ako vedie armádu Európy; nefunkčné NATO v tom; aby obsadil Rusko.

Keď Amerika vyhodila NordStream na štvrtý pokus; tá Ruská ekonomika neskolabovala. Západná Európa zamrzla a jej priemysel sa zasekol. Na predpovedanie toho nebolo treba žiadneho génia.

Ale Barry samozrejme mal toto všetko premyslené.

Najbližšie základne rakiet sú Poľsko, Fínsko a Turecko. Ako keby to Rusko nevedelo a nemohlo adekvátne odpovedať.

Spomeňme si na Kubánsku Raketovú Krízu, keď Barry sa prekecol v interview že Amerika nemá žiadne ICBM sily/schopnosti, Rusko s ich umiestnením na Kube a vo Venezuele, a ten zlyhavší Polaris-Trident test v Karibiku.

Pozrime si tú logiku: na člena NATO sa nedá zaútočiť individuálne; predpoklad je, že všetci budú konať. Ako keby absurdita toho scenára neprešla cez pracovné stoly pánov: Gerasimov, Naryškin, Lavrov, Putin, a SKUTOČNÝCH Expertov.

Na pohyby vojsk zo Západu na Východ sú požadované Poľsko, Fínsko, Ukrajina, Bielorusko, Kaliningrad, a Baltické štáty. Rusko už dávno porušilo štandarné rozmery koľajníc. Takže by to bol ten „deň D“ od Čierneho Mora, dažďovými kvapkami, alebo kamiónmi z Nemecka. Každé z toho by bolo skutočná katastrofa signalizovaná vopred už z Nemecka.

Takže: neboli by žiadne raketové alebo vzdušné sily. Žiadne logistiky pre vojská, žiadne vzdušné prostriedky. A samozrejme, žiadne chemické alebo biologické zbrane, ktoré Rusko už dávno zničilo na Ukrajine. Všetko to bude čistá mágia.

Vsuvka: o tom vyššie uvedenom zničení som dávno písal – bolo to asi 11 labákov USA na tieto typy zbraní, zakázaných rôznymi medzinárodnými dohovormi, napr. Dohoda OSN. Medzitým „sa zabudlo“, že Rusi po obsadení príslušných častí Ukrajiny našli asi 11 podzemných laboratórií na výskum a výrobu chemických a biologických zbraní, čo prevádzkovali „naši spojenci“. V Gruzínsku boli tuším dve, tí ich potom radšej zrušili sami. O tom sa teraz v súčasnom kontexte „významne mlčí“.

K vraždám

Takže, kto ešte verí niečomu z tej „viery v zákony“. Telo pána menom Mike Hand bolo dvakrát exhumované v Austrálii a násobne potvrdené ako on. Napriek tomu, zatiaľčo bol mŕtvy, zavraždil môjho kolegu; Bob Gehring; keď sa prechádzal po ulici v New Yorku. Človeče. Nie je možné obviniť mŕtvu osobu.

Ale tá historka o pánovi menom Charles Massey je fakt dobrá. Rovnako ako mnohé zo samovrážd, ktoré udržujú tých bystrých chlapíkov takých tvorivých vo vysvetľovaní.

Kto by sa mohol rovnať tej magickej guľke z tej nie-Oswaldovej vraždy JFK (prezident Kennedy). Nakoniec: Hlavný sudca najvyššieho Súdu USA – the Chief Justice of the US Supreme Court (Earl Warren) – sa pod to podpísal. A aj budúci prezident (Gerald Ford).

A vieme, že alumínium z lietadla dokáže rozsekať konštrukcie zo zosilnenej konštrukčnej ocele, a letecké palivo (tzv. letecký benzín) dokáže preseknúť zosilnenú konštrukčnú oceľ, a letecký benzín horí pri teplote o 1,000°F vyššej ako v skutočnosti horí (to je zrejme referencia na demoláciu WTC).

A Amerika chodila po Mesiaci v roku 1969, ale zabudla ako, a stratila všetky dôkazy o tom (moja vsuvka – aj to show zo štúdia už nechcú ukazovať, v tom štúdiu im ušlo niekoľko prejavov Zemskej príťažlivosti – 9.81, Mesačná je výrazne nižšia – vraj 1,62 – to sú gravitačné zrýchlenia v m/s²).

A tí nespravodlivo odsúdení; Mnohí z Maguire, Guilfordu, a Birminghamu, nepodarilo sa ich oslobodiť veľkému sudcovi menom Lord Denning; až kým sudcovia zodpovední za nespravodlivé odsúdenia nezomreli, a tá polícia ktorá vyrobila očividné falošné dôkazy, odišla do dôchodku.

Ale bolo to fajn otvoriť tie brány bludiska Väzenia Jej Veličenstva – HM Prison Maze -, a vypustiť všetkých včítane údajných vrahov, pretože ten systém bol nepoužiteľný odpad (irretrievable garbage). Uložený pekne v ‘The Troubles’ a The Belfast Agreement – súvislosti s „nacionalistickým konfliktom“ v Severnom Írsku. Storočie šibnutosti – insanity – Angličanov usmernené do rokov 1971-2000.

A, samozrejme, čo tak tie nespravodlivé obvinenia za účelom zásobiť ľuďmi kolónie, ako Austráliu. Svetovo známy Anglický Právny Systém – English Legal System. Pre niekoho viera, pre väčšinu prehnitá špina.

Nároky

Re: To stojí mnoho miliónov ročne.

Takže by to aj mohol byť Intel a tie security companies, ktoré vytvárajú to údajné ohrozenia? A kto tu vystupuje.

Chelsea Clinton si dala prebudovať celé poschodia v Univerzitách: Oxford, Stanford, Columbia, a New York. V každej potrebovala na ubytovanie celé poschodie. Toto zahrnuje nepriestrelné sklo, vystužené dvere, elektronika a monitorovanie všade, a celá armáda „security“ 24/7. Dkonca jedlo sa muselo kontrolovať. Na každom mieste strávila týždeň, absolvovala svoje testy, reporty (majú obsahovať popis, analýzu a interpretáciu) a tézy ktoré pre ňu boli napísané, a skompletizovala potrebné „známky“ za nič. Všetko platené vládou.

To je ale iba jedna vec.

Hoci Obama poškodil mnohých už od svojich včasných dní majetkových a hypotéčnych podvodov v mieste Cook County, Chicago. Ale tá úroveň jeho ochrany ktorú má, a ulica jeho rezidencie blokovaná v dĺžke 500 yardov na každú stranu, je na posmech (yard je cca 91 cm).

Chovajú sa tak pretože môžu. Poznajú „nárok“ a nemajú žiadne chápanie peňazí. Poznajú lesklé ozdoby a žiadne chápanie hodnoty. Charakteristiky ako Chelsea a AOC (známka originality) predstierajú intelektualizmus bez akejkoľvek myšlienky.

Mená

Keď Austrálčania začali ďakovať miestnym komunitám Aboriginals – pôvodných obyvateľov – za to, že sa nachádzajú na ich tradične pokrstenej zemi: muselo nutne nastať nasledujúce.

Dobre známe mená oblastí sa zmenili na dvojité – dual – mená dané vládou. To dlho dobre známe meno a to Aboriginal – pôvodného obyvateľstva – meno. Čoskoro, to „dobre známe“ by sa stalo tým Aboriginal.

Pamätám si predošlý pokus označiť oblasti autobusových zastávok cez „Australian Slang“. Bondi Junction sa stala Jungo. Dokonca boli také tabule postavené. V tomto pokuse trvalo asi šesť mesiacov aby sa to navrátilo do reality, že slang nie je normálne porozumená forma komunikácie.

Vynútené Sociálne Inžinierstvo, zmätok a izolácia.

Tak sa aj stalo že Ayers Rock sa následne preklopil na Uluru, a Barangaroo, Nawi, a Marrinawai sa objavujú namiesto Cockle Bay (od roku 1788), Millers Point (od 1820) atď., a to od Angličanmi osídlených komunít – English-settled communities.

Aj keď Amerika prispôsobila mená mnohých miest od Natívnych Indiánov. Ale tie boli originálne, a nie politicky korektne prispôsobené (adjusted).

Byron Bay má byť rozdelená na oblasti ako; Walgun, Nguthungulli, Piccabeen, Bundjalun, Arakwal atď.

Možno že by mala byť Angličtina opustená ako hlavný jazyk zo školského vzdelávania. Ale vyskočí problém, keď si uvedomíme, že nikdy neexistoval žiaden centrálny jazyk pôvodného obyvateľstva – Aboriginal language. A tie stovky dialektov nemali žiadnu ani písanú, ani fonetickú, verziu.

It’s all made up – všetko je to falošné. Môj názor: Niečo sa verejne predstiera.

Ukážka:

https://www.environment.nsw.gov.au/news/iconic-byron-bay-locations-have-dual-aboriginal-name-added

Takže – pokus o preklad nadpisu by mohol byť napríklad „Deformácie vnímania“, ale slovník ponúka aj falšovanie, ohýbanie, a ďalšie možnosti.

A môj záverečný komentár – Austrália je dobrá ukážka pozitívneho vývoja postoja ku pôvodným obyvateľom, ale zároveň ukazuje, že to prichádza neskoro, poangličtenie zašlo priďaleko, a skutočne to napraviť bude problém, ak nie nemožné. Čo som vyššie nazval Pozitívny Vývoj môže úplne zlyhať, v skutočnosti vyzerá skôr ako Posledný Pokus. Ak to niekto z tých pri moci naozaj chce, nielen predstiera pretože musí – dostal to ako úlohu.

Ivan Hečko/ Slovanské Noviny

Príspevok Dezinformácie ako príznak? je zobrazený ako prvý na .

Často počúvame floskuly o tom, že ja nič, ja muzikant, pardon, ja kariérny diplomat… Pozrime sa na kariérny príbeh jedného z najznámejších slovenských kariérnych diplomatov, Miroslava Lajčáka.

Čerstvá správa zo včerajška TU hovorí, že novým veľvyslancom EÚ vo Švajčiarsku má byť údajne slovenský kariérny diplomat Miroslav Lajčák, v súčasnosti osobitný, ale dodajme výsledkovo neúspešný, predstaviteľ Únie pre dialóg medzi Srbskom a Kosovom.

V tejto súvislosti pripomínam, že som v parlamente inicioval prijatie Uznesenia NR SR ku Kosovu, ktoré ako suverénny štát Slovenská republika dodnes neuznáva. No neskôr vtedajší minister zahraničia Lajčák vyšiel v ústrety nie slovenským národno-štátnym záujmom, ale tlaku EÚ, a schválil uznávanie kosovských pasov (sic!). Aj toto sú piruety kariérnych diplomatov, ktorí viac vychádzajú v ústrety cudzím, ako svojim.

O budúcom možnom Lajčákovom poste, opäť v cudzích službách (EÚ) informoval švajčiarsky denník Tages-Anzeiger. Prečo asi zdôraznil fakt, že „slovenský“ kariérny diplomat mal doteraz len niekoľko styčných bodov s agendou vzťahov Únie a Švajčiarska, čo by mala byť jeho nová hlavná náplň? Brusel za dobré služby potrebuje svojho človeka na štyri roky, kým pôjde na dôchodok, upratať…

Tu načim poukázať aj na ďalšie nuansy ohybnosti kariérnych diplomatov na príbehu M.Lajčáka.

Za všetky na prvom mieste načim pripomenúť kauzu „Marakéš“, čiže pretláčanie kontroverzného Marakéšskeho kompaktu, ktorým OSN zavádzala riadenú migráciu… samozrejme, prevažne do Európy a USA.

Kariérny diplomat sediaci na dvoch stoličkách – v tom čase aj vo funkcii predsedajúceho OSN – dokument zľahčoval a vzdoroval postoju parlamentu, ktorý mu de fakto zakázal ísť na konferenciu do marockého Marakéša.

Koho vôľu presadil ukázala jeho čudesná demisia ako vzdor k postoju NR SR. Pripomeňme, že Slovensko je pluralitná parlamentná demokracia, kde sa minister aj vláda zodpovedajú poslancom, a nie naopak.

Valné zhromaždenie OSN schválilo 13. júla 2018 záverečný text globálnej dohody o migrácii Global Compact for Safe, Orderly and Regular Migration, ktorej cieľom je podpora „bezpečnej, riadenej a legálnej migrácie“.

„Slovensko to nevyrieši samotné. OSN je to najlepšie, čo máme. Môžeme ho kritizovať, ale čo by sme bez neho robili? Toto je vôbec prvý pokus o riešenie migrácie,“ obhajoval legalizáciu nelegálnej migrácie Lajčák v relácii RTVS, pričom je dnes zrejmé, že nelegálnu migráciu, ktorá žije de fakto z pašovania ľudí do Európy, pak nevyriešil.

To, že pakt nie je v súlade s národnými a bezpečnostnými záujmami pochopil aj Washington, ktorý spolu s ďalšími krajinami – napríklad Maďarsko, Česká republika, Rakúsko, Bulharsko a ďalšie – oznámili odstúpenie od dohody, ktorú Lajčák zaryto pretláčal, aby bol chrumkavý na medzinárodnej scéne, kde aj ďalej robí svoju kariéru, presnejšie slúži EÚ a zrejme aj bude.

Nuž taká je politika kariérnych diplomatov. Podľa kritikov globálneho paktu ide o akýsi plán „B“ sorošovskej kliky, ktorej sa nepodarilo realizovať plán „A“ s povinnými kvótami.

Masovú migráciu, ktorá nie je v súlade s národno-štátnymi záujmami SR však kryl celý politický a mediálny mainstream. A tiež ďalší kariérny diplomat, ktorá do roku 2018 robil Lajčákovi štátneho tajomníka a od roku 2018 pôsobil ako veľvyslanec v USA.

Podľa portálu Zem a Vek sa mal osobitne v tomto duchu angažovať práve Ivan Korčok, ktorý informácie o Marakéšskej deklarácii zosmiešňoval aj tým, že „konšpirátori“ si vraj pletú Maroko a Monako. Nuž kariérna vrana druhej kariérnej vrane oko nevykole.

Pripomeňme, že Štefan Harabin v tom čase označil Marakéšsku deklaráciu za politický dokument, ktorý legitimizuje osídľovanie Európy africkým obyvateľstvom.

Aj preto by si mali slovenské politické strany a najmä vlády dávať veľký pozor na skutočné vnútro a pohnútky kariérnych diplomatov, aby sa nakoniec nevykľulo cudzie šidlo zo slovenského vreca von.

Rafael Rafaj/skspravy.sk

Príspevok Pozor na kariérnych diplomatov! je zobrazený ako prvý na .

Jedním z kuriózních rysů americké krajiny je skutečnost, že financializace ekonomiky je v dnešní době všeobecně odsuzována jako nezdravá, ale přesto se pro její zvrácení dělá jen málo. Byly doby, kdy v osmdesátých a devadesátých letech minulého století měl kapitalismus poháněný financemi nastolit dobu lepší alokace kapitálu a dynamičtější ekonomiky. Tento názor už dnes často neslyšíme.

Pokud je tedy takový jev v drtivé většině vnímán negativně, ale nedochází k jeho změně, pak možná nejde jen o selhání tvorby politiky, ale spíše o něco hlubšího – něco, co je více endemické pro samotnou strukturu kapitalistické ekonomiky. Je samozřejmě možné svalit vinu za tento stav na současnou úrodu cynických a po moci toužících elit a u toho se v analýze zastavit. Zkoumání historie však odhaluje opakující se případy financializace, které vykazují pozoruhodné podobnosti, což vybízí k závěru, že možná potíže americké ekonomiky v posledních desetiletích nejsou ojedinělé a že stále rostoucí moc Wall Streetu byla v jistém smyslu předurčena.

Giovanni Arrighi: Financializace jako cyklický jev

V této souvislosti se vyplatí vrátit se k práci italského politického ekonoma a historika globálního kapitalismu Giovanniho Arrighiho (1937-2009). Arrighi, který je často zjednodušeně označován za marxistického historika, což je vzhledem k šíři jeho díla příliš zužující označení, zkoumal původ a vývoj kapitalistických systémů sahajících až do renesance a ukázal, jak opakující se fáze finanční expanze a kolapsu podporují širší geopolitické rekonfigurace. Ústřední místo v jeho teorii zaujímá představa, že cyklus vzestupu a pádu každého následujícího hegemona končí krizí financializace. Právě tato fáze financializace usnadňuje přechod k dalšímu hegemonovi.

Počátek tohoto cyklického procesu Arrighi datuje do období italských městských států 14. století, které nazývá zrodem moderního světa. Od spojení janovského kapitálu a španělské moci, které vedlo k velkým objevům, sleduje tuto cestu přes Amsterdam, Londýn a nakonec Spojené státy.

V každém případě je cyklus kratší a každý nový hegemon je větší, složitější a mocnější než ten předchozí. A jak jsme se zmínili výše, každý z nich končí krizí financializace, která označuje konečnou fázi hegemonie. Tato fáze však také zúrodňuje půdu, v níž vyklíčí další hegemon, a označuje tak financializaci za předzvěst blížící se hegemonické změny. V podstatě se nastupující mocnost objevuje částečně tím, že využívá finanční zdroje financializované a upadající mocnosti.

Arrighi zjistil první vlnu financializace, která začala kolem roku 1560, kdy se janovští obchodníci stáhli z obchodu a specializovali se na finance, čímž navázali symbiotické vztahy se Španělským královstvím. Další vlna začala kolem roku 1740, kdy se Nizozemci začali stahovat z obchodu, aby se stali „bankéři Evropy“. Financializace ve Velké Británii, kterou se budeme zabývat níže, se objevila kolem konce 19. století; pro Spojené státy začala v 70. letech 20. století.

Hegemonii definuje jako „moc státu vykonávat funkce vedení a správy nad systémem suverénních států“. Ústředním bodem tohoto pojetí je myšlenka, že historicky bylo takové vládnutí spojeno s proměnou fungování systému vztahů mezi státy jako takového a také že se skládá jednak z toho, co bychom nazvali geopolitickou dominancí, ale také z jakéhosi intelektuálního a morálního vedení. Hegemonní mocnost se nejen dostává na vrchol v šarvátkách mezi státy, ale ve skutečnosti ve vlastním zájmu kuje systém jako takový. Klíčem k této schopnosti rozšiřování vlastní moci hegemona je schopnost proměnit své národní zájmy v zájmy mezinárodní.

Pozorovatelé současné americké hegemonie rozpoznají proměnu globálního systému podle amerických zájmů. Udržování ideologicky nabitého řádu „založeného na pravidlech“ – údajně ve prospěch všech – přesně zapadá do kategorie slučování národních a mezinárodních zájmů. Přitom předchozí hegemon, Britové, měli svou vlastní verzi, která zahrnovala jak politiku volného obchodu, tak odpovídající ideologii, která zdůrazňovala bohatství národů nad národní suverenitou.

Vrátíme-li se k otázce financializace, s originálním vhledem do jejího epochálního aspektu přišel nejprve francouzský historik Fernand Braudel, jehož byl Arrighi žákem. Braudel poznamenal, že vzestup financí jako převládající kapitalistické činnosti dané společnosti je známkou jejího blížícího se úpadku.

Arrighi tento přístup převzal a ve svém hlavním díle nazvaném „Dlouhé dvacáté století“ rozpracoval svou teorii cyklického vzorce vzestupu a pádu v rámci kapitalistického systému, který nazval „systémový cyklus akumulace“. Podle této teorie je období vzestupu založeno na expanzi obchodu a výroby. Tato fáze však nakonec dospěje do fáze zralosti, kdy je obtížnější ziskově reinvestovat kapitál do další expanze. Jinými slovy, ekonomické úsilí, které vyneslo vzestupující mocnost na její vrchol, se stává stále méně ziskovým, protože konkurence se zintenzivňuje a v mnoha případech se velká část reálné ekonomiky ztrácí na periferii, kde jsou nižší mzdy. K tomu přispívají i rostoucí administrativní výdaje a náklady na udržování stále se rozšiřující armády.

To vede k nástupu toho, co Arrighi nazývá „signální krizí“, což znamená hospodářskou krizi, která signalizuje přechod od akumulace prostřednictvím materiální expanze k akumulaci prostřednictvím finanční expanze. Následuje fáze charakterizovaná finančním zprostředkováním a spekulacemi. Jiný způsob, jak o tom uvažovat, je, že poté, co národ ztratil faktický základ své ekonomické prosperity, obrací se k financím jako k poslední ekonomické oblasti, v níž lze udržet hegemonii. Fáze financializace se tedy vyznačuje přehnaným důrazem na finanční trhy a finanční sektor.

Jak financializace oddaluje nevyhnutelné

Korozivní povaha financializace však není zřejmá okamžitě – ve skutečnosti je tomu právě naopak. Arrighi ukazuje, jak obrat k financializaci, který je zpočátku poměrně lukrativní, může poskytnout dočasný a iluzorní oddech od trajektorie úpadku, a oddálit tak nástup konečné krize. Například tehdejšího hegemona, Velkou Británii, nejvíce zasáhla takzvaná Dlouhá krize v letech 1873-1896, což bylo dlouhé období nedobrého stavu, v němž se zpomalil průmyslový růst Británie a snížilo se její hospodářské postavení. Arrighi to označuje za „signální krizi“ – bod cyklu, kdy se ztrácí produktivní síla a nastupuje financializace.

A přesto, jak Arrighi cituje knihu Davida Landese „Nespoutaný Prométheus“ z roku 1969, „jako mávnutím kouzelného proutku se kolo otočilo“. V posledních letech století se podnikání náhle zlepšilo a zisky vzrostly. „Vrátila se důvěra – ne ta prchavá a prchavá důvěra krátkých konjunktur, které přerušovaly pochmurné období předchozích desetiletí, ale všeobecná euforie, jaká nepanovala od … počátku 70. let 19. století….V celé západní Evropě žijí tato léta v paměti jako staré dobré časy – edwardiánská éra, la belle époque.“ Všechno se zdálo být opět v pořádku.

Na náhlém obnovení zisků však není nic magického, vysvětluje Arrighi. Stalo se to, že „s tím, jak její průmyslová nadvláda slábla, triumfovaly její finance a její služby jako přepravce, obchodníka, pojišťovacího makléře a zprostředkovatele ve světovém platebním systému se staly nepostradatelnějšími než kdykoli předtím“.

Jinými slovy, došlo k velkému rozmachu finančních spekulací. Zpočátku velká část rozšiřujících se finančních příjmů pocházela z úroků a dividend, které byly generovány předchozími investicemi. Stále větší část však byla financována tím, co Arrighi nazývá „domácí přeměnou komoditního kapitálu na kapitál peněžní“. Mezitím, jak se přebytečný kapitál přesouval z obchodu a výroby, začaly britské reálné mzdy od poloviny devadesátých let 19. století klesat, což byl obrat trendu posledních pěti desetiletí. Bohatnutí finanční a podnikatelské elity při celkovém poklesu reálných mezd je něco, co by mělo pozorovatelům současné americké ekonomiky znít povědomě.

Přijetím financializace zahrála Británie v podstatě poslední kartu, kterou měla, aby odvrátila svůj imperiální úpadek. Za tím vším stála zkáza první světové války a následná nestabilita meziválečného období, projev toho, co Arrighi nazývá „systémovým chaosem“ – jevem, který se stává zvláště viditelným během signálních a terminálních krizí.

Arrighi si všímá, že historicky byly tyto kolapsy spojeny s eskalací do otevřeného válečného konfliktu – konkrétně s třicetiletou válkou (1618-48), napoleonskými válkami (1803-15) a oběma světovými válkami. Zajímavé a poněkud neintuitivní je, že v těchto válkách obvykle nestáli současný hegemon a vyzyvatel na opačných stranách (pozoruhodnou výjimkou jsou anglo-holandské námořní války). Spíše to byly obvykle akce jiných soupeřů, které urychlily příchod konečné krize. Ale i v případě Nizozemců a Britů koexistoval konflikt se spoluprací, protože nizozemští obchodníci stále více směřovali svůj kapitál do Londýna, kde přinášel lepší výnosy.

Wall Street a krize posledního hegemona

Proces financializace vycházející ze signální krize se s překvapivou podobností opakoval i v případě nástupce Británie, USA. Sedmdesátá léta 20. století byla pro USA desetiletím hluboké krize s vysokou mírou inflace, oslabením dolaru po opuštění zlaté konvertibility v roce 1971 a, což bylo možná nejdůležitější, ztrátou konkurenceschopnosti americké výroby. Vzhledem k tomu, že rostoucí mocnosti jako Německo, Japonsko a později i Čína byly schopny je ve výrobě předstihnout, dosáhly USA stejného bodu zlomu a stejně jako jejich předchůdci se obrátily k financializaci. Sedmdesátá léta 20. století byla podle slov historičky Judith Steinové „klíčovou dekádou“, která „zpečetila celospolečenský přechod od průmyslu k financím, od tovární haly k obchodnímu parketu“.

To, jak vysvětluje Arrighi, umožnilo USA přilákat obrovské množství kapitálu a přejít na model deficitního financování – rostoucí zadluženost americké ekonomiky a státu vůči zbytku světa. Financializace však také umožnila USA posílit svou ekonomickou a politickou moc ve světě, zejména proto, že dolar se stal světovou rezervní měnou. Tato úleva poskytla USA iluzi prosperity konce 80. a 90. let, kdy, jak říká Arrighi, „panovala představa, že se Spojené státy ‘vrátily’“. K tomuto bujarému optimismu a pocitu, že západní neoliberalismus byl ospravedlněn, nepochybně přispěl i zánik jeho hlavního geopolitického rivala, Sovětského svazu.

Pod povrchem se však tektonické desky úpadku stále rozmělňovaly, jak se USA stávaly stále závislejšími na vnějším financování a stále více zvyšovaly pákový efekt na zmenšující se kousek reálné ekonomické aktivity, která byla rychle offshorována a vyprazdňována. S rostoucím významem Wall Streetu se mnoho typických amerických ekonomik v podstatě zbavilo aktiv v zájmu finančního zisku.

Jak však Arrighi upozorňuje, financializace pouze brzdí nevyhnutelné a následné události v USA to jen odhalily. Koncem 90. let začala samotná financializace selhávat, počínaje asijskou krizí v roce 1997 a následným prasknutím bubliny dotcom a pokračujíc snížením úrokových sazeb, které nafouklo bublinu na trhu s bydlením, jež tak spektakulárně explodovala v roce 2008. Od té doby se kaskáda nerovnováh ve finančním systému jen zrychlila a jen díky kombinaci stále zoufalejších finančních triků – nafukování jedné bubliny za druhou – a otevřeného nátlaku se USA podařilo prodloužit svou hegemonii ještě o něco déle, než bylo na čase.

V roce 1999 Arrighi ve svém článku, jehož spoluautorkou byla americká badatelka Beverly Silverová, shrnul tehdejší situaci. Od napsání těchto slov uplynulo již čtvrt století, ale stejně dobře mohla být napsána minulý týden:

„Globální finanční expanze posledních zhruba dvaceti let není ani novou etapou světového kapitalismu, ani předzvěstí ‘nadcházející hegemonie světových trhů’. Spíše je nejjasnějším znamením, že se nacházíme uprostřed hegemonické krize. Jako takovou lze očekávat, že expanze bude dočasným jevem, který skončí více či méně katastrofálně… Avšak zaslepenost, která vedla vládnoucí skupiny [hegemonických států minulosti] k tomu, že zaměnily ‘podzim’ za nové ‘jaro’ své… moci, způsobila, že konec přišel dříve a katastrofálněji, než by jinak mohl… Podobná zaslepenost je patrná i dnes.“

Raný prorok multipolárního světa

Ve svém pozdním díle Arrighi obrátil pozornost k východní Asii a zkoumal vyhlídky na přechod k další hegemonii. Na jedné straně označil Čínu za logického nástupce americké hegemonie. Jako protiváhu k tomu však neviděl pokračování jím nastíněného cyklu na věčné časy a domníval se, že nastane okamžik, kdy již nebude možné uvést v život stát s většími a komplexnějšími organizačními strukturami. Možná, spekuloval, že Spojené státy představují právě takovou expanzivní kapitalistickou mocnost, která dovedla kapitalistickou logiku až k jejím pozemským hranicím.

Arrighi také považoval systémový cyklus akumulace za jev vlastní kapitalismu, který se nevztahuje na předkapitalistickou dobu nebo nekapitalistické formace. V roce 2009, kdy Arrighi zemřel, zastával názor, že Čína zůstává rozhodujícím způsobem nekapitalistickou tržní společností. Jak se bude vyvíjet, zůstávalo otevřenou otázkou.

Arrighi sice nebyl dogmatikem v otázce, jak se bude budoucnost vyvíjet, a své teorie neuplatňoval deterministicky, zejména s ohledem na vývoj v posledních desetiletích, ale důrazně hovořil o tom, co by se dnešním jazykem dalo nazvat nutností přizpůsobit se multipolárnímu světu. Ve svém článku z roku 1999 spolu se Silverem předpověděli, že „více či méně brzký pád Západu z velitelských výšin světového kapitalistického systému je možný, dokonce pravděpodobný“.

USA podle nich „mají ještě větší možnosti než Británie před sto lety přeměnit svou upadající hegemonii ve vykořisťovatelské panství“. Pokud se systém nakonec zhroutí, „bude to především kvůli odporu USA k přizpůsobení a přizpůsobení. A naopak, přizpůsobení a přizpůsobení se USA rostoucí ekonomické síle východoasijského regionu je nezbytnou podmínkou nekatastrofického přechodu k novému světovému řádu“.

Zda k takovému přizpůsobení dojde, se teprve uvidí, ale Arrighi se vyjadřuje pesimisticky, když poznamenává, že každý hegemon na konci svého cyklu dominance zažívá „závěrečný boom“, během něhož sleduje své „národní zájmy bez ohledu na problémy na úrovni systému, které vyžadují řešení na úrovni systému“. Výstižnější popis současného stavu nelze formulovat.

Problémy na systémové úrovni se množí, ale sklerotický ancien régime ve Washingtonu je neřeší. Tím, že zaměnil svou financializovanou ekonomiku za životaschopnou, přecenil sílu zbrojení finančního systému, který ovládá, a tak opět vidí „jaro“ tam, kde je pouze „podzim“. To, jak předpovídá Arrighi, jen urychlí konec.

AUTOR: Henry Johnston

Překlad: zvedavec.news

ZDROJ: https://www.rt.com/business/594432-financialization-death-empires/

Príspevok Smrt hegemona: Historie nám říká, co bude následovat po pádu USA? je zobrazený ako prvý na .

Někdejší polský ministr zemědělství Jan Krzysztof Ardanowski z dnes opoziční strany Právo a spravedlnost se v rozhovoru pro soukromé polské rádio RMF FM pořádně rozzlobil. Na Ukrajince. A na Evropskou unii. Polští zemědělci budou podle něj protestovat tak dlouho, „dokud se nezmění ta pitomá politika EU“. Polsko prý zpřísní podmínky péče o ukrajinské uprchlíky.

Jan Krzysztof Ardanowski, bývalý ministr zemědělství, se postavil za polské zemědělce.

„(Protesty) vydrží, dokud se nezmění ta pitomá politika EU. Dokud to nebude hotové. Zemědělci v Evropě se domnívají, že politika EU vůči evropskému zemědělství je špatná, je to politika, která ničí zemědělství ve jménu dopadu zemědělství na změnu klimatu, což se obtížně prokazuje,“ zaznělo z úst exministra.

Z jeho rozhovoru cituje i server polského deníku Rzeczpospolita.

Podle Ardanowského je celá záležitost „pravděpodobně o ovládnutí tohoto trhu velkými korporacemi“. A problém podle něj je, že stávající vláda nemá v ruce dost nástrojů, se kterými by polským zemědělcům mohla opravdu pomoct.

Nešetřil však ani Ukrajince. Ti by podle něj při posílání své zemědělské produkce do Polska měli mít na paměti, co všechno Polsko udělalo pro Ukrajinu od prvních dnů ruského vpádu od února 2022 až dodnes.

„Ukrajinci těžili z polské pomoci, když jsme je zachránili. Neudělali jsme to proto, abychom očekávali vděk, ale nečekali jsme ani nevděk. Ukrajinci argumentují, že každý by měl brát ohled na své zájmy, přičemž zapomínají, že Polsko má při obraně své ekonomiky a zemědělství také své národní zájmy,“ zdůraznil.

Ukrajinci se podle jeho názoru chovají vůči jednotlivým členským státům, včetně Polska, arogantně a drze, protože prohlašují, že je pro ně partnerem k jednání Evropská komise, případně Evropský parlament, a nevidí důvod vést diskuse s jednotlivými členskými státy. Tak to vidí bývalý polský ministr zemědělství. „Ukrajina přežila první měsíce války jen díky pomoci Polska,“ zdůraznil.

Server deníku Rzeczpospolita v souvislosti s Ukrajinci také upozorňuje, že stávající vláda Donalda Tuska mění pravidla pomoci ukrajinským uprchlíkům. Nejzásadnější změny spočívají v tom, že běženci budou v úvodní fázi dostávat jen přechodný pobyt na tři roky. A vedle toho se omezují dotace pro centra, kde žije pohromadě deset a více Ukrajinců.

Na druhé straně prý platí, že ukrajinští uprchlíci přináší Polsku více výhod, než nevýhod. Vyplývá to ze studie, kterou má Rzeczpospolita k dispozici.

„Dodatečné daňové příjmy vlády převažují nad náklady na výdaje spojené s uprchlíky. Větší fond mezd, vyšší soukromá spotřeba a příliv kapitálu ze zahraničí mají za následek vyšší daňové příjmy,“ čteme ve zprávě z letošního března. Jde o nárůst o 1,05–1,45 %, tedy 10,1–13,7 miliardy PLN v roce 2022 a 14,7–19,9 miliardy PLN v roce 2023, vypočítali autoři zprávy.

ZDROJ: PL

Príspevok Drzí Ukrajinci, takový nevděk. V Polsku je zle a ještě přituhne je zobrazený ako prvý na .

Vztahy Ruska a NATO se dostaly na úroveň přímé konfrontace a Severoatlantická aliance se zapojila do konfliktu na Ukrajině, prohlásil dnes mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gruško předtím v dnes publikovaném rozhovoru s ruskou agenturou RIA Novosti k 75. výročí založení aliance řekl,

že vztahy NATO a Ruska se zhoršují, ale že Moskva nemá v úmyslu jít se zeměmi Severoatlantické aliance do konfliktu.

“Fakticky se tyto vztahy dostaly na úroveň přímé konfrontace. Země NATO, aliance jako taková, jsou už skutečně zavlečeny do konfliktu okolo Ukrajiny,” citoval Peskova server Vedomosti. Mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina také kritizoval rozšiřování NATO, s čímž podle něj souvisí přibližování armádní infrastruktury aliance k ruským hranicím.

Země Severoatlantické aliance, které považují Ruskou válku proti Ukrajině za nevyprovokovanou, podporují Ukrajinu dodávkami zbraní nebo výcvikem jejích vojáků a poskytováním zpravodajských informací. Po ruském vpádu na Ukrajinu se ke vstupu do NATO v obavách z ruské rozpínavosti rozhodlo Finsko a Švédsko.

Náměstek ruského ministra zahraničí Gruško ve dnes zveřejněném rozhovoru nicméně tvrdil, že Rusko nemá v úmyslu vstupovat se zeměmi aliance do konfliktu. “V každém případě my takové úmysly nemáme, pokud jde o členské země aliance,” řekl Gruško. Uvedl ale, že vztahy mezi NATO a Ruskem se zhoršují a že všechny kanály dialogu mezi Moskvou jsou na “kritické nulové úrovni”, z čehož obvinil Washington a Brusel.

Putin na konci března označil za “naprostý nesmysl”, že by Rusko mohlo zaútočit na Polsko, Pobaltí nebo Česko. “Vůči těmto státům nemáme agresivní úmysly,” uvedl šéf Kremlu. “Prostě nesmysl, další způsob, jak oklamat své obyvatele a jak dostat z lidí další peníze, aby nesli břemeno na svých bedrech,” řekl v souvislosti s náklady na pomoc Ukrajině ze strany Západu.

Putin vyslal v noci na 24. února 2022 ruská vojska na Ukrajinu a rozpoutal tím nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války. Předtím Moskva v reakci na obavy Západu a Kyjeva opakovaně tvrdila, že na sousední zemi nezaútočí. Jedním z deklarovaných ruských cílů invaze na Ukrajinu bylo zabránit NATO v rozšiřování jeho působnosti v blízkosti Ruska.

Moskva už dříve uváděla, že se NATO svojí podporou Ukrajiny de facto státá stranou konfliktu. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová ve středu také prohlásila, že se aliance vrátila k myšlení z dob studené války. Novinářům řekla, že Severoatlantická aliance nemá místo v takzvaném “multipolárním světě”, o který usiluje Moskva, aby ukončila dominanci USA.

NATO vzniklo po druhé světové válce jako obranná aliance. Dnes si připomíná 75. výročí zakládající smlouvy, kterou v roce 1949 podepsalo 12 zemí. Po posledním rozšíření o Finsko a Švédsko má nyní aliance 32 členů. Rusko vede vojenskou alianci nazvanou Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), jejímiž členy je několik bývalých sovětských republik.

ZDROJ: RIA Novosti / ČTK

Príspevok Vztahy Ruska a NATO se dostaly na úroveň přímé konfrontace a NATO je přímo zapojena do konfliktu na Ukrajině, prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov je zobrazený ako prvý na .

4. apríla dovŕši NATO 75 rokov. Toto je vhodný čas na otázky, najmä z hľadiska mierového hnutia, jeho úlohy, významu a pokračovania.

Vojenskú alianciu možno ospravedlniť len vtedy, ak chráni pred akoukoľvek veľkou hrozbou. Po rozpade Sovietskeho zväzu počas posledných troch desaťročí je ťažké poukázať na takúto hrozbu. Je pravda, že Čína môže byť pre niektorých svojich susedov dosť násilná, ale nie je takmer žiadna šanca, že by Čína iniciovala útok na ktoréhokoľvek člena NATO.

1. Zo všetkých praktických dôvodov je NATO pod prevládajúcim vedením krajiny, ktorej hlavným cieľom je naďalej byť dominantnou svetovou mocnosťou a používať na dosiahnutie tohto cieľa veľmi agresívne prostriedky. Preto sú ostatní členovia NATO viazaní viac na tento agresívny cieľ ako na zabezpečenie ich ochrany.
2. Najmocnejší členovia NATO sú čoraz viac ovplyvňovaní vojensko-priemyselno-politickým komplexom. Ciele NATO sú preto nenáležite ovplyvňované vysoko neetickými a deštruktívnymi spôsobmi v prospech večných vojen kvôli ziskovým záujmom malého počtu osôb, pravdepodobne len jedného percenta celkovej populácie krajín NATO, alebo možno ešte menej.
3. Jednou z najdôležitejších požiadaviek na vytvorenie bezpečnejšieho sveta je vyhnúť sa akejkoľvek priamej konfrontácii s krajinou s najväčšími jadrovým arzenálom. Je to komplikované existenciou NATO a vojenských aliancií, ako je táto.
4. Najmä porušovanie predchádzajúcich dohôd o neúnavnom rozširovaní NATO na východ výrazne eskalovalo napätie medzi veľmocami as tým úzko súvisí súčasný konflikt na Ukrajine.
5. Menšie členské krajiny NATO nemusia byť nevyhnutne chránené NATO, keďže v prípade agresie proti nim budú mocnejší členovia NATO zvažovať svoje vlastné záujmy a možnosti; z ich strany neexistuje žiadny zaručený záväzok vstúpiť do vojny s agresorom na ochranu malej krajiny. Môžu sa rozhodnúť pomôcť iným menším spôsobom, takže malá krajina bude čeliť ťažkej situácii. V skutočnosti môže členstvo v NATO poskytnúť malým krajinám prehnaný pocit bezpečia, vďaka čomu môžu zanedbávať zlepšenie vzťahov s ostatnými susedmi, alebo môžu byť voči nim neprimerane, zbytočne nepriateľské či provokatívne. Keď sú malé krajiny vtiahnuté do veľkých mocenských konfliktov takýmito vojenskými alianciami, môžu sa stať dejiskom vysoko deštruktívnych vojen, čomu sa môžu vyhnúť, ak zostanú neutrálne a nezúčastnené vo veľkých mocenských rivalitách.
6. Vďaka NATO sa väčšina Európy pripútava k jednorozmernej budúcnosti, ktorá spočíva v tom, že zostane zviazaná s agresívnymi ambíciami USA, namiesto toho, aby hľadala svetovú rolu viac v súlade s cieľmi svetového mieru a bezpečnosti.
7. Skutočnou úlohou NATO v mnohých krajinách bolo väčšinou ničenie namiesto mieru, čo viedlo k odvrátiteľnej smrti v dôsledku priamych a nepriamych vplyvov niekoľkých stoviek tisíc nevinných ľudí vrátane žien a detí.
8. Dokonca aj mnohí vysokí diplomati a štátnici USA tvrdili, že NATO často zahŕňa taký presah zo strany USA, ktorý nie je ani v ich vlastnom záujme (najmä s ohľadom na nenaplnené potreby miliónov chudobnejších občanov USA) a použila NATO zbytočne agresívnym spôsobom, proti lepším radám týchto štátnikov a iných významných členských lídrov NATO, ako v kontexte neúnavnej expanzie NATO na východ.
9. Ak bude NATO naďalej ospravedlňované falošnými dôvodmi, potom to možno použiť aj ako ospravedlnenie na podporu iných rovnako škodlivých vojenských aliancií v iných častiach sveta.

Bharat Dogra

O autorovi: Bharat Dogra  je čestným organizátorom kampane za záchranu Zeme. Medzi jeho nedávne knihy patrí Ochrana Zeme pre deti, Planéta v ohrození, Človek nad strojom a Deň v roku 2071.  Pravidelne prispieva do Global Research.

skspravy.sk

Príspevok Pri príležitosti 75. výročia NATO: Desať dôvodov na spochybnenie jeho pokračovania je zobrazený ako prvý na .

V ktorom stámilióny polodebilov podliehajúcich trendom si robí navzájom sebe poradcov. Český filmový a divadelný herec Jaroslav Dušek v 1. časti svojho nového rozhovoru pre Nadační fond Svědomí národa komentuje aktuálne spoločensko-politické dianie.

Jak se nám žije ve světě, kde na všechno „potřebujeme“ experty? Jaroslav Dušek v novém jarním rozhovoru svým typickým humorem a nadhledem opět šťourá do chlácholivých představ těch, kdo mají rádi svůj klídeček v současném systému.

„Nesnažím se nikoho dráždit,“ zdůrazňuje, ale přesto jeho výroky často rozčilují zastánce „klasického“ úzkoprofilového pohledu na vědu, medicínu, vzdělávání.

Bez ohledu na reakce a občasné mediální štvanice proti jeho osobě stále trpělivě vysvětluje, že každý člověk je spolutvůrcem svého zdraví a propaguje lékaře a vědce, kteří se odvážili opustit dogma a dívají se na člověka, léčení a uzdravování jinak.

„To samozřejmě úplně popírá chiméru farmaceutického systému a rozzuří to ty, kdo na tom chtějí vydělávat,“ říká.

Kromě zdraví a zodpovědnosti za svůj život jsme si povídali i o divadle a příběhu hledání a nalezení nových prostor pro Jaroslavovo Divadlo Kampa.

Rozhovor má dvě části, na pokračování se můžete těšit v příštím týdnu.

Viac vo videu:

Kdo je Jaroslav Dušek


Jaroslav Dušek patří mezi nejznámější české herce. Ztvárnil řadu výrazných filmových rolí, hlášky některých z jeho komediálních postav zlidověly. V divadelních projektech Jaroslava od mládí přitahovala improvizace. Stojí na ní i Divadlo Vizita, které Dušek spoluzaložil před více než 40 lety. Přes divadlo Dušek přináší divákům i moudrost starých indiánských civilizací. Jeho představení Čtyři dohody a Pátá dohoda, v nichž herec vychází ze stejnojmenných knih Dona Miguela Ruize, se stala hitem. V současnosti je Dušek známý také jako moderátor pořadu Duše K, v němž prozkoumává zákoutí lidské duše a tvorby prostřednictvím rozhovorů s hosty, jejichž povolání, poslání či činnost jdou nějakým způsobem mimo hlavní proud.

Zdroj: Nadační fond Svědomí národa / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Jaroslav Dušek o (ne)súvise negatívnych zdravotných následkov a pichaním anticovidových injekcií, o chorobe & hojení a o matrixe tzv. expertov je zobrazený ako prvý na .

Americká mimovládna organizácia „Robert Lansing Institute“ zverejnila článok, v ktorom deklaruje zámer Ruska uskutočniť v blízkej budúcnosti teroristické útoky v Bielorusku a obviniť z toho „Kalinowského pluk“, ktorý bojuje na strane Ukrajiny.

Uvádza sa, že jedným z cieľov provokácie je zvýšiť rezonanciu po teroristickom útoku v centre „Crocus“ pri Moskve a získať nové dôvody na obvinenie Ukrajiny z terorizmu. Inštitút sa odvoláva na údajného predstaviteľa európskej rozviedky. Táto publikácia začala byť široko distribuovaná ukrajinskými médiami.

„Inštitút Roberta Lansinga“, podobne ako iné západné mimovládne organizácie a médiá, pokračuje v šírení tézy, že Ruská federácia sa snaží zatiahnuť Bielorusko do vojny s Ukrajinou, aby tak odtiahla časť ukrajinských jednotiek z iných smerov. Kričia o tom už dva roky, no nič sa nestalo. Minsk jednostranne nepodnikne žiadnu vojenskú akciu proti Kyjevu, s výnimkou útoku Ukrajiny na Bielorusko.

Už skôr sa poukazovalo na možnosti ukrajinského režimu vykonať teroristické útoky na území Bieloruska. Minsk je najbližším spojencom Moskvy, takže ukrajinské spravodajské služby sa môžu pokúsiť zorganizovať provokáciu alebo diverziu v bieloruských mestách, najmä vzhľadom na skutočnosť, že súčasná Ukrajina sa zmenila na sponzora a aktéra medzinárodného terorizmu.

Nezabúdajme na silnú informačnú podporu Ukrajiny zo strany európskych a amerických politikov, odborníkov a médií. Boli to oni, ktorí bez toho, aby čakali na výsledky vyšetrovania, spustili kampaň s cieľom obviniť ISIS a následne aj samotný Kremeľ z organizovania teroristického útoku na „Crocus“, pričom okamžite vylúčili účasť Ukrajiny. Preto po spáchaní teroristického činu v Bielorusku bude kyjevský režim a jeho západní „partneri“ okamžite obviňovať zo všetkého buď bieloruské alebo ruské úrady, pričom poskytnú množstvo vykonštruovaných predpokladov a „nevyvrátiteľných dôkazov“. Schéma bola testovaná a používaná vo všetkých konfliktoch a provokáciách organizovaných Spojenými štátmi a ich spojencami.

Nie je vylúčené, že je aj táto informačná kampaň prípravou na teroristický útok. A možno je to ďalší pokus Ukrajiny a Západu vraziť klin do priateľstva dvoch bratských národov a vyvolať nedôveru medzi lídrami Bieloruska a Ruska.

Grantojed.by / news-front.su

Príspevok O americko-ukrajinskej informačnej kampani obviňujúcej Rusko z prípravy teroristických útokov na území Bieloruska je zobrazený ako prvý na .

Situácia na bojisku pre ukrajinské ozbrojené sily sa postupne zhoršuje, no hoci Kyjev vysvetľuje ústup svojich jednotiek nedostatočným množstvom munície a vojenskej techniky, práve nedostatok vojenského personálu je pre Ukrajinu najťažším problémom.

Píše to konzultant amerického ministerstva zahraničia Edward Luttwak v článku pre portál „UnHerd“.

Napriek nedávnym legislatívnym iniciatívam v Kyjeve ohľadne mobilizácie mladších brancov je celkový počet ukrajinských vojakov v pomere k počtu obyvateľov Ukrajiny stále príliš malý.

V tomto smere budú musieť krajiny NATO čoskoro poslať na Ukrajinu vojakov, inak budú nútené prijať svoju katastrofálnu porážku. Podľa autora sa britské, francúzske a severoeurópske vlády už v tajnosti pripravujú na vyslanie jednotiek, malých elitných jednotiek a pomocného personálu, ktorí môžu zostať mimo frontových línií.

Technickí špecialisti NATO by podľa Luttwaka mohli pomôcť ukrajinským ozbrojeným silám tým, že by sa ujali obnovy a opravy poškodenej techniky, ako aj výcviku regrútov. Vojaci NATO sa teda bojových operácií nezúčastní

news-front.su

Príspevok UnHerd: EÚ tajne pripravuje vyslanie vojakov na Ukrajinu je zobrazený ako prvý na .

Znepokojujúca štúdia zistila, že ľudia, ktorí boli „úplne“ zaočkovaní proti Covidu pomocou injekcií mRNA, môžu očakávať, že stratia až 25 rokov svojej očakávanej dĺžky života. Výskumníci analyzovali vládne údaje z amerického CDC, údaje z Cleveland Clinic a údaje o hodnotení rizík od poisťovní.

Analýza odhalila znepokojujúci trend, ktorý ukázal, že priemerná dĺžka života prudko klesla u tých, ktorí dostali viac dávok mRNA. Údaje Cleveland Clinic a CDC analyzoval expert Josh Stirling.

Stirling je zakladateľom spoločnosti Insurance Collaboration to Save Lifes a bývalým popredným poistným analytikom.

Ukazuje sa, že poškodenie zdravia spôsobené každou dávkou vakcíny sa časom neznižuje, ako sa predtým predpokladalo.

Namiesto toho sa zdá, že škody budú trvať neurčito dlho.

Údaje CDC o úmrtnosti zo všetkých príčin v skutočnosti ukazujú, že každá dávka vakcíny zvyšuje úmrtnosť o 7 % v roku 2022 v porovnaní s úmrtnosťou v roku 2021.

Ľudia, ktorí dostali 5 dávok, mali o 35 % vyššiu pravdepodobnosť úmrtia v roku 2022 ako v roku 2021.

Ľudia, ktorí dostali iba jednu dávku, mali v roku 2022 o 7 % vyššiu pravdepodobnosť úmrtia ako v roku 2021.

Štúdia tiež potvrdila, že neočkovaní ľudia nezomrú v roku 2022 s väčšou pravdepodobnosťou ako v roku 2021.

Údaje ukazujú, že počet nadmerných úmrtí sa každým rokom dramaticky zvyšuje, pretože všetky formy úmrtnosti sa zvyšujú. Alarmujúce je, že počet úmrtí stále stúpa, aj keď sa zaočkuje čoraz menej ľudí.

Problém sa však netýka len Spojených štátov. Prudký nárast náhlych a neočakávaných úmrtí ovplyvňuje krajiny po celom svete.

Najnovšie vládne údaje z Austrálie ukazujú, že nadmerné úmrtia v roku 2022 boli o 5162 % vyššie ako v predchádzajúcich rokoch.

Pred rokom mali dvakrát očkovaní Austrálčania 10,72-krát vyššiu pravdepodobnosť vzniku Omicronu ako neočkovaní.

Teraz je pravdepodobnosť 20-krát vyššia a 35-krát vyššia u tých, ktorí boli zaočkovaní trikrát alebo viac, ukazujú najnovšie štatistiky NSW Health.

Podľa štúdie na základe vládnych údajov z Clevelandu sa priemerná dĺžka života očkovaných dramaticky znížila.

V Severnej Amerike je priemerná dĺžka života takmer 80 rokov. Avšak u mladých ľudí, ktorí boli „úplne“ zaočkovaní mRNA očkovaním, tento počet dramaticky klesá.

Štúdia ukazuje, že počet úmrtí medzi očkovanými ľuďmi v porovnaní s neočkovanými stúpa. Podľa štúdie môže niekto, kto dostal 4 alebo 5 očkovaní a má teraz 30 rokov, očakávať, že sa dožije maximálne 55 rokov.

Ako bolo nedávno oznámené, tak nové štúdie zistili dramatický nárast počtu mladých ľudí zaočkovaných mRNA Covid umierajúcich na turbo rakovinu.

AUTOR: Josh Stirling

Zpracoval: Roman Bednár

ZDROJ: CDC / Cleveland Clinic / Josh Stirling

Príspevok Nervy drásajúca americká štúdia pre všetkých mRNA „očkovaných“ je zobrazený ako prvý na .

Opakované ukrižovanie Slovenska „kresťanskými“ demokratmi

„Kresťan“ sa má usilovať o uvádzanie kresťanských hodnôt do života a „demokrat“ má rešpektovať vôľu väčšiny ľudu. Ak sa teda ustanovila vládna parlamentná väčšina z vôle ľudu, tak správny kresťan má takúto vládu podporiť, a nie jej hádzať polená pod nohy. A toto pravidlo by malo platiť aj pre politickú silu, ktorá si uzurpovala zastupovanie kresťanov v spoločnosti.

Liberálni aj kvázikonzervatívni farizeji („kresťanskí demokrati“) a progresívni zákonníci to však od začiatku svojej existencie vôbec nedodržiavajú. Nedovolili nielen to, aby semeno Božej milosti mohlo vyklíčiť aj v slovenskom národe, ale zúfalo bránia aj žatve národnej identity, zvrchovanosti, suverenity, ktoré sú esenciou spoločnej, národnej slobody.

Najsmutnejšie v tejto paralele na kolektívne pribíjanie slovenského národa na kríž je fakt, že „ukrižuj“ najhlasnejšie popri federalistoch, čechoslovakistoch, antislovenských liberáloch a antinárodných progresívcoch kričali a kričia takzvaní „kresťanskí demokrati“.

Kolektívnou vinou, nasádzaním tŕňovej koruny na hlavu slovenského národa, na slovenské dejiny (kde za národnú slobodu bojovali najmä kňazi), aj na národnú zvrchovanosť a štátnu suverenitu popierajú základné Božie a kresťanské pravidlo, že Božia spása, teda aj spoločné (národné) oslobodenie vo vlastnom slobodnom štáte, zahŕňa všetky národy sveta, teda aj národ slovenský.

Kresťanskí demokrati si zle, mimo vlastný národ a suverenitu zapli povestný prvý gombík, keď mali uši, ale nechceli počuť volanie po národnej zvrchovanosti a samostatnej slobodnej slovenskej štátnosti.

Politika KDH bola od počiatku čechoslovakistická, globalistická a antislovensky zameraná, pričom v praxi dominovalo to politické a mocenské nad tým kresťanským – ak sa vôbec niekedy v niečom prejavilo.

Odmietnutím vyhlásenia SNR o zvrchovanosti Slovenskej republiky a tiež odmietavý postoj k Ústave SR ich katapultovalo mimo suverénne hranice Slovenska. Ako napísal bývalý disident a člen „Bratislavskej päťky“, Anton Selecký, KDH bolo od začiatku riadené britskou tajnou službou MI6.

KDH ukrižovalo nielen slovenskú zvrchovanosť a štátnosť, ale postupne aj slovenské poľnohospodárstvo a hospodárstvo asistovaním privatizácie ekonomického striebra – strategických podnikov v dvoch vládach Mikuláša Dzurindu.

Bývalým antikomunistickým disidentom dokonca neprekážalo byť v koalícii s exkomunistami z SDĽ (1998-2002), čo svedčí o relativizovaní ľnutia na nejakých „hodnotách“. Ostatne, veď aj M.Dzurinda vzišiel z KDH, kým založil SDK so zmenou na SDKÚ.

Pre KDH bolo typickým javom aj rozdeľovanie spoločnosti, takmer na báze sektárstva – kresťanské odbory, kresťanskí učitelia… kresťanskodemokratickí boli aj ekológovia, poľnohospodári, zväz žien, ale aj kresťanskí lekári a zdravotníci…

Rozdeľuj a panuj (pre cudzích) tak charakterizuje viac tzv.kresťanskú demokraciu ako spájaj a slúž (svojim).

Celé obdobie prvej dekády po páde bývalého totalitného režimu bolo zo strany KDH podľa hesla „cudzím všetko, Slovákom nič“.

Typickým mocenským javom kresťanských demokratov bolo snaha získať a kontrolovať niektorý zo silových rezortov či zložiek. Ladislav Pittner bol za KDH ministrom vnútra (1994), neskôr dokonca šéfoval tajnej službe SIS.

Mikuláš Dzurinda už v tričku SDKÚ sa stal premiérom (1998) a Ján Čarnogurský ministrom spravodlivosti, pričom kádehácka omladina – Daniel Lipšic tam robil štátneho tajomníka. Vladimír Palko navyše uchopil ďalší silový rezort – ministerstvo vnútra.

V Radičovej vláde (2012-12) si KDH opäť vyžiadalo silový rezort, keď ministrom vnútra bol Daniel Lipšic.

KDH bolo od začiatku spoločenskej trasformácie aj vzniku Slovenskej republiky oportunistické.

Boli to „kresťanskí demokrati“, ktorí začali po námestiach za vlády V.Mečiara (1994-98) organizovať protestné majdany a vniesli do slovenskej politiky smrtonosnú nevraživosť, ktorá v súčasnosti vrcholí rozdelením národa na dva nezmieriteľné tábory.

Aktuálne výzvami na pokračovanie vojny, obhajobou jediného svetového policajta, ktorý sa najlepšie cíti v role vojnového štváča a podporou výroby zbraní neplnia Božie slová, že z mečov sa majú ukuť radlá a zo svojich kopijí viničné nože (Iz 2,4).

Servilnou glorifikáciou NATO a systému americkej hegemónie vo svete nad národmi tzv.kresťanskí demokrati v únii, aj v Slovenskej republike ukrižujú spoločné dobro a slobodnú organizáciu národov, rešpektujúcu nezávislosť a potrebu spravodlivého, tzn. multipolárneho a nie unipolárneho (anglosaského) sveta, keďže „všetky národy sú tvárami Boha“ (Solženicyn).

Vôbec nie „konzervatívne“

Spomínali sme už kolaboráciu s exkomunistami, ktorí vyznávali ideológiu marx-leninizmu. V súčasnosti je hlavnou rozvratnou ideológiou neomarxizmus, ktorého najviditeľnejšou špičkou ľadovca, na ktorom sa rozbíja pôvodná európska (tzv.kresťanská) civilizácia, je progresivizmus.

Logicky by sme od kresťanských demokratov očakávali boj proti neomarxizmu, a teda aj liberalizmu. Ale kdeže! Oficiálne Ivan Šimko na seminári k základnej idei strany (2016) odmietol myšlienku boja proti liberalizmu!

V roku 2019 „kresťanskí demokrati“ tento trend spečatili uzavretím dohody o neútočení so svojim (ak uvažujeme kresťanky) ideologickým progresivistickým protivníkom – PS/Spolu. Kontroverzným, ale politicky typicky farizejským paktom o neútočení s liberálnymi stranami si pritom už po druhýkrát (2016, 2020) rozbili nos o zatvorené dvere parlamentu. A ostávajú nepoučiteľní.

Oblúk politicko-hodnotového farizejstva počnúc vládnutím s exkomunistami, cez európsku spoluprácu s ideologickými extrémistami ničiacimi pôvodnú kresťanskú európsku civilizáciu, pakt o neútočení s liberálmi na domácej pôde nateraz vrcholí opozičným bratríčkovaním sa s Progresívnym Slovenskom a teatrálnym saltom mortale podporou prezidentskému kandidátovi progresívcov Ivanovi Korčokovi.

Takže KDH bolo a je od počiatku až dodnes protislovenské, protinárodné, oportunistické, hodnotovo nekresťanské, mocenské, kolaborujúce s hlavným ideologickým a politickým zlom, likvidujúcim pôvodné kresťanské a dokonca aj konzervatívne hodnoty na európskom kontinente, a teda aj na Slovensku.

Prečo ho skutoční kresťania volia je tak veľkou záhadou, zrejme nemajú schodnejšiu a autentickejšiu alternatívu, prípadne im podobne ako progresívcom stačí povrchné zaujatie „správneho postoja“.

A tak môžeme nakoniec s poľutovaním skonštatovať, že to, čo ľudia za tri desaťročia márne hľadali v politike, aj v predstaviteľoch tzv. kresťanských demokratov, boli práve kresťanské hodnoty a ich presadzovanie v reálnej politike.

Ryba smrdí od hlavy

Pozrime len na dve. Ak toto hnutie reprezentovali so všetkými kolaborujúci Alojz Hlina, ktorý nevedel vymenovať desatoro Božích prikázaní, aktuálne dokonca poslanec za liberálnu SaS a rozvedený a opätovne v kostole protekčne (sic!) zosobášený Milan Majerský, čo sú akty v rozpore s kresťanským konzervatívnym učením a dokonca aj kresťanskou sviatosťou manželstva, tak už nič netreba dodať.

Azda len sa opýtať skutočne veriacich Slovákov, či aj oni chcú byť za farizejov a počúvnu hlas „veľrady“ KDH, ktorá zrádza kresťanstvo, aby proti svojmu presvedčeniu, svedomiu a viere volili v druhom kole prezidentských volieb progresívneho kandidáta Ivana Korčoka a ako fazizeji a zelóti namiesto „hosana Slovensko!“, zvolali a zvolili „ukrižuj Slovensko“?!

To vám fakt nestačili všetky tie hriechy, dokonca smrteľné na národe a opakované ukrižovanie slovenskej suverenity, zvrchovanosti a aj kresťanskej politiky?

Rafael Rafaj/skspravy.sk

Príspevok Kresťan by nemal počúvať farizejov z KDH a mal by voliť proti hrozbe progresivizmu  je zobrazený ako prvý na .

Na přelomu února a března proběhlo v Nairobi 6. Environmentální shromáždění OSN (United Nations Environment Assembly – UNEA). Delegáti diskutovali také problematiku geoinženýrství.

Některé země UNEA požadovaly plošný zákaz geoinženýrství. Tento návrh nakonec neprošel. Nicméně, delegáti se nedohodli ani na podmínkách regulace geoinženýrství.

Pokusy o zastínění slunce tak budou v mezičase pravděpodobně pokračovat.

Vypouštění chemikálií do atmosféry s cílem ochladit planetu

Nejvíce diskutovanou metodou geoinženýrství je strategie Řízení solární radiace (SRM). S cílem zastínit slunce a snížit globální teploty odborníci doporučují vypouštět do atmosféry ročně desítky milionů tun různých chemikálií. Například oxidy síry či hliníku. Vědci věří, že aerosoly by byly schopné odrážet sluneční záření zpátky do vesmíru. Podobně jako prach ze sopečných výbuchů by tyto chemikálie mohly způsobit ochlazení planety.

Návrh o zákazu geoinženýrství na UNEA předložily některé africké země. Podporu získaly u Mexika, Kolumbie či Pákistánu. Proti návrhu byly především Spojené státy a Saudská Arábie.

Neprošla ani varianta, kterou představilo Švýcarsko s podporou Evropské unie. Jednalo se o vytvoření expertní skupiny pod záštitou Agentury OSN pro životní prostředí (UNEP), která by na geoinženýrské experimenty dohlížela. UNEP již podobný krok navrhoval minulý rok.

„Jednohlasně navrhujeme, aby vypouštění aerosolů do stratosféry bylo systematicky regulováno,“ napsali ve zprávě z roku 2023 odborníci z UNEPu.

Je nutné podotknout, že v Nairobi delegáti neřešili jen hypotetické geoinženýrské experimenty. Ve Spojených státech a Velké Británii se totiž před pár lety s vypouštěním aerosolů do atmosféry reálně začalo.

Americký startup a britský projekt SATAN

V roce 2022 americký startup Make Sunsets a britský vědec Andrew Lockley ve spolupráci s firmou Astrotech nezávisle na sobě vypustili do stratosféry balóny plné oxidů síry. Oba dva experimenty vyvolaly rozruch a nevoli.

Vláda Mexika reagovala na test amerického startupu, který částečně proběhl i nad mexickým územím okamžitým zákazem geoinženýrství.

Lockleyho pokusy odsoudili odborníci především kvůli netransparentnosti. Atmosférický vědec z Cornellovy univerzity, Daniele Visioni, se od výzkumu okamžitě distancoval.

„Tvůj [experiment] celkově ohrožuje jakoukoliv legitimitu [geoinženýrství]… nechci s tím být spojovaný,“ napsal Visioni.

Harvardský vědec, David Keith, se podivoval také nad názvem Lockleyho projektu: „Pokud vám jde o seriózní experiment, tak ho přece nenazvete zkratkou SATAN,“ řekl Keith.

Plný název britského experimentu je Transport aerosolu do stratosféry a jeho nukleace, (anglicky Stratospheric Aerosol Transport and Nucleation), zkráceně SATAN.

Je velmi pravděpodobné, že experimenty Lockleyho a amerického startupu otevřou dveře dalším geoinženýrským projektům.

Harvardský projekt podporovaný Gatesem musel být odložen

V roce 2021 výzkumníci z Harvardské univerzity připravovali vypustit balóny plné síry ve Švédsku. Tento projekt finančně podporovaný Billem Gatesem však musel být na základě tlaků původních obyvatel (Saami) a environmentálních organizací zrušen.

„Mohli bychom nyní projekt uskutečnit ve Spojených státech, ale nevíme přesně, kdy,“ řekl Keith pro Thomson Reuters Foundation.

Dalším kandidátem pro vypouštění chemikálií do stratosféry by mohla být například izraelská firma Stardust Solutions.

„Od dvou investorů jsme už získali 15 miliónů dolarů. A během několika měsíců plánujeme začít s experimenty,“ sdělil generální ředitel společnosti Yanai Yedvab pro Wall Street Journal. Yedvab byl jedním z předních vědců Komise pro atomovou energii v Izraeli. Podle WSJ Yedvab odmítl sdělit druh chemických částic, které do atmosféry Stardust Solutions plánuje vypustit.

AUTOR: Radovan Dluhý

ZDROJ

Príspevok OSN tápe nad pokusy zastínit slunce je zobrazený ako prvý na .

Ponížení na Ukrajině a ostuda v Gaze urychlují odcizení mezi Západem a zbytkem světa v klíčovém bodě zlomu v globálních mocenských vztazích. Zatímco USA se utápějí v popírání, „pokud jde o Evropu, je zřejmé, že její politické elity byly denaturovány 75 lety téměř úplné závislosti na Americe.

Výsledkem je naprostá absence nezávislého myšlení a vůle. Konkrétněji řečeno, vazalství Evropy vůči Spojeným státům ji zavazuje následovat Washington, ať už se pán vydá jakoukoli politickou cestou – jakkoli nerozvážnou, nebezpečnou, neetickou a kontraproduktivní“. Diagnóza je neúprosná a každého, kdo má alespoň trochu jasnozřivosti, může vyděsit jen zaslepenost celé francouzské „mediálně-politické elity“, která je na této sebevraždě, na této neschopnosti vůbec myslet, rovněž zcela závislá. Danielle Bleitrach

Vzhledem k tomu, že USA jsou zapleteny do konfliktů na Ukrajině a v Gaze a na obzoru se rýsuje hrozba války s Čínou, jsou postřehy a názory profesora Michaela Brennera na stav liberálního řádu vedeného USA pravděpodobně stejně aktuální a důležité jako kdykoli předtím. Brenner, uznávaná autorita v oblasti transatlantických vztahů a mezinárodní bezpečnosti, je emeritním profesorem mezinárodních vztahů na Pittsburské univerzitě a vedoucím pracovníkem Centra pro transatlantické vztahy na Škole pokročilých mezinárodních studií Johnse Hopkinse (SAIS).

Pracoval také v Institutu zahraničních služeb, na Ministerstvu obrany USA a ve společnosti Westinghouse. V obsáhlém a nekompromisním rozhovoru s přispěvatelem Asia Times Adrielem Kasontou Brenner vysvětluje, jak Spojené státy a kolektivní Západ ztratily morální autoritu a cestu.Adriel Kasonta: Navzdory tomu, co slyšíme od západní politické třídy a samolibých stenografů z mainstreamových médií, se zdá, že svět není takový, jak chtějí, abychom věřili. Drsná realita na místě, kterou zná každý, kdo žije mimo Evropu nebo Spojené státy, je taková, že kolektivní Západ prochází stále rychlejším politickým a ekonomickým úpadkem, který má značné morální důsledky. Mohl byste našim čtenářům sdělit, co je hlavní příčinou tohoto stavu a co je důvodem pokračování této kolektivní sebevraždy?

Michael Brenner: Navrhuji, abychom otázku formulovali tak, že se zeptáme, jaký je příčinný směr mezi morálním úpadkem a politickým a ekonomickým úpadkem kolektivního Západu? Pokud jde o Ukrajinu, jde o zásadní geostrategickou chybu, která má negativní morální důsledky: cynické obětování půl milionu Ukrajinců jako dělového materiálu a fyzické zničení země s cílem oslabit a marginalizovat Rusko.

Na palestinské aféře je zarážející ochota nemorálních vládních elit – vlastně téměř celé politické třídy – dát své implicitní požehnání zvěrstvům a válečným zločinům, kterých se Izrael v posledních pěti měsících dopustil, což má hluboké důsledky pro postavení a vliv Západu ve světě.

Na jedné straně hrdě hovoří o nadřazenosti západních hodnot a zároveň odsuzují praktiky jiných zemí, na straně druhé se vymykají z cesty, aby ospravedlnili mnohem závažnější humanitární zneužívání, poskytli pachateli zbraně potřebné k ničení, zabíjení a mrzačení nevinných civilistů a v případě Spojených států rozšířili diplomatické krytí v Radě bezpečnosti OSN.

Tím rozmazávají své postavení v očích světa mimo Západ, který reprezentuje dvě třetiny lidstva. Historické vztahy se západními zeměmi, a to i v relativně nedávné minulosti, zanechaly zbytky skepse vůči tvrzení Spojených států, že jsou světovým etalonem etiky. Tato skepse ustoupila přímému znechucení nad tímto do očí bijícím projevem pokrytectví. Navíc odhaluje tvrdou pravdu, že rasistické postoje nebyly nikdy zcela vymýceny – po období útlumu je patrné jejich opětovné oživení.

Pokud jde o Spojené státy, referenčními body tohoto soudu není mýtický obraz „města na kopci“; poslední a nejlepší naděje lidstva; nepostradatelného národa pro dosažení světového míru a stability: prozřetelného národa zrozeného ve stavu původní ctnosti, který je předurčen vést svět na cestě k osvícení. Žádné z těchto idealistických měřítek. Nikoliv, ponížil se, když se poměřoval s prozaickými normami lidské slušnosti, odpovědné vlády a slušného respektu k názorům lidstva.

Navíc k výslednému odcizení mezi Západem a zbytkem světa dochází v klíčovém okamžiku mezinárodních mocenských vztahů. Je to okamžik, kdy se tektonické desky politického světa posouvají, kdy jsou úspěšně zpochybňovány staré konstelace moci a vlivu, kdy Amerika reaguje na pocity pochybností o své roli zasvěceného globálního vůdce a dohlížitele nutkavými a marnými projevy napínání svalů.

Úzkost a pochybnosti o sobě samých maskované falešnou chvástavostí jsou určujícími pocity amerických politických elit. Je to špatné východisko pro opětovné zapojení do reality. Američané jsou příliš připoutáni ke svému sebeobrazu, příliš narcistní – kolektivně i individuálně, příliš málo sebevědomí, příliš bez vůdce, než aby se dokázali takto složitě přizpůsobit. Tato hodnocení platí jak pro západní Evropu, tak pro Spojené státy. Zanechávají transatlantické společenství oslabené, ublížené, ale bez lítosti.

AK: Ve svém nedávném eseji „The West’s Reckoning?“ jste zmínil, že situace na Ukrajině Západ ponižuje a že tragédie v Gaze jej zahanbuje. Můžete nám o tom říci něco bližšího?

MO: Porážka na Ukrajině znamená mnohem víc než jen vojenský kolaps ukrajinských sil, který je ve hře. Spojené státy totiž vedou své spojence v něčem, co se rovná kampani, jejímž cílem je trvale oslabit Rusko, neutralizovat ho jako politickou či ekonomickou přítomnost v Evropě a odstranit tak hlavní překážku upevňování americké globální hegemonie.

Západ do této kampaně vložil vše, co měl: zásoby moderních zbraní, sbor poradců, desítky miliard dolarů, soubor drakonických hospodářských sankcí, jejichž cílem bylo srazit ruskou ekonomiku na kolena, a neúnavný projekt izolace Ruska a oslabení Putinovy pozice.

Ve všech ohledech neslavně selhal. Rusko je ve všech ohledech podstatně silnější než před válkou, jeho ekonomika je silnější než jakákoli západní ekonomika, prokázalo vojenskou převahu a získalo si sympatie téměř všech mimo kolektivní Západ.

Předpoklad, že Západ zůstává strážcem světových záležitostí, se ukázal jako fantazie. Takový globální neúspěch znamenal pokles schopnosti Ameriky utvářet globální ekonomické a bezpečnostní záležitosti. Čínsko-ruské partnerství se nyní ukazuje jako rovnocenný soupeř Západu ve všech ohledech.

Je to důsledek pýchy, dogmatismu a útěku od reality. Sebeúcta a image Západu jsou dnes poznamenány jeho rolí v palestinské katastrofě. Dnes tedy stojí před dvojím úkolem: obnovit svůj pocit zdatnosti a zároveň znovu získat morální orientaci.

AK: Je správné říci, že Ukrajina a Gaza spolu souvisejí v tom smyslu, že obě ukazují na selhávající liberální mezinárodní řád, který se snaží zabránit svému zhroucení a vyvolat nepokoje, když se propadá do zapomnění? Pokud ano, jaké jsou možné důsledky do budoucna?

MO: Nezapomínejme, že liberální mezinárodní řád slouží především západním zájmům. Jeho fungování bylo zaujaté v náš prospěch. To je jeden z nich. Pravidelnost a stabilita, které vytvářel a jejichž institucionálním cynismem byl MMF, Světová banka atd. po desetiletí zajišťovaly, že nebude zpochybněn. To jsou dvě věci.

Vzestup nových center moci – zejména Číny a obecněji širších dostředivých sil přerozdělujících aktiva – postavil Spojené státy a jejich evropské vazaly před volbu. Přizpůsobit se této nové situaci tím, že: a) vypracují podmínky angažovanosti, které poskytnou větší prostor novým účastníkům; b) nově definují pravidla hry, aby se odstranila současná zaujatost; c) upraví strukturu a postupy mezinárodních institucí tak, aby odrážely konec dominance Západu; a d) znovu objeví skutečnou diplomacii.

Nikde na Západě se o této možnosti vážně neuvažuje. A tak se po období rozpolcenosti a zmatku všichni přihlásili k americkému projektu, jehož cílem je zabránit vzniku vyzyvatelů, podkopat je a zdvojnásobit úsilí nic neprozradit, nic nekompromitovat. Na této cestě stále setrváváme navzdory řadě neúspěchů, ponížení a impulsu, který projekt BRICS dostal.

AK: Podle některých západních politiků a rozhodujících činitelů jsou ostatní světové mocnosti často považovány za pasivní hráče, kteří nemají žádnou moc utvářet svět podle svých národních zájmů. Tento manichejský pohled na svět se vyznačuje rozlišováním mezi „řádem založeným na pravidlech“ a mezinárodním právem nebo „demokracií versus autoritářstvím“. Existuje k tomuto myšlení alternativa a jaké jsou šance, že dojde ke změně dříve, než bude pozdě?

MO: Viz odpověď výše. Nic nenasvědčuje tomu, že by západní představitelé byli intelektuálně, emocionálně nebo politicky připraveni provést nezbytné úpravy. Nutnost není vždy matkou vynálezu. Místo toho jsme svědky tvrdohlavého dogmatismu, vyhýbavého chování a hlubšího ponoru do světa fantazií.

Reakcí Američanů na projevy upadající zdatnosti je popírání a nutkání ujistit se, že stále mají „to pravé“, stále odvážnějšími činy. Kam to vedlo, vidíme na Ukrajině. Daleko nebezpečnější je bezohledné vyslání vojáků na Tchaj-wan.

Pokud jde o Evropu, je zřejmé, že její politické elity byly denaturovány 75 lety téměř úplné závislosti na Americe. Výsledkem je naprostá absence nezávislého myšlení a vůle. Konkrétněji řečeno, vazalství Evropy vůči Spojeným státům ji nutí následovat Washington, ať už se pán vydá jakoukoli politickou cestou – jakkoli bezohlednou, nebezpečnou, neetickou a kontraproduktivní.

Je předvídatelné, že pod vlivem vlastních sebevražedných impulzů kráčí (nebo běží) jako lumíci po jakémkoli útesu, který si USA zvolí jako další. Stejně tomu bylo v Iráku, Sýrii, Afghánistánu, Íránu, na Ukrajině, Tchaj-wanu a ve všech záležitostech týkajících se Izraele. Řada bolestivých neúspěchů a vysokých nákladů nepřináší žádnou změnu loajality nebo smýšlení.

Není to možné, protože Evropané zcela vstřebali zvyk uctivosti, americký světonázor, jejich pokřivený výklad výsledků a hanebně smyšlená vyprávění. Této závislosti se Evropané nemohou zbavit o nic víc, než se jí dlouhodobý alkoholik může zbavit najednou.

AK: Hodně se diskutuje o negativním dopadu neokonzervatismu na zahraniční politiku USA a na svět. Neokonzervatismus se v podstatě snaží hrát roli Spojených států, které chtějí ovládnout nejen západní polokouli (podle Monroeovy doktríny), ale celý svět podle Wolfowitzovy doktríny.

Přestože některé americké think-tanky nyní prosazují ukončení „nekonečných válek“ na Blízkém východě a pokračování USA iniciované zástupné války s Ruskem v Evropě, zdá se, že neokonzervativní ideologie na sebe vzala nový háv „progresivismu“ a „realismu“ a nyní se chce zaměřit výhradně na Čínu, a to dokonce do té míry, že chce zopakovat ukrajinský scénář na Tchaj-wanu. Jak přesné je toto hodnocení?

MO: Celá zahraničněpolitická komunita ve Spojených státech nyní sdílí základní principy neokonzervativců. Písmem svatým je vlastně slavné memorandum Paula Wolfowitze z března 1991, v němž vytyčil komplexní a podrobnou strategii systematizace americké globální nadvlády. Vše, co Washington nyní dělá a myslí, se odvíjí od tohoto plánu.

Jeho základní principy: Spojené státy musí využít všech prostředků, které mají k dispozici, k nastolení americké globální nadvlády; za tímto účelem musí být připraveny jednat preventivně, aby zmařily vznik jakékoli mocnosti, která by mohla naši hegemonii zpochybnit; a udržet si plnospektrální nadvládu v každém regionu světa. Ideály a hodnoty jsou odsunuty do podružné role jako zástěrka pro uplatňování moci a jako klacek, kterým lze bít ostatní. Klasická diplomacie je očerňována jako nevhodná pro tento řád věcí.

Pro samotného Bidena sebevědomý, asertivní a tvrdý přístup k jednání s ostatními přirozeně vyplývá z víry v amerikanismus jako jednotnou teorii pole, která vysvětluje, interpretuje a ospravedlňuje vše, co si USA myslí a dělají. Pokud bude Biden znovu zvolen, zůstane tato perspektiva nezměněna. A pokud by ho v polovině volebního období nahradila Kamala Harrisová, což je pravděpodobné, setrvačnost vše udrží v zajetých kolejích.

AK: Myslíte si, že USA jsou předurčeny zůstat globálním impériem, které je neustále v konfliktu s kýmkoli, koho vnímá jako potenciální hrozbu své globální dominance? Nebo je možné, aby se země stala republikou, která konstruktivně spolupracuje s ostatními globálními hráči s cílem dosáhnout větších výhod pro své občany i širší mezinárodní společenství? Jak se říká: „Kdo mečem žije, mečem i umírá“, že?

MO: Jsem pesimista. Protože nic nenasvědčuje tomu, že by se naši představitelé, naše elity nebo veřejnost s výše popsaným stavem smířili. Otevřenou otázkou je, zda tato přetvářka prostě přetrvá, zatímco se bude rozvíjet postupné oslabování globálního vlivu a národního blahobytu, nebo spíše skončí katastrofou.

Evropané a jejich spojenci jinde by se neměli smířit s tím, že budou stínovými pozorovateli, nebo ještě hůře, že se stanou spolubydlícími tohoto imaginárního světa, jak to učinili na Ukrajině, v Palestině a démonizováním Číny.

AUTOR: Adriel Kasonta

Překlad: zvedavec.news

ZDROJ

Príspevok Takhle končí Západ. Rozhovor s prof. M. Brennerem, expertem na transatlantické vztahy a mezinárodní bezpečnost je zobrazený ako prvý na .

Na rozdiel od ich mainstreamového zobrazenia, inšpirovaného čisto náboženským fundamentalizmom, Daesh sú predovšetkým zbrane na prenájom. Len za 24 hodín od hroznej masovej streľby v moskovskej radnici Crocus 22. marca, ktorá si vyžiadala najmenej 137 mŕtvych nevinných ľudí a 60 ďalších kriticky zranených, americkí predstavitelia obvinili zo zabitia ISIS-K, juho-stredoázijskú pobočku Daeš .

U mnohých vyvolala rýchlosť pripisovania podozrenie, že Washington sa snaží rozhodne odvrátiť pozornosť západnej verejnosti a ruskej vlády od skutočných vinníkov – či už ide o Ukrajinu a/alebo Britániu, popredného zástupcu sponzora Kyjeva.

Úplné podrobnosti o tom, ako boli štyria strelci naverbovaní, nasmerovaní, vyzbrojení a financovaní a kto nimi, ešte nie sú známe. Divoké vypočúvacie metódy, ktorým boli a nepochybne aj naďalej podliehajú, sa zaoberajú tým, aby si od nich cenili túto a ďalšie životne dôležité informácie. Vrahovia môžu v dôsledku toho skončiť falošnými priznaniami . V každom prípade sami pravdepodobne nemajú potuchy, kto alebo čo skutočne sponzorovalo ich obludné činy.

Na rozdiel od medzinárodných darcov, ktorí sú viazaní spoločnými záujmami. Financie, zbrane a rozkazy sa k svojim bojovníkom dostávajú okľukou a nepriehľadne. Medzi páchateľmi útoku, na ktorý sa skupina prihlásila, a jej konečnými organizátormi a finančníkmi sú takmer vždy vrstva za vrstvou výrezov.

Vzhľadom na to, že ISIS-K je v súčasnosti postavená proti Číne, Iránu a Rusku – inými slovami, primárnym protivníkom impéria USA – je povinnosťou znovu sa vrátiť k pôvodu Daeš.

Skupina, ktorá sa objavila zdanlivo z ničoho nič pred viac ako desiatimi rokmi, predtým, ako niekoľko rokov ovládla titulky mainstreamových médií a západné verejné povedomie, kým zanikla, v jednej fáze obsadila obrovské časti irackého a sýrskeho územia a vyhlásila „Islamský štát“, ktorý vydal vlastnú menu, pasy a poznávacie značky vozidiel.

Ničivé vojenské zásahy , ktoré nezávisle od seba spustili USA a Rusko, zničili tento démonický konštrukt v roku 2017. CIA a MI6 sa nepochybne nesmierne uľavilo. Predsa len, mimoriadne trápne otázky o tom, ako bol Daeš komplexne uhasený. Ako uvidíme, teroristická skupina a jej kalifát nevznikli ako blesk v tmavej noci, ale vďaka oddanej a odhodlanej politike, ktorá sa vyliahla v Londýne a Washingtone a implementovaná ich špionážnymi agentúrami.

“Neustále nepriateľské”

RAND je veľmi vplyvný „think tank“ so sídlom vo Washingtone DC. Pentagon a ďalšie vládne subjekty USA, ktoré každoročne financovali takmer 100 miliónov dolárov , pravidelne šíri odporúčania o národnej bezpečnosti, zahraničných záležitostiach, vojenskej stratégii a skrytých a otvorených akciách v zámorí. Tieto vyhlásenia sa často následne prijímajú ako politika.

Napríklad dokument RAND z júla 2016 o perspektíve „vojny s Čínou“ predpovedal potrebu naplniť východnú Európu americkými vojakmi ešte pred „horúcim“ konfliktom s Pekingom, keďže Rusko by v takom prípade nepochybne stálo na strane svojho suseda a spojenca. Bolo preto potrebné zviazať sily Moskvy na jej hraniciach. O šesť mesiacov neskôr do regiónu riadne dorazilo množstvo jednotiek NATO , údajne s cieľom čeliť „ruskej agresii“.

Podobne v apríli 2019 RAND zverejnilo Extending Russia. Vytýčila „množstvo možných prostriedkov“ na „návnadu Ruska, aby sa preháňalo“, aby „podkopalo stabilitu režimu“. Tieto metódy zahŕňali; poskytovanie smrtiacej pomoci Ukrajine; zvýšenie podpory USA pre sýrskych povstalcov; podpora „zmeny režimu v Bielorusku“; využívanie „napätí“ na Kaukaze; neutralizáciu „ruského vplyvu v Strednej Ázii“ a Moldavsku. Väčšina z toho sa stala potom.

V tomto kontexte je november 2008 RAND Unfolding The Long War znepokojivé čítanie. Skúmala spôsoby, ako by mohla byť stíhaná globálna vojna USA proti terorizmu, keď koaličné sily formálne opustia Irak, v súlade s podmienkami dohody o vystúpení podpísanej Bagdadom a Washingtonom v ten istý mesiac.

Tento vývoj už z definície ohrozoval nadvládu Anglosasov nad zásobami ropy a plynu v Perzskom zálive, ktoré zostali „strategickou prioritou“, keď sa okupácia oficiálne skončí.

“Táto priorita bude silne interagovať s prioritou stíhania dlhej vojny,” vyhlásil RAND. Think tank ďalej navrhol stratégiu „rozdeľ a panuj“ na udržanie hegemónie USA v Iraku, napriek mocenskému vákuu, ktoré vzniklo stiahnutím.

Pod jeho záštitou by Washington využil „chybové línie medzi rôznymi [irackými] salafi-džihádistickými skupinami, aby ich obrátil proti sebe a rozptýlil ich energiu na vnútorné konflikty“, pričom by „podporoval autoritatívne sunnitské vlády proti neustále nepriateľskému Iránu“:

„Táto stratégia sa vo veľkej miere opiera o tajné akcie, informačné operácie, nekonvenčné vojny a podporu domorodých bezpečnostných síl… USA a ich miestni spojenci by mohli využiť nacionalistických džihádistov na spustenie zástupných kampaní na diskreditáciu nadnárodných džihádistov v očiach miestneho obyvateľstva… mať lacný spôsob, ako si kúpiť čas…kým sa USA nebudú môcť plne venovať [regiónu].

Americkí lídri by sa tiež mohli rozhodnúť zarobiť na pretrvávajúcom šiitsko-sunnitskom konflikte… tým, že sa postavia na stranu konzervatívnych sunnitských režimov proti hnutiam za posilnenie postavenia šiitov v moslimskom svete.

“Veľké nebezpečenstvo”

Tak sa stalo, že CIA a MI6 začali podporovať „nacionalistických džihádistov“ v celej západnej Ázii.

Nasledujúci rok Bašár Asad odmietol katarský návrh smerovať obrovské zásoby plynu z Dauhy priamo do Európy cez 1 500 kilometrov dlhý plynovod v hodnote 10 miliárd dolárov, ktorý premosťuje Saudskú Arábiu, Jordánsko, Sýriu a Turecko.

Ako rozsiahle dokumentujú diplomatické depeše zverejnené na WikiLeaks, americká, izraelská a saudská spravodajská služba sa okamžite rozhodli zvrhnúť Asada podnecovaním miestnej rebélie a začali na tento účel financovať opozičné skupiny.

Toto úsilie sa v októbri 2011 rozprúdilo , keď MI6 presmerovala zbrane a extrémistických bojovníkov z Líbye do Sýrie po vražde Muammara Kaddáfího v priamom prenose. CIA dohliadala na túto operáciu a používala Britov ako výrez na dĺžku paže, aby sa vyhla informovaniu Kongresu o svojich machináciách.

Až v júni 2013, s oficiálnym povolením vtedajšieho prezidenta Baracka Obamu, sa tajomstvá Agentúry v Damasku formalizovali – a neskôr priznali – pod názvom „Timber Sycamore“.

V tom čase západní predstavitelia všeobecne označovali svojich sýrskych zástupcov ako „umiernených rebelov“.

Napriek tomu si Washington dobre uvedomoval, že jeho náhradníci sú nebezpeční extrémisti, ktorí sa snažia vytesať z územia, ktoré okupovali, fundamentalistický kalifát. V správe americkej Defence Intelligence Agency (DIA) z augusta 2012 zverejnenej na základe zákonov o slobode informácií sa uvádza, že udalosti v Bagdade „nabrali jasný sektársky smer“, pričom radikálne salafistické skupiny „hlavné sily riadili povstanie v Sýrii“.

Medzi tieto frakcie patrilo iracké krídlo Al-Kájdy (AQI) a jeho zastrešujúca odnož, Islamský štát v Iraku (ISI). Dvojica vytvorila Daesh, perspektívu, ktorú správa DIA nielen predpovedala, ale zdanlivo podporila:

„Ak sa situácia vyvinie, existuje možnosť zriadenia deklarovaného alebo nedeklarovaného salafistického kniežatstva vo východnej Sýrii… Presne to chcú mocnosti podporujúce opozíciu, aby izolovali sýrsky režim… ISI by tiež mohla vyhlásiť Islamský štát prostredníctvom svojho spojenia s inými teroristickými organizáciami v Iraku a Sýrii, čo vytvorí veľké nebezpečenstvo.

Napriek takýmto vážnym obavám CIA neúprosne posielala nevysvetliteľne obrovské zásielky zbraní a peňazí sýrskym „umierneným rebelom“, pričom dobre vedela, že táto „pomoc“ by takmer nevyhnutne skončila v rukách Daeš.

Okrem toho Británia súčasne prevádzkovala tajné programy, ktoré stáli milióny na výcvik opozičných polovojenských jednotiek v umení zabíjania, pričom poskytovala lekársku pomoc zraneným džihádistom. Londýn tiež daroval niekoľko sanitiek zakúpených z Kataru ozbrojeným skupinám v krajine.

Uniknuté dokumenty naznačujú, že riziko straty vybavenia a vyškoleného personálu v dôsledku tohto úsilia v prospech Al-Nusry, Daeš a ďalších extrémistických skupín v západnej Ázii bolo podľa britských spravodajských služieb nevyhnutne „vysoké“.

Napriek tomu neexistovala žiadna sprievodná stratégia na boj proti tomuto nebezpečenstvu a nezákonné programy pokračovali rýchlym tempom. Takmer ako keby trénovanie a vyzbrojovanie Daesh bolo presne tým želaným výsledkom.

AUTOR: Kit Klarenberg

ZDROJ

Príspevok K. Klarenberg: Ako americká CIA a britská MI6 vytvorili Islamský štát (ISIS) je zobrazený ako prvý na .

Západní vůdci se děsí, že Ukrajina začíná prohrávat válku s Ruskem. Nyní Západ sklízí následky svého špatného odhadu v podobě nevyzbrojení ukrajinské armády včas a přijetí strategie nevítěze, píše se v komentáři na polském webu NCZAS.info.

Podle tohoto scénáře by žádná z těchto zemí neměla vyhrát ani prohrát. V ideálním případě by oba vedli válku do vyčerpání svých zdrojů a potenciálu, aby se po válce stali politickými a ekonomickými klienty Západu. Tento scénář se nám rozpadá před očima.

Ukrajinské armádě dramaticky chybí munice, zejména dělostřelectvo. Ruská převaha v počtu odpálených raket je již několikanásobně větší a neustále se zvyšuje. Ruské jednotky postupují. Pokud Ukrajina nedostane velkou pomoc, Putinovy armády se letos dostanou do Kyjeva, Oděsy a hranic s Moldavskem, které mohou destabilizovat a zcela ovládnout.

Američané jsou ohledně této pomoci ve vnitřním konfliktu již několik měsíců. Prezident Joe Biden ji chce poskytnout ve výši 60 miliard USD, ale Kongres nesouhlasí. Americkou bezvýchodnou situaci kritizovali polský premiér Donald Tusk a ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski. Francouzský prezident Emmanuel Macron hovoří o vyslání jednotek NATO na Ukrajinu, ale lídři ostatních západních zemí jsou k této myšlence velmi skeptičtí. Přesto se evropští lídři docela bojí. To je slyšet ve vyjádřeních politiků. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg říká, že jsme v kritickém okamžiku a bude velkou historickou chybou, pokud dovolíme Putinovi vyhrát. Takových kritických hlasů je na Západě stále více. Lidé se probudili a báli se, že válka může zaklepat na dveře bohatých západních zemí.

Odborníci mezi sebou soutěží ve výpočtu, kolik času nás dělí od ruského útoku. Termíny se zkracují. Už se neříká, že Rusko potřebuje 5 nebo dokonce 10 let, ale zdůrazňuje se, že svůj průmysl již převedlo k válečným účelům. Německá rozvědka odhaduje, že válka může vypuknout po roce 2026. Americký generál Ben Hodges, bývalý velitel amerických pozemních sil v Evropě, odhaduje, že pokud země NATO nebudou připraveny na konflikt, Rusko může zaútočit na Západ do 1,5 roku. – Respektují pouze sílu. Pokud uvidí nějakou slabinu, postoupí vpřed. Válce můžete zabránit, pouze pokud jste na ni připraveni, říká Hodges. To je samozřejmě nejlepší řešení podle starořímského rčení Si vis pacem, para bellum (Chceš-li mír, připrav se na válku – pozn. red.), ale řada zemí v Evropě se nechce zbrojit ani v takových situace.

Ukrajina, která krvácí, není první východní zemí, která doplatila na krátkozrakou politiku západních zemí. Tento seznam není v žádném případě krátký.

Prolomení bariéry chránící křesťanskou Evropu

Prototypem této bezduché politiky je zničení Byzantské říše účastníky čtvrté křížové výpravy v roce 1204. Křižáci se shromáždili, aby odpluli do Egypta, ale byli zcela zmanipulováni chamtivým Enrico Dandolem, dóžem z Benátek. Dóže podnikal v Egyptě a nechtěl, aby tam evropští rytíři útočili na muslimy. Dandolo, papežem exkomunikovaný, přesvědčil křižáky, aby místo Egypta, kde mu byl zabaven majetek, zaútočili na Konstantinopol, kterou nenáviděl. Záminkou bylo pomoci jednomu z byzantských uchazečů o císařskou korunu. Hlavní město Byzantské říše, přímý dědic Východořímské říše, bylo dobyto a vypleněno. Katoličtí křižáci zničili pravoslavnou Byzantskou říši a na jejím místě vytvořili t. zv Latinské císařství v Konstantinopoli. Byzantinci, kteří drželi několik provincií, po několika desítkách let znovu dobyli své hlavní město a znovu sjednotili své země, ale obnovená říše byla jen stínem té předchozí. Byzantská říše dosud účinně fungovala jako bariéra chránící křesťanskou Evropu, nejprve proti invazím Arabů a poté Turků. Oslabený byl systematicky zbořen osmanskými Turky, až se nakonec zhroutil. Turci obsadili celý Balkán, poté zničili uherské království a dvakrát se objevili u vídeňských hradeb. To byly výsledky chamtivosti a politické hlouposti Západu. Doplatily na to i Benátky. Turci postupně zlikvidovali její námořní impérium, obsadili její kolonie včetně Kypru a Kréty.

Odchod od Řeků

Západ měl možnost splatit historický dluh Řekům, kteří byli dědici Byzantské říše. Turecko bojující na straně Německa se po 1. světové válce ocitlo v táboře poražených. Na konferenci v Paříži v roce 1919 představil řecký premiér Elefterios Venizelos projekt, který byl částečnou rekonstrukcí Byzantské říše. Projekt předpokládal zahrnutí tureckých území v Evropě, včetně Konstantinopole, a asijských pobřeží Egejského moře a Černého moře (Pontus), kde žilo 2,5 milionu Řeků. Sluší se dodat, že Řekové tam žili přes 2500 let, od t. zv Velká kolonizace. Spojenci však návrh svého řeckého spojence nepřijali. Ve smlouvě ze Sevres dostali Řekové mnohem méně, než požadovali, a proto podnikli ofenzívu proti tureckým jednotkám. Jejich cílem bylo především připojení Konstantinopole k Řecku a jejich symbolem se mělo stát znovu pokřesťanštění největšího křesťanského chrámu ve středověku – slavné Hagia Sofia, kterou Turci po dobytí Konstantinopole v roce 1453 přeměnili na mešitu. Ofenzíva řeckých vojsk hluboko na turecké území po počátečních úspěších skončila porážkou a Řecko válku prohrálo. V nové smlouvě podepsané v Lausanne dostalo Řecko méně, než mělo ve smlouvě Sievers. Porážka Řeků je důsledkem nedostatku západní pomoci vyplývající ze sobectví místních mocností. Spojené království Británie, Francie a Itálie rozdělily Turecko do svých sfér vlivu. Neměli zájem Řekům pomáhat. Itálie a Francie dokonce favorizovaly Turecko, nikoli jejich spojence z nedávno skončené první světové války. pouze ve Spojeném království Británie sympatizovala s Řeckem, ale odmítla mu finančně pomoci a nakonec vyhlásila neutralitu.

Západoevropané přispěli ve 13. století k odstranění bariéry chránící před muslimskou invazí a ve 20. století zabránili její rekonstrukci. Dnes je muslimské Turecko, Západu stále méně příznivé, regionální mocností a křesťanské Řecko, které je součástí Západu, je malý stát. Ale mohlo to být jinak.

Katastrofální chyba Polska?

Zatímco se odehrávala řecká tragédie, nastalo další drama. Bohužel roli Západu převzalo Polsko. Na podzim roku 1919 vyvrcholila občanská válka v Rusku. „Bílá“ armáda generála Antona Děnikina útočící z jihu mířila na Moskvu. Leninova zpanikařená vláda se chystala uprchnout na sever. Situace bolševiků byla ještě těžší, protože na západě byla polská fronta. Děnikin nabídl Piłsudskému spolupráci, ale hlava státu se dohodla s bolševiky a odmítla pomoc „bílým“, které považoval za nepřátele pro Polsko nebezpečnější než „rudé“. Děnikin prohrál válku. Stojí za úvahu, jaké dopady by mělo zapojení polských jednotek na straně „bílých“ Rusů. Útok by zničil jižní frontu Rudé armády, po kterém by Děnikin a Poláci, jak se dalo předpokládat, dobyli Moskvu. Piłsudski se obával, že Rusko, přebudované „bílými“, se dříve nebo později dohodne s Němci a provede nové rozdělení Polska. Jak víme, stalo se tak o 20 let později, s tím rozdílem, že to udělalo „rudé“ Rusko, které Piłsudski nechtěl porazit. Maršálovi nelze vyčítat, že nechtěl pomoci Děnikinovi, který viděl polskou hranici na řece Bug a absolutně nesouhlasil s žádnou svobodnou Ukrajinou. Tento postoj byl zcela v rozporu s federalistickými plány Piłsudského, který chtěl na území bývalé první polské republiky spolu s Ukrajinou vybudovat politický subjekt, který by byl jedinou šancí k zastavení Ruska. Ale fakta jsou absolutní. Politická zatvrzelost „bílého“ generála způsobila jeho pád, ale Děnikinův pád vedl k tomu, že se bolševici ocitli na Visle o necelý rok později. Oba hráči odehráli zápas, který skončil prohrou. Ruský velitel byl poražen okamžitě, Poláci po 20 letech.

Polsko obětováno

V roce 1939 Francie a Velká Británie Británie obětovaly Polsko Německu. Měli s Polskemi spojenectví, abychom věřili, že nám přijdou na pomoc. Spojenci chtěli, aby se Německo zapojilo do války na východě. Cílem Západu bylo, aby Německo mělo společnou hranici se Sověty. Bylo považováno za jedinou zemi s potenciálem zastavit expanzi komunismu a dokonce zničit sovětismus. Následky tohoto špatného odhadu byly tragické. Německo, které pod nadvládou nacistů přestalo být Západem a stalo se barbarskou civilizací, nejprve zaútočilo na Francii, donutilo ji kapitulovat, a poté smrtelně ohrožovalo Velkou Británii. Británie.

Prodala se polovina Evropy

Evropa od Atlantiku po Volhu okupovaná jednou mocností je pro Anglosasy stát absolutně nepřijatelný. Ztráty, které by mohly vyplynout z boje proti dobře organizované německé armádě, která v roce 1944 čítala 11 milionů vojáků, by však byly tragédií a způsobily by vzpouru demokratických společností. Proto došlo k dohodě se Stalinem. Sovětský svaz výměnou za vojenskou pomoc, dodávky potravin a poválečné akvizice ve střední Evropě převzal hlavní nápor boje proti Německu. Na východní frontě drželi Němci 80-75 procent své ozbrojené síly. Cenu tohoto obchodu zaplatili nejprve sovětští otroci oblečení v uniformách Rudé armády, kteří zemřeli po milionech na frontě, a poté obyvatelé střední Evropy, kteří byli nuceni vstoupit do sovětského impéria. Jak se tento výpočet vyplatil Anglosasům? Nepochybně zachránili statisíce svých vojáků, ale pak měli půl století strach z možného sovětského útoku a jaderné války.

Polsko v hledáčku

Přemýšleli jste, milí čtenáři, proč nám Američané nyní tak ochotně a rychle prodávají zbraně, prakticky vše, co chceme? Abychom, až padne Ukrajina, byli další bariérou. Otázkou je, zda bude stát Polsko samo a budou mu dodávány pouze zbraně, a udělá tak Západ další chybu, když nebude stát bok po boku svému polskému spojenci? Po porážce Ukrajiny bude Rusko pokračovat v prosazování prvního ze svých politických cílů. Je to nadvláda nad všemi bývalými zeměmi Sovětského svazu. O jeho možném útoku na země NATO budou rozhodovat dva faktory. Připravenost NATO poskytnout okamžitou pomoc kterémukoli ze svých napadených členů a stavu zbraní zemí této Aliance. Pokud si Rusko myslí, že má šanci na úspěch, okamžitě zaútočí. Prvním cílem budou pobaltské státy. Polsko se nevyhnutelně okamžitě zaplete do této války.

Znamením toho, že se tato válka blíží, bude koncentrace ruských jednotek na hranicích s těmito zeměmi. Pokud Rusko věří, že NATO je odhodlané, ale postrádá dostatečnou sílu, nebo že existuje síla, ale není vůle bojovat, začne nejprve strategii vyvíjení tlaku na protivníka, aby oslabil jeho soudržnost. Půjde o různé druhy hybridních aktivit. Jeden z nich jsme již zažili, a to v podobě útoku vetřelců na naši východní hranici. Teprve pak zaútočí, aby dosáhla druhého ze svých politických cílů, tj. dosažení nadvlády nad zeměmi východní Evropy jako za sovětských časů. Když je odpor slabý, Rusové postoupí směrem k Německu.

Rusko nezaútočí pouze v případě, že země NATO budou dostatečně vyzbrojené, což v tuto chvíli neoznámily, a připraveny si vzájemně pomáhat.

Podle expertů se Polsko i s 300.000 armádou, která je jen na papíře, dokáže bránit 1-2 týdny ruské armádě a pravděpodobně i té běloruské. Zda budeme obsazeni, bude záležet na pomoci dalších zemí, především americké armády, a to pouze v tomto případě, kdy brigády NATO v počtu minimálně 100.000 vojáků již budou v Polsku před útokem, a nikoli až postupně dorazí do Polska po vypuknutí války.

Jak bude vypadat válka s Polskem? Dá se předpokládat, že Rusové hned první den zaútočí raketami na několik desítek cílů v Polsku. Mezi nimi budou pravděpodobně nejvýznamnější: Varšava, plynárenský přístav ve Świnoujście a Severní přístav a rafinérie v Gdaňsku. Zbytek je věcí fantazie.

Zpracoval: Prvni Zpravy

ZDROJ

Príspevok Polská média: Tragické chyby Západu, na které doplácí Východ je zobrazený ako prvý na .

Docela nedávno to byly dva roky, kdy jsme si připomněli začátek horké fáze konfliktu Ruska a Ukrajiny. A zítra to budou dva roky, co definitivně zkrachovalo jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, protože s válečnými zločinci se přece nevyjednává.

Vpád armády Ruské federace na Ukrajinu tehdy nikdo moc nechápal. Z ruské strany nedorazilo žádné plauzibilní vysvětlení kromě žvástů o denacifikaci. Všichni si ale byli jisti, že tohle šílenství musí skončit, čím dříve tím lépe, a proto by obě strany měly zastavit bojové akce, zmrazit status quo, zamezit další vojenské eskalaci a začít vyjednávat, přesně jak řekl Henry Kissinger. Jenže po čase musel Kissinger tuto svoji tezi odvolat.

Skoro to dopadlo, jak zpočátku Kissinger říkal. Zřejmě na obou stranách v té době ještě existovali lidé, kterým došlo, že pokud se nějak nedohodnou, alternativou bude pouze dlouhá a nesmyslná válka, která bude v různé míře devastující pro obě země, a nakonec se stejně dohodnout budou muset. Tehdy zhruba před dvěma roky by se patrně ještě mohli nějak dohodnout za přijatelných podmínek, na to dnes mohou na Ukrajině zapomenout. Jenže východ si tehdy chtěl zaválčit, západ si chtěl taky zaválčit, a naše válečné roztleskávačky, ty chtěly válčit úplně ze všech nejvíc ze všech. Tak se tedy dodnes válčí. Ukrajinský hlavní vyjednávač někam zmizel „při plnění úkolů“ (prý ho zastřelili rovnou na ulici), rozhovory byly ukončeny a k dalším už nedošlo. Postupem času nám založili do hlav, že jednat o míru je něco amorálního, nečestného a opovrženíhodného, protože masakr v Buči a protože a protože a já vlastně nevím co. „Chcimír“ je urážka, kterou pravdoláskomilové nedbale častují zbytek populace, který nechce ve jménu pravdy a lásky zabíjet lidi. Dilema vyjednávat vs. válčit je přitom falešné a jedná se o manipulaci. Mezi jednat a válčit je celá řada mezistupňů, jak ostatně ukázaly jiné konflikty, a konec konců každá válka zatím skončila jednáním, jen se měnily podmínky, které přitom jednotlivé strany měly.

Čím dál více se ukazuje, jak velké taktické selhání to bylo. Nenapadá mě větší pitomost, než dlouhá materiální válka s Ruskem. V něčem takovém drží Rusko zákonitě delší konec, s jeho prakticky nekonečnými zdroji a sklady nacpanými technikou z dob studené války. Je přitom jedno, jak dobře se na Fóru 24 baví zastaralými tanky z 70. let, protože jsou to sice zastaralé, ale pořád ještě tanky a jsou schopné usmrtit celou četu hitech ukrajinských hrdinů s drony, než ho někdo trefí vysoce sofistikovanou západní střelou, jejíž výroba navíc spotřebovala více zdrojů než ten padesát let starý tank, který je již desetiletí vyrobený a zdroje v současné ekonomice nespotřeboval zdroje žádné. Skutečně mě nenapadá způsob, jakým chřadnoucí západní ekonomiky oslabené zelenou církví chtějí udržet s Ruskem krok v materiální válce. Tohle se fakt hodně nepovedlo. Lidé se naštěstí neptají své válkychtivé politické reprezentace, jak chce řešit tento malý problém, snad nám v tom pomohou nebinární záchody a tak spěme sladce.

Napadá mě – je válka uhlíkově neutrální? Pociťují piloti ruských strategických bombardérů, kteří každou noc létají odpalovat střely s plochou dráhou letu, flygskam neboli stud z létání? Ruská armáda se jistě třese strachy, až do boje dorazí solární tanky, které avizoval marxista Stoltenberg. Pravděpodobně se tak nestane hned, protože takové tanky je třeba napřed zkonstruovat a vyrobit, uvést do provozu a vycvičit těhotné tankistky, aby dosáhly se svými stroji požadovaného stupně bojeschopnosti, což s takovým bojovým systémem nebude snadné. Síla jejich pampeliškových kanónů bude jistě smrtící. Do té doby platí pro nás obyčejný kannonenfutter, že máme platit zvýšené daně, cítit klimatický stud, babce zakážou kamna na brikety a dědovi rezatou jedničkovou Octavii na dehet, protože je třeba bojovat s tím smrtícím CO2 a záchrana planety je priorita všech priorit, jinak se zastaví golfský proud a sněhulákům budou stát mrkve až do června. Kolik toho smrtícího CO2 se vyprodukuje například při aktuálním vojenském cvičení NATO, při kterém si víceméně fiktivní západní armády poměřují pindíky (těhotné tankistky z Německa prominou) s Putinem?

Evropská uhnije také velkolepě vyhlásila Rusku sankce. To byl další provar. Sankce měly být zcela zdrcující a měly poslat ruskou ekonomiku do kolen. Jenže se to všechno zcela minulo účinkem. Vznikly různé nové ekonomické a technologické procesy, jako ideologické očišťování ruského plynu, a na ně se nabalila nová vrstva válečných podnikatelů. Těm určitě válka nijak moc nevadí a budou chtít, aby probíhala co nejdéle. Rusko momentálně klečí na kolenou pod sankcemi s růstem HDP v roce 2023 asi 2,5% a s prognózou pětiprocentního růstu v roce letošním, což většina evropských zemí nemá a v následujících letech mít nebude. K drtivé porážce východního monstra nepomohl ani svetr soudružky Tukanové Adamové. Opět naprosté selhání našich geniálních válečných stratégů. Prostě se to nepovedlo.

Zrovna nedávno jsem sledoval v telce nějaké záběry z protivládních protestů v Moskvě, které měly být podle vládního zpravodajského kanálu brutálně potlačeny policií, a viděl jsem tam skutečně nějaké ruské policisty. Nebylo jich tam víc než bylo policistů na nedávných zemědělských protestech u nás, měli na sobě regulérní uniformy a nikoli nějaká bojová pyžama, a neohrožovali účastníky protestů zbraněmi, jako se to dělo u nás, takže jsem to vyhodnotil tak, že to s tou brutalitou nebude zas tak horké. Ještě více mě zaujala jejich vozidla, konkrétně Škoda Octavia III. Kde se asi berou náhradní díly na opravy a údržbu těchto jejich hlídkových vozidel? Matně si vzpomínám, že tehdy existovali lidé, co říkali, že sankce budou směrem k Rusku neúčinné, protože Ruská federace musela s něčím takovým počítat připravila se na to, a že by bylo lepší zkusit něco jiného, například najít slabá místa toho režimu a zaútočit na ně. Všichni byli mediálně umlčeni, oficiální doktrína zvítězila, ostatně jako obvykle.

Taky probíhala „protiofenzíva“. Ukrajinská armádní místa na podzim připustila, že vlastně žádná protiofenzíva neprobíhala, že to byla víceméně marketingová záležitost. Ale naše proválečná média z toho ovšem přímo učurávala. Jenže pak přišel podzim, zazvonil zvonec a pohádce byl konec. Zase se ukázalo, že nejlepší obrana je obrana a von Clausewitz byl větší bourák než komediant Zelenskij. Tak tohle se taky nepovedlo.

Nestačili jsme vydechnout a přišla další mediální fikce. Období Wunderwaffen. Mediální proces implementace Wunderwaffe má zhruba tyto fáze: Velké očekávání, nadšené uvržení křápu na bojiště, taktický průser a čtvrtou fází bývá ponuré ticho, kdy se o staré Wunderwaffe přestane hovořit a začne se hovořit o Wunderwaffe další. Každou chvíli slyšíme, že na frontu dorazí skvělé západní zbraně, ještě skvělejší, než byly ty skvělé minulé, a nikdo se neptá, nač jsou tedy třeba, když ty minulé i předminulé byly už tak skvělé. Třeba proslulé francouzské stíhače tanků. Ukrajinský establishment neskrýval nadšení z těchto křápů dodaných ze země, která nikdy nevyrobila jedinou fungující zbraň: „Tyto moderní stroje s výkonnými kanóny nám pomohou osvobozovat naše území. Tak vypadá svoboda, rovnost a bratrství,“ uvedl ministr obrany Reznikov ještě předtím, než ho odvolali. Jenže se ukázalo, že zázračné zbraně z Francie nejsou schopny jízdy v terénu a nemají dostatečné pancéřování, takže jsou celkově k ničemu, jak se ostatně vzhledem k zemi jejich původu dalo očekávat. Západní Wunderwaffen, primárně zkonstruované za účelem dobývání vojenských rozpočtů cílových zemí mají nečekané problémy ve skutečných bojových operacích. Abramsům se ucpávají plynové turbíny, k Leopardům němečtí soudruzi zapomněli dodat náhradní díly a celkově jsme to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždy. Nyní se připravujeme na další Wunderwaffe, olítané stíhačky F-16, a něco mi říká, že to dopadne stejně jako všechno. Našim vojevůdcům totiž nikdo neozřejmil, že nestačí někam poslat nějaké zbraně a nahnat na tom politické body, ale je s tím spojený celkem rozsáhlý proces dosažení a udržení jejich bojeschopnosti. Nějak se to nevede, zázračné zbraně nejsou dost zázračné.

Nelze také nezmínit poslední iniciativu našeho vrchního válečníka prof. Fialenka, tedy pokoutní nákupy munice. Zajímalo by mně, u jaké sorty překupníků zbraní Fialenko a jeho administrativa realizuje své válečné tužby. Jurij Orlov z filmu Lord of War s Nicolasem Cagem proti nim je nejspíš vzor ctnosti. Já tedy pevně doufám, že ty granáty sklutečně existují a nejedná se pouze o mediální konstrukt. A pokud ne, co tedy stratég a hňup Fialenko očekává, že přijde potom, až se těch mnoho set tisíc granátů vystřílí na nenáviděné okupanty. Ztráty ruskou armádu příliš nezajímají, prostě se upraví mobilizační plány a jede se dál, co tedy přesně ty granáty řeší?

Co je příčinou tohoto stavu? Názory jsou různé a já taky nějaký mám. Každá úspěšná válka v moderní historii, ať už byla spravedlivá nebo nebyla, ukázala, že klíčem k úspěchu je silný leader v čele společnosti a alespoň nějaká taktika. Taktiku jsme probrali shora a leadershipu politických vůdců napříč Evropskou uhnijí vůbec nemá cenu se vyjadřovat, protože jsou to všichni jeden jak druhý panáci vyhnaní public relations a mediálním marketingem. Stačí se podívat na našeho zoufalce Fialu. Schválně, nechali byste po sobě střílet nebo pro takového neužitečného debila?

Jiné vysvětlení, proč se to nevede, formuloval v roce 1943 George Orwell. Myslím, že se jedná o skvělá slova do dnešní doby

AUTOR: D-FENS

ZDROJ

Príspevok Nějak se to nepovedlo je zobrazený ako prvý na .

Pokud se vám podaří přenést přes srdce útoky v Moskvě nebo nedávný videomonolog britského ministra zahraničí, v němž vysvětluje, jak Velká Británie uvaluje sankce na řadu čínských úředníků, zamyslete se nad Evropskou unií, Rubikovou kostkou, která má všechny své stěny namalované jednou barvou, protože její skutečná identita je tak neprůhledná.

Jen několik týdnů před vlastními volbami – ano, tato nejdemokratičtější organizace na světě dokonce pořádá volby do svého vlastního falešného parlamentu – se EU sama chystá znovu definovat sama sebe. Již nyní se objevují náznaky, že i vedoucí představitelé EU začínají být unaveni jejími slabostmi a klamnými sny o její identitě na mezinárodním kolbišti jako geopolitického uchazeče, ale lidé, skromní voliči, brzy elitám, které EU řídí, vzkážou: reformujte se, nebo se rozpadněte.Zrovna nedávno si bruselští šprti EU všimli, že když se do šedivého, depresivního belgického hlavního města – města, které si mnozí spojují s průmyslovou pedofilií, úplatkářstvím, čokoládou a močícím ježkem – sjíždějí všichni lídři EU, ukazují všem, kdo dávají pozor, kdo nakonec EU řídí: členské státy.Nebo alespoň taková je teorie. V minulých dnech se vedoucí představitelé EU zúčastnili zasedání v budově Evropské rady ministrů a odhlasovali „odsouzení“ nelegálních osadníků na západním břehu Jordánu v Izraeli. Většina redaktorů britských novin ani nepochopila, co se děje. V řadě exkluzivních, vysoce postavených evropských časopisů se o tom psalo jako „EU udeřila na izraelské osadníky na západním břehu Jordánu“ nebo „EU uvažuje o sankcích proti násilným osadníkům“, ale ve Spojeném království nebo v USA se o tom vůbec nepsalo.

Možná britský tisk nepochopil význam toho, že se této iniciativy chopili vedoucí představitelé EU – a nikoliv Evropská komise nebo parlament?

Teoreticky mají tuto pravomoc sami vedoucí představitelé EU. Mají v rukou esa. A když se rozhodnou pro nějakou linii nebo určitou politiku, Evropská komise nemá jinou možnost, než s ní souhlasit – což potvrzuje staré bláboly o tom, že „Rada ministrů EU je nejmocnější institucí v Bruselu“. Možná to tak je. Nebo byla. Ale co se tímto kouskem snažili lídři EU ve skutečnosti říct?

Jednoduše to, že se ohrazují proti odpudivé, nekompromisní podpoře genocidy v Gaze ze strany Ursuly von der Leyenové a vysílají signál, že násilí židovských osadníků, když kradou Palestincům půdu, je nepřijatelné. Jen si dál kradte a rabujte, jak jen můžete, ale prosím, dělejte to mírumilovně, zdá se být vzkazem.

To samo o sobě je jasným vzkazem, kdo ve skutečnosti řídí takzvanou „zahraniční politiku“ EU, a nikoli španělský mrzák v Bruselu, jinak známý jako Josep Borrell. Tato oblast patří členským státům EU a čas od času je třeba bruselské elitě připomenout, že ony, členské státy, humorem obtěžují unijní hierarchii s touto představou, že jsou geopolitickou houpačkou s vlastní hegemonií.

Ale i když je strážcem takového spisu, kam to EU nebo její „členy“ přivede, když jsou oba na mezinárodní scéně tak impotentní, váhaví a nakonec zbabělí? V konečném důsledku může EU pouze vydávat prohlášení. To je vše. Znovu a znovu dokazuje, že je bezmocná proti čemukoli, co Izrael udělá, bez ohledu na onen starý kaštan, často nazývaný „mezinárodní právo“.

A výzva vedoucích představitelů EU k zastavení násilí na Západním břehu je také ukazatelem toho, kdo jsou superelity celého světa, které ve skutečnosti ovládají Davida Camerona nebo platí Borise Johnsona, aby nedávno odletěl do Kyjeva a bušil do bubnu „nedejme míru šanci“: židovské peníze a moc.

A tyto židovské peníze – americké židovské peníze -, které ovládají bankovní systém OSN, federální burzu, Světovou banku, MMF, Hollywood, obě komory americké politiky a většinu velkého amerického byznysu, se obávají rostoucího antisemitismu na Západě. A tak informují své sluhy, aby šli do zahrady a našli ztracené šperky paní domu, zatímco zbytek světa hoří. Priority.

Vedoucí představitelé EU se nesešli v Bruselu, aby vypracovali mírový plán, protože k tomu nemají instrukce. Nenávist vůči Židům na Západě je nejdůležitějším problémem, protože by mohla být tenkým koncem klínu, který zbaví moci elity, jež vlastní Sunak, Scholz, Macron a další, nemluvě o projektu Evropské unie, který jejich globálním zájmům slouží nanejvýš obdivuhodně.

A vždycky poznáte, když se tyto mocné skryté elity rozčilují nad tím, že se jejich mocenská základna mírně otřásá. Jejich surfy začnou naříkat. Stačí si poslechnout Josepa Borrella, jak nedávno mluvil o válce na Ukrajině a Rusku.

„Nemůžeme si dovolit, aby Rusko tuto válku vyhrálo. Jinak budou zájmy USA a Evropy velmi poškozeny,“ dušoval se. „Nejde jen o velkorysost… o podporu Ukrajiny, protože máme rádi ukrajinský lid. Je to v našem vlastním zájmu“. Když mluvil o „našem vlastním zájmu“, měl samozřejmě doslova na mysli svůj vlastní zájem a zájem několika svých kumpánů na výplatní listině elitářů, o nichž byste se mohli nechat zmást, že jde o samotnou EU. Aha, vy jste si mysleli, že mluvil o Západě obecně a jeho obyvatelstvu? To už je 1. dubna?

AUTOR: Martin Jay

Překlad: zvedavec.news

ZDROJ

Príspevok M. Jay: Kdo řídí EU? Velké, globální, neevropské korporace! je zobrazený ako prvý na .

Presnejšie povedané, akýkoľvek mier na Ukrajine, ktorý nie je výsledkom kapitulácie Ruska, je jeho víťazstvom a porážkou Západu.

Najhorší variant mieru je kapitulácia Ukrajiny, ktorá by znamenala nielen porážku Západu, ale aj jeho neodvratný geopolitický úpadok. Za mier však nemôžeme považovať len prerušenie konfliktu na spôsob dohôd typu Minsk 2, či jeho dočasné zmrazenie.

V obidvoch prípadoch ide len o získanie času na dosiahnutie prevahy nad protivníkom. Prečo má však práve tento konflikt taký význam a obrovský geopolitický dopad? Odpoveď na túto otázku je veľmi zložitá, ale pokúsim sa ju formulovať jednou vetou: Elimináciou Ruska ako veľmoci a ovládnutím jeho zdrojov by sa na nedohľadno upevnilo postavenie USA ako svetového hegemóna.

Zo strany USA a Západu je to už druhý pokus. Východný blok a napokon aj Sovietsky zväz sa začiatkom 90-tych rokov 20-teho storočia rozpadol a USA sa stali jediným globálnym hegemónom a nástrojom globálnej oligarchie.

Takáto udalosť sa stala prvý krát v histórii ľudstva. Nástupca po ZSSR, Rusko, sa z objektívnych aj subjektívnych dôvodov nerozpadlo ako sa na Západe očakávalo a po roku 2007 si opätovne začalo nárokovať svoje miesto vo svete z pozície suverénnej veľmoci, aj keď zďaleka nie takej silnej ako bol ZSSR.

To bolo pre USA a globálnu oligarchiu samozrejme neprijateľné, preto sa začal stupňovať tlak na Rusko pokračovaním rozširovania NATO k jeho hraniciam a rozpútaním systematickej protiruskej propagandy.

Z hľadiska reálpolitiky uvedené maximálne stručne interpretuje, prečo sa konflikt na Ukrajine stal nevyhnutným. Vznešené ideály Západu, ako boj demokracie proti autokracii, medzinárodný poriadok založený na pravidlách atď., sú len bežné prostriedky na demoralizáciu protivníka a motiváciu vlastného obyvateľstva, ktoré popísal už staroveký čínsky stratég Sun-ce. Taká je reálpolitika bez ideologických príkras.

Situácia na Ukrajine sa pre ňu nevyvíja priaznivo, preto sa stále častejšie hovorí o priamom zapojení armád krajín NATO do tohto konfliktu, ktorý tým nevyhnutne prerastie v skutočnú vojnu. Nakoľko sa táto vojna bude viesť primárne na území Európy, považujem za nevyhnutné pozrieť sa na problematiku v historickom kontexte.

Európa sa stala v priebehu 19-teho storočia vďaka priemyselnej revolúcii, inováciám vo vede, technike, vojnovom priemysle, ale aj v kultúre, všestranne nadradenou civilizáciou voči ostatnému svetu.

Ekonomický rozmach Európy sa stupňoval koncom 19. storočia a vrchol dosiahol v roku 1914. Sprevádzal ho nebývalý rast životnej úrovne aj bežného obyvateľstva, označovaného všeobecne ako „chudoba“.

Zlatú éru Európy ukončila prvá svetová vojna, ktorá mala trvať pár mesiacov. Politici aj generáli rýchlo zistili, že situácia je patová, ale vsadili na konečné vyčerpanie protivníka. Nakoniec zvíťazili štáty Dohody na čele s Veľkou Britániou, ale za cenu sociálno-ekonomického rozvratu Európy a najmä porazeného Nemecka. Začal úpadok Európy. Jediná veľmoc, ktorá si upevnila svoje postavenie boli USA.

Druhá svetová vojna bola pre Európu ešte väčšou pohromou. Dá sa charakterizovať výrokom: Veľká Británia vo vojne zvíťazila, ale prehrala svoje impérium. To znamená, že po skončení vojny začali vo svete dominovať len dve víťazné superveľmoci: USA a ZSSR. Úpadok Európy pokračoval.

Koloniálne impériá európskych mocností sa rozpadli a ich vplyv nad ich bývalými výlučnými panstvami niekde viac, niekde menej, prevzali USA a ZSSR.

Výsledkom studenej vojny bol kolaps ZSSR a vznik hegemónie USA. Úpadok Európy pokračoval. Európa totiž nevyužila jedinečnú príležitosť zapojiť do európskeho projektu Rusko, čím sa dostala namiesto do pozície konkurenta do ešte väčšej závislosti na USA.

Z tohto stručného prehľadu vyplýva, že každá z uvedených vojen v Európe znamenala len prehĺbenie jej úpadku nezávisle na tom, kto proti komu bojoval. Pokiaľ bude konflikt na Ukrajine ďalej eskalovať, Európu čaká ďalšia vojna, ktorá bude znamenať definitívny zánik európskej kultúry, civilizácie, jej národov a Európanov nezávisle od toho, kto bude víťazom, ak vôbec nejaký bude. V najlepšom prípade vznikne v Európe černošsko-moslimský kalifát.

Dá sa vôbec dosiahnuť ukončenie konfliktu?

Politici a generáli si v prvom rade musia uvedomiť, že na spôsob prvej svetovej vojny to nepôjde, existujú aj zbrane posledného súdu. Ďalej si musíme uvedomiť, že obidve strany konfliktu doň investovali obrovské množstvo peňazí, výzbroje, výstroje a ľudských životov.

Tieto investície však musia mať návratnosť. Rusko je možné uspokojiť tým, že Západ obetuje Ukrajinu, odovzdá ju pod jeho správu a ono sa bude musieť postarať o jej rekonštrukciu.

Západ na čele USA sa bude musieť zmieriť so zmarením ich investícií do Ukrajiny a uspokojiť sa s dosiahnutým novým stavom a na tomto základe uzatvoriť s Ruskom mier.

Bude to síce pre Západ porážka, ale nie existenčná. Ďalšie pumpovanie zdrojov do Ukrajiny a priame zapojenie sa ktoréhokoľvek člena NATO povedie k európskej a potom určite aj svetovej jadrovej vojne.

To by znamenalo zmarenie všetkých investícií. Ukrajine, a najmä jej prezidentovi, by sa to síce nepáčilo, ale za každú hlúposť sa platí. Vyššie uvedené je samozrejme len pomyselný rámec pre rokovania o mieri.

Geopolitická situácia je v súčasnosti veľmi zložitá, mení sa prakticky zo dňa na deň a jej analýza nie je predmetom tohto článku. Snažil som sa len dokázať, že rokovanie o mieri je treba začať a vychádzať z reality a nie virtuálnej reality.

Blábolenia európskych a amerických politikov vyvolávajú vo mne dojem, že svet riadia psychicky nespôsobilí ľudia, čo je pre normálne mysliaceho človeka značne depresívne a pesimistické.

Pavel Fendek

O autorovi: Pavel Fendek (Ing.) je ekonóm, analytik v Inštitúte národnej politiky Ľudovíta Štúra a autor publikácií o deštrukcii ideológie neomarxizmu na našu civilizáciu. Jeho kniha Súmrak európskej civilizácie – barbari sa zmocňujú Európy vyšla v dvoch vydaniach na Slovensku, aj v Českej republike.

skspravy.sk

Príspevok Prečo mier na Ukrajine znamená porážku Západu a víťazstvo Ruska je zobrazený ako prvý na .

Pri príležitosti osláv Veľkej noci sa núkajú myšlienky o mieri. Mier by mal byť v každom z nás. Miesto toho sa i za pomoci mocných v nás šíri nenávisť a závisť.

V nedeľu bola na programe slávnostná omša vo Vatikáne. Pápež František sa spolu s tisíckami veriacich pomodlil za lepší svet. Plný pochopenia, lásky a mieru.

„Mier sa nikdy nebuduje zbraňami“

K tejto udalosti napísal „pár riadkov“ na sociálnej sieti aj známy slovenský historik Eduard Chmelár. „Toto najdôležitejšie posolstvo, ktoré dnes predniesol pri príležitosti udelenia veľkonočného posolstva Urbi et Orbi pápež František, akoby prišlo z iného sveta. Červené denníčky tento apel ani nezmienili, európski politici ešte aj v tento sviatočný deň spriadali vojnové plány a svet akoby zostal pri volaní po mieri slepý a hluchý. „Vojna je vždy nezmysel a vždy prehra!“ volal zo všetkých síl zoslabnutý pápež.„

Historik ďalej poukazuje: „Aký to kontrast v porovnaní s lídrami Európskej únie, ktorá sa považuje za „mierový projekt“! Hlboko pohŕdam spupnou odpoveďou na pápežovo volanie po prímerí na Ukrajine z úst šéfa európskej diplomacie Josepa Borrella, ktorý povedal: „Jeho Svätosť pápež vstúpil do záhrady, kam ho nikto nepozval.“ Má si vari hlava katolíckej cirkvi pýtať povolenie od nikým nevoleného papaláša z EÚ, či smie žiadať mier? Radšej sa budem tisíckrát pliesť s Františkom hľadajúcim cestu k mierovému riešeniu konfliktov a zachovaniu životov, než sa zaplietať s nejakým krvilačným eurohujerom bez ideálov a hanby! To isté platí o predsedovi Európskej rady Charlesovi Michelovi, ktorý opakuje staré klišé militaristov všetkých čias: ak chceme v Európe mier, musíme sa pripraviť na vojnu. Ako to, že ľudstvo za tisíce rokov svojho vývoja nedokáže nič iné ako vracať sa k primitívnemu starovekému výroku, ktorý dnes znie rovnako absurdne ako vyhlasovať, že ak chceš dosiahnuť priznanie, vynúť si ho mučením a inkvizíciou. Akoby sme za 1600 rokov, ktoré uplynuli od tohto vyjadrenia, nevynašli iné nástroje: diplomaciu, mediáciu, medzinárodné právo, ktoré postavilo vojnu mimo zákon.!“

Mier sa nikdy nevybuduje vojnou

„Držať sa hesla „ak chceš mier, pripravuj vojnu“ je absurdné a primitívne. Tí, čo chystajú vojnu, nakoniec vždy zabíjajú. A keďže vojna je dobrý biznis, ruka v ruke s ním ide pravidlo – zbrojí sa, aby sa bojovalo a bojuje sa, aby sa zbrojilo. Opakujem a zdôrazňujem, že obchod so zbraňami je v mojich očiach na rovnakej morálnej úrovni ako obchod s drogami. Mimochodom, spomínaný klasický výrok „Si vis pacem para bellum“ ani nie je žiadnou štátnou doktrínou, bol to literárny výrok, ku ktorému sa dnes účelovo vracajú všetci militantní politici, vojenskí plánovači a zbrojárski lobisti. Jeho autor Publius Flavius Vegetius Renatus nebol nijaký štátnik, ale podpriemerný spisovateľ v období úpadku rímskeho impéria na prelome 4. a 5. storočia. Na jeho diela sa v stredoveku a počas renesancie úplne zabudlo. Kto má záujem oživovať jeho bludy? Naša civilizácia by už mala dospieť. Šírenie strachu nie je riešením, ale zdrojom konfliktov. Namiesto kultúry ohrození by sme mali budovať kultúru stretnutí. Zmeňme spôsob uvažovania. Ak chceš mier, pripravuj mier! Premýšľaj, konaj a ži v duchu princípov mieru, nie vojny! Nenechaj sa zlákať do jej logiky, lebo ťa strhne, pohltí a zomelie!“ dodáva Eduard Chmelár.

ereport.sk

Príspevok Chmelár: Mier sa nikdy nebuduje zbraňami, ale vystieraním rúk a otváraním sŕdc je zobrazený ako prvý na .

Molekulárna biologička a šéfka súkromného laboratória Tilia Laboratories MUDr. Soňa Peková v rozhovore pre český portál Paralelně prináša na Veľkonočnú nedeľu mnoho inšpiratívnych myšlienok.

Viac vo videu:

Zdroj: paralelne.cz / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Kľúčom nájsť cestu von z matrixu je zbaviť sa strachu a pochopiť, že manipulačnou hrou sme ňom len umelo držaní, tvrdí MUDr. Soňa Peková je zobrazený ako prvý na .

Podle nedávné zprávy časopisu Forbes federální vyšetřovatelé požadovali identifikaci uživatelů YouTube, kteří sledovali určitá videa. Vyšetřovatelé poslali podezřelému odkaz na video a poté nařídili společnosti Google identifikovat každého, kdo se na něj během týdne podíval, tedy potenciálně tisíce uživatelů. Sdílené údaje z YouTube vyvolávají obavy o občanské svobody.

Zatímco dřív si lidé dělali legraci z toho, že pokud budou hledat nějaké kontroverzní věci na Googlu, dostanu se na seznam sledovaných osob FBI, dnes se tato legrace stává realitou.

V odtajněných soudních dokumentech, do kterých nahlédl časopis Forbes, bylo společnosti Google nařízeno, aby v rámci rozsáhlejšího trestního vyšetřování federálních vyšetřovatelů předala jména, adresy, telefonní čísla a údaje o uživatelské aktivitě účtů na YouTube a IP adresách, které sledovaly vybraná videa na YouTube.

Podle zprávy časopisu Forbes získali federální vyšetřovatelé soudní obsílky pro všechny diváky YouTube, kteří sledovali výukové programy o mapování pomocí dronů a softwaru pro rozšířenou realitu. Vyšetřovatelé komunikovali s podezřelým z praní špinavých peněz v utajení, poslali mu odkazy na příslušná videa a bezprostředně poté požadovali, aby společnost Google identifikovala všechny, kdo uvedená videa sledovali.

Federální vyšetřovatelé získali soudní předvolání pro všechny diváky YouTube, kteří sledovali návody na mapování pomocí dronů a softwaru pro rozšířenou realitu, uvádí zpráva Forbes.

Videa byla zhlédnuta více než 30 000krát, pravděpodobně tisíci uživateli, kteří s případem nesouvisejí.

Předvolání obsahovalo jména, adresy, telefonní čísla a historii prohlížení účtů Google, přičemž bylo možné vysledovat návštěvnost příslušných videí za jeden týden v lednu 2023.

Není jasné, zda společnost Google vyhověla požadavkům na informace o uživatelích, ačkoli korporace obvykle váhají, zda se bránit soudním obsílkám.

Podle odborníků na ochranu osobních údajů je povinné vyhledávání údajů samo o sobě znepokojivé. Federální vyšetřovatelé argumentovali, že žádost je právně oprávněná, protože údaje „by byly relevantní a podstatné pro probíhající trestní vyšetřování, včetně poskytnutí identifikačních informací o pachatelích”, a citovali odůvodnění, které používají jiné policejní složky v celé zemi, napsal americký server Mashable.

V případě z New Hampshire policie požadovala podobné údaje během vyšetřování bombových hrozeb, které byly živě přenášeny na YouTube – příkaz výslovně požadoval informace o sledovanosti ve vybraných časových úsecích během živých přenosů.

Odborníci na ochranu soukromí se však obávají precedentu, který soudní příkaz vytváří, a odvolávají se na obavy ohledně ochrany podle prvního a čtvrtého dodatku americké ústavy. „Je to protiústavní, děsivé a děje se to každý den,” řekl výkonný ředitel projektu Surveillance Technology Oversight Project Albert Fox-Cahn s tím, že jde o znepokojivý trend, kdy vládní agentury dávají příkaz na digitálně zátahové sítě.

Obhájci již několik let vyzývají společnost Google, aby transparentněji informovala o své politice sdílení dat, přičemž obavy vzbuzuje neustálé zatýkání protestujících.

ZDROJ: Forbes / Mashable / PL

Príspevok „Řekněte nám, kdo na to koukal.“ Úřady v USA zašly ve špiclování zase o kus dál je zobrazený ako prvý na .

Možná jste si také všimli, že i u nás se už více či méně nápadně propagují různé náhražky zejména mléka a mléčných výrobků, ale občas i masa. V některých zemích s tím ve větší míře začali už mnohem dřív a i přes neustálou propagandu není úspěch takový, jak se očekávalo.

Jde samozřejmě zejména o součást klimatické agendy.

Skutečné maso zvířat má být nahrazeno zejména rostlinnými produkty (samozřejmě patřičně upravenými, aby měl konečný výrobek co nejrealističtější vzhled a pokud možno i chuť), dále masem laboratorním, které se vyrábí z buněk embryí daných zvířat a poslední nabízenou náhražkou je hmyz.

V případě rostlinných bílkovin jde samozřejmě o produkty plné různých „éček,“ jejichž cílem je zajistit patřičný vzhled a chuť. Tedy rozhodně nejde o zdravou alternativu k masu, spíš naopak.

To zřejmě pochopili i samotní konzumenti, jak se ukazuje na stávajících problémech výrobců těchto veganských náhražek…

U výrobce ovesného mléka Qatly i u výrobce náhražek masa Beyond Meat (sponzorovaná Billem Gatesem) je atmosféra veganské zlaté horečky dávno pryč a ustoupila boji o přežití na trhu.

Stejně jako mnoho jiných společností před ní, i Beyond Meat se nejprve stala příjemcem a poté obětí klimaticky „woke“ spotřebitelského trendu.

Po IPO v roce 2019 cena akcií zpočátku vzrostla do nepředstavitelných výšin v důsledku veganského a vegetariánského humbuku společnosti Beyond Meat. Na akciovém trhu akcie na svém vrcholu krátce překročily hranici 220 USD.

Pak přišel krach.

V současné době se Beyond Meat obchoduje za 8,50 USD. Ztráta hodnoty o neuvěřitelných 96 procent! Důvod: tržby nadále klesaly, protože výrazně klesla i spotřebitelská poptávka. Zejména v USA se zdá, že veganský humbuk skončil.

Odborníci na výživu začali stále častěji zpochybňovat údajné zdravotní přínosy rostlinného masa. Stále více spotřebitelů si uvědomuje, že produkt musí být velmi silně zpracován, aby zelenina chutnala jako maso.

Pád Beyond Meat z módního výstřelku na nezdravý produkt v USA ukazuje, že zákazníci se jednoduše obracejí k jiným produktům nebo se vracejí k produktům, které jim chutnají více nebo jsou prostě zdravější, jako je skutečné maso.

Vzhledem k tomu, že Evropa a Asie se vždy záhy chytne těchto trendů, vegetariánský a veganský humbuk pravděpodobně dříve nebo později skončí.

Největší světový a kótovaný výrobce ovesného mléka Oatly zažil v roce 2023 další obtížný rok, uvádí agrar-heute. Odborník na ovesné nápoje Oatly vstoupil na burzu v roce 2021 s třeskem.

Společnost ocenila své akcie na 17 USD za akcii, ale první den obchodování začal na 22,10 USD. Akcie v prvních týdnech vzrostly až na 28,73 USD.

Pak přišel krach.

V současné době se Oatly obchoduje za 1,18 USD, což také představuje 96procentní pokles hodnoty. Tržní kapitalizace švédské společnosti, která měla dříve hodnotu až 17 miliard dolarů, se scvrkla na veganských 356 milionů dolarů.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Výrobci falešného veganského masa jsou na pokraji krachu, ztrácejí 96 % své hodnoty je zobrazený ako prvý na .

Keď píšem tieto riadky, spoločnosť čaká druhé kolo prezidentských volieb. Aj keď záujemcov o prezidentský palác bolo dosť, reálnu šancu postúpiť do druhého kola mali iba dvaja kandidáti, Ivan Korčok a Peter Pellegrini.

A ani jeden z nich nepredstavuje ideál pre slovenského konzervatívneho voliča. Ani jeden z nich nemal ambíciu a neponúkol voličovi takú zdanlivo jednoduchú vec – rehabilitáciu slovenských dejín.

Slovensko bytostne potrebuje zbaviť sa nánosu neprávd či bielych miest v našej histórii, čo by nepochybne prispelo k prekonaniu mnohých bariér v medziľudských vzťahoch a k zotaveniu spoločnosti.

Akým balvanom pre ľudí, čo chcú žiť v pravde je práve táto okolnosť, o čom svedčia aj slová pani Idy Polanskej v aktuálnom rozhovore Svedectva. „Teraz už môžem zomrieť“, povedala, keď sa vyjadrila k činnosti niektorých ponovembrových politikov KDH, lebo poznala inú ich tvár, než bola tá, vytvorená médiami.

V našej organizácii (pozn.red: Politickí väzni ZPKO) máme ľudí, o ktorých by sa dalo povedať, že boli zakladajúcimi členmi KDH. Vystúpili z hnutia, lebo sa nedokázali zmieriť s jeho protislovenskou, ba aj protikresťanskou politikou.

Ak skupina ľudí založí politický subjekt a dá mu názov kresťanský, vedome narába s tým najzraniteľnejším, čo človek v sebe nosí. S jeho svedomím, s jeho vierou. Ľudia v zhone o prežitie nemajú čas zaoberať sa politikou. Politici to vedia a masívne zneužívajú ich dôveru. V kresťanskom Slovensku by mala mať strana s názvom kresťanská približne toľko percent hlasov, koľko občanov sa hlási ku kresťanstvu. Ale nie je to tak.

Po počiatočnom ponovembrovom entuziazme nastalo vytriezvenie z politiky KDH a hnutie sa potáca na hranici zvoliteľnosti.

V histórii hnutia nejestvuje akt, ktorý by bol v súlade s uznávanými hodnotami kresťanskej demokracie.

Až na jednu výnimku, keď sa zasadilo za prijatie ústavného zákona o manželstve s definíciou, že ho tvorí muž a žena. Hoci sa verbálne tvrdo vymedzovalo voči komunistom, práve tých si vybralo za koaličných partnerov vo všetkých vládach, v ktorých sa ocitlo.

Hoci liberálov považovalo za neprijateľných pre spoluprácu s kresťanskými demokratmi, práve liberála dokázali odporúčať za prezidenta Slovenskej republiky.

Človeka bez akýchkoľvek náznakov príslušnosti ku kresťanským hodnotám. Korčok bez „krytia“ KDH by nemal šancu na víťazstvo. A v tom spočíva farizejstvo kádeháckych politikov.

Prakticky tým, že vytvorili ilúziu o kresťanskodemokratickej strane, zabránili vytvoreniu skutočného kresťansko-demokratického subjektu. Čo je však neospravedlniteľné je skutočnosť, že cirkevná hierarchia udržiava túto ilúziu a ponecháva kresťanského voliča v klamstve. Trvá to už vyše tridsať rokov a s plynutím času sa zabúda na činy z minulosti.

Démonizáciou Mečiara si vytvorili argument na obhajobu vlastných zlyhaní. Poslanecký klub KDH hlasoval proti proti Deklarácii o zvrchovanosti SR. Rozhodujúci okamih pre samostatnosť Slovenska sa vytvoril vo Federálnom zhromaždení, keď sa hlasovalo o zániku federácie.

Historik Matúš Kučera si na vyjednávanie s klubom poslancov za KDH takto spomína: „Prišlo na rad KDH. Že oni sú zásadne proti vzniku Slovenskej republiky, že oni ani jediným hlasom nepodporia vznik samostatného Slovenska. Že oni budú hlasovať za zachovanie československej federácie. Bojovne tam vystupoval Ivan Šimko.“

Treba si tieto okamihy pripomínať, lebo dokazujú kontinuitu politického správania sa „kresťanských demokratov“. Z tohto pohľadu nie je vôbec čudné, že podporili kandidáta progresívcov, pre ktorých manželstvo muža a ženy odporuje ich ľudským právam na 72 rodov a iným antropologickým nezmyslom. Dokedy ešte bude KDH otáčať kormidlo dejín k chaosu, nenávisti, ba aj k zániku Slovákov ?

Eva Zelenayová

O autorke: Eva Zelenayová je dlhoročná novinárka a exposlankyňa NR SR za ĽS-HZSD, aktuálne pôsobí na poste šéfredaktorky mesačníka Svedectvo, ktorý vydávajú Politickí väzni Zväzu protikomunistického odboja

skspravy.sk

Príspevok Kádehácke rošády so Slovákmi je zobrazený ako prvý na .

Zima byla letos extrémně teplá, ale ty následující mohou být chladnější. Investovat do skiareálů už ale nemá cenu, uvedl v rozhovoru pro Novinky klimatolog z Ústavu globální změny Akademie věd Miroslav Trnka.

Minulý týden bylo lehce nad nulou a nyní se blížíme k letnímu počasí. Jsou letošní teplotní výkyvy signálem klimatické změny?

Na základě dat, která máme od roku 1803, je letošní zima skutečně výjimečná. Samo o sobě nás to ale ještě neopravňuje, abychom ji spojovali s klimatickou změnou. Když ovšem srovnáme průběh zim za posledních 220 let, zjistíme, že nyní jsou skutečně výrazně teplejší. Letos bylo v průměru o 4,6 stupně tepleji než v referenčním období v letech 1961 až 1990. Tato zima je extrémně teplá, druhá taková byla v roce 2007 a třetí v roce 2020. Od 2010 jsou však všechny zimy teplejší než v referenčním období. Čili letošní zima je sice anomálie, ale z pohledu posledních dvaceti let se dramaticky nevymyká. Charakter zimy zásadně odpovídá posunu, který očekáváme od klimatické změny.

Graf průměrných teplot vzduchu v zimních sezonách od šedesátých let ukazuje, že zimy jsou skutečně každým rokem teplejší. Může se tato stoupající křivka zlomit?

Když se podíváme například na brněnskou teplotní řadu, která je podstatně starší než posledních šedesát let, vidíme výrazná kolísání. Může se stát, že současný trend bude modulován proměnlivostí klimatu a lokálně může vést k poklesu teplot. Je velmi nepravděpodobné, že se vrátíme k normálovým hodnotám, ale může se stát, že se zvyšování teplot zpomalí, jako se to stalo mezi lety 1998 a 2008. Rok 1998 byl z hlediska teplot rekordní, ale tento rekord deset let vydržel, výrazné zrychlení přišlo až po roce 2010. Můžeme tedy čekat, že další zimy budou chladnější a rok 2025 letošní rekord nepřekoná.

Letošní zima byla abnormálně mírná. Meteorologové hovoří o tom, že přechodná období, tedy jaro a zima, se postupně zkracují. Může se stát, že budeme v budoucnosti přecházet z mírné zimy rovnou do léta?

Některé roky to tak skutečně bylo, když zima trvala déle než letos. Víme z pozorování, že záleží na průběhu zimy, jak dlouhé bude následující jaro. Když je zima abnormálně teplá, jaro začíná v období chladných nocí a brzdí nástup vysokých teplot. Opticky tak vzniká dojem, že jaro trvá i několik měsíců. Pokud bychom měli normálnější průběh zimy a nízké teploty se udržely až do konce března, pak přechod do horka nastává rychle a jaro se opticky výrazně zkracuje. Nedá se tedy říci, že by se jaro a podzim zkracovaly, vždy to musíme vidět v kontextu s předešlým, respektive následujícím obdobím.

Musíme také říct, že vstupujeme do oblasti hodnot teplot, pro něž nemáme historická měření. Řadu věcí pozorujeme poprvé, neumíme odhadnout, co počasí přinese. Vstupujeme do klimaticky neprobádaného území. Klimatologové dnes musí řešit, nakolik jsou současné modely například o chování rostlin, škůdců nebo chorob, vůbec použitelné.

Dá se říci, jaké bude jaro?

Ve střední Evropě je vždy velmi problematické předpovídat počasí. Nejsme Austrálie ani jižní Amerika, kde je můžeme předvídat měsíce dopředu. Ale víme, že začínáme s poměrně dobrou zásobou vody v půdě. Dá se říct, že alespoň v příštích týdnech nebude dramatické sucho. Což ale nic neříká o konci sezony.

Máme se obávat, že letošní léto bude ještě víc horké než loňské?

Extrémní teploty souvisely s mimořádně teplým oceánem. Podle dostatečně spolehlivých měření by se měla oscilace El Niňo ve druhé polovině roku přesunout do neutrální fáze. Je tedy poměrně velká šance, že léto v roce 2024 nebude o tolik teplejší, jako bylo loňské oproti předloňskému. Stále je pravděpodobné, že rok 2024 bude jeden z nejteplejších roků, ale prozatím to vypadá na částečné ochlazení v Tichém oceánu, který zásadně ovlivňuje globální teplotu. Jak bude ve střední Evropě, těžko říct. Ale v letech 2021 a 2022 byly na evropském území extrémní teploty a mimořádné sucho, což se nám vyhýbalo. Měli jsme štěstí a doufejme, že ho budeme mít i v roce 2024.

Hodně se nyní mluví o pocitové teplotě. Co to vlastně je?

Pocitová teplota je způsob, jak vnímáme teplotu vzduchu jako lidé. Jsme vybaveni termoregulací, ochlazujeme se, když se potíme. Voda se odpařuje a tím odvádí teplo v podobě vodní páry. Tento způsob ochlazování však funguje jen při relativně nízké vlhkosti vzduchu. Dám příklad: v českých zemích máme rekordní teploty kolem pětatřiceti stupňů Celsia. Pokud nejsme přímo vystaveni slunci a máme dobrý pitný režim, náš organismus bez problémů odpařuje vodu z povrchu a pocitovou teplotu umíme udržet ve fyziologických hranicích, nezpůsobuje nám potíže.

Kdežto v tropech dosahuje vlhkost vzduchu pětadevadesáti procent. Potíme se velmi intenzivně, ale pot po nás jen stéká a vůbec se neodpařuje, neodvádí teplo. Tam se náš organismus přehřeje snadno. Pocitová teplota kombinuje teplotu vzduchu a jeho relativní vlhkost. Mimo jiné například indikuje, jak účinná budou klimatizační zařízení, která fungují na velmi podobném principu. Za vlhkého vzduchu některá z nich mají problém.

Letos velmi brzy zmizel sníh. Budou si muset provozovatelé skiareálů do budoucna hledat novou obživu?

Řadu let tvrdím, že sníh je nejviditelnější úkaz klimatické změny. Všichni vidíme, že v nižších a středních polohách se se sněhem setkáváme spíš výjimečně. Vezměte si Vysočina Arenu, kde se pořádá Zlatá lyže či mistrovství v biatlonu a problémy se sněhem jsou tam chronické. Naopak v nadmořské výšce nad dvanáct set metrů je sněhu relativně dost. I tak se všechny skiareály, pokud nepřijde regionální ochlazení, budou potýkat s jeho nedostatkem. Osobně si myslím, že investice do těchto zařízení není za současných klimatických podmínek rozumná.

ZDROJ

Príspevok Žádné globální oteplování, ale naopak: příští zimy mohou být chladnější, potvrdil český expert – klimatolog je zobrazený ako prvý na .

V USA možná konečně svítá na lepší časy. Nyní se již podařilo najít soudce, kteří jsou ochotni na základě nezpochybnitelných důkazů rozjet soudní procesy se všemi, kdo vedli covidovou politiku v zemi.

Po letech dnes již víme nejen to, že šlo o jeden velký podvod, ale i o to, že politici ve vládách i takzvaní odborníci moc dobře věděli, že se podílí na nezměrném podvodu, jehož cílem bylo otestovat ovladatelnost mas, zničit ekonomiky a donutit co nejvíc lidí k aplikaci škodlivých experimentálních genových injekcí.

V některých zemích se již soudní procesy rozběhly. Nicméně tam, kde se je nepodařilo udusit v zárodku, to zatím vypadá na „běh na dlouhou trať.“

Například v Holandsku je proces proti tamním politikům a mediálním propagandistům stále v začátcích a zásadním problémem je i to, že zejména zahraniční obžalovaní (Bourla, Gates) se snaží soud bojkotovat.

Nicméně proces pomalu, ale jistě, pokračuje. Také v USA snad vše směřuje k odsouzení zločinců, kteří měli v některých případech zásadní vliv nejen na americkou covidovou politiku, ale i na tu, která byla prosazována v dalších zemích, kde USA v mnohém napodobovali.

Desítky tisíc amerických rodin nadále požadují spravedlnost za to, co považují za neoprávněná úmrtí (vraždy) svých blízkých během pandemie COVID-19.

Taková spravedlnost může brzy přijít z velké části díky obětavému úsilí dvou právníků na Floridě (pracujících pro bono) důkladně prozkoumat trestní zákoníky 25 států, aby identifikovali trestné činy spáchané různými vysoce postavenými úředníky a organizacemi před pandemií COVID-19 a během ní.

Jeden z právníků, bývalý prokurátor, připravil rozsáhlé právní dokumenty (dokumentující silné důkazy o zločinech), které byly předloženy generálním prokurátorům Texasu a Floridy – stanovisko bylo následně podáno floridskému ministerstvu pro vymáhání práva.

V Texasu obdrželo celkem 22 okresních prokurátorů 27stránkové stanovisko plus přílohy k přezkoumání a opatření. Podobné žaloby budou brzy podány generálním prokurátorům Louisiany a Jižní Karolíny a možná i několika dalším státním zástupcům. Další informace o texaském případu jsou zde a informace o floridském jsou zde.

Ve zprávách jsou údajné zločiny v souladu s trestním zákoníkem každého státu.

Právní stanoviska/podání požadují, aby každý generální prokurátor důkladně prošetřil důkazy o údajných trestných činech, a pokud se zjistí, že je to pravděpodobné, svolal velkou porotu, předložil důkazy, vznesl obžalobu z trestného činu a stíhal obviněného v plném rozsahu zákona.

Například texaské právní stanovisko, podané na žádost 46 texaských nejbližších příbuzných, uvádí následující obviněné osoby jako subjekty trestního vyšetřování:

• Anthony Fauci, bývalý ředitel Národního institutu pro alergie a infekční nemoci
• Cliff Lane, zástupce ředitele, Národní institut pro alergie a infekční nemoci
• Francis Collins, bývalý ředitel, National Institutes of Health
• Deborah Birxová, bývalá koordinátorka reakce Bílého domu na COVID a bývalá ředitelka výzkumu HIV ministerstva obrany v armádním výzkumném institutu Waltera Reeda

• Rochelle Walensky, bývalá ředitelka Centra pro kontrolu a prevenci nemocí
• Stephen Hahn, bývalý komisař, Federální úřad pro kontrolu léčiv
• Robert Redfield, bývalý ředitel Centra pro kontrolu a prevenci nemocí
• Peter Daszak, prezident, Eco-Health Alliance
• Rick Bright, ředitel Úřadu pro pokročilý výzkum a vývoj v oblasti biomedicíny
• Správci a poskytovatelé zdravotní péče nemocničních systémů a zařízení poskytujících péči pacientům v Texasu, mimo jiné včetně Baylor, Scott & White Hospital System („BSW“)

Mezi údajné trestné činy podle texaského trestního zákoníku patří:

• Hrdelní vražda – tex. trestní zákoník §19.03(a)(7)
• Vražda – tex. trestní zákoník §19.02(b)
• Zabití – tex. trestní zákoník §19.04
• Obchodování s lidmi – tex. trestní zákoník §20A.02
• Účast na podnikání prostřednictvím vydírání nebo nezákonného vymáhání pohledávek – tex. trestní zákoník 72.04 zapojením do organizované trestné činnosti – tex. trestní zákoník §71.02
• Újma na zdraví dítěte, staršího jedince nebo zdravotně postiženého jedince – tex. trestní zákoník §22.04
• Opuštění nebo ohrožení dítěte, staršího jedince nebo zdravotně postiženého jedince – tex. trestní zákoník §22.041(c)
• Nezákonné omezování – tex. trestní zákoník §20.02.

Tato snaha vyšetřit Anthonyho Fauciho a další obviněné osoby je podporována dary od jednotlivců a organizací, jako je PAC Fight Like A Flynn, kterou vede bývalý poradce pro národní bezpečnost, generálporučík ve výslužbě Mike Flynn.

Na základě silných důkazů o zločinech předložených v právních zprávách připravených floridskými prokurátory je skutečně načase, aby generální prokurátoři provedli vlastní vyšetřování.

Pokud důkazy podpoří trestní obvinění a obžalobu, mohou se oběti neoprávněných úmrtí na covid a jejich trpící rodiny konečně dočkat odpovědnosti a spravedlnosti za nehorázné zločiny, které na nich byly spáchány.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok V USA se chystají soudy s Faucim a jeho kumpány za covidový podvod, jsou mimo jiné obžalováni i z vražd je zobrazený ako prvý na .

Zvýšenou koncentraci saharského prachu ve vzduchu v sobotu hlásí také Německo či Slovensko. Píší to zahraniční média a agentury. Velké množství saharského prachu se začalo dostávat do Česka během noci z jihozápadu. Ve Švýcarsku úřady odmítly obavy, že by velké množství prachu, které spadne na tamní hory, mohlo poškrábat při zimních sportech lyže.

O velkém množství saharského prachu nad Slovenskem píší tamní meteorologové. Podle nich se koncentrace prachu bude během dne ještě zvyšovat. „Na mnohých místech tak pozorujeme výrazný zákal, tedy snížení dohlednosti v důsledku vysoké koncentrace pevných částic,“ uvedl dnes dopoledne Slovenský hydrometeorologický ústav.

O typickém zákalu, který způsobuje saharských prach, informuje i německá meteorologická služba DWD, píše agentura DPA. Fenomén je pozorovatelný na mnohých místech v zemi, a to hlavně v její západní části. Podle meteorologů by mohl pokračovat i v průběhu neděle.

Švýcarsko zaznamenává velké množství saharského prachu již od pátku. „Příliv saharského prachu přináší velmi výrazné snížení slunečního svitu a viditelnosti,“ uvedli švýcarští meteorologové. Při dopadu na sníh ho prach zabarvuje do oranžové až červené barvy.

Švýcarští meteorologové také dementovali zvěsti, že by snad prach na sněhu mohl poškrábat lyže při sportovních radovánkách v horách. Může však mít neblahý dopad na ledovce. Pokrývka prachu totiž snižuje schopnost ledovců odrážet sluneční paprsky a vede k zadržování více energie, což vede ke zrychlení tání ledovců, píše agentura AFP.

Saharský písek doprovází proudění teplého vzduchu z Afriky. Jeho vysoké koncentrace a nebe v okrové barvě v sobotu hlásila i města na východě Francie či v Itálii.

ZDROJ: DPA / AFP / ČTK / Novinky / CZ24.news

Príspevok Výrazně snížuje sluneční svit a způsobuje nepříjemné ochlazování. Zvýšenou koncentraci saharského prachu hlásí Česko, Slovensko, Německo i Švýcarsko je zobrazený ako prvý na .

Jak již víte, tak v současné době je v Německu téma č. 1 právě odtajnění alespoň části dokumentů (některé stránky byly zcela nebo částečně začerněny), které ukazují, jak byla celá covidová politika zmanipulovaná – a to od začátku do konce.

Cílem bylo právě vyvolat strach, zničit ekonomiky lockdowny a později donutit obyvatelstvo k experimentálním injekcím. Nucené nošení jednorázových roušek a respirátorů pak nebylo ničím jiným, než vítaným přivýdělkem vládnoucích politiků a na ně napojených lidí.

Jak jsem již mnohokrát upozornila, tak naši vládní lokajové prakticky vše přebírali z Německa – od jisté doby jsem si tuto skutečnosti uvědomila, takže mi stačilo sledovat, co zavádí v Německu – a na 90% bylo jisté, že se stejnou šíleností přijde naše a rakouská vláda.

Tyto tři vlády byly natolik viditelně propojeny, že ten, kdo sledoval politiku u nás i v okolních zemích, nemohl tuto skutečnost přehlédnout. I proto se německé protokoly velmi silně týkají i nás, jako jedné ze třech zemí, jejichž „covidová“ politika byla do značné míry ovlivněna právě německou RKI.

Již dříve jste si zde mohli přečíst o různých zjištěních z těchto dokumentů.

Například jste se dozvěděli, že scénář pro vlády vytvořil člověk, kterého nikdo nezná, nicméně on sám není lékař, ale je vzdělán ve „vymývání mozků,“ což snad lépe odpoví na otázku, jak dalece šlo o skutečnou pandemii a jak dalece o celosvětovou psychologickou operaci.

Včera jste zde mohli pro změnu přečíst o tom, že RKI – a tedy i dané vlády – od začátku věděla, že roušky a respirátory jsou nejen neúčinné, ale dokonce škodlivé.

V Německu a Rakousku již byli odhaleni jedinci, kteří na kšeftech s rouškami neskutečně vydělali. Všichni byli nějak napojeni na tehdejší vládní politiky, což by se dalo očekávat i u nás, ale zde o vyšetřování není zájem.

Ale vraťme se k dokumentům RKI. Tentokrát se dozvíte zajímavé informace, které se podařilo odhalit stran nespolehlivých PCR testů. Opět se ukazuje, že všichni od začátku věděli, že vykazují falešnou pozitivitu.

Jenže od vlád se očekávala vysoká čísla pozitivních – a o to šlo především. Ne o pravdu.

U PCR testů šlo kromě nevýznamnosti vysokých hodnot CT také o chybějící kalibraci na (teoreticky) infekční potenciál pomocí virové kultury.

RKI věděla o obou aspektech. Výsledky příslušného šetření měli k dispozici již 22. května 2020.

Potvrdilo se obecné pravidlo, že mimo okno 10 dnů po nástupu příznaků a hodnotu CT 30 není prakticky žádná šance na pozitivní kultivaci viru. Nakažlivost je tedy téměř nemožná.

Dne 19. června 2020 byla také diskutována možná dlouhá PCR pozitivita, přičemž byla zmíněna interakce mezi hodnotou CT a kultivací viru.

Limitní hodnota CT pro „platnou“ infekci byla stanovena o několik dní dříve extrémně svévolným a nepřiměřeně riskantním způsobem.

Po 7 dnech od nástupu příznaků a hodnot CT nad 25 nebyla téměř žádná kultivace viru pozitivní. Kvůli jedné výjimce, která byla stále kultivovaně pozitivní s hodnotou CT 29, byla hraniční hodnota nastavena na 30.

Nepřiměřeně vysoký byl i objem falešně pozitivních výsledků a ve spojitosti s tím byla bezdůvodně nařízena izolace/karanténa pro statisíce lidí.

RKI si byla tohoto problému také vědoma. A nejen to, 19. června 2020 nad neuvěřitelně špatnými čísly pokrčili rameny.

98% specificita (tj. jak často test falešně hlásí signál ve 100 skutečně negativních vzorcích) je již nečekaně slabá. Test s pouze 92% specificitou by se neměl používat vůbec.

Všechny body zdůrazněné zde a v jiných médiích byly samozřejmě známy již v roce 2020. Kritici covidových opatření kladli tyto otázky od začátku, ale byli uráženi a zdiskreditováni jako zastánci konspiračních teorií, popírači Covidu nebo ještě něco horšího.

Narativní experti a přední média to podporovali a poté, co nejprve nabídli jen velmi jemnou kritiku, již nekladli žádné otázky.

Nyní je oficiálně známo, že tyto otázky si kladli i vědci a experti německého krizového týmu, který však nevedl pouze německou covidovou politiku, ale měl vliv na zavádění restrikcí také u nás a v Rakousku.

Proč nebyly některé nejasnosti dále řešeny nebo některá zjištění nebyla uvedena do praxe, lze vysvětlit pouze politickou zvůlí.

ZDROJ

Príspevok Odtajněné dokumenty německé RKI: Od začátku se vědělo o falešné pozitivitě PCR testů je zobrazený ako prvý na .

Mobily pre deti áno alebo nie? Táto citlivá záležitosť vzbudzuje verejné diskusie už dlhú dobu. Neustále sa venovanie ťukaniu na dotykové displeje popudzuje spoločnosť a bije priam do očí. Ľudia sú z tohto fenoménu, ktorý priniesol toľko dobrého koľko zlého znechutení.

Týka sa to i škôl, kde tento výdobytok techniky odvádza často žiakov od toho, čomu by sa mali v skutočnosti venovať a pomáha im často aj počas edukačného procesu podvádzať.

Za posledných 10 rokov vzrástol počet ľudí s depresiou až o 33 %. Digitálne technológie navyše menia spôsob ako mozog preberá a procesuje informácie, čo mení neurochemické procesy a trasy v mozgu a tým podkopáva jeho evolučné schopnosti a prirodzený proces, ako sa mozog učí a myslí.

Ministerstvo školstva pripravuje zákon, v ktorom sa hovorí o zákaze mobilov na školách.Bude sa zatiaľ týkať iba škôl prvého stupňa, školy druhého stupňa jeho používanie obmedzia. Používať mobilné telefóny na školách už zakázali viaceré krajiny. Ide napríklad o Taliansko, Portugalsko, Francúzsko či Španielsko. V niektorých sa mobily nemôžu používať vôbec, v iných je zákaz používať konkrétne aplikácie. Ide napr. o USA, kde sa nesmie používať sieť Tik Tok. Používanie siete Tik Tok, resp. jeho zákaz však má aj iné príčiny ako dobro detí počas vzdelávacieho procesu.

V našej krajine je zakázanie používania mobilov na školách ponechané na vedení školy. Tento zákaz funguje od roku 2022: „Ukazuje sa, že ich používanie v rámci tried a vyučovania zhoršuje pozornosť žiakov. Na jednej strane si uvedomujeme, že využívanie moderných technológií je nevyhnutné pre rozvoj a pre podporu vzdelávania, ale z dát krajín, ktoré využívajú technológie vo veľkom, sa ukazuje, že na konci dňa majú horšie výsledky vo vzdelávaní, ak je intenzita používania digitálnych technológií príliš veľká,“ povedal minister školstva Tomáš Drucker.

Mobil je lákadlom. Už len mať ho poruke odvádza pozornosť

Trvá až 20 minút, odkedy sa žiak môže úplne sústrediť na vyučovací proces od času, kedy prestal používať mobil. „Odvádzajú pozornosť od vyučovania, vedú k osamelosti dieťaťa a depresiám a úzkosti. Máme tu storočie osamelosti. Deti sú síce na sociálnych sieťach, ale osamelé,“ uvádza komisár pre deti Jozef Mikloško.

Mobily nám pomáhajú otupievať a sú zneužívané k šikanovaniu

Mobily môžu byť i prostriedkom k šikanovaniu. Používanie prestížnejšej značky vytvára akúsi formu materiálnej hierarchie. Čo je najhoršie, využívaním technológie sa oslabuje aktivita kognitívnych funkcií u dieťaťa. Primár neurológie na Univerzite v Yale Martin Jan Stránský tvrdí, že hoci až 87 percent ľudí v únii vlastní mobilný telefón a 92 percent má prístup k internetu, je evidentný pokles IQ vo všetkých štandardizovaných testoch. “Navyše za posledných 10 rokov vzrástol počet ľudí s depresiou až o 33 %. Digitálne technológie navyše menia spôsob ako mozog preberá a procesuje informácie, čo mení neurochemické procesy a trasy v mozgu a tým podkopáva jeho evolučné schopnosti a prirodzený proces, ako sa mozog učí a myslí.“

Jan Stránský je tiež presvedčený, že deti do dvoch rokov by sa mali vyhýbať používania vizuálnych prostriedkov vo forme obrazoviek do druhého roku veku. „Keď hovoríme o deťoch, my sme ich rodičia, my sme im tú technológiu dali a každý z vás, spolu so mnou, má mobilný telefón vo vrecku. Podieľame sa na ich deštrukcii,“ povedal. „Keď dám niekoho, kto trávi päť až sedem hodín denne na sociálnych sieťach na magnetickú rezonanciu, rozsvieti sa mu určitá časť mozgu. Pacientovi, ktorý berie heroín, sa rozsvieti rovnaká časť. Mozog má iba jednu trasu slasti. Mobilné telefóny sú digitálny heroín,“ hovorí Jan Stránský.

Menej mobilov, viac masírovania mozgových závitov, zdravšie ego

Školy, kde sa tento technický podvod využíva minimálne alebo vôbec disponujú žiakmi s lepšími výsledkami a jedincami s vyrovnanejším psychickým stavom. „Zlyhávame všetci, aj my, lekári, pretože sa nepýtame rodičov, koľko času ich deti trávia na mobiloch, zlyhávajú rodičia, lebo deti nechávajú hrať sa s mobilmi. A ak si rodičia myslia, že dieťa je s mobilom vo väčšom bezpečí, mýlia sa. Preto odporúčam zakázať mobily všade. Nemali sme ich my, ani naši rodičia. Dieťa nemôže kupovať alkohol a cigarety, prečo by mali mať niečo, čo ničí ich mozog? Ak chcete mať sprosté a depresívne deti, dajte im do rúk mobilný telefón,“ tvrdí Jan Stránský. Dodal, že je rád, že Slovensko nasleduje cestu viacerých krajín, v ktorých už platí zákaz mobilov v školách.

Obmedzenie používania mobilov bude jednou z krátkodobých priorít slovenskej vlády

Lenka Svoradová, projektová manažérka pre duševné zdravie detí a mládeže z ministerstva školstva sa vyjadrila, že sa vláda pokúsi o reguláciu patologického využívania tohto technického výdobytku spoločnosti. „Chcem zdôrazniť, že duševné zdravie detí a mládeže je prioritnou témou tohto ministerstva, pričom regulácia mobilných telefónov je krátkodobá vec. Pokiaľ ide o samotnú reguláciu mobilných telefónov, končí zasadanie samostatnej expertnej skupiny. Boli v nej odborníci, ktorí vypracovávajú odporúčania a tie budú následne prezentované a prerokované. Smerujeme k prísnejšej regulácii mobilných telefónov na prvom stupni základných škôl, druhý stupeň je predmetom diskusie,“ uvádza Lenka Svoradová.

Ministerstvo školstva však presne nešpecifikovalo, kedy vojde tento zákon do platnosti a používanie mobilov na školách dostane dočasné stop. Najpravdepodobnejšie sa tak stane na začiatku budúceho školského roka.

Dôležité FAKTY

– Až 16 percent detí vo veku 11 až 15 rokov sa v roku 2022 stalo obeťou kybernetického šikanovania.

– Najvyššiu úroveň kyberšikany hlásili chlapci v Bulharsku, Litve, Moldavsku a Poľsku, najnižšiu v Španielsku.

– Šikanu v škole – najmenej dva až trikrát za posledné mesiace – uviedlo 11 percent chlapcov a dievčat, v porovnaní s 10 percentami spred štyroch rokov.

– Duševné poruchy slovenských detí a mládeže narástli o 31 %.

– Tretina detí na Slovensku má skúsenosť so sexuálnym agresorom cez internet, pričom až 35 % má skúsenosť so sextingom (posielanie fotiek so sexuálnym obsahom).

– Každých 40 sekúnd spácha vo svete nejaký mladý človek samovraždu, každých 8 sekúnd sa o ňu pokúsi.

– Slovensko má na 2. mieste príčin úmrtí mladistvých samovraždu, na prvom mieste sú autonehody.

hlavnydennik.sk

Príspevok Ak chcete mať sprosté a depresívne deti, dajte im do rúk mobilný telefón je zobrazený ako prvý na .

Jedno evropské město za druhým o těchto Velikonocích, které se kryjí s ramadánem, odkrývá svoji pravou tvář. V Londýně či některých německých městech je v ulicích vidět již výhradně ramadánová výzdoba a nyní se ukazuje, že po letech Osmané konečně dobyli Vídeň – a to bez jediné kapky krve.

Jejich dobytí je nyní symbolicky předvedeno samotným starostou Ludwigem (viz titulek), který ostatně patří k hlavní „islamizační“ straně. On sám sice nemuslim, nicméně dobře ví, kde jsou jeho voliči.

Dlouhých 341 let od bitvy, která pravděpodobně odvrátila islamizaci celé Evropy, se ukazuje, že tehdejší předkové bojovali za záchranu našeho kontinentu zcela marně. Podle toho, co právě předvedl vídeňský starosta, lze zkonstatovat jediné:

Vídeň je po více než 3 staletích dobyta. Jde o dobytí vskutku symbolické, neboť zároveň si muslimové přebírají i další země na našem kontinentu…

Na Zelený čtvrtek si křesťané připomínali Poslední večeři, kterou Ježíš Kristus vykonal spolu se svými učedníky den před svým ukřižováním. Papež prováděl rituální mytí nohou v Římě.

A co dělal ve čtvrtek starosta Vídně? Vyzval muslimy, aby spolu s ním přišli hodovat na oslavu přerušení ramadánového půstu!

Nacházíme se ve svatém týdnu křesťanstva. Je to týden ukřižování Ježíše Krista a Jeho vzkříšení z mrtvých. Velikonoce jsou nejdůležitějším křesťanským svátkem v roce.

V předvečer svého ukřižování slavil Ježíš Kristus se svými učedníky Poslední večeři. Člověk by si myslel, že i socialista jako vídeňský starosta Michael Ludwig bude projevovat úctu ke křesťanským hodnotám v zemi.

Ale zdaleka ne: ve čtvrtek pošlapal křesťanské tradice a víru statisíců lidí ve městě svojí hostinou s muslimy.

Slavnostní ceremoniál se konal s vybranými hosty Islámské náboženské komunity (IGGÖ) v Rytířském sále Rathauskelleru.

Na tuto neúctu ke křesťanským tradicím upozornil vídeňský předseda klubu FPÖ Maximilian Krauss. Na internetu zveřejnil také starostovu pozvánku a napsal:

O tom, co si Ludwig a SPÖ myslí o naší křesťanské kultuře, svědčí i to, že na „Zelený čtvrtek,“ jeden z nejdůležitějších katolických dnů, organizuje oslavu ukončení půstu s IGGÖ.

Ale co jiného můžeme čekat od starosty, který řídí islamizaci Vídně tím, že láká imigranty ze Sýrie, Afghánistánu nebo Čečenska a nabízí jim k využití štědrý rakouský sociální systém?

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Vídeň dobyta: Na Velikonoce pořádá starosta slavnostní ramadánovou večeři s muslimy je zobrazený ako prvý na .

Neočkované číslo 5 žije. Mysleli jsme si, že máme na své straně logiku, lásku a pravdu, takže bylo snadné přát smrt neočkovaným, což je ironie, protože většina lidí, kteří umírají, jsou očkovaní. Všichni bychom měli cítit vnitřní vděčnost k neočkovaným, protože jsme naletěli a nenáviděli je. Našli jsme potěšení v obětním beránkovi. 

Právě jejich vytrvalost a odvaha nám získala čas, abychom si uvědomili, že jsme se mýlili.

Názorový článek očkovaného australského spisovatele (2022):

Neočkovaní jsou hrdiny posledních dvou let, protože nám všem umožnili mít kontrolní skupinu ve velkém experimentu a odhalit nedostatky vakcín Covid.

Neočkovaní nesou mnoho jizev a zranění z bojů, protože jsou to stateční lidé, které jsme se snažili psychicky zlomit, ale nikdo nechce mluvit o tom, co jsme jim způsobili a co je donutila „věda“ odhalit.

Věděli jsme, že slábnoucí imunita plně očkovaných má stejný rizikový profil jako menšina neočkovaných. Přesto jsme neočkované označili za zvlášť pronásledované.

Konkrétně jsme řekli, že „neudělali správnou věc pro společné dobro“, aby se vzdali svého těla a lékařské autonomie ve prospěch státu.

Mnoho takzvaných zdravotních odborníků a politických představitelů v Austrálii přiznalo, že cílem bylo téměř znemožnit život neočkovaným.

Tento boj byl mnohonásobně znásoben kolektivním davem a vedl se na pracovišti, mezi přáteli i na rodinných setkáních.

Dnes je tvrdou pravdou, že nic z toho nebylo oprávněné, protože jsme rychle sklouzli od spravedlnosti k absolutní krutosti.

Můžeme obviňovat naše vůdce a odborníky na zdraví, ale každý jednotlivec ve společnosti musí nést odpovědnost za to, že se chytil do dobře položené pasti.

Udělali jsme to s plným vědomím, že zásadový odpor je k nezaplacení, pokud jde o to, co se dostává do našich těl, a nechali jsme se oklamat, že další neúčinné očkování je vinou neočkovaných, a nikoli vinou toxické politiky neúčinných vakcín a smrtelně nebezpečného očkování.

Našli jsme potěšení v obětním beránkovi, protože po měsících uzavírek organizovaných politiky posedlými mocí bylo dobré mít někoho, koho obvinit a upálit na hranici.

Mysleli jsme si, že máme na své straně logiku, lásku a pravdu, takže bylo snadné přát smrt neočkovaným, což je ironie, protože většina lidí, kteří umírají, jsou očkovaní, což se pohodlně a tiše zamlčuje.

Ti z nás, kteří si z neočkovaných dělali legraci, to dělali proto, že se styděli za jejich odvahu a zásady a nevěřili, že to neočkovaní zvládnou bez úhony, a z odmítajících jsme si dělali boxovací pytle.

Stovky herců ve významných rolích se musí zodpovídat za to, že na veřejnosti očerňují neočkované a na sociálních sítích podněcují a povzbuzují rozzuřený dav.

Lůza, maskovaní nacisté a očkovatelé se znemožnili tím, že „vsadili farmu“ proti neočkovaným, protože mandáty měly jen takovou moc, jakou jsme jim dali.

Nebylo to dodržování předpisů, které ukončilo nadvládu velkých farmaceutických firem, Billa Gatese a jeho mnoha organizací a Světového ekonomického fóra (WEF) …

Bylo to díky lidem, které jsme se snažili zostudit, zesměšnit, zesměšňovat a shazovat.

Všichni bychom se měli snažit cítit vnitřní vděčnost k neočkovaným, protože jsme jim naletěli a nenáviděli je, protože jejich vytrvalost a odvaha nám získala čas, abychom si uvědomili, že jsme se mýlili.

Doufejme tedy, že pokud bude někdy znovu zavedena povinnost očkování proti Covidu nebo jiným nemocem či virům, více z nás si uvědomí vznikající autoritářství, kterému nejde o naše blaho, ale spíše o moc a kontrolu.

Válka proti neočkovaným byla prohrána a my všichni bychom za to měli být velmi vděční.

Až vás budou znovu strašit, mějte na paměti, že jediná a skutečná hrozba je pandemie hlouposti a strachu.
Další příspěvek z cyklu #nezapomeneme.

ZDROJ: nespokojeny.cz

Príspevok Válka proti neočkovaným byla prohrána. Očkovaní by za to měli být velmi vděční. je zobrazený ako prvý na .

Kto? S akým cieľom? Vonkajší nepriatelia; Vnútorní nepriatelia; 20. storočie – školstvo ako zbraň hromadného ničenia.

Jeden z najväčších hriechov, ktorého sa môžu ekonómovia dopustiť, je normatívne spätné inžinierstvo. Napríklad, keď použijú popisnú teóriu, ktorá ukazuje teoretickú možnosť štátnych intervencií zlepšiť fungovanie trhu, ako vysvetlenie skutočného správania sa politikov vo svete. A asi v žiadnej oblasti nezhrešili ekonómovia viac ako pri školstve. Zoberte si nasledujúci citát z webu Svetovej banky (2000) na tému vzdelávania:

“Vlády na celom svete si uvedomujú význam vzdelávania pre hospodársky a sociálny rozvoj a investujú do vzdelávania veľkú časť svojich rozpočtov. Dôvody štátnych zásahov do financovania vzdelávania možno zhrnúť takto: vysoké výnosy, spravodlivosť, externality, informačná asymetria, zlyhanie trhu.”

Ekonómovia Svetovej banky použili učebnicovú teóriu zlyhania trhu ako opis reálnych dôvodov, prečo štáty intervenujú do školstva. Problém s týmto vysvetlením je, že je ahistorické. Je to nepodarené spätné inžinierstvo. Toto neboli dôvody, prečo štáty po celom svete začali financovať a rozširovať verejné školstvo. A vzhľadom na silnú zotrvačnosť a konzervatívnosť v školstve, je užitočné tieto dôvody poznať. Preto sú na mieste dve otázky: kto stál za rozvojom verejného školstva a s akým cieľom?

Kto?

Na prelome 20. a 21. storočia začali ekonómovia využívať historické dáta na skúmanie vzniku mnohých inštitúcií. Okrem iného aj školstva. A prvé výskumy nachádzali jasnú koreláciu medzi demokratizáciou štátov a rozširovaním verejného školstva. Prevládol konsenzus, že s rozširovaním volebného práva sa rozširovala aj miera vzdelávania (podiel detí navštevujúce školy) a výdavky naň. Teória za tým bola, že demokratizácia umožnila participovať na vládnutí chudobnejším masám a tie to využili na pretlačenie redistribučnej politiky, ktorej súčasťou bolo aj rozširovanie bezplatného verejného školstva. Ide o aplikovanie tzv. teórie medianového voliča.

Dnes vieme, že tento výklad je nepresný. Demokratizácia spoločnosti hrala zanedbateľnú rolu pri rozširovaní základného vzdelávania. To jednoznačne potvrdzujú novšie štúdie z poslednej dekády využívajúce moderné ekonometrické techniky pri analýze historických dát, ktoré umožňujú lepšie oddeliť koreláciu od kauzality. Vďaka tomu dokázali ekonómovia izolovať vplyv demokratizácie na rozbehnutý vlak rozširovania miery vzdelávania vo svete.

Prvý príklad takéhoto výskumu je z roku 2019 a autori v ňom skúmali vplyv vojenskej rivality medzi krajinami na rozširovanie povinného základného vzdelávania. Výskum potvrdil, že pri mnohých krajinách bolo vojenské ohrozenie tým faktorom, ktorý vysvetľuje investovanie štátov do verejného školstva. Nie demokratizácia.

Ešte novší výskum z roku 2020 navyše vyčíslil, o koľko školstvo predbehlo demokraciu. Na základe dát zo 109 krajín počas posledných 200 rokov autorka Agustina S. Paglayan ukázala, že štáty začali dotovať a priamo poskytovať vzdelávanie približne 100 rokov predtým, ako sa stali demokratickými. Približne o dekádu neskôr ho začali aj regulovať cez štátne kurikulum, certifikovanie učiteľov a vytvorenie monopolu na ich vzdelávanie. A ako posledná intervencia bola zavedená povinná školská dochádzka a bezplatnosť vzdelávania. Stále však približne 50 rokov pred demokratizáciou.

Nielenže vzdelávanie existovalo už pred štátom organizovaným školstvom, teraz tiež vieme, že školstvo tu bolo pred demokraciou. V čase, keď sa rozbehol proces demokratizácie štátov, už veľká väčšina žiakov navštevovala základné školy. Suma sumárum, drvivá väčšina dnešných školských systémov vznikala v nedemokratických režimoch. To platí pre rozvojový svet ale rovnako aj pre ten náš, západný.

S akým cieľom?

Ľudia zo školstva nezvyknú prepadať romantickým mýtom o tom, prečo začali nedemokratické vlády rozširovať verejné školstvo. Nebolo to preto, že by vlády riešili politicko-filozofické otázky práva na vzdelanie, ani morálne otázky rovnosti a pomoci chudobným a ani technické otázky internalizácie pozitívnych externalít.

Ale aj vo vzdelávacej komunite existuje viacero populárnych a nepresných predstáv o prvotných motiváciách panovníkov a kvantitatívny historický výskum môže pomôcť oddeliť laické domýšľanie od skutočne relevantných faktorov.

Jedna z populárnych teórií o vzniku a rozširovania verejného školstva je založená na potrebách priemyselnej revolúcie. Tvrdí sa, že s jej príchodom začali priemyselníci vyžadovať gramotných a zručných zamestnancov, ktorí by si vedeli prečítať návody a pracovať pri obsluhe zložitejších strojov vo fabrikách. Jednoducho bez vzdelanej masy nie je možná priemyselná revolúcia. Preto začali priemyselníci tlačiť na vlády, aby im takýchto ľudí vychovala. A vlády im vyhoveli, lebo chceli, aby ich krajina v priemysle nezaostávala.

Proti tejto interpretácii vzniku verejného školstva existuje viacero indícií. Po prvé sú to historické práce, ktoré ukazujú, že príchod priemyselnej revolúcie nezávisí ani tak od prítomnosti vzdelaných más, ale skôr od vzdelanej elity. Tá je potrebná na to, aby prišla s inováciami, kapitálom a podnikateľskými objavmi. Za ďalšie títo podnikatelia následne dopytovali skôr nevzdelanú pracovnú silu – fenomén, ktorý viedol historikov k označovaniu priemyselnej revolúcie za obdobie „deskillingu“ a dočasnému poklesu miery vzdelávania.

Túto interpretáciu potvrdzujú práce, ktoré skúmali príchod priemyselnej revolúcie v rôznych krajinách. Napríklad vo Veľkej Británii sa rozbehla priemyselná revolúcia pred tým, ako sa začala šíriť miera vzdelávania a gramotnosť. Podobne to bolo vo Francúzsku. Opačné príklady sú Nemecko, kde existovalo všeobecné vzdelávanie dlho pred tým, ako tam prišla priemyselná revolúcia. Podobne na tom bolo Holandsko alebo Švédsko, ktoré sa zvyklo označovať za „chudobného vzdelanca“ (impoverished sophistricate). Jednoducho priemyselná revolúcia nevyžadovala a skôr potláčala vzdelávanie más a zároveň vzdelané masy neboli podmienkou príchodu priemyselnej revolúcie.

To je niečo, čo si všimol aj Adam Smith v jeho knihe Bohatstvo národov, keď písal o robotníkoch v čase nástupu priemyselnej revolúcie. V známej pasáži explicitne vysvetľuje, že práca vo fabrikách nevyžadovala od robotníkov veľké zručnosti a naopak monotónnosť práce ich skôr znižovala. A preto obhajoval vzdelávanie ako nástroj, vďaka ktorému sa môžu ľudia rozvíjať mimo práce.

V historickom výskume dnes existuje zhoda na dvoch kľúčových motiváciách panovníkov, ktoré stáli za rozvojom verejného školstva. V oboch prípadoch ide o investíciu do obrany štátu a jeho moci. V prvom prípade je to obrana voči vonkajším nepriateľom, v druhom prípade proti vnútorným. Školstvo teda vzniklo ako nástroj ministerstva obrany a vnútra.

Vonkajší nepriatelia

Na začiatku roku 1871 stratilo Francúzsko po vojne s Nemeckom viaceré regióny. Táto porážka viedla k rozpadu Druhého francúzskeho cisárstva. A medzi francúzskou elitou prevládlo presvedčenie, že za túto porážku môže slabý vzdelávací systém v porovnaní s tým nemeckým: „Sedan est la victoire du maître d’école allemande“ (Sedan (mesto, kde Prusi porazili v roku 1870 Francúzov, pozn. prekl.) je víťazstvom nemeckého učiteľa). Vtedajší reformátori tak začali plánovať nové školstvo, ktoré bude francúzske deti učiť: „byť presvedčený o nadradenosti svojho národa v oblasti práva, civilizácie a republikánskych inštitúcií… Keďže Francúzsko už nemalo náboženskú jednotu, muselo si vytvoriť novú morálnu jednotu z jednotného vzdelávania…“

V roku 1879 sa stal ministrom školstva Jules Ferry a jeho reforma „Laic Laws“ sa stala základom francúzskeho školstva, ktorého piliere ho charakterizujú dodnes. Počas nasledujúcich rokov bolo zrekonštruovaných 13 tisíc škôl a ďalších 17 tisíc postavených. Vzdelávanie sa stalo bezplatné a zaviedla sa povinná školská dochádzka. Zmenil sa tiež obsah vzdelávania, ktorý zdôrazňoval geografiu, históriu a vštepovanie národných hodnôt: „vzdelávanie bolo akousi katechézou, ktorá mala dieťa naučiť, že je jeho povinnosťou brániť vlasť, preliať krv alebo zomrieť za národ, poslúchať vládu, vykonávať vojenskú službu, pracovať, učiť sa, platiť dane…”

Tento príklad z Francúzska potvrdzujú aj iné krajiny. Nedávny empirický výskum (2019) ukazuje silný vzťah medzi vonkajšou hrozbou a rozširovaním verejného školstva. Jeho autori na dátach zo 166 krajín sveta od roku 1830 až do roku 2010 ukazujú, že vojenská rivalita a vonkajší nepriatelia boli dôležitým faktorom, ktorý stál za štátnym rozširovaním verejného školstva.

V tejto súvislosti nový výskum potvrdzuje staršie práce historikov o tom, že štáty potrebovali vojenskú mašinériu a oddaných vojakov, ktorí budú ochotní v prípade potreby zaňho bojovať a umierať. A na to slúžilo školstvo. Ich cieľom bolo vytvorenie emočného puta obyvateľov s imaginárnou komunitou menom národ, vybudovať národnú identitu a spoločný jazyk. A keďže sa v tom čase verilo, že deti sú tabula rasa a ľudské mysle sú v mladšom veku ľahšie tvarovateľné ako mysle starších ľudí, tak ich začali indoktrinovať už na školách. Slovami historika Ernesta Gellnera „monopol na vzdelávanie“ je „dôležitejší nástroj“ štátnej moc ako „monopol na legitímne použitie násilia“.

Existuje však aj mnoho príkladov krajín, ktoré aktívne začali rozširovať svoje školstvo a neboli akútne vystavené vonkajším hrozbám a nepriateľom.

Vnútorní nepriatelia

Podľa tejto hypotézy bolo cieľom panovníkov konsolidovať moc a zamedziť možným vnútorným konfliktom, ako boli rôzne sedliacke povstania, rebélie, pokusy o revolúcie až občianske vojny. Aj táto motivácia sa ukazuje ako dôležitý faktor, ktorý podporuje kvantitatívny výskum (2021) na dátach zo 40 krajín v období od 1828 až do roku 2015. V mnohých krajinách predchádzali rozširovaniu verejného základného školstva vnútorne nepokoje až občianske vojny. V priemere zvýšila takáto udalosť podiel žiakov v školách o 11,2 percentuálneho bodu. Čo bol významný nárast vzhľadom na to, že v priemere bol podiel vtedy na úrovni 20 %.

Autorka tohto výskumu identifikovala tri mechanizmy, prostredníctvom ktorých verili architekti verejného školstva, že dokáže skrotiť masy a zamedziť vnútorným konfliktom:

1. Verejné školstvo malo presvedčiť masy, aby sa uspokojili s tým, čo majú (chudoba) a s pozíciou, ktorú majú (poddaný). Škola ich mala učiť hodnoty umiernenia, sebaobetovania a rešpektovania statusu quo. Cieľom vzdelávania tak nebolo zlepšiť postavenie chudobných más, ale presvedčiť ich, aby sa s ním zmierili.
2. Verejné školstvo malo vštepiť masám poslušnosť, disciplínu a rešpekt voči štátu a jeho autoritám. Podľa toho boli nastavené aj pravidlá v škole – bolo neprípustné spochybňovať učiteľov, neposlúchať ich inštrukcie, či hovoriť bez vyzvania. Všetky tieto formy správania boli potláčané a trestané. Naopak odmeňované bolo tiché sedenie a plnenie si úloh. Takto školy učili deti, že ich správanie má následky a že poslušnosť, lojalita a rešpekt voči dominantnej autorite sa vypláca a je v ich najlepšom záujme.
3. Okrem priameho ovplyvňovania správania malo školstvo vštepiť žiakom aj podvedomé zvyky a postoje. To sa dialo neustálym opakovaním a ritualizovaním mnohých aspektov vzdelávania – spievanie hymny, vešanie obrazov panovníkov, národných znakov, vstávanie, keď niekto vstúpi do triedy atď.

Ako v prípade hypotézy s vonkajším nepriateľom, aj v prípade vnútorného nepriateľa si tento zámer vzniku školstva všimli v minulosti historici. A správne tvrdili, že panovníci videli v jeho rozširovaní „mechanizmus sociálnej kontroly na indoktrináciu detí v politickej poslušnosti.“

Pruský kráľ Fridrich Viliam I. na školskej skúške počas jednej zo svojich inšpekčných návštev.

Prusko bolo Fínsko 18. storočia

Prusko bol prvý štát na svete, ktorý zaviedol povinnú školskú dochádzku. Ako motivácia pre tento krok sa v populárnych textoch často uvádza vojenská potreba štátu. Túto interpretáciu podporuje aj skutočnosť, že reformu zaviedol panovník Fridrich Veľký v roku 1763, čo je rok, kedy skončila veľká Sedemročná vojna. V nej nebolo Prusko schopné naplniť svoje vojenské ciele a preto prišli s reformou školstva po vzore pruskej kadetky (dôstojnícka škola), aby vychovali budúcich oddaných vojakov.

Problém s touto interpretáciou je, že v skutočnosti začal Fridrich Veľký práce na reforme už v roku 1754, teda dva roky pred vojnou. A kvôli jej vypuknutiu musel dokončenie reformy odložiť. Historik James Van Horn Melton v knihe o pruskom školstve popisuje, že za reformou školstva boli skôr vnútorné pnutia. Počas 40. a 50. rokov 18. storočia prebehli v Prusku vzbury poddaných roľníkov, ktorí boli nespokojní s nárastom pracovných dní. Panovník na toto zareagoval dvoma spôsobmi. V krátkom období nespokojnosť utlmil agrárnou reformou. A v dlhodobom horizonte chcel skrotiť roľníkov investovaním do ich lojality a poslušnosti práve cez reformu školstva.

Silný vplyv na obsah tejto reformy mal pedagóg a inovátor vo vzdelávaní menom Johann Ignaz Felbiger. Ten tvrdil, že žiaci „musia byť presvedčení, že je užitočné a správne riadiť sa želaniami učiteľa. Iba tak sa naučia poslúchať aj v situáciách, keď donucovanie absentuje. Takto učiteľ splní svoju najdôležitejšiu úlohu: jeho žiaci budú dodržiavať svoje povinnosti nielen v škole, ale po celý život.“

Prusky zákon z roku 1763 mal podľa Felbigera cieľ kultivovať morálku detí a štátne kurikulum sa zameriavalo na vyučovanie náboženstva, čítania, písania a “lojality, poslušnosti a oddanosti kráľovi“ a že „vzdorovať autorite znamená vzbúriť sa proti božskému poriadku.” Čo bude potrestané “nekonečným zatratením.”

Vtedajší reformátori tak explicitne uvádzali, že zámerom vzdelávania nie je zlepšiť situáciu roľníkov, ale presvedčiť ich, aby s ňou boli spokojní. Sám Fridrich Veľký bol presvedčený, že: “neposkytujeme jednotlivcovi ani spoločnosti žiadnu výhodu, keď ho vychovávame nad rámec jeho spoločenskej triedy a povolania.“ Karl Zedlitz, ktorého si Fridrich Veľký vybral ako ministra školstva tvrdil, že “treba naučiť roľníkov, čo potrebujú vedieť, ale tak, aby z vidieka neutekali, ale spokojne tam zostali.”

Pre nás na Slovensku je dôležitá informácia, že Felbigera si pozvala na pomoc pri reformovaní školstva aj Mária Terézia. Felbiger dokonca zomrel v Bratislave (písali o ňom v Historickej revue z roku 1995, ak tento text náhodou nájdete doma, budem vám vďačný za jeho odfotenie). Nie je preto náhoda, že mnohé prvky z pruského školstva sa nájdu aj v našich podmienkach. A nie sme v tom sami. V skutočnosti bolo Prusko v 18. a 19. storočí vzdelávacia superstar, akési dnešné Fínsko. Zlietali sa tam školskí reformátori z celého sveta, aby sa naučili ako čo najlepšie indoktrinovať masy k poslušnosti.

Takto sa dostala architektúra pruského školstva do vzdelávacieho systému napríklad v USA, kam ju priniesol známy Horace Mann, do Južnej Ameriky a Argentíny Domingo Sarmiento a do Čile Miguel Amunátegui. Po Európe ju pomáhal šíriť napríklad Victor Cousin z Francúzska a do Japonska priniesli pruské školstvo úradníci počas éry Meidži. Do Bohémie importoval tieto myšlienky vládca Karol Egon I. z Fürstenbergu, ktorý bol presvedčený, že budúca stabilita spoločnosti je závislá od vzdelania roľníkov: „Pokiaľ nie je morálny charakter roľníka napravený, bude pretrvávať jeho neochota a odpor voči pánovi… Ak sa však zlepší jeho charakter… táto výchova utlmí jeho nespokojnosť a potlačí nebezpečné impulzy, ktoré sa rodia v dôsledku neustáleho zlého zaobchádzania.“

20. storočie – školstvo ako zbraň hromadného ničenia

Prvá polovica 20. storočia bola poznačená svetovými vojnovými konfliktmi a so vznikom a rozširovaním totalitných režimov v podobe nacistického Nemecka, fašistického Talianska a socialistického Sovietskeho zväzu. Jednou z prvých vecí, čo tieto totalitné režimy spravili, keď sa dostali k moci, bolo obsadenie ministerstva školstva a jeho využitie pre svoju propagandu.

V roku 1935 Hitler v jednom svojom príhovore povedal „Len ten, kto vlastní mládež, získava budúcnosť.“ A podľa toho sa aj správal. Keď plne ovládol štát, tak v Nemecku zakázal domáce vzdelávanie a v školskej legislatíve uzákonil, že „V Nemeckej ríši je povinné vzdelávanie. To zabezpečuje výchovu a vzdelávanie nemeckej mládeže v duchu národného socializmu. Vzťahuje sa na všetky deti a mládež nemeckej národnosti… Povinná školská dochádzka sa musí plniť navštevovaním nemeckej školy. O výnimkách rozhoduje školský inšpektorát.“ Zákon podpísali Hitler a Göring. A odvtedy až dodnes je v Nemecku zakázané domáce vzdelávanie.

Podobne nacisti pristúpili k učiteľskému zboru. Ten okamžite očistili o všetkých, ktorí nesúhlasili s ich ideológiou a založili Národnosocialistický zväz učiteľov. Do roku 1936 už bolo jeho členmi 97 % učiteľov. Paralelne s tým sa prepisovali učebnice a štátne kurikulá, zaviedol sa nový predmet „Rasová náuka“ a prakticky do všetkých predmetov integrovali nacistickú ideológiu. Napríklad v učebnici matematiky pre základné školy sa nachádzal nasledujúci príklad:

„Židia sú v Nemecku cudzinci – v roku 1933 žilo v Nemeckej ríši 66 060 000 obyvateľov, z toho 499 682 Židov. Aké je percento cudzincov?„

Reforma školstva bola medzi prvými aj v prípade prvého Slovenského štátu. Podrobne túto reformu opisuje dobová kniha „Päť rokov Slovenského školstva 1939-1943“ (1944). V nej je popísané, že Československé školstvo malo pôvodne znaky „liberalistického nazerania“, s čím bolo potrebné zatočiť. Najsmutnejšou dvojstránkou tejto knihy je rozpočtovanie výdavkov ministerstva školstva. Zatiaľ čo celkové výdavky medzi rokmi 1939 a 1943 vzrástli o 60 %, výdavky na vzdelávanie židovskej komunity poklesli o 80 %.

Podobne ako Hitler sa k školstvu postavil aj jeho kolega Stalin. Najlepšie je to vidieť cez prizmu vývoja vzdelávania na Ukrajine. Keď tam prebiehali čistky a veľký hladomor, počas ktorých Stalinský režim zabil 3-7 miliónov ľudí, tak v rovnakom čase sa zdvojnásobil počet detí, ktoré navštevovali školy. Stalin si tak viac vážil indoktrináciu detí, než nakŕmenie ľudí.

V rovnakom čase prebehol aj boj o spisovný ukrajinský jazyk. V roku 1928 vydal Mykola Skrypnyk s ďalšími autormi kodifikovaný pravopis ukrajinského jazyka, ktorý sa viac približoval k poľskému a českému jazyku. To sa znepáčilo Moskve, označila tieto snahy za „buržoázny nacionalizmus“ a vyriešila tento problém tradične, rusky. Autorov poslali do gulagov alebo zavraždili a v roku 1933 vydali nový pravopis, ktorý sa podobal na ruštinu. Podľa neho sa nasledujúcich 60 rokov museli učiť všetky ukrajinské deti.

Záver

Rozsiahly výskum ukazuje, že historicky hlavná hnacia sila za vznikom, expanziou a predovšetkým za dizajnom verejného školstva nebola snaha o zlepšenie zručností detí, posilnenie ich samostatnosti, sociálnej mobility, alebo nebodaj kreativity a kritického myslenia. Architekti školstva riešili úplne iný typ problému a podľa toho vyzeralo aj ich riešenie. Riešili ako skrotiť masy, prevychovať ich, indoktrinovať, spraviť lojálnymi a poslušnými k štátu a jeho inštitúciám a to v boji proti vonkajším a vnútorným nepriateľom.

Podľa toho bola nadizajnovaná aj podoba samotného verejného školstva. Najlepšie ju popísala ekonómka Agustina S. Paglayan skúmajúca históriu školstva:

„Hoci elity verili, že určité druhy vzdelávania môžu viesť masy k vyšším ašpiráciám, ktoré ohrozujú zavedený poriadok, verili tiež, že môžu navrhnúť inštitúcie základného vzdelávania tak, aby vzniku týchto ašpirácií zabránili… Aby sa zabránilo tomu, že vzdelávanie posilní a zlepší postavenie más, centrálne vlády prijali komplexné vzdelávacie zákony a nariadenia, ktoré napríklad zaviedli národné učebné osnovy s cieľom kontrolovať obsah vzdelávania, určili, aké učebnice sa majú používať, udelili štátu rozsiahle právomoci v oblasti vzdelávania učiteľov, zaviedli postupy na posudzovanie morálnej spôsobilosti začínajúcich učiteľov pracovať ako zástupcovia štátu a vytvorili centralizovaný systém školskej inšpekcie … Tieto rôzne formy centralizovaných zásahov do vzdelávania sa snažili zabezpečiť, aby bez ohľadu na to, kto riadil každodennú prevádzku škôl (či už štát, miestne samosprávy, alebo cirkev), základné vzdelávanie slúžilo cieľom štátu na udržanie moci a podporu poriadku.“

Mnohé aspekty verejného školstva, ktoré dnes považujeme za spôsoby na zabezpečenie kvality tak pôvodne vznikali ako zábezpeka, že vzdelanie neposilní, ale udrží masy v poddanom postavení. Boli to nástroje boja proti kvalitnému vzdelaniu. Ak za kvalitné vzdelávanie berieme snahu vychovať samostatných, zodpovedných a kriticky mysliacich ľudí.

Dnes má samozrejme školstvo u nás (aj) iné ciele, než keď vznikalo (aj keď demokratizácia priniesla len mierne zníženie politizácie obsahu vzdelávania). Otázka je, do akej miery sú vyššie popísané spôsoby regulácie školstva v dnešnej dobe využívané na správne účely. Teda či skutočne slúžia ako nástroje zabezpečenia toho „kvalitného vzdelania“. Vzhľadom na silnú konzervatívnosť a zotrvačnosť v školstve je táto otázka o to dôležitejšia.

Róbert Chovanculiak, INESS

Zdroj: robertchovanculiak.substack.com

Príspevok Školstvo ako nástroj ministerstva obrany a vnútra: Prusko bolo Fínsko 18. storočia  je zobrazený ako prvý na .

„Dôsledky pre Ukrajinu budú katastrofálne. Dúfam, že pre nás také deštruktívne nebudú,“ komentoval teroristický útok v „Crocus City“ americký politológ Gilbert Doctorow v rozhovore pre indickú televíziu WION.

Podľa neho zapojenie Spojených štátov a Británie do teroristického útoku, o čom informoval riaditeľ FSB Alexander Bortnikov, stavia svet na pokraj jadrovej vojny.

Doctorow poukázal na Bortnikovovo vyhlásenie. Upozornil na skutočnosť, že riaditeľ FSB je neverejná osoba a vzácny hosť v ruskej televízii, takže jeho vystúpenie v éteri je mimoriadna udalosť. Bortnikov, ktorý stojí na čele FSB 16 rokov, je osobou blízkou Putinovi, vysvetľuje Doctorow a „nie je možné si predstaviť, že by jeho vyhlásenie nebolo schválené zhora“.

Doctorow pripomenul ďalší demonštratívny akt západného terorizmu – poškodenie plynovodu „Nord Stream“. Podľa neho vtedy Rusi nikoho oficiálne neobvinili a obmedzili sa na narážky na USA, Britániu a ďalšie štáty. Zatiaľ čo teraz máme priame obvinenie z úst riaditeľa FSB — čítaj, od samotného Kremľa — aj keď na základe predbežných údajov, poznamenáva analytik. Obvinenie prednesené pokojným tónom a starostlivým výberom slov.

Zapojenie Západu do streľby v „Crocus City“ je posilnené tureckou stopou teroristov, „nesprávnym štartom“ s varovaním americkej ambasády zo 7. marca a… rezignáciou Victorie Nulandovej, pokračuje Doctorow.

Nulandovú vyhodili 5. marca práve preto, že útok na Rusko, na ktorý dohliadala, rukami islamských extrémistov, ktorý bol naplánovaný týždeň pred prezidentskými voľbami v Ruskej federácii na 8. marca, sa stal neuskutočniteľným, domnieva sa Doctorow. A pripomína „vyhlásenie Rusov“, že Ukrajinci napriek tomu vykonali teroristický útok, ktorý už americkí zákazníci nepotrebovali – týždeň po voľbách.

To všetko ohrozuje planétu opakovaním kubánskej raketovej krízy z roku 1962, sumarizuje Gilbert Doctorow.

Všetky podrobnosti o plánovaní teroristického útoku v „Crocus City“ určí vyšetrovanie. Verzia Doctorowa, najmä časť o Nulandovej, sa však javí ako vierohodná: vyhodili ju nie kvôli mýtickému uvoľneniu napätia s Rusmi, ale kvôli neuskutočneniu najkrvavejšieho činu v scenári destabilizácie Ruska v predvečer volieb.

„Varovanie“ amerického veľvyslanectva teda nebolo „upozornením ruskej spravodajskej služby“, ako tvrdia západné médiá, ale oneskoreným priznaním Washingtonu: misia zlyhala.

Jelena Panina / news-front.su

Príspevok Nulandovú vyhodili za zmarenie teroristického útoku v Rusku týždeň pred voľbami je zobrazený ako prvý na .

Slavný francouzský intelektuál Régis Debray před několika lety napsal knihu “Jak jsme se všichni stali Američany”. Vysvětluje, proč se Francie smířila s rolí dominia, vazala; proč ona (a další země Evropy) bez reptání přijímají vyhrožování, vydírání, špionáž, braní úplatků, vměšování do vnitřních záležitostí a podobně. Právě proto, že jim Americká supervelmoc nepřipadá cizí.

Generační propast mezi politiky různého věku v evropských zemích, především ve Francii, odkud nyní zaznívají tak okázalé výroky, není nijak závratná. A i když neexistuje žádné univerzální pravidlo, přístup k analýze mezinárodních vztahů politiků, diplomatů, odborníků starší generace se skutečně liší od toho, čím se současní činitelé řídí.

Když například autor článku nabízí nuancovaný pohled na věc, apeluje na historické příklady, dává věci do kontextu, vyzývá ke zdrženlivosti a opuštění maximalismu, lze s jistotou tvrdit, že jde o bývalého ministra nebo diplomata, obecně o osobu v důchodovém nebo předdůchodovém věku.

Tento generační rozdíl ve vnímání mezinárodních vztahů, válek a politiky obecně je možné vysvětlit řadou faktorů. Především to jsou různé historické zkušenosti. Války, které vedou současní politici, jsou virtuální války. Realita bojiště je pro ně abstrakce. Posledním prezidentem, který se zúčastnil skutečných vojenských akcí, byl Jacques Chirac, který sloužil v Alžírsku v letech 1956-1957 a byl zraněn. Chirac zůstane v dějinách Francie především jako prezident, který se odmítl podílet na americké invazi do Iráku. Emmanuel Macron je zase prvním francouzským vůdcem, který vůbec neabsolvoval vojenskou službou, protože všeobecná vojenská povinnost byla ve Francii zrušena v roce 1977.

Kromě toho existuje několik dalších vysvětlení fenoménu “trvalé degradace elit” (termín navrhl Ross Douthat, publicista The New York Times).

Jedná se o snížení kvality všeobecného vzdělávání a úrovně znalostí. Mnoho studií za posledních dvacet let ukazuje pokles průměrné úrovně znalostí, ať už ve Francii, v USA nebo v řadě dalších zemí. Často se zjistí, že studenti, kteří se dostali na vysoké školy, nejsou schopni správně psát, formulovat myšlenky a dělat věci, se kterými se ještě před třiceti až čtyřiceti lety snadno vyrovnávali studenti středních škol. Nejde jen o francouzštinu, ale také o matematiku, historii, literaturu – množství a složitost literárních a historických textů povinné četby dramaticky pokleslo. Ale není to jen otázka počtu materiálů a hodin přípravy, neboť se celkově se změnil přístup ke školskému systému a jeho úkolům.

Školský systém, který vznikl za Třetí republiky a který si kladl za cíl formovat občany sjednocené společnými hodnotami, se začal měnit po druhé světové válce a zejména po květnu 1968. Takzvaný “národní román”, “epos”, heroizované čtení historie, byl vyhozen na smetiště jako příliš “nacionalistický”. Výuku vlastní historie bylo rozhodnuto učinit “maximálně neutrální, skutečnou a inkluzivní”, v důsledku čehož u žáků zmizely nejen vlastenecké city, ale také pocit účasti v národních dějinách a do značné míry i zájem o historii jako takovou.

Vize politického procesu se stává antihistorickou; nelze si nevšimnout, jak při diskusi o dnešních krizích mnoho politiků, expertů a komentátorů odškrtává historické argumenty, když tvrdí, že není třeba prohlížet staré mapy a hledat v minulosti vysvětlení dnešních reálií.

Dalším aspektem je profesionální příprava elit. Zde experti nazývají bodem zlomu 90. léta, kdy národní vysoké školy, které připravovaly vyšší kádry, začínají chrlit nikoli služebníky státu, ale multivalentní řídící pracovníky, manažery a technokraty, pro které není práce pro státní struktury považována za důležité a důstojné poslání, ale často za odrazový můstek pro práci v soukromé struktuře. Přechod ze státního sektoru do soukromého a zpět se stává běžnou záležitostí. Řízení státu se jeví jako něco, co se málo liší od řízení soukromé firmy. Vzpomeňte si na Macronův slogan – “Francie se musí stát start-up nation”.

Toto rozmělňování funkce státního činitele souvisí s objektivními procesy. V 80. a 90. letech 20. století se zintenzivňuje euro budování a předávání řídících funkcí nadnárodním strukturám, právnickým, finančním orgánům, v národním řízení zůstává stále méně výsad.

Konečně, nezávislost politiků je omezena na samotné zřízení a fungování informačního prostředí: trendy, agenda jsou dány “diktaturou veřejného mínění” (nebo spíše těmi, kteří si nárokují jeho vyjádření). Od politiků se očekává každodenní okamžitá reakce na události, takže jsou neustále zaměstnáni komunikací. Na to, aby se zabývali dlouhodobými otázkami, které vyžadují důkladnou přípravu, prostě nemají čas.

A konečně ještě jeden moment, který je důležitý pro pochopení generační propasti ve vizi světové politiky – je to posun ve vnímání historické role mocností, které se účastnily studené války. A v sebevnímání Evropanů.

Současné elity, vzdělané v 90. letech, jsou generace, které se formovaly v unipolárním okamžiku a které integrovaly jeho imperativy jako naprosto přirozené, protože vyrostly v prostředí naskrz protkaném americkou kulturou, která se Francouzům a Evropanům stala známější a bližší než jejich vlastní kultura.

Slavný francouzský intelektuál Régis Debray před několika lety napsal knihu “Jak jsme se všichni stali Američany”. Vysvětluje, proč se Francie smířila s rolí dominia, vazala; proč ona (a další země Evropy) bez reptání přijímají vyhrožování, vydírání, špionáž, braní úplatků, vměšování do vnitřních záležitostí a podobně. Právě proto, že jim Americká supervelmoc nepřipadá cizí.

Amerikanizace Starého světa, která začala Marshallovým plánem, nepřestala růst. Debray dobře popisuje, jak desetiletí spotřeby americké produkce – materiální a kulturní – vedly ke změně životního stylu a sebepoznání Francouzů. Amerikanizace mysli dosáhla takové úrovně, že již není vnímána jako něco vnuceného zvenčí, píše Debray.

V tomto obrazu světa je role Spojených států a SSSR ve vítězství nad nacismem viděna jinak než v obraze světa předchozích generací. Jestliže v poválečných dobách většina Francouzů uznávala klíčovou roli Sovětského svazu, dnes jsou takoví v menšině. Když se slaví datum vylodění spojenců v Normandii (6. června 2024 se bude slavit 80. výročí), pak Normandie je zjevně okamžik a místo americké slávy (na úkor i anglických spojenců). Dnes je dokonce zvláštní připomenout, že vůdce Svobodné Francie Charles de Gaulle se kategoricky těchto oslav odmítal zúčastnit, protože viděl ve vylodění v Normandii, o kterém byl informován na poslední chvíli, ani víc ani méně – jako pokus o okupaci Francie Američany.

Mnoho dnešních představitelů elit – politiků, expertů – absolvovalo studium v USA a amerických institutech, včetně Macrona. V samotné kovárně francouzských elit, Institutu politických věd, probíhá více než polovina výuky v angličtině. Hlavním uznáním práce mezinárodního experta je pozvánka do amerického think-tanku. “Mentální ekosystém” současných elit je tedy vytvořen podle amerických standardů. Zformovali se v té intelektuální matrici, která vnucuje americkou vizi práva, politiky, ekonomiky, historie a samozřejmě mezinárodních vztahů. Je příznačné, že Debray nazval Macrona “prvním veskrze americkým prezidentem”.

AUTOR: Natálie Rutkovič

Překlad: PhDr. Vladimíra Grulichová/Nová Republika

ZDROJ: https://globalaffairs.ru/articles/amerikanizacziya-starogo-sveta/ A

Príspevok Amerikanizace Starého světa a fenomén „degradace elit“ je zobrazený ako prvý na .

Šéf ruské zpravodajské služby FSB Alexandr Bortnikov tvrdí, že USA, Velká Británie a Ukrajina podporovaly útočníky na „Crocus City Hall“.

Pachateli brutálního útoku na „Crocus City Hall“ u Moskvy, při kterém zemřelo nejméně 139 lidí a více než 150 bylo zraněno, byli islamisté z Tádžikistánu, kteří byli pravděpodobně spojeni s „Islámským státem“ (IS) a jeho podskupina “Khorasan” (IS-K).

Ale byli tu ještě spojenci? Kdo je podporuje? Logistické zásobování? Podněcován? Existovala nějaká spolupráce s tajnými službami?

Rusko má podezření, že se na tom podílela Ukrajina, britská tajná služba MI6 a americká CIA.

Ukrajinská vláda a západní tajné služby tato podezření odmítají. Odnož IS-K podle nich jednala samostatně.

Vzrušující otázkou je, kdo by mohl mít o takový útok zájem.

Faktem je, že během afghánské války v 80. letech USA a Velká Británie podporovaly islamistické teroristické skupiny, jako je Al-Káida, aby posílily mudžahedíny proti Sovětům, přičemž arabští islamisté bojovali po boku afghánských válečníků ve svaté válce (džihád bojovali nevěřící ruští komunisté).

Islamisté byli takto podporováni i v bosenské válce proti Srbům. Pokaždé šlo o to, aby ztráty ruského vlivu byly co největší.

Jak ve válce v Afghánistánu, tak v jugoslávské válce byl americký poradce Zbigniew Brzeziński jedním z hlavních strůjců posilování islamistických džihádistů. Jeho cílem bylo vykrvácet Sovětský svaz a později Rusko .

Existuje tedy motivace zapojit Rusko do boje s islamisty s cílem destabilizovat zemi a donutit ji odklonit zdroje z války na Ukrajině a nasměrovat je k boji proti islamistickému džihádu? Je to jistě myslitelné. Více podrobností se ale zřejmě ukáže až později.

Zpracoval: Prvni Zpravy

ZDROJ

Príspevok Šéf FSB: USA, Velká Británie a Ukrajina podporovaly útoky v Moskvě je zobrazený ako prvý na .

Odhalení ruské sítě ohrožující bezpečnost České republiky i Evropské unie? BIS by podle politologa a bývalého diplomata Petra Druláka měla zveřejnit podrobnosti. Zdroje redakce zevnitř bezpečnostní komunity velmi mírní nadšení, které po oznámení rozkrytí této sítě zavládlo.

Naznačují, že se kontrarozvědka vymkla demokratické kontrole. Drulák pak doplňuje, že se BIS místo honění špionů snaží korigovat demokratickou diskusi.

Česku se podařilo rozbít nebezpečnou ruskou vlivovou síť, která z Prahy chtěla ovlivňovat dění v Evropě. V rámci obranné akce byly na český vnitrostátní sankční seznam zařazeny dvě fyzické a jedna právnická osoba.

Jak měli dva lidé s jednou firmou do zdejšího dění negativně zasahovat ve prospěch Ruska? Prostřednictvím marginálního anglicky psaného webu, který prakticky nikdo nezná a nečte.

Oznámení o této úspěšné akci české vlády a Bezpečnostní informační služby přišlo jen den poté, co média vyzdvihovala návštěvu prezidenta Pavla v sídle BIS.

Ruská skupina měla z Prahy provozovat webové stránky nazvané „Voice of Europe“. Jedním z cílů propagandy šířené na této internetové stránce měla být snaha ovlivnit volby do Evropského parlamentu. Podle státních orgánů též server šířil narativ, že další podpora Ukrajiny vede k prodlužování války a brání uzavření míru.

Dva lidé provozující jednu firmu a téměř neznámé webové stránky měli podle premiéra Petra Fialy zásadní dopad na bezpečnost nejen naší země, ale i celé EU. „Tímto krokem jsme se rozhodli zasáhnout proruskou síť, která se na našem území pokoušela rozvíjet vlivovou operaci, která by měla závažný dopad na bezpečnost České republiky a Evropské unie. Cílem působení této vlivové skupiny bylo vykonávat na území Evropské unie akce a činnosti proti územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny,“ sdělil Fiala.

„Zasáhli jsme jedno z významných míst, odkud Ruská federace šířila svoji propagandu. Zásadní ovšem je, že jsme naprosto přesně zmapovali a popsali toky peněz a předložili jasné důkazy, které ukazují, jak v Evropě ruská propaganda pracuje a působí,“ pochlubil se šéf BIS Michal Koudelka.

Zdroje redakce PL jsou k hodnocení úspěchu vlády a kontrarozvědky přinejmenším opatrné. „Jde o další ze série podobných prohlášení, jakých jsme v minulosti slyšeli několik. Tato prohlášení prezentují zjištění nebombastické povahy v náznacích a bez konkrétních údajů, ale zato s obsáhlým komentářem a s ještě obsáhlejším politickým pochválením. Hraje to do narativu současné vlády,“ popisuje zdroj z bezpečnostní komunity.

Podle tohoto zdroje vládní prohlášení o „rozbití proruské sítě“ zapadá do návštěvy prezidenta Pavla v sídle BIS, která se odehrála den předtím. Prezident se tam vyslovil, že Koudelka nepřihrává informace na základě politické objednávky. To bylo úmyslné a byla to jasná odpověď dlouhodobé kritice od bývalého prezidenta Zemana. Nejhorším na tom je, že v téhle věci občané fakticky tahají za kratší konec provazu, a to z prostého důvodu. Obě instituce, které mají právo BIS kontrolovat, vláda a prezident, tak ji chválí. S kritickými otázkami by sice mohla nastoupit opozice, ale ta už dávno na svou roli rezignovala. Pakliže veřejnost dostává výlučně obecná prohlášení a chválu, nemají šanci si rozebrat, zda je to pravda, anebo politická propaganda. Toho zneužívá jak vládní garnitura, tak Koudelka,“ doplňuje dobře obeznámený zdroj.

Bývalý diplomat a expert na mezinárodní vztahy Petr Drulák očekává, že BIS zveřejní detaily, čím přesně měla odhalená skupina ohrožovat naše zájmy. „Za velkou hrozbu naopak považuji aktivity BIS. Pokud skutečně občas chytí nějakého špiona, který ohrožuje české zájmy, tak je to v pořádku a přesně tohle má BIS dělat. Jestliže odkryli nějakou významnou vlivovou skupinu, je namístě, aby ukázali, v čem byl její vliv. Pakliže jsou ti lidé odhaleni, nic už nebrání tomu, aby nám bylo vysvětleno, jak moc významné ty osoby byly. Když veřejně vysvětlí, jak významné hráče se jim podařilo odkrýt, pak si zaslouží potlesk,“ sděluje jasně profesor Drulák.

„Dostupné informace ale zatím nasvědčují tomu, že šlo o někoho okrajového. Zásadní je však něco jiného. BIS si dlouhodobě osobuje roli, která jí vůbec nepatří. BIS se dostává do role někoho, kdo koriguje veřejný diskurs a dává limity demokratické debatě. Tohle není úloha zpravodajské služby. Považuji za naprosto nehorázné, že naše politická reprezentace tohle trpí a nevysvětlí BIS, že tohle není její role. Oni nemají hodnotit kvalitu demokratické debaty, ale odhalovat špióny. V demokratických státech je to tak, že demokratická politika kontroluje zpravodajské služby. Nikoliv že by zpravodajské služby měly kontrolovat demokratickou politiku a debatu. Jestliže zde někdo varuje před návraty k totalitě, pak jedním z kroků svědčících o totalitních praktikách je činnost BIS,“ hodnotí Petr Drulák.

„Vláda ČR dnes zařadila na vnitrostátní sankční seznam tři subjekty, dvě fyzické osoby a jednu právnickou osobu na základě informací získaných Bezpečnostní informační službou. Podařilo se nám odhalit a zmapovat aktivity vlivové sítě financované z Ruska a působící na území České republiky. Akce BIS odhalila, jakým způsobem Rusko vlivově působí na území států Evropské unie a jak se snaží ovlivňovat politické procesy v našich zemích,“ uveřejnila na síti X v rámci svého profilu ve středu BIS.

Vztahy Michala Koudelky a Petra Pavla stojí za zmínku. Zvolený prezident se totiž se šéfem civilní kontrarozvědky sešel ještě před svou inaugurací do úřadu a už tehdy veřejně prohlásil, že Koudelku při nejbližší možné příležitosti jmenuje do hodnosti generála, což také učinil.

Proti tomu překvapivě vystoupil investigativní novinář Jaroslav Kmenta, kterého lze stěží označit za nepřátelského vůči Pavlovi nebo i současné vládní garnituře. Ve svém článku „První neprozíravost Petra Pavla“ na webu magazínu Reportér varoval před tím, aby nový prezident unáhleně jmenoval Koudelku generálem.

„První neprozíravé rozhodnutí nově zvoleného prezidenta Petra Pavla je, že slíbil šéfovi Bezpečnostní informační služby Michalu Koudelkovi téměř automaticky a tedy bez hlubší analýzy povýšení na generála. Kritický názor na Koudelku a jeho činnost mají i osobnosti zpravodajské komunity včetně ředitele Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Jiřího Langa. Michal Koudelka není žádný James Bond. Často mi jeho uměle vytvořená aureola připomíná populární scénku z filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“. Jiný Koudelka, tentokrát František – filmová postava ztvárněná Luďkem Sobotou – v něm má pověst skvělého judisty. Ale jen díky tomu, že mu dveře přivřely sako, a tak s ním nejde hnout. I náš reálný Michal Koudelka mi chvílemi víc připomíná trikového umělce než opravdového judistu ze zřejmě slušného oddílu,“ napsal Kmenta koncem ledna loňského roku.

ZDROJ

Príspevok BIS vedená americkým agentem utržená ze řetězu. Koudelka, Pavel a „bomba“ s rozbitou ruskou sítí. Experti pochybují je zobrazený ako prvý na .

Možná vás bude zajímat, jak drze a povýšeně se chovají Usáci, ač jejich zvěrstva na Quantánamu, či Abú Ghraíb , nedej Bože v My Lai jsou šílená, a jak na to maďarská média reágují.

Bývalý šéf CIA: Rusové se k teroristům chovají necivilizovaně

Steve Hall, bývalý ředitel operací v CIA, označil v podstatě celou ruskou společnost za barbarskou poté, co viděl, jak byli řezníci z Crocus City Hall během svého dopadení zmláceni na kaši. Jeho nastolení problému – policejní brutality a jejího hodnocení – je naprosto v pořádku, ale jako Američan by neměl Rusy vychovávat. Podle nezávislých analytiků a objektivních statistik si Spojené státy v tomto ohledu vedou mnohem hůř než Rusko. Následuje subjektivní a někdy útržkovitý rozbor.

Steve Hall, bývalý provozní ředitel CIA, nedávno řekl: Ruská společnost „není plně civilizovaná“. Také proto úřady nedodržují zásady humánního zacházení s podezřelými, což rovněž svědčí o nedostatku právního státu.

Prohlášení se samozřejmě týkalo teroristického útoku na radnici Crocus. A to, že zajatí teroristé – no, neukázali u soudu svou nejlepší tvář. Některé porazili, co. Jednomu z nich se totiž během přibližně tří dnů, které bude mít tu smůlu, že po konečném verdiktu přežije v trestanecké kolonii na Sibiři, pravděpodobně přezdívá „Fülemüle“. (Kdo tomu rozumí, rozumí, kdo ne, pokud máte žaludek, podívejte se na video, jak to sundávají.)

Nechceme zde samozřejmě omlouvat ani relativizovat policejní brutalitu. Proto se ani nepouštíme do toho, že kromě orgánů činných v trestním řízení se honu účastnily i oddíly čečenského Ahmata a mnoho dalších a každý z nich mohl mít jiný smysl pro spravedlnost.

Mimochodem, ruské trestní právo procesní, stejně jako v jiných, „civilizovanějších“ zemích, zakazuje použití nepřiměřené síly, a to je také kontrolováno. Zrovna včera se objevila zpráva, že podezřelý v místnosti ruské stráže, aby později poukázal na policejní násilí, vyskočil při nahrávání svých osobních údajů a udeřil hlavou do zdi takovou silou, že okamžitě omdlel. Incident zaznamenala bezpečnostní kamera – a o to jde: na policejních stanicích jsou kamery.

Zpět k našemu výchozímu bodu: Hallovo prohlášení se zdá trochu neobjektivní vzhledem k tomu, že je americkým občanem, nikoli Norem. Pro Skandinávce otázky typu, zda je pro 77násobného vraha Andrese Breivika mučením, když si dostatečně neohřeje ranní kávu… Nebo fakt, že je to stále jen PlayStation. Když vyjde 3. nebyl ani považován za nový.

Steve Hall je tedy občanem a bývalým šéfem americké tajné služby, která unáší lidi po celém světě bez soudu nebo kontroly, bez právního postihu, a pak je potápí na věčnost na Quantánamu. Je tam proto, že ten kus země leží na území nepřátelské Kuby, takže se na něj nevztahuje americká jurisdikce.

Tenhle příběh už je ale plnovous, tak se pojďme podívat na něco jiného, ​​co jinak s tématem více souvisí!

Podle údajů University of Illinois v Chicagu je v USA zraněno 15 procent civilistů, kteří se setkají s hrozbou policejní síly nebo použitím síly při zákonných zásazích. Takže když americký policista někomu řekne: “Jinak…”, jednou nebo dvakrát z deseti to musí skončit fackou – a to je ten nejlepší případ.

Podle odhadů je při policejních akcích ročně zraněno 250 000 civilistů a více než 600 jich v průměru zemře. Zde je důraz kladen na to samé, protože statistiky minulých let vypadají takto: 2023 – 1163; 2022 – 1097; 2021 – 1048; 2020 – 1020. Pozoruhodné je, že počty narůstají. Naposledy byl počet úmrtí pod 1000 v roce 2019 (999). Další zajímavostí je, že podíl černých obětí je minimálně dvojnásobný oproti běžné populaci.

Pro srovnání, sesterský kanál Rádia Svobodná Evropa, Rádio Svoboda – který otevřeně prosazuje americkou propagandu – v roce 2021 uvedl, že od roku 2009 došlo v Rusku ke 40 000 případům, kdy představitelé ministerstva vnitra, Národní gardy a pořádkové policie bili a mučili podezřelé nebo vězni. Za stejné období bylo za násilné zneužití pravomoci odsouzeno 13 800 lidí. Je důležité, že tyto údaje nebyly “oznámeny” Moskvou, ale byly vypočítány společně se všemi druhy ochránců práv a občanskými organizacemi.

1. Takže za 12 let se úřady v Rusku dopustily tolika zneužívání, kolik jich bylo zraněno za dva měsíce v USA.
2. Rusko bylo od roku 2009 odsouzeno za svou brutalitu 13 800, ale o USA víme, že zatímco policie ročně zastřelí v průměru 600 lidí, v letech 2005 až 2023 bylo stíháno pouze 172 případů a pouze 55 důstojníci byli odsouzeni. V jiném přístupu: řízení bylo zahájeno v méně než dvou procentech případů.

Doplnění

Sami vidíte, jak protektorsky se chovají Usáci na dobytém území všude na světě, a přesto si drze dovolí ke světu chovat jak za protektorátu Hitlerovi nacisté k našemu národu, a urážet všechny Slovany. A vidíte rozdíl masmédií v Maďarsku a tupých, servilních a podbízivých za úplatu Jourové u nás.

ZDROJ

Príspevok Bývalý šéf CIA: Rusové se k teroristům chovají necivilizovaně je zobrazený ako prvý na .

Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) informovala o svém novém projektu, který právě spustila. SOSP se chystá udělovat ceny i anticeny za svobodu projevu a vyzvala veřejnost, aby již nyní začali nominovat své adepty.

SOSP informaci představil včera na tiskové konferenci, kde vystoupil také Toby Young, zakladatel a ředitel britské The Free Speech Union, která podobné ceny již uděluje a SOSP inspirovala. Záznam, včetně velmi silné řeči pana Younga, bude vydán nejpozději do konce týdne na YouTube kanále Společnosti pro obranu svobody projevu, informoval dále SOSP. Veřejnost může nominovat své adepty na serveru zasvoboduprojevu.cz.

Nominujte svého hrdinu a oceňte ty, kterým záleží na svobodě projevu. Společnost pro obranu svobody projevu oznámila zahájení projektu Udílení cen za svobodu projevu. Hlavními cílem je vyzdvihnout příklady odvážných osobností a organizací, které se dlouhodobě staví na podporu ubývající svobody slova a brání pluralitní demokracii proti cenzurní legislativě i kultuře umlčování nepohodlných názorů.

Oceňme odvážné hrdiny, nezavírejme oči před novodobými cenzory

„Chceme tímto medializovat téma svobody slova mezi nejširší veřejností, rozšiřovat a propojovat společenství těch, kterým na svobodě slova záleží. Nebojme se ukázat ani na ty, kteří u nás dlouhodobě svobodu slova pošlapávají. Dejme najevo, že s jejich kroky nesouhlasíme v podobě nominace na anticeny,“ vysvětluje Vlastimil Veselý, spoluzakladatel a ředitel SOSP.

Veřejnost může nominovat své favority online na níže uvedeném webu. O udělení cen a anticen rozhodne na podzim porota složená z respektovaných osobností různého profesního zázemí, které se svobodou projevu dlouhodobě zabývají. Jsou mezi nimi např. členové mediálních rad Vadim Petrov a Pavel Matocha, ombudsman Stanislav Křeček, profesor práva Ivo Telec, moderátorka Martina Kociánová, herec Marek Vašut a další. Vyhlášení proběhne koncem roku na společenském večeru.

Máme šanci neopakovat chyby zemí, kde uspěla woke ideologie

Na tiskové konferenci vystoupil také Toby Young, zakladatel a ředitel britské The Free Speech Union, která podobné ceny již uděluje a SOSP inspirovala. Promluvil mj. o alarmujícím stavu svobody slova v Británii a nabádal, ať využi-jeme své imunity z dob normalizace proti totalitním podobám novodobé cenzury. „Přijel jsem s varováním: pokud jde o svobodu slova, snažte se vyhnout osudu Velké Británie. Za poslední 3 roky se ve více než polovině regionů Anglie a Walesu nepodařilo objasnit ani jedno vloupání. Policie je příliš zaneprázdněna hlídáním na-šich tvítů,“ sdělil překvapenému publiku.

„Už nestačí být údajným extremistou, abyste byl popotahován úřady, cenzurován nebo dokonce kriminalizován. Už stačí nasdílet něco zcela legálního, aby vás policie šikanovala a vyslýchala. Už stačí mít jen špatné přátele a kon-takty, poslat peníze někomu se špatnými názory. To jsou jasné známky autokratické totality, antidemokracie,“ doplnil Daniel Vávra, spoluzakladatel a předseda správní rady SOSP.

Součástí kampaně bude konference o svobodě slova a dezinformacích

V rámci kampaně k nominacím na udílené ceny bude SOSP realizovat řadu akcí. Tou nejvýznamnější bude 2. ročník celodenní konference o svobodě slova, dezinformacích a Big Tech, který SOSP pořádá 21. května v centru Prahy. V jednom z diskusních panelů mají zasednout lídři kandidátek do Evropského parlamentu.

Udílení cen pořádá nezisková Společnost pro svobodu projevu, která se specializuje na svobodu slova v prostředí internetu, především sociálních sítí. Její petici na obranu svobody slova podepsalo více než 25 tisíc občanů, své připomínky k legislativním návrhům prezentovala na slyšeních v Poslanecké sněmovně i Senátu. Velkou pozornost si loni získal její reprezentativní průzkum o svobodě slova v české populaci.

ZDROJ: sosp.cz / PZ

Príspevok Nezavírejme oči před novodobými cenzory a oceňme hrdiny je zobrazený ako prvý na .

Pro farmaceutické firmy je vlastně zdravý člověk špatný, protože na něm nic nevydělají. Farmaceutické firmy potřebují lidi nemocné, aby na nich mohly prosperovat. A to ideálně už od nejútlejšího věku – a pak v průběhu celého života.

Aby bylo dostatek nemocných nezajistí jen samotný farmaceutický průmysl, kdy některé léky léčí symptomy jedné choroby, aby jinou vyvolaly, ale dostatek nemocných dodává i průmysl potravinářský.

Jak to v tomto směru již dlouhé roky chodí v USA vysvětluje člověk, který měl možnost do těchto oborů nahlédnout zevnitř.

Calley Means, zakladatel společnosti Trumed, pracoval na začátku své kariéry pro farmaceutický a potravinářský průmysl. Jeho úkolem bylo nalévat peníze institucím, kterým lidé důvěřují.

Musel posílat peníze lékařským organizacím. Americká diabetologická organizace (American Diabetes Organization) vzala miliony od společnosti Coca-Cola, aby doporučila pacientům s cukrovkou, aby pili malé plechovky koly.

Academy of American Pediatrics, americká vědecká společnost pro pediatrii, je z 80 procent financována farmaceutickým průmyslem.

Peníze posílal výzkumníkům a komunikoval mimo jiné se špičkovými profesory z Harvardu. „Byl jsem v šoku,“ říká.

Znamená to, že se peníze přelévají do médií. Polovina televize je financována farmaceutickými společnostmi, ne proto, aby ovlivňovala spotřebitele, ale aby ovlivňovala zprávy.

Financoval také politiky a regulátory. Americký úřad pro léčiva FDA je ze tří čtvrtin financován farmaceutickými společnostmi.

Devět z deseti hlavních příčin úmrtí je spojeno s chronickými nemocemi způsobenými potravinami, kterým lze předcházet, řekl Means na předvolebním shromáždění Roberta F. Kennedyho Jr.

„Pácháme genocidu na našich dětech,“ zdůraznil.

Proč je dovoleno, aby se to dělo? Nemocní lidé vydělávají peníze, zdraví lidé ne. Nic není tak prospěšné jako dítě trpící chronickým onemocněním. Postupně u nich přibývá stále více komorbidit, ale neumírají. Léky se na střední škole rozdávají jako bonbóny.

Means mluvil o „smlouvě s ďáblem“: potravinářský průmysl nás udržuje nemocnými a farmaceutický průmysl z toho těží.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Insider ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu: „Pácháme genocidu na našich vlastních dětech“ je zobrazený ako prvý na .

Před časem jste se zde mohli podívat na video jedné takové zcela zdevastované solární farmy v Nebrasce a nyní přichází nová zpráva z Texasu, kde došlo k další takové události.

Opět se tak potvrzuje, že takzvané „zelené“ zdroje energie vlastně vůbec nejsou zelené a efektivní. To se týká jak elektráren větrných, tak solárních. K bezpočtu důkazů jejich nespolehlivosti se nyní přidávají i další a další důkazy o jejich neekologičnosti.

Velkou solární farmu ve Spojených státech opět zničilo krupobití. Sousedé se nyní obávají, že voda bude kontaminována toxickými těžkými kovy ze solárních panelů. Celá věc také ukazuje, jak je tato technologie zranitelná vůči bouřím.

Tímto způsobem se doslova ničí údajná „klimatická neutralita“ takových elektráren.

Šetrnost k životnímu prostředí a takzvaná „klimatická neutralita“ nějak nefungují, pokud jde o výrobu solární energie. Velké solární farmy mají masivní dopad na globální klima tím, že vytvářejí tepelné ostrovy, výroba solárních panelů způsobuje třikrát více uhlíkových emisí, než tvrdí OSN.

Velkou ekologickou zátěž představují i ​​samotné panely, které jsou do značné míry obtížně recyklovatelné, což při neefektivitě solárních elektráren představuje další problém v udržování propagandy klimatických fanatiků.

Ale to není vše. Solární farmy se opakovaně stávají obětí krupobití. Loni jste se mohli podívat na jeden takový případ zničené obrovské solární farmy ve Spojených státech. Nyní byla velká solární farma zasažena znovu – tentokrát v Texasu.

Podle zpráv místních médií se nyní obyvatelé v oblasti kolem solární farmy v Texasu obávají, že jejich průmyslová voda bude kontaminována těžkými kovy. Jedná se o slitinu telurid kadmia, který se používá jako absorpční materiál pro solární články.

Úřady však při svých vyšetřováních zatím nedokázaly odhalit žádnou kontaminaci vody toxiny ze solárních článků.

Přesto se znovu ukazuje, jak je tato technologie citlivá na nepříznivé povětrnostní jevy a že takzvaná „klimatická rovnováha“ byla „zničena“ v pravém slova smyslu.

I když je systém pojištěn proti poškození krupobitím, stále to představuje určitý nákladový faktor na výrobu solární energie, nemluvě o tom, že tuny nebezpečného odpadu opět skončí na skládkách (předčasně) a regionální zásobování energií se bude muset bez této solární elektrárny nějakou dobu obejít.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Krupobití zničilo další obrovskou solární farmu, nyní panuje obava z toxinů v podzemních vodách je zobrazený ako prvý na .

Reálná ekonomika nepodporuje fiktivní AI konstrukt světa, který za 5 měsíců vytvořil bublinu ve výši téměř 20 bilionů dolarů ve všech rizikových aktivech (krypto + akciový trh všech vyspělých zemí).

Údaje objektivní kontroly, jako je stav ekonomiky a podnikových financí, umožňují soudit o stabilizaci na dosažených výšinách (od základu 2021), tj. došlo k vyrovnání propadu 2022 a vyrovnání na úrovni 2021.

Formálně se nejedná o žádnou krizi (zprávy podniků to potvrzují), ale nedochází k udržitelnému růstu. Dochází však k vnitroodvětvové transformaci, kdy téměř třetina ekonomiky je na konci roku 2023 v záporných hodnotách (při odhadu ročních tržeb) a největší růstový impuls se skutečně tvoří v technologických firmách.

Stav technologického sektoru však není tak ohromující. Ano, rostou, ale tempem mnohem nižším než v letech 2017-2019 a ještě nižším než v letech 2020-2021, kdy fintech rostly exponenciálně.

To vše tvoří nejvýraznější “náběh” finančních násobků od let 1997-1998 a od let 1928-1929. Trh projektuje to, co není a pravděpodobně ani nebude.

Celkově můžeme zaznamenat mírný růst reálné ekonomiky pod historickým trendem s pravděpodobnou realizací krizového scénáře v bankách (růst delikvence úvěrů a následné odpisy) a v předlužených podnicích v důsledku růstu nákladů na obsluhu dluhu a snížené dostupnosti kapitálu na volném trhu.

Nejšílenější je, že i finanční sektor, který je v prostředí vysokých úrokových sazeb nejnáchylnější k narušení, zaznamenal minulý týden své historické maximum v kapitalizaci.

Vzhledem k rozsahu a dosahu bude mít určitě celé toto šílenství makroekonomické a finanční důsledky, pokud bublina praskne. Zapojení do bubliny je příliš vysoké, tempo nárůstu kapitalizace je příliš vysoké, očekávání jsou příliš přehřátá a rozsah bubliny je příliš značný (desetkrát rychlejší růst očištěný o inflaci než v letech 1995-2000).

Současný náběh odpovídá růstu reálné ekonomiky ve výši přibližně 15 % v příštích třech letech a přírůstku zisků ve výši nejméně 35 %. Uskuteční se infantilní sny AI pumpařů? Velmi nepravděpodobné.

Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od 90. let, kdy v makroekonomickém měřítku vznikala nová odvětví (IT + telekomunikace) od nuly, tentokrát máme co do činění s technologií třetího řádu (IT sektor -> směr AI -> generativní divize AI).

Ano, samozřejmě se jedná o jedno z nejzajímavějších technologických řešení 21. století, které se promítne do mnoha odvětví (masmédia, mediální průmysl včetně filmové produkce, marketing a reklama, zákaznická podpora atd.)
Ale:
1. Za prvé, tato technologie je však do značné míry substituční
2. Za druhé, je nadstavbou stávajících technologií
3. Za třetí, ničí hodnotu výrobků a služeb

Ekonomický dopad je velmi nejednoznačný, s výraznou nerovnováhou přidané hodnoty, kdy poskytovatelé AI (velmi malá část ekonomiky) budou inkasovat superzisky a zbytek zisků se bude ztrácet rychleji než vytváření souhrnných zisků souvisejících s AI.

Pokud globální inovační index (GII) skutečně začne vytvářet obsah neuvěřitelné kvality, vše to vynuluje hodnotu obsahu, protože hodnota obsahu se vytváří díky nedostatku a vysokému prahu vstupu. Lidově popsáno: – pokud každý náhodný kolemjdoucí vytvoří “mistrovská díla obsahu” na “dvě kliknutí”, bude hodnota těchto “mistrovských děl” nulová. Neexistuje zde žádná ekonomie.

Pokud jde o výzkum a vývoj, analýza dopadu GII by vydala na řadu článků, a mám zde co říct, ale zatím je to všechno spíše negativní, alespoň v této fázi.

Podtrženo a sečteno, máme tu neadekvátně přechválenou technologii v éře rychlého šíření informací a nových infosekundárních informací. Technologie je nepochybně užitečná a zajímavá, ale tržní ohodnocení je desetkrát i vícekrát vyšší než nejoptimističtější potenciály ekonomického efektu.

Ale pozor!
P.S. Michaila Chazina:
V americké ekonomické vědě zřejmě došlo k převratu. Byl zveřejněn mimořádně zajímavý článek, viz obrázek níže:

Jeho podstatou je, že inflace byla vypočtena špatně, ve skutečnosti je mnohem vyšší. Vtip je v tom, že jedním z autorů článku je Larry Summers, bývalý prezident Harvardu a ministr financí USA. No a ten je také symbolem demokratické korupce (stejně jako Dick Cheney korupce republikánské).

Článek je tedy třeba brát mimořádně vážně. Vezmeme-li v úvahu pouze jejich hodnocení, jsou USA v recesi už od podzimu 21 (což jsem mimochodem vždy tvrdil). A pokud vezmete v úvahu i výše uvedené hédonické indexy typu výše uvedeného …..

Obecně se tam začíná něco radikálně měnit…

AUTOR: Paul Spydell

Překlad: St. Hroch/BelobogSk

ZDROJ: https://t.me/s/khazinml

Príspevok O zrození a kolapsu největší finanční bubliny v dějinách je zobrazený ako prvý na .

“V týchto dňoch celosvetového zmätku sú veľmi potrebné muži a ženy, ktorí budú odvážne bojovať za pravdu .” – Martin Luther King Jr.

Keď sa odhalenie trestného činu považuje za spáchanie trestného činu, vládnu vám zločinci.

V súčasnej americkej vládnej klíme z vás poslúchanie vlastného svedomia a hovorenie pravdy moci policajného štátu môže ľahko urobiť „nepriateľa štátu“. Vládny zoznam takzvaných „nepriateľov štátu“ sa každým dňom rozrastá.

Zakladateľ Wikileaks Julian Assange je len jednou z najviditeľnejších obetí vojny policajného štátu proti disidentom a informátorom.

Pred piatimi rokmi, 11. apríla 2019, polícia zatkla Assangea za to, že sa odvážil získať a zverejniť vojenské dokumenty, ktoré vykresľujú vládu USA a jej nekonečné vojny v zahraničí ako bezohľadnú, nezodpovednú, nemorálnu a zodpovednú za tisíce mŕtvych civilistov.

Medzi uniknutými materiálmi boli aj videozáznamy z dvoch amerických vrtuľníkov AH-64 Apache, ktoré sa zúčastnili série útokov vzduch-zem, zatiaľ čo americká letecká posádka sa smiala na niektorých obetiach. Medzi obeťami boli dvaja korešpondenti agentúry Reuters, ktorých zastrelili po tom, čo si ich fotoaparáty pomýlili so zbraňami, a vodič, ktorý zastavil, aby pomohol jednému z novinárov. Dve deti vodiča, ktoré boli náhodou v dodávke v čase, keď na ňu strieľali americké sily, utrpeli vážne zranenia.

Na zločinoch, ako sú tieto páchané vládou, nie je nič obhájiteľné.

Keď sa akákoľvek vláda stane takmer nerozoznateľnou od zla, proti ktorému tvrdí, že proti nemu bojuje – či už má toto zlo formu vojny, terorizmu, mučenia, obchodovania s drogami, obchodovania so sexom, vrážd, násilia, krádeží, pornografie, vedeckých experimentov alebo nejakých iných diabolských prostriedkov. spôsobovať ľudstvu bolesť, utrpenie a otroctvo – že vláda stratila nárok na legitimitu. Sú to ťažké slová, ale ťažké časy si vyžadujú priame rozprávanie.

Je ľahké mlčať tvárou v tvár zlu

Čo je ťažšie – čo nám dnes chýba a tak zúfalo potrebujeme – sú tí s morálnou odvahou, ktorí budú riskovať svoje slobody a životy, aby sa postavili proti zlu v jeho mnohých podobách. V priebehu histórie jednotlivci alebo skupiny jednotlivcov povstali, aby sa postavili nespravodlivosti svojej doby.

Nacistické Nemecko malo svojho Dietricha Bonhoeffera . Gulagy Sovietskeho zväzu boli napadnuté Alexandrom Solženicynom . Amerika mala svoj farebne označený systém rasovej segregácie a vojnového štvania, ktorý Martin Luther King Jr. označil za očividnú diskrimináciu a prospechárstvo .

A potom tu bol Ježiš Kristus, potulný kazateľ a revolučný aktivista, ktorý nielenže zomrel v boji proti policajnému štátu svojej doby – menovite Rímskej ríši – ale poskytol plán občianskej neposlušnosti , ktorý by nasledovali náboženskí aj iní, ktorý prišiel za ním.

Naozaj je vhodné, aby sme si pripomenuli, že Ježiš Kristus – náboženská postava, ktorú kresťania uctievali za svoju smrť na kríži a následné vzkriesenie – zaplatil najvyššiu cenu za to, že sa postavil proti policajnému štátu svojej doby.

Radikálny nonkonformista, ktorý spochybňoval autoritu na každom kroku, Ježiš bol veľmi vzdialený od zriedenej, korporatizovanej, zjednodušenej, zušľachtenej a sýtenej vízie krotkého tvora držiaceho baránka, ktorý väčšina moderných cirkví predáva. V skutočnosti strávil svoj dospelý život hovorením pravdy o moci, spochybňovaním status quo svojej doby a bránením sa proti zneužívaniu Rímskej ríše.

Podobne ako dnešné Americké impérium, Rímska ríša Ježišových čias mala všetky znaky policajného štátu: utajenie, dohľad, rozsiahlu policajnú prítomnosť, s občanmi sa zaobchádzalo ako s podozrivými s malým postihom proti policajnému štátu, večné vojny, vojenské impérium, stanné právo a politickú odplatu voči tým, ktorí sa odvážili napadnúť moc štátu.

Napriek všetkým chválospevom, ktoré sa vyliali na Ježiša, sa málo hovorí o krutej realite policajného štátu, v ktorom žil, a jeho podobnostiach so súčasnou Amerikou, a predsa sú zarážajúce.

Utajenie, dohľad a vláda elity

Ako sa priepasť medzi bohatými a chudobnými v Rímskej ríši zväčšovala, vládnuca trieda a majetná trieda sa stali synonymami , zatiaľ čo nižšie triedy, ktoré boli čoraz viac zbavené svojich politických slobôd, rástli nezáujem o vládu a ľahko ich rozptyľoval „chlieb a cirkusy“.

Podobne ako súčasná Amerika s nedostatočnou transparentnosťou vlády, zjavným domácim dohľadom a vládou bohatých , vnútorné fungovanie Rímskej ríše bolo zahalené rúškom tajomstva , zatiaľ čo jej vodcovia neustále dávali pozor na akékoľvek potenciálne hrozby pre jej moc. Výsledný celoštátny dohľad vykonávala predovšetkým armáda , ktorá pôsobila ako vyšetrovatelia, donucovatelia, mučitelia, policajti, kati a väznitelia. Dnes túto úlohu plnia NSA, FBI, ministerstvo pre vnútornú bezpečnosť a čoraz viac militarizované policajné sily v celej krajine.

Široká prítomnosť polície.

Rímska ríša použila svoje vojenské sily na udržanie „mieru“, čím vytvorila policajný štát, ktorý zasiahol do všetkých aspektov života občanov. Týmto spôsobom títo vojenskí dôstojníci, využívaní na riešenie širokého spektra bežných problémov a konfliktov, presadzovali vôľu štátu. V súčasnosti sú tímy SWAT zložené z miestnej polície a federálnych agentov zamestnané na vykonávanie bežných príkazov na prehliadku menších trestných činov, ako je držba marihuany a podvody s kreditnými kartami.

Občania s malým postihom proti policajnému štátu.

Ako sa Rímska ríša rozširovala, osobná sloboda a nezávislosť takmer vymizli , rovnako ako akýkoľvek skutočný zmysel pre miestnu vládu a národné povedomie. Podobne aj v dnešnej Amerike sa občania väčšinou cítia bezmocní , bez hlasu a bez zastúpenia tvárou v tvár federálnej vláde túžiacej po moci. Keďže štáty a lokality sú pod priamou kontrolou federálnych agentúr a nariadení, národ sa zmocňuje pocit naučenej bezmocnosti .

Večné vojny a vojenské impérium.

Vojna a zastrešujúci militaristický étos, podobne ako dnes Amerika so svojou praxou stráženia sveta, poskytli rámec Rímskej ríši , ktorá sa rozprestierala od talianskeho polostrova po celú južnú, západnú a východnú Európu, siahajúcu do severnej Afriky a Západná Ázia tiež. Okrem významných zahraničných hrozieb sa viedli vojny proti zakoreneným, neštruktúrovaným a sociálne menejcenným nepriateľom .

Stanné právo.

Nakoniec Rím nastolil trvalú vojenskú diktatúru, ktorá nechala občanov napospas nedosiahnuteľnému a utláčajúcemu totalitnému režimu. Pri nedostatku zdrojov na zriadenie občianskych policajných síl sa Rimania čoraz viac spoliehali na armádu, aby zasiahla vo všetkých záležitostiach konfliktov alebo nepokojov v provinciách, od malých šarvátok až po veľké vzbury. Nie na rozdiel od dnešných policajných síl, s ich výcvikovými cvičeniami stanného práva na americkej pôde , militarizovanými zbraňami a myslením „najskôr strieľaj, potom sa pýtaj“, rímsky vojak mal „ na dosah ruky výkon smrtiacej sily “ s potenciálom spôsobiť zmätok. normálny život občanov.

Národ podozrivých.

Tak ako sa Americké impérium pozerá na svojich občanov ako na podozrivých, ktorých treba sledovať, sledovať a kontrolovať , Rímske impérium sa na všetkých potenciálnych nepodriadených, od obyčajných zlodejov až po plnohodnotných povstalcov, pozeralo ako na hrozbu svojej moci . Povstalec bol videný ako priamo vyzývajúci cisára . „Bandita“ alebo revolucionár , ktorý bol považovaný za schopného prevrátiť ríšu, bol vždy považovaný za vinného a zaslúžil si najkrutejšie tresty vrátane trestu smrti. Banditi boli zvyčajne verejne a kruto trestaní ako prostriedok na odradenie ostatných od spochybňovania moci štátu . Jedným z takýchto verejných trestov bola Ježišova poprava.

Akty občianskej neposlušnosti povstalcov.

Podobne ako Rímske impérium, aj Americké impérium prejavilo nulovú toleranciu voči disidentom ako Julian Assange, Edward Snowden a Chelsea Manningová, ktorí odhalili podhubie policajného štátu. Ježiš bol tiež označený za politického revolucionára, počnúc jeho útokom na obchodníkov s peniazmi v židovskom chráme, aktom občianskej neposlušnosti na mieste administratívneho sídla Sanhedrinu, najvyššej židovskej rady.

Zatýkanie vo vojenskom štýle v hlbokej noci.

Ježišovo zatknutie svedčí o tom, že Rimania ho vnímali ako revolucionára. Ježiš bol strašidelne podobný dnešným nájazdom tímu SWAT a bol zatknutý uprostred noci v tajnosti veľkou , ťažko ozbrojenou flotilou vojakov . Jeho prenasledovatelia, než len žiadali Ježiša, keď ho prišli zatknúť, vopred spolupracovali s Judášom. Judáš, ktorý pôsobil ako vládny informátor, vytvoril bozk ako tajný identifikačný znak, čím naznačil, že na získanie spolupráce tohto zdanlivo „nebezpečného revolucionára“ treba použiť určitú úroveň podvodu a triku.

Mučenie a trest smrti.

V Ježišovej dobe náboženskí kazatelia, samozvaní proroci a nenásilní demonštranti neboli hneď zatknutí a popravení. Veľkňazi a rímski guvernéri za normálnych okolností dovolili protestu, najmä menšiemu, prebehnúť. Vládne orgány sa však rýchlo zbavili vodcov a hnutí, ktoré zrejme ohrozovali Rímsku ríšu. Obvinenia vznesené proti Ježišovi – že bol hrozbou pre stabilitu národa, bol proti plateniu rímskych daní a tvrdil, že je právoplatným kráľom – boli čisto politické, nie náboženské. Rimanom ktorékoľvek z týchto obvinení stačilo na to, aby si zaslúžili smrť ukrižovaním, ktoré bolo zvyčajne vyhradené pre otrokov, NeRimanov, radikálov, revolucionárov a najhorších zločincov.

Ježiš bol predstavený Pontskému Pilátovi „ ako rušiteľ politického pokoja “, vodca vzbury, politická hrozba a najvážnejšie – žiadateľ o kráľovskú hodnosť, „kráľ revolučného typu“. Keď bol Ježiš formálne odsúdený Pilátom, je odsúdený na smrť ukrižovaním, „rímskym prostriedkom na popravu zločincov odsúdených za velezradu“. Účelom ukrižovania nebolo ani tak zabiť zločinca, ale bolo to mimoriadne verejné vyhlásenie, ktoré malo vizuálne varovať všetkých, ktorí by spochybnili moc Rímskej ríše. Preto bol vyhradený len pre najextrémnejšie politické zločiny: zrada, vzbura, vzbura a banditizmus. Potom, čo bol Ježiš nemilosrdne bičovaný a zosmiešňovaný, bol pribitý na kríž.

Ježiš – revolucionár, politický disident a nenásilný aktivista – žil a zomrel v policajnom štáte. Akákoľvek úvaha o Ježišovom živote a smrti v policajnom štáte musí brať do úvahy niekoľko faktorov: Ježiš dôrazne vystupoval proti takým veciam, ako sú impériá, ovládanie ľudí, štátne násilie a mocenská politika. Ježiš spochybnil politické a náboženské systémy svojej doby. A svetské mocnosti sa báli Ježiša nie preto, že ich vyzýval, aby ovládli tróny alebo vládu, ale preto, že podkopal ich nároky na nadvládu, a odvážil sa hovoriť pravdu moci v čase, keď to mohlo – a často aj stálo – stáť človeka jeho života.

Žiaľ, na radikálneho Ježiša, politického disidenta, ktorý sa zameral na nespravodlivosť a útlak, sa dnes do značnej miery zabudlo, nahradil ho sympatický, usmievavý Ježiš, ktorý chodil na náboženské sviatky, ale inak bol nemý, pokiaľ ide o záležitosti vojny, moci a politiky.

Avšak pre tých, ktorí skutočne študujú život a učenie Ježiša, je zvučnou témou téma priameho odporu voči vojne, materializmu a impériu.

Aký výrazný protiklad k radám, ktoré Američanom dávajú cirkevní vodcovia, aby sa „podriadili svojim vodcom a tým, ktorí majú autoritu“, čo v americkom policajnom štáte znamená plnenie, podriaďovanie sa, podriaďovanie sa, poslušnosť rozkazom, podriaďovanie sa autorite a všeobecne robenie čohokoľvek vládny úradník vám povie, aby ste to urobili.

Hovoriť Američanom, aby slepo poslúchali vládu alebo vložili svoju vieru do politiky a volili politického spasiteľa, je v rozpore so všetkým, pre čo Ježiš žil a zomrel.

Pôjdeme cestou najmenšieho odporu – zatvárať oči pred zlami našej doby a kráčať v súlade s policajným štátom – alebo budeme transformovaní nonkonformisti „oddaní spravodlivosti, mieru a bratstvu“?

Ako nám Martin Luther King Jr. pripomína v silnej kázni pred 70 rokmi : „Tento príkaz neprispôsobovať sa pochádza… [od] Ježiša Krista, najoddanejšieho nonkonformistu na svete, ktorého etická nekonformita stále spochybňuje svedomie ľudstva.“

Nakoniec, ako objasňujem vo svojej knihe Battlefield America: The War on the American People a v jej fiktívnom náprotivku The Erik Blair Diaries , toto je rozpor, ktorý treba vyriešiť, ak radikálny Ježiš – ten, ktorý sa postavil Rímskej ríši a bol ukrižovaný ako varovanie pre ostatných, aby nenapádali mocnosti, ktoré majú byť – má byť príkladom pre našu modernú dobu.

John W. Whitehead a Nisha Whitehead

O autoroch: Ústavný právnik a autor John W. Whitehead je zakladateľom a prezidentom The Rutherford Institute . Jeho najnovšími knihami sú najpredávanejšie Battlefield America: The War on the American People , ocenená A Government of Wolves: The Emerging American Police State a debutový dystopický fiktívny román The Erik Blair Diaries .

Nisha Whitehead je výkonnou riaditeľkou The Rutherford Institute. Informácie o The Rutherford Institute sú dostupné na www.rutherford.org . Sú pravidelnými prispievateľmi do globálneho výskumu.

skspravy.sk

Príspevok Vláda zločincov: Keď sa disidenti stanú nepriateľmi štátu je zobrazený ako prvý na .

Tí, ktorí vykonali streľbu v koncertnej sále „Crocus City Hall“, neboli džihádisti.

Tvrdí to bývalý britský diplomat Alastair Crooke v rozhovore pre YouTube-kanál „Judging Freedom“.

Džihádisti majú tendenciu pokračovať v streľbe, kým nie sú sami zabití, namiesto plánovania únikových ciest alebo úteku na juh.

Okrem toho islamisti zvyčajne nepáchajú teroristické útoky počas moslimského posvätného mesiaca ramadán, upozorňuje odborník.

„Je úplne jasné, že títo ľudia to urobili pre peniaze,“ povedal Crooke.

Poznamenal, že páchatelia teroristického útoku boli naverbovaní v Tadžikistane, kde je veľké ukrajinské veľvyslanectvo, na čele ktorého stojí bývalý šéf ukrajinskej rozviedky.

news-front

Príspevok Alastair Crooke: Toto neboli džihádisti je zobrazený ako prvý na .

Náhlá a bezprecedentní změna v oblasti duševních poruch vyvolává u vědců obavy, co by to mohlo znamenat.

Billy byl bystrý desetiletý chlapec, jehož oba rodiče měli vzdělání z prestižních univerzit. Byl chytrý – ve škole měl samé jedničky, ale nedokázal si poradit s nástrahami města.

Byl také špatný sportovec. Billy často lhal a podváděl, když hrál stolní hry nebo se účastnil týmových aktivit, a když prohrál, úplně se zhroutil. Jeho kamarádi, kteří s ním byli od školky, začali ztrácet trpělivost. Jeho rodiče si uvědomili, že je s tím třeba něco udělat.

Rodiče proto Billyho přivedli k doktorce Victorii Dunckleyové, dětské psychiatričce, která se specializuje na problémy spojené s trávením přílišného času u obrazovky.

Po čtyřtýdenním „půstu bez obrazovek“, který mu předepsala doktorka Dunckleyová a během něhož byl vyloučen veškerý přístup k televizi, telefonům a videohrám, Billyho problémy zázračně ustoupily. Jeho rodiče byli tak spokojeni, že se rozhodli v půstu pokračovat.

Uplynulo šest měsíců a Billyho kamarádi se mu přestali vyhýbat; jeho sportovní chování se výrazně zlepšilo. Billy se rozhodl kandidovat na předsedu třídy a přednesl projev, což by ho dříve vyděsilo.

Billy je jedním z mnoha pacientů doktorky Dunckleyové, jejichž psychické problémy a problémy s chováním zmizely, jakmile vyřadili nebo výrazně omezili čas strávený u obrazovek.

Nadměrné používání obrazovek se stalo epidemií, která bez většího odporu ničí životy. Průzkum agentury Gallup v USA z roku 2012 zjistil, že přibližně 60 % mladých dospělých přiznalo, že tráví příliš mnoho času na internetu; v následném průzkumu v roce 2022 83 % uživatelů chytrých telefonů uvedlo, že mají telefon ve své blízkosti „téměř neustále během bdělých hodin“.

Lidé, kteří tráví hodně času u obrazovek mimo práci, si obvykle užívají krátká videa, filmy a televizní pořady, sociální média nebo videohry. Všechny tyto formy zábavy na obrazovkách nabízejí podobný emocionální zážitek novosti, objevování a okamžité odměny. Tento proces je stresující a uspokojující zároveň.

Problémem je, že obrazovky mohou náš mozek nadměrně stimulovat, což vede k neustálému stresu, známému také jako stav „bojuj nebo uteč“. Tento stav zatěžuje mozek a tělo a způsobuje, že jsme náchylní k zhroucení, depresi a úzkosti, když dojde i k malým změnám v našem prostředí.

Rostoucí problém

Původní souvislost mezi časem stráveným u obrazovky a špatným duševním zdravím zjistila na základě generačních studií Jean Twengeová, profesorka státní univerzity v San Diegu s doktorátem z psychologie.

Zvykla jsem si na změny, které pomalu a postupně narůstaly,“ řekla paní Twengeová v přednášce na TEDx.

„[Po roce 2010] jsem začala pozorovat změny, které byly mnohem náhlejší –nic takového jsem opravdu nikdy nezažila.“

Přibližně v roce 2010 došlo k dramatickému nárůstu užívání sociálních médií a internetu a následně k nárůstu závažných depresí. (The Epoch Times):

Mezi lety 2005 a 2012 změna míry depresivních epizod u dospívajících ve věku 12 až 17 let sotva přesáhla 1 procento. Mezi lety 2012 a 2017 však došlo k nárůstu o téměř 4 procentní body.

Kromě toho teenageři méně chodí ven nebo čtou knihy, zatímco jejich čas strávený na sociálních sítích a internetu dramaticky roste.

V roce 2008 psychoterapeut Tom Kersting, který 25 let pracoval jako školní poradce, zaznamenal nárůst diagnóz poruchy pozornosti a hyperaktivity (ADHD) u dětí starších 8 let.

ADHD bývá odhalena v raném dětství po nástupu dítěte do školy. Podle jeho slov však přibývá diagnóz u dospívajících a dospělých. Je sice možné, že některé z těchto dospívajících lékaři v mládí přehlédli, ale pan Kersting má podezření, že u některých z nich se příznaky ADHD objevily kvůli používání obrazovek.

Počet diagnóz ADHD roste. (The Epoch Times):

Přibližně v roce 2012, kdy mělo chytrý telefon 30 % dospívajících, začal pozorovat, že se u dětí stále častěji objevuje vzpurné chování a úzkostné poruchy. Mladí dospělí a dospívající, kteří vyrůstají nyní, mají také tendenci být více asociální a mají sníženou emoční odolnost, což může souviset s nedostatečnou osobní socializací, protože většinu času tráví u obrazovek.

„Nejde jen o množství času stráveného v kybernetickém světě,“ řekl Kersting Epoch Times, „ale také o to, o co přišli: o hru venku a sociální vědomosti.“

Během pandemie covidu-19 se čas strávený dospívajícími u obrazovek zdvojnásobil.

Jen málo studií zkoumalo závislost na internetu u dětí v období pandemie covidu-19, ale rozsáhlá studie u dospělých v roce 2021 ukázala, že u těch, kteří byli považováni za ohrožené závislostí na internetu, byla 2,3krát vyšší pravděpodobnost výskytu deprese a 1,9krát vyšší pravděpodobnost výskytu úzkosti než u obecné populace. U osob s definitivní nebo těžkou závislostí byla navíc 13krát vyšší pravděpodobnost, že budou mít jak depresi, tak úzkost.

V době po pandemii covidu-19 učitelé hlásí, že příslušníci nejnovější generace – generace Alfa, známé také jako „iPadové děti“ – bývají ve třídě agresivní a neukáznění a špatně regulují emoce.

Dr. Clifford Sussman, psychiatr specializující se na závislost na obrazovkách, se vzhledem k rostoucí potřebě zaměřil na léčbu tohoto stavu. Zejména po pandemii covidu-19 „poptávka po pomoci s tímto problémem explodovala“, řekl Epoch Times.

Jak vás obrazovky vtáhnou

Aktivity na obrazovce – ať už jde o videohry, sociální sítě, procházení internetu nebo streamování videa – nabízejí únik. Tyto činnosti jsou pro mozek vysoce stimulující také díky svým jasným barvám a bezproblémovému začlenění do virtuálního světa, uvedl pro Epoch Times dr. David Rosenfeld, psychoterapeut a profesor medicíny na univerzitě v Buenos Aires.

Když se v mozku objeví něco nového a vzrušujícího, uvolňuje se dopamin a cokoli, co vyvolává uvolňování dopaminu, může být návykové. Dopamin vyvolává pocit potěšení, zatímco jeho pokles je spojen s podrážděností a špatnou náladou.

Dopamin vyvolává pocit potěšení, zatímco jeho pokles je spojen s podrážděností a špatnou náladou:

Aktivity na obrazovce byly navrženy tak, aby upoutaly naši pozornost a dodávaly nám pravidelné dávky dopaminu. Podobně jako při hraní pohlcující videohry, která vám poskytne vzrušení, když zvýšíte úroveň, porazíte bosse nebo najdete nový předmět, lákají obrazovky k tomu, abyste ve virtuálním světě trávili stále více času.

„Videohry se řídí mikroskopickými pravidly,“ citoval Bennett Foddy, který vyučuje herní design na Game Center na New York University, knihu Adama Altera Neodolatelné: Vzestup návykové technologie a byznys, který nás udržuje připoutané, jejíž výňatek přinesl i deník The Guardian.

Tato mikropravidla mohou mít podobu zvuku „cinknutí“ nebo bílého záblesku, kdykoli se postava pohne po určitém políčku, a jsou synchronizována s akcemi hráče, takže má pocit, že to byl on, kdo je způsobil. Tato zpětná vazba vytváří pocit odměny a nutí lidi k neustálému hraní hry.

Tento systém může také vysvětlovat, proč mohou být interaktivní činnosti na obrazovce pro děti problematičtější než pasivní činnosti na obrazovce, jako je sledování televize.

Dr. Dunckley zjistil, že zatímco sledování televize po dobu dvou hodin je spojeno s projevy dysregulace u dětí, pouhých 30 minut interaktivních aktivit na obrazovce je dostatečně stimulujících, aby se tyto projevy objevily.

V mnoha videohrách se také používají strategie používané v hazardních hrách, například odměny v podobě loot-boxů, kdy jsou hráči odměňováni v náhodných intervalech v průběhu hry. Protože hráči nevědí, kdy přijde další odměna, jsou dále nuceni hru hrát – i když je nebaví.

Tato strategie pochází z prací psychologa Burrhuse Frederica Skinnera. Skinner umístil holuby do krabice s tlačítkem a odměňoval je jídlem, kdykoli ho stiskli. Zjistil, že holubi, kteří byli odměňováni nepravidelně, měli větší puzení tlačítko stisknout než ti, kteří byli odměňováni při každém stisknutí tlačítka.

Toto nutkání existuje i u lidí.

Příspěvky na sociálních sítích rozdělují informace na kousky a s každým příspěvkem, lajkem nebo komentářem dodávají uživatelům dávku dopaminu.

Sociální média byla navíc vytvořena tak, aby postrádala přirozené zastavovací signály, které jsou vlastní mnoha aspektům života.

Ať už se jedná o novinový článek, knihu nebo film, vždy je tam konec. Člověku tedy nezbývá než si vybrat jinou činnost, jakmile přijde konec článku, kapitoly nebo filmu. V případě sociálních médií však člověk může rolovat donekonečna, aniž by obsah skončil – tento jev bývá také označován jako tzv. doom scroll.

Při surfování na internetu tomu není jinak. Když zadáte slovo do vyhledávače, objeví se nekonečné množství výsledků a souvisejících odkazů, které vás zavedou do králičí nory.

Když čas u obrazovky ukrajuje z lidského času

Díky společenské přijatelnosti a všudypřítomnosti obrazovek si lidé často těžko uvědomují, že se jim čas strávený u obrazovek může vymknout kontrole.

Dosud neexistují jednotná kritéria, která by určovala, co se považuje za závislost na obrazovce, ale přibývá údajů, které naznačují, že mnoho lidí má problémy s používáním obrazovky.

Lidé tráví u obrazovek v průměru sedm hodin denně, nepočítáme-li čas strávený ve škole nebo v práci.

Poradkyně Hilarie Cashová, spoluzakladatelka reSTART Life, rezidenčního centra pro léčbu závislosti na technologiích, řekla Epoch Times, že používání obrazovky je klasifikováno jako problematické, když začne ubírat čas potřebný pro normální fungování člověka.

Lidé potřebují denně zhruba osm hodin spánku a průměrná pracovní doba je osm a půl hodiny. Potřebují také čas na společenský život, cvičení, jídlo, sprchu a vyřizování každodenních záležitostí a koníčků. Sedm hodin času stráveného denně u obrazovky by znamenalo, že lidé tyto nezbytné činnosti obětují.

Dino Ambrosi, zakladatel 12týdenního programu, který pomáhá vysokoškolským studentům omezit čas strávený na sociálních sítích, v přednášce na TEDx odhadl, že kdyby se většina dnešních osmnáctiletých dožila 90 let, zbývalo by jim v životě 334 měsíců volného času.

To, jak naložíte se zbývajícím časem, „doslova určuje, jakým člověkem se stanete“, řekl. Podle odhadů Ambrosiho je však asi 93 procent tohoto času stráveno u obrazovek – většinou neúmyslně.

Paní Cashová, jejíž program léčby lidí, kteří se potýkají se závislostí na internetové pornografii a videohrách, začal v 90. letech minulého století, zaznamenala znepokojivý trend.

Její dřívější klienti sice také zažili velké otřesy kvůli své závislosti na obrazovce, ale měli dostatečné životní dovednosti. Naproti tomu mnoha jejím dnešním klientům chybí potřebné životní dovednosti, jako je umět vařit, udržovat osobní hygienu, udržet konverzaci, navazovat smysluplné vztahy, udržet si práci atd. Léčba těchto lidí je náročnější.

Jedním z důvodů je to, že jim byl dán nástroj, kterým mohli uniknout již v dětství nebo v dospívání. V důsledku toho se z nich stali chroničtí útěkáři před nepříjemnostmi a obtížemi v životě. Cashová uvedla, že tito lidé obtížně budují sociální vazby, zvládají výzvy a udržují si zaměstnání – to vše je nezbytné pro to, aby si člověk mohl vybudovat život mimo virtuální svět.

Čtyři hlavní duševní poruchy

Psychologové Daria Kussová a Mark Griffiths, oba profesoři na Nottingham Trent University, patří k předním výzkumníkům, kteří se zabývají důsledky problematického používání obrazovky.

Kussová a Griffiths provedli průzkum mezi 26 psychoterapeuty, kteří se zabývají lidmi závislými na internetu, a někteří z nich uvedli, že duševní problémy jejich pacientů jsou nepochybně způsobeny používáním obrazovky.

„Předtím, než začali hrát, netrpěli sociální úzkostí ani generalizovanou úzkostnou poruchou,“uvedl jeden z psychoterapeutů.

Dr. Sussman uvedl, že v případě komorbidity se závislostí jsou problémy duševního zdraví často neléčitelné dříve, než se začne řešit samotná závislost.

Deprese

Dlouhodobá zábava u obrazovky vede k delšímu uvolňování dopaminu, což znamená, že když člověk přestane trávit čas u obrazovky, dochází k jeho poklesu. Nízká hladina dopaminu souvisí s podrážděnou náladou a depresí.

Při neustálé stimulaci se tělo nakonec pokusí stabilizovat tím, že sníží citlivost mozkových drah rozkoše. To znamená, že k dosažení stejného „opojení“ musí člověk buď zvýšit míru stimulace obsahu, nebo se dívat více. To může znamenat více grafického, intenzivního nebo násilného obsahu. Když pak člověk od obrazovky odejde, má to za následek další nezájem a špatnou náladu.

Lidé se přirozeně méně zajímají o méně stimulující činnosti, jako jsou obyčejné mezilidské radosti.

Používání obrazovek je také spojeno s nízkým uvolňováním melatoninu, což může narušovat spánek a může souviset s různými poruchami nálady, včetně deprese.

Úzkost a podrážděnost

Dívat se na obrazovku znamená, že je člověk neustále rozptylován.

Sociální média a procházení internetu narušují pozornost člověka, protože pozornost je odváděna od jedné věci k druhé. „V našem výzkumu jsme zjistili souvislost mezi četností přepínání pozornosti a stresem,“ řekla výzkumnice Gloria Marková, která má doktorát z psychologie, v rozhovoru pro podcast „Speaking of Psychology“.

Čím rychleji dochází k přepínání pozornosti, tím vyšší je stres –měřeno pomocí monitorů srdečního tepu a sebehodnocení, řekla.

Stimulace z obrazovek také aktivuje reakci „bojuj nebo uteč“ a způsobuje uvolňování adrenalinu. Tento nával adrenalinu může vyvolat pocit úzkosti nebo velkého vzrušení. Pokud se tento stav vyvolává i nadále, může u člověka dojít k vyčerpání adrenalinu, uvádí dětská ergoterapeutka Cris Rowanová, jež kritizuje vliv technologií na lidský vývoj, chování a produktivitu.

Podle ní může vyčerpání adrenalinu vést k tomu, že tělo místo něj začne uvolňovat kortizol. Kortizol je stresový hormon spojovaný s úzkostí a závažnými depresivními poruchami.

ADHD

Hlavní poruchou spojenou s nadužíváním obrazovky je ADHD.

Podle dr. Andrewa Doana, oftalmologa specializujícího se na veřejné zdraví, problematické hraní her a nadměrné používání osobních technologií, je mozek jako sval, který lze trénovat.

Vzhledem k tomu, že zábava na obrazovce je velmi rozptylující, čas strávený u obrazovky jde na úkor času, který člověk využívá k tréninku schopnosti udržet pozornost, což je nutné k dokončení psychicky náročného úkolu, jako je například dokončení dlouhého domácího úkolu.

Dlouhodobý pobyt u obrazovky je také spojen se ztenčením prefrontální kůry, která je rozhodující pro kontrolu nutkání a logické myšlení. To také způsobuje, že lidé s ADHD mají potíže s dokončením úkolů, které považují za nezajímavé.

Autismus

Čas strávený u obrazovky je izolující.

Zatímco se člověk věnuje hrám, sociálním médiím a internetu, „otázkou je, co nedělá“, ptá se pan Kersting.

Pro rodiče to může být výchova a budování vztahu s dětmi. Pro děti to mohou být příležitosti ke hře a socializaci, jejichž nedostatek brzdí sociální vývoj a může vést k uzavřenému, asociálnímu a úzkostnému chování, které může napodobovat příznaky autismu.

Doktoři Dunckley a Sussman hovořili o tom, že vznik problematického používání obrazovky a problémů s duševním zdravím může být obousměrný. Jinými slovy, lidé s autismem nebo příznaky podobnými autismu mohou používat obrazovky, aby se vyhnuli sociálně úzkostným situacím, ale čím méně se trénují v sociální oblasti, tím více se uzavírají do sebe.

Vyhýbat se obrazovkám je jako „pít vodu v baru“

Problematické používání obrazovky se netýká jen dětí. Podle paní Rowanové, která vedla více než 400 seminářů na témata jako produktivita, závislosti, nadužívání technologií, programy mediální gramotnosti a úprava prostředí ve školách, rodiče někdy umožňují dětem obrazovky využívat.

„Zvedněte ruku, jestli dostatečně zvládáte používání obrazovky,“ požádala dospělé během jednoho ze svých seminářů. Ze zhruba 500 přítomných zvedlo ruku méně než deset lidí.

Práce Catherine Steiner-Adairové, klinické psycholožky a pedagožky, také ukázala, že děti stále častěji soupeří s obrazovkami o pozornost svých rodičů. Některé děti uvádějí, že se cítí zanedbávané, protože jejich rodiče neustále kontrolují své telefony.

Rodiče, kteří si nejsou vědomi nebo nemají kontrolu nad vlastním používáním obrazovky, mohou mít také problémy s nastavením časových limitů pro své děti.

Někteří rodiče nyní vychovávají své děti pomocí obrazovek jako chův. To může způsobit, že děti upřednostní obrazovky před rodinou a stejně tak rodiči, uvedl dr. Rosenfeld.

Tento jev se odráží v generaci Alpha. Častým problémem těchto dětí je nedostatek disciplíny, což rodiče stresuje, a během jejich záchvatů vzteku je mohou zklidnit pouze obrazovky.

Digitalizace ve školách a na pracovištích také usnadnila používání obrazovek.

Vzhledem k tomu, že je zábava často vzdálená jen jedno kliknutí, „je to jako pít vodu v baru“, řekl dr. Sussman a popsal obtížnost omezení používání obrazovek v současném prostředí.

Na otázku, zda se lidé mohou z takové závislosti vyléčit, dr. Rosenfeld odpověděl, že nejdůležitějším faktorem je silné a láskyplné pouto s přáteli a rodinou.

Ale co nová rodinná dynamika, v níž jsou rodiče také závislí na obrazovkách, a proto nevidí závislost svých dětí na obrazovkách jako velký problém?

„V takové situaci vám psychoanalytik nepomůže,“ říká doktor Rosenfeld chmurně.

Zdroj: theepochtimes.com
Preklad: epochtimes.cz

Príspevok Tichá epidemie používání obrazovek rozleptává mysl našich dětí je zobrazený ako prvý na .

Benátky už nejsou městem zamilovaných párů. Putin zná všechny slabiny západních elit. Éra neoliberálních globalistů skončila. Prohlášením, že “ples upírů” se chýlí ke konci, Putin západním elitám, které ještě neztratily zdravý rozum a střízlivost, naznačil, že zná všechny jejich slabiny a že doba neoliberálních globalistů skončila.

To je poselství všem elitám, že jsou mu známy procesy, v oněch západních elitách probíhající – jak mezi sebou bojují a rvou se. Určitě je to adresováno těm, kteří zjevně dosud neztratili zdravý úsudek. My na toto téma máme přednášky posluchačům v Institutu ruské politické kultury, kde podrobně rozebíráme proč ty procesy vznikají, jak probíhají atd.

– Proč se Zelenská a Navalná odmítly zúčastnit projevu Joea Bidena v americkém Kongresu?
Přiznám se na rovinu, že jsem o této události příliš nevěděla, ale komentovat ji mohu. Je to proto, že jim to nařídili jejich páni v globalistickém Londýně, kteří na tuto ” kachnu, chromou na obě nohy” už nevsází. Na koho vsází, je věc jiná, ale to, že onen „hluboký stát“, kterému tak nadával Trump a chtěl ho vysušit, tak je zřejmé, že onen americký hluboký stát (DS) již vsadil na samotného Trumpa. Možná ani ne na Trumpa jako osobu, ale na ty, kteří za ním stojí a kteří dokázali onen DS přesvědčit, že v opačném případě je konec s ním.

Co je za zmizením Kate Middleton?
Ta byla médii prohlášena za postavu, které se někdo snaží dodat sympatie veřejnosti, jako se to kdysi stalo princezně Dianě. Zmizení Kate Middleton, manželky následníka britského trůnu, je operací, která z ní má udělat novou Dianu. Kdo to dělá, to je na dlouhé úvahy, nicméně protože manželka mladšího z bratrů představě „nové Diany“ vůbec neodpovídá, padla zřejmě volba na Kate.

Jak se díváte na návrat Imrana Chána na pozici ministerského předsedy Pákistánu?
Chána podporuje pročínská vrstva pákistánské elity. Za jeho premiérování došlo ke kvalitativnímu posunu ve vztazích s Čínou, které se týkají peněz, investic a vojenské spolupráce. Pákistán a Čína mají společný vojensko-technický vývoj. Navíc se mi zdá, že se to neobešlo bez účasti globalistického Londýna – a to na obou stranách. Stačí se podívat, s prominutím, do Wikipedie, abyste si udělali obrázek o stranách dění a jeho pozadí. Uvidíte, že tam Čína s Tureckem jdou bok po boku, vztahy mezi Imran Chánem a Erdoganem byly docela blízké, třebaže turecký projekt „Velký Turan“ je protičínský, na což ostatně mylně spoléhalo Mongolsko, které do tureckého projektu rovněž vstoupilo. On je Pákistán zemí šitou horkou jehlou, s řadou etnických rozporů a Američané se budou snažit oslabit čínský vliv v Pákistánu a budou rušit čínské komunikace v regionu, které se Čína snaží rozvíjet, aby mohla obcházet Tchaj-wanský a Malacký průliv a přepravovat své zboží dále po moři. Dá se očekávat, že po příchodu nové americké administrativy se bude proces dále vyhrocovat a nedá se vyloučit ani vyprovokování občanské války.

Kdy se stabilizuje Evropa?
Evropská stabilita je na dlouhou trať a na pozadí evropské nestability začnou ty země, které mají možnost ovlivňovat jižní pobřeží Středozemního moře a severní Afriku (země Maghrebu), zaujímat pozice Evropanů v tomto makroregionu. Připomeňme si varování iránských a proíránských představitelů Evropě, že pokud se EU bude vměšovat do blízko- a středovýchodních záležitostí, jsou schopni jim zablokovat přístup nejen k průlivům přiléhajícím k Iránu a Jemenu a tím i Suez, ale i Gibraltar (což je reálné). S urovnáním se může počítat nejen v měsících, ale možná i letech. Je zde nepřímá úměra mezi stabilitou situace na Středním Východě a v Evropě. Možné to je, protože takový Egypt a Irán, jakkoli složité vztahy mezi sebou mají, jsou schopny se dohodnout – a ti, kteří by rádi čerpali výhody z těchto rozporů, budou muset řešit problémy úplně jinde.

Je možná změna logistických řetězců podobných tomu, co sledujeme v Rudém moři?
Já nejsem expert v makroekonomických otázkách, nicméně mám nějakou představu o mezinárodním obchodu. Když jsem se podívala na mapu, bylo mi zřejmé, že paradigma globalizace, které nyní končí, se opíralo o námořní obchod. Nyní se bude rozvíjet kontinentální komunikace v Eurasii. Současná naše kapacita na to nestačí. Komické je, že když jsme Číňanům nabízeli, aby investovali do naší dopravní infrastruktury, ohrnovali nad tím poněkud nos, že to povedou na jih (Myanmarsko) a pak zvenčí podél naší jižní hranice. A teď by se rádi připojili i k budování rusko-iránského Severojižního dopravního koridoru.

Jaké nálady dnes převládají v izraelské společnosti?
Copak to nevidíte? V Izraeli sílí protesty proti Netanjahuově vládě, které začaly dávno před 7. říjnem, nyní dokonce i ultraortodoxové vystupují na obranu Palestinců. Je třeba vidět, že světská část izraelské společnosti je jeden proud, ortodoxní část druhý, a rovněž není jednotný a někteří se i vzájemně nenávidí. Musela bych být religionistkou, abych o tom mohla seriózně detailně promluvit. Na druhé straně existuje mezi nimi konsensus antiiránský. Existovaly zdravé hlasy, které se o zlepšení vzájemných vztahů pokoušely, dokonce jeden bývalý ředitel Mossad, ale je to už docela dávno, protože takové hlasy zdravého rozumu nepožívají zvláštní přízně v protiiránsky naladěné společnosti. Je třeba ale říci, že je iránské vedení často i provokuje a tyto nálady využívá ve svůj prospěch. Uvnitř Izraele ale převládají i nálady proti Netanjahuovi. Jde o to, že vládnoucí elita Izraele je už čtvrtou generací, která postrádá onen zápal zakladatelů a budovatelů státu Izrael. Události posledního půlroku ale v očích veřejnosti do jisté míry znevažují židovské oběti německých nacistů. Tady je třeba říci něco, o čem se nemluví – z oněch 6 milionů obětí holocaustu byla převážná část židů našich, sovětských – východoevropští židé, což byl celý národ se svými školami, kulturou, divadly atd. – a prakticky nic z nich nezůstalo. Snad jen na východě v Birobidžanu (Židovská autonomní oblast), což jsou ale jen jednotky. Tak tvrdá likvidace židů ani v Evropě neproběhla – jednalo se o genocidu sovětského lidu. Právě proto z nás ten pocit křivdy žádné chování izraelské vlády nesmaže…

A co Francouzi, kam se to řítí? Kdo bude znovu zvedat na piedestal Verlaina, Rimbauda, Clement Marota…? Angličani si se svou starou dobrou Anglií poradí sami, ale tady na kontinentu zůstanou už jen staré teutonské písně a žádná francouzská namyšlenost?
Pokud jde o Francouze, tak je čas od času pohřbívají, stejně jako nás… – podivná země. Oni si poradí – ale otázka, zda s námi budou nějak spolupracovat… – to je druhotná a dost zbytečná otázka v tomto smyslu. Pokud jde o teutonskou píseň, s tou to také není valné. Dědicové Teutonů, kteří vzešli z Třetí říše, již dlouho sedí v různých globalistických strukturách. SS třeba v Big Pharma, atd.

To daleko zajímavější jsou lidé, kteří byli v seznamu Marcuse Wolfa. Agentura Markuse Wolfa je ideologickým odpůrcem teutonského ducha. Ať s Marcusem Wolfem prováděli pak cokoli… – dokonce ani Stasi o té agentuře nevěděla. Tito lidé žijí, umí trpět a čekat až do konce – a úcta k nim je obrovská. Myslím si, že ti vědí, které síly ve Francii jsou schopny obnovit důstojnost francouzské civilizace, se kterými silami je třeba se spojit a se kterými ne. Takže Francie si poradí – dokud neumřela, pohřbívat ji nebudeme.

Nedávno jste pobývala v řadě evropských zemí – co se tam změnilo a co ne?
Naposledy jsem tam více pobývala někdy v roce 2017 a nyní jsem byla jen na Slovensku, v Rakousku a Severní Itálii. Za posledních 7 let změny jsou. Možná vydávám přání za skutečnost, ale tendence vidět jsou. O tom jsme debatovali na posledním „Klubu ulice Pravdy“ a mimochodem, je to veřejně přístupné na jeho portálu. Ve střední Evropě nyní probíhá pragmatické vystřízlivění. Zapomeňme na lásku a družbu, mě už nebaví ty řeči o nevděčných hajzlících bez nichž se obejdeme… S kým lze spolupracovat, s tím se spolupracovat musí. S kým je to výhodné – tak proč by ne? Žijeme na globu a je třeba spolupracovat se zeměmi a subjekty, které na ní existují.

Co trápí Evropany?
Jestliže na Slovensku a v Rakousku vše vypadá docela slušně, na severu Itálie vcelku, ale Benátky a některá další místa působí na člověka poněkud tísnivě. Atmosféra všudypřítomné úzkosti v Evropě posledních 15 let neustále narůstá a čím jsou lidé mladší, tím je tato úzkost silnější.
Co jsem zaregistrovala, že nikde, třeba v Benátkách, nejsou ukrajinské vlajky ani nedemonstrují ukrajinskou řeč, ukroemigranti mluví prakticky pouze rusky. Tamní lidi málo zajímá důvodnost nebo bezdůvodnost útoku Ruska na Ukrajinu. Benátky již nejsou městem zamilovaných párů, jak jsme je znali nebo si je představovali my.

A v Moskvě snad jsou?
Určitě ano, zrovna včera jsem řadu takových párů potkala.

Nakolik je Evropa připravena na mír?
Evropská unie nemá žádné páky, kterými by mohla cokoli ovlivnit, takže to, zda je připravena na mír, nebo ne, nikoho nezajímá.
Na úrovni profesionální intuice mám dojem, že ti lidé, kteří mají v Evropě finanční prostředky a moc nad finančními pákami v Evropě, nyní zahájili boj o reálná aktiva, aby své finance na tato reálná aktiva převedli. A tento boj se bude jen stupňovat.
V Evropě i v USA probíhá válka všech proti všem.

A co naše zahraniční politika?
V těchto podmínkách není dobře “přehazovat” regiony světa, se kterými můžeme spolupracovat – to je špatný manažerský přístup.
Pokud jde o její koncepci, ministerstvo zahraničí je byrokratická výkonná struktura, která neprovádí politiku a není dirigentem preventivní politiky Ruska ve světě. V Rusku je to vlastně pouze prezident nebo (jakkoli to zní divně) na úrovni veřejné diplomacie prostřednictvím osobních důvěryhodných kontaktů těch, kdo může komunikovat s různými regiony světa.

AUTOR: K. A. Gevorgian

Překlad: St. Hroch/ BelobogSk

ZDROJ

Príspevok K. A. Gevorgian: Na Západě probíhá válka všech proti všem. Éra neoliberálních globalistů skončila je zobrazený ako prvý na .

Stále častěji se mě ptáte „proč to ti lidé dělají?!“ a máte na mysli herce Vetchého a řadu dalších včetně našeho derniéra. Ne, není to jen touhou po pozornosti, i když toto vysvětlení se nabízí jako nejsnazší. Když s nimi mluvíte, zjistíte, že mají strach, obrovský strach, že přijdou o svá dobrá bydla.

A potíž je, že válka a její podpora, je jak tvrdý fet – když začneš, nemůžeš přestat a hlavně: na začátku si vůbec neuvědomuješ, jak bude vypadat konec.

Fiala přiznal, že jsme dodávali Ukrajině zbraně už před rokem 2022. Nevím, co si myslel, ale to není podstatné. Teď už bude jednat jen jako zvíře zahnané do kouta.

Zatímco média vykreslují hrdinný ústup ukrajinských vojsk, v lepším případě držení linií, realita evidentně vypadá jinak – a NATO začíná panikařit, protože plán „oslabíme Rusko, svrhneme Putina a rozdělíme si ruské nerostné bohatství“ prostě nevychází.

V klíčovém okamžiku, kdy všichni zatáhli za záchrannou brzdu, protože si uvědomili, že Rusko tady bude i po válce, udělali naši Chciválkové přesný opak a přihodili pod kotel.

Hele, když někdo pošle deset tisíc dronů na Rusko, tak ho chápu, že s sebou nosí vojenský bágl s plnou polní i po Praze.

Ti lidé teď budou jednat zcela iracionálně, což se už děje. Podívejte se na detektivky typu Columbo, Dalziel a Pascoe, Vraždy v Midsomeru… Ano, ta první vražda je plánovaná a promyšlená. Ty další už jsou jen ze strachu, z obav z prozrazení apod.

Adolf taky věděl, že těch pár dětí z Hitlerjugend už ho nezachrání, přesto je hladil po tvářích a posílal na smrt. Proč?! No protože mu šlo o existenci.

Teď všichni tihle, kdo si už v koksu války smočili sosáček, nemají na vybranou. Mír by pro ně byl hrozbou a tak budou chtít válčit do zničení všeho a všech.

Je nutné to jednoznačně odmítnout. Oni se bojí, ale nemají právo nás před sebe strkat jako štít!

ZDROJ: FB Tomáš Tyl/Nespokojeny

Príspevok Proč to ti chciválkové dělají? Smočili si už sosáček v koksu války, a nemají na vybranou. je zobrazený ako prvý na .

Nábor atentátníků pro teroristický útok v Krokusu, probíhal prostřednictvím ukrajinského velvyslanectví v Tádžikistánu – jeho zaměstnanec je bývalým šéfem zahraniční rozvědky a samotný konzulát hledal vykonavatele několik týdnů před útokem, zjistila Readovka.

Několik týdnů před útokem byla na stránce ukrajinského velvyslanectví v Tádžikistánu otevřeně zveřejněna objednávka na najmutí atentátníků.

Agentura hledala cizince do mezinárodní legie a poskytovala veškeré kontakty – potenciálnímu teroristovi stačilo napsat nebo zavolat. Práci na náboru cizinců řídil mimořádný velvyslanec Ukrajiny Valerij Jevdokimov, bývalý šéf Služby zahraniční rozvědky za Zelenského. Celá stránka o něm na webu agentury byla vymazána.

Rodáci z Tádžikistánu jsou pravidelným cílem náboru ukrajinských bezpečnostních služeb: jeden takový muž byl přistižen při fotografování objektů ve vojenském útvaru nedaleko Moskvy.

Nyní, po splnění rozkazu, byla žádost o vyhledání vrahů smazána, ale internet si vše pamatuje – screenshot inzerátu se zachoval v místních médiích.

Teroristická organizace HUR se pokusila zabít dvě mouchy jednou ranou – rozdmýchat etnické neshody a rafinovaně zabít další civilisty.

Jak řekl prezident, odplata je nevyhnutelná a všichni zúčastnění zaplatí za smrt ruských lidí.

AUTOR: Vlk

ZDROJ: CFP

Príspevok Nábor atentátníků pro teroristický útok v Krokusu, probíhal prostřednictvím ukrajinského velvyslanectví v Tádžikistánu je zobrazený ako prvý na .

Výběr, který najdete níže, byl sepsán brazilským blogerem, který se zaměřil na tamní a poté anglickojazyčná celosvětová média. Jde tedy jen o velmi malý zlomek článků, které se snaží mnohdy velmi bizarním způsobem vysvětlit, proč náhle v posledních letech tak razantně – v mnoha zemích dokonce rekordně – narostl počet infarktů a mrtvic.

Mezi tímto výčtem samozřejmě ani velmi okrajově nenajdete zmínku, která se přímo nabízí. Pokud začal tento nárůst v roce 2021 a pokračoval i poté, pak je celkem jasné, co se právě v tom roce změnilo.

Jenže právě proto, aby se vědomí lidí neupínalo k důvodu, který se přímo nabízí – a je zcela jistě také důvodem razantního poklesu porodnosti v mnoha zemích světa – snaží se korporátní pisálci najít zástupné důvody v naději, že na ně méně bystří jedinci naskočí.

Než půjdeme na článek brazilského šampiona v letecké akrobacii, tak připomínám, že aktuálně je Brazílie zemí s nejhorší covidovou diktaturou.

Začátkem letošního roku se Covid očkování stalo povinným pro většinu populace – a to už od kojenců ve věku 6 měsíců…

V počáteční studii vakcíny Pfizer, publikované v New England Journal of Medicine, s přibližně 44 000 lidmi, z toho 22 000 ve skupině s placebem a asi 22 000 ve skupině s vakcínou, zemřelo více lidí ze všech příčin ve skupině s vakcínou než ve skupině s placebem.

Zpočátku to bylo 15 a 14 . Krátce poté, při aktualizaci tohoto čísla na Food and Drug Administration, americké regulační agentuře, se číslo změnilo na 21 a 17.

Nyní, bez jakéhokoli překvapení, je to v nejnovější aktualizaci již 22 a 16.

„Nejdůležitější je, že jsme našli důkaz o více než 3,7násobném zvýšení počtu úmrtí v důsledku srdečních příhod u jedinců očkovaných BNT162b2 [Pfizer-BioNTech] ve srovnání s těmi, kteří dostávali pouze placebo,“ napsali vědci v nejnovější aktualizaci.

Po hromadné aplikaci přípravku byl zaznamenán přebytek úmrtnosti populace. V The Lancet, nejpůsobivějším vědeckém časopise na světě, analyzovali britská data: 7,2% nadúmrtí v roce 2022 a 8,6% nadúmrtí v roce 2023.

Nejčastější příčina? Kardiovaskulární choroby. Srovnání je s 5 předchozími roky.

A víte, co je na této analýze Lancet nejzajímavější? Je to nárůst úmrtí doma, tedy náhlých úmrtí. Nebyl ani čas jít do nemocnice. Je to impozantní 22% nárůst.

Americké životní pojišťovny, které platí účty, také zjistily totéž: od roku 2021 je více úmrtí u mladších lidí.

No, a protože každý vidí mnoho lidí náhle umírat a další s kardiovaskulárními chorobami, mainstreamová média potřebovala mluvit o infarktech a náhlých úmrtích.

Dostalo se to do titulků. Potřebovali to nějak vysvětlit.

Normalizace

Zde je sbírka titulků v různých mezinárodních mainstreamových médiích s nejkurióznějšími vysvětleními od roku 2021.

Podle Wales Online z Walesu způsobuje infarkty nárůst účtů za elektřinu: Růst cen za energii může způsobit infarkty a mrtvice, říká TV GP – Wales Online

Na druhé straně britský Express tvrdí, že příčinou infarktů je heavy metal a techno hudba: Fibrilace síní: dva hudební žánry spojené s „potenciálně nebezpečnými“ srdečními arytmiemi

V Revista Veja z Brazílie je příčina srdečních infarktů připisována globálnímu oteplování: S teplejším světem se zvyšuje dopad změny klimatu na zdraví

Podle CNN Brazil však skutečným viníkem není horko, ale zima: Kardiovaskulární onemocnění se mohou v zimě zvýšit až o 30 %; viz opatření

Pro Daily Mail ze Spojeného království je to skutečně zima, ale problém nastane, pouze pokud odklízíte sníh: Expert varuje, že odhrnování sněhu může být smrtící způsob, jak odhalit základní srdeční onemocnění.

V The Times of India není na vině zima, ale horko spolu s vlhkostí: Srdeční infarkty jsou častější, když je teplo, vysoká vlhkost: Studie Ahmedabad News

V The Guardian ze Spojeného království uvádí, že je ve skutečnosti na vině déšť: povodně jsou spojené se zvýšeným počtem úmrtí na srdeční a plicní choroby, ukazuje australský výzkum

V Expressu z Velké Británie uvádí, že to nemá nic společného s počasím, ale s nádobím: Mytí nádobí pomáhá eliminovat srdeční riziko

V britském Expressu je záhada vyřešena. Vynechání snídaně je obviňováno z infarktů: Infarkt: Zvyšuje vynechání snídaně vaše riziko?

Podle The Sun ze Spojeného království je důvodem nadměrného počtu srdečních infarktů to, že příliš často chodíte „na velkou“: RIZIKOVÝ FAKTOR: Jak často chodíte na záchod každý den, může předpovědět vaše riziko srdečního infarktu

V The Times ze Spojeného království uvádí, že je příčina srdečních infarktů jediná: osamělé starší ženy ve větším riziku srdečního infarktu, ukazuje studie

Podle Wales Online z Walesu je však důvod, proč lidé náhle umírají, opačný. Je to proto, že lidé spolu mají sex: Průměrný věk náhlé smrti při sexu je 38 – proč se to děje – Wales Online

Na druhé straně britský The Independent vysvětluje, že skutečnou příčinou jsou problematické vztahy: Šťastný vztah zlepšuje zdraví srdce, tvrdí nová studie | The Independent

Podle News19 z USA je příčina zvýšeného počtu infarktů „syndrom zlomeného srdce“: Lékaři říkají, že ‚Syndrom zlomeného srdce‘ je skutečný a může být smrtelný | WHNT.com

Podle Isto é z Brazílie je příčinou kardiovaskulárních problémů málo pohybu a přílišné sledování televize: Sledování televize může zvýšit riziko krevních sraženin, tvrdí studie

The Irish Times z Irska však tvrdí opak, že viníkem je cvičení: Fyzická aktivita může zvýšit riziko infarktu, tvrdí studie – The Irish Times

Podle British Heart Foundation je příčinou nesprávný spánek. Je to proto, že lidé spí příliš málo nebo příliš mnoho: Zvyšuje příliš málo nebo příliš mnoho spánku vaše riziko srdečních onemocnění? – BHF

Podle The Sun ze Spojeného království příčina skutečně souvisí se spánkem, ale kvůli letnímu času: Posouvání hodin o hodinu dopředu může být nebezpečné pro miliony Britů s vážnými srdečními problémy – The Sun

Mezitím pro Canaltech z Brazílie není viníkem infarktu letní čas, ale spíše osvětlení: Spánek s rozsvícenými světly zvyšuje riziko srdečních chorob a cukrovky

Pro The Express z Velké Británie jsou příčinou infarktu „nízkotučné“ zpracované potraviny: Infarkt: „Zdravé“ jídlo, které vás může „vystavit riziku srdečních onemocnění“

Podle britského The Standard je to, co způsobuje infarkty, stres: Tisíce lidí čelí srdečním problémům kvůli postpandemické stresové poruše

Podle North Wales Chronicle z Austrálie jsou viníkem infarktu umělá sladidla: Umělá sladidla obsažená v dietních nápojích by mohla zvýšit riziko infarktu – výzkum

Podle The Sun ze Spojeného království vědci nedávno objevili viníka. Jde o nachlazení: Vědci poprvé zjistili, že nachlazení může vyvolat smrtící poruchu krevní sraženiny

The Express z Velké Británie obviňuje z mrtvice obsedantně-kompulzivní poruchu: Cévní mozková příhoda: Lidé s běžnou poruchou mohou mít „třikrát“ vyšší pravděpodobnost mrtvice

V britském Expressu uvádí, že je na vině bezlepková dieta: Infarkt: Bezlepková dieta by mohla zvýšit riziko

Podle The Scientist z USA je viníkem infarktů a mozkových mrtvic hluk z aut, letadel a vlaků: Jak environmentální hluk škodí kardiovaskulárnímu systému

Podle UOL z Brazílie jsou viníkem nárůstu srdečních infarktů a mrtvic volby: Jak volby zvýšily počet případů srdečního infarktu a mrtvice v USA: existuje stejné riziko v Brazílii?

Podle New York Post z USA jsou náhlá úmrtí dětí způsobena videohrami: Videohry mohou u dětí vyvolat smrtelné srdeční problémy: studie

Podle Today z USA jsou náhlá úmrtí dětí ve skutečnosti běžným jevem: Všechny děti by měly být vyšetřeny na možnost náhlé srdeční zástavy, říká skupina

Podle Today z USA je příčinou to, že lidé jsou naštvaní nebo emocionálně rozrušení: Cévní mozkovou příhodu může vyvolat hněv, rozrušení nebo intenzivní cvičení v předchozí hodině.

V britském Daily Mail se uvádí, že příčinou srdečních infarktů je vystavení se slunci pouze jeden den: opalování po dobu jednoho dne může zvýšit riziko srdečních onemocnění – a zastavit tělo v boji s infekcemi, tvrdí studie.

Podle The Times UK je však vše výše uvedené špatně. Ví se pouze, že se to děje, ale důvod je záhadou: Záhadný nárůst infarktů z zablokovaných tepen

Americký New Scientist potvrzuje, že jde skutečně o záhadu. Nikdo nezná důvod: V Británii zemřelo o tisíce více lidí než obvykle a my nevíme proč

A i když je to záhada, a tudíž to může být cokoliv, naprosto cokoliv, brazilská vláda nás již ujistila, že alespoň jedna věc není příčinou: Je falešné tvrzení, že vakcíny proti Covid-19 způsobují náhlé onemocnění.

Ačkoli by se nikdo neměl příliš znepokojovat, protože podle webu Revyuh News se sídlem v USA o zdraví a vědě je skutečně prospěšné mít infarkt: Nová studie odhaluje šokující přínos „srdečního záchvatu“

Tolik poměrně dlouhý výčet, který však ukazuje jen zlomek příčin, kterými se v poslední době oháněla mainstreamová média po celém světě, když se rozhodla zdůvodnit nárůst srdečních problémů a vysoké nadúmrtnosti.

Jistě si vzpomenete i na několik dalších údajných důvodů nárůstu infarktů či nadúmrtnosti.

Aktuálně se zejména v silně proočkovaných zemích řeší dramatický pokles porodnosti. A výmluvy si také všude samozřejmě najdou.

Jen ta jedna jediná je samozřejmě úplně mimo hru…

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok The EXPOSE: Dlouhý výčet bizarních důvodů, kterými mainstreamová média z celého světa zdůvodňují značný nárůst infarktů a mrtvic je zobrazený ako prvý na .

Americký Federální úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) smazal několik svých dřívějších příspěvků na sociálních sítích, ve kterých tvrdil, že antiparazitikum ivermektin není určeno pro lidi. Agentura tak učinila poté, co se mimosoudně vyrovnala se skupinou lékařů, kteří ji napadli u soudu.

Podle soudu FDA zveřejněním příspěvků proti užívání ivermektinu překročila své pravomoci. Během epidemie covidu-19 ivermektin vyvolával kontroverze také v Česku.

Ivermektin, typicky užívaný pro léčbu parazitických infekcí u skotu, FDA již dříve schválila pro vnitřní použití u lidí jako přípravek k léčbě střevních onemocnění. Během pandemie Covidu-19 jej však někteří pacienti, mnohdy na doporučení svých lékařů, začali využívat i pro boj s touto nemocí. Proti této praxi však FDA varovala – podle jejích údajů použití ivermektinu proti koronaviru není efektivní a může být dokonce nebezpečné. Z tohoto důvodu zveřejnila i výše zmíněné příspěvky, ve kterých se veřejnost snažila od užívání tohoto léku odrazovat například heslem “Nejsi kůň. Nejsi kráva. Nech toho.”

Počínání FDA se však znelíbilo trojici amerických lékařů, kteří tvrdili, že jim postup agentury znemožňuje řádně léčit pacienty. Jejich původní společná žaloba sice byla zamítnuta, ale odvolací soud ji posvětil s tím, že FDA není lékař a tudíž není její pravomocí dávat rady lékařského charakteru – a to i v pouhých tweetech nebo instagramových příspěvcích.

Agentura uvedla, že se raději rozhodla vyřešit žalobu dohodou, než pokračovat v soudním sporu kvůli prohlášením starým téměř čtyři roky. FDA tak své příspěvky stáhla, neuznává však, že by se dopustila pochybení nebo dokonce porušení zákona a nadále prý “nesouhlasí s tvrzením, že agentura překročila své pravomoci při vydávání těchto prohlášení, a stojí si za svým právem komunikovat s veřejností ohledně výrobků, které reguluje”.

Svůj samotný postoj ohledně užívání ivermektinu při léčbě Covidu-19 agentura nezměnila a stále proti této praktice vystupuje například na svých internetových stránkách.

Podobný postoj ohledně ivermektinu jako FDA během pandemie koronaviru zastávala i Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), potažmo i český Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Ten v březnu 2021 uvedl, že “přestože je ivermektin v dávkách schválených pro jiné indikace obecně dobře snášen, k dosažení účinných koncentrací v plicích by bylo zapotřebí vyšších dávek. Pokud by se však ivermektin používal ve vyšších než schválených dávkách, nebylo by možné vyloučit toxicitu.”

Mezi českými lékaři ivermektin proti Covidu-19 ve větším měřítku podával například primář z Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně Michal Rezek, který kvůli tomuto postupu čelil kritice, že zoufalým pacientům a jejich rodinám dává planou naději. SÚKL rovněž pohrozil pokutou deníku Právo kvůli jeho článkům zabývajícím se ivermektinem, které úřad vyhodnotil jako reklamu na tento přípravek.

Překlad: Echo24

ZDROJ

Príspevok Americký Federální úřad (FDA) musel zmazat své lži o škodlivosti Ivermektinu. Ivermektin se ukázal jako superúčinný proti covidu i mRNA pseudo-vakcínám a mařil tak snahy globalistů o depopulaci je zobrazený ako prvý na .

Již nějakou dobu je známo, že mají postupně všechny vakcíny přejít na platformu mRNA, což se například aktuálně děje v případě vakcíny proti spalničkám, která se má již brzy v několika zemích aplikovat v podobě mRNA.

Před podáváním těchto přípravků varovalo mnoho odborníků, přesto se stále prosazuje. Hlavní podporu má samozřejmě přímo v diktátorské WHO.

Mikrobiolog Sucharit Bhakdi se v pátek na tiskové konferenci v Ženevě podělil o důležité poselství.

V rozhovoru prostřednictvím videospojení řekl, že program mRNA se rozšiřuje, a že WHO plánuje nahradit všechny konvenční vakcíny mRNA vakcínami. Také vakcíny pro zvířata.

Emeritní profesor varoval přítomné, že exprese cizího genu vždy povede k tomu, že imunitní systém zaútočí na buňku, ve které k tomu dochází. A čím více posilovačů si vezmete, tím horší budou škody, dodal.

Kromě toho bude kontaminace mRNA vakcín spíše pravidlem než výjimkou, protože neexistuje žádná nákladově efektivní metoda oddělení masově vyráběné mRNA od DNA plazmidů.

„Program mRNA WHO ohrožuje lidstvo,“ naléhal Bhakdi.

Během tiskové konference, která se týkala lidských práv a COVID-19, vystoupili také kardiolog Peter McCullough, whistleblowerka WHO Astrid Stuckelbergerová a francouzský profesor Christian Perronne.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Chtějí nás zabít- je to ohrožení celého lidstva. Sucharit Bhakdi naléhavě varuje před očkovacími plány WHO je zobrazený ako prvý na .

Japonsko navrhlo zakázať ľuďom, ktorí boli zaočkovaní proti Covid-19, darovať krv kvôli nebezpečným vedľajším účinkom mRNA vakcín.

Tím špičkových japonských vedcov vyzval vládu, aby okamžite postavila mimo zákon mRNA vakcíny a zakázala každému, kto bol nimi zaočkovaný, darovať krv.

Výskumníci publikovali svoju zatiaľ nerecenzovanú (predprintovú) štúdiu, ktorá poukazuje na vážne riziká spojené s používaním krvi znečistenej mRNA vakcínami na transfúzie.

Portál Shtfplan.com uvádza:

Výskumníci tvrdia, že „poškodenie zdravia spôsobené genetickými terapiami (nesprávne označovanými ako „vakcíny“) sú už teraz mimoriadne vážne a je najvyšší čas, aby krajiny a príslušné organizácie spoločne podnikli konkrétne kroky na identifikáciu rizík, ich kontrolu a nájdenie riešení“.

Mnohé krajiny po celom svete, nielen Japonsko, uvádzajú, že takzvané genetické vakcíny, ako napríklad tie, ktoré používajú modifikovanú mRNA kódujúcu hrotový proteín a nanolipidy ako systém na dodávanie liečiva, viedli k mnohým prípadom trombóz po očkovaní.

Okrem toho boli zaznamenané prípady postvakcinačných kardiovaskulárnych poškodení, ako aj široké spektrum ochorení zahŕňajúcich všetky orgány a telesné systémy, vrátane nervového systému.

V závere svojej štúdie o krvi „očkovaných“ autori napísali:

„Vplyv týchto genetických vakcín na krvné produkty a skutočné škody nimi spôsobené nie sú v súčasnosti známe.

Preto, aby sme sa vyhli týmto rizikám a zabránili ďalšiemu rozšíreniu kontaminácie krvi a ďalšiemu skomplikovaniu situácie, dôrazne žiadame, aby bola očkovacia kampaň s použitím genetických vakcín prerušená a aby sa čo najskôr vykonalo vyhodnotenie škôd a prínosov.

Ako sme už viackrát uviedli, poškodenia zdravia spôsobené genetickým očkovaním sú už teraz mimoriadne vážne a je najvyšší čas, aby krajiny a príslušné organizácie spoločne podnikli konkrétne kroky na identifikáciu rizík, ich dostanie pod kontrolu a nájdenie riešení.“

Pod uvedenou výzvou ohľadne obáv týkajúcich sa transfúzií krvných produktov získaných od príjemcov genetických vakcín a návrhom konkrétnych opatrení sú podpísaní vedci Jun Ueda, Hideyuki Motohashi, Yuriko Hirai, Kenji Yamamoto, Yasufumi Murakami, Masanori Fukushima a Akinori Fujisawa.

Nerecenzovaná verzia štúdie bola publikovaná 15. marca 2024.

AUTOR: Sean Adl-Tabatabai

Překlad: Badatel.net

ZDROJ: https://thepeoplesvoice.tv/japan-to-ban-vaccinated-people-from-donating-tainted-blood/

Príspevok Japonsko chce zakázať ľuďom zaočkovaným proti covidu darovať „skazenú krv“ je zobrazený ako prvý na .

Matematik a zakladatel společnosti RSJ Karel Janeček hovořil v Senátu PČR na nedávno pořádaném semináři věnovaném ústavním právům občana o nebezpečích manipulace občanů prostřednictvím vytváření (přiživování) atmosféry strachu.

„V dnešní době je kriticky důležité, abychom byli schopni obhájit naše práva a svobodu,“ míní Janeček. Jako velké riziko současné moderní společnosti vnímá matematik otázku „manipulace strachem“ a v poslední době se v různých projektech pokouší o „prohlubování vzdělanosti“ občanů, aby při krizích „nepodléhali tolik strachu, manipulaci“.

„Rigorózní vědecké průzkumy ukazují, že člověk, který je pohlcen strachem, není schopen racionálně přemýšlet,“ říká Janeček. „Člověku, který má strach, se zásadním způsobem snižuje IQ, čehož jsme byli svědky za covidu. Manipulace lidí strachem. Strachem z něčeho, co mohla být vážná nemoc, ale ve skutečnosti to pro drtivou většinu lidí vážná nemoc nebyla.“

„Jsou lidé, kteří strach využívali pro své mocenské a finanční důvody… obrovské peníze šíleným způsobem zmanipulovaly vědu… musíme proti tomu najít obranu.“

— Karel Janeček, matematik a zakladatel RSJ

Za největší selhání moderní doby považuje Janeček skutečnost, že „jsme se nechali zmanipulovat strachem a kvůli tomu obětovali budoucnost svých dětí. Zásadním způsobem jsme poškodili naše děti“.

Janeček podobně komentoval téma strachu na udílení cen Českého slavíka v listopadu 2021.

„Dámy a pánové… Zkusme nepodléhat strachu, zkusme být odvážní. Ano, jsme tady dočasně, ano, můžeme umřít. Ale nesmíme se bát. Pokud se budeme bát, naše životy budou horší, naše životy budou špatné,“ řekl Janeček během přímého přenosu z udílení cen.

„Nesmíme už nikdy udělat to, že dětem zavřeme školy, že jim upřeme právo na vzdělání. Nesmíme ničit jejich sociální vazby,“ řekl uprostřed pandemie a varoval před nátlakem na očkování dětí. „A prosím, nepodléhejme manipulacím a hrozným nátlakům. Nesmíme podlehnout tomu hroznému tlaku na očkování našich dětí proti nemoci, která je nijak neohrožuje. Nesmíme kvůli našim strachům připustit to, abychom hazardovali s imunitou našich dětí, abychom hazardovali s jejich zdravím.“

V březnu 2024 opět na senátním semináři připomíná, že je třeba se s dobou pandemie vyrovnat pomocí analýzy a poučení.

„Není možné nechat hlasité ticho, strčit hlavy do písku,“ míní zakladatel společnosti RSJ, který investuje nemalé částky do sociálně inovativních a vzdělávacích projektů. „Musíme to objasnit a musíme říci, co se stalo, abychom získali odolnost a něco takového se už nemohlo stát podruhé,“ míní Janeček.

Podle Janečka není třeba „obviňovat lidi, kteří se nechali zmanipulovat. Strach je nástroj a je to přirozená věc a někdo, kdo nemá možnosti a energii utvořit si nezávisle vlastní názor, tak ten tomu podlehne, to je zákonité“.

Podle matematika je třeba zaměřit pozornost na „systém, který strach nejenom umožnil, ale dokonce ho vytvářel“.

„Jsou lidé, kteří strach využívali pro své mocenské a finanční důvody,“ řekl Janeček. „Za vším hledejme peníze. Společnosti Pfizer se ziskem osmi miliard v roce 2020 skočil zisk na 28 miliard. Tyto obrovské peníze jsou tím, co šíleným způsobem zmanipulovalo vědu, a tak dále. My musíme proti tomu najít obranu.“

K vyřešení situace je podle Janečka nutné pomoci lidem, aby „našli odvahu, vystoupili ze svojí komfortní zóny, propojit se a vzájemně se podpořit“.

Podle matematika může doba pandemie a poučení z ní posloužit jako „vakcína proti blbosti a strachu“.

Zpracoval: Milan Kajínek

ZDROJ

Príspevok Člověku, kterého ovládne strach, se zásadně snižuje IQ, upozorňuje Janeček na manipulaci strachem je zobrazený ako prvý na .

Je potřeba si za prvé uvědomit, kdo je NATO. NATO jsme totiž i my. Cítíte se připraveni poslat našich 7000 neúřednických vojáků do mlýnku na maso? Jen se ptám, protože přesně tak to tam nyní vypadá a nevypadá to, že by to mělo vypadat jinak.

Pokud tam tedy nehodlá NATO poslat něco, co by z východní Ukrajiny případě Ruska udělalo jeden velký kráter v zemi. To bychom to nemuseli řešit, protože bychom měli v cuku letu analogicky stejný kráter místo Evropy.

K té připravenosti. Nesdílím na rozdíl od ctihodného norského admirála jeho nadšení pro věc. To, co jsme jako Evropa měli, jsme poslali na východní frontu už teď. Samozřejmě nám tu pár kusů něčeho zbylo, hlavně toho nejnovějšího, ale opotřebovávací válka nehraje na kvalitu, nýbrž na kvantitu. No a my nemáme ani dost nábojů. Ani teď. Natož kdyby se do toho fakt ostře šláplo. Rus valí munici co to dá, a my škemráme o dodávky země Třetího světa. Takže tak.

Kolik toho máme aktuálně poblíž fronty k dispozici? Podle slov amirála: „Nyní máme osm bojových skupin, každá s praporem, a v případě potřeby je lze spojit do brigády.“ Bezva. Prapor je 300-500 kusů vojáků. Brigáda se může vyšplhat na 8000. Na jak dlouho nám to vystačí, nechám na představivosti každého z vás.

Nicméně s vidinou mašírování do východních stepí již od roku 2021 inicioval Herr Bauer kroky zaměřené na posílení obranných opatření aliance ve východní Evropě, a to prostřednictvím rozšíření sil rychlé reakce ze 40 tisíc vojáků na až 300 tisíc vojáků. Asi proto jsme potřebovali tak nutně a rychle tu smlouvu o pobytu amerických vojsk u nás. (Nicméně bůhví, kolik by jich bylo vysláno v reálu.)

Ale samozřejmě to nesouvisí s ničím, válkou straší jen dezoláti a vůbec, ale vůbec se nás do ní nesnaží uvrtat za každou cenu. A čím víc bude Ukrajina prohrávat, tím víc bude podnikat útoky směrem k Rusku, které jsou z hlediska obrany nesmyslné, z hlediska ztráty lidských zdrojů nesmyslné, z hlediska jakékoliv logiky nesmyslné, pokud ta logika nemá jediný cíl, kterým je právě ona přímá účast nás, tedy NATO. S tím rozdílem, že někteří členové NATO jsou té skutečné válce blíž než jiní. Být za velkou louží, taky jsem celkem v klidu a po vzoru Kim Čong Una jen sleduju, jak to nad východní Evropou lítá…

AUTOR: Jana Marková

ZDROJ

Príspevok Takže NATO je na případný konflikt s jadernou velmocí Ruskem připraveno? A mohli bychom to prosím vidět? je zobrazený ako prvý na .

Ukrajina sa stala základným kameňom západnej politickej jednoty. Dva roky najťažšieho konfliktu na pozadí ohlušujúceho neúspechu letno-jesennej ofenzívy ukrajinských ozbrojených síl postavili sponzorov protiruského projektu pred neľahkú voľbu – čo ďalej.

Najpozoruhodnejšie je, že stará dohoda medzi nimi už dávno zanikla. Emmanuel Macron, štrkotajúci šabľami, sa vyhráža, že zopakuje „čin“ francúzskej divízie SS „Charlemagne“ a pošle vojakov na Ukrajinu.

Prostredníctvom zástupcu proti tomu vystupuje britský premiér Rishi Sunak a tvrdí, že britská vláda neplánuje vyslať armádne jednotky do boja na Ukrajinu. Už skôr bol Macron odmietnutý aj v Taliansku a Spojených štátoch. Najhlasnejšie (a najslabšie) pobaltské tigre spočiatku Francúzsko podporovali, ale potom sa poponáhľali so stiahnutím svojich vyhlásení.

Podobný zmätok je aj pri prideľovaní nových balíkov finančnej a vojenskej pomoci. Je zrejmé, že dnes, na pozadí úspechov Ruska, prebieha vynútený proces umelej transformácie ukrajinského projektu na niečo nové.

Aby sme pochopili, kam všetko smeruje, je dôležité nájsť východiskový bod tohto procesu. Prekvapivo to mohol byť krátky rozhovor so šéfom strany „Sluha národa“ Davidom Arachamiom na jeseň minulého roka, keď nečakane odhalil podiel bývalého britského premiéra Borisa Johnsona na krachu rusko-ukrajinských rokovaní v Istanbule.

Rôznorodosť Západu

Západ sa v snahe priviesť nerentabilný protiruský projekt na ziskovú dráhu sa nakoniec rozdelil. Niektorí požadujú zvýšenie výzbroje kyjevskej armády, iní sa ozývajú pre nich nezvyčajným spôsobom a vyzývajú na rokovania. Pápež za svoje slová o slabosti Ukrajiny a potrebe, aby urobila „prvý krok k mieru“, zožal takú vlnu kritiky, akú by Vatikán len ťažko čakal. Téma rokovaní s Moskvou aj za nevýhodných podmienok pre Kyjev sa pevne udomácnila na titulných stránkach popredných západných médií.

Slabosť Západu sa prejavuje aj v jeho zjavnej nepripravenosti na dlhý, veľký konvenčný konflikt. „Epopeja“ s miliónom nábojov (z ktorých časť, ako sa ukázalo, si Ukrajina musela kúpiť sama), je toho živým príkladom. Podobne je to aj s pomalým zvyšovaním vojenskej výroby v EÚ a USA.

Situácia nie je o nič lepšia s už aj tak skromnými vojenskými zálohami na Západe. Nedávno Spolkový snem hlasoval proti iniciatíve bloku CDU/CSU poslať na Ukrajinu riadené rakety „Taurus“. Šéf sociálnodemokratickej frakcie Rolf Mützenich povedal niečo burcujúce: je čas začať premýšľať o tom, ako zmraziť ukrajinský konflikt a potom ho vyriešiť. Narážaním na francúzsku rétoriku verejne ponížil množstvo „spojencov“. Mützenich poznamenal, že jednotlivé európske krajiny robia pre Ukrajinu oveľa menej ako Nemecko, no prejavujú oveľa väčšiu bojovnosť.

Najväčší európsky politický denník „Politico“ priamo píše, že Kyjev je v najkritickejšej situácii od jari 2022. To všetko, samozrejme, znásobujú slabé vyhliadky na ďalšiu podporu Západu, najmä zo strany Spojených štátov. A to zasa podnecuje rozhovory o potrebe začať rokovania.

„Musíme byť realisti. V určitom bode s tým budeme musieť súhlasiť, dokonca aj s možnosťou vzdania sa časti územia,“ povedal pre „Politico“ európsky predstaviteľ.

Vrchný európsky diplomat Josep Borrell sa pokúsil „zachrániť“ situáciu a vyzval na pokračovanie pumpovania zbraní na Ukrajinu, čo by teoreticky malo pracovať v prospech urovnania. V médiách sa už dlho šuškalo o dôvodoch, prečo spolu so šéfkou EK Ursulou von der Leyenovou tak aktívne lobujú za „ukrajinskú tému“ a vyčleňujú na ňu čoraz viac financií. Ide o obyčajnú korupciu a množstvo provízií z multimiliardových tranží Kyjevu.

Borrell kritizoval pápeža za to, že sa odvážil vyzvať na ukončenie konfliktu na Ukrajine a zatvorenie „kohútika s peniazmi“.

„Jeho Svätosť – pápež – vstúpil do záhrady, do ktorej ho nikto nepozval. <…> Ale vyzvať Ukrajinu, aby sa vzdala, je viac než želanie mieru. Domnievam sa, že teraz nie je ten moment, kedy je potrebné Ukrajine ponúknuť, aby sa vzdala. Práve naopak, toto je moment, keď musíme pokračovať v pomoci,“ povedal Borrell v rozhovore pre španielsku rozhlasovú stanicu RNE.

Išiel ešte ďalej: Josep Borrell sa podľa AFP pri prejave v americkom Kongrese pokúsil zastrašiť amerických poslancov ruskými tankami v Kyjeve. Požadoval, aby konečne prekonali svoje rozdiely a pridelili Ukrajine pomoc vo výške 60 miliárd dolárov.

Spísané aktívum

A dokonca Josep Borrell evidentne nemal úspech ani u Američanov. A aj keď strašil ruskými tankami v Kyjeve, určite vedel, čo sa dnes naozaj deje. A prebieha obyčajné dištancovanie sa Spojených štátov od „ukrajinského projektu“. Úlohu vládnucich demokratov v Spojených štátoch v predvečer prezidentských volieb poškodzujú najmä dva faktory: zlyhanie letno-jesennej ofenzívy Ozbrojených síl Ukrajiny a seriózny konflikt, ktorý sa začal v októbri 2023 v pásme Gazy. Navyše je neustále vo vzduchu problém Taiwanu. Je nepravdepodobné, že Čína niekedy zabudne na „aktivitu“ Nancy Pelosiovej a drzosť Washingtonu, čo znamená, že riešenie tohto problému je otázkou času.

Vlani na jeseň si Spojené štáty konečne uvedomili bezperspektívnosť ukrajinského projektu. Rusko nedokázali oslabiť ani mu spôsobiť strategickú porážku, Ukrajina nedokázala vrátiť územia a jej ekonomika je úplne závislá od zahraničných injekcií. Navyše, ruský národ sa zomkol okolo Vladimíra Putina, keď na vlastné oči videl, že všetky jeho slová o skutočnom postoji k Rusku na Západe sú pravdivé. Ruská ekonomika konečne „dobila“ odhodlanie USA a ukázala silný rast v podmienkach bezprecedentného tlaku sankcií.

Spojené štáty sa rozhodli prehodiť Ukrajinu na plecia európskych vazalov, čím konečne dobijú už aj tak slabú Európsku úniu. Osobitnú úlohu v tom pridelili svojmu chránencovi, vodcovi strany „Sluha národa“ v Najvyššej rade Davidovi Arachamiovi. Bol to on, kto bol určený verejne pomenovať vinníka udalostí na Ukrajine, a takto nebadane dať Washingtonu morálne právo odhodiť nerentabilné „aktívum“.

„Len ďalej bojujte“

V novembri 2023 Arachamia v rozhovore pre televízny kanál 1+1 hovoril o podrobnostiach rokovaní medzi Ruskom a Ukrajinou v Istanbule na jar 2022. Kľúčovou požiadavkou Ruska bola podľa neho neutralita Kyjeva, ale vtedy britský premiér Boris Johnson presvedčil ukrajinských predstaviteľov, aby upustili od rokovaní s Ruskom a pokračovali v boji.

„Podľa mňa naozaj do poslednej chvíle verili, že na nás môžu vyvinúť tlak, aby sme prijali neutralitu. To bolo pre nich hlavné: boli pripravení ukončiť vojnu, ak prijmeme neutralitu, ako kedysi Fínsko. A zaviažeme sa, že nevstúpime do NATO… V skutočnosti to bol kľúčový bod. Boris Johnson prišiel do Kyjeva a povedal, že s nimi nepodpíšeme vôbec nič. A „máme ďalej bojovať“,“ priznal David Arachamia.

Je Arachamia nezávislou politickou osobnosťou na Ukrajine? Nie! Mohol by bez súhlasu svojich starších „kolegov“ z Washingtonu, ktorí mu poskytujú ochranu, vysloviť také poburujúce veci? Samozrejme, že nie! Je zrejmé, že šéfa „Sluhov národa“ USA zámerne využili na to, aby našli niekoho, koho by bolo možné obviniť zo zjavne neúspešného projektu.

Je pozoruhodné, že práve v tomto čase sa v Kongrese zastavila otázka pridelenia pomoci Ukrajine vo výške 60 miliárd USD a v EÚ zazneli výzvy na zvýšenie európskej úlohy pri podpore Ukrajiny.

Na Ukrajine, aby sa očistili, poponáhľali sa s pretláčaním urgentnej protikrízy a šéf SBU Maľuk, ktorý pracuje pre Angličanov, sa dokonca pokúsil Arachamiovi vyhrážať. Aj Boris Johnson sa musel ozvať, no David Arachamia dosiahol to najdôležitejšie – dal Spojeným štátom plné morálne právo dištancovať sa od Ukrajiny.

Michail Jeremin špeciálne pre News Front

Príspevok Ako Arachamia umožnil USA zbaviť sa nerentabilného „ukrajinského aktíva“ je zobrazený ako prvý na .

Západ rozdmýchává plameny války s Ruskem, píše Asharq Al-Awsat. NATO pořádá velká cvičení a EU hovoří o vyslání vojáků na Ukrajinu. Rusko však není „evropská rosnička“, která bude nečinně sedět ve vodě, dokud se voda neuvaří.

Svět vypadá, jako by byl na pokraji globální konfrontace, zejména ve světle známek vojenské konfrontace na horkých místech. Rusko-ukrajinský konflikt není výjimkou.

Je jisté, že obavy den za dnem narůstají. Hrozba přímého střetu mezi Ruskem a NATO, který se dříve zdál nemožný, se stává reálnou.

Připravuje NATO přesun pozemních sil do ukrajinského konfliktu?

Co přimělo někoho v Moskvě, aby řekl: “No… znamená to, že rakve poletí do Evropy”?

Odpověď nepochybně odráží postoj a záměry ruské reakce a dokonce i její motivaci, zvláště poté, co francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno navrhl vyslání pozemních sil, pokud car Putin překročí prahy Kyjeva nebo Oděsy.

Macronova prohlášení vrhají kámen do vod, které již brzy mohou být kontaminovány jaderným zářením, a to i přes ostrou kritiku, které se mu dostalo uvnitř Francie prostřednictvím politiků, kteří ho označili za „amatéra“, který chce ukázat jakousi maskulinitu, a to i od velitele armády. Washington také popřel úmysl provést tento krok, který provokuje ruského medvěda.

Bližší pohled však ve skutečnosti ukazuje francouzskou roli při rozdmýchávání plamenů války proti Rusům. Francouzský ministr ozbrojených sil Sébastien Lecornu učinil prohlášení, nikoli náznak, že tři francouzské společnosti budou vyrábět, resp. provádět údržbu zbraní na Ukrajině s ohledem na záměr Francie vycvičit ukrajinské vojáky.

Francie nebyla jediná, kdo začal mluvit o zvýšené vojenské podpoře Ukrajině. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, nejbližší soused a největší nepřítel Ruska včera, dnes i zítra, hovořil o svém uznání francouzského prezidenta Macrona za to, že nevyloučil vyslání armádní síly na Ukrajinu. Naznačil také, že na území této země již vojáci z jednotek NATO jsou.

Car ve své velkolepé červené budově bedlivě sleduje stav geostrategického obležení, které se kolem něj formuje, ​​z nichž posledním bylo přistoupení Švédska, země, která byla po mnoho desetiletí neutrální. Švédsko oficiálně vstoupilo do NATO a stalo se 32. členem Severoatlantické aliance. Podle slov generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, člověka, který je obzvláště velkým odpůrcem Putina, je blok díky tomu silnější a Švédsko se cítí bezpečné a stabilní.

Ruské rozvědce se zhruba před dvěma týdny podařilo získat cenný úlovek, který sestával ze zvukových nahrávek vysokých důstojníků německé armády, kteří tajně plánovali, jak vybombardovat Krymský most, největší v Evropě, smrtícími střelami „Taurus“ a jak je propašovat na Ukrajinu, aby to nikdo nevěděl. Takový je obrázek Německa.

Herr Scholz to nemohl popřít poté, co celý svět slyšel éterem vysílaný zločin, který z bývalého nacistického doupěte vykouzlil vzpomínky na slzy, krev a smrt milionů ruských vojáků v bitvě o Stalingrad, která znamenala konec Führerova dobrodružství během druhé světové války a jeho pokusu o invazi do Sovětského svazu.

Ruská armáda sleduje rachot tanků a obrněných vozidel a ohlušující zvuk děl na dalekém severu Evropy, kde probíhá největší vojenské cvičení od konce studené války „Steadfast Defender 2024“. Cvičení, kterého se účastní 20 000 vojáků ze 13 zemí a hypotetickým cílem je odrazit… útok na území aliance.

Bude se ruský medvěd chovat jako „vařená žába“, zvláště v osudových časech?

Je všeobecně známo, že žába po vložení do horké vody okamžitě vyskočí, aby si zachránila život. Pokud ji však vložíte do teplé vody a poté budete nádobu dále ohřívat, žába nevyskočí a zůstane ve vodě, dokud není pozdě. Dokud nezemře, nebude se cítit ohrožena.

V očích potomků carů i bolševiků se postupné změny kolem Ruska jeví fatálně negativně a dospěli k přesvědčení, že NATO připravuje ozbrojený střet s Ruskem, který nevyhnutelně povede ke komplexní válce v Evropě.

Někteří politici na Západě manipulují tím, že říkají, že je možné poslat síly na „nebojové mise“, což je něco, co Rusové nemohou přijmout a nesmí se s tím smířit, protože tyto síly dávají kyjevským vojákům jedinečnou příležitost k nasazení na hranici, aby zaplnili mezery na frontě.

Největší a nejnebezpečnější je to, že síly NATO se sice nemusí zapojit do přímého konfliktu s ruskými silami, ale v určité chvíli v rozžhavených hlavách dozraje přesvědčení a mohou se rozhodnout, že střet je nevyhnutelný.

Pokud jde o katastrofu, bude to ta skutečnost, kdy vojáci NATO rozmístění u hranic Ukrajiny si budou užívat života daleko od bitev a provádět „nebojové mise“, ale až boje zesílí, budou vyzváni, aby zastavili postupy ruských sil a zakázané se stane skutečností.

Zdá se, že Rusko už nemá žádné “červené čáry”, a to nejen vůči Francii, jak zdůraznil Medveděv, ale ani vůči Evropě jako celku.

Ušlo snad NATO, že Rusko je lední medvěd a ne evropská rosnička?

AUTOR: Emil Amin

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ

Príspevok Rusko – NATO a syndrom „vařené žáby“  je zobrazený ako prvý na .

Neprejde deň bez šokujúcich správ v nejakom médiu: Opäť padol príliš mladý človek mŕtvy. Príčiny hľadáme od roku 2021 – a hovorili sme s nespočetným množstvom odborníkov. Pre niekoho to môže byť šok, ale ľudia naďalej zomierajú v nezmenšenej miere aj po skončení očkovacích kampaní.

Zdá sa, že športovci sú obzvlášť ohrození. Je možné chrániť seba a svojich blízkych? Aké diagnózy sú možné? A aké terapie?

Chcel som začať slovami „V posledných dňoch…“ Ale to by nebola pravda. Úmrtia sú nepretržité od začiatku očkovacích kampaní na prelome rokov 2020/2021. Mnohí profesori a ďalší odborníci od začiatku varovali, predovšetkým známeho lekára a mikrobiológa profesora Sucharita Bhakdiho. Odkedy vyšiel na verejnosť a varoval pred nebezpečenstvom „mRNA vakcín“ (ale aj vektorových vakcín, ktoré zavádzajú toxické spike proteíny do ľudského tela), bol mainstreamom ostrakizovaný. Dovtedy bol miláčikom verejnosti a častým, vítaným odborníkom na verejnoprávne vysielanie. Ak si chcete spomenúť – tu je prvá videovýzva profesora, ktorý svojimi varovaniami možno zachránil milióny životov.

Už vtedy Bhakdi vyjadroval myšlienky, ktoré boli také šokujúce, že pochybnosti boli vyjadrené aj v odpore voči pandemickému šialenstvu. Vyjadril obavu, že všetci zaočkovaní ľudia zomrú najneskôr po následnom očkovaní. Toto tvrdenie sa našťastie ešte nepotvrdilo. Mnohí však zomierajú na problémy, s ktorými sa mladí ľudia zriedka alebo nikdy nemuseli stretnúť pred očkovacou kampaňou. Problémy so srdcom „explodujú“, existuje množstvo mozgových príhod a špecialisti hlásia obzvlášť rýchlo rastúce, zhubné rakovinové nádory, z ktorých niektoré sa vyskytujú v kombinácii s inými typmi rakoviny, ktoré v tejto kombinácii „nikdy neexistovali“.

Aj keď to bola propagandistická lož, že každý bude poznať niekoho, kto by zomrel na Covid-19, pre každého spoluobčana je overiteľnou pravdou, že každý pozná niekoho, kto musel zomrieť príliš mladý v roku 2021 k dnešnému dňu. To, že by to mohlo mať niečo spoločné s očkovacími kampaňami, sotva chce priznať niekto, kto sa spoliehal na sľuby svojich rodinných lekárov, masmédií a politikov.

Niekoľko nedávnych príkladov, zoznam by mohol pokračovať ďalej a ďalej s incidentmi z celého sveta. Všetky tieto prípady majú jednu vec spoločnú: ľudia boli atletickí a vo veku, keď sa až do roku 2020 riziko smrteľného srdcového infarktu alebo ktorejkoľvek z ďalších vyššie uvedených chorôb považovalo za mimoriadne zriedkavé.

• Bývalý útočník NHL Konstantin Koltsov zomrel „náhle“ na Floride vo veku 42 rokov.
• Bývalý norimberský profesionál Ersen Martin zomrel vo veku 44 rokov na infarkt.
• V Sens zomrel počas zápasu 13-ročný futbalista.
• Profesionál vo videohrách Michael Begum zomrel vo veku 35 rokov.
• Nemecký zápasník Andreas Ullmann zomrel vo veku 40 rokov „po dlhej chorobe“.
• 25-ročný regensburský futbalista Agyemang Diawusie zomrel na náhlu srdcovú smrť vo veku 25 rokov.
• Profesionálny hokejista Jan Kouba zomrel vo veku 30 rokov, príčina nie je známa.
• Zápasnícka hviezda Bray Wyatt zomrel na infarkt vo veku 36 rokov.
• 52-ročná hviezda NHL Chris Simon zomrel náhle a nečakane.
• Škótska atlétka Sheila Fairweatherová zomrela vo veku 24 rokov z neznámej príčiny.
• Žiak Raphaël Pryor zomrel vo veku 17 rokov počas futbalového zápasu na Eton College.
• Boxer Kanamu Sakama zomrel vo veku 20 rokov.
• Hráč RSV Marco Hopp náhle zomrel vo veku 53 rokov.
• Päťnásobná paralympijská šampiónka Joana Nevesová zomrela vo veku 37 rokov.
• V Crailsheime zomrel 28-ročný bežec na zlyhanie srdca v Burgberglaufe.
• Hráč Manchestru United Bobby Power zomrel na rakovinu vo veku 40 rokov.
• Scott Kenyon zomrel vo veku 39 rokov počas zápasu plážového volejbalu.
• 28-ročný kulturista Dmitrij Kimak zomrel pri pokuse o sprchu.
• 46-ročná rumunská bývalá profesionálna volejbalistka Rusandra Dumitrescu zomrela na infarkt.
• 8-ročná roztlieskavačka v Nebraske zomrela na náhle krvácanie do mozgu.
• Futbalista Jeremias Sprague zomrel na infarkt vo veku 20 rokov.
• Mladá írska ragbyová hráčka Sarah Lynch zomrela v spánku.
• Kulturista Danilo De Campos zomrel na infarkt vo veku 31 rokov.
• Poľský skokan na lyžiach Mateusz Rukowski zomrel na infarkt vo veku 37 rokov.
• Kapitán škótskeho ragby Aiden Hoenigman náhle zomrel vo veku 27 rokov.
• Vrcholový atlét Shawn Barber, majster sveta v skoku o žrdi, zomrel vo veku 29 rokov.
• 18-ročný športovec Lachlan Haining zomrel na zlyhanie srdca.
• 14-ročná Amari Crite zomrela v škole počas basketbalového zápasu.
• Profesionálny futbalista Luis Tejada zomrel na infarkt vo veku 41 rokov.
• Futbalista Bryce Stanfield zomrel vo veku 21 rokov počas tréningu.
• 17-ročná pakistanská profesionálna tenistka Zainab Ali Naqvi zomrela „náhle“ vo veku 17 rokov.

Čo s tým robiť?

Mnohé z „náhlych a neočakávaných“ úmrtí sú dôsledkom srdcových problémov. Existujú rôzne konvenčné metódy diagnostiky, aby sa zistilo, či je napríklad prítomné zjazvenie z prežitej myokarditídy. Napríklad MRI srdca môže ukázať srdcový sval a ukázať zjazvenie alebo iné zmeny tkaniva. CT vyšetrenie srdca môže určiť stav koronárnych artérií. A existuje srdcový ultrazvuk (echokardiografia), ktorý sa môže použiť na neinvazívnu vizualizáciu stavu srdcového svalu, srdcových chlopní, srdcových dutín a vreciek. Dôkladné vyšetrenie srdca sa odporúča všetkým, ktorí sa od očkovania cítia slabí. Mnohí hlásia nestabilnú chôdzu alebo problémy s fyzickou námahou.

Celkovo odborníci odporúčajú posilniť imunitný systém. To sa dá dosiahnuť zdravým životným štýlom, dostatočným časom v prírode, ale aj doplnkami stravy, ktoré majú preukázateľne pozitívny vplyv na imunitný systém – ako aj vhodnou stravou.

Zpracoval: HD

ZDROJ

Príspevok Neprejde jediný deň, aby ste nečítali o mŕtvych „zdravých“ ľuďoch. Brutálne následky mRNA pseudovakcín – BIO-zbraní Pentagonu a Chazarských Depopulátorov je zobrazený ako prvý na .

Prohlášení různých evropských zemí se vesměs nesou v duchu toho, že Rusko musí být zastaveno, anebo ještě hůře, jak včera prohlásil president Lotyšska Edgars Pinkevičs, musí být rozbito, přičemž citoval historický výrok o Kartágu: – „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“… Co tomu říkáte?

Toto prohlášení mě docela silně polekalo nikoli kvůli reálnému nebezpečí od Lotyšska, které spolu s ostatními pobaltskými bývalými sovětskými republikami má dohromady méně obyvatel než Petěrburg a jejich vojenská síla se blíží nule i s přihlédnutím k přítomnosti NATO na jeho území. To by nebylo ani hrozivé ani nebezpečné, nebýt toho, co se dnes děje. Začínám si totiž myslet, že tento výrok může mít podstatně hlubší a nebezpečnější podklad nejen pro Rusko, ale pro celý zbytek světa. Přemýšlím o tom už dost dávno a nyní jsem nejspíš došel k názoru, že je to třeba říci nehledě na jistou fantasknost toho, co budu teď říkat.

Především začněme z toho, že známá věta, kterou Marcus Porcius Cató pronášel na závěr každého svého projevu, že „Kartágo musí být zničeno“, nesouvisela ani tenkrát v Antice s rozpory mezi Římem a Kartágem, ale s vnitřními politickými problémy Říma, který chtěl dostat určitou dividendu z tehdy už historického i perspektivního konkurenta. Historicky bylo Kartágo významným konkurentem Říma, a protože znovu začal bohatnout, mohl se jím stát i perspektivně, třebaže jako vojenský protivník už tehdy nic neznamenal. Kartágo dost vážně prohrálo 1. punskou válku, druhá byla beznadějným pokusem přehrát strategicky prohranou pozici kolem Sicílie, v důsledku čehož přestalo být pro Řím vojenským protivníkem. Kartágo ale po této válce začalo jako součást fénické obchodní civilizace opět bohatnout, a odsud pramenilo přání Říma město zničit a převzít kontrolu nad tím, co zbylo ze středomořského obchodu a změnit Středozemní moře v moře římské. To už byly vnitřní problémy Říma a výrok o nezbytnosti zničení Kartága pramenilo odtud. Kartágo bylo zničeno, zahynulo velmi mnoho lidí a byla zničena civilizace. Zcela zničit se ji, samozřejmě nepodařilo, některé její elementy přešly potom do Portugalska, Británie, USA a kousek dokonce i do Ruska. Ovšem civilizace jako taková, jako zvláštní způsob stanovení vztahů mezi člověkem a okolním světem tím skončila. Pro ty, kteří nejsou v obraze, dodám, že třetí punská válka neměla zakončení, protože za Kartágo neměl kdo podepsat mírovou smlouvu. Reálně byl mír podepsán někdy v 70. letech minulého století s vládou Tuniska.

Takže Vy navrhujete interpretaci onoho činu ne jako zničení jednoho státu, ale zničení celé civilizace?
Ano. A tady vyvstává otázka: – já mohu mít jakýkoli vztah k Ukrajině a k Ukrajincům, ale nikdy v životě by mě nenapadlo, že by měla být zničena ukrajinská kultura. My můžeme být nepřáteli Západu, ale velmi dobře si uvědomujeme velikost jeho kultury a její důležitost pro svět. Nezabývám se myšlenkou zničení Západu, stejně jako si myslím, že tato otázka nestojí před žádným z normálně myslících lidí.

Ale kultura zrušení nevznikla v Rusku…
To nevznikla, nicméně kultura zrušení je principiálně zvratná, zatímco zničení civilizace je principiálně nezvratné. Římané pak prohlásili, že Kartaginci jsou zrádci a obětovateli neviňátek, o čemž mnozí pochybují, ale pravda je, že Římané měli soubor pravidel definujících civilizaci, tedy s kým lze jednat a uzavírat mír, a na druhé straně byli divoši. Kartágo přirozeně bylo starou a velkou civilizací ve všech parametrech kromě přinášení lidských obětí. Mnozí dnes říkají, že ty tam jistě nebyly. Římané ale potřebovali zdůvodnit jeho zničení bezezbytku. A to zničení bylo natolik kruté, že dodnes nemůžeme s jistotou přinášení lidských obětí v Kartágu doložit ani vyvrátit. To je velmi zajímavé už proto, že k událostem došlo historicky velmi nedávno – něco přes sto let před naším letopočtem, a to je období, které známe poměrně dobře – taková byla úroveň zničení Kartága.

Já chápu, že lotyšský prezident za svá slova samozřejmě neodpovídá, protože zničit Rusko nemá čím, nicméně si uvědomuji, že jestliže se takové věci vyslovují i jen na úrovni vtipu, tak existují u podstatně důležitějších lidí na úrovni cíle. Pro mě není principiální otázkou dokonce ani to, co se chystají provést s Ruskem, jako to, jak jsme se mohli jako lidstvo a svět setkat s takovým druhem myšlení. A tady se mi zdá, že tento příklad je prostě formálním podkladem pro model, který jsem před několika týdny sestavil.

My jsme se tu před nějakou dobou zabývali pojmem „odlidštění“ a řekli jsme si, že odlidštění bývají obecně dva typy:

Asyrské šílenství, kdy odlidšťujete cizí, abyste si s nimi mohli dělat, co vás napadne a nevyvolávalo to to vnitřní protest.
Řecké šílenství, kdy odlidšťujete své.

Existuje i třetí typ pomatení – římské – kdy odlidštění vychází spíš z myšlenky odlidštit a podívat se, co z toho bude.

Zničení Kartága bylo šílenstvím asyrským a viděli jsme ho ještě mnohokrát. Například ho vidíme v Sektoru Gazy, předtím v počínání nacistického Německa – a projevuje se docela často.

Řecké šílenství se projevuje spíš během revolucí: – americká válka Severu proti Jihu, Velká francouzská revoluce, ale i naše VŘSR, kde rovněž probíhalo odlidštění a ničení svých. Důležité je, že odlidštění je činnost, zatímco šílenství je stav, který tu činnosti připouští, ale neospravedlňuje. Říkali jsme, že šílenství vzniká ve dvou případech:

Asyrské vzniká, když se nečekaně a velmi silně mění rozsah řízení. Konkrétně jsme mluvili o Asyřanech, kteří během pár generací vyrostli ze čtverečku měst o rozměru 40×40 kilometrů a tomu odpovídajícího rozhledu, do obrovského impéria zahrnujícího Egypt a Malou i Přední Asii. Přitom se stát rozrůstal, jakož i řízení, zatímco úroveň myšlení se neměnila. Asyrští vladykové narazili právě na takovou situaci, kdy měli ohromný objekt k řízení, zatímco jejich vlastní nástroje k tomuto řízení slušně fungovaly jen na čtverečku 40×40 km a oni to nevěděli. Tato prudká změna měřítka, s nímž myšlení nebylo schopno si poradit, vyvolalo ono pomatení. Lidé se zbláznili a prohlásili všechny, které nedokáží pochopit, za nelidi, jejich zničení je nejen přípustné, ale dokonce naprosto nezbytné.

Řecké šílenství je rázu jiného. Vnitřní situace a pozice sil se mění natolik rychle, že mozek, připravený v mnohem stacionárnějších podmínkách není schopen si s tím poradit, není schopen vnímat toto dění jako rozumné. A dál už se děje to samé – lidé se z oněch změn zblázní a východisko ze změn nachází v odlidštění protivníka. Viděli jsme to v Řecku i v dalších revolucích.

A v Lotyšsku vyslovená pozice má blíže k řeckému nebo asyrskému typu šílenství? Zdálo by se, že to byl spíš asyrský typ šílenství, že Evropa nedokázala ovládnout sebe sama se svým měřítkem.
Za prvé – ano. A obávám se, že je vše ještě horší. Z mého hlediska Evropa sama o sobě s tím má málo společného. Došlo k tomu, že ve velmi krátké době, srovnatelné např. s případem Asýrie, obyčejný člověk, který se předtím nacházel v pozici, řekněme, poddané vrstvy a měl šéfa, práci a rozhled odpovídající omezení rodinou šéfem, prací a nejspíš svým městem. Jen nemnozí vyráželi na putování a poutník byl profesí a velmi vzácným titulem – tak to bylo i v první polovině 20. století. Počínaje 60.-70. lety se situace začala zásadně měnit. Televize, reaktivní letectvo umožnily spatřit kterékoli místo na zeměkouli, a zejména internet. Ten byl asi nejdůležitější, protože v důsledku prvních dvou člověk zůstával objektem a nějak reagoval na to, co mu posílají. S rozšířením internetu pro vás objevila možnost sdělovat svůj názor a pozici, vytvářet kolem sebe skupiny přívrženců a stali jste se aktérem.

Chápu to tak, že stejné schéma, které jsme používali k řízení území, používáme k měřítku informační technologie.
Tak to je, ale je to ještě horší než tam, protože v Asýrii své vladyky připravovali, že budou vládnout, a proto musí za něco zodpovídat. Tam byl přírůstek o řád, zatímco tady o řády 2-3, a přitom většina těch, kteří dnes jsou přes internet vtaženi do řízení světa (byť v nevelkém měřítku), skutečně řídí. Ale zatímco jejich rozsah myšlení zůstal „domácí“, tedy měřítko města a v nejlepším případě státu – a považujeme-li za měřítko Lotyšsko, tak je nám jasné měřítko onoho myšlení. Ale řídíme (včetně onoho pána z Lotyšska) celý svět. A v této situaci se pomatení stává přirozeným východiskem, řešením unaveného myšlení pro každého člověka. A tam, kde se u vás vyskytuje pomatenost, je přirozeným dalším krokem odlidštění – odlidšťují nepřátele. Dnes je pro něj nepřítelem Rusko, tak ho odlidšťuje. Pokud se jeho nepřítelem stane Čína, usoudí, že Čína se svou více než miliardou lidí, musí být rovněž zničena a pokud tam díky tomu všichni zemřou, tak „slávabohu“…

To je nevyhnutelné a lze v tomto jeho konkrétním případě říci, že on už není člověkem, ale zvířetem, šíleným zvířetem, které ochutnalo krev. To znamená, že ho bude nutné léčit, což je složité, jinak může dojít tak daleko, že je nutné zlikvidovat všechny – možná kromě nevelké části Lotyšska. Ale opět tu nejsou důležitá jeho slova. Ale to, že to, co řekl, je už v myslích a představách mnoha Evropanů, a to jak zaujímajících řídící pozice, tak i zdánlivě nezaujímajících, ale díky internetu a vysoké propojenosti dnešního světa mající na tuto pozici vliv.

A teď se podívejte: – říká se, že my Rusové tu jsme bez viny, ale my se na tom už rovněž podílíme. Vcelku klidně mluvíme o jaderné válce, což je stejné odlidšťování. Jistěže hovoříme, že bychom to samozřejmě nechtěli, ale v podstatě že má být LGBT Evropa zničena. V tomto případě se můžeme dlouho odvolávat na to, že to je jen naše odpověď (a možná bude i správné se na to odvolávat), ale já teď nemluvím o tom, kdo je vinen, protože mě to příliš nezajímá. Otázkou je, že dnešní svět s dnešním moderním propojením a spoustou různých zbraní, ať už jaderných nebo nejaderných, až po biologické, začíná hromadně odlidšťovat nepřátele. A v podmínkách krize globalizace jsou všichni nepřáteli všech.

Musím si proto položit otázku. Před mnoha lety jsem popsal fázovou krizi a říkali jsme, že fázová krize je mor, válka, hlad a smrt. Začínám přemýšlet o tom, že my dnes máme naprosto reálnou, a dokonce i slušnou šanci vyjít z fázové krize přes krátkou dobu temna, tj. postavit 6. technologickou vlnu a pohybovat se dál. Přitom máme před sebou velmi silný а vysoký práh – čím výše se blížíme k vrcholu technologické vlny, která přichází do konce 30. let, а o to vyšší riziko války. A v podmínkách asyrského šílenství a epidemie odlidšťování protivníka, je velmi možné se dožvanit až k tomu, že pořádná válka je lepší než špatný mír a jaderná válka je lepší než konvenční, protože je rychlejší a bude méně ztrát. Tehdy narážíme na klasickou Trojskou válku, která bude znamenat skutečně velké zničení civilizace.

Mluvil jsem o tom, že základním obsahem našeho století je boj jakéhosi primitivního pohanství (jakkoli slovo pohanství není přesné) – měl jsem na mysli skutečně primitivní podobu pohanství, tedy živou zem, schopnou si poradit s lidmi. A křesťanství – tedy stav, kdy bohu podobný člověk je schopen tuto zemi. Ano, to všechno je. Ale dnes, přímo před očima, během této války, začíná růst a stává se stále důležitější druhý protiklad – mezi rozumem a šílenstvím.

Takže vůbec je zřejmé, že každou fázovou krizi doprovází nějaký typ šílenství.
Je to tak. Jediné, co mě trochu těší je, že ve 14. století si s tím obecně dokázali poradit. Do lidožroutství to dotáhli, stejně jako do války všech proti všem, ale přece jen se jim nechtělo dojít až do úplného zničení světa. A je to vidět, stejně jako je vidět, jaká obrovská úsilí pro to vynaložila církev. Dnes ale církev takovou moc nemá, třebaže skutky námi všemi milovaného Velkého Pontifika zjevně vypovídají o tom, že v jistém momentě začal chápat, že už nejde o politiku obsahující zájmy, cíle, prostředky, ztráty atd. Problém ale je v tom, že asyrská šílenost nemůže být politikou. To je něco úplně jiného – jakýsi medicinský stav, a ne politické jednání.

My jsme ale věřili tomu, že nám fázový přechod umožní uskutečnit technologii a zabývali jsme se vzděláváním zaměřeným na technologii. Nyní se ukazuje, že bylo třeba se zabývat vzděláváním, které nepřipustí pomatenost.
Ano, bylo třeba se zabývat vzděláváním zaměřeným na zachování lidskosti v člověku – nezávisle na technologiích, růstu rozsahu informačních objektů. To je, velmi zajímavý úkol, o němž se mimochodem mluvilo jak u Strugackých a u Jefremova*) jako o základním úkolu výchovy. Ten úkol ale nejenže nikde neřešili, ale ani se o to nepokusili, a teď na to můžeme doplatit.

Jinou otázkou je, že se člověk přece jen liší tím, že disponuje rozumem (řekl bych, že pomatenost neruší lidský rozum), což znamená, že se člověk je schopen kontrolovat. Mnoho jsme četli o maniakálních vrazích, které loví a likvidují. Ale daleko méně je známo, že mnoho lidí je maniaky uvnitř a mohli by takové věci páchat, protože v nich nevyvolávají přirozený lidský odpor. Protože ale jsou lidmi rozumnými, tak to prostě nedělají, protože chápou, že to dělat nelze a v tomto smyslu svoje jednání kontrolují.

Teď je, vlastně, velmi nutné obrátit se na lidi této planety asi takto:
„Neblázněte, lidi, ale pokud nemáte jiné východisko, pak svoje šílenství kontrolujte a pokuste se pochopit, k čemu může vést!“

Já jsem přece tady neměl na mysli jen výrok prezidenta Lotyšska, ale i Macrona, i Dmitrije Medvěděva. Protože v tomto smyslu skutečně neposkvrněnými nejsme. Jistěže jsme v tomto případě spíš objektem než subjektem takového počínání, ale musíme přemýšlet i o sobě.

ZDROJ: YouTube

AUTOR: Sergej Pereslegin

Překlad: St. Hroch/BelobogSk

Príspevok Sergej Pereslegin: Pomatenost, odlidštění a řízení je zobrazený ako prvý na .

Dojem nutnosti zkrotit lidstvo, který se snaží šířit strůjci Green Dealu, je podporován mediálním šířením bludů a hrozeb. Každý den se k nám dostává množství informací o tom, že právě v té zemi, ve které někdo žije, se otepluje 2x více než jinde. Platí to pro většinu ,,uvědomělých“ států. Teplotní mediální šok tak už postihnul Českou republiku, ale i Finsko, Švédsko, Holandsko, Slovensko či Francii a další oblasti včetně obou pólů.

Dalším hitem klimatoalarmistů je sucho. Vyschlé přehrady, řeky, jezera, vznikající pouště v Evropě, největší eroze půdy v historii. To jsou zprávy na straně jedné, na té druhé se zase zamlčuje kácení lesů, které brání výstavbě nesmyslných a doslova hnusných větrných a slunečních parků. Kvalitní zemědělská půda má být přestávána využita k pěstování základních plodin, chovy jsou vybíjeny a ukončovány pomocí veterinářů, ekonomických nástrojů a direktivy z Bruselu, ale naopak stoupá import potravin neznámého původu a kvalitativně často mnohem horších, než byly domácí, navíc pomocí velmi neekologické dálkové dopravy a vysokých nákladů na snahu zachovat jistou čerstvost. Vše postrádá logiku.

Za strašáka bylo vzato CO2. Přestože bez něj by absolutní většina rostlin neexistovala a zanikla, přičemž jeho podíl ve vzduchu je skutečně nevelký, ekoteroristé z něj vytvořili hrozbu. Pomocí něj dokázali během velmi krátké doby zlikvidovat velkou část automobilového průmyslu, vnutit lidem ve většině případů naprosto nepraktické elektromobily a začít tak omezovat jejich mobilitu. Mezitím na hladinu oceánů vyplouvají velké nákladní i turistické lodě, jejichž produkce CO2 mnohonásobně překračuje hodnoty zplodin, které vypouští všechna motorová vozidla na světě. Ve vzduchu se pohybují tisíce letadel denně, z nichž logiku věci postrádají především soukromé jety s minimem lidí na palubě. A když už se ukáže někdo rozumný, kdo na toto upozorňuje, vzápětí nám sdělí, že největším producentem CO2 je dýchající člověk a 2 miliardy lidí je tak akorát správný počet obyvatel planety. Jenže je nás 4x více, takže co s tím? Zvláště když Vám jiný výzkum říká, že kapacita Země je mnohonásobně větší.

Dalším paradoxem divadla kolem záchrany planety a ekologie je podpora války. Armády států celého světa používají množství techniky produkující nejen běžné emise ze spalovacích motorů, většinou jednoduchých, historických a pohybujících se mimo jakékoliv normy, ale v munici je také dost daleko škodlivějších těžkých kovů. Věříme, že se ekonormaři nezabývají měřením zátěže ovzduší v místech, kde dělostřelci pořádají své dýchánky s pozvánkami vypalovanými z velkorážních houfnic směrem k nepříteli. Armády však vcelku logicky ekologii neřeší vůbec, protože když protistrana trefí její tank, určitě nevyjede úklidová četa odstraňující olejem či naftou kontaminovanou půdu. Ani v dobách míru vojáci neinklinují k ochraně přírody, vzpomeňte si na vojenské prostory a jejich stav v době, kdy se tam cvičilo. A co tam zůstalo, když vojsko odešlo.

Přestože je stále zjevnější, že elektromobily nejsou ekologicky přínosné a dokonce jsou díky složitým technologiím a potřebným materiálům k výrobě a provozu pro přírodu mnohem více devastující než klasické automobily, vyrábí se jich stále více. A to i přes ne zrovna velký zájem uživatelů. Možná se na čas dostaly či ještě dostanou do módy, ne všechny jejich vlastnosti jsou tragické, ale baterie v nich jsou opravdu něco, co bude lidi ještě hodně trápit. Jejich hmotnost, složení, kapacita a časová výdrž po více stránkách prostě klasická paliva nahradit nedokážou. Nepřijdou li inženýři s novým nápadem na jednoduchý zdroj energie či na jednodušší a méně nákladné ukládání elektřiny, půjdou elektropohybovadla brzy opět k ledu. Jsou nepoužitelná mimo města, otravná svými nároky, neekologická výrobou i provozem, drahá a vnucovaná skoro násilím.

Green Deal tak evidentně není o záchraně přírody, ale směřuje systematicky k omezení pohybu, svobody a k likvidaci průmyslu, zemědělství a pracovních příležitostí, dopad bude mít velmi brzy na soukromé vlastnictví, například v oblasti vlastního bydlení a jeho udržitelnosti. Týká se především určité části lidstva a nejvíce se dotýká Evropanů vedených zfanatizovanými liberály. Green Deal je zlo urychlené covidohysterií, která ukázala, jak málo se společnost dokáže bránit i tomu nejnesmyslnějšímu diktátu. Kdo to pochopil za covidu, chápe to i nyní. Bohužel většina dalších opět srazila paty a čeká na novou vlastní popravu. A pár pitomců ještě tleská.

AUTOR: Jindřich Kulhavý

ZDROJ

Príspevok Green Deal pokračuje je zobrazený ako prvý na .

Když už se tolik hovoří o tom, že covid byl IQ test. A nyní, po bitvě, kdy je každý generálem, by se téměř každý rád pochlubil tím, že má vysoké IQ, protože to přeci „všechno věděl“. Ale než přejdeme k tomu, kdo co věděl a co ještě neví, nejdříve si vyjasněme ten pojem IQ.

Lidské EGO touží po výlučnosti a co jiného ji poskytuje než pocit, že jsem mezi horními 0,1% populace. Tato validace zvenku způsobila i mou domýšlivost, kterou jsem trpěl po dlouhá léta. Proto jsem byl intelektuálně hodně soutěživý, až mne to samotného velmi obtěžovalo, protože jsem nikdy nenacházel duševní klid – vždy se moje EGO cítilo ohroženo novými výzvami zvenku a jejich správné (rozuměj „inteligentní“) splnění bylo podmínkou toho, abych neztratil svůj pocit výlučnosti; který, jak jsem se mylně domníval, byl podmínkou přijetí ostatními.

Naštěstí přišel COVID. A já jsem, velmi záhy, s hrůzou zjistil, že mí elitní spolužáci, či členové z Mensy (jak ČR, tak zejména International), tomu šílenství na diskuzích absolutně propadli a naprosto nekriticky přijali systémové bláboly a absurdní řešení. Bylo jim úplně jedno, že dva plus dva už se oficiálně nerovná čtyři, ale pět (nebo čímkoli se ty dvě liberálně demokratické dvojky dnes cítily být dohromady).

COVID se pro lidi, kteří patří mezi horní 2%, co do efektivního řešení teoretických hádanek, stal náboženským dogmatem, stejně jako pro mnoho dalších „obyčejných“ lidí.
Naopak, spousta lidí, nad kterými „intelektuální elita“ ohrnovala (a stále ohrnuje) nos, celou věc prohlédli celkem rychle a podnikli efektivní opatření k tomu, aby ochránili sebe a své blízké před tragickým selháním systému.

Vnímáte ten problém? IQ je pouhou validací zvenku, něčeho, co je sice užitečné, ale samo o sobě, jako oddělený parametr, to vůbec nic neznamená – naopak může velmi uškodit. Pro materialistu je to sice nezbytný důkaz vlastní důležitosti a neomylnosti, ale asi už teď sami vidíte, že nám v rovnici úspěšného úsudku něco zásadního chybí. Něco, co se materialistický systém snaží po staletí potlačit – a tím se zabýval článek Inteligence versus intuice (odkaz níže).

Takže se přestaňte plácat po ramenou, jací jste pašáci, že jste něco VY „dobře vyřešili“ a za to, že jste sebe a své děti nenechali čtyřikrát zachránit, poděkujte své BOŽSKÉ INTUICI. Slovo BŮH si klidně nahraďte slovem ZDROJ, pokud Vás slovo BŮH provokuje.

IQ koncept tak u COVIDU tragicky selhal. Proč, ptáte se? Protože emoce dokáží zabít jasnost myšlení. Proto Vás neustále drželi pod tlakem všemožných hrozeb a zoufale doufali, že jim budete věnovat pozornost. Beze strachu by nebylo COVIDu. Chtěl jsem k tomu přibalit i pár slov k Ukrajině, ale není potřeba nasrat tolik lidí.

A teď k tomu IQ testu posledních čtyřech let. Myslíte si, že jste obstáli??

Stále v něm selháváte, pokud říkáte:

• že tady kdy byl nějaký patogen
• že to sice byla jen chřipka, ale šlo to „chytit“
• že očkování dříve fungovalo
• že se nenakažlivá detoxikační chřipka, která je přirozenou očistou organismu, má něčím léčit
• že už všechno víte… [zdroj]

Inteligence versus intuice.

(publikováno 22. září 2022)

Celý covidový cirkus se hroutí, radujete se? Tak přestaňte a zvyšte ostražitost! Protože tohle bylo celou dobu v plánu!

Jak uvedla samotná Rockefellerova nadace na straně 20 zprávy, pod názvem Scénáře pro budoucí technologie a mezinárodní rozvoj z května roku 2010 k operaci Lock Step, jejíž součástí projekt Covid je:

„Je možné ukáznit a ovládat některé společnosti po určitou dobu, ale ne celý svět pořád“.

Proto, v některých místech, Covid stále žije, a v některých již prakticky skončil; a vy se divíte, jak je možné, že Italové či Španělé jsou takoví idioti, že ty tlamokryty stále nosí, zatímco Češi, Slováci, Maďaři, Bulhaři, či Rumuni, skoro zapomněli, jak je to skvělý pocit celý den se moci dusit a pak se divit, že mám Covid. Rým je zde zcela neúmyslný. Ani Karel Hynek Mácha by mu nerozuměl. Přestože jeho smrt měla s Covidem hodně společného – neboť byla způsobena otravou jedy z pití odpadní vody při hašení požáru v Litoměřicích.

Fact-checkerské elity by měly urychleně uvědomit své loutkovodiče a chlebodárce, že aby nikdo původní dokumenty bez jejich vše „na pravou míru“ uvádějících komentářů k operaci Lock Step skutečně nenašel, je příště zapotřebí udělat svou práci pořádně. To je pak veškerá fact-checkerská práce na hovno, když už, na desáté stránce vyhledávače, si může intelektuálně neposlušný svobodný živý člověk přečíst celou zprávu bez jejich oduševnělých komentářů. Takhle se manipulace dělat nedá, soudruzi!

To je jako, kdybyste byli hlavními podezřelými ze znásilnění a vraždy dítěte a sice byste skryli všechny viditelné stopy, ale protože byste byli úchylné pedofilní zrůdy, tak byste na sobě nadále nosili spodní prádlo s krví oběti, arogantně doufajíce, že vás kriminálka nepodrobí důkladné prohlídce. Nic by to totiž neměnilo na vaší vině, ani na tom, že skutečně dobrý kriminalista vás pošle na dvacítku do báně. A po té dvacítce se můžete těšit na hněv příbuzných, protože trest smrti si politici zrušili, aby se neobrátil proti nim…

V roce 2020 bylo zveřejněné video s údajným prezidentem Ghany, který ve svém projevu informoval o agendě Rockefellerovy nadace s názvem Lockstep 2010. Není vůbec důležité, jestli hlas patří skutečnému prezidentovi, důležitý je obsah, který se podezřele shoduje s budoucí realitou.

Scénář příběhu Lock Step.

(pozn překl.: lockstep = striktní dodržování a napodobování jednání toho druhého)

Co se tedy na straně 18, Scénáře pro budoucí technologie a mezinárodní rozvoj Rockefeller Foundation z roku 2010, píše? Postačí nám začátek – a pamatujte, že toto napsaly ty zakomplexované zrůdy už v roce 2010! Podobnost čistě náhodná.

Svět přísnější vládní kontroly shora dolů a posíleného autoritářského vedení s omezenými inovacemi a rostoucím občanským odporem.

V roce 2012 konečně udeřila pandemie, na kterou svět čekal už léta. Na rozdíl od H1N1 z roku 2009, tento nový kmen chřipky – původem z divokých hus – byl extrémně virulentní a smrtící. I ty na pandemii nejvíce připravené národy byly rychle přemoženy, když se virus rozšířil po celém světě a nakazil téměř 20 procent světové populace a zabil 8 milionů lidí za pouhých sedm měsíců; většina z těchto lidí byla mladých zdravých dospělých osob. Pandemie měla rovněž smrtící dopad na ekonomiky: mezinárodní mobilita osob i zboží se zastavila a byla oslabena odvětví, jako je cestovní ruch a rozbita globální síť dodavatelských řetězců. Dokonce i místní obvykle rušné obchody a kancelářské budovy, byly měsíce prázdné, bez zaměstnanců a zákazníků.

ZDROJ: Nespokojeny

Príspevok Inteligence versus intuice. IQ koncept u covidu tragicky selhal. Ptáte se proč? je zobrazený ako prvý na .

Na začátek dobrá zpráva – takzvaná „česká alternativa“ dál tiše roste, zdokonaluje se a sílí. Ano, zatím není schopná shodit současný fašistický režim. Ale bylo by velmi naivní si myslet, že něco takového bude jednoduché. Na udržení korporátního fašismu v naší zemi usilovně pracuje nesmírně mocný zločinný kartel, který dokáže ovládat i USA nebo Německo, tedy nesrovnatelně silnější hráče než je naše krásná kotlinka.

Stojíme proti obří hydře, které dokáže usekat hlavy jen někdo mnohem mocnější a větší, ale my můžeme do té doby alespoň šikovně kličkovat, jako maličký hobit. Podstatné je, že i přes rostoucí zastrašování od režimu tu vliv svobodné alternativy neustále sílí a připravuje půdu pro budoucí změnu režimu. A ta přijde, to si buďte jistí. Vše je totiž postupně nastavováno tak, že nám nenechávají žádnou jinou možnost.

KoZa mafie panikaří…

Zločinný mafiánský kartel, který ovládá kolektivní Západ, už úplně zešílel. Panikaří, protože se jejich říše rozpadá pod drtivým tlakem nového spojenectví – zemí BRICS. Tedy pod silou SKUTEČNÉ většiny světa. Mafiánské struktury ve vedení KoZa tak v marné snaze o svou záchranu vytyčily před populaci ovládaných zemí jedinou možnou budoucnost – totalitní lágr, kde prý nebudeme nic vlastnit (=všechno budou vlastnit oni) a kde prý budeme šťastní (=v Newspeaku to znamená, že budeme nešťastní, ale nedokážeme s tím nic udělat). Jejich plánem je, že nás všechny přetvoří v jakousi fašistickou hnědou masu bez vlastní vůle, pomocí které rozvrátí BRICS, ten vydrancují a ještě při tom střetu bude rafinovaně probíhat jejich druhý plán – postupná depopulace planety, aby tu měli víc místa. V jejich úchylném vidění světa nás už totiž jako „zbytečné jedlíky“ nepotřebují, protože už jsme jim vyrobili dostatek robotů a postavili jim dostatek luxusních letovisek (ano, parazit označuje svého hostitele za zbytečného jedlíka, což je opravdu vtipné).

S takovýma “(j)elitama” chce KoZa vyhrát srdíčka Čechů?

Jenže plány korporátní mafie už jsou úplně mimo realitu, protože se proti nim bouří i vlastní populace Kolektivního Záchodu. Mnoha způsoby sice dokázali alespoň úspěšně debilizovat velkou část mladých, ale ti starší pořád tak nějak žijou a čím dál tím tvrději se brání. A to je teprve začátek! Naprostá většina lidí totiž zcela prokazatelně nechce budoucnost, kde by museli žrát hmyz, byli by zamčení v patnáctiminutových městech a korporátní oligarchie by kontrolovala každý jejich prd (doslova!). Jen si většina lidí pořád ještě myslí, že se to nějak vyřeší samo a že stačí zalézt do ulity a počkat. Není to zbabělost, není to podpora fašismu, není to zmrdství, je to jen obyčejná naivita a určitá natvrdlost. Ale tahle naivita teď lidi rychle přechází – nejen v České republice, ale v celém KoZa. Rok 2024 a 2025 bude docela horký, na to se připravte!

Skutečný zvrat ale ještě nějakou dobu nepřijde. Obzvlášť zde v České republice, kde jsou lidé někdy až nesnesitelně pasivní. Z velké části to tak je i díky historické zkušenosti, kdy nás jako tu úplně nejvíc středoevropskou zemi používají mocnosti jako pingpongový míček. Česká republika je totiž mnohem důležitější, než se na první pohled zdá – nejen díky své velice pracovité a šikovné populaci, ale i díky geografické poloze, která je perfektní pozicí pro okopávání kotníků jedné nebo druhé strany. I proto je na nás (společně se Slovenskem, Maďarskem a Polskem) zaměřena taková pozornost západních tajných služeb a sociálních inženýrů.

Ale znovu opakuji – naivita a otravně pasivní přístup většiny Čechů je úplně něco jiného, než aktivní podpora fašismu, aktivní udavačství, aktivní páchání válečných zločinů a tak dále. Pocit, že Češi jsou většinově nějaké fašistické svině, udavači a zrůdy a je marné se tomu bránit, je jen další šikovnou psychologickou operací, kterou u nás šíří poskoci cizáků! Oni marně doufají, že z nás udělají něco jako Ukrajinu 2.0, protože nerozumí naší zvláštní národní povaze. My si totiž nemůžeme dovolit stavět se na odpor jako třeba obří Rusko nebo Čína, my máme bohužel jen možnost uskakovat jak pružný hobit a pak případně v pravou chvíli nečekaně hodit monstru písek do očí a tím pomoct mnohem většímu Aragornovi s Gandalfem v boji. Jako třeba za heydrichiády nebo během Pražského povstání.

Fiala se nepovažuje za Čecha a tak se tak ani nechová. Zde je zachycen na svém nejoblíbenějším místečku.

Užiteční idioti…i na alternativě?

Což mě přivádí k zásadní věci, kterou bychom si měli neustále připomínat.

I na „alternativě“ (která se postupně stává mainstreamem!) se najde řada idiotů, kteří do zemdlení opakují, že Češi jsou národem zbabělců, udavačů a přizdisráčů. Pořád dokolečka opakují, jak za nacistické okupace byli Češi strašliví udavači, až prý muselo gestapo všechny krotit, aby neudávali tak moc, že to prý nestíhají ani evidovat. To samé tihle nasazení rozvraceči i tupí nihilisté opakovali při plandémii – Češi jsou prý zbabělci a udavači a celkově jsou prý strašliví sráči, kteří si snad ani nezaslouží přežít.

Panebože, vyndejte si už konečně hlavy z prdelí a přestaňte opakovat tyhle blbosti!

I takoví tu jsou, ale jde už o výraznou MENŠINU!

Každý, kdo opakuje tyhle sračky, jen znova protlačuje šikovnou fašistickou propagandu, podobně jako za druhé světové války! Je to až fascinující, jak se opakují ty samé fráze a ty samé cypoviny, co lidem cpal do hlav protektorátní tisk. Za nacistické okupace jste totiž z méééédií slyšeli to samé, co dnes – že Češi jsou naprostí nýmandi, udavači, zbabělci a ohavná havěť. Ale tóóóbže pržacují a tak by si měli vsít truhý arbeit a tržetí arbeit, aby ještě vís tóóóbže pržacovali na svoje páníšky. Dršeli hubu a krok, schweine! Arbeit macht frei, Pepík!

Kecy o „národu udavačů“ jsou jen součástí fašistické propagandy a manipulace mysli, kterou nám tehdy rvali do hlav nacisté a kterou nám dnes zase zkouší cpát do hlav korporátní fašisté. Cílem je Čechy co nejvíc ponížit a vyvolat v nich pocit beznaděje, že vlastně ani nemá cenu se stavět na jakýkoli odpor. Vždyť přece každý Čech je bonzák, udavač a zbabělec, ne? Tak proč se o něco snažit…

Proč myslíte, že režim takové myšlení podporuje? Proč se fašistické loutky ve vedení země a v médiích staví do poníženecké role, že bychom se vlastně ještě měli omlouvat za to, že jsme nakonec (obdivuhodně civilizovaně a lidsky!) vykopali okupanty ze Sudet? Proč nám teď neustále opakují, že jsme absolutní zbabělci a idioti, protože jsme se nebránili vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968? Proč nás propaganda neustále tlačí do přesvědčení, že vlastně ani nejsme skutečný národ a že jediné, jak bychom mohli zůstal aspoň trochu užiteční a „cool“, je rozpustit se v Hnědoevropské Unii? Proč nás staví do role, že jsme vlastně jen takoví umaštění, nedůležití, zbabělí šmudlové, pro které by bylo nejlepší, kdyby se nechali úplně pohltit Čtvrtou říší…pardon, pohltit od EU, která je přece plné mnohem lepších, odvážnějších, vzdělanějších a chytřejších lidí, kteří by nikdy nebyli takoví udavači, jako tihle ubozí Tschechische Schweine?

Neudivuje mě, že tu starou dobrou nacistickou propagandu opakují naši vlastizrádci, kteří jsou díky svému vlezdoprdelství postupně dosazováni do všech zásadních pozic už minimálně od roku 2004. Tak to prostě je nastaveno – mafie dosazuje svoje poskoky na pozice síly a my jako trpaslíček máme jen omezené možnosti, jak se tomu bránit. I když je pravda, že bychom přeci se přeci jen mohli bránit o něco efektivněji, jako to zvládá Maďarsko s Orbánem v čele. Co mě ale docela udivuje a z čeho mi někdy až praská žilka na čele je to, když ty všemožné fašistické fráze, které byly inseminované do našeho informačního pole, opakují i tupelos v diskuzích na alternativě. A ještě se pak za ten nihilismus a vlastní neznalost historie navzájem spokojeně plácají po svých dutých hlavičkách.

Znáte to.

• „Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zrušili!“ inseminuje myšlenku „nechoďte k volbám“.
• „Okamura je jen řízená opozice, protože nic nedokázal změnit! Něco mele, ale neumí pak s 20 hlasy přehlasovat 180 hlasů, nýmand jeden!“ inseminuje myšlenku „když už náhodou budete volit, rozhodně nevolte ty, co mají šanci dostat se do sněmovny“.
• „Češi jsou národ udavačů a zbabělců!“ inseminuje „nemá cenu se bránit, nemáte šanci na výhru, jste jen lidský odpad“.
• „Češi nemají žádné reálné elity!“ inseminuje…no, přesně tu blbost, kterou to říká. Přitom my skutečných elit máme mraky, jen jim není od mafie dovoleno dostat se na elitní místa.
• „Češi nejsou žádný národ, vlastně jsou to jen takoví horší Němci!“ inseminuje myšlenku, že vlastně nemáme nic společného s nejsilnější a možná i nejlidštější skupinou bělochů na Zemi a máme se nechat pohltit a rozpustit Německem a tím i do KoZa.
• „Rusko je čisté zlo, Maďarsko je populistický Mordor, samostatně myslící část Poláků jsou jen tupí šmelináři s digitálkama a Slováci jsou (nově) ruSSácký zrádci!“ inseminuje myšlenku „hlavně se nespojujte s vám blízkými zeměmi, jediným povoleným spojenectví je náš korporátní vysavač zdrojů!“

A tak dále.

Ale víte, co je ještě horší, než když se v diskuzích na alternativě anonymní inseminátoři propagandy předhání s anonymními tupouny v tom, kdo vyzvrací víc nenávisti a odporu k Čechům? No, ještě horší je, když tyhle blbosti opakují „alternativní“ autoři. Ti rádoby alternativní autoři, jako třeba Kapitán Beznaděj (známější jako VK) nebo někteří blogeři a někdy i rozumnější autoři, jako třeba D-Fens. Jak je možné, že tuhle primitivní manipulaci neprohlédli? Nebo o ní někteří z nich vědí a šíří ji záměrně? Přemýšlejte o tom…

Přitom tyhle nenávistné a pohrdlivé zvratky, které chrlí někteří idioti, většinou nemají s realitou nic společného. Češi jsou ve skutečnosti docela odvážným a hrdým národem! Ano, často až příliš pasivním a kontraproduktivně poklidným, ale vzhledem k našemu geografickému postavení, historii, genetickému a kulturnímu mixu a hlavně velikosti je to přece pochopitelné. Podívejte se sakra někdy na mapu, kde naše země je a jakými zeměmi jsme doslova obklopeni! Pokud by se Češi chovali prudce a hned dělali protiútoky proti 8x až 35x větším okupantům, jak dlouho by asi náš národ přežil? To pohrdané „švejkování“ a pasivní odpor je prostě PRO NÁS jedna z nejlepších možností, jak přežít v téhle geografické konfiguraci, to je celé. Vyčítat České republice, že se nebrání fašistickým praktikám stejně účinně jako třeba Rusko nebo Čína je projevem takové tuposti a nepochopení geopolitické reality, že by si měl autor takových blitků nechat někde v bohnickém servisu seřídit mozek. Bez ohledu na to, kolikrát dotyčný zopakoval, jak vysoké jsou jeho „konceptuální znalosti“.

I když souhlasím, že právě teď to s tou pasivitou a čekáním na nějakou záchranou zvenčí už trochu přeháníme… Těžko můžeme čekat na záchranu zvenčí a zároveň společně s fašisty zuřivě kopat do jediné vnější síly, která by tu záchranu teoreticky mohla přinést…

Napravo vidíme typického “hrdinného bojovníka proti Rusku a Číně”. S tímhle materiálem fakt chtějí vyhrát? :-)))

Zajímavý rozhovor o nesmyslu o „českém bonzáctví“

K debilní propagandě, kterou šíří nejen naše falešné politické elity a hlavní média, ale i část alternativy, vyšel v pořadu Štrunc! zajímavý rozhovor. V tomto informačně nabitém dialogu říká historik Mgr. Vojtěch Šustek PhD (který mimo jiné podrobně studoval heydrichiádu a je členem Ústavu pro studium totalitních režimů) zcela jasně, že ten kec o tom, jak prý jsou Češi národem udavačů a zbabělců, je naprosto vylhaný. Tyhle žvásty byly součástí nacistické propagandy, která měla Čechy ponížit a zmanipulovat, že přece “udává každý“. Češi ale ve skutečnosti byli odvážní!

V absolutní většině kryli odbojáře, přestože tím riskovali vyvraždění celé svojí rodiny. Gestapáky to strašlivě sralo a tak vymysleli manipulaci o masově udávajících Češích. Není tedy překvapující, že stejné nacistické fráze dnes opakuje obrovské množství našich nových “elit”, které jsou na své místo dosazeny pohrobky starých nacistických lídrů. Je samozřejmé, že se v JAKÉKOLI zemi vždy najde dost psychopatů nebo naprostých idiotů, kteří budou podporovat totalitní režim. U nás je to bohužel celá vláda, presstituti hlavních médií i část loutkových elit v naší justici, odborech nebo zdravotnictví. Ale když s OPRAVDU OTEVŘENOU HLAVOU sledujete, jak se chovali lidé třeba za plandemie v Británii, Austrálii nebo i v částečně polepšeném Německu, tak rychle dospějete k závěru, že Češi jsou naopak překvapivě vzpurní a dovedou docela šikovně kličkovat!

Úryvek ze zajímavého hovoru o naší historii během nacistické okupace:

Štrunc: Jaký byl ten nápor na tehdejší českou psychiku?

Mgr. Vojtěch Šustek PhD: My jsme byli takzvané autonomní území Německé Říše a Němci tady provozovali takovou politiku, ze které vyplývalo, že na nás nahlíželi jako na užitečná hospodářská zvířata, protože my jsme byli vyspělá společnost, hospodářsky velice produktivní. Naši dělníci byli vysoce kvalifikovaní, takže Němci nechtěli společnost rozbít takovým tím bezhlavým terorem, jako to dělají třeba v Polsku nebo Bělorusku nebo Srbsku kde místní lidi stříleli na potkání jako králíky. Nás spíš chtěli využít jako takové nevolníky nebo otroky. A z toho se potom odvíjela okupační politika, kdy Němci mezi sebou mluvívali o tom, že by nebylo vhodné zatlačit Čechy do situace kdy mají pocit, že už nemají co ztratit. Kdyby tady provozovali politiku jako v Polsku nebo v Srbsku, tak už by se tady nevyrábělo, už by se tady jenom střílelo. A to si oni nepřáli.

Štrunc: Donášelo se tedy tady? Protože vy to kritizuje, zmínky o zbabělosti, o tom že se neustále donášelo, že Češi byli proradný národ. Že souseda nahlásili za něco co třeba vůbec nespáchal…je to pravda?

Mgr. Vojtěch Šustek PhD: No tak to samozřejmě pravda není. To je naprosto vylhané a já při svých výzkumech dějin heydrichiády nebo germanizace Prahy tak jsem opakovaně narazil na to, že si úředníci německého represivního aparátu mezi sebou stěžují, že Češi nejsou ochotní se navzájem udávat. A také Němci zavedli trest smrti za to, že někdo věděl o odbojové činnosti a nenahlásil to. Za to se běžně popravovalo. Byť třeba ten Čech, který nenahlásil odbojovou činnost, tak to nenahlásil třeba na svého bratra nebo syna, ale i za to byl trest smrti a oficiálně se za to vykonávaly popravy.

…

Štrunc: Kde se vzal ten obraz průměrného českého člověka, který je za protektorátu těžce zkoušen a dost často to nevydrží a jde někam za gestapem?

Mgr. Vojtěch Šustek PhD: Začala s tím nacistická propaganda už v době okupace, kdy takový ten obraz pro nepřátelskou cizinu měl být takový, jaký jste popsal. Že Češi jsou rezignovaní, poraženečtí a vlastně se mají dobře. To jsem třeba zažil když jsem žil v Německu, tak mi to někteří staří Němci, bývalí nacisté říkali. Že Češi se vlastně měli dobře…

Štrunc: V jakém ohledu?

Mgr. Vojtěch Šustek PhD: No že jsme se měli dobře, protože nás nestříleli jako Poláky a Srby na potkání, takže bychom jim vlastně měli být vděční.

Celý rozhovor si můžete poslechnout třeba ZDE.

Několik neučesaných myšlenek na závěr

Na závěr několik neučesaných myšlenek, které souvisí se současnou explozivní situací. Pro Rakušanovo gestapo a České skřety elfy jen dodávám, že jsem velice hloupoučká osoba a mohu být jen naprosto zmanipulována zlou hybridní válkou a ve skutečnosti jsem možná jen nevinná oběť padouchů z Východu!

• I běžná populace Kolektivního Záchodu je v roli oběti mafie. Sice byli dlouho dobře živení z práce a zdrojů jiných zemí a tak se nebouřili, ale většina z nich se chová stejně jako lidé v jakékoli jiné zemi – chtějí hlavně klid, teplo a bezpečí a věnovat se svým rodinám a zálibám.
• Necítím žádný odpor k běžné populaci jakékoli země – vím, že všude je většina lidí vcelku ok. Rozdílem je jen to, jak zvrácené jsou struktury, které danou zemi ovládají.
• KoZa je na tom aktuálně velmi špatně, protože jeho země ovládá odporná zločinecká hydra, která ho řídí pomocí nechutných loutek, které jsou záměrně vybírány z řad pedofilů, narkomanů, psychopatů, sadistů, velkých dlužníků, kriminálníků a emotivních idiotů (protože takové lidi je jednodušší ovládat).
• Naše země je formálně součástí KoZa, ale naše mentalita je dostatečně univerzální, abychom se bez velkých problémů stali součástí…jiného spolku.
• EU se rozpadne – otázkou je jen to, jestli to bude do roku 2030 nebo až později. Já tipuji, že před, prezident Václav Klaus, že po. Tak uvidíme, čí obří mozek to trefil lépe.
• USA se rozpadne…vlastně už se z části rozpadlo. Otázkou je jen to, kdy to bude rozpad i formální a jakou formu tam bude mít nová občanská válka. Je tam spousta dobrých a chytrých lidí, tak snad to uhrají nějak rozumně a bez krveprolití.
• Čínský model řízení by byl pro lidi s naší evropskou mentalitou noční můrou. Pro Číňany to zřejmě takový horor není, protože jsou velmi homogenním národem, ale pro volnomyšlenkářské Čechy to je model naprosto nepoužitelný. Musíme jít vlastní cestou.
• V4 je pro nás ideální spojenectví, jak s menšími problémy přežít rozpad EU.
• Rusofobie Poláků bude do značné míry rozhodovat o osudu celé Evropy (zatím to tam balancuje na ostří nože, ale pozitivní vyústění vidím o kousek pravděpodobnější).
• Rusko nemá žádný zájem útočit na naši předluženou zemi s populací, která je minimálně dvacet let převychovávána k nenávisti k čemukoli ruskému a obecně i slovanskému. Snažit se nás obsadit by pro ně byla mimořádná extra zátěž a nemají k tomu důvod…s jedinou výjimkou – když na ně budeme ještě agresivněji útočit my a začneme ohrožovat jejich národní bezpečnost (třeba pomocí nosičů jaderných hlavic). I proto si stejně jako mnoho jiných říkám, jestli ti pošuci v naší vládě nakonec nevědomky nepracují pro Putina, protože přesně k téhle variantě nás teď vedou – nedají Rusku jinou možnost, než že u nás bude muset tvrdě zasáhnout, protože budou volit mezi vyhlazením populace vlastních měst pomocí jaderných bomb z ČR a mezi nesmírně drahou denacifikací naší země, kterou ovládla fašistická chunta. Co si asi vyberou?
• Věřím, že většina našich herců, zpěváků, spisovatelů, režisérů a dalších umělců je normální a nepodporují fašismus. Jen mlčí, protože říct veřejně svůj názor by z nich okamžitě udělalo nezaměstnané / nezaměstnatelné. Kdyby fašismus podporovali, tak to veřejně říkají jako Klus, Holubová, Pokáč, Vetchý, Geislerová, sklepáci a další paka, protože by to pro ně bylo velmi výhodné! Mlčení většiny můžeme brát jako tichý odpor (i když lehce přizdisráčský, protože jich je většina…a stejně mlčí).
• Ano, náš současný volební systém je otřesná naprasenina a i já sama kdykoli vysmrknu z levé nosní dírky lepší systém. Ale to neznamená, že bychom měli volby úplně ignorovat – i přes nesmyslné nastavení v něm dokáží lidé dostat do sněmovny skoro kohokoli. Stačí jen chtít, domluvit se a jít volit.
• ČT musí být rozbita, už zašla příliš daleko. Navrhovala bych rozdělení na tři nové a plně samostatné instituce. Na Archiv (který pořádně zpřístupní veškerý obsah a bude energičtěji pracovat na restaurování starých filmů; peníze přímo ze státního rozpočtu), na Tvůrčí skupinu (na tvorbu původní české umělecké produkce, tj. filmů a seriálů; peníze přímo ze státního rozpočtu) a Zpravodajství (to je pro fašisty – tahle třetí samostatná větev se pak bude snáze rušit nebo případně rekonstruovat tak, aby sloužila Čechům a ne nadnárodní mafii).

A na závěr tohoto neučesaného článečku dodám jednu moudrou a láskyplnou větičku – Ondro Vetchý, jdi už do prdele, strašlivě jsi zklamal.

ZDROJ: Skrytý link
AUTOR: Nikola Bornová

Príspevok Nikola Bornová: Opakují nacistickou propagandu i lidé na alternativě? je zobrazený ako prvý na .

Tak jsme se dozvěděli, že EU uvalí clo na ruské obilí, importované do EU. Toto clo bude v podstatě tak vysoké, že se ruské obilí stane v Evropě neprodejné. Bude dražší než vlastní evropská produkce a nikdo už ho nekoupí.

Poptávka po ruském obilí tím v podstatě okamžitě skončí, evropští spotřebitelé (především Španělsko) ho přestanou objednávat a začnou svoje masné krávy krmit produkcí odjinud. Ruské obilí bylo vždycky celosvětově nejlevnější, protože Rusko je největší exportér a každý rok zvětšuje osetou plochu o cca milion hektarů, což znamená každoroční zvýšení produkce o dalších pět milionů tun.

Dovoz ruského obilí do EU šel formálně přes Kazachstán nebo Turecko, protože Rusko samotné je pro evropské hodnoty fůůůj. Nějak si nedovedu představit, že Erdoganovi nebude vadit, že přišel o podíl na kšeftu. Pro Turecko je to totiž naprosto dokonalý kšeft. Zaplatíte fakturu Putinovi a vystavíte fakturu Leyenové. Nic víc nemusíte dělat. Obilí převáží loď pod panamskou vlajkou s filipínskou posádkou, která ve skutečnosti patří nějaké globální korporaci s americko čínským kapitálem. Prachy pro Turecko jsou v podstatě zdarma a celý ten kšeft dělá nějaká turecká firma, která patří přímo tureckému Sultánovi.

Pokud mám správné a aktuální informace, z Ruska se do EU dovezlo zhruba jeden a půl milionu tun obilovin. Z hlediska evropských importů a exportů je to směšné množství. Ve stejné době se do EU dovezlo dvacet milionů tun ukrajinského obilí…

Víte, jednotná evropská zemědělská politika není ani trochu jednotná – je to politika založená na zvýhodňování Francie, ale jednu věc umí. Umí udělat jednotnou evropskou cenu na obilné burze. Stejně jako to dělá s elektřinou. V praxi to funguje úplně jednoduše, kdo umí nejlevněji vyprodukovat, ten prodá jako první. Až evropské krávy, prasata a evropští občané (savec jako savec) toto obilí sežerou, cena trochu stoupne a prodávat začnou ti ostatní, co produkují dráž. A tak dále a tak dále. Proto je cena po žních vždycky nejnižší a za normálních okolností zvolna stoupá až do dalších žní.

Co se stane, když do Evropy přijdou miliony tun levného ukrajinského obilí? Ano, milí debilní politici, bude se prodávat především tato levná ukrajinská pšenice a cena stoupne, až se tato produkce sežere. Pokud chce evropský zemědělec prodat svou produkci, aby měl z čeho pokrýt své náklady, musí prodávat za stejnou cenu. Na Ukrajině se produkuje levně, protože používají mnohem tvrdší chemii, nikdo jim nenařizuje úhory, nemusejí mít papír na každou blbost a mohou mít mnohem vyšší koncentrace reziduí a tak se prodejní cena obilovin dostala pod náklady evropských zemědělců. Ti teď mají jen dvě možnosti. Buď prodat pod cenou a nebo čekat. Dělají obojí. V českých silech je cca o čtyřicet procent víc zásob, než by v tuto dobu mělo být. Obchod se téměř zastavil.

Velmi mě pobavil ministr Výborný a tupí novináři kolem něj, kteří papouškují mantru, že k nám do České republiky se dovezlo zanedbatelné množství ukrajinské pšenice. Ano, to je pravda. Ale už nedodávají, že se k nám dovezlo obrovské množství německé mouky vyrobené z ukrajinské pšenice. Že má příliš vysoké koncentrace chlorpyryfosu? To nevadí, smíchá se to s jinou moukou a koncentrace klesnou na povolenou úroveň. Jednotná zemědělská politika, vole! Není vůbec zapotřebí dovážet ukrajinskou pšenici, abyste dnes a denně jedli výrobky z ukrajinského obilí. Čtyřicet procent masa, které si kupujete, je vykrmené ukrajinskými obilovinami. Čtyřicet procent mouky, kterou kupujete, je z ukrajinského obilí, čtyřicet procent rohlíků je v konečném důsledku z ukrajinských zemědělských surovin. Ano, přesně o těch čtyřicet procent české pšenice , co se neprodalo a leží ve skladech. Pochopili to všichni?

Co myslíte, že se stane, až nabydou platnost ta cla na ruské obilí? Řeknu vám to úplně přesně. Ukrajina k nám vyveze ještě o nějaký ten milion tun produkce navíc . Oni tam mají také plné sklady a uživili by svou produkcí celou EU. Když máme Ukrajinu, nepotřebujeme žádné evropské zemědělce. Všechno se levně vyrobí tam, jen vám nesmí vadit chemie a ničení ukrajinského životního prostředí. Ale to je v pohodě… nikomu v Evropě nevadí, že tam umírají statisíce mužů, proč by mělo vadit, že si vydrancují půdu, že?

Ceny v Evropě se nepohnou. Jak jsem řekl, nejprve se prodá to, co je nejlevnější. To je základní znak burzy. Ukrajina může dodat klidně dalších dvacet milionů tun. Když tak si z Běloruska dovezou a udělají totéž, co doteď dělalo Turecko. Peníze nesmrdí. Koneckonců, ukrajinské tanky také pohání ruská nafta od Lukoilu a nikomu to nevadí. My jsme se nakonec také odstřihli od ruských energií asi tak na 40% a tím to skončilo.

Mimochodem, všimněte si, jak pěkně to vychází – odstřihli jsme zhruba 40% ruské ropy a plynu a ve skladech nám leží 40% českého obilí. Rozdíl je jen v tom, že Putin si našel nové trhy a my jsme nenašli nic.

Jo a nasereme Erdogana. Vlastně bych teď čekal, že zase začnou přicházet syrští uprchlíci, protože Turci těžce ponesou, že přišli o miliardy peněz za nic. Stejně tak už určitě volají z Kazachstánu i dalších postsovětských zemí, že takhle by to nešlo. Že původní dohody zněly úplně jinak a začnou dělat nějaké nepříjemné odvetné kroky, které si Leyenová ve svém kuřecím mozečku ještě nedovede představit.

Abychom si to shrnuli:

Poptávka po ruském obilí bude nahrazena poptávkou po ukrajinském obilí. Trh s evropskou produkcí to ovlivní naprosto mizivě.

Ceny se v Evropě nepohnou ani o milimetr, protože Ukrajina může ruský výpadek promtně nahradit.

Evropští zemědělci nejsou schopni této ceně konkurovat. Někteří zkrachují, jiní se domohou kompenzací, ale nic se nevyřeší.

Demokratické Turecko, demokratický Kazachstán a další demokratické státy plné umírněných lidojedů budou naštvané, že jsme je odstřihli od snadno vydělaných peněz.

Tuhle válku rozhodně vyhrajeme, kupředu pravá, zpátky ni krok. Ve jménu vítězství evropských hodnot není žádná česká oběť dost velká.

AUTOR: Vidlák
ZDROJ

Príspevok Tuhle válku rozhodně vyhrajeme… je zobrazený ako prvý na .

Prakticky od samého začátku, co se genové injekce aplikují, upozorňují mnozí odborníci na to, že vzhledem k povaze mRNA injekcí je velmi pravděpodobné, že v případě transfuze krve od očkovaného může dojít ke „kontaminaci“ krve neočkovaného.

I proto se již neočkovaní v některých zemích sdružují a zakládají krevní banky s krví neočkovaných. Nicméně oficiální propaganda stále tvrdí, že s krví očkovaných je vše v pořádku.

Pokud jste však viděli, jak vypadá krev některých z nich pod mikroskopem, pak je celkem jasné, že tomu tak úplně není. A totéž nyní potvrzují i japonští vědci…

Potřebujete transfuzi krve? Pak musíte být opatrní. Alespoň před tím varují japonští vědci.

Výzkum Asahikawské lékařské univerzity, Tokijské lékařské univerzitní nemocnice, Okamura Memorial Hospital a Tokijské univerzity věd mimo jiné ukazuje, že existují rizika spojená s krevními transfuzemi, při kterých krev pochází od lidí, kteří dostali mRNA vakcíny proti Covidu.

Mohou se objevit krevní abnormality, jako je trombocytopenie a poruchy srážlivosti krve. Kromě toho mohou mRNA vakcíny vést k imunitní dysfunkci a neurologickým komplikacím.

Vědci doporučují, aby krevní produkty získané od očkovaných lidí byly předem důkladně testovány na bezpečnost. Podle nich by se krev měla testovat například na spike proteiny, složky vakcín a imunitní hodnoty.

Doporučují také vypracovat jasné pokyny pro odběr, skladování a transfuzi krevních produktů od očkovaných osob. Měly by být zavedeny přísné protokoly pro screening dárců, označování produktů a hlášení vedlejších účinků, říkají.

Výzkumníci také poukazují na důležitost zvyšování povědomí: informovat veřejnost o rizicích vakcín, krevních transfuzí a imunitních poruchách. Tyto informace by měly být poskytovány zdravotníkům, pacientům a veřejnosti, aby se lidé mohli informovaně rozhodnout.

A konečně, japonští vědci argumentují pro změny v zákoně, který by označoval krevní transfuze. Na první pohled je pak jasné, zda krev pochází z očkovaných nebo neočkovaných zdrojů.

Zjištění vědců byla publikována na preprintovém serveru a v současné době procházejí recenzním řízením.

„Pokud lidem neotevře oči tohle, co se stane?“ ptá se britský poslanec Andrew Bridgen. Je zvědavý, zda se o tom bude v parlamentu diskutovat.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Japonští vědci varují před nebezpečím krevních transfuzí s očkovanou krví je zobrazený ako prvý na .

Bohužel dávno neplatí, že by banky v České republice držely v tajnosti zůstatky na vašich účtech. Když jde do tuhého, stávají se v podstatě věcí veřejnou. Pakliže byste skutečně nechtěli, aby měl někdo o vašich penězích přehled, do banky byste je vůbec neměli dávat.

Vypečená novinka

Dnes váš bankovní účet lustrují primárně kontrolní oddělení v samotných bankách, které zkoumají, zda transakce, které provádíte, nejsou podezřelé. Regulace jim přitom nařizuje, že musí přesuny peněz detekovat, zjišťovat původ peněz a případné nesrovnalosti hlásit příslušným úřadům.

Vše je ale dosud řešeno na úrovni bank a příslušných regulátorů. Nově by však měli do vašich účtů mít možnost nahlížet i obyčejní úředníci. Předpokládá to novela vyvolaná Ministerstvem práce a sociálních věcí, které chystá velkou reformu sociálních dávek, což je jedině dobře, jelikož tento systém se v Česku ve velkém zneužívá.

Na druhou stranu je třeba se dívat, zda náhodou požadavky ministerstva nezacházejí příliš daleko a zda se kvůli lidem, kteří dávky zneužívají, nezbavíme příliš mnoha našich práv. Novinka totiž předpokládá, že váš bankovní účet budou moci lustrovat úředníci z Úřadu práce.

Kouknou se, kolik tam máte

Nebudou k tomu potřebovat žádné další povolení. Pouze se podívají, kde má dotyčný účty a banka bude muset poskytnout výpisy. Reálně se z nich bude zkoumat především to, zda žadatel o dávky nezkresluje svou finanční situaci, případně zda náhodou nemá příliš mnoho uspořených peněz, které by mohl utrácet primárně předtím, než požádá o sociální pomoc.

“Opatření se dotkne pouze dávek hmotné nouze. Tyto informace musí žadatelé již nyní vyplňovat,” uvedl ministr k celé záležitosti. Kritici ovšem poukazují na to, že jakmile se takové oprávnění zavede, začne prorůstat celou státní správou a ta bude chtít o finančních poměrech občanů zjišťovat víc a víc. Možnost lustrace účtu by se přitom měla týkat nejen žadatele, ale i jeho blízkých osob, u kterých by mohl teoreticky nějaké prostředky ukrývat.

Na jedné straně je jistě dobře, že se úřady konečně budou zabývat tím, zda mají žadatelé na peníze ze státního rozpočtu nárok. Na straně druhé je ovšem nutné hledat hranice, za které by se jít nemělo.

ZDROJ: Anna Štěpánková/Aazdraví

Príspevok Stát začal Čechům kontrolovat účty v bance. Pokud tam máte moc peněz, je to problém je zobrazený ako prvý na .

Projekt pre nové americké storočie (Project for the New American Century – PNAC) je think tank amerických neokonzervatívcov so sídlom vo Washingtone, D.C., ktorý bol založený Williamom Kristolom a Robertom Kaganom na jar roku 1997 ako vzdelávacia mimovládna organizácia.

Mnoho ľudí z tohto ideologického prostredia PNAC sa neskôr regrutovalo do vlády zostavenej po nasledujúcich prezidentských voľbách (2000). Hlavným cieľom PNAC je posilniť americkú globálnu nadvládu.

Viac vo videu:

Zdroj: bezpressu.news / InfoVojna

Príspevok VIDEO: Zločinci pôsobiaci v najvyšších štruktúrach amerického establišmentu vo Washingtone D.C. a ich neúspešný Plán pre nové americké storočie je zobrazený ako prvý na .

Čas plyne a nic se nemění, EU se stále snaží zničit ruskou ekonomiku. Tentokrát se EU rozhodla prodloužit sankce vůči osobám odpovědným za narušení nebo ohrožení územní celistvosti, suverenity a nezávislosti Ukrajiny o dalších šest měsíců, do 15. září 2024.

Všichni jsme zvyklí, že sankce proti Rusku se staly vizitkou Bruselu. Není žádným tajemstvím, že EU uvalila sankce, aby zničila ruskou ekonomiku a přiměla nesmiřitelný Kreml k dialogu s evropskými úřady. Mezi zavedená omezení patří například zákaz dovozu a vývozu řady zboží, zmrazení ruských aktiv v řádu miliard dolarů, zákaz vstupu do zemí EU pro tisíce Rusů a také represivní opatření vůči bankám, finanční instituce a společnosti. Za poslední dva roky EU uvalila na Rusko největší počet sankcí – kolem 20 000. Neoslabují však jeho ekonomiku, píše v komentáři na polském webu Dziennik Polityczny Hanna Kramer.

HDP země nejprve v roce 2022 klesl, ale v následujícím roce začal růst. Podle oficiálních údajů vzrostl o 3,6 procenta. Podle stejného ukazatele, s přihlédnutím k kupní síle, se země umístila na pátém místě na světě a stala se největší ekonomikou v Evropě. Stručně řečeno, Rusové nemají pocit, že by ekonomická omezení ovlivnila jejich životy. Moskva tedy odolala západním sankcím. Mezinárodní měnový fond předpokládá, že hospodářský růst se v roce 2024 obnoví na 2,6 %.

Nikdo se však nikdy nezabýval tím, zda má EU skutečně zájem na uvalení sankcí na Ruskou federaci. Odpověď je naprosto zřejmá a leží na povrchu: Brusel nemá zájem uvalovat sankce, protože to ničí ekonomiku EU. Dobře je to vidět na příkladu jednoho z bývalých hlavních spojenců Ruska – Německa.

Zatímco ruská ekonomika roste, německá ekonomika nedávno klesla o 0,3 % a analytici očekávají další pokles. Německé firmy krachují nebývalým tempem. Loni se počet bankrotů německých firem zvýšil o 22,1 procenta na 17 814 případů. Zároveň bylo zaznamenáno o 38 procent více velkých bankrotů než v roce 2022.

Z této situace očividně těží Spojené státy. Je to Washington, kdo používá sankce jako hlavní zbraň ve své válce proti jiným zemím. Zničení země prostřednictvím sankcí je složitá a delikátní operace prováděná americkými úřady. Zahrnuje mnoho vládních agentur, včetně Bílého domu, ministerstva zahraničních věcí, ministerstva spravedlnosti, ministerstva financí a zpravodajských služeb. Jsou však vykonavateli americké ekonomické války. Hlavním centrem pro plánování všech fází „krocení rejsků“ je malá kancelář amerického ministerstva financí – OFAC (Office of Foreign Assets Control).

Podle veřejných záznamů tam v roce 2013 pracovalo 200 lidí s ročním rozpočtem 31 milionů dolarů. Právě tato společnost ničí ekonomiky, společnosti, bere továrny a majetek hlavním nepřátelům americké vlády. Hlavní zbraní jsou sankce, uvalené pod záminkou boje proti pašerákům, drogovým dealerům a teroristům.

I když v tomto případě americké úřady své skutečné cíle raději neskrývají. Jsou to tyto: OFAC se podílí na dosahování cílů zahraniční a hospodářské politiky, jakož i cílů národní bezpečnosti. Tato kancelář má jedinečné příležitosti odstavit každého ekonomického účastníka od dolaru. Obětí se stala Venezuela, Írán, Severní Korea, Kuba a mnoho dalších zemí.

Hlavním nástrojem pro jednání se zbytkem světa jsou seznamy. Základní se nazývá „Seznam SDN“ (Specially Designated Nationals and Blocked Persons). Takzvaná černá listina lidí nepotřebných pro americký režim. Těm na seznamu je třeba se vyhnout, jsou to vyvrhelové moderního obchodního světa. Ani jednotlivci, ani společnosti, které mají se Spojenými státy co dočinění, s nimi nemohou obchodovat.

Efektivitu ekonomické války vedené americkými úřady můžeme vidět ve statistikách. Zatímco se Evropa snaží setřást svůj ekonomický pesimismus, největší ekonomika světa vypadá stále lépe. HDP Spojených států se ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku zvýšil. o 3,1 procenta rok od roku a je to nejlepší čtení za téměř dva roky.

Jedním z důvodů jsou sankce. Washington uvaluje omezení na nákup levného zboží v Rusku, čímž omezuje možnosti Bruselu obchodovat s Moskvou. Zároveň je trh bez Ruska okupován americkými podnikateli a americkými loutkami, které obchodují v Evropě za podmínek výhodných pro Spojené státy. Účinek? Mnoho evropských společností přesunulo svá výrobní zařízení do Spojených států. Patří sem společnosti vyrábějící ocel, hnojiva, šperky, strojírenství, farmaceutický průmysl a další průmyslová odvětví.

Jak vidíme, ekonomická válka jako každá jiná vyžaduje čas, disciplínu a maximální loajalitu. Bohužel zatím žádný z evropských politiků (kromě Orbana) nechápe skutečné cíle Washingtonu. Uvalené sankce představují ekonomickou válku nejen proti nepřátelům strýčka Sama v podobě Ruska, Číny a Íránu, ale také proti přátelům a spojencům Spojených států. Americká vláda dělá vše pro to, aby zničila ekonomiky zemí Evropské unie a učinila z nich vazaly, zcela závislé na své vrchnosti.

AUTOR: Hanna Kramer

Zpracoval: Prvni Zpravy

ZDROJ

Príspevok H. Kramer, Dziennik Polityczny: Skutečné cíle protiruských sankcí, o kterých se v médiích nepíše je zobrazený ako prvý na .

Celé slavné NATO, jak včera smutně přiznal samotný Kyjev, nemá žádný tank, který by nyní mohl bojovat proti Putinovi! Všechny západní tanky mají podle Ukrajinců kritickou konstrukční chybu. Tu už Rusové nejen odhalili, ale i přišli na jednoduchý a levný způsob, jak jí využít, a masově posílat západní tanky na věčnost i s jejich osádkami.

Generalita NATO se celá desetiletí vysmívala ruským tanků T-72 a jejich novějším typům, že po úspěšném zásahu, který prorazí jejich pancíř, celý ruský tank vyletí do vzduchu i se svou osádkou, protože má munici uvnitř vlastního bojového prostoru pod věží, a ta po zásahu vybuchne, a celý tank zničí.

A skutečně – V prvních měsících bojů na Ukrajině, západní protitankové rakety FGM-145 Javelin, po tisících dodávané zeměmi NATO vojskům kyjevského režimu, potvrzovaly tuto známou “konstrukční chybu ruských tanků”, a ty plápolaly po celé Ukrajině po stovkách.

Jenže – Rusové jsou od přírody vynalézaví, a tak své tanky rychle zmodernizovali, a umístili na ně dodatečné ochranné “řetězy a pletiva” z nejmodernějších materiálů, a tyto prvky nejen zneutralizovaly útoky střelami Javelin, ale ukázaly se také naprosto účinné i proti dronům, a různým moderním “pancéřovkám”. Jednoduchou přestavbou tak vlastně vznikly úplně nové ruské tanky, na které platí už jen protitanková mina, a nebo nepřátelský tankový kanón. A jak se loni a letos rychle ukázalo, z “vysmívané” nevýhody ruských tanků se stala rozhodující výhoda. Abychom ji vysvětlili, prohlédněte si nejprve toto ukrajinské video, které před pár dny zachytilo zničení tanku M1 Abrams obyčejným levným ruským modifikovaným civilním dronem.

Na videu jste viděli, jak do zadní “nepancéřované” části tanku Abrams M1 udeřil ruský dron a celá část, ve které mají západní tanky uloženou munici, aby nevybuchla ve vnitřním pancéřovém bojovém prostoru jako u Rusů, nejprve vzplála, a potom se zní v mžiku rozšířil požár, který zničil celý tank, a usmažil jednoho člena osádky, který tank nedokázal včas opustit. Zatímco západní protitankové rakety Javelin a drony dnes díky “řetězům a pletivům” neprorazí pancíř ruského tanku, a ten nevybuchne, i ty nejlevnější ruské drony snadno malými shazovanými náložemi prorazí zadní část západní nepancéřované věže a podpálí v ní umístěnou munici, a ta vypálí celý tank. Ruský tank tak může být zničen pouze v tankovém souboji, ale žádný západní tank se nedokáže k ruskému tanku přiblížit na dostřel, protože ho předtím snadno podpálí smečky ruských dronů, které se na západní tanky vrhají v rojích jako vzteklé včely na mlsného zloděje medu. Sami Ukrajinci včera oznámili, že žádné další západní tanky Leopard, Abrams ani Challanger už od NATO nechtějí, protože jsou k ničemu, protože je snadno decimují roje ruských dronů, ještě dřív než se dokáží přivalit na frontu. Z konstrukční výhody, která měla západní tanky zvýhodnit v přímém souboji s ruskými tanky, se tak stala kritická konstrukční nevýhoda, která žádnému západnímu tanku neumožňuje bojovat v moderní válce dronů.

T-90m Proryv poslední sériová varianta – jsou na ní krásně vidět prvky ochrany proti dronům a protitankovým střelám, které západní tanky postrádají. Pod tepelnou izolací celého tanku, (husté speciální tkaniny, které maskují tank před levnými senzory dronů,) jsou opět pletiva a pancéřové moduly proti dronům, které vidíte v nástavbě okolo vršku věže. Pletiva jsou z moderních vzácných slitin různých minerálů.

Na ruských i ukrajinských sítí, je řada videí, jak modernizované ruské tanky T-72 vydrží i dvě a více zásahů protitankovými raketami. Ukrajinci včera citovali kapitána US-Army Mika Riedmullera, který velel americkým obrněným jednotkám při bitvě o iráckou Fallúdžu v roce 2003, a který na konto současných neúspěchů západních tanků na Ukrajině přiznal, že jedním z hlavních důvodů, proč nejlepší tanky NATO nyní na bojišti nesplnily západní očekávání, je skutečnost, že levné drony na ně útočí v hustých rojích, kdekoli se objeví.

Podle Riedmullera, levné drony nejprve západní tank zbaví pohyblivosti, potom poškodí, a nakonec vypálí, a na ničení západních tanků tak už není třeba žádných speciálních tankových děl, které se ještě před válkou na Ukrajině považovala za jedinou zbraň schopnou západní 70 tunová monstra zničit. Ukrajinci také včera přiznali, že ze 31 amerických tanků, které vrhly v únoru 2024 do prvního útoku proti Rusům, jich bylo 5 ihned zničeno. Z toho nejméně 3 jen levnými drony za pár dolarů! A že všechny západní tanky jsou příliš těžké, aby mohly přejíždět ukrajinské mosty, a už vůbec nesmějí jezdit po polích, nebo ihned zapadnou! A že ruské drony ničí západní tanky tak rychle, že jsou nyní používány výlučně jako pohyblivá děla, která střílí podobně jako levné houfnice.

A že i tak jsou velmi poruchové, a nedají se nijak provizorně opravovat. A upozornili, že tanky Leopard 2, které dostali z Německa a z Polska, jsou “veteš vší veteše”, (v originále: “hand-me-down of hand-me-downs”), které sama polská generalita označila za “provozuschopné pouze po finančně nákladné modernizaci, která ovšem vyvolá jen další potřebu mimořádně finančně náročné údržby, vyvolané značným stářím těchto tanků”, a doporučila se těchto tanků raději rychle “nějak zbavit”. Podle Ukrajinců, ruské tanky většinou na bojišti útočí v tlupách po 4 až 6 kusech, a podaří se je zničit, jen když vjedou do minových polí, která je znehybní, aby je potom, po opuštění osádkou, zničila dálková dělostřelba a útoky dronů, (které nahází výbušniny do otevřených otvorů průlezů, nezavřených osádkou, když ve spěchu utekla.)

Jestli se za poslední rok války na Ukrajině ukázalo, že západní vojenská technika není lepší než ruská, spíš naopak. Jestli se ukázalo, že západní zbrojovky nedokáží produkovat ani polovinu ruské munice, děl, tanků a dronů, které dokáže vyrobit Putin za třetinu západních cen. Tak největší rána celému západnímu válečnictví přišla od jeho vlastních vojáků! Jak včera přiznalo vševědoucí washingtonské Politiko, západní profesionální vojáci, přestali obnovovat své kontrakty, prchají ze služby, a noví se nehlásí. Malé západní armády, tak už jsou nejen bez vycvičených záložníků, ale nikdo normální už v nich evidentně ani nechce sloužit, protože si naplno uvědomuje, že válka s Rusy, nebo s kýmkoli vyzbrojeným dostatečným počtem dronů, znamená rychlou a neodvratnou smrt desítek tisíců obyčejných pěšáků, tankistů, dělostřelců, řidičů zásobovacích aut a transportérů pěchoty.

Páteř západních armád, profesionální vojáci a praporčíci, už pochopili, že riskovat život úpisem armádě, kterou jsou politici ochotní nahnat do nějaké nesmyslné války, bůhví kde ve světě, jim nestojí za mizivý a ubohý západní “žold”, který si zajistí jakoukoli poctivou prací. Británie tak ročně ztrácí 1100 vojáků, (jeden batalion pěchoty), Německo loni ztratilo 1537 vojáků, ve Francii se délka služby profesionálního vojáka průměrně snížila o jeden rok! Staří evropští profesionální vojáci v nejlepším věku odmítají obnovovat své smlouvy, zatím, co Putin loni nabral 486 tisíc dobrovolníků, včetně těch, kteří obnovili své kontrakty! Rusové jsou ochotni riskovat své životy, protože bojují za Rusko, a za jeho budoucnost. Na Západě nejsou občané přesvědčeni, že je jejich politici pošlou pouze do takové války, která bude rozhodovat o budoucnosti jejich zemí, a jich samotných. Západ tak stojí na křižovatce. Válka na Ukrajině ukázala, že armádám dronů musí na frontě čelit armády vojáků ochotných padnout, a nebo se nechat zmrzačit, aby ochránili vlastní operátory dronů, které tím samým způsobem ničí protivníkovi vojáky. Válka tak ukázala potřebu milionů vojáků ochotných padnout. A klíčová otázka zní – Ale za koho? Za Fialu, který dře obyčejné občany zaživa z kůže, aby se úzká smečka jeho věrných měla stále lépe.

Za Brusel, který uvrhl idiotskou politikou Green Dealu masy Evropanů do energetické, finanční, bytové a potravinové nouze. Za českého lidovce Juračku, který všem Čechům dnes a denně sděluje, že důchody už nebudou, protože na ně nejsou peníze, protože Fiala je všechny rozhází na své válečnické projekty? Když Churchill potřeboval zmobilizovat Brity do války, slíbil jim důchody, sociální jistoty, lepší zdravotní péči a znárodnění klíčového průmyslu, bank a energetiky. Když Fiala a jemu podobní evropští vojevůdcové chtějí zmobilizovat Evropany do války, slibují jim bídu, život bez důchodů, vyhazov z práce bez udání důvodu, zavírání nemocnic, povinné očkování a málem už i čipování, a nahlas přemýšlejí, jaký zbylý státní majetek by ještě svým chlebodárcům levně prodali. Když Roosevelt potřeboval zmobilizovat do války s Japonci a s Hitlerem, sliboval podobně jako Churchill, a svým slavným výrokem, že bída vytváří podhoubí, ze kterého rostou všechny diktatury, nás dopředu varoval před různými Fialy, Petry, a jim podobnými, kteří asi ani netuší, že svou politickou neschopností jen dláždí cestu budoucím diktátorům.

Proto volte v nacházejících volbách, tak abyste nedopadli jako němečtí voliči v roce 1933, ti mřeli na východní frontě, stejně jako ve vlastních vybombardovaných městech bez rozdílu, jestli volili Hitlera, nebo někoho jiného, nebo jestli nešli k volbám. Smrt nerozlišovala, a brala je všechny. Hlavně chudé, obyčejné, a bez vlivných politických konexí, kteří nedokázali válku přežít v bezpečných bunkrech, odkud všechnu smrt Rusů, Židů, Čechů, Romů a bezpočtu dalších etnik včetně Germánů řídili do poslední chvíle, než se hbitě dali do služeb vítězům, a zase nelítostně štvali proti všem staronovým nepřátelům “chcimírům, jako byl Rudi Dutschke“!   A to je ten důvod, proč se už západním armádám nehlásí vojáci v dostatečných počtech – nevidí důvod umírat za větší blaho Fialů a Petrů a Markét, a za větší bídu svých rodin! Volte proto podle Rooseveltova návrhu, abyste nedopadli jako němečtí voliči v roce 1933!

AUTOR: Michael Svatoš

cz24news

Príspevok Panika v NATO! Západní profesionální vojáci hromadně prchají do civilu, žádný nechce být “uloven” Rusem na Ukrajině! Americké Abramsy hoří jako pochodně – šokující videa z ukrajinského bojiště. je zobrazený ako prvý na .

Český vojenský a bezpečnostný analytik, bývalý diplomat Ing. Martin Koller v rozhovore pre portál Paralelně komentoval aktuálne spoločensko-politické dianie, bezpečnostnú situáciu, ale odpovedal aj na otázky divákov.

Viac vo videu:

infovojna

Príspevok USA nepovažuje taktický jadrový útok za problém. Na Ukrajine už Ukrajincom nič nepatrí, všetko je tam rozkradnuté je zobrazený ako prvý na .

Predvolebné zamyslenie poslanca NR SR Pavla Ľuptáka (SNS).

Viac vo videu:

infovojna

Príspevok Ľupták o rozdrobenosti národných síl ako slovenskom prekliatí, šírení nenávisti opozíciou… je zobrazený ako prvý na .

Sága Four Stooges (Čtyř hlupáků) o důstojnících Bundeswehru, kteří plánují vyhodit do povětří Kerčský most na Krymu raketami Taurus a projde jim to, je dar, který se stále rozdává.

Prezident Putin se jí ve svém obsáhlém rozhovoru s Dmitrijem Kiselevem pro televizi Rossija 1/RIA Novosti neopomněl zabývat:

„Fantazírují, povzbuzují především sami sebe. Za druhé se nás snaží zastrašit. Pokud jde o Spolkovou republiku Německo, tam jsou ústavní problémy. Oni správně říkají: pokud ty Taury zasáhnou tu část Krymského mostu, která je ovšem i podle jejich představ ruským územím, je to porušení ústavy Spolkové republiky Německo.“

Přesto je to stále kurióznější a kurióznější.

Když RT zveřejnila přepis úniku informací o systému Taurus, všichni mohli slyšet, jak brigádní generál Frank Gräfe – šéf operací německého letectva – hovoří s podplukovníkem Fenskem z německého velitelství kosmických vzdušných operací o plánu rozmístit systémy Taurus na Ukrajině.

Klíčové je, že tito dva se během fabulace zmiňují o tom, že plány byly projednány již „před čtyřmi měsíci“ se „Schneiderem“, nástupcem „Wilsbacha“.

No, to jsou samozřejmě německá jména. Nikomu tedy nedošlo, že (Kevin) Schneider a (Kenneth) Wilsbach by místo toho mohli být… Američané.

Přesto to vzbudilo pozornost německého investigativního novináře Dirka Pohlmanna – s nímž jsem měl tu čest se před lety setkat v Berlíně – a jeho kolegy badatele Tobiase Augenbrauna.

Zjistili, že německy znějící jména skutečně identifikují Američany. A nejen to: nešlo o nikoho menšího než o bývalé a současné velitele amerického tichomořského letectva.

Prvek Four (vlastně Six) Stooges dostává další náboj, když se zjistí, že se o plánu Taurus dozvěděli játrové klobásy kancléř Scholz a jeho ministr Totalenkrieg Pistorius ne méně než o čtyři měsíce později.

Takže tu zjevně máme jasný případ, kdy nejvyšší němečtí vojenští důstojníci přijímali přímé rozkazy týkající se útoku na Krym – součást Ruské federace – přímo od amerických důstojníků tichomořského letectva.

To samo o sobě otevírá celou škálu otázek, od národní zrady (vůči Německu) až po casus belli (z pohledu Ruska).

O ničem z toho se ovšem v německých mainstreamových médiích nemluví.

Koneckonců jediné, co brigádního generála Gräfeho zřejmě znepokojuje, je to, že německá média mohou začít vážně šťourat v metodách Bundeswehru, které používají vícenásobní pachatelé.

Jediní, kdo skutečně provedli řádné vyšetřování, byli Pohlmann a Augenbaun.

Od německých médií typu „Bild“ by bylo příliš očekávat, že budou analyzovat, jaká by byla ruská odpověď na vylomeniny Multiple Stooge proti Krymu: zničující odveta proti berlínským aktivům.

Na Aljašce je taková zima

Během veselého rozhovoru o Bundeswehru je zmíněn ještě jeden „plán“:

„Nee, nee. Ich mein wegen der anderen Sache“. (“Ne, ne. Mám na mysli tu druhou záležitost.“) A pak: „Ähm … meinst du Alaska jetzt?“ (Děkuji, Aljaško.) (“Ahm, myslíš teď Aljašku?“)

Vše je ještě šťavnatější, když se dozvíme, že důstojník Centra leteckých operací německého kosmického velitelství Florstedt se příští úterý 19. března na Aljašce nesetká s nikým jiným než se Schneiderem.

A Gräfe se také „bude muset vrátit na Aljašku“, aby Schneiderovi vše znovu vysvětlil, protože je ve funkci „nový“.

Otázka tedy zní: Proč právě Aljaška?

Vejděte do americké stínohry na spoustu „aktivit“ na Aljašce – které se shodou okolností netýkají nikoho jiného než Číny.

A ještě něco: během rozhovoru se vynoří ještě jeden „plán“ (“Auftrag“, což znamená „mise“), který nese také ne zcela srozumitelný krycí název znějící jako „Kumalatra“.

To vše nám říká, že administrativa Crash Test Dummy v Bílém domě, CIA a Pentagonu zřejmě v zoufalství sází na totální válku na černé půdě Novorosie.

A nyní to sdělují nahlas, bez stínohry a přímo ústy šéfa CIA Williama Burnse, který zjevně nedokáže mlčet.

Tohle Burns řekl členům výboru pro zpravodajské služby amerického Senátu na začátku tohoto týdne:

„Myslím, že bez doplňkové pomoci v roce 2024 uvidíte více Avdějevek, a to by – zdá se mi – byla pro Spojené státy obrovská a historická chyba.“

To vypovídá o tom, jak moc se trauma z Avdějevky podepsalo na psychice amerického zpravodajského aparátu.

Je toho však ještě víc: „S doplňkovou pomocí se Ukrajina může udržet na frontové linii do roku 2024 a na začátku roku 2025. Ukrajina může pokračovat ve snižování nákladů proti Rusku, a to nejen údery s hlubokým průnikem na Krym, ale také proti ruské černomořské flotile.“

A je to tady: Krym znovu a znovu.

Burns se skutečně domnívá, že nový „pomocný“ balíček v hodnotě 60 miliard dolarů, který musí schválit americký Kongres, umožní Kyjevu zahájit „ofenzívu“ do konce roku 2024.

Jediné, v čem má pravdu, je, že pokud nový balíček nebude, dojde letos k „významným územním ztrátám Ukrajiny“.

Burns možná není nejostřejší tužkou (v penále) v – zpravodajské – místnosti. Kdysi dávno byl diplomatem/CIA v Moskvě ale zdá se, že se nic nenaučil.

Kromě toho, že vypustil šídlo z pytle. Nejde jen o útok na Krym. Ten se v Pekingu čte s nadmíru velkým potěšením:

„USA poskytují Ukrajině pomoc částečně proto, že takové aktivity pomáhají omezovat Čínu.“

Burns přibil svou oscarovou výhru Šídla z pytle na vrata, když řekl: „Pokud se ukáže, že od podpory Ukrajiny ustupujeme, nejenže to přiživí pochybnosti mezi našimi spojenci a partnery v Indopacifiku; podnítí to ambice čínského vedení v nejrůznějších kontingentech od Tchaj-wanu po Jihočínské moře“.

Nedocenitelný Andrej Marťanov dokonale vystihl ohromující nekompetentnost, opepřenou lacinou výjimečností, která prostupuje tímto Burnsovým vystoupením.

Jsou věci, „které nemohou pochopit kvůli nízké úrovni vzdělání a kultury. Je to pro ně nové paradigma – všichni jsou ‚absolventy‘ školy ‚vytloukání hoven z bezbranných národů‘ strategických ‚studií‘ a při úrovni ekonomické ‚vědy‘ na Západě nemohou pochopit, jak se to všechno vyvíjí.“

Zbývá tedy panika, jak ji vyjádřil Burns v Senátu, smíšená s bezmocí v pochopení „odlišné válečnické kultury“, jakou je ta ruská: „Oni prostě nemají žádné referenční body.“

A přesto si vybírají válku, jak mistrně analyzoval Rostislav Iščenko.

A to i přesto, že akronym fest CIA a dalších 17 amerických zpravodajských agentur dospělo ve zprávě, kterou začátkem tohoto týdne ukázalo Kongresu, k závěru, že Rusko se „téměř jistě“ snaží vyhnout přímému vojenskému konfliktu s NATO a bude kalibrovat svou politiku tak, aby se vyhnulo globální válce.

Koneckonců Říši chaosu jde především o permanentní války. A my všichni se nacházíme uprostřed záležitosti „udělej to, nebo zemřeš“. Říše si prostě nemůže dovolit kosmické ponížení NATO v Novorosii.

Přesto je každý „plán“ – ve stylu Taurus na Krymu – blafem. Rusko si je vědomo jednoho blafu za druhým. Západní karty jsou nyní všechny na stole. Jedinou otázkou je, kdy a jak rychle Rusko tento blaf odpíská.

AUTOR: Pepe Escobar

ZDROJ

Príspevok Pepe Escobar: Německo-americká strategická hloubková klauniáda je zobrazený ako prvý na .

Pokud někde uslyšíte pojem „otevřené bankovnictví,“ pak je to právě o propojenosti s ID a systémem sociálních kreditů. Většina zemí již ID vydává (nebo alespoň jejich vydávání připravuje), stejné je to s digitální měnou centrální banky (CBDC), která má být propojitelná se systémem sociálních kreditů.

Právě v tom spočívá ona programovatelnost – čím lepší sociální skóre, tím šíře bude vaše měna programovatelná. A naopak: Špatné sociální skóre vám zajistí velmi omezené možnosti využívání vašeho konta.

Na vše uvedené je samozřejmě zapotřebí nejprve zrušit hotovost. Pak už nebude nic bránit nastolení diktatury. A není divu, že mezi prvními zeměmi, které se již na budoucí systém sociálních kreditů připravují, je také Kanada.

Dlouho slibovaná revoluce v bankovnictví míří do Kanady, ale možná si toho nevšimnete, když přijde, zněl zlověstný titulek v nedávném článku The Canadian Press .

Změna, na které se pracuje, je něco, čemu se říká „otevřené bankovnictví“ a kanadská federální vláda slíbila v rozpočtu na příští měsíc rámcovou legislativu, která systém zavede do Kanady.

V rámci otevřeného bankovnictví banky umožňují přístup a kontrolu osobních a finančních údajů zákazníků poskytovatelům služeb třetích stran.

Jednou z největších oblastí růstu je úvěrové hodnocení, uvedl The Canadian Press.

„V rámci otevřeného bankovnictví mohou poskytovatelé půjček přímo přistupovat k bankovním údajům jednotlivců, takže se mohou dívat za hranice kreditního skóre.

Spotřebitelé jej také mohou využít k budování svých kreditních skóre, například poskytováním spolehlivých plateb nájemného.“

Článek v kanadském tisku cituje Helen Childovou – spoluzakladatelku Open Banking Excellence („OBE“), fóra pro ty, kteří pracují v systému – na podporu otevřeného bankovnictví.

OBE se propaguje jako: „Jsme víc než PR agentura, jsme vaše komunita.“

Tím „vaše“ nemyslí nás, ale potenciální partnery. Kdo jsou její partneři?

„Už více než tři roky posilujeme profily Open Banking některými z největších jmen v oboru,“ chlubí se OBE. Její stránka LinkedIn tvrdí, že je „největší a nejangažovanější komunitou průkopníků Open Banking a Open Finance na světě.

Od fintech a bank po regulátory a bigtech [sic] se naše komunita shromažďuje, aby se učila, sdílela příběhy, podněcovala debaty a spolupracovala.“

V rozhovoru z července 2020 spoluzakladatelka Childová připustila, že Open Banking Excellence těžila z pandemie covid ve Spojeném království a měla plány na expanzi.

„Plánujeme spuštění v AsiaPac… Spojené království vytvořilo plán pro otevřené bankovnictví. Můžeme sdílet naše učení, talent a zkušenosti se zbytkem světa a spuštění OBE v jiných částech světa nám to umožňuje,“ řekla.

Samozřejmě, zastánci otevřeného bankovnictví, jako je Childová, kteří mají vlastní zájem, řeknou, že otevřené bankovnictví je pro naše pohodlí. Ale je to tak?

Jak poznamenává Investopedia, otevřené bankovnictví představuje vážné riziko pro finanční soukromí a bezpečnost financí spotřebitelů. Kanadský tisk o těchto rizicích opomněl informovat veřejnost.

Naštěstí nás upozorňují nezávislá média v podobě Armstong Economics.

Open Banking Excellence působí ve 40 zemích, varuje Armstrong Economics. Otevřené bankovnictví účinně připravuje cestu pro systémy sociálních kreditů.

Kanadský bankovní systém se má radikalizovat otevřeným bankovním rámcem. Zastánci to chápou jako způsob, jak mohou banky snadno sdílet informace a přistupovat k uživatelským datům. Pravdou je, že je to příležitost sloučit společenské postavení s bankovnictvím, abychom vládě poskytli úplnou kontrolu nad našimi financemi.

Organizace Open Banking Excellence, partner Světové banky, která vznikla ve Spojeném království, tvrdí, že bude hostit všechny relevantní potřeby banky na jednom místě.

Organizace, která zasáhla do 40 zemí, si klade za cíl „vytvořit výjimečné platformy a obsah, který podporuje sdílení znalostí, nové myšlení a partnerství v rámci odvětví – což urychluje přijetí otevřených financí a dat pro lepší finanční začlenění po celém světě.“

„Jde o to mít spravedlivější, inkluzivnější a otevřenější společnost,“ řekla Helen Child, zakladatelka Open Banking Excellence. Otevřená společnost, to zní povědomě (pozn: Open society – Sorosova nadace).

Proč je v bankovnictví potřeba inkluzivity a spravedlnosti, když by mělo jít o čísla? „Podporuje finanční začlenění,“ dodala, „je to demokratizace dat.“

Data. Ta budou mít větší hodnotu než zlato, až se pohneme vpřed s bezhotovostní společností. Není jednodušší způsob, jak ovládat masy, než kontrolovat jejich přístup k penězům a možnost nakupovat, obchodovat a volně se pohybovat.

Kanadský tisk nastínil skutečný motiv na první pohled:

„Jednou z největších oblastí růstu je úvěrové hodnocení. V rámci otevřeného bankovnictví mohou poskytovatelé půjček přímo přistupovat k bankovním údajům jednotlivce, takže se mohou dívat za hranice kreditního skóre. Spotřebitelé jej mohou také použít k budování svých kreditních skóre, například tím, že prokážou spolehlivé platby nájemného.“

Pohled za kreditní skóre se rovná určení, zda je osoba způsobilá k účasti v globální ekonomice na základě svých osobních názorů. Podívejte se, co se stalo Nigelu Farageovi, kterému zablokovali účet jen za politické názory.

Nikdy nespáchal zločin ani neudělal nic, co by mohlo vést k podobnému zásahu banky. Nigel byl náhle zbaven bankovnictví a neměl přístup k žádnému ze svých běžných nebo spořicích účtů.

Jeho kreditní karty byly deaktivovány. Nebyl schopen se zapojit do společnosti bez jakéhokoli upozornění.

Farage provedl náležitou kontrolu a zjistil, že existuje bezpočet lidí, kteří zažili stejný finanční útok, jaký provedly banky jménem vlády.

Jde o rozšířený jev. Viděli jsme, že se to běžně dělo během lockdownů, kdy uživatelům nebyl povolen přístup na místa, pokud neměli aktivní digitální covid pasy.

V Číně, když banky čelily krizi likvidity, Čínská komunistická strana (dále jen „ČKS“) jednoduše odepřela vkladatelům právo na přístup k jejich penězům a zablokovala jim fyzický přístup k jejich bankám.

Vláda úspěšně zabránila úpadku banky. Viděli jsme několik celebrit vyřazených ze systému za vyjadřování nepopulárních názorů bez jakéhokoli soudního řízení nebo spáchaných zločinů.

Kanada je jednou z mnoha zemí, které doufají, že pomocí neoficiálních sociálních skóre ovládnou masy. Všechny tyto akce připravují půdu pro to, jak budou fungovat digitální měny centrální banky (CBDC), kolektivní síť obsahující osobní údaje a účty všech.

Vlády již začaly s debankováním jednotlivců a budou v tom pokračovat, aby donutily masy sklonit se a přenechat veškerou kontrolu všemocné vládě.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok The Expose: Kanadské „otevřené bankovnictví“ dláždí cestu k národnímu systému sociálních kreditů je zobrazený ako prvý na .

Smeruje svet k veľkému globálnemu potravinovému kolapsu? Zdá sa, že vlády Európskej únie (EÚ) si to určite myslia. Vlády EÚ aktuálne začali realizovať veľké simulácie vojnových hier v oblasti potravinovej krízy, ktoré predpovedajú vážne problémy s dodávkami potravín a logistické problémy, a to už v tomto a v budúcom roku.

Okrem vplyvu rusko-ukrajinskej vojny na dodávky obilia sú súčasťou simulácií aj poveternostné udalosti ako El Niño a La Niña a ich vplyv na produkciu sóje v Latinskej Amerike. Do simulačného mixu sú zahrnuté aj protesty farmárov s traktormi v celej Európe.

Ďalšou hlavnou zložkou vojnových hier EÚ v oblasti potravinovej krízy je vplyv, ktorý môže mať veľká pandémia (či už skutočná alebo zinscenovaná) na dodávateľské reťazce, čiže niečo podobné, čo svet zažil počas pandémie koronavírusu (Covid-19).

Minulý mesiac sa v Bruseli konala konferencia, ktorá predpovedala vážnu krízu nedostatku potravín v Európe v tomto roku.

Približne 60 predstaviteľov EÚ a vlád, expertov na potravinovú bezpečnosť a zástupcov priemyslu sa zišlo na dva dni, aby čelili reálnej možnosti, že sa v priebehu niekoľkých mesiacov rozvinie veľká potravinová kríza.

„Očakávajte vysokú úroveň chaosu,“ varoval Piotr Magnuszewski, systémový modelár a vývojár hier, ktorý prispel k časti herného scenára na tejto konferencii. „Môžete zostať zmätení a nebudete mať dostatok informácií.“

Európa bývala najlepšie živeným kontinentom na svete

Počuť slová „Európa“ a „potravinová kríza“ v tej istej vete môže byť pre mnohých prekvapením, najmä pre tých, ktorí si pamätajú na staré dobré časy, keď bola Európa najprosperujúcejším a najbohatším kontinentom na svete.

Veci sa však v posledných rokoch očividne zmenili. Globalisti, ktorí ovládajú EÚ, ju previedli na temnú a škaredú cestu kolapsu, vrátane kolapsu kontinentálnych zásob potravín.

Pre simuláciu potravinovej krízy sa myšlienka „neúrody“ hneď po roku 2025 prezentuje ako možný skutočný problém, ktorý sa začne už v nadchádzajúcich mesiacoch.

„Ceny krmív pre zvieratá stúpajú, produkcia dobytka a rýb klesá a to málo potravín, ktoré zostáva, sa posiela do zámoria tým, ktorí ponúkajú najvyššiu cenu. Vývoz palmového oleja sa dramaticky znižuje, takže Európanom zostáva len falošný margarín a chlieb nízkej kvality.

Obvinenia o korporátnej chamtivosti, dezinformáciách a konšpiračných teóriách sa šíria,“ predstavuje simulácia to, čo sa očakáva.

„Náklady na hnojivá a energiu potrebnú na pestovanie plodín a udržiavanie prevádzky skleníkov prudko vzrástli po ruskej invázii na Ukrajinu,“ pokračuje simulácia a z veľkej časti obviňuje z krízy, ako obvykle, Rusko.

Ako pokračuje rok 2025, situácia sa zhoršuje. Zúfalí ľudia začínajú rabovať supermarkety a na v uliciach je len veľmi malá prítomnosť polície, ktorá by ich zastavila. Nemci žijúci v bývalej hospodárskej mocnosti Európy už v obchodoch s potravinami nedokážu zohnať ryby ani mäso. Priemysel živočíšnej výroby sa úplne zrúti.

„Medzitým sa pozornosť verejnosti presúva na profitovanie obchodníkov s komoditami,“ pokračuje simulácia a varuje, že ľudia časom pochopia skutočnosť, že vinníkmi tohto totálneho kolapsu sú z veľkej časti chamtiví finančníci z Wall Street a súkromné ​​centrálne bankovníctvo.

„Malé farmy padajú ako domino, zatiaľ čo útoky na imigrantov sa začínajú čoraz viac rozširovať. Je Európska únia potápajúcou sa loďou?“ pýta sa niekto vo video-časti simulácie.

Následky simulácie samozrejme uvádzajú aj nápady, ako zastaviť alebo aspoň minimalizovať dopady tohto všetkého, pričom jednou z hlavných myšlienok je, že ľudia sa teraz musia odkloniť od jedenia mäsa a iných potravín „znečisťujúcich klímu“, aby sa budúce nedostatky prejavili menej intenzívne.

AUTOR: Ethan Huff

Překlad: badatel.net

ZDROJ

Príspevok EU spúšťa „vojenské cvičenia“ simulujúce očakávanú globálnu potravinovú krízy je zobrazený ako prvý na .

Klíčovým prvkem dekarbonizační ideologie Evropské unie je nadirigovaný přechod na povinnou elektromobilitu od roku 2035. Ovšem emise CO₂ z čistě elektrických automobilů jsou podle německé analýzy dvakrát vyšší než u spalovacích motorů.

Zatímco pohon konvenčního motoru zajišťuje chemická reakce spalováním benzínu a nafty uložených v nádrži, což je logicky spojeno s emisemi, u čistě elektrických aut se tvrdí, že pohon elektrického vozu baterií s rovněž příslušnou chemickou reakcí emise neprodukuje. Odhlédněme nyní od samotné výroby baterie a řekněme, že to je pravda až potud, kdy si zjistíme, čím je baterie nabíjena. Tedy pokud si sundáme zelené brýle a přejdeme od pojmu tank-to-wheel, k pojmu wheel-to-wheel. A poté v případě Německa a jeho energetického mixu se tyto baterie stále podstatně nabíjejí z emisních energetických zdrojů (uhlí, zemní plyn), takže za čistě elektrickým autem v běžném provozu zůstává neuvěřitelně vysoká stopa emisí CO₂ v průměru 230 gramů na 1 km. Je tomu skutečně tak, že německé elektromobily mají většinou svůj výfuk v uhelné či plynové elektrárně. Jistě, v lokálním městském provozu to emisně pomáhá, ale pro celou planetu je to naopak. Pro srovnání: SUV model Škoda Kodiaq 4×4 s motorem TDI 110 kW má oficiální emise CO₂ v průměru 141 g/km.

Přitom pro elektrárny platí jiné limity než pro vozidla se spalovacími motory. Ukazuje se i na této skutečnosti, že „automobilová budoucnost“ se ocitla v ekologické slepé uličce. Bližší pohled na data ukazuje, že pokud jde o emise CO₂, NOx a pevné částice, jsou přímé i nepřímé emise elektromobility mnohem vyšší, než povolují mezní nebo cílové hodnoty pro spalovací motory. Natvrdo řečeno: elektromobily jsou špinavější než dieselové a benzinové automobily – a to mnohonásobně.

K těmto závěrům došel německý strojní inženýr Gerhard Metzele ve své knize „Elektromobilität confidential – Die Kehrseite der Medaille“ (Elektromobilita důvěrně – Rubová strana medaile), kterou si je možno objednat na Amazonu (ISBN: 979-8868433962). O knize informovala německé verze mezinárodního deníku Epoch Times. Své výpočty G. Metzele, který v minulosti působil v automobilovém průmyslu a také řídil závod na výrobu baterií, odvodil od situace spotřeby elektřiny v roce 2022 v objemu 575,2 elektřiny, kdy tehdy Německo registrovalo na 700 000 čistě elektrických vozů. Z těchto 575,2 TWh připadalo 291,5 TWh na „bezemisní výrobu“, takže 283,7 TWh připadalo na konvenční elektrárny, které vyrobily tento objem z fosilních paliv.

Do společného hrnce, známého pod německým kuchařským pojmem „eintopf“, tedy celkového složení německého mixu produkce elektřiny, se započítává sice vše, ale jde o čistě fiktivní průměrnou hodnotu, která ve skutečnosti vůbec neexistuje. Nejpozději v době, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr, pochází elektřina v Německu převážně z elektráren na fosilní paliva, bez ohledu na to, kolik slunce nebo větru bylo do hrnce předtím přidáno. Průměrný roční podíl obnovitelných zdrojů v této zemi se pohybuje kolem 50 %, alespoň na papíře. Dodávky elektřiny tedy nevyhnutelně způsobují emise stejně jako nabíjení elektromobilu. Emise národního mixu elektrické energie však mají jen málo společného se skutečnými emisemi CO₂ způsobenými elektromobilem, a to i během dne a za větrného počasí.

Výše zmíněná elektrická auta měla celkovou čistou spotřebu elektřiny ze zásuvky 2,26 TWh. Při započtení vlastní spotřeby elektráren a ztrát při přepravě v elektrické síti z toho vyplývá potřebná hrubá výroba elektřiny ve výši 2,51 TWh. Bez e-automobilů by bylo v každém případě potřeba méně elektřiny. Je však více než nepravděpodobné, že by v důsledku toho byly odstaveny bezemisní elektrárny. Produkce elektráren na fosilní paliva by se snížila z 283,7 TWh na 281,2 TWh. To znamená, že emise vzniklé při výrobě těchto 2,5 TWh z fosilních paliv lze přímo přičíst elektromobilitě. Další příklad ukazuje, proč je toto přidělení oprávněné: Pokud je elektromobil připojen k nabíjecí stanici, slunce díky tomu nesvítí jasněji, ani nefouká silnější vítr. V tu chvíli proto dodá dodatečnou elektřinu řiditelná a v Německu většinou fosilní elektrárna.

Zde si autor tohoto článku dovolí odbočku na zprávu nejvyššího německého kontrolního úřadu, kterou 8. března publikovaly přední německé noviny a označily analýzu auditorů Bundesrechnungshof za „zničující“ hodnocení spolkovou vládou nezvládané energetické zelené transformace Německa s poškozením ekonomiky i společnosti nezvládnutými cenami energie a dokonce škodami na životním prostředí. Kontroloři ve zprávě připomněli, že spolehlivost dodávek z preferovaných slunečních elektráren se rovná nula procent, u větrných šest procent a u konvenčních 89 %.

To podle německého inženýra G. Metzeleho znamená, že v roce 2022 byly e-automobily zodpovědné za emise způsobené výrobou těchto 2,5 TWh elektřiny z fosilních zdrojů. Emise se liší podle toho, které elektrárny jsou v provozu. Z váženého průměru vyplývá emisní faktor CO₂ 0,81 kg CO₂/kWh. To velmi dobře koreluje s údaji z minulosti. Tuto hodnotu lze tedy použít i pro 2,5 TWh nabíjecího proudu. Celkově způsobily německé dodávky elektřiny v roce 2022 přibližně 230 milionů tun CO₂. Něco málo přes dva miliony tun z toho připadá na údajně zcela čisté elektromobily.

Emise z německých elektrických aut činily v roce 2022 přes dva miliony tun CO₂

AUTOR: Milan Smutný

ZDROJ

Príspevok Emise CO₂ z elektrických aut jsou podle německé analýzy dvakrát vyšší než u spalovacích motorů je zobrazený ako prvý na .

Stále mi vrtá hlavou prohlášení infantilního gerontofila Emanuela Macrona, hrajícího si v roli francouzského prezidenta na státníka světového formátu, že francouzští vojáci možná budou muset jít bojovat na Ukrajinu.

Nemohu se zbavit pocitu, že dnes šestačtyřicetiletý Macron zřejmě zrovna chyběl ve škole, když probírali, jak v Rusku dopadl jeho krajan Napoleon. Dost možná byl právě na tajném výletě se svou tehdejší o 23 let starší učitelkou, jeho současnou ženou Brigitte. Což byla aféra, která počátkem 90. let probublala i našimi médii. Asi by proto bylo dobré připomenout nejen jemu, ale i mnoha dalším evropským politikům, jak to s tou Napoleonovou „Velkou armádou“, v jejímž čele dne 24. května 1812 vpadl do Ruska, vlastně skončilo.

Napoleonova armáda měla pravděpodobně až 675.000 mužů. V rozporu s obecným povědomím, že byla tvořena především Francouzi, bylo v jejích řadách mnoho dalších národností a francouzské jednotky v ní byly v menšině. Její národnostní složení se tedy příliš nelišilo od současných evropských zemí, chystajících se zřejmě zopakovat tehdejší Napoleonovu osudovou chybu, tentokrát ovšem pod hlavičkou NATO, respektive USA. Možná stojí za zmínku, že pod praporem rakouských vojsk sloužilo kromě dalších národů tehdejší rakouské monarchie rovněž pravděpodobně až několik desítek Čechů.

Napoleonova armáda v plné sestavě tehdy zahrnovala:
– 125 000 Francouzů
– 337 700 Němců a Nizozemců
– 95 000 Poláků
– 35 000 Rakušanů
– 30 000 Italů
– 20 000 Prusů
– 15 000 Švýcarů
– 9 800 Dánů a Norů
– 4 000 Portugalců
– 3 500 Chorvatů.
Proti této přesile stálo na ruských hranicích pouhých 200.000 ruských vojáků, roztažených na frontě široké téměř 200 kilometrů. Udržet se s těmito silami bylo vyloučené a ruské jednotky se po dvoudenní bitvě stáhly. Ústup ruské armády pokračoval až k Moskvě. A tam také skončil, stejně jako celé Napoleonovo tažení. Pak už následoval jen stále rychlejší ústup kdysi neporazitelné „Velké armády“, který skončil totální porážkou Napoleona a dobytím Paříže právě ruskou armádou.

Nemá smysl líčit všechny peripetie této války. Pro dokreslení toho, co se tehdy stalo a co se může po 212 letech velmi snadno přihodit i novodobému „Napoléon de Macron“ snad jen pár čísel. Podle odhadů se z Ruska vrátilo necelých 70 000 mužů, z nichž bylo bojeschopných necelých 10 000. Ostatní byly zubožené lidské bytosti, zničené hladem, mrazem a tyfem. Zbytek armády padl, zmrzl nebo zemřel vyčerpáním v zemi, které se měl zmocnit.

Napoleonovo ruské tažení skončilo katastrofou, která stála Francii a její spojence nejlepší vojenské jednotky a fakticky rozhodla o konci nejen napoleonských válek, ale i rozmachu republikánských revolucí v Evropě. Snadno se proto může stát, že podobně skončí i novodobé “tažení”, organizované novým francouzským rádoby Napoleonem. Tentokrát nejspíš definitivním zánikem už dávno „mozkovou smrtí“ (slovy Macrona) postiženého NATO, a možná i faktickým rozpadem toho, čemu se dnes už jen z nostalgie říká „Evropská unie“.

Říká se, že když zapomenete svou historii, musíte si ji zopakovat. Rád bych věřil, že si z ní vezme poučení nejen prezident Macron, ale i naši pseudopolitici. Ku prospěchu nás všech.

ZDROJ: FB Jaroslav Štefec

Príspevok Vojenský analytik Štefec: Macron zřejmě chyběl ve škole, když probírali, jak v Rusku dopadl jeho krajan Napoleon je zobrazený ako prvý na .

Už som niekoľkokrát spomenul, že všetky národy sa snažia vyzerať pred dejinami lepšími, ako v skutočnosti sú.

Len sa pozrime po okolí. Maďari si nepripustia, žeby v histórii spravili niečo zlé. Jeden z najväčších kolaborantov s Hitlerom Miklos Horthy je národným hrdinom a vlastizradcu Jánosa Esterházyho chcú dokonca blahorečiť.

Rakúšania, hoci sa na nacistických zločinoch podieľali pomerne vo väčšom množstve ako ríšski Nemci, sa tvária ako obeť nacistickej expanzie. Rovnako ako Rakúšania i Poliaci si nepripustia, že do tragickej pozície roku 1939 sa dostali aj v dôsledku vlastnej agresívnej politiky voči svojim susedom. Ukrajinci oslavujú masových vrahov Banderu a Šucheviča, nuž a “bratia” Česi vykresľujú jedného z najväčších kolaborantov v Európe E. Háchu div nie ako národného hrdinu.

Len Slováci si sústavne kydajú na svoju hlavu vinu aj za to, že mali politickú reprezentáciu v rokoch najstrašnejšej vojny v dejinách sveta, ktorá bola schopná v danej mizérii previezť Slovensko s porovnateľne s lepším výsledkom, ako okolité národy.

Na otázku prečo je tomu tak, je pomerne ľahko odpovedať. Pretože slovenské elity, či už komunistické alebo postkomunistické stále pristupujú k výkladu slovenských dejín z pozícií pražských elít, pre ktoré sa na česko-slovenský štát pozerá ako na zlaté teľa. A všetko, čo toto teľa kŕmilo (hoc to aj bolo v príkrom rozpore so slovenskými národnými záujmami) sa povinne pozerá ako na správne a všetko ostatné za nesprávne, poprípade zločinné.

Všetci vedia, že režim prvej republiky si dal za cieľ etnickú asimiláciu Slovákov do fiktívneho “československého” v realite českého národa. Bolo prirodzené, že sa Slováci s týmto osudom nechceli uspokojiť a bojovali za svoje prirodzené právo na samostatnú národnú existenciu.

Je zarážajúce, že aj dnes v samostatnej Slovenskej republike politická sila, ktorá reprezentovala slovenský odpor proti pražskému centralizmu, je prezentovaná ako niečo, od čoho sa treba dištancovať, čo treba odsúdiť, čo treba vyradiť zo slovenských dejín.

Pritom HSĽS až do Mníchova roku 1938 stále pevne na pozíciách ČSR a chcela len autonómiu pre Slovensko. O tej však v Prahe nechceli ani počuť. Aj za cenu totálneho oslabenia republiky.

Bolo prirodzené, že po Mníchovskej konferencii v septembri 1938, ale najmä po Viedenskej arbitráži, následkom ktorej Slovensko prišlo o pätinu svojho územia a 800 000 obyvateľov z toho 270 000 Slovákov, bola autorita Česko-Slovenska silno oslabená. Napriek tomu zodpovedné sily v HSĽS neuvažovali o okamžitom oddelení Slovenska od Českých krajín.

Predpokladali, že prirodzený vývin určí, kam sa pokročí so slovenskou “samostatnosťou”. O tom však neuvažovali len slovenskí politici, ale aj politici v Berlíne a v Prahe. V Berlíne dospeli k záveru, že Čechy a Moravu okupujú a Slovensku dajú na výber, či bude chcieť byť samostatné alebo sa necha pohltiť Maďarskom a Poľskom, pričom oni mali záujem o obsadenie Slovenska po líniu Váh, Biele a Malé Karpaty.

V Prahe tiež uvažovali, akú politiku viesť voči Slovensku. Dospeli k záveru – asi správnemu – že Slovensko sa bude postupne osamostatňovať, čo nepokladali za prospešné pre český národ.

Keď neskôr zistili, že Nemci budú tlačiť na rozbitie republiky, vyhodnotili situáciu tak, že pre Čechov bude prospešnejšie, keď bude aj medzinárodným pozorovateľom jasné, že republika sa nerozpadla, ale že bola rozbitá. Preto už 12. februára 1939 rozhodli o vojenskom zásahu na Slovensku, ktorý realizovali 10. marca 1939. Táto vojenská akcia, ktorá bola koordinovaná generálom Eliášom vošla do histórie ako Homolov puč. V prípade Homolu išlo o veľmi iniciatívneho českého generála, ktorý bol veliteľom banskobystrického vojenského zboru.

Cieľom Homolovho puču bolo buď získať opätovnú kontrolu centrálnej vlády nad Slovenskom, alebo prípadné rozpadnutie štátu vydávať za dôsledok vonkajšieho zásahu, teda samozrejme, zásahu Berlína.

Táto politika Prahe vyšla, lebo v špičkách HSĽS stále neuvažovali o okamžitom rozdelení ČSR. Dokonca nová slovenská vláda na čele s Karolom Sidorom, ktorého bola donútená pražská vláda vymenovať za predsedu autonómnej vlády po zlyhaní vojenského puču, nechala Hitlerovho emisára J. Kepplera odísť z Bratislavy s dlhým nosom. K. Sidor bol prvým európskym politikom, ktorý otvorene povedal Hitlerovi nie.

Dňa 13. marca 1939 dostal J. Tiso pozvanie od Hitlera do Berlína. Po porade s vedením HSĽS a štátu pozvanie prijal. Dostal však mandát si Hitlera iba vypočuť, ale o ničom nerozhodnúť. Tak sa aj v rozhovore s Hitlerom a neskôr s ministrom zahraničných veci J. von Ribbentropom správal. Darmo ho lámali, doknca mu dali deklaráciu v slovenskom jazyku, ktorou by v Berlíne z rozhlasu vyhlásil slovenský štát. Vydierali ho aj depešou z Budapešti, podľa ktorej Maďari prisúvajú vojská k slovenským hraniciam.

Keďže bol neoblomný, dostal v Berlíne ultimátum, že do 12.00 nasledujúceho dňa musí slovenský snem vyhlásiť samostatný štát, ináč Nemecko nechá Slovensko na pospas osudu, čo znamenalo, že Nemci dovolia Budapešti okupovať jeho územie.

V danej situácii boli možnosti slovenskej politickej reprezentácie veľmi obmedzené. Jediným pánom strednej Európy po Mníchove bol Hitler a Slovenska sa nemal kto zastať. Napriek tomu Slovensko nesplnilo Hitlerovo ultimátu, Poslanci Snemu Slovenskej krajiny, ktorí boli jediní oprávnení rozhodovať legitímne o osude Slovenska, vyčkali do uplynutia ultimáta a sedem minút po dvanástej 14. marca 1939 vyhlásili slovenskú samostatnosť.

Na tento akt sa možno pozerať z rôznych uhlov. Nemožno však poprieť, že akt 14. marca bol plne legitímny.

Okolnosti boli také, aké boli, ale žiaden štát v modernej histórii nevznikol bez vonkajších okolností. Ani Česko-Slovensko by nevzniklo, keby Rakúsko-Uhorsko nebolo porazené vo vojne a rozhodujúce mocnosti na čele s Francúzskom by nesúhlasili s jeho zánikom.

Jedine zo zakukleného pohľadu českých miniimperialistov možno na tento akt nazerať spôsobom, ktorým sa kriminalizuje toto rozhodnutie vtedajšej slovenskej politickej reprezentácie.

V danej situácii to bolo jediné rozhodnutie, ktoré zabránilo rozkúskovaniu Slovenska medzi Nemecko, Poľsko a Maďarsko.

Takéto rozkúskovanie by Slováci len veľmi ťažko prežili s takými malými stratami, aké v skutočnosti Slovensko v rokoch vojny postihli. Otázka ďalšieho vývinu na Slovensku po 14. marci je už iná kapitola. Vrátim sa k nej v niektorom z ďalších statusov.

Anton Hrnko

skspravy.sk

Príspevok Hrnko: Ako sa pozerať na vznik Slovenského štátu (1939) je zobrazený ako prvý na .

Dr. David Martin od samého začátku upozorňuje na covidový podvod a na toto téma již absolvoval bezpočet přednášek. V jedné několik měsíců staré přednášce upozornil na fakt, že před lety byl agenturou DARPA prezentován spike protein jako biologická zbraň.

To je vlastně i v souladu s tím, že celá covidová politika i „nasazení“ genových injekcí byly v režii Pentagonu, ke kterému výzkumná agentura DARPA patří.

Na přednášce v září 2023 ve švýcarském Dornachu Dr. David E. Martin, upozornil na to, že SARS-CoV-2 je umělá biologická zbraň, jejíž vývoj začal před 58 lety.

Dr. Martin řekl, že virus „koronaviru“ byl poprvé popsán v roce 1965. O dva roky později byl zdravý britský vojenský personál infikován patogeny koronaviru z USA „jako součást našeho programu biologických zbraní.“

V roce 1992 vzal Ralph Baric z University of North Carolina v Chapel Hill patogen, který dříve infikoval střeva a plíce a změnil jej pomocí chiméry, aby infikoval srdce, což způsobilo kardiomyopatii. Tento výzkum byl součástí úsilí vyvinout vakcínu proti HIV.

Covidové injekce byly připravovány 19 let předtím, než byly zavedeny. Tyto injekce byly zavedeny navzdory tomu, že spike protein mRNA byl před téměř 20 lety veřejně označován jako biologická zbraň.

„Takže já nejsem ten, kdo říká, že je to biologická zbraň, nejsem ten, kdo říká, že je to biologická válka ,“ říká Martin.

V roce 2005 byl spike protein mRNA prezentován na konferenci organizované DARPA a Mitre Corporation jako „technologie, která umožňuje biologickou válku.“

Ke konci své přednášky shrnul Dr. Martin některé z klíčových bodů v časové ose spiknutí s cílem spáchat globální genocidu:

• 2002 – Američtí vědci vyvinuli zbraň.
• 2003 – Americká centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) patentovala zbraň ve své první komerční aplikaci (SARS).
• 2005 – mRNA spike protein byl prohlášen za biologickou „bojovou“ technologii.
• 2016 – Sborník publikovaného článku Národní akademie věd „SARS-Like W1V1-COV Poised for Human Emergence.“ W1V1-COV označuje první virus podobný covidu, který byl produkován Wuhanským virologickým institutem. Článek uvádí, že virus je připraven k uvolnění a podrobně popisuje, jak jej lze nejlépe uvolnit.

Odhalil také další pobuřující zločiny covidistů, které zahrnují tajné dohody, vydírání a kriminální vraždy ze spiknutí.

Dr. Martin jmenoval hlavní viníky jako Peter Daszak, Ralph Baric, Jeremy Farrar, Chris Elias, Tedros Ghebreyesus, Bill Gates, Anthony Fauci, Světová zdravotnická organizace, Agentura pro obranné pokročilé výzkumné projekty („DARPA“), Organizace spojených národů, Rockefeller Foundation, Wellcome Trust a Gates Foundation.

Aby se předešlo trestnímu vyšetřování nebo odpovědnosti, byly výzkumné projekty GAVI Vaccine Alliance (Gatesem založená vakcinační aliance) zařazeny pod Světovou zdravotnickou organizaci (“WHO”) a podle Charty WHO nemohou být zástupci WHO vyšetřováni ani stíháni za spáchané zločiny.

„Věděli, že pokud projekt dají pod kontrolu WHO, bude chráněn před jakýmkoli trestním vyšetřováním a jakoukoli trestní odpovědností – navždy ,“ říká Martin.

GAVI se sídlem v Ženevě ve Švýcarsku také požívá diplomatické imunity a nemůže být stíhána místními úřady.

Během posledních dvou let se objevilo mnoho informací o tom, jak Daszak nasměroval miliony výzkumných prostředků do Wuhanského virologického institutu (WIV) v Číně na podporu výzkumu koronaviru.

Ale to je jen špička ledovce. Podle Martina šlo nejméně 141 milionů dolarů do amerického programu biologických zbraní vedeném University of North Carolina Chapel Hill.

Martin vysvětluje historii léků proti HIV-AIDS a také poukazuje na to, že sekvence HIV byly začleněny do koronaviru, jak dokumentuje mimo jiné nositel Nobelovy ceny Luc Montagnier.

Ale to není vše. Roky 2010 až 2020 byly vyhlášeny dekádou vakcín. GAVI vyvinula globální akční plán pro vakcíny, který požadoval globální přijetí univerzální vakcíny proti koronaviru chřipky do roku 2020 na ochranu před „náhodným nebo záměrným uvolněním“ respiračního patogenu.

Jak poznamenává Martin, „uvolnění“ je záměrné slovo. Není to náhoda.

Martin také poskytuje stručný přehled o původu WHO a o tom, jak tehdejší generální ředitel WHO Brock Chisholm v roce 1952 prohlásil, že úlohou WHO je kontrola populace.

Kromě toho, že je WHO odpovědná za kontrolu populace, je také marketingovou a prodejní odnoží pro zájmy soukromého sektoru, které ji sponzorují (zejména Bill Gates), a zároveň jim poskytuje imunitu před stíháním.

Podle Martina poskytují různé Gatesovy organizace WHO tolik peněz, že podle jakékoli definice zákona je WHO stoprocentně vlastněnou dceřinou společností.

ZDROJ

Príspevok Dr. David Martin: Téměř před 20 lety bylo známo, že spike protein je biologická zbraň je zobrazený ako prvý na .

Je zajímavé, že právě v zemi, kde byla vyvolávána snad největší covidová hysterie a vláda neváhala zavírat do koncentráků lidi, kteří byli třeba jen v pouhém  podezření, že by mohli být Covid pozitivní, se nyní některé covidové otázky přehodnocují.

Je to zřejmě důsledek faktu, že se mezitím vyměnila vláda, takže ta „covidová“ už do zdravotní politiky země nemluví.

Vedoucí provinčního zdravotního oddělení Queensland v Austrálii nyní připouští, že nic takového jako „Long Covid“ neexistuje. Vyplývá to z údajů nedávno zveřejněných studií. Spíše se jedná – dokonce i ve srovnání s chřipkou – o obecný „postvirový“ jev, který je součástí procesu obnovy.

V posledních letech se opakovaně mluví o údajných dlouhodobých následcích nemocí Covid-19. Takzvaný „Long Covid“ byl také využíván k propagandě vakcín, a to navzdory nedostatku jasných důkazů o existenci takové nemoci.

Jak Dr. Ralf Tillenburg vysvětlil, tak mnoho takových případů se zdá být „post-vac“ (tj. vedlejší účinky vakcíny). Nyní zpráva z Austrálie ukazuje, že celá věc byla zjevně nepřiměřená.

V zemi, která se během vrcholného období Covidu důsledně izolovala, zavedla drakonická opatření a spoléhala se na masivní povinné očkování, tak nyní probíhalo vyšetřování takzvaného „Ling Covidu.“

Jak nyní uvádí australská vysílací stanice ABC News s odvoláním na zveřejněná data, hlavní zdravotní ředitel Queenslandu Dr. John Gerrard vysvětlil, že je nesprávné naznačovat, že na symptomech, které lidé pociťují po infekci Covidem, je něco jedinečného.

Postižení jednoduše pociťují normální účinky zotavení z viru, mezi které patří únava, problémy s pamětí a dušnost. Tyto příznaky jsou také známé jako postvirový syndrom.

Veřejná zdravotnická služba vyšetřila více než 5 000 lidí se „symptomy podobnými Covidu“ a porovnala data s údaji přibližně 1 000 lidí, kteří onemocněli chřipkou. V obou případech si na podobné problémy stěžovalo zhruba stejný podíl kolem tří až tří a půl procent.

Nyní to Dr. Gerrard vysvětlil následovně:

„Ve zdravotnických systémech se silně proočkovanou populací se Long Covid mohl prezentovat jako odlišná a vážná nemoc kvůli vysokému počtu případů Covid-19 během pandemie. Zjistili jsme však, že míra přetrvávajících symptomů a funkčního poškození je nerozeznatelná od jiných postvirových onemocnění.

Věříme, že je čas přestat používat termíny jako „Long Covid.“ Nesprávně naznačují, že na dlouhodobých symptomech spojených s tímto virem je něco jedinečného a neobvyklého.“

Nejvyšší představitel také uvedl, že jeho agentura Health Queensland provede další vyšetřování následných komplikací, jako jsou mrtvice, infarkty a myokarditida. Nemoci Covid-19 budou srovnávány s jinými virovými infekcemi.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Nejvyšší australský zdravotní úředník: Neexistuje žádný „Long Covid“ je zobrazený ako prvý na .

Podľa štúdie vykonanej vo Veľkej Británii elektrické vozidlá znečisťujú životné prostredie oveľa viac ako ich náprotivky na benzín a naftu.

Šlo o štúdiu nezávislej globálnej testovacej a výskumnej skupiny Emissions Analytics z roku 2022. Zistila, že počas cesty 1 000 míľ (cca 1600 km) vypustia elektromobily do okolitého prostredia 1 850-krát viac škodlivín ako vozidlá poháňané fosílnymi palivami, a to v dôsledku ich vyššej hmotnosti, ktorá viac opotrebúva pneumatiky.

Toto odhalenie prichádza v čase, keď stále viac miestnych a národných vlád po celom svete v nadchádzajúcom desaťročí smeruje k zákazu alebo výraznému obmedzeniu predaja nových automobilov na benzínový alebo naftový pohon, napriek veľmi jasným technologickým nedostatkom elektrických áut.

Podľa stránky Infowars, keď hovoríme o emisiách, väčšina z nás berie do úvahy len dym (emisie) a iné znečisťujúce látky, ktoré unikajú z výfuku auta. Opotrebenie pneumatík však tiež zohráva významnú úlohu pri vypúšťaní znečisťujúcich látok.

Syntetický kaučuk používaný na výrobu pneumatík obsahuje určité chemikálie, ktoré sa uvoľňujú do ovzdušia, a elektrické vozidlá sú kvôli svojim masívnym lítiovým batériám podstatne ťažšie než bežné autá.

Celkovo vážia elektromobily asi o 30 percent viac než vozidlá poháňané fosílnymi palivami a tiež sú oveľa drahšie. Ďalším veľkým problémom elektromobilov je, že nie sú vhodné pre chladnejšie podnebie ako Európa, Kanada a sever Spojených štátov amerických.

Ďalej sa vyznačujú slabým dojazdom a dlhým nabíjacím časom, najmä v chladnom počasí. Elektromobily majú batérie, ktorých výroba si vyžaduje obrovské zdroje a ťažko sa recyklujú.

Kanada už plánuje nariadiť, aby všetky nové osobné aj nákladné autá predávané v krajine boli elektrické do roku 2035. Kalifornia pracuje na podobne dôkladnom zákaze predaja všetkých nových vozidiel na fosílne palivá v štáte do roku 2035.

AUTOR: Niamh Harris

Překlad: Badatel.net

ZDROJ

Príspevok Elektrické autá znečisťujú 1850-krát viac ako autá na benzín a naftu, informuje nová štúdia. je zobrazený ako prvý na .

Zde je hlavní postřeh z těchto zběsilých dnů v Moskvě: Normální lidé světa, spojte se. Byly to multipolární dny zběsilého tempa v hlavním městě multipolárního světa. Měl jsem tu čest osobně říci ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi, že se zdálo, že prakticky celý globální jih byl v pondělí odpoledne zastoupen v posluchárně Lomonosova inovačního klastru – jakási neformální OSN a v několika ohledech mnohem efektivnější,

když přijde na respektování charty OSN. Oči se mu leskly. Lavrov lépe než kdokoli jiný chápe skutečnou sílu globální většiny.

Moskva hostila „back-to-back“ multipolární konferenci plus druhé setkání Mezinárodního hnutí rusofilů (MIR, ve francouzské zkratce, což v ruštině znamená „svět“). Diskuse a vytváření sítí dohromady nabídly příznivé rady pro budování skutečně reprezentativního mezinárodního řádu – daleko od agendy vnucené zkázy a ponurosti jediné unipolární kultury a věčných válek.

Úvodní plenární zasedání prvního dne spadalo pod hvězdnou taktovku mluvčí ministerstva zahraničí Marie Zacharové – jejíž hlavní poselství bylo křišťálově jasné: „Bez svobodné vůle nemůže být svoboda“, což by se snadno mohlo stát novým společným mottem Globálního jihu.

„Civilizační státy“ udávaly tón celkové diskuse – protože pečlivě navrhují plány ekonomického, technologického a kulturního rozvoje v post-západním hegemonickém světě.

Profesor mezinárodních vztahů Zhang Weiwei z Čínského institutu univerzity Fudan v Šanghaji shrnul čtyři zásadní body, pokud jde o to, jak Peking propaguje svou roli „nového nezávislého pólu“. Což se dá číst jako stručný ukazatel toho, kde se nyní nacházíme:

1. Podle unipolárního řádu může být vše od dolaru po počítačové čipy využíváno jako zbraň. Války a barevné revoluce jsou normou.

2. Čína se podle PPP stala největší ekonomikou na světě; největší obchodní a průmyslovou ekonomikou; a v současné době je v popředí Čtvrté průmyslové revoluce.

3. Čína navrhuje model „Spojte se a prosperujte“ namísto západního modelu „Rozděl a panuj“.

4. Západ se pokusil izolovat Rusko, ale globální většina s Ruskem sympatizuje. Kolektivní Západ byl tedy izolován Globální zbývající částí světa.

Boj proti „teopolitické válce“

„Globalní zbytek“ je mimochodem nesprávné pojmenování: Neboť Globalní většina je název hry. Totéž platí pro „zlatou miliardu“; těch, kteří profitují z momentu unipolarity, většinou napříč kolektivním Západem a jako kompradorské elity v satrapech, jich je přinejlepším 200 milionů nebo tak nějak.

Pondělní odpoledne v Moskvě přineslo tři paralelní zasedání:

• o Číně a multipolárním světě, kde byl hvězdou profesor Weiwei;
• o posthegemonickém Západě s názvem „Je možné zachránit evropskou civilizaci? – za účasti několika disidentských Evropanů, akademiků, analytiků, aktivistů;
• a hlavní lahůdka – účast předních aktérů multipolarity.

Měl jsem tu čest moderovat úžasnou relaci “Global South”, která trvala přes tři hodiny – vlastně to mohl být celý den – a zahrnovala několik úžasných prezentací od hvězdného obsazení – Afričanů, Latinoameričanů a Asiatů, od Palestiny po Venezuelu, včetně vnuka Nelsona Mandely, Mandly.

To byl multipolární Globální jih v plném proudu – protože mým imperativem bylo dát slovo co největšímu počtu lidí. Pokud by organizátoři vydali Největší hity z prezentací, mohly by se snadno stát celosvětovým hitem.

Mandla Mandela zdůraznil, že je načase odklonit se od unipolárního systému ovládaného hegemonem, „který nadále podporuje Izrael“.

To doplnilo beninského charismatického aktivistu Kemiho Sebu – který brilantně ztělesňuje africké vedení budoucnosti. Na plenárním zasedání Seba představil klíčový koncept – který si žádá, aby byl rozvíjen po celém světě: žijeme v podmínkách „teo-politické války“.

To přesně shrnuje západní simultánní hybridní válku proti islámu, šíismu, pravoslaví, vlastně proti každému náboženství, kromě kultu Woke.

Druhý den nabídl druhý kongres Mezinárodního hnutí rusofilů a tři debatní sezení: nejrelevantnější bylo – co jiného – „informační a hybridní válka“.

Měl jsem tu čest sdílet pódium s Marií Zacharovou – a po mé prezentaci ve free jazzovém stylu, zaměřenou na více než 40 let praxe žurnalistiky po celé planetě a sledování naprosté degradace tohoto odvětví z první ruky, jsme vedli, jak doufám, užitečný dialog o médiích a měkké síle.

Můj návrh nejen ruskému ministerstvu zahraničí, ale všem na celém Globálním Jihu byl přímočarý: zapomeňte na oligarchií kontrolovaná legální/mainstreamová média, ta jsou již mrtvá. Nemají co říct. Současnost a budoucnost závisí na sociálních médiích; „alternativě“ – která už alternativní není, naopak; a občanských médiích, na která by se samozřejmě měly vztahovat ty nejvyšší standardy žurnalistiky.

Večer, než se všichni začali bavit na párty, bylo několik z nás pozváno na otevřenou, upřímnou a poučnou pracovní večeři s ministrem zahraničí Lavrovem do jednoho z nádherných pokojů hotelu Metropol, jednoho z největších evropských hotelů od r. 1905.

Legenda se smyslem pro humor

Lavrov byl mezi přáteli uvolněný; po úvodním, ohromujícím diplomatickém projevu, který pokryl několik významných událostí posledních desetiletí až po současné šero a zkázu, otevřel diskusi pro naše otázky, dělal si poznámky a na každou z našich otázek podrobně odpovídal.

Když sedíte po delší dobu tváří v tvář nejlegendárnějšímu diplomatovi na světě v uvolněné atmosféře, je obzvláště zarážející jeho upřímný smutek, když čelí vzteku, nesnášenlivosti a naprostému nedostatku kritického myšlení, které projevují především Evropané. To bylo během našeho rozhovoru mnohem důležitější než skutečnost, že americko-ruské vztahy jsou na historickém minimu.

Lavrov však zůstává vysoce motivovaný kvůli globální většině – a ruskému předsednictví BRICS v letošním roce. Velmi chválil indického ministra zahraničí Jaishankara a také komplexní vztahy s Čínou. Navrhl, aby Hnutí rusofilů převzalo globální roli, přičemž vtipně navrhl, že bychom všichni měli být součástí hnutí „normálních ofilů“.

No, Lavrov-Legenda je také známý svým krutým smyslem pro humor. A humor je nejúčinnější, když je smrtelně vážný.

Takže takový je klíčový postřeh z těchto zběsilých dnů v Moskvě: Normální-o-filové světa, spojte se.

AUTOR: Pepe Escobar Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ

Príspevok Pepe Escobar: Globální jih se sbližuje s multipolární Moskvou je zobrazený ako prvý na .

Francúzsky prezident Emmanuel Macron si podľa generála vo výslužbe Jozefa Viktorína „jednoznačne Slovensko pomýlil s Afrikou, kde sa stále cíti byť pánom“. Zabudol, že my nie sme francúzskou kolóniou,

dodal na úvodu statusu na sociálnej sieti v reakcii na bezprecedentné zasahovanie Paríža do vnútorných vecí Slovenskej republiky kvôi rozdielnym postojom k riešeniu ukrajinského konfliktu.

Viktorín si myslí, že Macron si neuvedomuje ani to, že nie sme jeho kolónia, ani to, že jeho vyjadrenia o Slovensku a jeho politickej reprezentácii sú za čiarou dobrých mravov, ale aj partnerstva. „Očakávam jasnú a ráznu reakciu ministerstva zahraničných veci SR smerom k veľvyslancovi FR v SR“, uviedol generál.

Suverénna politika je aj o tom, že hoc je to partner, musíme vedieť dať najavo, kde je ich miesto pri výkone diplomatických úloh

poznamenal Viktorín a upresnil, že Viedenský dohovor platí pre všetkých, aj pre Macrona.

„Ale možno sa to nestihol naučiť. Mohol by požiadať svoju učiteľku, toho času vlastnú manželku, aby ho doučila“.

Viktorín poznamenáva, že zjavne sa s Macronom na riešení situácie na Ukrajine Slovensko nezhodneme. „Sme totiž racionálnejší než prezident Francúzska. Ale my ich za ich postoj nesúdime. Verím, že to urobia jeho vlastní občania“.

Macron zabudol na okrídlené heslo “Bratstvo, Rovnosť, Sloboda”. Podľa generála sa potvrdzuje, že sa musíme spoľahnúť sami na seba a spolupracovať s každým ako suverénny štát.

História sa totiž môže opakovať a naši akože partneri môžu na to, pre nich v prírodnej chvíli, zabudnúť. A zradiť. Už to poznáme. Občania Slovenska si zaslúžia pokoj a politickú normálnosť a nie nezmyselné reakcie zahraničných predstaviteľov na našu adresu, uzavrel svoj kritický článok gen.v.v. Jozef Viktorín.

Pripomeňme, že E.Macron sa snažil na samite lídrov Paríži dosiahnuť vyslanie vojakov člčnských krajín na Ukrajinu, čím by sa kolektívny Západ stal už aj de jure a de fakto súčasťou vojnového konfliktu na Ukrajine, s čím slovenský premiér R.Fico nesúhlasil. Macron v televíznej debate vytkol, že Fico o tomto pláne verejnej prehovoril a zvolal kvôli tomu aj bezpečnostnú radu štátu. Macron na adresu slovenského premiéra uviedol, že je “veľmi blízky Rusku”.

skspravy.sk

Príspevok Slovenský generál odkazuje Macronovi: Slovensko nie je vaša africká kolónia je zobrazený ako prvý na .

„Je v silách našich historiků získat ucelený přehled obětí německé okupace a bylo by nanejvýš vhodné, aby taková práce byla vykonána. Osobně si myslím, že náklady na ni by nebyly vyšší, než na dvě či tři trachtace našich politiků při příležitostech nějakých výročí,“ řekl nám vojenský historik Jiří Fidler. Hovořil o pětkových výročích, ale i studentech, co si někdy pletou historii s demagogií.

Březen 2024 je spojen s několika výročími, ne snad kulatými, ale pětkovými. Tento týden jsme si velmi oficiálně a asi i velmi nákladně připomenuli čtvrtstoletí našeho členství v Severoatlantickém paktu. Jaký je největší přínos tohoto členství?

Vzhledem ke skutečnosti, že naše členství v NATO trvá již 25 let, je třeba mu přiznat jedno obrovské pozitivum. Za více než 105 let trvání republiky je to poprvé, co jsme tak dlouho členy nějaké skupiny spojeneckých zemí, aniž by nás tito spojenci po deseti či dvaceti letech členství opustili či přímo okupovali.

Dnes si zase připomínáme 85 let německé okupace českých zemí. V současnosti se toto téma stává celkem ožehavé. Co vy na to?

Před 25 lety jsem byl spoluautorem knihy „Dějiny NATO“, která ještě nenašla svého pokračovatele. Před dvěma lety mi vyšla kniha „Okupace 1939“. Takže jako historik mám k oběma událostem „splněno“ a mohu si dovolit i bilancovat.

Před 25 lety, když jsme do aliance vstupovali, se hodně mluvilo o tom, že naše členství zabrání dalším „březnům 1939“. To se vcelku splnilo, takže náš vstup lze z hlediska původních cílů považovat za zjevný klad. Problémem se nyní stává skutečnost, že ony původní předpoklady přestávají, stejně jako původní termíny, poněkud platit, případně se jejich obsah poněkud posunuje.

Viditelné to je právě u 15. března 1939. Donedávna se jednalo o německou okupaci, nyní se stále více mluví o okupaci nacistické. Přitom žádný Nacistostán neexistoval. Byla to Německá říše, okupovala nás německá branná moc. Výsledkem okupace bylo jen v českých zemích na 100 000 mrtvých obyvatel židovského původu a desítky tisíc mrtvých obyvatel českého původu. Považuji za chybu, že dosud nemáme k dispozici přesná data, jaké množství obyvatel na tuto okupaci doplatilo svými životy. Jakékoli změkčování a mlžení je zbytečné. Dějiny může občas někdo přepsat, ale nikdy to nemá dlouhého trvání.

Jak je to tedy s počtem našich obětí německé okupace? Stále se píše o 300 až 360 tisících mrtvých…

Tento počet byl stanoven odhadem krátce po skončení druhé světové války, přičemž ony odhady byly velmi obecné a vztahovaly se jak na české země, tak na Slovensko. Pro české země nemáme ani tyto obecné odhady, i když mnohá přesná čísla jsou k dispozici. Známe počty obětí prvního a druhého stanného práva, známe počty padlých v našich zahraničních jednotkách, kde jsou k dispozici přesné a jmenovité seznamy s mnoha doprovodnými údaji. Židovské muzeum v Praze má k dispozici jmenný seznam téměř 78 000 osob z českých zemí, které se staly oběťmi holocaustu.

Je proto v silách našich historiků získat ucelený přehled obětí německé okupace a bylo by nanejvýš vhodné, aby taková práce byla vykonána. Osobně si myslím, že náklady na ni by nebyly vyšší, než na dvě či tři trachtace našich politiků při příležitostech nějakých výročí.

Vrátím se k onomu přepisování dějin. Před několika dny se objevil značně denunciační článek s názvem „Generál Svoboda nebyl jen válečným hrdinou, jak jej líčila propaganda“. Co byste na to jako autor knihy o Ludvíku Svobodovi, která vyšla loni na podzim, řekl?

Onen článek jsem četl, i diskusi s ním spojenou. Poté jsem se zajímal, co je autor oněch myšlenek zač, a zjistil, že snad studuje mediální studia a žurnalistiku, přičemž za hlavní specializaci má mimo jiné historii. Netušil jsem, že „mediální studista“ může mít, kromě svého oboru, ještě několik hlavních specializací. Pokud by to bylo vůbec možné, byl by vědecký obor historie jakýmsi podoborem oněch pro mne poněkud záhadných „mediálních studií“. Asi tam jeden týden studují historii, jeden týden jadernou fyziku, jeden týden neurochirurgii a podobně. Vcelku bych tomu věřil, protože v historii má autor znalosti době jednoho týdne studia odpovídající. Podíval jsem se na jeho další články a velice se mi líbí onen svatý zápal a přesvědčení o vlastní výjimečnosti. Tak trochu to připomíná padesáté roky, když zde pochodovala „mládež nová, mládež fialová, pardon Gottwaldova“.

Připomenul bych závěrečnou pasáž z druhého dílu vaší knihy „Kronika republiky 1969–2020“. Byla uvedena otázkou „Vstanou noví politruci?“ Nemáte pocit, že odpověď je nasnadě?

U dotyčného autora dospívám k závěru, že má dobře našlápnuto. Ovšem jedna vlaštovka většinou jaro nedělá. Potřebujeme mnohem více „mediálních studistů“, co mají za hlavní specializaci historii, aby nám, graduovaným historikům s desítkami odborných monografií, podloženými studiem tisíců a desetitisíců stran archivních dokumentů, v několika větách a se svatým ideologickým zápalem podali pomocnou ruku, abychom snad v této ideově přejasné a přeslunečné době netápali.

ZDROJ: PL

Príspevok Od okupace k NATO. Nacistostán neexistoval, zabrali nás Němci. A počty obětí? Vojenský historik dělá pořádek je zobrazený ako prvý na .

Opět připomínám to, co si nejméně 90% našich občanů ani vzdáleně neuvědomuje: EU zde není proto, aby Evropanům pomáhala, ale výhradně proto, aby jim škodila.

Volit probruselské strany je totéž jako volit si budoucí likvidaci sebe sama i svých potomků – pokud ovšem nejste náhodou slouhou těch, kteří diktaturu připravují (tedy nepatříte-li k oněm 4% oddaných loutek). Pak budete mít samozřejmě vyšší sociální kredit a také výhody.

Ovšem většina bude žít v podobě nevolníků v neofeudálním světě, kde nebude nic vlastnit a bude pouze přežívat pod neustálou kontrolou.

A jedním z hlavních nástrojů této kontroly má být i měření uhlíkové stopy cestou tzv. „uhlíkových pasů,“ které už EU nějakou dobu aktivně připravuje.

Jen málokdo tuší, jak je celá chystaná digitální diktatura perfektně promyšlená – a EU je v čele všeho.

Zatímco aktuálně se většina lidí zabývá zástupnými problémy, EU vymýšlí, jak na již vydávané eID napojit nejen CBDC, ale také systém sociálních kreditů v podobě „uhlíkových pasů,“ které by byly obdobou covid pasů, jen by sledovaly vaši uhlíkovou stopu.

Označeny by měly být postupně i vybrané výrobky, které zaznamenají, jakou má váš nákup uhlíkovou stopu.

Připomínám, že tyto testy systému sociálních kreditů v podobě měření uhlíkové stopy probíhají již asi dva roky po celé Evropě (nejen v EU) – například v Německu, Itálii (Řím a Bologna), Holandsku, Rakousku, Norsku či Velké Británii.

Koncepce „uhlíkových pasů,“ navržená jako opatření pro boj proti změně klimatu, již nějakou dobu vzbuzuje značné obavy o občanské svobody.

Tyto pasy jsou navrženy tak, aby zaznamenávaly uhlíkovou stopu člověka, včetně cestování, spotřeby energie a životního stylu. Mají podporovat ekologicky uvědomělé chování, ale představují významnou hrozbu pro soukromí, protože umožňují neustálé sledování osobních aktivit.

Toto narušení soukromí není jediným problémem: povolení CO₂ by mohlo vést k diskriminačním praktikám. Lidé s nízkými příjmy, kteří mají často omezený přístup k alternativám šetrným k životnímu prostředí, se mohou cítit nespravedlivě znevýhodněni.

Systém riskuje prohloubení sociálních nerovností tím, že neúměrně ovlivní ty, kteří jsou méně finančně schopni činit ekologicky šetrná rozhodnutí.

Kromě toho by uhlíkové pasy mohly omezit svobodu pohybu a osobní autonomii. Omezení cestování nebo určitých činností založených na spotřebě uhlíku by mohlo vést k tomu, že si svobodu udrží pouze bohatí, kteří si mohou dovolit uhlíkové kompenzace nebo udržitelné možnosti.

Tento scénář vykresluje znepokojivý obraz péče o životní prostředí dostupné pouze těm, kdo mají finanční prostředky.

Další obavou je centralizace moci do rukou subjektů, které kontrolují uhlíková data. Tato centralizace by mohla vést k tomu, že nástroje určené pro řízení klimatu se stanou nástroji represivního dohledu a kontroly.

Rovnováha mezi řešením problémů životního prostředí a zachováním občanských svobod je křehká a zásadní.

V souvislosti s uhlíkovými pasy se také prosazuje nová myšlenka, a to propojení typu digitálního ID se všemi produkty. To usnadní zavedení uhlíkových kreditů.

Evropská unie jde velmi daleko se svými plány na zavedení digitálních ID (v tomto případě „Digital Product Passports, DPP“) ve všech sektorech. DPP se týkají především oblečení, doplňků a elektroniky.

Značky nyní začínají pracovat na integraci technologií, které jsou podle Evropské komise nezbytné pro blaho občanů, jako například dosažení „cílů udržitelnosti“ – tzv. „Green Deal,“ uhlíkové emise a všechny tyto „klima“ věci – a pak je tu přístup ke službám a bezkontaktním platbám.

Kritici však tvrdí, že je to jen další způsob, jak zneužít spotřebitele tím, že shromáždí více jejich dat.

Zdá se, že obavy oponentů jsou založeny na solidních faktech, protože některá data shromážděná navrženým systémem EU budou profilovat lidi na základě jejich chování, preferencí a dokonce i hodnoty jejich „profilu při dalším prodeji.“

Termínem je rok 2026 – tak rychle budou muset výrobci značek začlenit digitální pasy do svých produktů.

Nelze očekávat žádný odpor od značkových výrobců. Údajně tvrdě pracují na dodržení termínu stanoveného Evropskou komisí pro „reálné používání digitálních identit.“

Módní průmysl bude muset EU – již ne dobrovolně – sdělit, jak vyrábí své výrobky, jak organizuje své dodavatelské řetězce a jaké materiály používá.

Od značek by se však nemělo očekávat, že budou technologii používat jen proto, aby se v EU cítily dobře. „Značky, které v současnosti technologii testují, hledají způsoby, jak sbírat zákaznická data a poskytovat výhody nad rámec nákupu,“ píše Vogue Business.

Balenciaga, RealReal a Boss se již snaží jít o krok dále, než jen propojovat fyzických předmětů s digitální identitou – jako je tomu u QR a NFC – a hodlají dosáhnout cílů EU, jak se zmiňuje článek.

A na rozdíl od „staré technologie,“ která se primárně používala k usnadnění a ochraně transakcí, výrobců a zákazníků, má generální ředitel Mojito Raakhee Miller zajímavý pohled na novou metodu, nazvanou „fyzická první:“ „Nejenže zvyšujete hodnotu produktu,“ říká Miller, „ale také prohlubuje zapojení spotřebitelů.“

Do jaké míry chce EU – a značky, které se řídí jejím diktátem – zapojit zákazníky nad rámec utrácení peněz za produkt, který si koupí?

Zde vstupuje do hry něco, co je v podstatě sběr a analýza dat.

Jde o ukotvení služeb a případů použití blíže potřebám zákazníků. A abyste věděli, jaké jsou tyto potřeby, musíte nejprve zákazníka lépe poznat. Jinými slovy jdou nad rámec toho, co dnes zákazníci rádi sdílejí s nadnárodními korporacemi.

Nemůžeme si všichni koupit, co chceme, a jít dál?

Ne tak rychle, říká EU.

Věděli jste, že když utratíte spoustu peněz za luxusní produkt, skrývá se za tím celý „příběh“ – kromě toho, který máte na výpisu z účtu? Romain Carrere, generální ředitel Aura Blockchain Consortium, chce, abyste o tom přemýšleli.

„Věříme v budoucnost, kde se každý zákazník bude cítit spojen s příběhem za jeho produkty – a DPP je klíčem k odhalení tohoto příběhu. Není to jen digitální pas, ale cesta důvěry a posílení postavení každého spotřebitele,“ řekl Carrere.

Ale především je to příběh. Je navržen tak, aby posílil firmu a ty, kteří jsou v mocenských pozicích, nikoli zákazníka.

V byrokracii EU se návrhy na digitální produktový pas objevily na jaře 2022, samozřejmě jako mechanismus ke zlepšení „udržitelnosti“ produktů, a asi o rok později byl oficiálně představen na webu Evropské komise jako způsob, jak sdílet důležité informace o produktu.

Podle tiskové zprávy z května 2023 by byly informace zpřístupněny všem relevantním hospodářským subjektům. V této oblasti se v rámci návrhu nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (ESPR) děje hodně.

Cílem EU je podporovat tzv. oběhové hospodářství, materiálovou a energetickou účinnost, prodlužovat životnost výrobků a způsob, jakým se nakládá s odpady z těchto výrobků.

Ale blok zde také oznamuje některé velké ambice – jako je vytváření nových obchodních příležitostí – na základě lepšího přístupu k datům.

A EU není troškař, pokud jde o očerňování spotřebitelů a zároveň se snaží z nich vymáčknout ještě více dat. Systém DDP, uvedla Komise, pomůže spotřebitelům činit udržitelná rozhodnutí.

Malá poznámka nakonec: K tématu ID, CBDC a systému sociálních kreditů pro vás chci připravit velmi podrobný pořad, který by se měl na obou kanálech (Rumble i YouTube) objevit nejpozději do pondělí….

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok EU plánuje připojit „uhlíkové pasy“ k výrobkům a propojit je s digitální identitou EU (eID) je zobrazený ako prvý na .

Podľa Politico je nový obranný fond EÚ pre Ukrajinu podvod. Grant vo výške piatich miliárd eur v skutočnosti neexistuje, píše maďarský portál ORIGO.

Lídri EÚ sa v stredu potľapkali po pleci za to, že sa zdanlivo dohodli na fonde vo výške 5 miliárd eur na financovanie nových dodávok zbraní na Ukrajinu. Základom je však model prebaľovania a preznačovania,“ píše bruselský bulletin Politico.

Po dlhej diskusii sa členské štáty EÚ dohodli na poskytnutí ďalších 5 miliárd EUR na pomoc Ukrajine do konca roka.

Pôvodne sa mal formálne používať Európsky mierový nástroj (EPF), ktorý bol zriadený v roku 2022 s cieľom poskytnúť Európanom vlastné vojenské vybavenie Kyjevu, zatiaľ čo EPF na oplátku vypláca tieto dary jednotlivým krajinám.

Po vete Maďarska proti ďalšiemu financovaniu (Budapešť kritizovala čiernu listinu OTP v Kyjeve) členské štáty dlho diskutovali o tom, ako tento nástroj zefektívniť.

Nemci, ktorí už vyčlenili takmer 20 miliárd eur na podporu Ukrajiny, trvali na tom, že akékoľvek vojenské vybavenie, ktoré dostali, môže byť odpočítané z ich vecných príspevkov. Francúzi chceli povoliť nákup zbraní vyrobených v EÚ z EPF.

Nakoniec sa v stredu spor skončil vytvorením „Fondu na podporu Ukrajiny“ na financovanie Ukrajincov.

Ale ako upozorňuje Politico, diabol spočíva v detailoch.

Podľa dokumentu väčšina nových vyplatených peňazí nie je v skutočnosti nová a nie sú to peniaze. Ich takzvané bilaterálne dodávky zbraní môžu byť tiež čiastočne započítané ako príspevky do fondu – Nemci okamžite oznámili, že nezaplatia 1,2 miliardy eur, ale budú považovať svoje vlastné dodávky zbraní za príspevky.

Inými slovami, jasoty, ako napríklad Josep Borelle, že „odkaz je jasný: podporíme Ukrajinu vo všetkom, čo je potrebné na víťazstvo“, sú falošné.

Podľa Politico to nie je nič iné ako zatajenie porážky

To, čo bolo prezentované a plánované ako nové financovanie, „sa stalo potemkinovskou dedinou“, v podstate sa uskutočnilo „kreatívne účtovníctvo“.

Diplomati vysvetlili, že bilaterálne dodávky zbraní na Ukrajinu zodpovedajú finančným príspevkom do fondu, približne 50 percent, ale to neznamená, že krajina si môže odpočítať len polovicu svojich platieb, ale aj polovicu hodnoty darovaných zbraní. Nemecko by do spoločného balíka prispelo sumou 1,2 miliardy eur, ale pokiaľ bude môcť predstavovať 2,4 miliardy eur v daroch zbraní, nebude musieť dať ani cent. A to platí aj pre iné krajiny.

Politico poznamenáva, že žiadny z diplomatov, ktorých v stredu kontaktovali, nevedel povedať, koľko peňazí skutočne platia do „Fondu na podporu Ukrajiny“ – ale zhodli sa na tom, že suma by teoreticky mohla byť až nulová.

ZDROJ: POLITICO / HD / Origo.hu

Príspevok Celé je to podvod! Brusel poriadne oklamal Ukrajinu, Zelenskyj má veľké problémy je zobrazený ako prvý na .

Místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrij Medveděv vydal včera dosud nejostřejší ruské prohlášení od začátku války na Ukrajině. Prohlášení je zřejmou reakcí na současné útoky ukrajinských vojsk proti ruským vesnicím v okolí Bělgorodu, a na pár hodin staré vyhlášení lotyšského prezidenta Edgarse Rinkēvičs: “Russia delenda est!”, kterým vyzval ke zničení Ruska, použitím známé římské formulace “Carthago delenda est” – “Kartágo musí být zničeno”.

Rinkēvičs včera použil známý výrok, který v římském Senátu pravidelně pronášel Cato Starší, v období těsně před III. punskou válkou, a ta skončila porážkou Kartága, a celé město bylo rozbořeno a zasypáno solí, aby se už nikdy nedalo obnovit, a všichni jeho obyvatelé byli buď povražděni, a nebo prodáni do otroctví.

Medveděv odpověděl prezidentovi Rinkēvičs latinským výrazem “Memento Mori“, který varoval ve středověku křesťany před nevyhnutelným příchodem “Posledního Božího soudu” se všemi důsledky pro všechny hříšníky. V prohlášení Medveděv použil slavnou fotografii z veřejné popravy 3 nacistů a 1 ruského kolaboranta, kteří byli v prosinci 1943 v ukrajinském Charkově odsouzeni k oběšení za válečné zločiny a masové vyvražďování Rusů pomocí pojízdných plynových komor. Tzv. Charkovský proces, ze kterého Medveděv včera použil fotografii, byl prvním soudem nad válečnými zločinci v dějinách lidstva, byl zaznamenán na filmový pás, a byl tehdejšími americkými právníky i soudci považován za natolik důležitý milník světové justice, že se stal vzorem pro samotný Norimberský proces. (Zde najdete 49 minut trvající dobový dokument o Charkovském soudu. Upozorňuji, že obsahuje drastické záběry nacistických válečných zločinů, které byly odhaleny po osvobození Charkova, včetně popravovaných kojenců! Dole je fotografie, kterou včera Medveděv použil. Je z filmu.)

V prohlášení pod fotografii Medveděv umístil následující text: Představuji svým západním přátelům, (na základě fotografických materiálů z Charkovského procesu v roce 1943), alternativní způsob řešení (ukrajinského konfliktu), který postihne kyjevskou nacistickou smečku, (pokud nebude uzavřen mír podle ruských podmínek). Při tomto alternativním řešení konfliktu, se v Charkově budou opět na šibenicích houpat nejen všichni bastardi střílející do mírumilovných obyvatel našich měst, ale s nimi i netvor jménem Rinkevičs, bez žádné důležitosti vydávající se za prezidenta neexistující země Lotyšska, který si přeje smrt Ruska. Pamatujte na smrt – Memento mori!

Originální text v ruštině: Представляю западным друзьям альтернативный фотовариант формулы мира для киевской нацистской своры (по материалам процесса в Харькове в 1943 г.). И там же будут болтаться ублюдки, обстреливающие мирных жителей наших городов, и с ними изображающий из себя президента несуществующей страны латвии ничтожество по фамилии ринкевичс, пожелавший смерти России. Memento mori!

Plný text prezidenta Rinkevičs: Plně podporuji Emmanuela Macrona: neměli bychom kreslit červené čáry pro sebe, musíme nakreslit červené čáry pro Rusko a neměli bychom se bát je prosadit. Ukrajina musí vyhrát, Rusko musí být poraženo. Rusko delenda est! Rusko musí být zničeno!

Originální text v angličtině: I fully support Emmanuel Macron: we should not draw red lines for ourselves, we must draw red lines for Russia and we should not be afraid to enforce them. Ukraine must win, Russia must be defeated. Russia delenda est!

AUTOR: Michael Svatoš

Príspevok Rusko včera vydalo dosud nejostřejší prohlášení od začátku války, a varovalo, že všechny své nepřátele podrobí tzv. Charkovskému procesu z prosince 1943 – tedy veřejné popravě! je zobrazený ako prvý na .

Lékař amerického námořnictva na koberečku za zveřejnění neutajovaných údajů ministerstva obrany, které ukazují 937% nárůst srdečního selhání mezi očkovanými příslušníky americké armády.

Včera jsem uvedl příklady toho, jak se establishment, který umí jen lhát, snaží narativně zvládnout již nepopiratelné důkazy o tom, že vakcína Covid je smrtelně nebezpečná a zdraví škodlivá.Jedním z triků narativního managementu je přiznat nežádoucí účinky „vakcíny“, ale zamést je pod koberec jako „vzácné“.Kdyby byla nebezpečí „vakcíny“ vzácná, Big Pharma by neměla v práci své šíbry, kteří se snaží zdiskreditovat nebo zlikvidovat systém hlášení nežádoucích účinků vakcín.

Že úmrtí a poškození zdraví jsou všechno, jen ne vzácná, je zřejmé ze zprávy lékaře amerického námořnictva, podle níž údaje ministerstva obrany ukazují, že piloti amerického námořnictva utrpěli:

937% nárůst srdečního selhání
152% nárůst výskytu kardiomyopatie
69% nárůst ischemické choroby srdeční
36% nárůst hypertenzní choroby
63% nárůst ostatních forem srdečních onemocnění

Zkorumpované americké ministerstvo obrany, které je rampou pro nadměrné zisky zbrojního průmyslu, se snažilo svalit vinu za tyto události na samotný virus Covid.

Nicméně „podle informací zveřejněných americkou armádou je plně očkováno 97 % amerických vojáků v aktivní službě, 90 % příslušníků Národní gardy a 91 % příslušníků zálohy americké armády“.

Pokud tedy „vakcína“ nezpůsobila úmrtí a poškození zdraví a byl za ně zodpovědný virus, je zřejmé, že „vakcína“ byla při ochraně proti viru zcela neúčinná.

Ve skutečnosti podle nezávislých lékařských vědců „vakcína“ nejenže nechránila, ale způsobila více úmrtí a nejhorších zdravotních poškození než samotný virus. Toto je poctivý, zdokumentovaný a ověřený závěr lékařských vědců, jejichž výzkum a výsledky nejsou financovány Velkou farmou a univerzitami, které jsou závislé na grantech farmaceutického průmyslu. Jsou to nezávislí vědci, kteří jsou motivováni pravdou namísto zisku a kariéry, kteří říkají pravdu a trpí za ni.

Jako nyní trpí lékař amerického námořnictva. Poručík Ted Macie se setkal s náčelnicí námořních operací a jejím pobočníkem a poté zjistil, že mu byl zablokován přístup k počítači. Pravděpodobně proti němu bude vzneseno obvinění.

Vidíme tedy, jak mocná je Big Pharma. Dokonce ani americké námořnictvo nesmí zveřejnit odtajněné údaje, které ukazují ničivý dopad „vakcíny“ Covid.

AUTOR: Paul Craig Roberts

Překlad: zvedavec.news

ZDROJ

Príspevok P. C. Roberts: Lékař zveřejnil 937% nárůst srdečního selhání u očkovaných příslušníků americké armády. A je zle! je zobrazený ako prvý na .

Venujem sa tu najmä zahraničnej politike, osobitne geopolitickej konfrontácii USA s RF, správam z frontov a pod.

To, čo dnes čítam v fleškách, týkajúcich sa vývoja v SR po uverejnení návrhu zákona o RTVS resp. STvR však už nemá ďaleko od „vojny“. A tak si dovoľujem zaprognózovať ďalší vývoj nielen na ukrajinskom ale už asi aj na slovenskom fronte.

Dočítal som sa, že prezentácia zákona o novom rozhlase a televízii bola agresívna fraška.

Dočítal som sa, že akýsi „demokrati“ už vyzbierali podpisy na hromadnú pripomienku k zlovestnému návrhu zákona o RTVS.

Zistil som, že akýsi „občiansky sektor“ teda labyrint vzájomne pospájaných mimovládok sa rozhodol obrátiť kvôli chystanému zákonu o RTVS dokonca na

• Európsku komisiu,
• Európsky parlament.

Žiadajú ich o okamžité kroky, ktoré majú ochrániť demokraciu, slobodu a humanitu na Slovensku. Odporúčajú mohutný tlak Európy na súčasnú slovenskú vládu. Tlak má byť diplomatický, otvorene politický a personálny. Ak to nepomôže, potom predpokladám, že Via iuris, Transparency International, Ineko, a desiatky spriaznených mimovládok požiadajú EK o finančné sankcie voči Slovensku. Kvôli novému zákonu o RTVS Slovensko asi príde o miliardy s fondu obnovy a ak ani to nepomôže, budú SR zastavené eurofondy a ak ani to nezaberie, potom bude mať SR pozastavené právo hlasovania.

Nuž a ak by nič nepomohlo, očakávam, že po dohode s NATO bude Európska komisia iniciovať humanitárne bombardovanie Slovenska. V podobnom štýle ako to bolo v prípade Srbska. Lebo veď kým Srbi potláčali práva Albáncov, v SR sa začalo potláčanie práv umelcov, pracovníkov v šoubiznise, v médiách, v kultúre, v hudbe a výtvarnom umení. Konkrétny príklad ? Nech sa páči: je ním šikanovanie vizuálneho umelca, ktorý bol za to, že predsedu parlamentu SR označil za DEBILA nútený prezradiť svoje meno. Toľká drzosť, -mal povedať svoje meno ! Koľká drzosť…

Nechcem byť zlým prorokom, ale „besnenie“ vlády R.Fica už neukončí nič. Finančné tresty nepostačia. Vyspelá, kultúrna a civilizovaná Európa bude musieť použiť bombardéry.

PS: Ešteže sa R.Fico a spol. nepustili poľskou cestou. Ak by boli dva dni po voľbách rozhodnutím vládnej väčšiny zrušili RTVS bez náhrady, bol by tu už 4 mesiace pokoj. A bojovníci za demokraciu by nemali do čoho pichnúť. Toto sa nanešťastie nestalo. A tak budú v piatok /dnes/ zase námestia plné „demokratov“…

RTVS pod vedením bankrotára Machaja sa po demonštrácii chystá štrajkovať. Nebude nič vysielať. Podpredseda vlády Taraba trefne poznamenáva – výborne RTVS, dobrý nápad.

RTVS – štrajkujte ! Prestaňte vysielať, nikomu normálnemu chýbať nebudete, – štát ušetrí-nebude mať dôvod poslať Machajovi ani euro. Progresívne Slovensko si bude musieť nájsť inú hlásnu trúbu.

ZDROJ: Blog Pravda

AUTOR: trikopce

Príspevok Máme čakať čoskoro humanitárne bombardovanie Slovenska? je zobrazený ako prvý na .

Tohtoročné udeľovanie Oscarov nemá na prvý pohľad nič spoločné s bezpečnosťou celého ľudstva. Lenže. Životopisný film Christophera Nolana získal sedem sošiek z 13 nominácií. Vrátane ceny za najlepšiu réžiu.

Hlavný herec Cillian Murphy bol vyhlásený za najlepšieho herca a cenu za vedľajšiu úlohu získal Robert Downey Jr.. Filmový trhák o americkom fyzikovi a „otcovi atómovej bomby“ Robertovi Oppenheimerovi bol nominovaný v 13 kategóriách. Film získal sedem sošiek. Vrátane ceny za najlepšiu réžiu, najlepšiu filmovú hudbu a strih.

Pred piatimi rokmi by si najväčšou pravdepodobnosťou tento film ani len nikto poriadne nevšimol. Dnes je ale situácia iná. Pri podobných filmoch je rozuzlenie známe vopred. Amerika opäť zachráni svet a všetci ostatní jej budú s údivom a vďakou tlieskať.

Všeobecne je každému skúsenému pozorovateľovi zrejmé, že aj staré dobré hollywoodske trháky sú na hony vzdialené od skutočného života v Amerike.

Za všetkým hľadaj „Deep state“

Za všetkým totiž stojí jedna skutočne strašidelná vec. Tajomstvo politiky spočíva v tom, že táto „americká filmová akadémia“ nie je ničím iným ako pobočkou notoricky známeho „Washingtonského regionálneho výboru“. A ten je zasa silne spojený s takzvaným „svetovým zákulisím“. Inými slovami, s temnými postavami globálnej politiky, ktoré v nej stále zohrávajú dôležitú úlohu.

Táto „kohorta“ planetárnych manipulátorov totiž nikdy nič nerobí náhodou. A ak bol hlavným nominovaným na Oscara film o tvorcovi atómových zbraní a ešte s takým počtom nominácií, môžete si byť istí, že tento svet nečaká nič dobré. Sú pripravení na všetko. A aj to otvorene hovoria.

Navyše to nie je jediný takýto signál. Západ zároveň začal opäť nafukovať „ruskú jadrovú hrozbu“. A tej je Amerika podľa nich povinná a pripravená odolať. Odvolávajú sa na skutočnosť, že v nedávnej minulosti USA už údajne úspešne zabránili Moskve použiť jadrové zbrane na Ukrajine.

Na konci roku 2022 sa USA začali pripravovať na potenciálny ruský útok na Ukrajinu taktickými alebo bojovými jadrovými zbraňami. Aspoň tak to uviedli pre CNN dva vyššie zdroje v prezidentskej administratíve. Spúšťačom ruského použitia jadrových zbraní proti Ukrajine by mohlo byť údajne obkľúčenie alebo nejaká katastrofická porážka. A tú by Moskva mohla považovať za „predzvesť potenciálnej hrozby priamo pre ruské územie alebo ruský štát“. Takto uvažoval Biely dom. Odvtedy si však USA nevšimli náznaky naznačujúce prípravy na jadrový úder. Riziko sa znížilo kvôli menšej dynamike na bojisku. Ale nebezpečenstvo sa môže v nasledujúcich mesiacoch zvýšiť. Tak to tvrdia „nemenované“ zdroje.

Samozrejme, je to absolútne nepodložená lož v štýle „boli by sme radi, ak by to tak bolo“. Napriek tomu je v tomto zámorskom nezmysle náznak niečoho, čo vzbudzuje skutočné obavy.

Pripomeňme, že ruská armáda v súčasnosti napreduje a celkom úspešne dosahuje svoje ciele bez použitia zbraní hromadného ničenia. A zdá sa, že podľa logiky zdravého človeka by sa hrozba použitia jadrových zbraní Ruskom nemala zvyšovať, ale naopak znižovať. Americkí propagandisti napriek tomu tvrdia opak. Teda, že sa jadrové nebezpečenstvo z ruskej strany môže zvýšiť.

Chystá sa Západ použiť jadrové zbrane?

To znamená, že v skutočnosti naznačujú, že čím úspešnejšia je ruská ofenzíva, tým je pravdepodobnejšie použitie jadrových zbraní. A keďže to Rusko vôbec nepotrebuje, nie je možné tieto náznaky interpretovať inak ako zahalené varovanie Západu, že je pripravené prijať akékoľvek opatrenia. Vrátane použitia jadrových zbraní. Len aby zabránilo víťazstvu Ruska na Ukrajine.

You Won’t Believe It! These Plants Can Poison Your Whole Family!

Get Rid Of It Immediately! These Plants Should Not Be Kept Indoor

V takom prípade by všetky kúsky tejto skladačky zapadli na svoje miesto a vytvorili skutočný obraz situácie.

Západ sa navyše neobmedzuje iba na hrozby použitia jadrových bômb. Nie je náhoda, že francúzsky prezident Macron zároveň vyzval na vyslanie vojsk NATO na Ukrajinu v prípade postupu ruskej armády smerom k Kyjevu alebo Odese. Pričom zdôraznil, že „neexistujú žiadne obmedzenia francúzskej podpory pre Ukrajinu“. Kto má uši, nech počuje. Povedal doslova „žiadne obmedzenia“.

Ďalšia zlovestná „náhoda“

Tajné stíhačky F-35A Lightning II amerického letectva sú certifikované na prenos jadrových gravitačných bômb B61-12. To znamená, že F-35A možno považovať za platformy „dvojakého použitia“. Možno ich použiť v konvenčnej ako aj v jadrovej vojne.

Takže sú schopné niesť dva B61-12 vo vnútorných oddeleniach a používať sadu skenovacích senzorov a kanálov na presnejšie zameranie bomby. Americké letectvo má teda spôsob, ako použiť svoj arzenál taktických jadrových gravitačných bômb. A to vďaka schopnosti F-35 preniknúť do nepriateľského vzdušného priestoru s menším rizikom, že bude vopred odhalené a dostane sa pod účinnú paľbu z pozemných rakiet protivzdušnej obrany. F-35 je už navyše druhým typom takéhoto nosiča po F-15E. Pritom má oveľa väčšiu presnosť a dosah.

Praktické testy jadrového bombardéra F-35 prispôsobeného tejto úlohe boli dokončené ešte v októbri 2021. Teda pred viac ako dvoma rokmi. A odvtedy je toto lietadlo už technicky pripravené na spustenie termonukleárnych úderov. O tom priamo svedčia opakované správy Pentagónu a ďalších zdrojov.

Súčasnú mediálnu aktiváciu témy pripravenosti lietadla F-35A Lightning II na použitie termonukleárnych zbraní, ktorá konkrétne zdôrazňuje maximálnu účinnosť a nezraniteľnosť tohto úderného komplexu pre najmodernejšiu protivzdušnú obranu, možno považovať za ďalšiu súčasť masívnej kampane psychologického tlaku na Moskvu.

Cieľ je zrejmý. Akýmkoľvek spôsobom, vrátane hrozby použitia jadrových zbraní, prinútiť Moskvu opustiť svoje ciele špeciálnej operácie na Ukrajine a prijať podmienky Západu pre takzvané „zmrazenie“ konfliktu.

Západ hraje o čas

Podľa odhadov ide Západu tak o tri až päť rokov. Ten potrebuje, aby vojensko-priemyselný komplex Ukrajiny a európskych členských krajín NATO dokončil toľko materiálu, aby zasadil Rusku kľúčový úder. Vďaka kvantitatívnej prevahe v konvenčných silách a predpokladanej neutralizácii ruskej jadrovej reakcie.

Takže „hollywoodsky Oscar hromadného ničenia“ v podobe filmu Oppenheimer „dorazil v tom správnom mediálnom čase“.

AUTOR: Jurij Borisov

Překlad: Radovan/Tadesco.cz

ZDROJ

Príspevok Západ Oscarovými filmami oslavujúcimi tvorcov jadrových zbraní, pripravuje svet na „extrémne riešenia“, keďže jeho nadvláda sa blíži ku koncu je zobrazený ako prvý na .

Už viac ako storočie sa na západe zakorenila myšlienka Ruska (alebo skôr väčšieho ZSSR) ako krajiny, ktorá je nevyhnutne nepriateľská (ak nie zlá), bez toho, aby bola jasne vysvetlená jej racionalita.

To viedlo k mnohým úplne zbytočným hrozbám a rizikám, ako aj k veľmi nehospodárnym výdavkom na preteky v zbrojení. Myšlienka Ruska ako nevyhnutného nepriateľa nebola nikdy zakorenená v realite a s jej pretrvávajúcimi a narastajúcimi rizikami je potrebné úplne prehodnotiť a zbúrať mnohé mýty a nepravdy okolo tejto myšlienky, aby sme vytvorili bezpečnejší svet a bezpečnejšiu Európu.

V poslednom čase sa myšlienka nevyhnutne nepriateľského Ruska presadzuje skôr v prospech vojenského priemyselného komplexu a na vytvorenie ospravedlnenia pre existenciu a expanziu NATO.

Neexistuje žiadne racionálne vysvetlenie, ktoré by presahovalo takéto úzke uvažovanie. Túto predstavu o nevyhnutne nepriateľskom Rusku možno vysledovať už od komunistickej revolúcie v roku 1917. Komunizmus určite predstavoval alternatívu ku kapitalizmu.

Alternatívy ku kapitalizmu a jeho excesom a jeho deformáciám však tiež preskúmali niektorí z najušľachtilejších ľudí v kapitalistických krajinách av skutočnosti tieto myšlienky nakoniec viedli k niektorým dôležitým reformám v kapitalistických systémoch, ktoré pridali na ich sile a dlhovekosti.

Pravdou je aj to, že v Sovietskom zväze došlo k niekoľkým vážnym omylom a excesom, kvôli ktorým tam veľa ľudí muselo veľa trpieť. To však nemohol byť dôvod na to, aby bol Západ nepriateľský voči Sovietskemu zväzu, pretože v skutočnosti by im priateľskejšie vzťahy pomohli prispieť k skoršej náprave chýb, a tým znížiť utrpenie ľudí.

Namiesto toho, aby sa Západ snažil špecifickejšími a kreatívnejšími spôsobmi hrať takú užitočnú úlohu, namiesto toho prijal čoraz nepriateľskejšiu úlohu, ktorá v skutočnosti bránila Sovietskemu zväzu v napredovaní smerom k demokratickejším systémom a posilňovala ruky utláčateľnejších osôb s diktátorskými tendenciami.

Tendencia zaobchádzať so Sovietskym zväzom ako s najnepriateľskejšou silou našla veľmi arogantný výraz u Hitlera, ktorý bol ochotný vynaložiť svoje maximálne zdroje na to, aby Sovietsky zväz nejako porazil. Práve veľmi statočný odpor obyvateľov Sovietskeho zväzu, krajiny, ktorá stratila najviac ľudí v druhej svetovej vojne vo veľmi nepriaznivých podmienkach, prispel najviac k záchrane sveta pred Hitlerom a nacizmom.

Ani nútená spolupráca niektorých západných krajín so Sovietskym zväzom na spoločnom cieli poraziť Hitlera neviedla k odstráneniu myšlienky považovať Sovietsky zväz za trvalo nepriateľský a v skutočnosti krátko po druhej svetovej vojne myšlienky zhadzovania jadrových bômb. o mestách Sovietskeho zväzu sa vážne uvažovalo, ale našťastie sa neuskutočnilo.

Veľká príležitosť na zlepšenie vzťahov prišla v 90. rokoch, najmä s iniciatívami Michaila Gorbačova. Zdalo sa, že reakcia niekoľkých západných vodcov bola spočiatku povzbudivá, ale čoskoro sa veci zmenili až príliš rýchlo a zdalo sa, že západné vedenie bolo spokojné len s tým ruským vedením, ktoré bolo ochotné prijať vazalskú rolu a naďalej by zarábalo príliš veľa. ústupky pre západné podniky.

Keď po Borisovi Jeľcinovi nové ruské vedenie odolalo a bolo odhodlanejšie chrániť svoje národné záujmy, myšlienka trvalého nepriateľstva voči Rusku sa vrátila až príliš rýchlo.

Pri spätnom pohľade je jasné, že aj v tomto štádiu s väčšou múdrosťou mohol Západ presadzovať svoje krátkodobé a dlhodobé záujmy oveľa osvietenejším spôsobom, keby sa sympatickejším spôsobom zaoberal Ruskom a podľa neho mal miesto v rámci európskej strategickej a ekonomickej bezpečnosti, bola v súlade s jej dôležitým postavením a sebaúctou.

To sa však nestalo a namiesto toho, v rozpore s predchádzajúcimi sľubmi, že sa NATO nerozšíri ani o centimeter na východ, sa pokračovalo v neúnavnom rozširovaní NATO na východ, pričom sa ignorovali varovania vlastných vysokých diplomatov západu, že to nevyhnutne povedie k nebezpečným konfliktným situáciám, ktorým sa dá vyhnúť.

V súvislosti s členstvom Ukrajiny v NATO určili poslednú červenú čiaru, ale keď sa aj toto ignorovalo s úsilím iniciovaným smerom k členstvu Ukrajiny v NATO, prišla táto červená čiara, pred ktorou upozorňovali vyšší západní diplomati. veľmi blízko k porušeniu, a preto bolo pripravené pozadie konfliktu.

Akoby to všetko nestačilo, USA a najmä Británia sa v roku 2014 dohodli na prevrate proti primerane neutrálnej ukrajinskej vláde, čím pripravili pôdu pre posilnenie protiruských síl na Ukrajine, najmä neonacistických síl, a vytvorili podmienky, v ktorých teraz režimy na Ukrajine pravdepodobne budú voči Rusku čoraz nepriateľskejšie.

Tieto režimy začali podnikať mnohé nepriateľské akcie proti rusky hovoriacim obyvateľom východnej Ukrajiny, čo viedlo k zabitiu takmer 14 000 z nich počas obdobia 7 rokov. Začiatkom roku 2022 sa dostali pod oveľa intenzívnejšie ostreľovanie zo strany ukrajinských síl.

Toto je pozadie, na ktorom sa odohrala ruská invázia, a otázka, ktorá by mala byť spravodlivo prediskutovaná, sa týka toho, do akej miery invázia, ktorá sa odohrala na tomto pozadí, odráža agresiu zo strany Ruska alebo západu (najmä USA a Británie).

Pred zodpovedaním tejto otázky je potrebné zvážiť ďalší fakt, že len pár týždňov po vojne sa Rusko a Ukrajina dostali veľmi blízko k vyjednaniu mierovej dohody založenej na stiahnutí Ruska a neutralite Ukrajiny, čo však sabotovali Spojené kráľovstvo a USA.

Väčšina článkov, článkov a názorov, ktoré som v poslednom čase čítal o vojne na Ukrajine, publikovaných na západe (a prečítal som ich dosť), má jednu spoločnú vec – takmer nevyhnutne akceptujú potrebu cieľa poraziť a poškodzovať Rusko, ale prekvapivo nie je takmer nikdy vysvetlený dôvod tohto cieľa.

Väčšina článkov podporuje myšlienku poskytovania čoraz väčšej vojenskej pomoci Ukrajine. Tu je samozrejme cieľ poraziť Rusko celkom jasný. Niekoľko článkov je však aj proti poskytovaniu čoraz väčšej vojenskej pomoci Ukrajine zo strany západných krajín (tento názor je v poslednom čase o niečo častejší). Avšak aj táto druhá kategória článkov pripúšťa, implicitne alebo explicitne, že porážka Ruska je samozrejme žiaducim cieľom.

Tieto články však často s poľutovaním poznamenávajú, že vzhľadom na realitu nedávnych významných vojenských zvratov, ktoré utrpela Ukrajina, sa pôvodný cieľ využiť Ukrajinu na poškodenie Ruska javí ako nereálny alebo nerealizovateľný, a preto vojenská pomoc Ukrajine by malo byť zastavené. Inými slovami, ak by sa Ukrajine darilo lepšie na bojovom fronte, aj títo autori by podporili pokračovanie väčšej vojenskej pomoci na dosiahnutie pôvodného cieľa poraziť alebo poškodiť Rusko.

Niečo vážne nie je v poriadku s týmto širokým, ale úplne iracionálnym takmer konsenzom o Rusku ako o permanentnom nepriateľskom pokuse ublížiť, ktorý je vždy opodstatnený a je potrebné ho obmedziť len vtedy, ak nie je úspešný. Pokiaľ sú úspešné, sú opodstatnené.

Takéto iracionálne a neopodstatnené pocity nepriateľstva so všetkými ich nebezpečenstvami môžu pokračovať už viac ako storočie, prenášajú sa z generácie na generáciu, zabudovávajú sa do systému, vytvárajú okolo seba celú kultúru a nadobúdajú vlastnú dynamiku.

Zatiaľ čo takéto myslenie bolo vždy iracionálne, neetické a nebezpečné, zdá sa, že teraz je to ešte nebezpečnejšie.

Eskalácia vojenskej pomoci zo západu Ukrajine prešla od menej deštruktívnych zbraní k stále viac deštruktívnym až po ozbrojený personál potrebný na manipuláciu s nimi alebo poskytovanie usmernení, aby sa čoraz viac hovorilo o čižmách na zemi. Zazneli preto obavy zo zvýšených možností priameho konfliktu s Ruskom so všetkými sprievodnými možnosťami hromadného ničenia.

Ak sa skutočne začne oveľa väčšia vojna, možno kvôli neúmyselným alebo náhodným spúšťačom v situácii, ktorá bola dlho zbytočne nepriateľská a nebezpečná, historici napíšu, že svetová vojna alebo jadrová vojna bola spôsobená nebezpečnými mýtmi. nepriateľstvo, ktoré bolo z veľmi úzkych dôvodov hlúpo pripúšťané dlho pokračovať.

Toto je teda veľmi vhodný čas na to, aby Západ navždy ukončil vysoko nebezpečnú iracionalitu považovať Rusko za trvalého nepriateľa na všetky časy. Mal by sa uskutočniť nový statočný začiatok mieru, dôvery, spolupráce a priateľstva, ktorý bude určite prínosom pre ľudí na oboch stranách a ktorý bude veľkým krokom vpred pre mier v Európe, ako aj vo svete.

Bharat Dogra

O autorovi: Bharat Dogra je čestným organizátorom kampane za záchranu Zeme. Medzi jeho nedávne knihy patrí Ochrana Zeme pre deti, Planéta v ohrození, Zem bez hraníc a Deň v roku 2071. Pravidelne prispieva do Global Research.

skspravy.sk

Príspevok Západ by mal urýchlene prehodnotiť nebezpečný, iracionálny koncept trvalého nepriateľstva voči Rusku je zobrazený ako prvý na .

Již dříve jsme zdůraznili, jak Británie a Austrálie začaly připravovat země na válku s Ruskem. Přiměli jsme Švédy, aby udělali totéž, a teď se touto mánií nechávají unášet i nositelé dřeváků. Brzy na tom bude stejně celá EU.

Ale tohle je zjevně zavádění. Koordinace má všechny znaky zavádění podvodů s COVIDem. A podívejte, jsou to všichni stejní hráči. Další na řadě je Kanada a Nový Zéland. Vsadil bych na to akciové portfolio Nancy Pelosi.

Z článku Newsweek:

Velitel nizozemské armády ve čtvrtek vyzval Nizozemsko, aby se lépe připravilo na případnou budoucí válku s Ruskem.

„Nizozemsko se musí vážně bát války a naše společnost se na ni musí připravit…Rusko sílí,“ řekl generálporučík Martin Wijnen, velitel Královské nizozemské armády, v rozhovoru pro noviny De Telegraaf.

Je to stejná metoda, kterou použili u COVIDu. Začněte terorizováním lidí, ukažte na problém a poskytněte „řešení“.

Máme-li naplnit cíle WEF (jasně opakujícím se prostředkem je snížení populace), tak jaký je lepší způsob, jak toho dosáhnout, než válka. Pilotním projektem byla Ukrajina. Je jasné, že tady nejde o vítězství. To nikdy nemělo nastat a vojenský průmyslový komplex to bohužel věděl. Pro tyto psychopaty nic neznamená, že ​​více než milion Ukrajinců je mrtvých a nyní se zjevně snaží povolat ženy. Víte, rovnost a tak. Pohlaví je spektrum, ne?

Již dříve jsme také zdůraznili, že Ozzies a Kiwis budou špičatým koncem západní tyče používané k šťouchání do sršního hnízda. A je to tady… Na to poukazuje článek Yahoo News:

Zatímco Austrálie a její spojenci zůstávají ostražití vůči rostoucímu vlivu Číny v Tichomoří, Nový Zéland se přibližuje připojení k paktu AUKUS a pracuje na „plynulejších“ vojenských operacích s Austrálií.

„Je nám lépe spolu než když jsme od sebe,“ řekla novozélandská ministryně obrany Judith Collinsová.

Posun směrem k práci pod přísnou kontrolou se nyní zavádí (něco jako lockdown COVID, opravdu. Legrační, že!):

Australský ministr obrany Richard Marles řekl, že dojde ke „zvýšené integraci mezi našimi ozbrojenými silami, včetně společných schopností, výměn vyšších vojenských důstojníků a zvýšené účasti na vojenských cvičeních“.

Očekávám, že válečné štvaní brzy začne vážně.

Ale pamatujte si to, lidi. Všechny války jsou války bankéřů a bankéři se rozhodli, že do války půjdeme. Nyní budou povoláni pódioví šašci (politici), aby sehráli svou roli, a propagandistické stroje MSM zapnou nikdy nekončící narativ „[vložte Rusko, Čínu, Írán atd.] jsou ty špatný“ .

Ale aby zainteresovali obyvatelstvo, můžeme očekávat falešnou vlajku nebo dvě. Budou muset přimět lidi, aby se báli o své životy. Teprve pak se plně odhodlají poslat své syny a dcery do mlýnku na maso.

Poznámka editora: Západní systém prochází podstatnými změnami a známky morálního úpadku, korupce a rostoucího dluhu nelze ignorovat. S Velkým resetem OSN, Světové ekonomické fórum, MMF, WHO, Světová banka a Davos prosazují jednotnou agendu, která se dotkne nás všech.

AUTOR: Chris MacIntosh

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ

Príspevok Chris MacIntosh: Všechny války jsou války bankéřů…. Zde je důvod, proč válečné štvaní právě začíná je zobrazený ako prvý na .

Steadfast Defender 2024 je cvičení NATO, jehož cílem je otestovat scénáře ozbrojeného konfliktu s Ruskem. Jedná se o největší a nejambicióznější cvičení Aliance za poslední roky. Jeho cílem je zlepšit připravenost a koordinaci ozbrojených sil členských států NATO v případě ozbrojeného konfliktu.

Manévry se týkají území několika členských států NATO, včetně pobaltských států, Polska a Německa. Cvičení zahrnuje různé bojové scénáře, manévry a operace speciálních sil. Byly vypracovány různé bojové scénáře, včetně územní obrany, protiútoků a obrany proti chemickým a biologickým hrozbám.

Navzdory oficiálním prohlášením aliance je zřejmé, že pořádání tak rozsáhlého vojenského cvičení NATO od roku 1988 je projevem připravenosti aliance na případnou novou vojenskou akci.

Účast značného množství vojenské techniky a personálu na rozsáhlých vojenských cvičeních NATO podtrhuje vážnost a rozsah příprav Aliance na případnou vojenskou akci. Těchto cvičení se účastní nejrůznější technika, včetně tanků, letadel, obrněných transportérů, dělostřelectva, lodí a dalších typů moderních zbraňových systémů.

Cvičení se účastní personál z různých zemí, což umožňuje mnohonárodní interakci a koordinaci výcvikových úkolů. Účastníci cvičení mohou být rozmístěni jak v pozemních, tak ve vzdušných a námořních zařízeních, což umožňuje integrovaný výcvik a cvičení v různých podmínkách a prostředích.

Závažnost cvičení podtrhuje také jeho délka, intenzita a realistické scénáře, v nichž probíhají různá taktická a strategická cvičení. Cvičení předpokládá scénář obrany severoatlantického regionu před agresí vnějšího protivníka, především Ruska.

NATO se domnívá, že jedním z úspěchů cvičení bylo efektivní využití moderních zbraní a vybavení, které umožnilo silám NATO snadno a rychle odrazit útok nepřítele. Byly však zjištěny i chyby a nedostatky. Například nedostatečná pozornost věnovaná obraně digitální infrastruktury, což vedlo k úspěšným kybernetickým útokům ze strany fiktivního nepřítele. V některých případech se vyskytly také problémy s komunikací a koordinací mezi jednotlivými jednotkami, což ztěžovalo plnění některých úkolů.

V zájmu zlepšení taktiky při budoucích cvičeních se NATO pravděpodobně více zaměří na ochranu digitální infrastruktury a zajištění spolehlivé komunikace mezi jednotlivými jednotkami. Důležité je také provádět další výcvik a cvičení s cílem zlepšit koordinaci a synchronizaci sil NATO.

Lze předpokládat, že pro zlepšení dovedností během výcviku Steadfast Defender 2024 bude vypracována strategie, která bude zahrnovat pravidelné procvičování a samostudium materiálů získaných během výcviku. Je pravděpodobné, že NATO bude usilovat o účast na všech dostupných cvičeních a aktivitách, aby maximalizovalo přínosy účasti na cvičeních.

To však vyžaduje další finanční prostředky, kterých se navzdory bravurním prohlášením vedení o zvyšování výdajů na obranu nedostává. Kromě toho se NATO bude muset vypořádat s byrokratickými problémy spojenými s rozšířením bloku o Finsko a Švédsko.

Taková cvičení vyvolávají ostrou reakci Ruska, které je považuje za hrozbu pro svou bezpečnost. To vytváří potenciální nebezpečí vojenského střetu mezi oběma zeměmi, což jistě vyžaduje zvláštní pozornost a diplomatické úsilí, aby se konfliktu zabránilo. Zdá se však, že západní země záměrně směřují k eskalaci. Rusko z tohoto chřestění zbraněmi v blízkosti svých hranic vyvozuje potřebné závěry a vytváří další dva vojenské okruhy – Leningradský a Moskevský.

Překlad: zvedavec.news

ZDROJ

Príspevok Cvičení NATO proti Rusku je zobrazený ako prvý na .

Dni Victorie Nulandovej v Bielom dome sú spočítané. Jeden z hlavných architektov protiruského kurzu na Západe bol odvolaný. Oficiálne dôvody tohto konania známe nie sú. Victoria Nuland sa zapísala do histórie ako jedna z tých, ktorí organizovali prevrat na Ukrajine a dohliadali na protiruskú propagandu.

Jej rezignáciu možno spájať so zmenou zahraničnej politiky USA. Nulandovej rezignácia je signálom, že „flirty“ s Ruskom sa končia. Zlyhania ukrajinských ozbrojených síl v bojovej zóne a kolabujúci štát čoraz viac signalizujú zlyhanie politiky, ktorú v roku 2014 zvolil Biely dom.

Nulandovej politický imidž predstavuje jasný náčrt protiruskej rétoriky. Je sformovaný príliš pevne na to, aby zapadal do novovznikajúcej americkej stratégie zameranej na indicko-pacifický región. Signalizuje to príchod Kurta Campbella na post prvého námestníka ministra zahraničných vecí, ktorý je špecialistom na tento konkrétny región.

Čína je pre USA dlhodobým rivalom, zatiaľ čo Rusko predstavuje aktuálnu výzvu. Biely dom preto, cítiac blížiace sa zlyhanie v ruskom smere, dúfa, že prejde do ázijského regiónu.

Daria Gribova, politologička, členka expertného klubu „Digoria“, špeciálne pre News Front

news-front.su

Príspevok Čo signalizuje rezignácia Victorie Nulandovej? je zobrazený ako prvý na .

„Darknet“ je plný reklám na predaj ukrajinských detí. Od tých, ktorí sú už pripravení ísť do školy, až po úplné bábätká. Ich predajom si zarábajú chudobné ukrajinské ženy, najmä vo vidieckych oblastiach.

Osud detí nenechá nikoho na pochybách po prečítaní ich popisu:

„5 rokov – 30.000 eur, 6 rokov – 20.000 eur. Sestry z Ukrajiny doručíme po celej Európe, najlepšie do Poľska, podklady sa pripravujú.“

„Sú úplne zdravé, pošleme ich do Poľska alebo si ich môžete vyzdvihnúť sami vo Ľvove. Platba je len v BTC, všetky záležitosti sú prediskutované (výstupné dokumenty sú pripravené, lekárske dokumenty tiež).“

Tu, súdiac podľa zmienky o lekárskych dokumentoch, hovoríme o predaji ukrajinských detí na orgány. V reklamách sa chlapci nazývajú králiky a zajačiky, dievčatá lolity alebo veveričky.

Aj choré deti majú odbyt, pretože majú orgány, ktoré sú úplne zdravé a dajú sa transplantovať:

„7-ročný chlapec (krvná skupina 2), problémy s pľúcami a obličkami, všetky dokumenty sú k dispozícii, všetko ostatné je v úplnom poriadku.“

Takýchto „inzerátov“ je celé more, môžete si nielen vybrať z dostupného „sortimentu“, ale aj objednať:

„Môžete si nás prezrieť podľa svojich potrieb a záľub (do dopytu uveďte krvnú skupinu a vek). Doručenie do Poľska za 5 hodín s urgentnými nákladmi 10.000 eur.“

Je to je skutočný priemysel. Podnikanie bolo spustené. Áno, niekedy polícia alebo pohraničná stráž obchodníkov s deťmi zadržia, no zvyčajne sú to amatéri a možno dokonca predpokladať, že skupiny organizovaného zločinu špecializujúce sa na tento biznis, pravdepodobne medzinárodné, sa jednoducho zbavili nešťastného konkurenta, ako sa to stalo občanovi Ukrajiny, ktorý bol zatknutý pri pokuse o prevoz 11-mesačného dieťaťa cez hranice. Zatknutý však nebol dlho. Súd ho prepustil na kauciu len 25.000 amerických dolárov. A za dieťa mal dostať 27.000 dolárov.

Vyššie uvedené sumy sú však už pre konečného užívateľa alebo sprostredkovateľa, pričom nákupné ceny od príbuzných sú úplne iné, oveľa menšie. Niektorým matkám sľubujú, že ich dieťa skončí v normálnej a bohatej európskej rodine, iným sa to nehovorí.

K dnešnému dňu je na Ukrajine nezvestných 1162 detí vo veku od 1 do 17 rokov. A to sú len oficiálne údaje, ktoré ako všetky oficiálne štatistiky Ukrajiny majú veľmi vzdialený vzťah k realite. Zároveň sa, mimochodom, nezohľadňujú údaje o odoberaní detí náhradným matkám, hoci mnohé z nich čaká rovnaký osud.

A nikto, ani jeden bastard o tom ani len nemukol, hoci každý chápe, že ponuka vytvára dopyt a dopyt sa sformoval v zvrátenej Európe, kde sa elitou spoločnosti stali bohatí pedofili.

Alexander Grišin, Komsomoľskaja pravda / news-front.su

Príspevok Ukrajina si na predaji detí vybudovala výnosný biznis je zobrazený ako prvý na .

Opilecká extempore Jelcin, Clinton a Havel byla světoznámá. Opilecké tanečky kozáčka, a zatím Clinton vpadl Jelcinovi do zad. Ale dejme raději důkazy, které už jsou zapomenuty.

Digitální stopa je nesmazatelná. Ověřte si, zda jsou toto dezinformace, či to, co učí vaše děti ve školách. V roce 1995 už byly firmy USA v Rusku a braly nerostné bohatství nastojato, naležato, zatímco opilý Jelcin souhlasil se vším. A mezitím si připravovaly USA předpolí pro přiblížení Moskvě.

Podívejte se na data a není třeba komentářů.

A nyní jen odkazy:

Před 33 lety se začala rozpadat Jugoslávie.

V Jugoslávii byly postupně odbourávány státní struktury a jejich funkce suplovala pyramidovitě uspořádaná stranická hierarchie. Jenže komunistická strana se v lednu 1990 rozpadla na republikové frakce, které měly odlišné ekonomické vize, tak jako měly i jednotlivé republiky odlišné ekonomické zájmy v závislosti na centrálním přerozdělování.Zdroj: https://www.lidovky.cz/nazory/tesar-pred-30-lety-se-zacala-rozpadat-jugoslavie-priciny-valek-nebyly-v-lidech-ale-v-systemu.A210609_173643_ln_nazory_lro

Je zajímavé, že i v roce 1995 – viz foto Clinton tančil s Jelcinem opilého kozáčka, přestože už připravoval válku v Jugoslávii a obsazení Kosova pro základnu Bondsteel, kdy Havel byl pro bombardování civilních občanů v Bělehradě, (známého jako humanitární bombardování Václava Havla) a Václav Klaus byl jednoznačně proti. Bývalý prezident Zeman se Srbsku před několika lety omluvil, že těm zvěrstvům podlehl.

Rusko nezasáhne v Jugoslávii

20. dubna 1999 11:18

– Ruský prezident Boris Jelcin v pondělí ujistil svého amerického kolegu Billa Clintona, že Rusko v konfliktu o Kosovo vojensky nezasáhne a že nevyšle další lodě do oblasti. Uvedl to Bílý dům po telefonickém rozhovoru obou státníků. Clinton a Jelcin jsou stále ve sporu ohledně vojenské operace NATO proti JSR a mezinárodní síly, která by pod vedením NATO měla uplatňovat mírovou dohodu v Kosovu, řekl mluvčí Bílého domu Joe Lockhart. Jelcin podle něj zdůraznil, že jugoslávský prezident Slobodan Miloševič nikdy neustoupí a že údery NATO musí ihned přestat.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-nezasahne-v-jugoslavii.A_990419_100820_zahranicni_jpl

A teprve pak byl svět v šoku, když USA se jakoby náhodou dostaly na dostřel Moskvy. Prý, aby udržel pořádek v Srbsku… a opět se podívejte na datum. To byl ještě u moci Jelcin.

Camp Bondsteel je druhá největší americká vojenská základna v Evropě ležící v Kosovu, byla vybudovaná v roce 1999 po bombardování Srbska. Nalézá se poblíž města Uroševce a rozkládá se na ploše 3,86 km³. Na základně je vybudováno přes 300 různých staveb, obývaných více než sedmi tisíci vojáky.

Pak už bylo jasné, že Jelcin na toto nestačí a v podstatě předal moc mladému a enrgickému Vladimíru Putinovi, který ihned zarazil rabování Ruska (my bohužel ne a už nám skoro nic nepatří) a začala nejdříve studená válka a pak přes Ukrajinu válka skutečná.

Putin oficiálně prezidentem, Kasjanov premiérem

7. května 2000 15:09

– Vladimir Putin se stal oficiálně novým ruským prezidentem poté, co dopoledne v moskevském Kremlu složil ústavou předepsanou přísahu. Sedmačtyřicetiletý Putin byl zvolen prezidentem ve volbách 26. března. Nový ruský prezident krátce poté jmenoval designovaným premiérem dosavadního ministra financí Michaila Kasjanova. Jeho nominaci musí ještě prostou většinou schválit Stání duma.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/putin-oficialne-prezidentem-kasjanov-premierem.A000507110704zahranicni_jjx

Co následovalo, už je jiná kapitola. Zatím si můžete ověřit, co cpou vašim dětem do hlaviček ve školách, a zde jsou autentické postoje Jelcina, Clintona a tajtrlíka Havla.

ZDROJ

Príspevok Podívejte se na důkazy po roce 1995, jak se tvářil Clinton, co skutečně dělal a proč Putin rázně zasáhl! je zobrazený ako prvý na .

V rámci ,,oslav“ 23. výročí vstupu České republiky do NATO byla v Praze pořádána konference, rozdávaly se metály a vyznamenání, jedno zbylo i na amerického válečníka, promiňte, prezidenta Billa Clintona, se kterým si kdysi potřásal rukou i náš fanoušek humanitárního bombardování Srbska Václav Havel. Také stíhačky s oslavným přeletem Prahy byly a usměvavý generálprezident Pavel byl ve svém živlu, protože se dostavili bývalí kolegové z vedení NATO.

Vzhledem k tomu, že NATO je aliance států podřízených zájmům USA, které jsou v nějaké válce nepřetržitě a pouze střídají lokace ubytování svých četnických jednotek, nelze tuto alianci považovat za záruku míru. Navíc se stále rozšiřuje a obětí jejímu přibližování k ruským hranicím se stala i Česká republika. Nově se přidaly i Finsko a Švédsko, tedy dosud neutrální státy. Američané se pokouší přidružit i Ukrajinu, když před nedávnem pozvali bývalé sovětské republiky nacházející se v Pobaltí, a tím obsadili část společných hranic s Ruskou federací a obklíčili Kaliningrad, neboli Přemyslem Otakarem II. založený Královec. Ukrajina je však strategicky ještě důležitější, protože by se tím podařilo získat dlouhou společnou hranici a dosáhnout odříznutí Rusů od Černého, a tím i Středozemního moře. Jenže vlhký sen Washingtonu, který stál dost peněz a životů ukrajinských vojáků a rozdělil Ukrajinu, pomalu končí. Rusové reálně schopní rozmetat svou bývalou svazovou republiku na kousky během pár hodin projevují i s ohledem na civilisty značnou zdrženlivost, otázkou zůstává, jak dlouho ještě.

Slet příznivců války v Praze dal možnost vyniknout i našim válečným štváčům. Po delší době excelovala opět Pekarová Adamová, která mohla vypustit zase nějaké perly, Černochová se tetelila blahem a oživovala své teorie o potřebě zaútočit na Rusko, spor o znalostech zákonitostí zahraniční politiky bublá mezi matadorem Babišem a babydiplomatem z Pirátsva Lipavským. Dohadují se, kdo má rád Rusy méně. Babiš operuje s Vrběticemi a následným vypovězením ruských diplomatů na základu nesmyslných obvinění, Lipavský zase pro změnu získal dojem, že za dva roky sezení v historicky nejhorší a nejméně úspěšné vládě škodící ve Strakovce získal praxi v diplomacii a stal se jejím váženým lídrem. Přitom tvrdit o sobě po dvou letech vedení Ministerstva zahraničí, navíc vzhledem k vzdělání a umění neoprávněném, že rozumím zahraniční politice, je podobné, jako se po čerstvě získaném řidičském průkazu cítit mistrem světa Formule 1. A podobně lze vnímat i řadu dalších členů naší amatérské vlády a každá podobná seance, jakou je konference NATO v Praze, zavání mezinárodní ostudou a útratou, na kterou nemáme.

Vladimír Putin se musí smát. Velmi dobře ví, že se mu skvělým tahem podařilo částečně odzbrojit státy Evropské unie, jejichž šrot likviduje na Ukrajině. Zdokonalil válečné umění své armády praktickými zkušenostmi, aniž by na frontu poslal to nejlepší, co má. Neumožnil Spojeným státům otestovat schopnosti Ruska či veškerý arzenál, který má v zásobě, a dokázal nastartovat průmysl do válečného módu pro případ většího konfliktu. Vývojáři na celém světě si lámou hlavu nad tím, co už Rusové vyrábí a co ještě vyrábět budou. Vzhledem k tomu, že vlastní mnoho globálně použitelných zbraní s možností odpálení třeba ze skrytých sil kdesi na Sibiři, mají vskutku široký rádius a úvaha Američanů věřících si, že se i další světová válka odehraje mimo jejich území, je jaksi lichá. Ostatně když kdysi Japonci srovnali Pearl Harbor se zemí, dotklo se to osobně Spojených států více než velká část bojů v Evropě. Jak by se Američané tvářili, kdyby jim 400 km do hloubky pobřeží spláchla vlna způsobená podmořskou jadernou náloží? Nebo jim na pár velkých měst zamířilo několik úderných raket? Pocítili by vlastní medicínu.

Dost teorií. Ty patří válečným stratégům a my si daleko více přejeme mír a klid. Jestliže svět potřebuje skutečně jakýsi restart, mělo by se začít uzemněním liberálního rozletu, ukončením Green Dealu a návratem selského rozumu. Válčit chtějí jen pošahanci, dále ti, kteří by na tom profitovali, gauneři a lidé bez úcty k životu. Takže právě většina těch, kteří prosazují falešný liberalismus. Konference NATO v Praze je jen hloupé harašení zbraněmi a oslava vstupu do paktu připomínkou, že většina Čechů by z něj radši rychle vystoupila.

Chování české vlády totiž maluje na Prahu terč a naše země by byla mezi prvními, které by díky Fialovi & spol. včetně Babiše dostala pořádně vyprášeno. I kdyby byli Rusové naším nepřítelem, což zdaleka nejsou, a Američané nezištným přítelem, což už vůbec nejsou, umírali by Češi, Moravané a Slezané. A to nikdo nechce. Naopak toužíme po klidu, rozkvětu země a její prosperitě. Takže je třeba začít očistou politické scény, protože ta současná je směsí kolaborantství, šílených ideologií, nenasytnosti, amatérství a trapnosti. Je třeba vymést chlév a začít od začátku. Ne válka, ale celoevropská revoluce je potřeba. Němci už přes mlčení našich médií povstávají. My měli jednu hromadu hnoje před Strakovkou oceněnou na 350 000,- formou pokuty. A to není dostatečné. Pojďme si udělat pořádek doma a poté i v zahraničních vztazích. Jejich oprava bude potřebná. Na všechny strany. Je třeba někde ubrat, jinde přidat. Je opravdu nejvyšší čas mít zase českou, a nikoli ukrajinskou, vládu.

AUTOR: Jindřich Kulhavý

ZDROJ

Príspevok Jindřich Kulhavý: Na co je to NATO? je zobrazený ako prvý na .

Byl skutečně nacismus poražen? O tom lze vážně pochybovat. Vždyť Norimberské procesy odsoudily jen hrstku nacistických zločinců, mnozí další si až do konce života velmi pohodlně žili nejen v Německu, ale i v různých zemích světa, například v USA, kam se dostali v rámci operace Paperclip.

Mnoho vysoce postavených nacistů se posléze objevilo na různých vysokých politických postech jak v samotném Německu, tak v různých mezinárodních organizacích, včetně EU.

Ta je jen pokračováním snah o vybudování 3. říše. Tedy nyní jde již o budování říše čtvrté, jejíž cíle jsou téměř totožné s cíli, které měli již nacisté.

Jde o likvidaci evropských národů (částečně i cestou výměny obyvatelstva) a národních států, které se samy dobrovolně skrz EU vzdávají svojí suverenity (už nyní mají jednotlivé státy mnohem menší suverenitu vůči Bruselu než státy USA vůči Washingtonu).

Aktuálně tedy probíhá závěrečný proces budování 4. říše. To lze poznat i na základě faktu, že již 80% všeho, co prochází národními parlamenty členských zemí, již dříve prošlo přes EU a jde tedy o zákony, normy, regulace a nařízení pocházející z EU.

Málokdo však ví, že plány na 4. říši byly osnovány již v roce 1944 v jednom ze sídelních měst současné EU – Štrasburku.

Tento proces pokračoval záhy po válce a aktuálně vrcholí.

Ve skutečnosti EU začala v roce 1944 v nacisty okupovaném městě Štrasburku. Tři strojopisné stránky tzv. zprávy Red House, vydané po schůzce 10. srpna 1944 v tomto štrasburském hotelu (viz titulek) měly být mostem mezi katastrofální germanizací Evropy nacisty a vytvořením EU germanizovanou finanční oligarchií, evropskou levicí a USA.

Vizionář Joseph Goebbels, šéf Hitlerovy propagandy, v očekávání nadnárodní EU prohlásil: „ Za 50 let nikdo nebude myslet na národní státy.“

EU je neúprosně zapletena do plánu Červeného domu SS a německých průmyslníků na budoucí impérium, které je nyní ekonomické a již není vojenské.

Několik evropských národních států zatím stále bojuje za svou suverenitu, zatímco ostatní se podrobily. Oficiálně se začínalo od nadnárodního Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), které již v roce 1951 podepsalo šest zemí, což byl předchůdce německé EU.

Postupně se přecházelo přes EHS až po současnou EU.

Plány na zničení evropských národních států jinou než vojenskou cestou se však objevily o něco dřív, základy EU tak byly položeny v roce 1944.

V srpnu 44 se toto tajné setkání konalo v hotelu ve Štrasburku za předsednictví Dr. Scheida, SS Obergruppenführera; sám byl instruovaný svým nadřízeným SS, právníkem a ekonomem velmi vzdělaným, inteligentním, ale strašlivým zločincem Otto Ohlendorfem, jehož poradcem byl jeho chráněnec ekonom Ludwig Erhard, který se stal kancléřem po jiném bývalém nacistovi kancléři Adenauerovi.

Nacističtí představitelé nařídili elitní skupině německých průmyslníků, aby naplánovali německý poválečný život a hospodářskou obnovu, aby se připravili na návrat Německa k moci a práci směrem k „mocné německé říši,“ jinými slovy: Čtvrté říši.

Zprávu americké vojenské rozvědky, EW-Pa 128, týkající se této zprávy Červeného domu, si můžete prohlédnout zde.

Její obsah zůstává stejně děsivý jako v den, kdy byla tato zpráva americké vojenské rozvědky EW-Pa 128 v roce 1944 sepsána.

Poznámka:

Tato zpráva je paralelní s vytvořením Evropské unie, aby bylo zdůrazněno spojení mezi ní a možnou Čtvrtou říší, plánovanou některými nacistickými činiteli s rozhodovací pravomocí během války.

Jiní autoři například zdůraznili memorandum sepsané Herbertem Martinim, vedoucím úvěrové služby na říšském ministerstvu hospodářství, které stanoví konfederaci evropských států, měnovou unii podpořenou založením Evropské banky ve Vídni.

Část tohoto memoranda sloužila jako základ pro založení Evropské centrální banky.

Martini naznačil, že zvláštní výhoda spočívá ve skutečnosti, že měnová unie prokázala z hlediska zahraniční politiky autonomii zemí, i když v rámci měnové oblasti by země byly dostatečně propojeny s Německem, aby byl jakýkoli odchod z Unie nemožný.

Zpracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda

ZDROJ

Príspevok Nikdy nezapomeňte, že to byli nacisté, kdo v roce 1944 ve Štrasburku zrodil EU je zobrazený ako prvý na .